Romanos 7
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NTLH
1 Àbanɨ̌nzó, nyɨ̌ nyʉ̀nɨ wà yà fʉ̌kʉ̀ ma mʉ́nɔna dhu, ɨwà nyɨ̌ nyʉ́nɨ Ʉyátá dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Ʉyátá arɨ́’ɨ̀ ɔbɨ nà ìndrǔ dɔ̌ yà àdɨ̀ ndɨ alɛ àdɨ̀ nyɨ̀kpɔ́na nà ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌ tɨ́.
1 Meus irmãos, vocês todos podem compreender muito bem o que vou dizer. Vocês conhecem as leis e sabem que elas só têm poder sobre uma pessoa enquanto essa pessoa está viva.
2 Atdí ndɨ dhu tɔ́ ɔ́fɔ̀ nɨ́, ɨwà árà amba-bvʉ̀ tsìbhálɛ nɨ́ ʉmbátá tɔ́ Ʉyátá nʉ́tsɨ̀ wà pbɨ̀ndà ípìrɔ̌nga ɔ̌ pbɨ̀ndà kpatsìbhálɛ nà yà àdɨ̀ ndɨ kpatsìbhálɛ àdɨ̀ nyɨ̀kpɔ́na nà ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌. Pbɛ́tʉ̀, ndɨ kàbhà kpatsìbhálɛ náapɛ́ ɔ̀vɛ̀, nɨ́ ɨ́yàdhíyà rɨ̌’ɨ̀ mbǎ tdɨ́tdɔ̌ wɔ̀ ndɨ̀ nʉtsɨ ndɨ kpatsìbhálɛ nà Ʉyátá-tsìnǎ.
2 Por exemplo, a mulher casada está ligada pela lei ao marido enquanto ele estiver vivo; mas, se ele morrer, ela estará livre da lei que a liga ao marido.
3 Nɨ́rɔ̀, kǎpɛ́ àrà amba-bvʉ̀ ngǎtsi alɛ bhà, àdɨ̀ pbɨ̀ndà kpatsìbhálɛ àdɨ̀ nyɨ̀kpɔ́na nà ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, nɨ́ ka kɨ́ kɔ̀zʉ̀ rɨ̀’ɨ̀ mʉ̀nyɔ̀nɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ alɛ tɨ́. Pbɛ́tʉ̀, kàbhà kpatsìbhálɛ apɛ́ ɔ̀vɛ̀, nɨ́ ɨ́yàdhíyà rɨ̌’ɨ̀ mbǎ tdɨ́tdɔ̌ wɔ̀ ndɨ̀ nʉtsɨ Ʉyátá-tsìnǎ. Ndɨrɔ̀ kà rɨ̌ mbǎ àrà amba-bvʉ̀ ngǎtsi kpatsìbhálɛ bhà, nɔ́zʉ̀ ka kɨ́ nzɨ̌ mʉ̀nyɔ̀nɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ dhu tɨ́.
3 De modo que, se ela viver com outro homem enquanto o marido estiver vivo, ela será chamada de adúltera. Mas, se o marido morrer, ela estará legalmente livre e não cometerá adultério se casar com outro homem.
4 Nɨ́ nyɨ̌ mà àbanɨ̌nzó, ndɨ dhu rɨ̌’ɨ̀ ndɨ dhu bhěyi tɨ́ tɨkʉ ɔ̀nǎ rɔ̀. Ʉyátá nàndà dhu nɨ̌, nyɨ̌ nyʉ́dà wà ɔvɛ ɔ̀nǎ atdíkpá Krɨ́stɔ̀ mànà, ndɨ ɔvɛ ràdʉ̀ nyɨ̌ndà Ʉyátá bhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ rɔ̌ rɔ̀. Ndɨrɔ̀ kòmbí, nyɨ̌ nɨ́ ngǎtsi alɛ bhà alɛ. Ndɨ alɛ nɨ́ Krɨ́stɔ̀, yà ndɨ̀ nɨngbɛ̀ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀ alɛ. Àlɛ̌ nɨ́ Krɨ́stɔ̀ bhà alɛ nɨ́dhunɨ̌, àlɛ̌ kádʉ̀ Kàgàwà bhà kasʉ ɔ̀nzɨ̀ rìbhò itse.
4 O mesmo acontece com vocês, meus irmãos. Do ponto de vista da lei, vocês também já morreram, pois são parte do corpo de Cristo. E agora pertencem a ele, que foi ressuscitado para que nós possamos viver uma vida útil no serviço de Deus.
5 Obhó tɨ́, angyè ɔ́fɔ̀ ɔ̌ àlɛ̌ kɨ’ɨ̀ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Ʉyátá rɔ̌zʉ̀na nzɛ́rɛ dhu tɨ́ dhu ɔ̀nzɨ ka kɨ́ dhu-atdyú náanzɨ̀ kasʉ àlɛ̌-nyʉtsì ndàbhʉ àlɛ̌ àlɛ̌ rɔ̀nzɨ̀ ɨ nzɛ́rɛ dhu, yà àlɛ̌ ʉ̀ndà rádʉ̀ ɔvɛ ɔ̀ àlɛ̌-afí ɔ̀nǎ rɔ̀ dhu.
5 Pois, quando vivíamos de acordo com a nossa natureza humana, os maus desejos despertados pela lei agiam em todo o nosso ser e nos levavam para a morte.
6 Angyi àlɛ̌ kɨ’ɨ̀ Ʉyátá bhà ɨnɔ tɨ́. Pbɛ́tʉ̀, àlɛ̌ kʉ́dà wà ɔ̀vɛ ɔ̀nǎ Krɨ́stɔ̀ mànà, ndɨ dhu ràdʉ̀ àlɛ̌ nʉ́wʉ Ʉyátá bhà ɨnɔ-kàsʉ̌ ɔ̌ rɔ̀. Nɨ́ kòmbí, àlɛ̌ kɨ́’ɨ̀ ìnè àlɛ̌ rɔ̀nzɨ̀ kasʉ Kàgàwà tɔ̀ ɔwʉ́tána tɔ́ ɔ́fɔ̀ ɔ̌, kàbhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí bhà ʉndata-tsìnǎ, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ angyè ɔ́fɔ̀ yà ʉ̀tʉ̌ tɨ́ Ʉyátá arɨ́ ìndrǔ ʉ̀tʉ̌ nɨ̌ ɔ̌.
6 Porém agora estamos livres da lei porque já morremos para aquilo que nos mantinha prisioneiros. Por isso somos livres para servir a Deus não da maneira antiga, obedecendo à lei escrita, mas da maneira nova, obedecendo ao Espírito de Deus.
7 Nɨ́rɔ̀ àlɛ̌ kɨ́ àdhu ʉ̀nɔ? Ʉyátá tɨ́ nzɛ́rɛnga? Ɨ̀nzɨ̌ akɛkpá màtɨ́! Pbɛ́tʉ̀, nzɛ́rɛnga tɨ́ rɨ̌’ɨ̀ dhu nábhʉ mʉnɨ nɨ́ Ʉyátá. Obhó tɨ́, ɨnzá Ʉyátá átɨ dhu ràkǎ nzá ngǎtsi alɛ-fɔ́ rɨ̌’ɨ̀ dhu ràtdǔ afínʉ nánɨ̌, ma mʉ́nɨ̀yana nzɨ̌ ngǎtsi alɛ-fɔ́ rɨ̌’ɨ̀ dhu rɨ̌ alɛ-afí àtdǔ dhu ràrɨ̌ nzɛ́rɛnga ɔ̀nzɨ ka kɨ́ dhu dhu.
7 O que vamos dizer então? Que a própria lei é pecado? É claro que não! Mas foi a lei que me fez saber o que é pecado. Pois eu não saberia o que é a cobiça se a lei não tivesse dito: “Não cobice.”
8 Nzɛ́rɛnga abà otu ndɨ ʉyátá-otù ɔ̌, ndàbhʉ ma mongò kɔ́rɔ́ nzɛ́rɛ dhu-tɨdɔ̀-atdyú òhò. Obhó tɨ́, ɨ̀mbǎ Ʉyátá na, nzɛ́rɛnga rɨ̌’ɨ̀ àdhàdhɨ̀ ɨwà ɔ́vɛ̀ dhu bhěyi nyʉdutsì.
8 Porém o pecado se aproveitou dessa lei para despertar em mim todo tipo de cobiça. Porque, se não existe a lei, o pecado é uma coisa morta.
9 Angyi, ɨnzá ma màpɛ̀ Ʉyátá rʉ̌nɔna dhu-tɨ̀ ʉ̀nɨ̌ mběyi rɔ̀, ma mongónà àdɨ akyɛ. Pbɛ́tʉ̀, ma mitdègu kà-tɨ̀ ʉ̀nɨ̌, nɨ́ nzɛ́rɛnga adʉ̀ ìde pfɔ̌na dɔ̌ nyʉdutsì,
9 Pois houve um tempo em que eu não conhecia a lei e estava vivo. Mas, quando fiquei conhecendo o mandamento, o pecado começou a viver,
10 ndàdʉ̀ òngo ànyǎdu nɔ̀tdɨ̀ ɔvɛ tɔ̀ dhu tɨ́. Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, Ʉyátá, yà ìndrǔ àbhʉ̌ àmbɛ̀nà ràbà ípìrɔ̌nga dhu, náadʉ̀ ìbhònà idù dhu nɨ́ afídu ɔ̀nǎ rɔ̀ ma mɔ́vɛ̀ dhu.
10 e eu morri. E o próprio mandamento que me devia trazer a vida me trouxe a morte.
11 Obhó tɨ́, nzɛ́rɛnga náabà otu Ʉyátá-otù ɔ̌ ndʉ̀trǎ ma, ndɨ dhu ràdʉ̀ mabhʉ mɔvɛ̀ afídu ɔ̀nǎ rɔ̀.
11 Porque o pecado, aproveitando a oportunidade dada pelo mandamento, me enganou e, por meio do mandamento, me matou.
12 Kʉ̀tsa ma mɨ́ dɔ̀ná rɔ̀ nɨ̌, ma mátɨna: Ʉyátá nɨ́ ɨ̀lɨ̌lǎ dhu, ndɨrɔ̀ kà rǎvǐna àlɛ̌ rɔ̀nzɨ̀ dhu nɨ́ ɨ̀lɨ̌lǎ dhu, obhónánga tɔ́ dhu, ndɨrɔ̀ ídzì dhu.
12 Assim a lei vem de Deus; e o mandamento também vem de Deus, diz o que é certo e é bom.
13 Nɨ́rɔ̀, wɔ̀ dhu t’átɨna wɔ̀ ndɨ ídzì dhu, Ʉyátá, rahò ndɨ ma? Ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ ndɨ dhu bhěyi! Pbɛ́tʉ̀, ɨma nahò nɨ́ nzɛ́rɛnga, ndìdyì wɔ̀ ndɨ ídzì dhu ndòhò ma nɨ̌. Nɨ́ ndɨ Ʉyátá-otù ɔ̌ nga nɨ́ ndɨ nzɛ́rɛnga nɨ́ɨtɛ̀ ndɨ̀ nzɛ́rɛnga nyʉ́ tɨ́ nɨ̌.
13 Então será que o que é bom me levou à morte? É claro que não! Foi o pecado que fez isso. Pois o pecado, usando o que é bom, me trouxe a morte para que ficasse bem claro aquilo que o pecado realmente é. E assim, por meio do mandamento, o pecado se mostrou mais terrível ainda.
14 Obhó tɨ́, àlɛ̌ kʉ̀nɨ wà dhu Ʉyátá nàndà dhu nɨ̌, Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí ríbhò ndɨ ka àlɛ̌ tɔ̀. Pbɛ́tʉ̀ ɨmá na, ma nɨ́ ìndrǔ, yà ɨwà ka kábhʉ kodzì rɨ̀’ɨ̀ nzɛ́rɛnga tɔ́ ɨnɔ tɨ́ alɛ.
14 Sabemos que a lei é divina; mas eu sou humano e fraco e fui vendido ao pecado para ser seu escravo.
15 Obhó tɨ́, yà ma mɔ́nzɨna dhu náarɨ́ nzɨ̌ dùdu àlʉ̌: yà ma mòzè mɔnzɨ̀ dhu nɔ́nzɨ̀ ma marɨ́ nzɨ̌ àdʉ̀, pbɛ́tʉ̀ yà ma mɔ̀ndrɔ̀ dhu nɨ́ ndɨ ma marádʉ̀ ɔ̀nzɨ̀nà.
15 Eu não entendo o que faço, pois não faço o que gostaria de fazer. Pelo contrário, faço justamente aquilo que odeio.
16 Ma mʉ̀nɨ wà dhu yà ma mɔ́nzɨna dhu ràrɨ̌ nzɛ́rɛ dhu. Nɨ́ ndɨ dhu ɨ̀tɛ̀ dhu ɨwà ma rà’ù Ʉyátá ʉ̀nɔ̀ dhu ídzì dhu tɨ́.
16 Se faço o que não quero, isso prova que reconheço que a lei diz o que é certo.
17 Nɨ́rɔ̀ kòmbí, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ ɨma ndɨ ma mɨ́ ndɨ dhu ɔ̀nzɨ, pbɛ́tʉ̀ kɔ̀nzɨ rɨ̌ nɨ́ yà nyʉdutsì rɨ́’ɨ̀ nzɛ́rɛnga.
17 E isso mostra que, de fato, já não sou eu quem faz isso, mas o pecado que vive em mim é que faz.
18 Obhó tɨ́, ma mʉ̀nɨ wà dhu ídzì dhu ràrɨ̌’ɨ̀ mbǎ nyʉdutsì. Kà-tɨ̀ nɨ́, ìndrǔ tɔ́ pbàkà ɔ́fɔ̀ ɔ̌, atdyúdu rɨ̌’ɨ̀ ìnè mɔnzɨ̀ ídzì dhu, pbɛ́tʉ̀ ndɨ dhu ɔ̀nzɨ ma mɨ́ nɨ̌ ɔbɨ rɨ̌’ɨ̀ mbǎ.
18 Pois eu sei que aquilo que é bom não vive em mim, isto é, na minha natureza humana. Porque, mesmo tendo dentro de mim a vontade de fazer o bem, eu não consigo fazê-lo.
19 Obhó tɨ́, ma marɨ́ nzɨ̌ yà ma mòzè mɔnzɨ̀ ídzì dhu ɔ̀nzɨ, pbɛ́tʉ̀ ma marádʉ̀ ɔ̀nzɨ̀nà nɨ́ nzɛ́rɛ dhu yà ɨnzá ma mózè mɔnzɨ̀.
19 Pois não faço o bem que quero, mas justamente o mal que não quero fazer é que eu faço.
20 Nɨ́rɔ̀, dhu apɛ́ ɨ̀’ɨ̀ ma marɨ́ yà ɨnzá ma mòzè mɔnzɨ̀ dhu ɔ̀nzɨ dhu tɨ́, nɨ́ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ ɨma ndɨ ndɨ dhu ɔ̀nzɨ ma marɨ́, pbɛ́tʉ̀ kɔ̀nzɨ arɨ́ nɨ́ yà nyʉdutsì rɨ́’ɨ̀ nzɛ́rɛnga.
20 Mas, se faço o que não quero, já não sou eu quem faz isso, mas o pecado que vive em mim é que faz.
21 Nɨ́rɔ̀, ma mɔ̀sʉ̀ wà nyʉdutsì arɨ́ ndɔ̀nzɨ dhu. Ndɨ dhu nɨ́: yà ma mòzè mɔnzɨ̀ ídzì dhu ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, ma marádʉ̀ ɔ̀nzɨ̀nà nɨ́ nzɛ́rɛ dhu.
21 Assim eu sei que o que acontece comigo é isto: quando quero fazer o que é bom, só consigo fazer o que é mau.
22 Afídu ɔ̀nǎ rɔ̀, ɨdhɛ̀du nɨ̀ka nɨ́ Kàgàwà bhà Ʉyátá,
22 Dentro de mim eu sei que gosto da lei de Deus.
23 pbɛ́tʉ̀ nyʉdutsì, ma mìnè nzɛ́rɛnga rǐbhòna ngǎtsi ɔbɨ ndùgye rɨ̌ ndɨ afídu ɔ̀ rɨ́’ɨ̀ ídzì ɨrɛ̀ta tɔ́ ɔbɨ nà rɔ́. Ndɨ dhu ɔ̀nzɨ̀ ma mɨ’ɨ̀ yà nyʉdutsìnǎ rɔ̀ rɨ̌ kasʉ ɔ̀nzɨ ndɨ nzɛ́rɛnga bhà ɔbɨ tɔ́ imbitálɛ tɨ́.
23 Mas vejo uma lei diferente agindo naquilo que faço, uma lei que luta contra aquela que a minha mente aprova. Ela me torna prisioneiro da lei do pecado que age no meu corpo.
24 Ma mɨ́’ɨ̀ àpbɛ̀ ɔ̌! Nɨ́ ádhɨ pbá alɛ ndɨ mɨgʉ̌ rɨ́ yà ɔvɛ ɔ̀ rɨ́ mʉnda alɛ-ngbɔ̀-fɔ́ rɔ̀?
24 Como sou infeliz! Quem me livrará deste corpo que me leva para a morte?
25 Ilèta àkǎ mabhʉ Kàgàwà tɔ̀! Ka nɨ́ ndɨ mɨgʉ̌ rɨ́ àlɛ̌ tɔ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù Krɨ́stɔ̀-otù ɔ̌!
25 Que Deus seja louvado, pois ele fará isso por meio do nosso Senhor Jesus Cristo! Portanto, esta é a minha situação: no meu pensamento eu sirvo à lei de Deus, mas na prática sirvo à lei do pecado.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.