Mateus 21
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NVT
1 Ɨ́kyɛ̀rɔ̌ Yěsù mà, pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà nókò Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ ɨ̀ owu tɨ́ ùvò rɔ́rɔ̀, nɨ́ abádhí nʉ́ʉtɔ ɨ̀ Bɛ̀tɛ̀fagɛ̀ tɨ́ kátɨna pbanga ɔ̀. Ndɨ pbanga nɨ́ɨ’ɨ̀ mìzèyìtunì tɨ́ kátɨna itsu náarɨ́’ɨ̀ dɔ̀ná pbìrì-ɔngɔ̀ rɔ̌. Nɨ́ Yěsù náavì ɔ́yɔ̌ pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ ròwù angyi,
1 Quando já se aproximavam de Jerusalém, Jesus e seus discípulos chegaram a Betfagé, no monte das Oliveiras. Jesus enviou na frente dois discípulos.
2 ndàdʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Nyòwu wɔ̀ angyi rɨ́’ɨ̀ fʉ̌kʉ̀ pbanga ɔ̀. Nɨ́ ndɨ pbanga ɔ̀ nyɨ̌ nyòtsù rɔ́rɔ̀, nyɨ̌ nyɨ́ kayinǒ-yà nótù òsò ka kòsò rɔ́, pbɨ̀ndà ɨngba ràdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ tɨná. Nɨ́, nyʉ̀nga ka, nyǎdʉ̀ ìwu abádhí nà kɔ́rɔ́ tɨdu ɔ̀.
2 “Vão àquele povoado adiante”, disse ele. “Assim que entrarem, verão uma jumenta amarrada, com seu jumentinho ao lado. Desamarrem os animais e tragam-nos para mim.
3 Nɨ́ atdí alɛ mà nʉ́ʉnɔna gukyè dhu abádhí dɔ̌, nɨ́ nyɨ̌ nyadʉ̀na àtɨ̀nà: ‹Ádrʉ̀ngbǎlɛ rɨ̌’ɨ̀ abádhí-atdyú nà.› Nɨ́ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, ka kadʉ̀na abádhí nʉ́bhà nyǐwǔ nà.»
3 Se alguém lhes perguntar o que estão fazendo, digam apenas: ‘O Senhor precisa deles’, e de imediato a pessoa deixará que vocês os levem.”
4 Wɔ̀rɨ́ dhu náanzɨ̀ ndɨ̀ ndɨ́nɨ̌ angyí nabì Zàkàrɨyà nʉ́ʉnɔ dhu náaká tɨ́. Kǎtɨ:
4 Isso aconteceu para cumprir o que foi dito por meio do profeta:
5 «Nyàtɨ Sàyunì tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ tsìbhíngba nɨ̌:
5 “Digam ao povo de Sião: ‘Vejam, seu Rei se aproxima. Ele é humilde e vem montado num jumento, num jumentinho, cria de jumenta’”.
6 Nɨ́ ábhàlɨ̌ náawù, ’àdʉ̀ yà Yěsù àvinà fɨ̌yɔ̀ dhu nɔ́nzɨ̀.
6 Os dois discípulos fizeram como Jesus havia ordenado.
7 Abádhí níiwú kayinǒ-yà nà pbɨ̀ndà ɨngba mànà, ’àdʉ̀ rɔ̀yá ɔrʉ́ mʉ̀dzarʉ̀ núhu dɔ̀yá, Yěsù ràdʉ̀ àdɨ dɔ̀ná.
7 Trouxeram a jumenta e o jumentinho e puseram seus mantos sobre o jumentinho, e Jesus montou nele.
8 Ábhɔ̌ ihé-yà núuhu rɔ̀yá mbɛrʉ̀ otu ɔ̌. Ngʉ̌kpà alɛ náadʉ̀ itsu-dɔ̀ká nɔ́kɔ̀, ’àdʉ̀ ùhunà otu ɔ̌.
8 Grande parte da multidão estendeu seus mantos ao longo do caminho diante de Jesus, e outros cortaram ramos das árvores e os espalharam pelo chão.
9 Nɨ́ yà angyi rówu Yěsù-ɔ̀nzɨ̌ alɛ mà, kǒwù ɔ̌ ríwu alɛ mànà náambɛ́nà ùkǔ dɔ̌, ’àtɨ: «Hɔ̀sanà! Ilèta nákǎ kabhʉ Dàwudì-dhú bvʉ̌ alɛ tɔ̀! Kàgàwà nákǎ ndàso Ádrʉ̀ngbǎlɛ-ɔvɔ̀ rɔ̌ rɨ́rà alɛ! Hɔ̀sanà! Ilèta nákǎ kabhʉ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ arɨ́’ɨ̀ Kàgàwà tɔ̀!»
9 E as pessoas, tanto as que iam à frente como as que o seguiam, gritavam: “Hosana, Bendito é o que vem em nome do Senhor! Hosana no mais alto céu!”.
10 Nɨ́ Yěsù rǒtsù Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ rɔ̀, kɔ́rɔ́ alɛ-tsì náava ndɨ̀, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Wɔ̀rɨ́ alɛ tɨ́ àdhɨ?»
10 Quando Jesus entrou em Jerusalém, toda a cidade estava em grande alvoroço. “Quem é este?”, perguntavam.
11 Nɨ́ ihé-yà noowúnà dhu àdu rɔ̌ abádhí tɔ̀, ’àtɨ: «Nabì Yěsù nɨ́ yà, Nàzàretì-alɛ, Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̌.» Yěsù rǒtsù Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ dhu|src="DN00487b.tif" size="span" copy="Darwin Dunham" ref="21.1-11"
11 A multidão respondia: “É Jesus, o profeta de Nazaré, da Galileia”.
12 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù náatsù Kàgàwà bhà-dza ɔ̀, ndàdʉ̀ ányɨ̀-dzá rɔ̀ rɨ́ dhu òdzi alɛ mà, ányɨ̀-dzá rɔ̀ rɨ́ dhu ùdzǐ alɛ mànà dhu nódì kɔ́rɔ́. Kǎdʉ̀ fʉ̀rangà-ɔ̌nga nʉ́wʉ̌ rɨ́ alɛ rɨ̌ fʉ̀rangà nʉ́wʉ̌ dɔ̀ná rɔ̀ mɨzà mà, àmbò núdzǐ rɨ́ alɛ nókò dɔ̀yá tombi mànà dhu nátdi.
12 Então Jesus entrou no templo e começou a expulsar todos que ali estavam comprando e vendendo animais para os sacrifícios. Derrubou as mesas dos cambistas e as cadeiras dos que vendiam pombas,
13 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ àtɨ̀nà ɨ alɛ nɨ̌: «Kàgàwà bhà bhǔkù ɔ̀ Andítá rǎtɨna: ‹Pbàkà ɨdza nɨ́ ka kanziya ɨtsɔ̀ta-dzà tɨ́, pbɛ́tʉ̀ nyɨ̌, nyɨ̌ nyàdʉ̀ kʉ̀gɛ̀rɛ̀ ròngò ogbotálɛ náarɨ́ ’ùru ɔ̀ná ngari tɨ́.›»
13 dizendo: “As Escrituras declaram: ‘Meu templo será chamado casa de oração’, mas vocês o transformaram num esconderijo de ladrões!”.
14 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, ndùmùndúmú mà, otsutálɛ mànà níiwú Yěsù-tɨ’ɔ̀ Kàgàwà bhà ɨdza ɔ̌, ka ràdʉ̀ ɨ̀ nɨ́gʉ.
14 Os cegos e os coxos vieram a Jesus no templo, e ele os curou.
15 Nɨ́ pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Músà bhà Ʉyátá tɔ́ màlímó mànà náakó yà Yěsù rɔ̌nzɨna wɨwɨ̀ ɨ̀ àla rɔ̀, ndɨrɔ̀ nzónzo rǔkǔ Kàgàwà bhà ɨdzá dhu ɨ̀ ɨ̀rɨ̀ rɔ̀. Ɨ nzónzo ambɛ́nà àtɨ̀nà dɔ̌: «Hɔ̀sanà! Ilèta nákǎ kabhʉ Dàwudì dhú-bvʉ̌ alɛ tɔ̀.»
15 Quando os principais sacerdotes e mestres da lei viram esses milagres maravilhosos e ouviram até as crianças no templo gritar “Hosana, Filho de Davi”, ficaram indignados.
16 Abádhí adʉ̀ dhu ìvu Yěsù-tsʉ̌, ’àtɨ: «Nyɨ tɨ́ kɔ̌kɔ̀ nzónzo rʉ̌nɔna dhu nɨ́rɨ ɨ̀rɨ?» Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Ɨ̀rɨ ma mɨ́rɨna! Nyɨ̌ nyàpɛ̀ tɨ́ nzá Kàgàwà bhà bhǔkù ɔ̀ ka kándǐ dhu nɔ́zʉ̀? Ndɨ Andítá rǎtɨna: ‹Nyɨ nyábhʉ nzónzo mà, ndɨrɔ̀ ɨrɛ́-nzo mànà dhu ràmbɛ nyɨfʉ dɔ̌.›»
16 “Está ouvindo o que as crianças estão dizendo?”, perguntaram a Jesus. “Sim”, respondeu ele. “Vocês nunca leram as Escrituras? Elas dizem: ‘Ensinaste crianças e bebês a te dar louvor’.”
17 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù adʉ̀ ndɨ̀và pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Músà bhà Ʉyátá tɔ́ màlímó mànà tɨ́ rɔ̀, ndàdʉ̀ àhʉ kɨgɔ̀ ɔ̀ rɔ̀, ndàrà Bɛ̀tànɨyà tɨ́ kátɨna pbanga ɔ̀. Ányɨ̀ nɨ́ ndɨ kǎdʉ̀ àrà ɔ̀dhɔ̀.
17 Então ele voltou a Betânia, onde passou a noite.
18 Tsútsǎ nɨ́nganɨ́ kútsingánǎ Yěsù rǐngo Yèrùsalɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, kɨ̌’ɨ̀ àwù nà.
18 De manhã, enquanto voltava para Jerusalém, Jesus teve fome.
19 Nɨ́ kǎla mùtinì tɨ́ kátɨna atdí itsu otu-gì dɔ̌, ndàdʉ̀ òndri tɨna ɔ̀. Pbɛ́tʉ̀ kǎdʉ̀ ndɨ itsu-bɨ̌ kɛ̀lɛ̌ nótù. Nɨ́ kǎdʉ̀ ndɨ itsu nófù ndàtɨ: «Rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ indo, atdí itsu-kpɔ̌ mà nákǎ nzá ndɔ̀’ɔ̀ dʉ̀nʉ́ tdɨ́tdɔ̌.» Nɨ́ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́ wɔ̀ itsu náadʉ̀ òtdyù atdídɔ̌.
19 Encontrando uma figueira à beira do caminho, foi ver se havia figos, mas só encontrou folhas. Então, disse à figueira: “Nunca mais dê frutos!”. E, no mesmo instante, a figueira secou.
20 Yěsù bhà ábhàlɨ̌ náala wɔ̀ dhu, ɨdhɔ ràdʉ̀ ʉ̀kɔ atdídɔ̌. Nɨ́ abádhí adʉ̀ dhu ìvu Yěsù-tsʉ̌, ’àtɨ: «Wɔ̀rɨ́ mùtinì nótdyù atdídɔ̌ kòmbómbí tɨ́ ɨ̀ngbà-dhu bhěyi?»
20 Quando os discípulos viram isso, ficaram admirados e perguntaram: “Como a figueira secou tão depressa?”.
21 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀, nyɨ̌ nyapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ a’uta nà ɨ̀nzɨ̌ afíkʉ ràdʉ̀ ùguru, nɨ́ nyɨ̌ nyɨ́ nzɨ̌ àdʉ̀ wɔ̀ itsu rɔ̌ ma mɔ̀nzɨ̀ dhu kɛ̀lɛ̌ nɔ́nzɨ̀. Pbɛ́tʉ̀, nyɨ̌ nyádʉ̀ àtɨ̀nà yà pbìrì nɨ̌ màtɨ́: ‹Ɨ́ngbɛ̀ nyɨ ʉrɔ́ rɔ̀, nyadʉ̀ àrà ɨ̀tsɨ̀ ádrʉ̀ngbǎ rɛ̀rʉ̀ ɔ̀!› Nɨ́ ndɨ dhu rǎdʉ̀ ndɔ̀nzɨ̀ yà nyɨ̌ nyʉ̀nɔ̀ ka dhu bhěyi tɨ́.
21 Jesus respondeu: “Eu lhes digo a verdade: se vocês tiverem fé e não duvidarem, poderão fazer o mesmo que fiz com esta figueira, e muito mais. Poderão até dizer a este monte: ‘Levante-se e atire-se no mar’, e isso acontecerá.
22 Nyɨ̌ nyapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ a’uta nà, nɨ́ nyɨ̌ nyádʉ̀ fʉ̀kʉ́ ɨtsɔ̀ta ɔ̌ nyɨ̌ nyònzì kɔ́rɔ́ dhu-tsí nábà àbà.»
22 Se crerem, receberão qualquer coisa que pedirem em oração”.
23 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù atsù Kàgàwà bhà ɨdza, ndàdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndùdhe dhu ìndrǔ tɔ̀. Nɨ́ pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Pbàyàhúdí-bvʉ̌ pbàkʉ̀rʉ̌ mànà náandrì Yěsù-tɨ’ɔ̀, ’àdʉ̀ dhu ìvu kà-tsʉ̌ ’àtɨ: «Ádhɨ nyɨ návi nyongò kɔ́rɔ́ kɔ̀rɨ́ dhu nɔ́nzɨ? Ádhɨ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nábhʉ ɨndʉ̀ nyongò ɨ dhu nɔ́nzɨ̀ nɨ̌?»
23 Quando Jesus voltou ao templo e começou a ensinar, os principais sacerdotes e líderes do povo vieram até ele e perguntaram: “Com que autoridade você faz essas coisas? Quem lhe deu esse direito?”.
24 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Ma mɨ́ atdí dhu kɛ̀lɛ̌ nívǔ tsʉ̀kʉ́. Nyɨ̌ nyapɛ́ ndɨ dhu nádǔ idù, nɨ́ ma mádʉ̀ ma márɨ́ ɨ dhu nɔ́nzɨ pbɨ̀ndà ɔbɨ nɨ̌ alɛ nʉ́nɔ̀ fʉ̌kʉ̀.
24 Jesus respondeu: “Eu lhes direi com que autoridade faço essas coisas se vocês responderem a uma pergunta:
25 Ádhɨ Yùwanɨ̀ nivi rɨ̀rà bàtizò núbho ìndrǔ tɔ̀? Tɨ́ Kàgàwà, ndɨrɔ̀ ngǎtsi nɨ̌ tɨ́ ìndrǔ?» Pbɛ́tʉ̀ abádhí náadʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’ɨ̀rɛ̀ nga nzínzìya ɔ̌, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Àlɛ̌ kapɛ́ dhu àdǔ Kàgàwà ràrɨ̌ ndɨ ka nivi, nɨ́ kǎdʉ̀na dhu ìvu àlɛ̌-tsʉ̌ ndàtɨ: ‹Olu, ádhu ɨnzá nyɨ̌ nyadʉ̀ Yùwanɨ̀ nʉ́nɔ̀ dhu ná’ù nɨ̌?›
25 A autoridade de João para batizar vinha do céu ou era apenas humana?”. Eles discutiram a questão entre si: “Se dissermos que vinha do céu, ele perguntará por que não cremos em João.
26 Ndɨrɔ̀ àlɛ̌ kapɛ́ àtɨna, ìndrǔ ràrɨ̌ ndɨ ka nivi, nɨ́ àlɛ̌ kɨ́ ihé-yà-ɔdɔ̀ nɔ́nzɨ, kɔ́rɔ́ alɛ náarɨ́ Yùwanɨ̀ nɔ́zʉ̀ Kàgàwà bhà nabì tɨ́ nɨ́dhunɨ̌.»
26 Mas, se dissermos que era apenas humana, seremos atacados pela multidão, pois todos pensam que João era profeta”.
27 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ abádhí adʉ̀ dhu àdu Yěsù tɔ̀, ’àtɨ: «Ɨnzá mǎ mʉ̀nɨ.» Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Ɨma nyʉ́ mà átɔ̀, ma mɨ́ nzɨ̌ ɨ dhu nɔ́nzɨ ma márɨ́ nɨ̌ ɔbɨ nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀.»
27 Por fim, responderam a Jesus: “Não sabemos”. E Jesus replicou: “Então eu também não direi com que autoridade faço essas coisas.”
28 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù adʉ̀ dhu ìvu tdɨ́tdɔ̌ abádhí-tsʉ̌, ndàtɨ: «Ádhu nyɨ̌ nyɨ̀rɛ̀ yà ma máwɛ̌na mbólí dɔ̌? Atdí alɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ ɔ́yɔ̌ pbɨ̀ndà kpabhínzo nà. Nɨ́ kʉ̌nɔ dhu atdí ɨngba tɔ̀ ndàtɨ: ‹Pbànɨ̌ngbá, árà nyɔnzɨ kasʉ vǐnyò tɔ́ ɨnga ɔ̀ indo.›
28 “O que acham disto? Um homem que tinha dois filhos disse ao mais velho: ‘Filho, vá trabalhar no vinhedo hoje’.
29 Wɔ̀ ɨngba náadʉ̀ dhu àdu àbanà tɔ̀, ndàtɨ: ‹Ɨ̀nzɨ̌ ma márà àwólò!› Pbɛ́tʉ̀ olù nyʉ́, kʉ̌gɛ̀rɛ̀ pbɨ̀ndà ɨrɛ̀ta, ndàdʉ̀ ndɨ̀và, ndàrà vǐnyò tɔ́ ɨnga-bvʉ̀.
29 O filho respondeu: ‘Não vou’, mas depois mudou de ideia e foi.
30 Tdɨ́tdɔ̌ wɔ̀ alɛ nʉ́ʉnɔ àdhàdhɨ̀ dhu kɛ̀lɛ̌ ngǎtsi pbɨ̀ndà ɨngba tɔ̀. Nɨ́ ndɨ-tsí náadʉ̀ dhu àdu àbanà tɔ̀, ndàtɨ: ‹Àrà ma márà àbá.› Pbɛ́tʉ̀ kǎdʉ̀ nzá àrà ndɨ ɨnga-bvʉ̀.»
30 Então o pai disse ao outro filho: ‘Vá você’, e ele respondeu: ‘Sim senhor, eu vou’, mas não foi.
31 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu ìvu pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà Pbàyàhúdí ɔ̌ pbàkʉ̀rʉ̌ mànà-tsʉ̌ ndàtɨ: «Ádhɨ ndɨ kɔ̌kɔ̀ ɔ́yɔ̌ kpabhínzo nzínzì ɔ̌, àbanà òzè dhu nanzɨ̀?» Nɨ́ abádhí adʉ̀ dhu àdu Yěsù tɔ̀, ’àtɨ: «Yà angyi àbanà àvinà ràrà kasʉ ɔ̀nzɨ̀ ɨngba.» Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀, pàratà t’ʉ́fɔ́tá tɔ́ pbàndɔ́mbɛ́ mà, mʉ̀nyɔ̀nɨ̀ tɔ́ vèbhálɛ mànà nóowuya ùvò angyi rʉ̀kʉ́ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà idzi ɔ̀.
31 “Qual dos dois obedeceu ao pai?” Eles responderam: “O primeiro”. Então Jesus explicou: “Eu lhes digo a verdade: cobradores de impostos e prostitutas entrarão no reino de Deus antes de vocês.
32 Obhó tɨ́, bàtizò nubhónà Yùwanɨ̀ nɨ́ɨra bvʉ̀kʉ̀, ndàdʉ̀ obhónánga tɔ́ otu nɨ́tɛ̀ fʉ̌kʉ̀, nɨ́ nyɨ̌ nyadʉ̀ nzá kà rʉ̌nɔna dhu ná’ù. Pbɛ́tʉ̀ pàratà t’ʉ́fɔ́tá tɔ́ pbàndɔ́mbɛ́ mà, mʉ̀nyɔ̀nɨ̀ tɔ́ vèbhálɛ mànà nɨ́ ɨ kà rʉ̌nɔna dhu na’u. Ndɨrɔ̀ wɔ̀ ndɨ dhu mà nyɨ̌ nyàla rɔ̀, nyɨ̌ nyadʉ̀ nzá nyʉ̌gɛ̀rɛ̀, nyʉ̌bhà fʉ̀kʉ́ nzɛ́rɛnga, nyǎdʉ̀ Yùwanɨ̀ rʉ̌nɔna dhu ná’ù.»
32 Pois João veio e mostrou o caminho da justiça, mas vocês não creram nele, enquanto cobradores de impostos e prostitutas creram. E, mesmo depois de verem isso, vocês se recusaram a mudar de ideia e crer nele.”
33 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà Pbàyàhúdí ɔ̌ pbàkʉ̀rʉ̌ mànà nɨ̌: «Nyɨ̀rɨ ngǎtsi mbólí. Atdí alɛ náazò pbɨ̀ndà vǐnyò tɔ́ ɨnga, ndàdʉ̀ ngbɔ̌na nákpɔ̀rɔ̀ kɔrɔwà nɨ̌. Kǎdʉ̀ ndɨ vǐnyo-kpɔ̌ náhà ka kóngo ɔ̀ná ibhu nógyè, ndàdʉ̀ ini nɔ́sɨ̀ ndɨ ɨnga ɔ̌ ɔdɔ́tálɛ tɔ̀. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, àbadhi mà náadʉ̀ ’ɨ̀rɨ̀ ndɨ ɨnga-kàsʉ̌ nɔ́nzɨ̀ róngo alɛ mànà, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ owu tɨ́ ndɨ ɨnga ɔ̌ ɔ̀’ɔ̀ dhu-ɔ̌nga nʉ́ndɔ̀ rɔ̌ ɨ alɛ mànà. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ ndɨ̀và ndàrà abhi ɔ̀.
33 “Agora, ouçam outra parábola. O dono de uma propriedade plantou um vinhedo. Construiu uma cerca ao redor, um tanque de prensar e uma torre para o guarda. Depois, arrendou o vinhedo a alguns lavradores e partiu para um lugar distante.
34 Nɨ́ ndɨ vǐnyò-kpɔ̌ nɔ́pɛ̀ ka kɨ́ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, kǎvì ngúfe alɛ pbɨ̀ndà kasʉtálɛ nzínzì ɔ̌ ròwù fɨ̌ndà ka kútù vǐnyò-kpɔ̌-tsí nákɔ, ndɨ ɨnga-kàsʉ̌ nɔ́nzɨ arɨ́ alɛ-fɔ́.
34 No tempo da colheita da uva, enviou seus servos a fim de receber sua parte da colheita.
35 Pbɛ́tʉ̀, kɔ̀rɨ́ alɛ náadʉ̀ kɔ̌kɔ̀ ùvǐ ka kùvǐ alɛ nʉ́lʉ ʉ̀lʉ̌ tɨ́. Abádhí náavɨ̀ atdí, ’àdʉ̀ atdí nóhò, ndɨrɔ̀ ’àdʉ̀ ɨ̀bhʉ rɨ́ kìsě-tsí núbvu odu nɨ̌.
35 Os lavradores agarraram os servos, espancaram um deles, mataram outro e apedrejaram o terceiro.
36 Tdɨ́tdɔ̌ wɔ̀ ɨnga-àbadhi náavì ibí ngʉ̌kpà kasʉtálɛ, ròsè yà angyi ɨ́’ɨ̀ dɔ̀na nǎ. Nɨ́ kɔ̌kɔ̀ vǐnyò tɔ́ ɨnga-kàsʉ̌ nɔ́nzɨ arɨ́ alɛ náadʉ̀ ɨ alɛ nɔ́nzɨ̀ yà angyi ɨ’ɨ̀ alɛ ɨ̀ anzɨ̀ dhu bhěyi tɨ́.
36 Então o dono da propriedade enviou um grupo maior de servos para receber a parte dele, mas o resultado foi o mesmo.
37 Nɨ́ kà rǐku dɔ̀ná rɔ̀ nɨ̌, wɔ̀ ɨnga-àbadhi náavì idhùnà nyʉ́ ràrà kɔ̌kɔ̀ pbɨ̀ndà ɨnga-kàsʉ̌ nɔ́nzɨ arɨ́ alɛ-tɨ’ɔ̀. Kǎdʉ̀ ɨnga ɨ̀rɛ̀ afína ɔ̀ ndatɨ: ‹Ɨ̀fʉ̌ abádhí rɨ̌ idhùdu nyʉ́ nɨ́fʉ̌.›
37 “Por fim, o dono enviou seu filho, pois pensou: ‘Certamente respeitarão meu filho’.
38 Pbɛ́tʉ̀, wɔ̀ vǐnyò tɔ́ ɨnga kàsʉ̌ nɔ́nzɨ arɨ́ alɛ níitdègu wɔ̀ ɨnga-àbadhi t’ídhùnà nálǎ, nɨ́ abádhí atɛ̀ nzínzìya ɔ̌ ’àtɨ: ‹Kɔ̀nɨ̌, ɨnga-àbadhi tɨ́ ongoya olù alɛ nyʉ́ nɨ́ wɔ̀. Kòwu kòho ka, ndɨ́nɨ̌ ɨnga adʉ̀ tɨ́ àdɨ àlɛ̌ tɔ̀.›
38 “No entanto, quando os lavradores viram o filho, disseram uns aos outros: ‘Aí vem o herdeiro da propriedade. Vamos matá-lo e tomar posse desta terra!’.
39 Nɨ́ abádhí náalʉ́ ɨnga àbadhi t’ídhùnà, ’ìpfo ɨnga ɔ̀ rɔ̀, ’àdʉ̀ òhònà!»
39 Então o agarraram, o arrastaram para fora do vinhedo e o mataram.
40 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu ìvu pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Pbàyàhúdí ɔ̌ pbàkʉ̀rʉ̌ mànà-tsʉ̌, ndàtɨ: «Nyɨ̌ nyʉ̀nɨ rɔ̀, wɔ̀ ɨnga-àbadhi rɨ̌rà àhʉ nɨ́nganɨ́, kɔ̌nzɨya wɔ̀ vǐnyò tɔ́ ɨnga-kàsʉ̌ nɔ́nzɨ arɨ́ alɛ ɨ̀ngbà dhu bhěyi?»
40 “Quando o dono da terra voltar, o que vocês acham que ele fará com aqueles lavradores?”, perguntou Jesus.
41 Nɨ́ abádhí adʉ̀ dhu àdu Yěsù tɔ̀, ’àtɨ: «Kɔ̌kyɛya kɔ̌kɔ̀ nzɛ́rɛ alɛ ɨ̀mbǎ ɨzʉ́ na, ndàdʉ̀ ndɨ vǐnyò tɔ́ ɨnga-kàsʉ̌ nábhʉ ngʉ̌kpà alɛ-fɔ́. Ɨ alɛ nɨ́ ɨ, kà tɔ̀ róngo àdʉ̀ òwu yà kà tɔ̀ ɨ̀ ùtù vǐnyò-kpɔ̌-tsí nábhʉ rɔ̌, ndɨ vǐnyò-kpɔ̌ ɨ̀ ɔ̀pɛ̀ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌.»
41 Os líderes religiosos responderam: “Ele os matará cruelmente e arrendará o vinhedo para outros, que lhe darão sua parte depois de cada colheita”.
42 Tdɨ́tdɔ̌ Yěsù adʉ̀ dhu ìvu abádhí-tsʉ̌, ndàtɨ: «Nyɨ̌ nyàpɛ̀ tɨ́ obhó Kàgàwà bhà bhǔkù ɔ̀ ka kándǐ dhu ɔ̀zʉ̀? Ndɨ Andítá rǎtɨna:
42 Então Jesus disse: “Vocês nunca leram nas Escrituras: ‘A pedra que os construtores rejeitaram se tornou a pedra angular. Isso é obra do Senhor e é maravilhosa de ver’?
43 Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ, ma mátɨna nyɨ̌ nɨ̌: ka kakɔ̀ya Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà idzi fʉkʉ́ rɔ̀, kadʉ̀ àbhʉnà yà ndɨ idzi-ɔ̌nga nà àkǎ itse nɔ́dhɨ̀ rádʉ̀ alɛ tɔ̀.
43 Eu lhes digo que o reino de Deus lhes será tirado e entregue a um povo que produzirá os devidos frutos.
44 [Yà ndɨ òbvù ka kabvù odu dɔ̌ rɨ́tsɨ̀ alɛ nɨ́ ɔ̌nga nɨ́ɨkɔ̀ya ndɨ̀ ɨ̀kɔ̀ tɨ́, ndɨrɔ̀ ndɨ odu rɨ̌tsɨ̀ dɔ̀ná alɛ nɨ́ ɔ̌nga kɨ̌nyɨrɨya ɨ̀nyɨrɨ tɨ́.»]
44 Quem tropeçar nesta pedra será despedaçado, e aquele sobre quem ela cair será reduzido a pó”.
45 Nɨ́, pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Pbàfàrìsáyó mànà níitdègu kɔ̌kɔ̀ Yěsù àwɛ mbólí nɨ́rɨ, nɨ́ abádhí adʉ̀ dhu nɔ́sʉ̀ ɨ̀ ràrɨ̌ ndɨ Yěsù rɔ̌tɛ dɔ̀yá.
45 Quando os principais sacerdotes e fariseus ouviram essa parábola, perceberam que eles eram os lavradores maus a que Jesus se referia.
46 Nɨ́ abádhí adʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’ɔ̀mɛ̀ Yěsù nálʉ̌ ɨ̀’ɨ́ ɔ̀ná otu. Pbɛ́tʉ̀, abádhí náadʉ̀ ihé-yà-ɔdɔ̀ nɔ́nzɨ̀, kɔ́rɔ́ alɛ nʉ́ʉnɨ dhu Yěsù ràrɨ̌ Kàgàwà bhà nabì nɨ́dhunɨ̌.
46 Queriam prendê-lo, mas tinham medo das multidões, pois elas o consideravam um profeta.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 21, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.