Romanos 8
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NVT
1 Nɨ́rɔ̀ kòmbí, yà Yěsù Krɨ́stɔ̀ nà ɨ̀ nùngbò alɛ dɔ̌ Kàgàwà rɨ̌ nzɨ̌ anya ɔ̀tdɨ̀ akɛkpá màtɨ́.
1 Agora, portanto, já não há nenhuma condenação para os que estão em Cristo Jesus.
2 Obhó tɨ́, Yěsù Krɨ́stɔ̀ nà àlɛ̌ kúngbò alɛ rɔ̀, àlɛ̌ kɨ́’ɨ̀ Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí bhà ɔbɨ-tsìnǎ. Ndɨ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nɨ́ ndɨ àlɛ̌ nʉ́kɔlɔ nzɛ́rɛnga mà ɔvɛ mànà tɔ́ ɔbɨ ɔ̌ rɔ̀, ndàdʉ̀ ípìrɔ̌nga-ɔwʉ́tá níbhò àlɛ̌ tɔ̀.
2 Pois em Cristo Jesus a lei do Espírito que dá vida os libertou da lei do pecado, que leva à morte.
3 Músà bhà Ʉyátá tɔ̀ ndɨ dhu akána nzɨ̌, àlɛ̌ tɔ́ alɛ-ngbɔ̀ tɔ́ ɔ́fɔ̀ tɔ́ ivívínga nʉ́ʉtɔ̀ kà-tsʉ̀ ɨ̀nzɨ̌ rɔ̀nzɨ̀ ndɨ dhu dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, Kàgàwà nɨ́ ndɨ adʉ̀ kɔ̀nzɨ̀. Kǐvi Idhùnà àlɛ̌ tɔ́ alɛ-ngbɔ̀ tɔ́ ɔ́fɔ̀ ɔ̌, ndɨ́nɨ̌ àlɛ̌’ɨ nʉkɔlɔ tɨ́ nzɛ́rɛnga ɔ̌ rɔ̀. Ndɨ Idhùnà bhà ɔvɛ-otù ɔ̌ nɨ́ ndɨ kǎtdɨ̀ nzɛ́rɛnga-ànyǎ.
3 A lei não era capaz de nos salvar por causa da fraqueza de nossa natureza humana, por isso Deus fez o que a lei era incapaz de fazer ao enviar seu Filho na semelhança de nossa natureza humana pecaminosa e apresentá-lo como sacrifício por nosso pecado. Com isso, declarou o fim do domínio do pecado sobre nós,
4 Kǎnzɨ̀ dhu ndɨ dhu bhěyi, ndɨ́nɨ̌ ndabhʉ̀ tɨ́ Ʉyátá ònzì obhónánga ràkǎ àlɛ̌-nyʉtsì. Àlɛ̌’ɨ nɨ́ nzɨ̌ yà ɨ̀ òzè dhu bhěyi arɨ́ ’ʉ̀nda ɨ̀tɨ́rɔ̀ alɛ, pbɛ́tʉ̀ àlɛ̌’ɨ nɨ́ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí arɨ́ ʉ̀ndana alɛ.
4 de modo que nós, que agora não seguimos mais nossa natureza humana, mas sim o Espírito, possamos cumprir as justas exigências da lei.
5 Obhó tɨ́, wɔ̀ ɨ̀ òzè dhu bhěyi arɨ́ ’ʉ̀nda ɨ̀tɨ́rɔ̀ alɛ náarɨ́ afíya ìtǔ ɨ̀ ɨ́ atdyúya òho dhu nɨ̌. Pbɛ́tʉ̀, Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí náarʉ́ndana alɛ, náarɨ́ afíya ìtǔ ndɨ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí òzè ’ɔ̀nzɨ̀ dhu nɨ̌.
5 Aqueles que são dominados pela natureza humana pensam em coisas da natureza humana, mas os que são controlados pelo Espírito pensam em coisas que agradam o Espírito.
6 Alɛ-ngbɔ̀ rɨ̌ atdyúya òho dhu nɨ̌ ka kɨ́ alɛ-afí ìtǔ dhu náarɨ́ ìndrǔ ʉ̀nda ɔvɛ ɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí òzè dhu nɨ̌ ka kɨ́ alɛ-afí ìtǔ dhu náarɨ́ ìndrǔ ʉ̀nda ípìrɔ̌nga mà màrʉ̀ngà mànà ɔ̀.
6 Portanto, permitir que a natureza humana controle a mente resulta em morte, mas permitir que o Espírito controle a mente resulta em vida e paz.
7 Obhó tɨ́, alɛ-ngbɔ̀ rɨ̌ atdyúya òho dhu átdǔ afíya alɛ nɨ́ Kàgàwà-rɔ̌ òmvǔ. Obhó tɨ́, abádhí nɨ́fʉ nzá kàbhà Ʉyátá, ndɨrɔ̀ abádhí rɨ̌ kɨ̀fʉ̌ dhu rɨ̌’ɨ̀ odú nyʉ́.
7 Pois a mentalidade da natureza humana é sempre inimiga de Deus. Nunca obedeceu às leis de Deus, e nunca obedecerá.
8 Ɨ̀ òzè dhu bhěyi arɨ́ ’ʉ̀nda ɨ̀tɨ́rɔ̀ alɛ rɨ̌ Kàgàwà-ɨdhɛ̀ nɨ́kǎ dhu rɨ̌’ɨ̀ odú nyʉ́.
8 Por isso aqueles que ainda estão sob o domínio de sua natureza humana não podem agradar a Deus.
9 Nyɨ̌’ɨ́ na, nyɨ̌ nɨ́ nzɨ̌ ngbɔ̌ya arʉ́ndana alɛ, pbɛ́tʉ̀ nyʉ̌nda arɨ́ nɨ́ Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí, dhu apɛ́ ɨ̀’ɨ̀ ndɨ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí rɨ̌’ɨ̀ nyʉkʉtsì dhu tɨ́. Ndɨrɔ̀, ɨ̀mbǎ Krɨ́stɔ̀ bhà ndɨ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí náapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ nyʉkʉtsì, nɨ́ nyɨ̌ nɨ́ nzɨ̌ kàbhà alɛ.
9 Vocês, porém, não são controlados pela natureza humana, mas pelo Espírito, se de fato o Espírito de Deus habita em vocês. E, se alguém não tem o Espírito de Cristo, a ele não pertence.
10 Pbɛ́tʉ̀, dhu apɛ́ ɨ̀’ɨ̀ Krɨ́stɔ̀ rɨ̌’ɨ̀ nyʉkʉtsì dhu tɨ́, nɨ́ ngbɔ̌kʉ mà rɨ̌ mbǎ ɔ̀vɛ̀ nzɛ́rɛnga-okú dɔ̀ rɔ̀, nɨ́ nyɨ̌ nyɨ́ ípìrɔ̌nga àbà àbà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí-otù ɔ̌, ɨwà Kàgàwà ɔ́zʉ̀ nyɨ̌ obhónángatálɛ tɨ́ nyɨ̀kpɔ́na ɔ̌ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
10 Uma vez que Cristo habita em vocês, embora o corpo morra por causa do pecado, o Espírito lhes dá vida porque vocês foram declarados justos diante de Deus.
11 Yà Yěsù Krɨ́stɔ̀ nabhʉ̀ rɨ̀ngbɛ̀ ndɨ̀ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀ Kàgàwà nɨ́ bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí náapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ nyʉkʉtsì, nɨ́ ndɨ Kàgàwà rɨ̌ ípìrɔ̌nga àbhʉ̌ átɔ̀ wɔ̀ ɔvɛ tɔ́ ngbɔ̌kʉ tɔ̀, yà nyʉkʉtsì rɨ̌’ɨ̀ pbɨ̀ndà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí-otù ɔ̌.
11 E, se o Espírito de Deus que ressuscitou Jesus dos mortos habita em vocês, o Deus que ressuscitou Cristo Jesus dos mortos dará vida a seu corpo mortal, por meio desse mesmo Espírito que habita em vocês.
12 Nɨ́rɔ̀ àbanɨ̌nzó, àlɛ̌ kɨ́’ɨ̀ wànzá nà. Pbɛ́tʉ̀ ndɨ wànzá nɨ́ nzɨ̌ alɛ-ngbɔ̀ nàndà dhu tɔ́, yà kǒzè dhu bhěyi àlɛ̌ kádʉ̀ òko nɨ̌ wànzá.
12 Portanto, irmãos, vocês não têm de fazer o que sua natureza humana lhes pede,
13 Obhó tɨ́, nyɨ̌ nyapɛ́ òko nyɔ̌nzɨ̀ alɛ-ngbɔ̀ ózè dhu, nɨ́ nyɨ̌ nyádʉ̀ ʉ̀vɛ ʉ̀vɛ̌. Pbɛ́tʉ̀, nyɨ̌ nyapɛ́ nyʉkʉtsì nzɛ́rɛ mʉ̀tsɔ nɔ́kyɛ Ɨ̀lɨ̌lǎ Alafí bhà ɔbɨ nɨ̌, nɨ́ nyɨ̌ nyádʉ̀ dhòdhódhónga tɔ́ ípìrɔ̌nga nábà àbà.
13 porque, se viverem de acordo com as exigências dela, morrerão. Se, contudo, pelo poder do Espírito, fizerem morrer as obras do corpo, viverão,
14 Obhó tɨ́, kɔ́rɔ́ alɛ yà Kàgàwà bhà Alafí náarɨ́ ʉ̀ndana nɨ́ Kàgàwà bhà inzo.
14 porque todos que são guiados pelo Espírito de Deus são filhos de Deus.
15 Yà nyɨ̌ nyabà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nɨ́ nzɨ̌ ɨnɔ tɨ́ rɨ́ nyǎbhʉ̌ nyǒkò, ndɨrɔ̀ ɔdɔ nà rɨ́ nyǎbhʉ̌ nyɨ̌’ɨ̀ tdɨ́tdɔ̌ Alafí. Pbɛ́tʉ̀, nyɨ̌ nyabà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nɨ́ Kàgàwà bhà inzo nyʉ́ tɨ́ rɨ́ nyʉ̌gɛ̀rɛ̀ nyǒngò Alafí. Ndɨ Alafí nɨ́ ndɨ rɨ́ àlɛ̌ àbhʉ̌ àlɛ̌ ràfà àlɛ̌, àlɛ̌ ràtɨ: «Àba, Àbadu!»
15 Pois vocês não receberam um espírito que os torne, de novo, escravos medrosos, mas sim o Espírito de Deus, que os adotou como seus próprios filhos. Agora nós o chamamos “ Aba , Pai”,
16 Ndɨ Alafí ndɨ̀tɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ rɨ́ dhu ɨ̀tɛ̀ kpangba àlɛ̌-afí ɔ̀ àlɛ̌ ràrɨ̌ Kàgàwà bhà inzo.
16 pois o seu Espírito confirma a nosso espírito que somos filhos de Deus.
17 Ndɨrɔ̀ àlɛ̌ kapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ Kàgàwà bhà inzo tɨ́, nɨ́ àlɛ̌ nɨ’ɨya kàbhà dhu-kàmǎ. Àlɛ̌ nɨ’ɨya Kàgàwà bhà dhu kàmǎ atdíkpá Krɨ́stɔ̀ mànà. Obhó tɨ́, dhu apɛ́ ɨ̀’ɨ̀ atdíkpá àlɛ̌ kɨ́ àpbɛ̀ àbà Krɨ́stɔ̀ mànà dhu tɨ́, nɨ́ àlɛ̌ kɨ’ɨya ngari nà átɔ̀ kàbhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ awáwʉ̀ ɔ̀.
17 Se somos seus filhos, então somos seus herdeiros e, portanto, co-herdeiros com Cristo. Se de fato participamos de seu sofrimento, participaremos também de sua glória.
18 Ndɨrɔ̀ ma màla dhu, yà kòmbí àlɛ̌ kábàna àpbɛ̀ nɨ́ ràkǎ nzá kudhe yà Kàgàwà udhé àlɛ̌ tɔ̀ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ awáwʉ̀ nà.
18 Considero que nosso sofrimento de agora não é nada comparado com a glória que ele nos revelará mais tarde.
19 Obhó tɨ́, yà Kàgàwà anzɨ̀ kɔ́rɔ́ dhu-tsí rɔ̌dɔna atdyúya nyʉ́ nà dhu nɨ́ Kàgàwà rɨ̌ pbɨ̀ndà inzo tɨ́ rɨ́’ɨ̀ alɛ ɨ̀tɛ̀ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀.
19 Pois toda a criação aguarda com grande expectativa o dia em que os filhos de Deus serão revelados.
20 Rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ mʉ̀hàngʉ́ ɔ̀ rɔ̀, yà Kàgàwà abhɔ̀lɔ̀ kɔ́rɔ́ dhu-tsí-ànyǎ kǎtdɨ̀ wà ɨ̀mbǎ rɨ̀’ɨ̀ yà ɨ̀ akána ɨ̀’ɨ̀ nà ɔbɨ nà, ’ɔ̀nzɨ̀ ɨ̀ àkǎnà ’ɔ̀nzɨ̀ dhu. Ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ ɨ dhu-tsí ɨ ndɨ dhu nazè, pbɛ́tʉ̀ Kàgàwà nɨ́ ndɨ ka nazè rɨ̀’ɨ̀ ndɨ dhu bhěyi. Pbɛ́tʉ̀ ɨ dhu-tsí rɔ̌dɔna rɔ̀nzɨ̀ ndɨ̀ dhu rɨ̌’ɨ̀ ìnè.
20 Toda a criação, não por vontade própria, foi submetida por Deus a uma existência fútil,
21 Obhó tɨ́, Kàgàwà udhé wà yà ndɨ̀ ndabhɔ̀lɔ̀ kɔ́rɔ́ dhu-tsí àbhʉ̌ ndɨ̀ ndɨ́ rùvò yà abádhí arɨ́’ɨ̀ tsìnanǎ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ yà dhu ɨ̀nzǎ arɨ́ ɔ̌ rɔ̀ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀. Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ ɨ dhu-tsí nʉ́ʉgɛ̀rɛ̀ya ɨ̀, ’òngò ɔwʉ́tána tɨ́, ’àdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ngari nà Kàgàwà bhà inzo tɔ́ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ awáwʉ̀ ɔ̀.
21 na esperança de que, com os filhos de Deus, a criação seja gloriosamente liberta da decadência que a escraviza.
22 Obhó tɨ́, àlɛ̌ kʉ̀nɨ wà dhu ɨ dhu-tsí rarɨ́ tagà ɔ̀nzɨ kòmbí, ’àdʉ̀ àmbɛ àpbɛ̀ àbà dɔ̌ àdhàdhɨ̀ ndʉ̀gʉ rɨ́ tsìbhálɛ náarɨ́ àpbɛ̀ àbà dhu bhěyi.
22 Pois sabemos que, até agora, toda a criação geme, como em dores de parto.
23 Pbɛ́tʉ̀, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Kàgàwà abhɔ̀lɔ̀ kɔ̌kɔ̀ dhu-tsí kɛ̀lɛ̌ ɨ ndɨ tagà ɔ̀nzɨ arɨ́. Àlɛ̌ mà àlɛ̌ karɨ́ tagà ɔ̀nzɨ átɔ̀ àlɛ̌-nyʉtsì, àzèmbè àlɛ̌ kɨ́ dhu ɔ̀dɔ Kàgàwà rɨ̀tɛ̀ àlɛ̌ pbɨ̀ndà inzo nyʉ́ tɨ́, ndàdʉ̀ àlɛ̌-ngbɔ̀ ʉ̀gɛ̀rɛ̀ ròngò ɔwʉ́tána tɔ́ alɛ-ngbɔ̀, yà ɨ̀nzɨ̌ rádʉ̀ ɔ̀vɛ̀ tɨ́ rɔ́rɔ̀. Ɨ dhu ɔ̀dɔ àlɛ̌ kɨ́ ɔ̀nanǎ, àlɛ̌ kábà wà Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí rɨ̀’ɨ̀ yà kǎkɔ̀ fɨ̀ndá làká àlɛ̌ tɔ̀ pɛrɛ̀ nzínzì ɔ̌ wɛmbɛrɛ̀ tɔ́ pɛrɛ̀ tɨ́.
23 E nós, os que cremos, também gememos, embora tenhamos o Espírito em nós como antecipação da glória futura, pois aguardamos ansiosos pelo dia em que desfrutaremos nossos direitos de adoção, incluindo a redenção de nosso corpo.
24 Obhó tɨ́, Kàgàwà ɨ́gʉ̌ wà àlɛ̌, ndɨrɔ̀ àlɛ̌ kà’ù wà dhu ìbho kà ràrɨ̌ kɔ́rɔ́ dhu yà ndɨ̀ ndakɔ̀ fɨ̀ndá làká àlɛ̌ tɔ̀ ìbho àlɛ̌ tɔ̀. Àlɛ̌ kapɛ́ yà àlɛ̌ tɔ̀ kǎkɔ̀ fɨ̀ndá làká dhu àlǎ, nɨ́ àlɛ̌ kɔ́dɔna àlɛ̌ ràbà tdɨ́tdɔ̌ dhu rɨ̌’ɨ̀ mbǎ. Àzèmbè àlǎ ka kálǎna alɛ-nyɨ̀kpɔ́ nɨ̌ dhu nɔ́dɔ̀ ka tɨ́ àdʉ̀ ɔ̀dɔ ndɨ́nɨ̌ ka kabá tɨ́?
24 Recebemos essa esperança quando fomos salvos. (Se já temos alguma coisa, não há necessidade de esperar por ela,
25 Pbɛ́tʉ̀, àlɛ̌ kapɛ́ ɨnzá àlɛ̌ kàpɛ̀ àlǎna dhu ɔ̀dɔ àlɛ̌ ràbà, nɨ́ àlɛ̌ kádʉ̀ ndɨ dhu ɔ̀dɔ̀ àlɛ̌ ràbà àlɛ̌-afí àlɛ̌ kòtù rɔ̀.
25 mas, se esperamos por algo que ainda não temos, devemos fazê-lo com paciência e confiança.)
26 Ndɨ dhu bhěyi tɨ́, Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí rɨ̌ àlɛ̌ dzʉ̀nà ɔ̀nzɨ àlɛ̌ tɔ́ ivívínga ɔ̌, ɨnzá àlɛ̌ kʉ̀nɨ ɨtsɔ̀ta àkǎkǎ dhu bhěyi nɨ́dhunɨ̌. Pbɛ́tʉ̀, ndɨ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí ndɨ̀tɨ́rɔ̀ rɨ̌ ndɨ̀tsɔ̀ ɔ̀hʉ̌nà Kàgàwà-rɔ̌ àlɛ̌-okú dɔ̀ rɔ̀, yà ɨ̀nzɨ̌ ka kádʉ̀ àwɛnà alɛ-tsʉ̀ ɔ̌ ɔ́fɔ̀ ɔ̌.
26 E o Espírito nos ajuda em nossa fraqueza, pois não sabemos orar segundo a vontade de Deus, mas o próprio Espírito intercede por nós com gemidos que não podem ser expressos em palavras.
27 Ndɨrɔ̀ Kàgàwà yà àlɛ̌-afí ɔ̀ dhu àlǎ arɨ́ alɛ, nʉ́nɨ wà pbɨ̀ndà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí òzè ndònzì fɔná dhu. Obhó tɨ́, ndɨ Alafí arɨ́ ndɨ̀tsɔ̀ Kàgàwà bhà alɛ dɔ̌ Kàgàwà nyʉ́ nózè ka dhu bhěyi.
27 E o Pai, que conhece cada coração, sabe quais são as intenções do Espírito, pois o Espírito intercede por nós, o povo santo, segundo a vontade de Deus.
28 Ndɨrɔ̀, àlɛ̌ kʉ̀nɨ wà dhu, Kàgàwà rarɨ́ kɔ́rɔ́ dhu-tsí àbhʉ̌ rìbhò ídzìnga ndɨ̀ nózè alɛ tɔ̀. Ɨ alɛ nɨ́ yà kǔnzi yà ndɨ̀ nyʉ́ ndɨ̀ ndudhé ka dhu bhěyi alɛ.
28 E sabemos que Deus faz todas as coisas cooperarem para o bem daqueles que o amam e que são chamados de acordo com seu propósito.
29 Obhó tɨ́, Kàgàwà avò ɨ alɛ angyangyɨ, ndàdʉ̀ dhu ùdhe átɔ̀ ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ ndabhʉ̀ya tɨ́ abádhí rɔ̀fɔ̀ ɨ̀ Idhùnà nà. Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, ndɨ kà t’Ídhùnà náadʉ̀ya ɨ̀’ɨ̀ sengba tɨ́ kɔ́rɔ́ adɔ́na tɔ̀.
29 Pois Deus conheceu de antemão os seus e os predestinou para se tornarem semelhantes à imagem de seu Filho, a fim de que ele fosse o primeiro entre muitos irmãos.
30 Ndɨrɔ̀, ɨ alɛ yà Kàgàwà avò angyangyɨ, nɨ́ kǔnzi átɔ̀. Kɔ̌kɔ̀ kǔnzi alɛ kǎzʉ̀ átɔ̀ obhónángatálɛ tɨ́. Ndɨrɔ̀, kɔ̌kɔ̀ ɨ obhónángatálɛ tɨ́ kǎzʉ̀ alɛ tɔ̀ kǎkɔ̀ wà làká, ndɨ̀ rabhʉ̀ya abádhí ròtsù átɔ̀ pbɨ̀ndà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ awáwʉ̀ ɔ̀.
30 Depois de predestiná-los ele os chamou, e depois de chamá-los, os declarou justos, e depois de declará-los justos, lhes deu sua glória.
31 Nɨ́rɔ̀, ádhu ndɨ àlɛ̌ kàkǎ àlɛ̌ rʉ̀nɔ̀ wɔ̀ dhu-dzidɔ̌? Kàgàwà apɛ́ ɨ̀’ɨ̀ àlɛ̌-tɨ’ɔ̀nǎ rɔ̀, nɨ́ ádhɨ ndɨ àlɛ̌ rɔ̌ òmvǔ tɨ́ rádʉ̀ ɨ̀’ɨ̀?
31 Que podemos dizer diante de coisas tão maravilhosas? Se Deus é por nós, quem será contra nós?
32 Àbadhi nɨ́ɨwá nzá Idhùnà nyʉ́ mà, pbɛ́tʉ̀ kǐpfo ka rɨ̀rà ɔ̀vɛ̀ àlɛ̌-okú dɔ̀ rɔ̀ kɔ́rɔ́. Nɨ́ kà rǎdʉ̀ àdɨ ɨ̀ngbà dhu bhěyi ɨ̀nzɨ̌ ndìbhò kɔ́rɔ́ dhu àlɛ̌ tɔ̀ ndɨ Idhùnà mànà?
32 Se ele não poupou nem mesmo seu próprio Filho, mas o entregou por todos nós, acaso não nos dará todas as outras coisas?
33 Ádhɨ pbá alɛ ndɨ Kàgàwà óvò fɨ̌ndà alɛ nɔ́bhʉ̀ rádʉ̀? Ɨ̀mbǎ rɨ̌’ɨ̀ atdí màtɨ́! Obhó tɨ́, Kàgàwà nyʉ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ nɔ́zʉ̀ wà abádhí obhónángatálɛ tɨ́.
33 Quem se atreve a acusar os escolhidos de Deus? Ninguém, pois o próprio Deus nos declara justos diante dele.
34 Ádhɨ pbá alɛ ndɨ anya ɔ̀tdɨ̀ rádʉ̀ abádhí dɔ̌? Ɨ̀mbǎ rɨ̌’ɨ̀ atdí màtɨ́! Obhó tɨ́, Yěsù Krɨ́stɔ̀ náavɛ̀ abádhí-okú dɔ̀ rɔ̀, ndɨrɔ̀ ròsè ndɨ dhu dɔ̀nǎ, kǎdʉ̀ ndɨ̀ngbɛ̀ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀. Ka nɨ́ ndɨ àdɨ kòmbí Kàgàwà bhà fangà dɔ̀nǎ rɔ̀, ndàmbɛ ndɨ̀tsɔ̀ dɔ̌ àlɛ̌-dɔ̌.
34 Quem nos condenará, então? Ninguém, pois Cristo Jesus morreu e ressuscitou e está sentado no lugar de honra, à direita de Deus, intercedendo por nós.
35 Ádhu ndɨ àlɛ̌ ɨ̀ndà rádʉ̀ Krɨ́stɔ̀ ózè àlɛ̌ nɨ̌ àzè rɔ̌ rɔ̀? Tɨ́ àpbɛ̀, tɨ́ ɨzʉ, tɨ́ avuta, tɨ́ àwù, tɨ́ ɨ̀mbǎ àfɔ̌na ka kɨ́ mbɛrʉ̀ rɨ̌’ɨ̀ dhu, tɨ́ arɨta, ndɨrɔ̀ tɨ́ ɔvɛ?
35 O que nos separará do amor de Cristo? Serão aflições ou calamidades, perseguições ou fome, miséria, perigo ou ameaças de morte?
36 Àdhàdhɨ̀ Ɨ̀lɨ̌lǎ Andítá rɔ̌vɔna dhu bhěyi:
36 Como dizem as Escrituras: “Por causa de ti, enfrentamos a morte todos os dias; somos como ovelhas levadas para o matadouro”.
37 Pbɛ́tʉ̀ kɔ́rɔ́ kɔ̌kɔ̀ dhu ɔ̌, àlɛ̌ kábà mʉ̀lɛ̀mà atdídɔ̌ wɔ̀ ndɨ àlɛ̌ nózè Krɨ́stɔ̀-otù ɔ̌.
37 Mas, apesar de tudo isso, somos mais que vencedores por meio daquele que nos amou.
38 Obhó tɨ́, ma mà’ù wà dhu, ɨ̀nzɨ̌ atdí dhu mà ràrǎdʉ̀ àlɛ̌ ɨ̀ndà Kàgàwà ózè àlɛ̌ nɨ̌ àzè rɔ̌ rɔ̀: ɨ̀mbǎ rɨ́’ɨ̀ ɔvɛ màtɨ́, ɨ̀mbǎ rɨ́’ɨ̀ ípìrɔ̌nga màtɨ́, ɨ̀mbǎ rɨ́’ɨ̀ màlàyíká màtɨ́, ɨ̀mbǎ rɨ́’ɨ̀ nzɛ́rɛ-alafí màtɨ́, ɨ̀mbǎ rɨ́’ɨ̀ yà kòmbí rɨ́’ɨ̀ dhu màtɨ́, ɨ̀mbǎ rɨ́’ɨ̀ ɨ̀rà rɨ̌rà dhu màtɨ́, ndɨrɔ̀ ɨ̀mbǎ rɨ́’ɨ̀ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nà arɨ́’ɨ̀ alɛ màtɨ́.
38 E estou convencido de que nem morte nem vida, nem anjos nem demônios, nem o que existe hoje nem o que virá no futuro, nem poderes,
39 Ndɨ dhu bhěyi tɨ́, ɨ̀mbǎ rɨ́’ɨ̀ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ ɔbɨ nà dhu màtɨ́, ɨ̀mbǎ rɨ́’ɨ̀ yà adzɨ ɔ̌ ɔbɨ nà dhu màtɨ́, ɨ̀mbǎ rɨ́’ɨ̀ Kàgàwà abhɔ̀lɔ̀ kɔ́rɔ́ ngʉ̌kpà dhu màtɨ́, nɨ́ rɨ̌ nzɨ̌ àdʉ̀ àlɛ̌ ɨ̀ndà yà Kàgàwà ɨtɛ̀ àlɛ̌ tɔ̀ Yěsù Krɨ́stɔ̀, àlɛ̌ tɔ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ-otù ɔ̌ àzè rɔ̌ rɔ̀.
39 nem altura nem profundidade, nada, em toda a criação, jamais poderá nos separar do amor de Deus revelado em Cristo Jesus, nosso Senhor.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 8, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.