Mateus 9

Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Yěsù níitdègu ùpo ibhú ɔ̀, nɨ́ kǎdà rɛ̀rʉ̀-adzè, ndàdʉ̀ àrà fɨ̌yɔ́ kɨgɔ̀ nyʉ́ ɔ̀.
1 Jesus entrou num barco e atravessou o mar até a cidade onde morava.
2 Nɨ́ ányɨ̀ kàrà àhʉ rɔ̀, ka kiwú ngbɔ̌na ʉ́vɛ atdí alɛ nà kà-tɨ’ɔ̀ ótdù dɔ̌ ka kànɔ̀ rɔ́rɔ̀. Nɨ́ abádhí tɔ́ a’uta ndɨ̀ ndàla rɔ̀, Yěsù náatɨ wɔ̀ ngbɔ̌na ʉ́vɛ alɛ nɨ̌: «Ótù afínʉ pbànɨ̌ngbá! Pbʉ̀kʉ̀ nzɛ́rɛnga nʉ́bà wà ndɨ̀!»
2 Algumas pessoas lhe trouxeram um paralítico deitado numa maca. Ao ver a fé que eles tinham, Jesus disse ao paralítico: “Anime-se, filho! Seus pecados estão perdoados”.
3 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ ányɨ̀rɔ̌ ɨ̀’ɨ̀ Músà bhà Ʉyátá tɔ́ ngúfe màlímó náatɛ̀ nzínzìya ɔ̌, ’àtɨ: «Wɔ̀rɨ́ alɛ rɨ̌ dhu nʉ́nɔ nzɛ́rɛ nyʉ́ Kàgàwà nɨ̌!»
3 Alguns mestres da lei disseram a si mesmos: “Isso é blasfêmia!”.
4 Yěsù níitdègu abádhí tɔ́ ɨrɛ̀ta nʉ́nɨ̌, nɨ́ kǐvú dhu abádhí-tsʉ̌, ndàtɨ: «Ádhu nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ kɔ̀rɨ́ nzɛ́rɛ ɨrɛ̀ta nà afíkʉ ɔ̀ nɨ́?
4 Jesus, percebendo o que pensavam, perguntou: “Por que vocês reagem com tanta maldade em seu coração?
5 Ɨsɔ́ rɔ́’ɔ dhu nɨ́ ɨ̀ngbǎgà? Tɨ́ katɨ: ‹Pbʉ̀kʉ̀ nzɛ́rɛnga nʉ́bà wà ndɨ̀›, ndɨrɔ̀, tɨ́ katɨ: ‹Ɨ́và nyɨ nyubhi?›
5 O que é mais fácil dizer: ‘Seus pecados estão perdoados’ ou ‘Levante-se e ande’?
6 Ma mòzè nyʉ̌nɨ dhu, ìnè Ìndrǔ t’ídhùnà ràrɨ̌’ɨ̀ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nà ndʉ̀bà ìndrǔ bhà nzɛ́rɛnga yàrɨ́ adzɨ dɔ̌.» Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà wɔ̀ ngbɔ̌na ʉ́vɛ alɛ nɨ̌: «Ɨ́và nyɨ, nyitdù pbʉ̀kʉ̀ ótdù, nyadʉ̀ àrà pbʉ̀kʉ̀.»
6 Mas eu lhes mostrarei que o Filho do Homem tem autoridade na terra para perdoar pecados”. Então disse ao paralítico: “Levante-se, pegue sua maca e vá para casa”.
7 Nɨ́ wɔ̀ alɛ adʉ̀ ndɨ̀và ndìdè, ndàdʉ̀ àrà pbɨ̀ndà.
7 O homem se levantou e foi para casa.
8 Nɨ́ wɔ̀rɨ́ dhu ɨ̀ àla rɔ̀, ɔdɔ nɨ́ɨsɨ́ ʉrɔ́ ɨ̀’ɨ̀ ihé-yà ɔ̀. Nɨ́ abádhí adʉ̀ Kàgàwà nɨ́fʉ wɔ̀ dhu bhěyi ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ kǐbhò ìndrǔ tɔ̀ nɨ́dhunɨ̌.
8 Ao ver isso, a multidão se encheu de temor e louvou a Deus por ele ter dado tal autoridade aos seres humanos.
9 Yěsù níitdègu ndɨ̀và wɔ̀ ndɨ̀ ndɨ̀’ɨ̀ rɔ́rɔ̀, nɨ́ ʉ̀da ndɨ̀ ndʉ́da rɔ́rɔ̀, kǎla Màtayò tɨ́ kátɨna atdí alɛ pàratà nʉ́fɔ̌ ka karɨ́ ɔ̀ná ɨdza ɔ̌ àdɨ rɔ́. Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ɨ́rà owùdu ɔ̌.» Nɨ́ Màtayò adʉ̀ ndɨ̀và ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, ndàrà kǒwù ɔ̌.
9 Enquanto Jesus caminhava, viu um homem chamado Mateus sentado onde se coletavam impostos. “Siga-me”, disse-lhe Jesus, e Mateus se levantou e o seguiu.
10 Wɔ̀ dhu lutɨ̀nǎ, Yěsù adʉ̀ àrà dhu ɔ̀nyʉ̀ Màtayò bhà ɨdza. Nɨ́ Yèsù mà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà rɨ̌ ɔ̀nyʉ̀ ɔ̀nyʉ ányɨ̀-dzá rɔ̀, ábhɔ̌ ngʉ̌kpà alɛ níiwú dhu ɔ̀nyʉ̀ atdíkpá abádhí mànà. Ɨ alɛ nɨ’ɨ̀ pàratà t’ʉ́fɔ́tá tɔ́ pbàndɔ́mbɛ́ mà, nzɛ́rɛ fɨ̌yɔ́ mʉ̀tsɔ nà ngʉ̌kpà alɛ mànà.
10 Mais tarde, na casa de Mateus, Jesus e seus discípulos estavam à mesa, acompanhados de um grande número de cobradores de impostos e pecadores.
11 Nɨ́ Pbàfàrìsáyó níitdègu wɔ̀ dhu nálǎ, nɨ́ abádhí náadʉ̀ dhu ìvu Yěsù bhà ábhàlɨ̌-tsʉ̌ ’àtɨ: «Ádhu fʉ̀kʉ́ màlimò rɨ̌ dhu ɔ̀nyʉ pàratà t’ʉ́fɔ́tá tɔ́ pbàndɔ́mbɛ́ mànà, ndɨrɔ̀ nzɛ́rɛ fɨ̌yɔ́ mʉ̀tsɔ nà alɛ mànà nɨ̌?»
11 Quando os fariseus viram isso, perguntaram aos discípulos: “Por que o seu mestre come com cobradores de impostos e pecadores?”.
12 Nɨ́ wɔ̀ dhu ndɨ̀ ndɨ̀rɨ̀ rɔ̀, Yěsù adʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ kpangba abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Ɨ̀mbǎ rɨ́’ɨ̀ andɨ nà alɛ náarɨ́ nzɨ̌ mʉ̀ngangà-atdyú nóho, pbɛ́tʉ̀ andɨ nà rɨ́’ɨ̀ alɛ kɛ̀lɛ̌ nɨ́ ndɨ mʉ̀ngangà-atdyú nóho arɨ́.
12 Jesus ouviu o que disseram e respondeu: “As pessoas saudáveis não precisam de médico, mas sim os doentes”.
13 Nyòwu nyɔ̀mɛ pɛ́ Kàgàwà bhà bhǔkù ɔ̀ ka kandí dhu-tɨ̀. Ndɨ andítá rǎtɨna: ‹Ma mózè dhu nɨ́ ìndrǔ dɔ̌ ka kɨ́ ɨzʉ àbà dhu, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ ɨ̀zǎ tɔ́ pɛrɛ̀ núbhǒ ka kɨ́ idù dhu.› Obhó tɨ́, ma mɨ́rà nzá obhónángatálɛ alɛ núnzì, pbɛ́tʉ̀ mà mɨ́rà nzɛ́rɛngatálɛ núnzì.»
13 E acrescentou: “Agora vão e aprendam o significado desta passagem das Escrituras: ‘Quero que demonstrem misericórdia, e não que ofereçam sacrifícios’. Pois não vim para chamar os justos, mas sim os pecadores”.
14 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, bàtizò nubhónà Yùwanɨ̀ bhà ábhàlɨ̌ níiwú Yěsù-tɨ’ɔ̀, ’àdʉ̀ dhu ìvu kà-tsʉ̌ ’àtɨ: «Ádhu mǎ’ɨ, Pbàfàrìsáyó mànà, mǎ marɨ́ ɔ̀nyʉ̀ t’ɔ́nyʉta-tsʉ̀ nʉ́tsɨ bìlǐnganà, ɨ̀nzɨ̌ pbʉ̀kʉ̀ ábhàlɨ̌ ràdʉ̀ kʉ̀tsɨ̀ átɔ̀ nɨ̌?»
14 Os discípulos de João Batista foram a Jesus e lhe perguntaram: “Por que seus discípulos não têm o hábito de jejuar, como nós e os fariseus?”.
15 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Nyɨ̌ nyɨ̀rɛ̀ tɨ́ ɨnga, àdhɨ̀ngbǎ ka kʉ̀ndà nɨ̌ mʉ̀hɛndʉ̀ ɔ̀ ìwǔ alɛ ràrǎdʉ̀ òko ɨzʉ̀ya ɔ̌, àzèmbè ìnè akpa-tsi rɨ̌’ɨ̀ nzínzìya ɔ̌ rɔ́rɔ̀? Ɨ̀nzɨ̌ akɛkpá màtɨ́. Pbɛ́tʉ̀, atdí ɨdhɔ nɨ́ɨ’ɨya ìnè, yà akpa-tsi nódyì ka kɨ́ ɔ̀ná kowù nà abádhí-nzínzì ɔ̌ rɔ̀. Ndɨ ɨdhɔ-ɔ̌nga nɨ́ ndɨ abádhí adʉ̀ya ɔ̀nyʉ̀ t’ɔ́nyʉta-tsʉ̀ nʉ́tsɨ̀ nɨ̌.
15 Jesus respondeu: “Por acaso os convidados de um casamento ficam de luto enquanto festejam com o noivo? Um dia, porém, o noivo lhes será tirado, e então jejuarão.
16 Ɨ̀nzɨ̌ atdí alɛ mà rǎdʉ̀ ngoyì-ɔwʉ́tá tɔ́ kɛ̀lɛ̀mʉ̀ nápba mbɛrʉ̀-ayɨ́ ɔ̌. Ndɨ dhu bhěyi kʉ̀pbǎ ka rɔ̀, ndɨ kɛ̀lɛ̀mʉ̀ rǎdʉ̀ ndɨ mbɛrʉ̀-ayɨ́-ɔ̌nga ʉ̀dha rʉ̀fà ndɨ̀, ndɨ ʉfàta-bhu rǎdʉ̀ àhʉ ádrʉ̀ngbǎ nyʉ́.
16 “Além disso, ninguém remendaria uma roupa velha usando pano novo. O pano rasgaria a roupa, deixando um buraco ainda maior.
17 Ndɨrɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ ka kádʉ̀ dɨ̀vayì-ɔwʉ́tá nʉ́dhɔ kàmʉdzɛ̀-ayɨ́ ɔ̀. Ndɨ dhu bhěyi ka kʉ̀dhɔ ka rɔ̀, ndɨ dɨ̀vayì-ɔwʉ́tá rǎdʉ̀ ɨ̀vʉ̀ kàmʉdzɛ̀-ayɨ́ ɔ̀, ràdʉ̀ ndɨ kàmʉdzɛ̀-ayɨ́ nʉ́fà, dɨ̀vayì ràdʉ̀ ndʉ̀fʉ̀ obvò. Nɨ́ dhu àkǎ kʉdhɔ dɨ̀vayì-ɔwʉ́tá kàmʉdzɛ̀-ɔwʉ́tá ɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ ndɨ kàmʉdzɛ̀ adʉ̀ tɨ́ ndʉ̀fà, dɨ̀vayì ràdʉ̀ ndʉ̀fʉ̀ obvò.»
17 “E ninguém colocaria vinho novo em velhos recipientes de couro. O couro se arrebentaria, deixando vazar o vinho, e os recipientes velhos se estragariam. Vinho novo é guardado em recipientes novos, para que ambos se conservem”.
18 Yěsù rɨ̌ dhu nɔ́vɔ Yùwanɨ̀ bhà ábhàlɨ̌ tɔ̀ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Pbàyàhúdí nzínzì ɔ̌ atdí ádrʉ̀ngbǎlɛ nɨ́ɨra àhʉ Yěsù-tɨ́, ndìtsì ndɔ̀kɔ̀ kɔ̀nzɨ̌, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Màlimǒ, ma mʉ̀bhà ɨvàdú-ngba kòmbí tɨ́ afína ɨ̀tdɛ̌ rɔ́. Nɨ́ ma mòzè nyɨrà, ndɨ́nɨ̌ nyɨlɨ tɨ́ ɔtsʉ́nʉ kà-dɔ̌, kà ràdʉ̀ ɨ̀kyɛ.»
18 Enquanto Jesus ainda falava, o líder da sinagoga local veio e se ajoelhou diante dele. “Minha filha acaba de morrer”, disse. “Mas, se o senhor vier e puser as mãos sobre ela, ela viverá.”
19 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ ndɨ̀và, ’àdʉ̀ òwu atdíkpá pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà wɔ̀ ádrʉ̀ngbǎlɛ-owù ɔ̌.
19 Então Jesus e seus discípulos se levantaram e foram com ele.
20 Nɨ́, otu ɔ̌ abádhí rǒwu rɔ́rɔ̀, atdí tsìbhálɛ náandrì olùnǎ rɔ̀ Yěsù-tɨ’ɔ̀, ndàpbàlǎ kà-rɔ̌ mʉ̀dzarʉ̀ bɨdɔ̀-ngbɔ̀. Ndɨ tsìbhálɛ nɨ’ɨ̀ yà vèbhálɛ tɔ́ ɔgɔ́bhà tɔ́ azu náarɨ́rà rɔ̀ná, ràrà àhʉ atdí kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà atɔ tɨ́.Yěsù rɨ̌ atdí tsìbhálɛ nɨ́gʉ̌ dhu|src="DN00438b.tif" size="col" copy="Darwin Dunham" ref="9.20-22"
20 Nesse instante, uma mulher que havia doze anos sofria de hemorragia se aproximou por trás dele e tocou na borda de seu manto,
21 Obhó tɨ́, ka nɨ’ɨ̀ afína ɔ̀ rɨ́rà ɔ̀tɛ rɔ̌, ndàmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Kà-rɔ̌ mʉ̀dzarʉ̀-ngbɔ̀ kɛ̀lɛ̌ ma mapbálána gukyè, nɨ́ ma mɔ́gʉ̀ ɔ̀gʉ̀.»
21 pois pensava: “Se eu apenas tocar em seu manto, serei curada”.
22 Nɨ́ Yěsù agɛ́rɛ́ ndɨ̀, ndàndà olùnga, ndàla wɔ̀ tsìbhálɛ, ndàdʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ kpangba fɨ̌ndà ndàtɨ: «Ótù afínʉ pbà nɨ̌ tsìbhíngbá! Pbʉ̀kʉ̀ a’uta nɨ́gʉ̌ wà nyɨ.» Nɨ́ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, wɔ̀ tsìbhálɛ náadʉ̀ ɔ̀gʉ̀ atdídɔ̌.
22 Jesus se voltou e, quando a viu, disse: “Filha, anime-se! Sua fé a curou”. A partir daquele momento, a mulher ficou curada.
23 Yěsù níitdègu àrà àhʉ wɔ̀ Pbàyàhúdí tɔ́ ádrʉ̀ngbǎlɛ bhà, nɨ́ kǎtù rʉ̀gɛ̌ ʉ̀mɨ rɨ́ alɛ mà ihé-yà mànà atdídɔ̌ tsìya náva ɨ̀ ányɨ̀-dzá rɔ́.
23 Quando Jesus chegou à casa do líder da sinagoga, viu a multidão agitada e ouviu a música fúnebre.
24 Nɨ́ kǎtɨ: «Nyùvò àwú-dza rɔ̀! Wɔ̀ tsìbhíngba nɔ́vɛ̀ nzá, pbɛ́tʉ̀ kàyi àyǐ tɨ́!» Nɨ́ kɔ̀rɨ́ alɛ náadʉ̀ kà rʉ̌nɔna dhu gàyà nɔ́nzɨ̀ ɔ̀nzɨ tɨ́.
24 “Saiam daqui!”, disse ele. “A menina não está morta; está apenas dormindo.” Os que estavam ali riram dele.
25 Nɨ́ kɔ̀rɨ́ alɛ ndɨ̀ ndàbhʉ rùvò ɨdza rɔ̀ rɔ̀, Yěsù atsù, ndàlʉ̌ tsìbhíngba ɔtsʉ́na rɔ̌, kà ràdʉ̀ ɨ̀kyɛ.
25 Depois que a multidão foi colocada para fora, Jesus entrou e tomou a menina pela mão, e ela se levantou.
26 Yěsù ɔ̀nzɨ̀ dhu-ɔ̀yɨ̌ náadʉ̀ ndʉ̀gà kɔ́rɔ́ wɔ̀ ndɨ pbìrì ɔ̌.
26 A notícia desse milagre se espalhou por toda a região.
27 Ʉrɔ́ rɔ̀ Yěsù ɨ̀và ndɨ̀ rɔ̀, ɔ́yɔ̌ ndùmùndúmú adʉ̀ òko, ’àmbɛ òwu dɔ̌ kǒwù ɔ̌. Abádhí owúnà ùkǔ rɔ̌ ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Ábà ɨzʉ dɔ̀ká, Dàwudì t’Ídhùnǎ!»
27 Depois que Jesus saiu dali, dois cegos foram atrás dele, gritando: “Filho de Davi, tenha misericórdia de nós!”.
28 Nɨ́ ɨdza Yěsù àrà àhʉ rɔ̀, kɔ̀rɨ́ ndùmùndúmú náandrì Yěsù ɨ. Nɨ́ Yěsù ivú dhu abádhí-tsʉ̌, ndàtɨ: «Nyɨ̌ nyà’ù tɨ́ wà dhu ʉ̀ngbɛ̌ ma ràrǎdʉ̀ nyɨ̀kpɔ́kʉ nʉ́ngbɛ?» Nɨ́ abádhí adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ’àtɨ: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, ɨwà mǎ mà’ù.»
28 Quando Jesus entrou em casa, os cegos se aproximaram, e ele lhes perguntou: “Vocês creem que eu posso fazê-los ver?”. “Sim, Senhor”, responderam eles.
29 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ ɔtsʉ́na nʉ́lɨ abádhí-nyɨ̀kpɔ́ dɔ̌, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà: «Dhu àkǎ ndɨ dhu rɔ̀nzɨ̀ ndɨ̀ fʉ̌kʉ̀ yà nyɨ̌ nyà’ù ka dhu bhěyi!»
29 Ele tocou nos olhos dos dois e disse: “Seja feito conforme a sua fé”.
30 Nɨ́ abádhí-nyɨ̀kpɔ́ náadʉ̀ ’ʉ̀ngbɛ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́. Yěsù náadʉ̀ dhu ʉ̀ya ɔbɨ nyʉ́ nà abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Nyɨ̀rɨ yà ma mʉ́nɔna dhu mběyi! Atdí alɛ mà nákǎ nzá ndʉ̀nɨ wɔ̀ rʉ̀kʉ́ ndɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ dhu!»
30 Então os olhos deles se abriram e puderam ver. Jesus os advertiu severamente: “Não contem a ninguém”.
31 Pbɛ́tʉ̀, abádhí níitdègu ’ɨ̀và, ’òwù Yěsù-tɨ́ rɔ̀, nɨ́ abádhí adʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’òwù yà Yěsù ɔ̀nzɨ̀ rɔ̀yá dhu náwɛ rɔ̌ kɔ́rɔ́ ndɨ pbìrì ɔ̌ alɛ tɔ̀.
31 Eles, porém, saíram e espalharam sua fama por toda a região.
32 Abádhí rǔvò, àmbɛ òwu dɔ̌ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, ka kiwú atdí alɛ, yà ɔ̀nà rɨ́’ɨ̀ nzɛ́rɛ-alafí nʉ́tsɨ̀ tsʉ̀na, ɨ̀nzɨ̌ ròngò ɔtɛ nà Yěsù-tɨ’ɔ̀.
32 Quando partiram, foi levado a Jesus um homem que não conseguia falar porque estava possuído por um demônio.
33 Nɨ́ Yěsù níitdègu nzɛ́rɛ-alafí nípfǒ wɔ̀ alɛ ɔ̀ rɔ̀, nɨ́ ndɨ alɛ náadʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndɔ̀tɛ̀ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́. Nɨ́ ɨdhɔ nʉ́ʉkɔ ányɨ̀rɔ̌ ɨ̀’ɨ̀ ihé-yà atdídɔ̌, ràdʉ̀ àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Ɨnzá mǎ màpɛ̀ yà dhu bhěyi dhu-tɨdɔ̀ nálǎ atdíku màtɨ́ Pbàìsràyélí tɔ́ pbìrì ɔ̌.»
33 O demônio foi expulso e, em seguida, o homem começou a falar. As multidões ficaram admiradas. “Jamais aconteceu algo parecido em Israel!”, exclamavam.
34 Pbɛ́tʉ̀, Pbàfàrìsáyó náadʉ̀ àtɨ̀nà: «Sìtanɨ̀, nzɛ́rɛ-alafí ɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ nɨ́ ndɨ arɨ́ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nábhʉ̌ kà tɔ̀, kà ràmbɛ nzɛ́rɛ-alafí nódì dɔ̌ nɨ̌.»
34 Os fariseus, contudo, disseram: “Ele expulsa demônios porque o príncipe dos demônios lhe dá poder”.
35 Yěsù núubhì kɨgɔ̀ ɔ̀nǎ, ndɨrɔ̀ pbanga ɔ̀nǎ màtɨ́ kɔ́rɔ́. Kǎránà dhu núdhe rɔ̌ Pbàyàhúdí tɔ́ unduta-dzà ɔ̌ rɔ̀. Ndɨrɔ̀ kǎránà ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà idzi tɔ́ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ nʉ́nɔ̀ rɔ̌ ìndrǔ tɔ̀, ndàdʉ̀ àrà kɔ́rɔ́ andɨ nɨ́gʉ rɔ̌, ndàdʉ̀ alɛ-ngbɔ̀ tɔ́ kɔ́rɔ́ ivívínga nɨ́gʉ.
35 Jesus andava por todas as cidades e todos os povoados da região, ensinando nas sinagogas, anunciando as boas-novas do reino e curando todo tipo de enfermidade e doença.
36 Nɨ́ Yěsù níitdègu ihé-yà nʉ́lɨ ɨ̀ tɨ́ dhu nálǎ, nɨ́ ɨzʉ ʉka ka atdídɔ̌, abádhí nɨ́ngyɛ̌ ɨ̀, ’àdʉ̀ ɨ̀fàlà, ɨ̀mbǎ ʉ̀ndana rɨ́ alɛ rɨ̌’ɨ̀ tàmà bhěyi nɨ́dhunɨ̌.
36 Quando viu as multidões, teve compaixão delas, pois estavam confusas e desamparadas, como ovelhas sem pastor.
37 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kǎdʉ̀ àtɨ̀nà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ nɨ̌: «Ɔ̀nyʉ̀ nɔ́’ɔ̀ wà, pbɛ́tʉ̀ ndɨ ɔ̀nyʉ̀-tsʉ̀ núndǔ rɨ́ alɛ rɨ̌ ɨ̀ ngúfe.
37 Disse aos discípulos: “A colheita é grande, mas os trabalhadores são poucos.
38 Nɨ́ kɨ̀tsɔ̀ alɛ ɨnga-àbadhi rɔ̌ ndɨ́nɨ̌ kasʉtálɛ-bvʉ nɨtrɔ́ tɨ́ ɔ̀nyʉ̀-tsʉ̀ t’únduta tɔ̀.»
38 Orem ao Senhor da colheita; peçam que ele envie mais trabalhadores para seus campos”.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.