Tiago 3
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NTLH
1 Àbanɨ̌nzó, nyɨ̌ nyàkǎ nzá nyɨ̌’ɨ̀ ibí rɔ̀ kànɨsà ɔ̌ màlímó tɨ́. Obhó tɨ́, nyɨ̌ nyʉ́nɨ wà dhu mběyi nyʉ́, mǎ màlímó tɨ́rɔ̀, Kàgàwà rʉnɔya ànyǎka ɔ̀rʉ̀ nà atdídɔ̌ ròsè ngʉ̌kpà alɛ dɔ̀nǎ ɔ̀tɛ̌ka-okú dɔ̀ rɔ̀.
1 Meus irmãos, somente poucos de vocês deveriam se tornar mestres na Igreja, pois vocês sabem que nós, os que ensinamos, seremos julgados com mais rigor do que os outros.
2 Àlɛ̌’ɨ kɔ́rɔ́, àlɛ̌ karɨ́ dhu ʉ̀fǎ abhɔ nyʉ́ àlɛ̌-ɔ̀tɛ̌ ɔ̌. Ɨ̀nzɨ̌ arɨ́ dhu àfǎ ɔ̀tɛ̌na ɔ̌ alɛ nɨ́ ndɨ àkǎkǎ alɛ tɨ́ ka kádʉ̀ ɔ̀zʉ̀nà alɛ. Ndɨrɔ̀ ndɨ alɛ nɨ́ ìnè rɨ́’ɨ̀ ndɔ̀dɔ̀ kɔ́rɔ́ ngbɔ̌na ɨ̀nzɨ̌ ròtsù nzɛ́rɛnga ɔ̀ alɛ.
2 Todos nós sempre cometemos erros. Quem não comete nenhum erro no que diz é uma pessoa madura, capaz de controlar todo o seu corpo.
3 Kìdyi pɛ́ mʉ̀hàgʉ̀ tɔ́ ɔ́fɔ̀. Àlɛ̌ kapɛ́ sʉma-dyǐ-ngba ùsò imbi nɨ̌ kà-tsʉ̀ rɔ̌ ndɨ́nɨ̌ àlɛ̌ kòzè dhu nɔnzɨ tɨ́, nɨ́ ndɨ dhu arɨ́ kɔ́rɔ́ kà-ngbùlǔ nábhʉ̌ àlɛ̌ rʉ̀ndà átɔ̀.Mʉ̀hàgʉ̀-tsʉ̀ rɔ̌ sʉma-dyǐ|src="hk00029c.tif" size="col" copy="Horace Knowles" ref="3.3"
3 Até na boca dos cavalos colocamos um freio para que nos obedeçam e assim fazemos com que vão aonde queremos.
4 Nyàndà pɛ́ ɨdha dɔ̌ arúbhi bàtɔ́ átɔ̀. Ndɨ bàtɔ́ rɨ̌ ɨ̀mbǎ ɨ̀’ɨ̀ ìnè ádrʉ̀ngbǎ màtɨ́, òpili rópili ɔbɨ nyʉ́ nà awɛ ràdʉ̀ àmbɛ ìdzìnà dɔ̌, nɨ́ kà-rɔ̌ ka kósò ɨdha-tsì ákɛ̌ itsu-afǎ-ngba kɛ̀lɛ̌ rǎdʉ̀ kàbhʉ ʉ̀ndana rɨ́ alɛ ràrà dɔ̀na àtdya rɔ̌ ràrà ndɨ̀ ndòzè ɨ.
4 Pensem no navio: grande como é, empurrado por ventos fortes, ele é guiado por um pequeno leme e vai aonde o piloto quer.
5 Nɨ́ ndɨ dhu bhěyi tɨ́, alɛ-ɨdà nɨ́ alɛ-ngbɔ̀ rɔ̌ ákɛ̌ dhú-ngba nyʉ́, pbɛ́tʉ̀, kǎrádʉ̀ ndɔ̀yɔ̀ ndɨ̀ ndɔ̀nzɨ̀ ádrɔ̀drɔ̌ dhu nyʉ́-okú dɔ̀ rɔ̀.
5 É isto o que acontece com a língua: mesmo pequena, ela se gaba de grandes coisas. Vejam como uma grande floresta pode ser incendiada por uma pequena chama!
6 Ndɨrɔ̀, dhu rɨ̌’ɨ̀ ndɨ dhu bhěyi tɨ́ yà àlɛ̌-ɨdà-dɔ rǒrìna ɔtɛ tɔ̀. Ndɨ ɔtɛ rɨ̌’ɨ̀ ìnè ndʉ̀bɨ̀ nga àdhàdhɨ̀ kàzʉ arɨ́ nga ʉ̀bɨ dhu bhěyi. Obhó tɨ́, àlɛ̌-ɨdà-dɔ rɨ̌’ɨ̀ ìnè ndɔ̀nzɨ̀ kɔ́rɔ́ nzɛ́rɛ dhu-tɨdɔ̀ ròsè àlɛ̌-ngbɔ̀ rɔ̌ ngʉ̌kpà ngarí-nzo dɔ̀nǎ. Nɨ́ àlɛ̌-ɨdà-dɔ rǒrìna nzɛ́rɛ ɔtɛ náarɨ́rà pfɔ̀mvɔ Sìtanɨ̀ bhà rɔ̀, ndɨrɔ̀ kǎrɨ́ àlɛ̌ tɔ́ ípìrɔ̌nga ɨ̀nzǎ.
6 A língua é um fogo. Ela é um mundo de maldade, ocupa o seu lugar no nosso corpo e espalha o mal em todo o nosso ser. Com o fogo que vem do próprio inferno, ela põe toda a nossa vida em chamas.
7 Ìndrǔ rɨ̌’ɨ̀ ìnè ndìvǔ kɔ́rɔ́ ɨ̀zǎ-tɨdɔ̀ ròngò dhu ɔ̀nzɨ̀ ndɨ̀ ndòzè dhu bhěyi. Obhó tɨ́ kǎrɨ́ ɨrɨ́ ɔ̌ ɨ̀zǎ-tɨdɔ̀ mà, àrɛ̀-tɨdɔ̀ mà, ɔ̀ya dɔ̌ arɨ́ ’àdha ɨ̀zǎ-tɨdɔ̀ mà, ndɨrɔ̀ ɨdha ɔ̌ aróko ɨ̀zǎ-tɨdɔ̀ mànà kɔ́rɔ́ nívǔ ìvǔ.
7 O ser humano é capaz de dominar todas as criaturas e tem dominado os animais selvagens, os pássaros, os animais que se arrastam pelo chão e os peixes.
8 Pbɛ́tʉ̀, ɨdàna ìvu rádʉ̀ atdí alɛ mà rɨ̌’ɨ̀ mbǎ. Obhó tɨ́, alɛ-ɨdà nɨ́ ɨ̀nzɨ̌ arɨ́ ndɨ̀ngyɛ̌ nzɛ́rɛ dhu t’ʉ́nɔta nɨ̌ dhu, ndɨrɔ̀ àlè tɨ́ àlè ìndrǔ òhò rádʉ̀ itsu nɨ̌ dhu.
8 Mas ninguém ainda foi capaz de dominar a língua. Ela é má, cheia de veneno mortal, e ninguém a pode controlar.
9 Àlɛ̌-ɨdà nɨ̌ àlɛ̌ karɨ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ àlɛ̌ t’Ábanà Kàgàwà nílè, ndɨrɔ̀ àlɛ̌-ɨdà nɨ̌ tɨ́, àlɛ̌ karádʉ̀ yà wɔ̀yɔ̌na nyʉ́ rɔ̌ kǎbhɔ̀lɔ̀ alɛ nófù.
9 Usamos a língua tanto para agradecer ao Senhor e Pai como para amaldiçoar as pessoas, que foram criadas parecidas com Deus.
10 Asota tɔ́ ɔtɛ mà ofúngá tɔ́ ɔtɛ mànà náarúvò atdí alɛ-li’ɔ̀ rɔ̀ tɨ́. Àbanɨ̌nzó, wɔ̀rɨ́ dhu àkǎnà nzá ndɨ̀’ɨ̀ wɔ̀ dhu bhěyi.
10 Da mesma boca saem palavras tanto de agradecimento como de maldição. Meus irmãos, isso não deve ser assim.
11 Òvǒvù ɨdha mà, ɨnzá óvù ɨdha mànà tɨ́ àdʉ̀ ùvò ùvò atdí ɨdha-bhu ɔ̀ rɔ̀ tɨ́? Ɨ̀nzɨ̌ akɛkpá màtɨ́!
11 Por acaso pode a mesma fonte jorrar água doce e água amarga?
12 Àbanɨ̌nzó, mùtinì-kpɔ̌ ɨ̀’ɔ̌ arɨ́ itsu tɨ́ àdʉ̀ mìzèyìtunì-kpɔ̌ ɨ̀’ɔ ɨ̀’ɔ̌? Ndɨrɔ̀ ngǎtsi nɨ̌ vǐnyò-kpa tɨ́ àdʉ̀ mùtinì-kpɔ̌ ɨ̀’ɔ ɨ̀’ɔ̌? Ɨ̀nzɨ̌ akɛkpá màtɨ́! Ndɨ dhu bhěyi tɨ́, ɨnzá óvù ɨdha náaráhʉ ɔ̀nà rɔ̀ ɨdha-dɔ̀tɨ nɨ́ rɨ̌ nzɨ̌ àdʉ̀ òvǒvù ɨdha nípfo.
12 Meus irmãos, por acaso pode uma figueira dar azeitonas ou um pé de uva dar figos? Assim, também, uma fonte de água salgada não pode dar água doce.
13 Dhu-ɔ̌nga t’óvòta tɔ́ ɨrɛ̀ta mà, ɨnga t’ʉ́nɨta mànà nà arɨ́’ɨ̀ atdí alɛ mà tɨ́’ɨ̀ ìnè nzínzìkʉ ɔ̌? Ndɨ alɛ-tɨdɔ̀ nɨ́’ɨ̀ rɔ̀, dhu àkǎ kà rɨ̀tɛ̀ ndɨ dhu-ɔ̌nga t’óvòta tɔ́ pbɨ̀ndà ɨrɛ̀ta pbɨ̀ndà ídzì mʉ̀tsɔ mà, pbɨ̀ndà ɨ̀yɔ̀nga mànà-otù ɔ̌.
13 Existe entre vocês alguém que seja sábio e inteligente? Pois então que prove isso pelo seu bom comportamento e pelas suas ações, praticadas com humildade e sabedoria.
14 Pbɛ́tʉ̀, nyɨ̌ nyapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ atdídɔ̌ ógyè adha tɔ́ afíkʉ nà, ndɨrɔ̀ anya tɔ́ afíkʉ nà nzínzìkʉ ɔ̌, nɨ́ nyɨ̌ nyàkǎ nzá nyɨ̌dzɨ̌ nyɨ̌, nyɔ̌zʉ̀ nyɨ̌ dhu-ɔ̌nga t’óvòta nʉ́nɨ alɛ tɨ́. Ndɨ dhu bhěyi nyɨ̌ nyɨ́ dhu ɔ̀nzɨ dhu rǎdʉ̀ nyǎbhʉ nyɨ̌’ɨ̀ tɨ̀tɔ̀tálɛ tɨ́.
14 Mas, se no coração de vocês existe inveja, amargura e egoísmo, então não mintam contra a verdade, gabando-se de serem sábios.
15 Wɔ̀rɨ́ dhu-ɔ̌nga t’óvòta tɔ́ ɨrɛ̀ta-tɨdɔ̀ nɨ́ nzɨ̌ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ ɨ́rà ɨrɛ̀ta-tɨdɔ̀, pbɛ́tʉ̀ ka nɨ́ yà adzɨ ɔ̌ ɨrɛ̀ta-tɨdɔ̀. Ka nɨ́ ìndrǔ tɔ́ ɔ́fɔ̀ tɔ́ ɨrɛ̀ta, ndɨrɔ̀ ka nɨ́ nzɛ́rɛ-alafí bhà ɔ́fɔ̀ tɔ́ ɨrɛ̀ta.
15 Essa espécie de sabedoria não vem do céu; ela é deste mundo, é da nossa natureza humana e é diabólica.
16 Obhó tɨ́, adha tɔ́ alɛ-afí mà anya tɔ́ alɛ-afí mànà rɨ̌’ɨ̀ rɔ́ rádʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ dhu nɨ́ pbàdzangà tɨ́ ka kɨ́ dhu ɔ̀nzɨ dhu mà, kɔ́rɔ́ nzɛ́rɛ dhu-tɨdɔ̀ mànà.
16 Pois, onde há inveja e egoísmo, há também confusão e todo tipo de coisas más.
17 Pbɛ́tʉ̀, ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ ɨ̀rà dhu-ɔ̌nga t’óvòta tɔ́ ɨrɛ̀ta-tɨdɔ̀ nà arɨ́’ɨ̀ alɛ nɨ́ dɔ̀na-kpa ɔ̀ rɔ̀ Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌ ɨ́lǎ alɛ. Ndɨ alɛ nɨ́ màrʉ̀ngà ìbho arɨ́ ìndrǔ nzínzì ɔ̌ alɛ, ɨ̀yɔ̀nga t’álɛ, ndɨrɔ̀, ngʉ̌kpà alɛ rʉ̌nɔna dhu nózè ndɨ̀fʉ alɛ. Ndɨ alɛ nɨ́ àlè tɨ́ álè ɨzʉ àbà ka kɨ́ ìndrǔ dɔ̌ nɨ̌ alɛ-afí mà, ídzì dhu ɔ̀nzɨ ka kɨ́ abádhí tɔ̀ nɨ̌ alɛ-afí mànà nɨ̌ alɛ. Ndɨrɔ̀ ka nɨ́ ɨ̀nzɨ̌ arɨ́ ìndrǔ-ɔ̌nga òvò, ɨ̀nzɨ̌ ndàdʉ̀ ìndrǔ ʉ̀tra alɛ.
17 A sabedoria que vem do céu é antes de tudo pura; e é também pacífica, bondosa e amigável. Ela é cheia de misericórdia, produz uma colheita de boas ações, não trata os outros pela sua aparência e é livre de fingimento.
18 Ɨ̀ aróko atdíkpá mànà alɛ àbhʉ̌ arɨ́ ròkò màrʉ̀ngà ɔ̌ alɛ, náarózòna dhu nɨ́ màrʉ̀ngà. Nɨ́ itse tɨ́ abádhí arádʉ̀ ògùnà dhu nɨ́ obhónánga tɔ́ dhu ɔ̀nzɨ ɨ alɛ rɨ̌ dhu.
18 Pois a bondade é a colheita produzida pelas sementes que foram plantadas pelos que trabalham em favor da paz.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Tiago 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.