Mateus 13
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NVT
1 Ndɨ nɨ́nganɨ́ tɨ́, Yěsù náahʉ̀ ɨdza rɔ̀, ndàdʉ̀ àrà àdɨ rɛ̀rʉ̀-bɨdɔ̌.
1 Mais tarde, naquele mesmo dia, Jesus saiu de casa e sentou-se à beira-mar.
2 Nɨ́, ádrʉ̀ngbǎ ihé-yà nyʉ́ núundu ɨ̀, ɨ̀ ràkpɔ̀rɔ̀ kà-ngbɔ̀. Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, kǎdʉ̀ ùpo, ndàdɨ ibhú ɔ̀. Ihé-yà náadʉ̀ òko rɛ̀rʉ̀-bɨdɔ̌.
2 Logo, uma grande multidão se juntou ao seu redor. Então ele entrou num barco, sentou-se e ensinou o povo que permanecia na praia.
3 Yěsù nʉ́ʉnɔ ábhɔ̌ dhu nyʉ́ abádhí tɔ̀ mbólí ɔ̌, ndàtɨ: «Atdí alɛ náahʉ̀ ndàmbɛ ɔ̀nyʉ̀-tsè nɔ́rɛ̀ dɔ̌.Ɔ̀nyʉ̀-tsè ɔ̀rɛ rɨ́ alɛ tɔ́ mbólí|src="DN00470b.tif" size="col" copy="Darwin Dunham" ref="13.1-9"
3 Jesus contou várias parábolas, como esta: “Um lavrador saiu para semear.
4 Nɨ́ yà ɔ̀nyʉ̀-tsè nɔ́rɛ kà rɨ̌ pbɨ̀ndà ɨnga ɔ̌ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, atdídhená itse náawà ɨ̀ otu-gì dɔ̌. Nɨ́ àrɛ̀ náadʉ̀ ìwu, ’ùbhǐ ɨ itse otu-gì dɔ̌ rɔ̀.
4 Enquanto espalhava as sementes pelo campo, algumas caíram à beira do caminho, e as aves vieram e as comeram.
5 Ngʉ̌kpà-tsí náadʉ̀ ’àwà ɨ̀mbǎ adzɨ rɨ̌’ɨ̀ abhɔ dɔ̀ná odu-kɛngɛrɛ dɔ̌. Ɨ itse nɨ́ɨnga kòmbómbí, ɨ̀mbǎ adzɨ rɨ̌’ɨ̀ abhɔ tsìyà nɨ́dhunɨ̌.
5 Outras sementes caíram em solo rochoso e, não havendo muita terra, germinaram rapidamente,
6 Pbɛ́tʉ̀, adyifɔ̀ níitdègu ɨ̀ka, nɨ́ kǎdʉ̀ wɔ̀ ɨ̀ngɨngà ɔ̀nyʉ̌-nzo nʉ́bɨ̀, ràdʉ̀ òtdyù, ɨnzá ɨvɛ́ya nótsù ádzàdzǐ adzɨ ɔ̀ nɨ́dhunɨ̌.
6 mas as plantas logo murcharam sob o calor do sol e secaram, pois não tinham raízes profundas.
7 Atdídhená itse náawà ɨ̀ okpèya nà itsukpó-nzo nzínzì ɔ̌. Ɨ okpèya nà itsukpó-nzo náadʉ̀ òvi kòmbómbí, ’àdʉ̀ wɔ̀ ɨ̀ngɨngà ídzì ɔ̀nyʉ̀ nʉ́tsɨ̀.
7 Outras sementes caíram entre espinhos, que cresceram e sufocaram os brotos.
8 Pbɛ́tʉ̀ ngʉ̌kpà itse náawà ɨ̀ ídzì adzɨ ɔ̌. Nɨ́ ɨ itse-tsí náa’ɔ̀, atdídhená rɔ̀dhɨ̀ atdátdí mɨyà itse, ngʉ̌kpà rɔ̀dhɨ̀ azàzá kumì itse, ndɨrɔ̀ ngʉ̌kpà ràdʉ̀ ɨbhɨ̀bhʉ́ kumì itse nɔ́dhɨ̀.»
8 Ainda outras caíram em solo fértil e produziram uma colheita trinta, sessenta e até cem vezes maior que a quantidade semeada.
9 Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà tdɨ́tdɔ̌ ihé-yà nɨ̌: «Ɨnga t’ɨ́rɨta tɔ́ bɨ̌na nà rɨ́’ɨ̀ alɛ nákǎ ndɨ̀rɨ̀ yà ma mʉ́nɔna dhu mběyi!»
9 Quem é capaz de ouvir, ouça com atenção!”.
10 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌ nɨ́ ndɨ, Yěsù bhà ábhàlɨ̌ náandrì kà-tɨ’ɔ̀, ’àdʉ̀ dhu nívu kà-tsʉ̌ ’àtɨ: «Ádhu nyɨ nyarɨ́ dhu nʉ́nɔ ihé-yà tɔ̀ mbólí ɔ̌ tɨ́ nɨ̌?»
10 Os discípulos vieram e lhe perguntaram: “Por que o senhor usa parábolas quando fala ao povo?”.
11 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Kàgàwà nábhʉ wà nyɨ̌ nyʉ̌nɨ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà bhà idzi-nyʉtsì ndɨ̀ nórù dhu, pbɛ́tʉ̀ abádhí nʉ́nɨ nzá ka.
11 Ele respondeu: “A vocês é permitido entender os segredos do reino dos céus, mas a outros não.
12 Obhó tɨ́, dhu nà arɨ́’ɨ̀ alɛ tɔ̀, ka kabhʉ̀ya dhu abhɔ, ràdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ dhu nà abhɔ nyʉ́ ròsè. Pbɛ́tʉ̀, akɛkpá arɨ́’ɨ̀ dhu nà alɛ, nɨ́-fɔ́ rɔ̀ ka kakɔ̀ya ndɨ ákɛ̌ fɛ́nángba mà kɔ́rɔ́.
12 Pois ao que tem, mais lhe será dado, e terá em grande quantia; mas do que nada tem, até o que tem lhe será tirado.
13 Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ ma márɨ́ dhu nʉ́nɔ abádhí tɔ̀ mbólí ɔ̌, ndɨ́nɨ̌ abádhí nóowu tɨ́ ɨnga nándà rɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ ’àdʉ̀ dhu nála. Abádhí nóowu tɨ́ bɨ̌ya nɨ́kpɛ̀lɛ̀ rɔ̌, ɨ̀nzɨ̌ ’àdʉ̀ dhu nɨ́rɨ̀, ndɨrɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ ndɨ dhu ràdʉ̀ dɔ̀ya nálʉ.
13 É por isso que uso parábolas: eles olham, mas não veem; escutam, mas não ouvem nem entendem.
14 Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, nabì Ìsayà nʉ́ʉnɔ dhu rǎdʉ̀ àkǎ. Kǎtɨ:
14 “Cumpre-se, desse modo, a profecia de Isaías que diz: ‘Quando ouvirem o que digo, não entenderão. Quando virem o que faço, não compreenderão.
15 Obhó tɨ́, atdí dhu mà náarɨ́ nzɨ̌ kàrɨ́ alɛ-afí-ngbɔ̀ nʉ́bɛ̀lɛ̀.
15 Pois o coração deste povo está endurecido; ouvem com dificuldade e têm os olhos fechados, de modo que seus olhos não veem, e seus ouvidos não ouvem, e seu coração não entende, e não se voltam para mim, nem permitem que eu os cure’.
16 Pbɛ́tʉ̀, nyɨ̌ nɨ́ ndɨ hirò nyɨ̌ nyɔ́nzɨ̀, yà nyɨ̀kpɔ́kʉ náarɨ́ ɨnga nálǎ, ndɨrɔ̀ bɨ̌kʉ ràdʉ̀ ɨnga nɨ́rɨ̀ rɔ̀.
16 “Felizes, porém, são seus olhos, pois eles veem; e seus ouvidos, pois eles ouvem.
17 Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀, ibí pbànábí mà, obhónánga ɔ̀nzɨ arɨ́ alɛ mànà, náazè ’àla yà kombí nyɨ̌ nyálǎna dhu, pbɛ́tʉ̀ abádhí náadʉ̀ nzá kàla. Abádhí náazè ’ɨ̀rɨ̀ yà nyɨ̌ nyɨ́rɨna kòmbí dhu, pbɛ́tʉ̀ abádhí náadʉ̀ nzá kɨ̀rɨ̀.»
17 Eu lhes digo a verdade: muitos profetas e justos desejaram ver o que vocês têm visto e ouvir o que vocês têm ouvido, mas não puderam.
18 Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà tdɨ́tdɔ̌ pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ nɨ̌: «Nyɨ̀rɨ pɛ́ yà ɔ̀nyʉ̀-tsè nɔ́rɛ rɨ́ alɛ tɔ́ mbólí-tɨ̀.
18 “Agora, ouçam a explicação da parábola sobre o lavrador que saiu para semear.
19 Ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà rɨ̌ idzi ɔ̀nyʉ ìndrǔ dɔ̌ dhu dɔ̌ ka kʉ́nɔna dhu nɨ́rɨ rɨ́ alɛ, ɨ̀nzɨ̌ ndɨ dhu ràdʉ̀ dɔ̀ya àlʉ, nʉ́lɨ ɨ̀ yà itse náawà ɨ̀ ɔ̀yá otu-gì-dɔ bhěyi. Pfɔ̀mvɔ rǎdʉ̀ ɨ̀rà, ndàdʉ̀ yà abádhí-afí ɔ̀ ka kòzò ɔtɛ nʉ́wa abádhí-afí ɔ̀ rɔ̀.
19 As sementes que caíram à beira do caminho representam os que ouvem a mensagem sobre o reino e não a entendem. Então o maligno vem e arranca a semente que foi lançada em seu coração.
20 Ngʉ̌kpà alɛ nʉ́lɨ ɨ̀ yà itse náawà ɨ̀ ɔ̀yá, ɨ̀mbǎ ábhɔ̌ adzɨ nà dɔ̀ná odu-kɛngɛrɛ-dɔ bhěyi. Abádhí rɨ̌ Kàgàwà bhà ɔtɛ nɨ́rɨ, ’àdʉ̀ àkɔnà dhɛ̀dhɛ nyʉ́ nà ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́.
20 As que caíram no solo rochoso representam aqueles que ouvem a mensagem e, sem demora, a recebem com alegria.
21 Abádhí rɨ̌ nzɨ̌ àdʉ̀ kàbhʉ ɨvɛ́na rɔ̀dɨ̀ ndɨ̀ afíya ɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, abádhí rǎdʉ̀ ɨ̀ àpba ndɨ ɔtɛ rɔ̌ ákɛ̌ kàsʉmɨ̀ kɛ̀lɛ̌ tɨ́. Nɨ́ yà àpbɛ̀ mà, avuta mànà nɔ́pɛ̀ ɨ̀ Kàgàwà bhà ɔtɛ-okú dɔ̀ rɔ̀ rɔ̀, abádhí rǎdʉ̀ fɨ̀yɔ́ a’uta nʉ́bhà ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́.
21 Contudo, uma vez que não têm raízes profundas, não duram muito. Assim que enfrentam problemas ou são perseguidos por causa da mensagem, cedo desanimam.
22 Ngʉ̌kpà alɛ-tsí tdɨ́tdɔ̌, nʉ́lɨ ɨ̀ yà itse náawà ɨ̀ nzínzìya ɔ̌ okpèya nà itsukpó-nzo bhěyi. Abádhí rɨ̌ Kàgàwà bhà ɔtɛ nɨ́rɨ, pbɛ́tʉ̀ yà adzɨ ɔ̌ ɨrɛ̀ta mà, yà adzɨ dɔ̌ ònzì náarábhʉ̌na tɨ̀tɔ̀ tɔ̀ dhɛ̀dhɛ mànà dhu ràdʉ̀ ndɨ ɔtɛ nʉ́tsɨ̀ ɨ̀nzɨ̌ rɔ̀dhɨ̀ itse.
22 As que caíram entre os espinhos representam outros que ouvem a mensagem, mas logo ela é sufocada pelas preocupações desta vida e pela sedução da riqueza, de modo que não produzem fruto.
23 Ndɨrɔ̀, ngʉ̌kpà alɛ nʉ́lɨ ɨ̀ yà itse náawà ɨ̀ ɔ̀ná ídzì adzɨ bhěyi. Ɨ̀ alɛ náarɨ́ Kàgàwà bhà ɔtɛ nɨ́rɨ, ’àdʉ̀ à’ùnà. Ndɨrɔ̀ abádhí nɨ́ ɨ itse ɔ̀dhɨ̀ rádʉ̀: atdídhená rɔ̀dhɨ̀ ka atdátdí mɨyà, ngʉ̌kpà rɔ̀dhɨ̀ ka azàzá kumì, ndɨrɔ̀ ngʉ̌kpà-tsí ràdʉ̀ ɨbhɨ̀bhʉ́ kumì nɔ́dhɨ̀.»
23 E as que caíram em solo fértil representam os que ouvem e entendem a mensagem e produzem uma colheita trinta, sessenta e até cem vezes maior que a quantidade semeada”.
24 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù náawɛ ngǎtsi mbólí ihé-yà tɔ̀ ndàtɨ: «Kànɨ̌ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà idzi nɔ́fɔ̀ ndɨ̀ nà dhu: Atdí alɛ náazò ídzì nganʉ̀-tsè pbɨ̀ndà ɨnga ɔ̌.
24 Esta foi outra parábola que Jesus contou: “O reino dos céus é como um agricultor que semeou boas sementes em seu campo.
25 Nɨ́ atdíku kúbhingánǎ, ɨdhɔ ɔ̀ kɔ́rɔ́ alɛ rɨ̌’ɨ̀ rɔ́rɔ̀, òmvǔ nɨ́ɨra, ndòzò nzɛ́rɛ ɨrɨ́-tɨdɔ̀ tɔ́ itse ndɨ nganʉ̀ nzínzì ɔ̌, ndàdʉ̀ àrà.
25 Enquanto os servos dormiam, seu inimigo veio, semeou joio no meio do trigo e foi embora.
26 Wɔ̀ nganʉ̀ níitdègu ɨnga, ndòvì, ndàdʉ̀ ndìtù, nɨ́ wɔ̀ nzɛ́rɛ ɨrɨ́-tɨdɔ̀ náadʉ̀ ɨ̀nga, ndòvì átɔ̀.
26 Quando a plantação começou a crescer, o joio também cresceu.
27 Nɨ́ wɔ̀ ɨnga-àbadhi bhà kasʉtálɛ níiwú kà-tɨ’ɔ̀, ’ìvǔ dhu kà-tsʉ̌, ’àtɨ: ‹Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, nyɨ nyazò ɨnga ɔ̌ dhu nɨ’ɨ̀ tɨ́ obhó ídzì nganʉ̀-tsè? Olu, wɔ̀ nzɛ́rɛ ɨrɨ́-tɨdɔ̀ nádʉ̀ ɨ̀rà àdhà rɔ̀?›
27 “Os servos do agricultor vieram e disseram: ‘O campo em que o senhor semeou as boas sementes está cheio de joio. De onde ele veio?’.
28 Wɔ̀ ɨnga-àbadhi náadʉ̀ dhu àdu kasʉtálɛ tɔ̀ ndàtɨ: ‹Òmvǔ nɨ́ ndɨ wɔ̀ dhu nɔ́nzɨ̀.› Kɔ̌kɔ̀ kasʉtálɛ náadʉ̀ dhu ìvu tdɨ́tdɔ̌ kà-tsʉ̌ ’àtɨ: ‹Nyɨ nyòzè tɨ́ nzá mǒwù ɨ nzɛ́rɛ ɨrɨ́ nɔ́drʉ̀?›
28 “‘Um inimigo fez isso’, respondeu o agricultor. “‘Devemos arrancar o joio?’, perguntaram os servos.
29 Nɨ́ ɨnga-àbadhi náadʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀, ndàtɨ: ‹Ɨnzá ma mòzè nyǒwù kɔ̀drʉ̀, akyɛ nyɨ̌ nyadʉ̀na nganʉ̀ nɔ́kpɔ̀ átɔ̀ kɔ̀drʉ nyɨ̌ nyɨ́ rɔ̀ nɨ̌.
29 “‘Não’, respondeu ele. ‘Se tirarem o joio, pode acontecer de arrancarem também o trigo.
30 Nyìtse pɛ́ abádhí rovi atdíkpá, ràrà àhʉ nganʉ̀ nótsè ka kowuya ɔ̀ná ɨdhɔ ɔ̀. Ndɨ nɨ́nganɨ́ nɨ́ ndɨ ma matɨya nganʉ̀ nótse rɨ́ alɛ nɨ̌: Nyɔ̀drʉ pɛ́ wɔ̀ nzɛ́rɛ ɨrɨ́ nyʉ̌tsɨ̀ dɔ̀na tɨ́, ndɨ́nɨ̌ kʉbɨ̀ tɨ́ kàzʉ ɔ̀. Ndɨrɔ̀, nyàdʉ̀ nyòtse nganʉ̀, nyàdʉ̀ ùndunà nyʉ̌lɨ ɔ́ngɔ̀lɨ̌ ɔ̀.›»
30 Deixem os dois crescerem juntos até a colheita. Então, direi aos ceifeiros que separem o joio, amarrem-no em feixes e queimem-no e, depois, guardem o trigo no celeiro’”.
31 Tdɨ́tdɔ̌, Yěsù adʉ̀ ngǎtsi mbólí náwɛ ihé-yà tɔ̀, ndàtɨ: «Ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà idzi nɨ́lɨ ndɨ̀ pbɨ̀ndà ɨnga ɔ̌ atdí alɛ níidyi ndòzò hàràdalɨ̀-kpɔ̌ bhěyi.
31 Então Jesus contou outra parábola: “O reino dos céus é como a semente de mostarda que alguém semeia num campo.
32 Ndɨ hàràdalɨ̀-kpɔ̌ nɨ́ ákɛ̌kpá dhu-tʉ́tʉ̌-ngba nyʉ́ kɔ́rɔ́ itse nzínzì ɔ̌. Pbɛ́tʉ̀ kǎpɛ́ ɨ̀nga, ndàdʉ̀ òvi, nɨ́ kǎrádʉ̀ òse yà ɨnga ɔ̌ ka karɨ́ òzòna kɔ́rɔ́ itsukpó dɔ̀nǎ. Ndɨrɔ̀, kǎrádʉ̀ òngo itsú-yà-ba tɨ́, àrɛ̀ mà ràdʉ̀ òwu ɨdzàya nɔ́sɨ̀ rɔ̌ ɔpbɨ́na nzínzì ɔ̌.»
32 É a menor de todas as sementes, mas se torna a maior das hortaliças; cresce até se transformar em árvore, e vêm as aves e fazem ninho em seus galhos”.
33 Yěsù adʉ̀ yàrɨ́ ngǎtsi mbólí náwɛ tdɨ́tdɔ̌ abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà idzi nɨ́lɨ ndɨ̀ yà tsìbhálɛ rǐdyina ndàngbǒ nganʉ̀-ra tɔ́ ɔ́yɔ̌ kumì dɔ̀ná imbò nà kìlo ɔ̀ afi bhěyi. Nɨ́ ndɨ dhu rǎdʉ̀ ndɨ idyi nábhʉ rɨ̀vʉ̀ kɔ́rɔ́.»
33 Jesus também contou a seguinte parábola: “O reino dos céus é como o fermento usado por uma mulher para fazer pão. Embora ela coloque apenas uma pequena quantidade de fermento em três medidas de farinha, toda a massa fica fermentada”.
34 Yěsù náawɛ kɔ́rɔ́ kɔ̀rɨ́ dhu mbólí ɔ̌ ihé-yà tɔ̀. Kǎránà nzɨ̌ atdí dhu mà nʉ́nɔ̀ rɔ̌ abádhí tɔ̀ ɨnzá ndɨ̀ ndàwɛ mbólí ɔ̌ rɔ́rɔ̀,
34 Jesus sempre usava histórias e comparações como essas quando falava às multidões. Na verdade, nunca lhes falava sem usar parábolas.
35 ndɨ́nɨ̌ Kàgàwà bhà nabì nʉ́ʉnɔ dhu náaká tɨ́. Kǎtɨ:
35 Cumpriu-se, desse modo, o que foi dito por meio do profeta: “Eu lhes falarei por meio de parábolas; explicarei coisas escondidas desde a criação do mundo”.
36 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù nʉ́ʉbhà wɔ̀rɨ́ ihé-yà, ndàdʉ̀ òtsù ɨdza. Nɨ́ kàbhà ábhàlɨ̌ náadʉ̀ òtsù kà-tɨ’ɔ̀, ’àdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Áwɛ̌ pɛ́ wɔ̀ ɨnga ɔ̌ ɨnga nzɛ́rɛ ɨrɨ́-tɨdɔ̀ tɔ́ mbólí-tɨ̀ fǎkà.»
36 Em seguida, deixando as multidões do lado de fora, Jesus entrou em casa. Seus discípulos lhe pediram: “Por favor, explique-nos a história do joio no campo”.
37 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Yà ídzì itse òzò rɨ́ alɛ nɨ́ Ìndrǔ t’ídhùnà.
37 Jesus respondeu: “O Filho do Homem é o agricultor que planta as boas sementes.
38 Itse òzò ka kɨ́ ɔ̀ná ɨnga nɨ́ yà adzɨ. Ndɨ ídzì itse nɨ́ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà rɨ̌ idzi ɔ̀nyʉ dɔ̀yá alɛ. Nzɛ́rɛ ɨrɨ́-tɨdɔ̀ nɨ́ Nzɛ́rɛ alɛ, Pfɔ̀mvɔ bhà inzo.
38 O campo é o mundo, e as boas sementes são o povo do reino. O joio são as pessoas que pertencem ao maligno,
39 Yà ndɨ nzɛ́rɛ ɨrɨ́-tɨdɔ̀ nózò òmvǔ nɨ́ Pfɔ̀mvɔ. Nganʉ̀ nótse ka kɨ́ ɨnga ɔ̌ rɔ̀ dhu nɨ́ yà adzɨ ɔ̌ dhu-tsʉ̀ rɨ̌ ndɔ̀dɨ̀ ɔ̀ná ɨdhɔ. Ndɨrɔ̀, nganʉ̀ òtse rɨ́ alɛ nɨ́ Kàgàwà bhà màlàyíká.
39 e o inimigo que plantou o joio no meio do trigo é o diabo. A colheita é o fim dos tempos, e os que fazem a colheita são os anjos.
40 Nɨ́ àdhàdhɨ̀ ka karɨ́ nzɛ́rɛ ɨrɨ́ núndǔ ɨnga ɔ̌ rɔ̀ kʉbɨ̀ kàzʉ ɔ̀ dhu bhěyi, ndɨ dhu ɔnzɨya ndɨ̀ ndɨ dhu bhěyi tɨ́, yà adzɨ ɔ̌ dhu-tsʉ̀ rǐtsi ndɔ̀dɨ̀ nɨ́nganɨ́.
40 “Da mesma forma que o joio é separado e queimado no fogo, assim será no fim dos tempos.
41 Nɨ́, Ìndrǔ t’ídhùnà náavìya pbɨ̀ndà màlàyíká rìwǔ yà ngʉ̌kpà alɛ nábhʉ̌ arɨ́ rɔ̀nzɨ̀ nzɛ́rɛnga alɛ mà, yà nzɛ́rɛnga nɔ́nzɨ arɨ́ alɛ mànà nípfo pbɨ̀ndà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ idzi ɔ̌ rɔ̀.
41 O Filho do Homem enviará seus anjos, e eles removerão do reino tudo que produz pecado e todos que praticam o mal
42 Ɨ màlàyíká náadʉ̀ya abádhí náwà yà ɨ̀nzɨ̌ arávɛ dhòdhódhónga nà kàzʉ ɔ̀. Ányɨ̀ nɨ’ɨya ɔdzɨ mà, alɛ-kù t’átrita mànà.
42 e os lançarão numa fornalha ardente, onde haverá choro e ranger de dentes.
43 Nɨ́, obhónángatálɛ náambɛ̀ya ʉ̀mbɨlɨ dɔ̌ adyifɔ̀ bhěyi ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ arɨ́’ɨ̀ Àbayà Kàgàwà bhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ idzi ɔ̌. Ɨnga t’ɨ́rɨta tɔ́ bɨ̌na nà rɨ́’ɨ̀ alɛ, nákǎ ndɨ̀rɨ̀ yà ma mʉ́nɔna dhu.»
43 Então os justos brilharão como o sol no reino de seu Pai. Quem é capaz de ouvir, ouça com atenção!”
44 Tdɨ́tdɔ̌ Yěsù atɨ: «Ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà idzi nɨ́lɨ ndɨ̀ ɨnga ɔ̀ ndɨ̀ nórù ábhɔ̌ odzìna nà dhu bhěyi. Atdí alɛ náapɛ́ kàbà, nɨ́ ndɨ alɛ rǎdʉ̀ kìdyì, ndòrù tdɨ́tdɔ̌ ndɨ ɨnga ɔ̌ tɨ́. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, ábhɔ̌ dhɛ̀dhɛ-okú dɔ̀ rɔ̀, kà rǎdʉ àrà, ndùdzǐ kɔ́rɔ́ fɔná arɨ́’ɨ̀ dhu-tsí, ndàdʉ̀ ɨ̀rà ndɨ ɨnga nódzì fɨ̌ndà.»
44 “O reino dos céus é como um tesouro escondido que um homem descobriu num campo. Em seu entusiasmo, ele o escondeu novamente, vendeu tudo que tinha e, com o dinheiro da venda, comprou aquele campo.”
45 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù atɨ ihé-yà nɨ̌: «Ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà idzi nɨ́lɨ ndɨ̀ ʉ̀yʉ̌ya yɔ̀kpɔ́ nɔ́mɛ rɨ́ ndòdzì dhu t’údzítátálɛ bhěyi.
45 “O reino dos céus também é como um negociante que procurava pérolas da melhor qualidade.
46 Ɔrʉ́ odzìna rɨ̌’ɨ̀ atdí yɔ̀kpɔ́ ndɨ̀ ndàbà rɔ̀, nɨ́ kà rǎdʉ̀ àrà, ndùdzǐ kɔ́rɔ́ fɔná arɨ́’ɨ̀ dhu, ndàdʉ̀ ndɨ yɔ̀kpɔ́ nódzì.»
46 Quando descobriu uma pérola de grande valor, vendeu tudo que tinha e, com o dinheiro da venda, comprou a tal pérola.”
47 Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà tdɨ́tdɔ̌ abádhí nɨ̌: «Ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà idzi nɨ́lɨ ndɨ̀ rɛ̀rʉ̀ ɔ̀ ka kùpe ɨ̀bhɛ̀ t’óhota tɔ́ imbi bhěyi. Ndɨ imbi rǎdʉ̀ kɔ́rɔ́ ɨ̀bhɛ-tɨdɔ̀ nɔ́tsɨ̀.
47 “O reino dos céus é, ainda, como uma rede de pesca que foi lançada ao mar e pegou peixes de todo tipo.
48 Kǎpɛ́ àle ɨ̀bhɛ̀ nɨ̌, nɨ́ ka nùpenà alɛ rǎdʉ̀ kàdhà, ’ìpfo ɨdha-bɨdɔ̀, ’àdʉ̀ òko obvò ɨ̀bhɛ̀-ɔ̌nga t’óvòta tɔ̀. Abádhí rǎdʉ̀ ídzì ɨ̀bhɛ̀ nʉ́dɔ fɨ̌yɔ́ sɛ̌ngɛ̀ ɔ̀, ’àdʉ̀ nzɛ́rɛ-tsí náwà.
48 Quando a rede estava cheia, os pescadores a arrastaram até a praia, sentaram-se e juntaram os peixes bons em cestos, jogando fora os ruins.
49 Dhu ɔnzɨya ndɨ̀ ndɨ dhu bhěyi tɨ́ yà adzɨ ɔ̌ dhu-tsʉ̀ rɨ̌ ndɔ̀dɨ̀ nɨ́nganɨ́. Kàgàwà bhà màlàyíká níiwúya, ’àdʉ̀ nzɛ́rɛnga ɔ̀nzɨ arɨ́ alɛ nípfo obhónángatálɛ nzínzì ɔ̌ rɔ̀.
49 Assim será no fim dos tempos. Os anjos virão, separarão os perversos dos justos
50 Abádhí náadʉ̀ya ɨ nzɛ́rɛngatálɛ náwà ɨ̀nzɨ̌ arávɛ dhòdhòdhónganà kàzʉ ɔ̀. Ányɨ̀ nɨ’ɨya ɔdzɨ mà, alɛ-kù t’átrita mànà.»
50 e os lançarão na fornalha ardente, onde haverá choro e ranger de dentes.
51 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù adʉ̀ dhu ìvu pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌-tsʉ̌, ndàtɨ: «Yà ma màwɛ kɔ́rɔ́ dhu nálʉ̌ tɨ́ wà dʉ̀kʉ?» Nɨ́ abádhí adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀, ’àtɨ: «Ɨwà dɔ̀ka nàlʉ̌.»
51 Vocês entendem todas essas coisas?” “Sim”, responderam eles.
52 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ atɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ, ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà idzi dɔ̌ ka kúdhe dhu fɨ̌ndà Músà bhà Ʉyátá tɔ́ atdí màlimò, rǎdʉ̀ ndɨ̀lɨ atdí ɨdza-àbadhi, yà pbɨ̀ndà ongyéngá nɔ́dɔ ndɨ̀ ndarɨ́ ɔ̀nà dhu ɔ̀ rɔ̀ arɨ́ dhu-ɔwʉ́tá mà, dhu-ayɨ́ mànà nípfǒ bhěyi.»
52 Então ele acrescentou: “Todo mestre da lei que se torna discípulo no reino dos céus é como o dono de uma casa que tira do seu tesouro verdades preciosas, tanto novas como velhas”.
53 Yěsù níitdègu kɔ̌kɔ̀ mbólí t’áwɛta nɨ́tɔ, nɨ́ kǎdʉ̀ ndɨ̀và ndàrà ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀.
53 Quando Jesus terminou de contar essas parábolas, deixou aquela região
54 Kǎdʉ̀ àrà yà ndɨ̀ ndavì ɔ̀ná kɨgɔ̀ ɔ̀. Kǎdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndàrà dhu núdhe rɔ̌ ìndrǔ tɔ̀ fɨ̀yɔ́ unduta-dzà ɔ̌ rɔ̀. Nɨ́ yà kà rʉ̌nɔna dhu nɨ́rɨ rɨ́ alɛ ɨdhɔ nʉ́ʉkɔ atdídɔ̌. Abádhí náambɛ́nà àtɨ̀nà dɔ̌: «Wɔ̀ ɨnga t’ʉ́nɨta-tɨdɔ̀ mà wɨwɨ̀ t’ɔ́nzɨta tɔ́ ɔbɨ mànà nɨ́ kǎbà àdhà?
54 e voltou para Nazaré, cidade onde tinha morado. Enquanto ensinava na sinagoga, todos se admiravam e perguntavam: “De onde lhe vêm a sabedoria e o poder para realizar milagres?
55 Ka tɨ́ obhó sàpàtɨ t’ídhùnà? Kà-tsánà-ɔvɔ̀ tɨ́ obhó Màrɨyà? Ndɨrɔ̀, kà t’ádɔ́na tɨ́ obhó Yàkɔbhɔ̀ mà, Yɔ̀zɛfʉ̀ mà, Sìmonì mà, Yudhà mànà?
55 Não é esse o filho do carpinteiro? Conhecemos Maria, sua mãe, e também seus irmãos, Tiago, José, Simão e Judas.
56 Ndɨrɔ̀ kɔ́rɔ́ kà t’áwɛ́na nátɨ́ obhó òko ɨrɔ́ àlɛ̌-nzínzì ɔ̌? Nɨ́ kɔ́rɔ́ kɔ̌kɔ̀ dhu kǎbà àdhà?»
56 Todas as suas irmãs moram aqui, entre nós. Onde ele aprendeu todas essas coisas?”.
57 Nɨ́ wɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, abádhí nóowúnà nzɨ̌ kà rʉ̌nɔna dhu ná’ù rɔ̌. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Nabì nɨ́fʉ̌ ka karɨ́ kɔ́rɔ́ ngari ɔ̌. Pbɛ́tʉ̀, ndɨ̀ nyʉ́ ka kadhɨ̀ ɔ̀ná kɨgɔ̀ ɔ̌, ndɨrɔ̀ fɨ̌-dzá bhà nzínzì ɔ̌, kǎrɨ́’ɨ̀ mbǎ ɨfʉta nà.»
57 E sentiam-se muito ofendidos. Então Jesus lhes disse: “Um profeta recebe honra em toda parte, menos em sua cidade e entre sua própria família”.
58 Nɨ́ wɔ̀ ɨ̀mbǎ abádhí rɨ̌’ɨ̀ a’uta nà dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, Yěsù adʉ̀ nzá ábhɔ̌ wɨwɨ̀ nɔ́nzɨ̀ ányɨ̀rɔ̌.
58 E, por causa da incredulidade deles, realizou ali apenas uns poucos milagres.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.