Romanos 14
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs BKJ
1 Nyɨ̌ nyàkǎ nyǎkɔ yà ivíví a’uta nà arɨ́’ɨ̀ alɛ ɨnzá nyɨ̌ nyàgò nyɨ̌ nà pbɨ̀ndà ɨrɛ̀ta dɔ̌ rɔ́rɔ̀.
1 Recebei ao fraco na fé, mas não para discutir assuntos duvidosos.
2 Atdí ɔ́fɔ̀ nɨ́, atdí alɛ rɨ̌’ɨ̀ ìnè ndɔ̀nyʉ̀ kɔ́rɔ́ ɔ̀nyʉ̀-tɨdɔ̀ pbɨ̀ndà ɔbɨ nà a’uta-okú dɔ̀ rɔ̀, pbɛ́tʉ̀ ngǎtsi alɛ ràdʉ̀ ndà’ù ndɔ̀nyʉ̀ ìtò-bɨ̌ kɛ̀lɛ̌ pbɨ̀ndà ivíví a’uta-okú dɔ̀ rɔ̀.
2 Porque um crê que ele pode comer todas as coisas, e outro, que é fraco, come ervas.
3 Nɨ́, wɔ̀ ndɨ kɔ́rɔ́ ɔ̀nyʉ̀-tɨdɔ̀ ɔ̀nyʉ arɨ́ alɛ nákǎ nzá ndɔ̀nzɨ̀ yà ɨ̀nzɨ̌ arɨ́ ɨ̀zǎ ná’a alɛ-ɨtsɨ̀. Ndɨ dhu bhěyi tɨ́, yà ɨ̀nzɨ̌ arɨ́ ɨ̀zǎ ná’a alɛ, nákǎ nzá ndɔ̀tdɨ̀ yà kɔ́rɔ́ ɔ̀nyʉ̀-tɨdɔ̀ ɔ̀nyʉ arɨ́ alɛ-ànyǎ, Kàgàwà nákɔ wà kɔ̀nyʉ arɨ́ alɛ átɔ̀ nɨ́dhunɨ̌.
3 Quem come não despreze o que não come; e o que não come, não julgue o que come; porque Deus o recebeu.
4 Ɨnyɨ, ɨnyɨ nɨ́ àdhɨ wɔ̀ ngǎtsi alɛ bhà kasʉtálɛ dɔ̌ nyɨ nyarɨ́ anya ɨ̀tdɨ̀ rɔ̀? Kàrɨ̌ kɔ́rɔ́ dhu ɔ̀nyʉ dhu mà, ndɨrɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ kà rɨ̌ kɔ́rɔ́ dhu ɔ̀nyʉ dhu mà nɨ́ kàbhà kasʉ tɔ́ ádrʉ̀ngbǎlɛ-ɔ̀tɛ̌. Ndɨrɔ̀, kàbhà Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù rɨ̌’ɨ̀ ìnè ɔbɨ nà ndɨ̀dɨ̀ ka pɔ́tsɔ́ pbɨ̀ndà a’uta ɔ̌.
4 Quem és tu que julgas o servo de outro homem? Para seu próprio senhor ele está em pé ou cai; mas ele estará firme, porque Deus é capaz de o fazer ficar em pé.
5 Atdídhená alɛ náarɨ́ atdídhená ɨdhɔ ɔ̀zʉ̀ atdídɔ̌ rɨ́’ɨ̀ tɨ̌ya nà ròsè ngʉ̌kpà ɨdhɔ dɔ̀nǎ dhu tɨ́. Pbɛ́tʉ̀, ngʉ̌kpà alɛ arádʉ̀ kɔ́rɔ́ ɨdhɔ ɔ̀zʉ̀ rɨ̀’ɨ̀ àdhàdhɨ̀. Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, ngǎtsi alɛ náarɨ́ dhu à’u àdhàdhɨ̀ ndɨ̀ nyʉ́ ndɨ̀ ndɨ́rɛ̀na ndɨ̀tɨ́rɔ̀ dhu bhěyi.
5 Um homem considera um dia superior ao outro; e outro, considera todos os dias iguais. Seja cada homem completamente convicto em sua própria mente.
6 Afína nìtǔ atdí ɨdhɔ-okú dɔ̀ rɔ̀ alɛ, nɨ́ rɨ̌ dhu ɔ̀nzɨ ndɨ dhu bhěyi ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ ndɨfʉ tɨ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù. Kɔ́rɔ́ ɔ̀nyʉ̀-tɨdɔ̀ ɔ̀nyʉ arɨ́ alɛ nɨ́ rɨ̌ dhu ɔ̀nzɨ ndɨ dhu bhěyi, ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ ndɨfʉ tɨ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù átɔ̀. Obhó tɨ́, kà rɨ̌ ɔ̀tsɔ̀ àbhʉ̌ Kàgàwà tɔ̀ pbɨ̀ndà ɔ̀nyʉ̀-okú dɔ̀ rɔ̀. Ndɨrɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ arɨ́ kɔ́rɔ́ ɔ̀nyʉ̀-tɨdɔ̀ ɔ̀nyʉ alɛ nɨ́ rɨ̌ dhu ɔ̀nzɨ ndɨ dhu bhěyi átɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ ndɨfʉ tɨ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù, ndàdʉ̀ ɔ̀tsɔ̀ àbhʉ̌ Kàgàwà tɔ̀.
6 Aquele que considera o dia, considere para o Senhor; e aquele que não considera o dia, para o Senhor não considera; e quem come, para o Senhor come porque dá graças a Deus; e o que não come, para o Senhor não come, e dá graças a Deus.
7 Obhó tɨ́, àlɛ̌ karɨ́ mbǎ ípìrɔ̌nga nà àlɛ̌ kòzè àlɛ̌ rɨ̀’ɨ̀ kà nà dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Ndɨrɔ̀, àlɛ̌ karɨ́ nzɨ̌ ʉ̀vɛ àlɛ̌ kòzè àlɛ̌ rʉ̀vɛ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
7 Porque nenhum de nós vive para si, e nenhum homem morre para si.
8 Kà-tɨ̀ nɨ́, àlɛ̌ kapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ ípìrɔ̌nga nà, nɨ́ àlɛ̌ kɨ́’ɨ̀ kà nà Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù òzè ka dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Ndɨrɔ̀ àlɛ̌ kapɛ́ ʉ̀vɛ, nɨ́ àlɛ̌ kʉ́vɛ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù òzè ka dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Nɨ́rɔ̀, dhu apɛ́ ɨ̀’ɨ̀ àlɛ̌ kɨ́’ɨ̀ ípìrɔ̌nga nà dhu tɨ́, ndɨrɔ̀ ngǎtsi nɨ̌ dhu apɛ́ ɨ̀’ɨ̀ àlɛ̌ kʉ́vɛ dhu tɨ́, nɨ́ àlɛ̌’ɨ nɨ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù bhà ongyéngá.
8 Porque se vivemos, para o Senhor vivemos; e se morremos, para o Senhor morremos. Portanto, vivendo ou morrendo, somos do Senhor.
9 Obhó tɨ́, Krɨ́stɔ̀ avɛ̀ ndàdʉ̀ ndɨ̀ngbɛ̀, ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ ndadɨ̀ tɨ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ tɨ́ kǎkà ɨwà ʉ́vɛ alɛ mà, ípìrɔ̌nga nà rɨ́’ɨ̀ alɛ mànà tɔ̀.
9 Porque para isto Cristo morreu, e ressuscitou, e tornou a viver, para que ele pudesse ser Senhor tanto dos mortos como dos vivos.
10 Pbɛ́tʉ̀ ɨnyɨ, ádhu nyɨ nyarɨ́ anya ɔ̀tdɨ̀ ɔdhɨ̀nʉ dɔ̌ okúna dɔ̀ rɔ̀? Ndɨrɔ̀ ádhu ɨnyɨ, nyɨ nyarɨ́ ɔdhɨ̀nʉ-ɨtsɨ̀ ɔ̀nzɨ okúna dɔ̀ rɔ̀? Obhó tɨ́, àlɛ̌’ɨ kɔ́rɔ́ àlɛ̌ kikòya Kàgàwà bhà anya t’ʉ́nɔta tɔ́ tombi-ɔ̀nzɨ̌.
10 Mas por que tu julgas o teu irmão? Ou por que tu desprezas teu irmão? Porquanto, todos nós compareceremos diante do tribunal de Cristo.
11 Obhó tɨ́, ka kándǐ dhu Ɨ̀lɨ̌lǎ Andítá ɔ̀ katɨ:
11 Porque está escrito: Como eu vivo, diz o Senhor, todo joelho se dobrará diante de mim, e toda língua confessará a Deus.
12 Nɨ́ ndɨ dhu bhěyi tɨ́, ɨ̀ngbàtɨ́ ɨ́lɨ ndɨ̀ alɛ mà àlɛ̌ nzínzì ɔ̌ náawɛya ndɨ̀ ndanzɨ̀ dhu ndɨ̀tɨ́rɔ̀ Kàgàwà-ɔ̀nzɨ̌.
12 Assim, então, cada um de nós dará conta de si mesmo a Deus.
13 Nɨ́rɔ̀, àlɛ̌ kàkǎ nzá àlɛ̌ rɨ̀tdɨ̀ àlɛ̌-ànyǎ àlɛ̌tɨ́rɔ̀ àlɛ̌ nzínzì ɔ̌. Pbɛ́tʉ̀, kànɨ̌ nyɨ̌ nyàkǎ nyɔ̌nzɨ̀ dhu: nyɨ̌ nyàkǎ nzá nyʉ̌lɨ ɔdhɨ́kʉ-tsʉ̀ ʉ̀tɔ̀ rádʉ̀ ɨ̀nzɨ̌ rʉ̀ngʉ Kàgàwà bhà otu dhu abádhí-ɔ̀nzɨ̌, ndɨrɔ̀ nyɨ̌ nyàkǎ nzá nyɔ̌nzɨ̀ abádhí àbhʉ rádʉ̀ ròtsù nzɛ́rɛnga ɔ̀ dhu.
13 Portanto não nos julguemos mais uns aos outros; mas antes decidi isto, em não pordes tropeço ou escândalo no caminho do seu irmão.
14 Ma mʉ̀nɨ wà dhu madʉ̀ dhu à’ù, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù-otù ɔ̌: Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌ ɔ́tɨ̀ atdí ɔ̀nyʉ̀-tɨdɔ̀ mà ràrɨ̌’ɨ̀ mbǎ. Pbɛ́tʉ̀, ndɨ alɛ apɛ́ atdí ɔ̀nyʉ̀-tɨdɔ̀ mà ɔ̀zʉ̀ Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌ ɔ́tɨ̀ dhu tɨ́, nɨ́ ndɨ alɛ tɔ̀ ndɨ ɔ̀nyʉ̀ ɔ̀tɨ̀ wà.
14 Eu sei, e estou convencido no Senhor Jesus, que não há coisa alguma imunda em si mesma, mas para aquele que pensa que alguma coisa é imunda, para esse é imunda.
15 Dhu apɛ́ ɨ̀’ɨ̀ yà nyɨ nyɔ́nyʉna ɔ̀nyʉ̀-okú dɔ̀ rɔ̀ nyɨ nyàbhʉ ɔdhɨ̀nʉ-afí rɨ̀’ɨ̀ ɨzʉ nà dhu tɨ́, nɨ́ nyɨ nyɨ́’ɨ̀ ɨ̀mbǎ àzè tɔ́ alɛ-afí nà. Pbʉ̀kʉ̀ ɔ̀nyʉ̀-okú dɔ̀ rɔ̀ nyɨ nyàkǎ nzá nyabhʉ wɔ̀ Krɨ́stɔ̀ náavɛ̀ okúna dɔ̀ rɔ̀ alɛ nyʉ́ rɨ̀tsɨ̀ pbɨ̀ndà a’uta ɔ̌.
15 Mas, se teu irmão se entristecer com o teu alimento, tu já não andas em amor. Não destruas com o teu alimento aquele por quem Cristo morreu.
16 Nɨ́rɔ̀, ídzì dhu tɨ́ nyɨ̌ nyɔ̀zʉ̀ dhu ɔ̀nzɨ nyɨ̌ nyɨ́ dhu nákǎ nzá ndɨ̀’ɨ̀ nzɛ́rɛ dhu ʉ̀nɔ̀ yà ɨnzá Yěsù ná’ù alɛ rǎdʉ̀ nyɨ̌ nɨ̌ okúna dɔ̀ rɔ̀ dhu tɨ́.
16 Não seja, pois, blasfemado o vosso bem.
17 Obhó tɨ́, ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà Idzi nɨ́ nzɨ̌ ɔ̀nyʉ̀, ndɨrɔ̀ ka nɨ́ nzɨ̌ ɔmvʉ́. Pbɛ́tʉ̀ ka nɨ́ yà Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí arɔ́nzɨna àlɛ̌-nyʉtsì dhu. Ɨ dhu nɨ́: kǎrɨ́ àlɛ̌ àbhʉ̌ àlɛ̌ rɔ̀nzɨ̀ obhónánga tɔ́ dhu, àlɛ̌ ròkò màrʉ̀ngà ɔ̌ àlɛ̌ nzínzì ɔ̌, ndɨrɔ̀ àlɛ̌ ròkò dhɛ̀dhɛ ɔ̌.
17 Porque o reino de Deus não é comida nem bebida, mas justiça, e paz, e alegria no Espírito Santo.
18 Nɨ́ wɔ̀rɨ́ ɔ́fɔ̀ ɔ̌ àlɛ̌ kɨ́ Krɨ́stɔ̀ bhà kasʉ ɔ̀nzɨ dhu rɨ̌ ndɨ àlɛ̌ àbhʉ̌ àlɛ̌ rɔ̀fɔ̀ Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́, ndɨrɔ̀ ìndrǔ-nyɨ̀kpɔ́.
18 Porque quem nestas coisas serve a Cristo, é aceitável a Deus, e aprovado pelos homens.
19 Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, àlɛ̌ kàkǎ àlɛ̌ rɔ̀nɛ̀ màrʉ̀ngà ìbhò rádʉ̀ àlɛ̌ nzínzì ɔ̌ dhu. Ndɨrɔ̀, àlɛ̌ kàkǎ àlɛ̌ rɔ̀nzɨ̀ ngʉ̌kpà alɛ ɔ̀sɨ̀ rádʉ̀ fɨ̀yɔ́ a’uta ɔ̌ dhu.
19 Sigamos, pois, as coisas que contribuem para a paz e as coisas que são para a edificação de uns para com os outros.
20 Nyɨ nyàkǎ nzá nyɨnza Kàgàwà rɔ̌nzɨna àlɛ̌-nyʉtsì kasʉ ɔ̀nyʉ̀-okú dɔ̀ rɔ̀. Obhó tɨ́, kɔ́rɔ́ ɔ̀nyʉ̀-tɨdɔ̀ rɨ̌’ɨ̀ ìnè kɔnyʉ̀, pbɛ́tʉ̀ ɔdhɨ̀nʉ àbhʉ rádʉ̀ ɨ̀nzɨ̌ rʉ̀ngʉ Kàgàwà bhà otu ɔ̀nyʉ̀-tɨdɔ̀ ɔ̀nyʉ nyɨ nyɨ́ dhu nɨ́ nzɛ́rɛ dhu.
20 Não destruas por causa do alimento a obra de Deus. Todas as coisas são de fato puras, mas são más para o homem que come com escândalo.
21 Dhu rǎdʉ̀ àkǎ mběyi nyʉ́ nyʉbhà ɨ̀zǎ ɨ̀nzɨ̌ nya’à, nyʉbhà dɨ̀vayì ɨ̀nzɨ̌ nyɔmvʉ̀, nyadʉ̀ àdɨ ɨ̀nzɨ̌ nyɔnzɨ̀ kɔ́rɔ́ dhu-tsí yà ɔdhɨ̀nʉ-tsʉ̀ ʉ̀tɔ̀ rádʉ̀ ɨ̀nzɨ̌ rʉ̀ngʉ Kàgàwà bhà otu.
21 Bom é não comer carne, nem beber vinho, nem alguma coisa que teu irmão tropece, ou se ofenda, ou se enfraqueça.
22 Ɨnyi, nyɨ nyàkǎ nyɔdɔ̀ yà pbʉ̀kʉ̀ a’uta ábhʉ nyɔzʉ̀ ídzì dhu tɨ́ Kàgàwà-ɔ̀nzɨ̌ dhu afínʉ ɔ̀. Hirò nɔ́nzɨ̀ alɛ nɨ́ yà ɨ̀nzɨ̌ arɨ́ ànyǎna ɔ̀tdɨ̀ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ yà afína ùdhě dhu ndɨ̀ ndɔ̀nzɨ̀ rɔ̀.
22 Tens tu fé? Tem-na em ti mesmo diante de Deus. Feliz é aquele que não se condena a si mesmo nas coisas que aprova.
23 Pbɛ́tʉ̀, yà afína rǔguru ndɨ̀ ndɔ́nyʉna ɔ̀nyʉ̀-okú dɔ̀ rɔ̀ alɛ, nányǎ Kàgàwà ɔ́tdɨ̀ wà. Obhó tɨ́, kà rɨ̌ nzɨ̌ ndɨ dhu ɔ̀nzɨ a’uta nónzì ka ɔ̀ná ɔ́fɔ̀ ɔ̌. Ndɨrɔ̀, ɔ̀nzɨna ka kɨ́ kɔ́rɔ́ dhu-tsí, yà ɨnzá ndɨ̀ nàkɔ a’uta nà nɨ́ nzɛ́rɛnga.
23 Mas aquele que tem dúvidas, é condenado se comer, porque ele não come por fé; pois tudo o que não provém de fé é pecado.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.