Mateus 12
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NAA
1 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ ɔ̌, Yěsù mà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà náambɛ́nà ʉ̀da dɔ̌ nganʉ̀ tɔ́ ɨnga ɔ̀na nǎ ʉ́dà otu ɔ̌. Ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, kàbhà ábhàlɨ̌ nɨ́ɨ’ɨ̀ àwù nà atdídɔ̌. Nɨ́ ɨ ábhàlɨ̌ náadʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀, ’òwù otu-igì dɔ̌ rɨ́’ɨ̀ nganʉ̀ náfà rɔ̌, ’ʉ̀tsɛ̀rɛ̌ kpɔ̌na liya ɔ̀, ’àdʉ̀ ʉ̀kanà.
1 Por aquele tempo, num sábado, Jesus passou pelas searas. Estando os seus discípulos com fome, começaram a colher espigas e a comer.
2 Nɨ́ Pbàfàrìsáyó níitdègu wɔ̀ dhu nálǎ, nɨ́ abádhí adʉ̀ àtɨ̀nà Yěsù nɨ̌: «Ándà pɛ́ pbʉ̀kʉ̀ ábhàlɨ̌ rɨ̌ ɨnzá àkǎ kɔnzɨ̀ sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ ɔ̌ dhu nɔ́nzɨ.»
2 Os fariseus, vendo isso, disseram a Jesus: — Olhe! Os seus discípulos estão fazendo o que não é lícito fazer num sábado.
3 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Nyɨ̌ nyàpɛ̀ tɨ́ obhó Dàwudì mà, rɔ̀ná alɛ mànà náanzɨ̀ atdíku àwù nà ɨ̀ ɨ́’ɨ̀ rɔ̀ dhu nɔ́zʉ̀?
3 Mas Jesus lhes disse:
4 Àbadhi náatsù Kàgàwà bhà ɨdza, ndàdʉ̀ pɛrɛ̀ tɨ́ ka kùbho Kàgàwà tɔ̀ mʉ̀gatì núgù, ɨ̀ rɔ̀nyʉ̀ rɔ̀ná alɛ mànà. Wɔ̀ ndɨ mʉ̀gatì nɨ’ɨ̀ ɨnzá àkǎ àbadhi mà, rɔ̀ná alɛ mànà rɔ̀nyʉ̀ mʉ̀gatì. Pbɛ́tʉ̀, kɔ̀nyʉ̀ rádʉ̀ alɛ nɨ’ɨ̀ pbàkùhánɨ́ kɛ̀lɛ̌ vǐya dɔ̌ rɔ̀.
4 Como entrou na Casa de Deus, e comeram os pães da proposição, os quais não era lícito comer, nem a ele nem aos que estavam com ele, mas exclusivamente aos sacerdotes?
5 Ndɨrɔ̀, nyɨ̌ nyɔ́zʉ̀ tɨ́ obhó Músà bhà Ʉyátá ɔ̀ ka kándǐ dhu, katɨ: ‹Sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ ɔ̌ arɨ́ kasʉ ɔ̀nzɨ Kàgàwà bhà ɨdzá, ɨ̀nzɨ̌ ’ɨ̀fʉ ndɨ ɨdhɔ pbàkùhánɨ́, nɨ́ dɔ̌ ka ràrɨ̌ nzɨ̌ àdʉ̀ ndɨ dhu nɔ́zʉ̀ afátá tɨ́?›
5 Ou vocês não leram na Lei que, aos sábados, os sacerdotes no templo profanam o sábado e ficam sem culpa?
6 Pbɛ́tʉ̀, ma mɨ́ dhu ɔ̀vɔ kpangba fʉ̌kʉ̀: yà ɨrɔ́ rɨ́’ɨ̀ dhu nósè ɨwà Kàgàwà bhà ɨdza dɔ̀nǎ màtɨ́.
6 Pois eu lhes digo que aqui está quem é maior do que o templo.
7 Dhu ɨ́’ɨ̀ná gukyè ɨwà nyɨ̌ nyʉ́nɨ yà Kàgàwà bhà Andítá rʉ̌nɔna dhu-tɨ̀ dhu tɨ́, yà ɨ̀tɨ́ rátɨna: ‹Ma mózè dhu nɨ́ ɨzʉ àbà ka kɨ́ ìndrǔ dɔ̌ dhu, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ ɨ̀zǎ tɔ́ pɛrɛ̀ núbhǒ ka kɨ́ idù dhu kɛ̀lɛ̌›, nɨ́ nyɨ̌ nyàmbɛ̀nà nzɨ̌ anya nɨ́tdɨ̀ yà ɨ̀mbǎ rɨ́’ɨ̀ afátá nà alɛ dɔ̌.
7 Mas, se vocês soubessem o que significa: “Quero misericórdia, e não sacrifício”, não teriam condenado inocentes.
8 Obhó tɨ́, Ìndrǔ t’ídhùnà nɨ́ ndɨ sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ dɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎlɛ.»
8 Porque o Filho do Homem é senhor do sábado.
9 Ʉrɔ́ rɔ̀ Yěsù nɨ́ɨvà ndɨ̀, ndàrà òtsù fɨ̀yɔ́ unduta-dzà ɔ̀.
9 Tendo Jesus saído dali, entrou na sinagoga deles.
10 Nɨ́ ɔtsʉ́na ótsù atdí alɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ ányɨ̀ ɨdza. Ányɨ̀ rɔ̌ ɨ̀’ɨ̀ alɛ náazè ’ɔ̀bhʉ̀ Yěsù. Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, abádhí níivú dhu Yěsù-tsʉ̌, ’àtɨ: «Àlɛ̌ tɔ́ Ʉyátá návi tɨ́ àvǐ ìndrǔ kɨgʉ̌ sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ ɔ̌?»
10 Achava-se ali um homem que tinha uma das mãos ressequida. Então, a fim de o acusar, perguntaram a Jesus: — É lícito curar no sábado?
11 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Nzínzìkʉ ɔ̌ atdí alɛ náapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ atdí tàmà nà tɨ́, ndɨ tàmà ràdʉ̀ ɨ̀tsɨ̀ ádzǐ ibhu-akpà ɔ̀ sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ ɔ̌, nɨ́ ndɨ alɛ tɨ́ nzɨ̌ àdʉ̀ òfo ndɨ ibhu-akpà ɔ̀, ndàrà kìdyì ányɨ̀ rɔ̀?
11 Ao que lhes respondeu:
12 Ìndrǔ òsè tɨ́ nzá tàmà dɔ̀nǎ! Nɨ́rɔ̀, Músà bhà Ʉyátá návi wà kɔnzɨ̀ ídzìnga ìndrǔ tɔ̀ sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ ɔ̌.»
12 Ora, quanto mais vale um homem do que uma ovelha! Logo, é lícito nos sábados fazer o bem.
13 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà wɔ̀ ɔtsʉ́na ótsù alɛ nɨ̌: «Ɨ́gba ɔtsʉ́nʉ.» Nɨ́ ndɨ alɛ náadʉ̀ ɔtsʉ́na nɨ́gbà, ndɨ kɔ̌tsʉ́ ràdʉ̀ ɔ̀gʉ̀, ròngò yà ídzì rɔ̌ rɔ̀ rɨ̌’ɨ̀ ngǎtsi kɔ̌tsʉ́ bhěyi.
13 Então Jesus disse ao homem: O homem estendeu a mão, e ela foi restaurada e ficou sã como a outra.
14 Nɨ́ Pbàfàrìsáyó núuvò, ’òwù ’ùndu, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ ɨrɨ tɨ́ ɨ̀ ɨ̀ngbǎ dhu bhěyi màtɨ́ ɨ̀ ɨ́ Yěsù nábhʉ̌ kohò dhu dɔ̌.
14 Mas os fariseus, saindo dali, conspiravam contra ele, procurando ver como o matariam.
15 Yěsù níitdègu wɔ̀ dhu nɨ́rɨ, nɨ́ kǎdʉ̀ ndɨ̀và ányɨ̀ rɔ̌ rɔ̀ ndàrà. Nɨ́ ábhɔ̌ alɛ́-yà náadʉ̀ òwu kǒwù ɔ̌, kà ràdʉ̀ andɨ nà rɨ́’ɨ̀ alɛ nɨ́gʉ kɔ́rɔ́.
15 Mas Jesus, sabendo disto, afastou-se dali. Muitos o seguiram, e a todos ele curou,
16 Pbɛ́tʉ̀, kʉ̌yá dhu ɔbɨ nyʉ́ nà abádhí tɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ àdhɨ màtɨ́ ndɨ̀ ndɨ́’ɨ̀ dhu nʉnɔ tɨ́ ìndrǔ tɔ̀.
16 advertindo-lhes, porém, que não o expusessem à publicidade.
17 Wɔ̀ dhu anzɨ̀ ndɨ̀ ndɨ́nɨ̌ yà Kàgàwà nʉ́ʉnɔ pbɨ̀ndà nabì Ìsayà-otù ɔ̌ dhu náaká tɨ́. Kǎtɨ:
17 Isso aconteceu para se cumprir o que foi dito por meio do profeta Isaías:
18 «Kànɨ̌ ma mɔ́pɨ̀ pbàkà ɨnɔ-akpà,
18 “Eis aqui o meu servo, que escolhi, o meu amado, em quem a minha alma se agrada. Farei repousar sobre ele o meu Espírito, e ele anunciará juízo aos gentios.
19 Kà rɨ̌ nzɨ̌ tsʉ̀na nálɛ̀ atdí alɛ nà màtɨ́, ndɨrɔ̀ kà rɨ̌ nzɨ̌ ɔtɛ ɔrʉ́ tǔna nà. Atdí alɛ mà rɨ̌ nzɨ̌ kà-tù ɨ̀rɨ ngʉdhà ɔ̌ rɔ́tɛ rɔ́.
19 Não entrará em discussões, nem gritará, nem fará ouvir nas praças a sua voz.
20 Kà rɨ̌ nzɨ̌ ndɨ̀ nàtdo ízò nʉ́kɔ̀,
20 Não esmagará a cana quebrada, nem apagará o pavio que fumega, até que faça vencedor o juízo.
21 Nɨ́ kɔ́rɔ́ pbìrì ɔ̌ alɛ náapbáya afíya kà-rɔ̌ tɨ́.»
21 E no seu nome os gentios colocarão a sua esperança.”
22 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ ìndrǔ níiwú nzɛ́rɛ-alafí arɨ́ ɔ̀nà atdí alɛ nà Yěsù-tɨ’ɔ̀. Ndɨ alɛ nɨ’ɨ̀ ndùmùndúmú, ndɨrɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ arɔ́tɛ alɛ. Nɨ́ Yěsù ɨgʉ́ ka, ràdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndɔ̀tɛ̀, ndàdʉ̀ ɨnga àla.
22 Então trouxeram a Jesus um endemoniado, cego e mudo. Jesus o curou, e o homem passou a falar e a ver.
23 Nɨ́ ɨdhɔ nʉ́ʉkɔ kɔ́rɔ́ ányɨ̀rɔ̌ ɨ̀’ɨ̀ alɛ, abádhí ràdʉ̀ àtɨ̀nà: «Tɨ́ nzɨ̌ Dàwudì t’ídhùnà yà?»
23 E toda a multidão se admirava e dizia: — Não seria este, por acaso, o Filho de Davi?
24 Pbɛ́tʉ̀, abádhí rʉ̌nɔna dhu nɨ̀rɨ̀ Pbàfàrìsáyó náadʉ̀ àtɨ̀nà: «Yàrɨ́ alɛ náarɨ́ nzɛ́rɛ-alafí nódì Bɛ̀lìzèbulì tɨ́ kátɨna pfɔ̀mvɔ ɔ̌ kamà bhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nɨ̌.»
24 Mas os fariseus, ouvindo isto, diziam: — Este não expulsa demônios senão pelo poder de Belzebu, o maioral dos demônios.
25 Pbɛ́tʉ̀ Yěsù nʉ́ʉnɨ abádhí rɨ̌rɛ̀na dhu, nɨ́ kǎdʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Atdí ádrʉ̀ngbǎ kamà bhà pbìrì ɔ̌ alɛ náapɛ́ ambɛ ’ùgyè dɔ̌ nzínzìya ɔ̌, nɨ́ ndɨ ádrʉ̀ngbǎ kamà bhà idzi-tsʉ̀ rǎdʉ̀ ndɔ̀dɨ̀ ɔ̀dɨ̀ tɨ́. Atdí kɨgɔ̀ ɔ̌ alɛ mà, ndɨrɔ̀ atdí ɔdhɨ mà náapɛ́ àmbɛ anya nɔ́nzɨ̀ dɔ̌ nzínzìya ɔ̌, nɨ́ ɨ kɨgɔ̀ náarɨ́ nzɨ̌ àpɛrɛ, ndɨrɔ̀ ɨ alɛ tɔ́ ɔdhɨ-tɨ̀ náarɨ́ nzɨ̌ ìde.
25 Mas Jesus, sabendo o que eles pensavam, disse-lhes:
26 Nɨ́ pfɔ̀mvɔ Sìtanɨ̀ náapɛ́ àdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndòdì pfɔ̀mvɔ, nɨ́ ka nádʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ndùgye rɨ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ alɛ. Nɨ́ kàbhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ idzi rǎdʉ̀ àpɛrɛ ɨ̀ngbǎ dhu bhěyi?
26 Se Satanás expulsa Satanás, está dividido contra si mesmo; como, então, o seu reino subsistirá?
27 Ndɨrɔ̀, ma mapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ Bɛ̀lìzèbulì bhà ɔbɨ nɨ̌ ma márɨ́ nzɛ́rɛ-alafí nódì dhu tɨ́, nɨ́ fʉ̀kʉ́ inzo náarádʉ̀ kòdì àdhɨ bhà ɔbɨ nɨ̌? Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ, abádhí nɨ́ɨtdɨ̀ya ndɨ ànyǎkʉ.
27 E, se eu expulso os demônios por Belzebu, por quem os filhos de vocês os expulsam? Por isso, eles mesmos serão os juízes de vocês.
28 Pbɛ́tʉ̀, dhu apɛ́ ɨ̀’ɨ̀ Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí bhà ɔbɨ nɨ̌ ma márɨ́ nzɛ́rɛ-alafí nódì dhu tɨ́, nɨ́ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà idzi nɨ́rà wà àhʉ bvʉ̀kʉ̀.
28 Se, porém, eu expulso os demônios pelo Espírito de Deus, certamente é chegado o Reino de Deus sobre vocês.
29 Ɨ̀nzɨ̌ atdí alɛ mà rǎdʉ̀ òtsù ɔbɨ nɨ̌ ɨ̀dzɨ̌dzɔ̀ alɛ bhà ɨdza, ndàdʉ̀ kàbhà ɨdzá dhu nʉ́mbà, ɨnzá ndɨ̀ ndʉ̀tsɨ̀ ndɨ ɨ̀dzɨ̌dzɔ̀ alɛ angyi rɔ́rɔ̀. Pbɛ́tʉ̀ ka ndɨ̀ ndʉ̀tsɨ̀ dhu-dzidɔ̌ nga nɨ́ ndɨ kà rǎdʉ̀ kɔ́rɔ́ kàbhà ɨdzá dhu nʉ́mbà nɨ̌.
29 Ou como pode alguém entrar na casa do valente e roubar-lhe os bens sem primeiro amarrá-lo? E só então saqueará a casa dele.
30 Ɨ̀mbǎ rɨ́’ɨ̀ tɨdu ɔ̀nǎ rɔ̀ alɛ nɨ́ pbàkà òmvǔ. Ndɨrɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ rɨ́ dhu-tsʉ̀ ùndǔ atdíkpá ma mànà alɛ, nɨ́ rɨ̌ dhu ɨ̀nda ɨ̀nda tɨ́ rùdú rɔ̀.
30 — Quem não é por mim é contra mim; e quem comigo não ajunta espalha.
31 Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ ma mɨ́ kʉ̀nɔ kpangba fʉ̌kʉ̀: ìndrǔ náabáya àbà kɔ́rɔ́ fɨ̌yɔ́ nzɛ́rɛnga mà, Kàgàwà nɨ̌ ɨ̀ arɨ́ dhu ʉ̀nɔ nzɛ́rɛ dhu mànà dhu tɔ́ ʉbàta. Pbɛ́tʉ̀, Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nɨ̌ rɨ́ dhu ʉ̀nɔ nzɛ́rɛ alɛ, náabáya nzɨ̌ ʉbàta akɛkpá màtɨ́.
31 Por isso, digo a vocês que todo pecado e blasfêmia serão perdoados aos homens; mas a blasfêmia contra o Espírito não será perdoada.
32 Ìndrǔ t’ídhùnà nɨ̌ rɨ́ nzɛ́rɛ dhu ʉ̀nɔ alɛ náabáya àbà ʉbàta. Pbɛ́tʉ̀, Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nɨ̌ rɨ́ nzɛ́rɛ dhu ʉ̀nɔ alɛ náabáya nzɨ̌ ʉbàta, yà kombí rɨ́’ɨ̀ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ màtɨ́, ndɨrɔ̀ olù rɨ́rà kàsʉmɨ̀ ɔ̌ màtɨ́.»
32 Se alguém disser alguma palavra contra o Filho do Homem, isso lhe será perdoado; mas, se alguém falar contra o Espírito Santo, isso não lhe será perdoado, nem neste mundo nem no porvir.
33 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà: «Atdí itsu náapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ ídzì itsu-tɨdɔ̀ tɨ́, nɨ́ ndɨ itsu rǎdʉ̀ ɨ̀’ɔnà nɨ́ ídzì itsu-kpɔ̌-tɨdɔ̀. Ndɨrɔ̀ itsu náapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ nzɛ́rɛ itsu-tɨdɔ̀ tɨ́, nɨ́ ndɨ itsu rǎdʉ̀ ɨ̀’ɔnà nɨ́ nzɛ́rɛ itsu-kpɔ̌-tɨdɔ̀. Obhó tɨ́, itsu nʉ́nɨ̌ ka karɨ́ kpɔ̌na rɔ̌.
33 — Tornem a árvore boa e o seu fruto será bom, ou tornem a árvore má e o seu fruto será mau; porque pelo fruto se conhece a árvore.
34 Nyɨ̌, ámvɔ̀ tɔ́ osu tɔ́ rʉ̀gànda tɨ́rɔ̀, ídzì ɔtɛ rǎdʉ̀ àhʉ ɨ̀ngbǎ dhu bhěyi likʉ ɔ̀ rɔ̀, àzèmbè nyɨ̌ nongó ɨ̀’ɨ̀ nzɛ́rɛ alɛ nyʉ́? Obhó tɨ́, alɛ-tsʉ̀ arórìna dhu nɨ́ alɛ-afí àlè nɨ̌ ɨrɛ̀ta.
34 Raça de víboras! Como vocês podem falar coisas boas, sendo maus? Porque a boca fala do que está cheio o coração.
35 Ídzì afína nà alɛ-afí ɔ̀ rɔ̀ aráhʉ dhu nɨ́ ídzì dhu, ndɨrɔ̀ nzɛ́rɛ afína nà alɛ-afí ɔ̀ rɔ̀ aráhʉ dhu nɨ́ nzɛ́rɛ dhu.
35 A pessoa boa tira do tesouro bom coisas boas; mas a pessoa má do mau tesouro tira coisas más.
36 Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀, Kàgàwà rɨ̌ ìndrǔ-ànyǎ ɨ̀tdɨ̀ nɨ́nganɨ́, kǎraya ìndrǔ návi rɔ̌ ràwɛ yà ɨ̀ ʉnɔ ɨ̀mbǎ tɨ̌na nà dhu mà kɔ́rɔ́.
36 — Digo a vocês que, no Dia do Juízo, as pessoas darão conta de toda palavra inútil que proferirem;
37 Obhó tɨ́, tsʉ̀nʉ-bvʉ rɔ̌ nɨ́ ndɨ ka kɔzʉ́ya nyɨ obhónángatálɛ tɨ́, ndɨrɔ̀ tsʉ̀nʉ-bvʉ rɔ̌ nɨ́ ndɨ ka kɔtdɨ́ya anya dʉ̀nʉ́.»
37 porque, pelas suas palavras, você será justificado e, pelas suas palavras, você será condenado.
38 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Músà bhà Ʉyátá tɔ́ ngúfe màlímó mà, ngúfe Pbàfàrìsáyó mànà náatɨ Yěsù nɨ̌: «Màlimǒ, mǎ mòzè nyɔnzɨ̀ wɨwɨ̀ ndɨ́nɨ̌ mǎ mala tɨ́.»
38 Então alguns escribas e fariseus disseram a Jesus: — Mestre, queremos ver algum sinal feito pelo senhor.
39 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Indo arɨ́’ɨ̀ alɛ narɨ́ nzɛ́rɛ alɛ, ndɨrɔ̀ abádhí náarɨ́ nzɨ̌ Kàgàwà ózè dhu ɔ̀nzɨ. Abádhí òzè kɔnzɨ̀ wɨwɨ̀ kɛ̀lɛ̌ fɨ̌yɔ̀, nɨ́ ka kɨ́ nzɨ̌ atdí wɨwɨ̀ mà nɔ́nzɨ abádhí tɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, abádhí tɔ̀ ka kávǐna dhu nɨ́ nabì Yɔ̌nà rɔ̌ ndɨ̀ nanzɨ̀ wɨwɨ̀ kɛ̀lɛ̌.
39 Mas ele respondeu:
40 Àdhàdhɨ̀ nabì Yɔ̌nà náadhɔ̀ ɨ̀bhʉ ɨdhɔ ádrʉ̀ngbǎ ɨ̀bhɛ̌-yà-ba ɔ̀ dhu bhěyi tɨ́, nɨ́ ndɨ dhu bhěyi tɨ́, Ìndrǔ t’ídhùnà nɔ́ɔdhɔ́ya ɨ̀bhʉ ɨdhɔ adzɨ ɔ̀.
40 Porque assim como Jonas esteve três dias e três noites no ventre do grande peixe, assim o Filho do Homem estará três dias e três noites no coração da terra.
41 Nabì Yɔ̌nà rʉ̌nɔna Kàgàwà bhà Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ ɨ̀ ɨ̀rɨ̀ rɔ̀, Nìnawè tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ bhà nʉ́ʉgɛ̀rɛ̀ ɨ̀, ’ʉ̀bhà fɨ̌yɔ́ nzɛ́rɛnga. Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, Kàgàwà rɨ̌ ìndrǔ-ànyǎ nɨ́tdɨ̀ nɨ́nganɨ́, Nìnawè ɔ̌ bhà nɨ́ɨvàya ɨ̀ ’ìkò indo arɨ́ alɛ-nyɨ̀kpa rɔ̌, ’àdʉ̀ abádhí-ànyǎ nɨ́tdɨ̀. Ndɨrɔ̀ yà ɔnzɨ̀kʉ́ ìdè alɛ nósè wà Yɔ̌nà dɔ̀nǎ.
41 Ninivitas se levantarão, no Juízo, com esta geração e a condenarão, porque se arrependeram com a pregação de Jonas. E aqui está quem é maior do que Jonas.
42 Músùngú dɔ̀nǎ rɔ̀ arɨ́’ɨ̀ Sabà tɨ́ kátɨna pbìrì ɔ̌ tsìbhá ádrʉ̀ngbǎ kamà nɨ́ɨra yà adzɨ-tsʉ̀ ɔ́dɨ̀ ndɨ̀ ɨ rɔ̀, ndɨ̀rà yà dhu-ɔ̌nga t’óvòta nʉnɨ ádrʉ̀ngbǎ kamà Sɔ̀lɔ̀mɔnɨ̀ rʉ̌nɔna ɔtɛ nɨ́rɨ̀. Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, Kàgàwà rɨ̌ ìndrǔ-ànyǎ nɨ́tdɨ̀ nɨ́nganɨ́, ɨ́yàdhíyà nɨ́ɨvàya ndɨ̀, ndìdè indo arɨ́ alɛ-nyɨ̀kpa rɔ̌, ndàdʉ̀ abádhí-ànyǎ nɨ́tdɨ̀. Pbɛ́tʉ̀, yà ɔnzɨ̀kʉ́ ìdè alɛ nósè wà Sɔ̀lɔ̀mɔnɨ̀ dɔ̀nǎ màtɨ́.»
42 A rainha do Sul se levantará, no Juízo, com esta geração e a condenará, porque veio dos confins da terra para ouvir a sabedoria de Salomão. E aqui está quem é maior do que Salomão.
43 Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà tdɨ́tdɔ̌: «Nzɛ́rɛ-alafí náapɛ́ àhʉ atdí alɛ ɔ̀ rɔ̀, nɨ́ kà rǎdʉ̀ àrà, ndùbhi rʉ̀ngʉ̀ ɔ̀nǎ, ndàmbɛ ndɨ̀ ndárà ndàso rɔ́nga nɔ́mɛ̀ dɔ̌, ɨ̀nzɨ̌ ndàdʉ̀ àbànà.
43 — Quando o espírito imundo sai de uma pessoa, anda por lugares áridos procurando repouso, porém não encontra.
44 Nɨ́ kà rǎdʉ̀ àtɨ̀nà afína ɔ̀: ‹Ma mɨ́ madǔ yà ma mahʉ̀ ɔ̀nà rɔ̀ pbàkà ɨdza ɔ̀.› Ányɨ̀ kàdu ndɨ̀ rɔ̀, kà rɨ̌ ndɨ ɨdza nótù tɨ́rɔ̌rɔ̀, ɨwà ka kàtsù ɔ̀nánga, kadʉ̀ ɔ̀bhɔ̀lɔ̀nà mběyi nyʉ́ rɔ́.
44 Por isso, diz: “Voltarei para a minha casa, de onde saí.” E, voltando, ele a encontra vazia, varrida e arrumada.
45 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kà rǎdʉ̀ àrà àrʉ̀bhʉ̀ ngʉ̌kpà nzɛ́rɛ-alafí, yà atdídɔ̌ ɔ̀rʉ̀ ròsè dɔ̀na nǎ núnzì, ’ìwǔ òtsù mànà atdíkpá ndɨ alɛ ɔ̀. Nɨ́ wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, ndɨ alɛ bhà ɔ́fɔ̀ rǎdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ nzɛ́rɛ nyʉ́ ròsè yà angyi ɨ’ɨ̀ kàbhà ɔ́fɔ̀ dɔ̀nǎ. Nɨ́ ndɨ dhu nɨ́ɨ’ɨya ndɨ dhu bhěyi tɨ́ yà indo arɨ́ nzɛ́rɛ alɛ tɔ̀.»
45 Então vai e leva consigo outros sete espíritos, piores do que ele, e, entrando, habitam ali. E o último estado daquela pessoa se torna pior do que o primeiro. Assim também acontecerá a esta geração perversa.
46 Yěsù rɨ̌ dhu ɔ̀vɔ ìndrǔ tɔ̀ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, kà-tsánà mà kà t’ádɔ́na mànà níiwú ùvò kà rɨ̌’ɨ̀ ɔ̀nà ɨdza-lí. Nɨ́ abádhí níitsi iko irinǎ rɔ̀, ’àdʉ̀ ’òzè ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ ɔtɛ tɨ́ Yěsù nà.
46 Enquanto Jesus ainda falava ao povo, eis que a mãe e os irmãos dele estavam do lado de fora, procurando falar com ele.
47 Nɨ́ atdí alɛ náadʉ̀ àtɨ̀nà Yěsù nɨ̌: «Ɨ́yànʉ mà adɔ́nʉ mànà rɨ̌’ɨ̀ irí, nɨ́ abádhí òzè ’ɔ̀tɛ̀ ɨnyɨ nà.»
47 E alguém lhe disse: — A sua mãe e os seus irmãos estão lá fora e querem falar com o senhor.
48 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu ìvu ndɨ alɛ-tsʉ̌ ndàtɨ: «Ɨ́yàdu nɨ́ àdhɨ, ndɨrɔ̀ adɔ́du nɨ́ àdhɨ mà?»
48 Porém Jesus respondeu ao que lhe trouxe o aviso:
49 Tdɨ́tdɔ̌ kǎdʉ̀ pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ nɨ́tɛ̀ ɔtsʉ́na nɨ̌, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà: «Kànɨ̌ ɨ́yàdu mà, adɔ́du mànà.
49 E, estendendo a mão para os discípulos, disse:
50 Obhó tɨ́, adɔ̀du, awɛ̀du, ndɨrɔ̀ ɨ́yàdu nɨ́ yà ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ arɨ́’ɨ̀ Àbadu Kàgàwà ózè dhu ɔ̀nzɨ arɨ́ alɛ.»
50 Portanto, aquele que fizer a vontade de meu Pai celeste, esse é meu irmão, minha irmã e minha mãe.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.