Romanos 12
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs VC
1 Nɨ́rɔ̀ àbanɨ̌nzó, àdhàdhɨ̀ Kàgàwà nɨ́ɨtɛ̀ pbɨ̀ndà ɨzʉ tɔ́ alɛ-afí àlɛ̌ tɔ̀ dhu bhěyi, ma mɨ̀tdɛ̀ nyɨ̌ ɨ̀tdɛ̀ tɨ́, nyǔbho ngbɔ̌kʉ kà tɔ̀, rɨ̀’ɨ̀ àdhàdhɨ̀ Kàgàwà tɔ̀ ka kùbho ípìrɔ̌rɔ̀ rɨ́’ɨ̀ ɨ̀zǎ tɔ́ pɛrɛ̀ bhěyi, kà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌ ɨ̀lǎ, ndɨrɔ̀ kà-nyɨ̀kpɔ́ nɔ̀fɔ̀ pɛrɛ̀ bhěyi. Wɔ̀rɨ́ nɨ́ ndɨ àdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ obhónánga tɔ́ ɔ́fɔ̀, yà Àbadhi ʉ̀lɛ nyɨ̌ nyádʉ̀ nɨ̌.
1 Eu vos exorto, pois, irmãos, pelas misericórdias de Deus, a oferecerdes vossos corpos em sacrifício vivo, santo, agradável a Deus: é este o vosso culto espiritual.
2 Nyɨ̌ nyàkǎ nzá nyɔ̌nzɨ̀ nyɨ̌ àdhàdhɨ̀ yà kòmbí arɨ́’ɨ̀ adzɨ ɔ̌ alɛ náarɨ́ ’ɔ̀nzɨ ɔ̀ná ɔ́fɔ̀ ɔ̌. Pbɛ́tʉ̀, nyɨ̌ nyàkǎ nyǎbhʉ Kàgàwà rʉ̀gɛ̀rɛ̀ nyɨ̌, ndàbhʉ fʉ̀kʉ́ ɨrɛ̀ta ròngò ɔwʉ́tána tɨ́, ndɨ́nɨ̌ nyɨ̌ nyʉnɨ tɨ́ Kàgàwà ózè nyɔ̌nzɨ̀ dhu. Ɨ dhu nɨ́: ídzì dhu tɨ́ rɨ́’ɨ̀ dhu mà, Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ nɔ̀fɔ̀ dhu mà, ndɨrɔ̀ obhónánga tɔ́ dhu nyʉ́ tɨ́ rɨ́’ɨ̀ dhu mànà.
2 Não vos conformeis com este mundo, mas transformai-vos pela renovação do vosso espírito, para que possais discernir qual é a vontade de Deus, o que é bom, o que lhe agrada e o que é perfeito.
3 Àdhàdhɨ̀ yà Kàgàwà ɔ́nzɨ̀ná idù ídzìnga mɨ’ɨ̀ uvitatálɛ tɨ́ dhu-bvʉ rɔ̌, ma mátɨna nyɨ̌ nɨ̌ kɔ́rɔ́: atdí alɛ mà nzínzìkʉ ɔ̌ nákǎ nzá ndɔ̀zʉ̀ ndɨ̀ ɔrʉ́ nyʉ́, ròsè yà ndɨ̀ ndɨ́’ɨ̀ ɔ̀ná ɔ́fɔ̀ dɔ̀nǎ. Pbɛ́tʉ̀, nyɨ̌ nyàkǎ nyɔ̌zʉ̀ nyɨ̌ yà nyɨ̌ nyʉ́ nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ ɔ̀ná ɔ́fɔ̀ ɔ̌, ɨ̀nzɨ̌ nyɨ̌ nyɨ́ nyɨ̌dzɨ̌ rɔ́rɔ̀, àdhàdhɨ̀ yà Kàgàwà ʉ́ndɔ̀ fʉ̌kʉ̀ fʉ̀kʉ́ a’uta-otù ɔ̌ pɛrɛ̀-bvʉ rɔ̌.
3 Em virtude da graça que me foi dada, recomendo a todos e a cada um: não façam de si próprios uma opinião maior do que convém, mas um conceito razoavelmente modesto, de acordo com o grau de fé que Deus lhes distribuiu.
4 Atdí alɛ-ngbɔ̀ rɔ̌, alɛ-ngbɔ̀-rɔ̌ngá-nzo náarɨ́’ɨ̀ ibí, ndɨrɔ̀ ɨ alɛ-ngbɔ̀-rɔ̌ngá-nzo rɨ̌ mbǎ ɨ̀’ɨ̀ kɔ́rɔ́ atdí kasʉ nà tɨ́.
4 Pois, como em um só corpo temos muitos membros e cada um dos nossos membros tem diferente função,
5 Nɨ́ ndɨ dhu bhěyi tɨ́, àlɛ̌ kɨ́ mbǎ ɨ̀’ɨ̀ ibí rɔ̀ màtɨ́, nɨ́ àlɛ̌ nɨ́ atdí alɛ-ngbɔ̀ kɛ̀lɛ̌ Krɨ́stɔ̀ mànà àlɛ̌ kúngbò àlɛ̌ dhu-otù ɔ̌. Ndɨrɔ̀ àlɛ̌’ɨ kɔ́rɔ́, àlɛ̌ kúngbò àlɛ̌ àlɛ̌ rɨ̀’ɨ̀ atdí alɛ-ngbɔ̀ tɨ́, ɨ̀ngbàtɨ́ ɨ́lɨ ndɨ̀ alɛ mà rɨ̀’ɨ̀ pbɨ̀ndà ngari ɔ̌ àdhàdhɨ̀ atdí alɛ-ngbɔ̀-rɔ̌nga bhěyi.
5 assim nós, embora sejamos muitos, formamos um só corpo em Cristo, e cada um de nós é membro um do outro.
6 Pbɨ̀ndà ídzìnga-bvʉ rɔ̌, Kàgàwà íbhò dhèdhèrɔ̀ pɛrɛ̀-tɨdɔ̀ àlɛ̌ tɔ̀. Nɨ́, kàbhà nabì bhěyi ka kɨ́ dhu ɔ̀vɔ ìndrǔ tɔ̀ dhu tɔ́ pɛrɛ̀ nábà alɛ, nákǎ ndàrà dhu ɔ̀vɔ̀ rɔ̌ ìndrǔ tɔ̀ yà kɔ́rɔ́ àlɛ̌ ká’ù obhónánga tɔ́ ɔtɛ-bvʉ rɔ̌.
6 Temos dons diferentes, conforme a graça que nos foi conferida. Aquele que tem o dom da profecia, exerça-o conforme a fé.
7 Ngʉ̌kpà alɛ dzʉ̀nà t’ɔ́nzɨta tɔ́ pɛrɛ̀ nábà alɛ, nákǎ ndɔ̀nzɨ̀ ka mběyi. Ìndrǔ tɔ̀ ka kɨ́ dhu ùdhě dhu tɔ́ pɛrɛ̀ nábà alɛ, nákǎ ndùdhe dhu mběyi ìndrǔ tɔ̀.
7 Aquele que é chamado ao ministério, dedique-se ao ministério. Se tem o dom de ensinar, que ensine;
8 Ngʉ̌kpà alɛ tɔ̀ ka kɨ́ sedzà àbhʉ̌ dhu tɔ́ pɛrɛ̀ nábà alɛ, nákǎ ndàbhʉ sedzà mběyi abádhí tɔ̀. Ìndrǔ tɔ̀ ka kɨ́ pɛrɛ̀ ùbhǒ dhu tɔ́ pɛrɛ̀ nábà alɛ, nákǎ ndùbho ka ɨ̀nzɨ̌ ndɨ̀ ndɔ́zʉ̀na rɔ́rɔ̀. Ìndrǔ ɔ̀dɔ arɨ́ alɛ, nákǎ ndɔ̀dɔ̀ abádhí mběyi. Ɨzʉ tɔ́ alɛ-afí nà ka kɨ́’ɨ̀ ngʉ̌kpà alɛ dɔ̌ dhu tɔ́ pɛrɛ̀ nábà alɛ, nákǎ ndɔ̀nzɨ̀ ka dhɛ̀dhɛ nà.
8 o dom de exortar, que exorte; aquele que distribui as esmolas, faça-o com simplicidade; aquele que preside, presida com zelo; aquele que exerce a misericórdia, que o faça com afabilidade.
9 Fʉ̀kʉ́ àzè nákǎ ndɨ̀’ɨ̀ ɨ̀mbǎ ɔ̀ná ʉtrátá na. Nyɨ̌ nyàkǎ nyɔ̌ndrɔ̀ kɔ́rɔ́ dhu-tsí kǎkà nzɛ́rɛ dhu tɨ́ rɨ́’ɨ̀, nyǎdʉ̀ nyǎpba ídzì dhu tɨ́ rɨ́’ɨ̀ dhu rɔ̌.
9 Que vossa caridade não seja fingida. Aborrecei o mal, apegai-vos solidamente ao bem.
10 Nyɨ̌ nyàkǎ nyǒzè nyɨ̌ nzínzìkʉ ɔ̌ àdhàdhɨ̀ atdí àba bhà alɛ náarɨ́ ’òzè nzínzìya ɔ̌ dhu bhěyi. Nyɨ̌ nyàkǎ nyɨ̌’ɨ̀ wɛmbɛrɛ̀ t’álɛ tɨ́ nzínzìkʉ ɔ̌ nyɨ̌ nyɨ́ nyɨ̌fʉ̌ dhu ɔ̌.
10 Amai-vos mutuamente com afeição terna e fraternal. Adiantai-vos em honrar uns aos outros.
11 Nyɨ̌ nyàkǎ nyɔ̌nzɨ̀ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù bhà kasʉ atdyúkʉ nyʉ́ nà, ɨ̀mbǎ ɨtsɨ́ na, ndɨrɔ̀ nyɨ̌ nyàkǎ nyɔ̌nzɨ̀ ka afíkʉ nyʉ́ nà.
11 Não relaxeis o vosso zelo. Sede fervorosos de espírito. Servi ao Senhor.
12 Nyɨ̌ nyàkǎ nyǒkò dhɛ̀dhɛ ɔ̌, yà àlɛ̌ tɔ̀ Kàgàwà ɔ́kɔ̀ fɨ̀ndá làká dhòdhódhónga tɔ́ ípìrɔ̌nga ɔ̀dɔ nyɨ̌ nyɨ́ nyɨ̌ nyabá tɨ́ rɔ̀. Nyɨ̌ nyàkǎ nyǒndù dhu-dzi àpbɛ̀ ɔ̌, nyǎdʉ̀ ìko pɔ́tsɔ́ ɨtsɔ̀ta ɔ̌.
12 Sede alegres na esperança, pacientes na tribulação e perseverantes na oração.
13 Nyɨ̌ nyàkǎ nyɔ̌nzɨ̀ Kàgàwà bhà alɛ dzʉ̀nà fɨ̀yɔ́ mʉ̀hɛtʉ̀ ɔ̌, nyǎdʉ̀ òwu olo tɨ́ rɨ́’ɨ̀ alɛ àkɔ rɔ̌.
13 Socorrei às necessidades dos fiéis. Esmerai-vos na prática da hospitalidade.
14 Nyɨ̌ nyàkǎ nyǎso rʉ̀kʉ́ rávu alɛ. Nyɨ̌ nyàkǎ nyǎso abádhí, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ nyǒfù abádhí òfù tɨ́.
14 Abençoai os que vos perseguem; abençoai-os, e não os praguejeis.
15 Nyɨ̌ nyàkǎ nyɔ̌nzɨ̀ dhɛ̀dhɛ atdíkpá kǎkà dhɛ̀dhɛ ɔ̌ rɨ́’ɨ̀ alɛ mànà, nyǎdʉ̀ ɔ̀dzɨ atdíkpá kǎkà ɔ̀dzɨ rɔ́dzɨ alɛ mànà.
15 Alegrai-vos com os que se alegram; chorai com os que choram.
16 Nyɨ̌ nyàkǎ nyǒkò ɨrɨta nà nzínzìkʉ ɔ̌. Nyɨ̌ nyàkǎ nzá nyʉ̌bhà alɛ ɨ̀dzɨ̌ ka kɨ́ dhu ràtdǔ afíkʉ, pbɛ́tʉ̀ nyɨ̌ nyàkǎ nyʉ̌bhà nyɨ̌ yɔrɔwà ɔ̌ ka kóko dhu ràtdǔ ndɨ afíkʉ. Nyɨ̌ nyàkǎ nzá nyɔ̌zʉ̀ nyɨ̌ nyɨ̌-tɨ́rɔ̀ dhu-ɔ̌nga t’óvòta nʉ́nɨ alɛ tɨ́.
16 Vivei em boa harmonia uns com os outros. Não vos deixeis levar pelo gosto das grandezas; afeiçoai-vos com as coisa modestas. Não sejais sábios aos vossos próprios olhos.
17 Nyɨ̌ nyàkǎ nzá nyǎdu nzɛ́rɛ dhu ìndrǔ tɔ̀ nzɛ́rɛ dhu nɨ̌. Nyɨ̌ nyàkǎ nyɨ̌’ɨ̀ ídzìnga ɔ̀nzɨ ka kɨ́ kɔ́rɔ́ alɛ tɔ̀ nɨ̌ alɛ-afí nà.
17 Não pagueis a ninguém o mal com o mal. Aplicai-vos a fazer o bem diante de todos os homens.
18 Àkǎkǎ nɨ̌, tɨkʉ ɔ̀nǎ rɔ̀, nyɨ̌ nyàkǎ nyɔ̌nzɨ̀ ɔbɨ nyǒkò màrʉ̀ngà ɔ̌ kɔ́rɔ́ alɛ mànà.
18 Se for possível, quanto depender de vós, vivei em paz com todos os homens.
19 Ɔdhɨ́dǔ, yà atdídɔ̌ ma mózè nyɨ̌ rɔ̀, nyɨ̌ nyàkǎ nzá nyʉ̌tsɛ̀ rʉ̀kʉ́ dhu nyɨ̌-tɨ́rɔ̀, pbɛ́tʉ̀ nyɨ̌ nyàkǎ nyʉ̌bhà ngari Kàgàwà bhà nàwí tɔ̀ rɔ̀nzɨ̀ ndɨ kasʉ. Obhó tɨ́, ka kándǐ dhu Ɨ̀lɨ̌lǎ Andítá ɔ̀, katɨ: «Ìndrǔ rɔ̌ dhu ʉ̀tsɛ ka kɨ́ dhu nɨ́ kàsʉ̌du. Ɨma, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà nɨ́ ndɨ ma mʉtsɛ̀ya rʉ̀kʉ́ dhu.»
19 Não vos vingueis uns aos outros, caríssimos, mas deixai agir a ira de Deus, porque está escrito: A mim a vingança; a mim exercer a justiça, diz o Senhor {Dt 32,35}.
20 Pbɛ́tʉ̀, àdhàdhɨ̀ yà Ɨ̀lɨ̌lǎ Andítá náarʉ́nɔna dhu bhěyi: «Rʉ̀nʉ́ arɨ́’ɨ̀ òmvǔ tɨ́ alɛ náapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ àwù nà, nɨ́ nyɨ nyàkǎ nyabhʉ ɔ̀nyʉ̀ kà tɔ̀. Kǎpɛ́ ɨ̀’ɨ̀ ɨdha-atdyú nà, nɨ́ nyɨ nyàkǎ nyabhʉ ɨdha kà rɔ̀mvʉ̀. Obhó tɨ́, wɔ̀ dhu bhěyi nyɨ nyɔ̀nzɨ̀ dhu rǎdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ àdhàdhɨ̀ kàzʉ-li nyɨ nyɨ̀trɔ̀ kà-dɔ̀-tsírɔ́ dhu bhěyi.»
20 Se o teu inimigo tiver fome, dá-lhe de comer; se tiver sede, dá-lhe de beber. Procedendo assim, amontoarás carvões em brasa sobre a sua cabeça {Pr 25,21s}.
21 Nyɨ nyàkǎ nzá nyabhʉ nzɛ́rɛ dhu rɔ̀nzɨ̀ lɛ̀mànʉ, pbɛ́tʉ̀ nyɨ nyàkǎ nyɔnzɨ̀ nzɛ́rɛ dhu lɛ̀mà ídzìnga t’ɔ́nzɨta nɨ̌.
21 Não te deixes vencer pelo mal, mas triunfa do mal com o bem.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.