Marcos 7
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs VC
1 Pbàfàrìsáyó mà Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ rɔ̀ ìwǔ Músà bhà Ʉyátá tɔ́ ngúfe màlímó mànà núundu ɨ̀ Yěsù tɨ́.
1 Os fariseus e alguns dos escribas vindos de Jerusalém tinham sereunido em torno dele.
2 Nɨ́, abádhí náala Yěsù bhà ábhàlɨ̌ nzínzì ɔ̌ ngʉ̌kpà alɛ, ɔ̀tɔ̀tɨ̀ ɔtsʉ́ya nɨ̌ rówu dhu nɔ́nyʉ̀ rɔ̌, kà-tɨ̀ nɨ́ ɨnzá ɨ̀ ù’o ɔtsʉ́ya yà fɨ̀yɔ́ sɔmà tɔ́ màndʉ nónzì ka dhu bhěyi rɔ́rɔ̀.
2 E perceberam que alguns dos seus discípulos comiam o pão com as mãos impuras, isto é, sem as lavar.
3 Pbàfàrìsáyó mà, kɔ́rɔ́ ngʉ̌kpà Pbàyàhúdí mànà nɨ́ɨfʉ abhúya tɔ́ màndʉ atdídɔ̌. Nɨ́, abádhí nɔ́ɔnyʉ́nà nzɨ̌ ɔ̀nyʉ̀ ɨnzá ɨ̀ ù’o ɔtsʉ́ya mběyi nyʉ́ rɔ́rɔ̀.
3 {Com efeito, os fariseus e todos os judeus, apegando-se à tradição dos antigos, não comem sem lavar cuidadosamente as mãos;
4 Ndɨrɔ̀ kòbǐ ɔ̀ rɔ̀ ɨ̀ ìngò rɔ̀, abádhí nɔ́ɔnyʉ́nà nzɨ̌ dhu ɨnzá ɨ̀ ù’o ɨ̀ rɔ́rɔ̀. Abádhí nɨ́ɨfʉ yà ɨ́ abà ábhɔ̌ ngʉ̌kpà màndʉ átɔ̀. Ɨ màndʉ nɨ’ɨ̀: kɔ́pà nú’ǒ ka kɨ́ mběyi nyʉ́ dhu, ɨ̀tǎ mà, sʉma nɨ̌ ka kɔ́bhɔ̀lɔ̀ ɨ̀tǎ mà, dɔ̀yá ka karóyì dhu mànà nú’ǒ ka kɨ́ mběyi nyʉ́ dhu mànà.
4 e, quando voltam do mercado, não comem sem ter feito abluções. E há muitos outros costumes que observam por tradição, como lavar os copos, os jarros e os pratos de metal.}
5 Nɨ́, Pbàfàrìsáyó mà Músà bhà Ʉyátá tɔ́ màlímó mànà níivú dhu Yěsù-tsʉ̌ ’àtɨ: «Ádhu ɨnzá pbʉ̀kʉ̀ ábhàlɨ̌ nɨ́fʉ àlɛ̌ t’ábhúna tɔ́ màndʉ, ’àdʉ̀ àmbɛ dhu nɔ́nyʉ̀ dɔ̌ ɔ̀tɔ̀tɨ̀ ɔtsʉ́ya nɨ̌ nɨ́?»
5 Os fariseus e os escribas perguntaram-lhe: Por que não andam os teus discípulos conforme a tradição dos antigos, mas comem o pão com as mãos impuras?
6 Nɨ́, Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Nabì Ìsayà nʉ́ʉnɔ obhó dhu nyʉ́ dʉ̀kʉ́. Nyɨ̌ nɨ́ ɔyɔyɔ afíya nà alɛ yà kǎndí dhu bhěyi tɨ́, ndàtɨ:
6 Jesus disse-lhes: Isaías com muita razão profetizou de vós, hipócritas, quando escreveu: Este povo honra-me com os lábios, mas o seu coração está longe de mim.
7 Abádhí náarɨ́ mʉlɛ̌ kɔkɔ́rɔ̀.
7 Em vão, pois, me cultuam, porque ensinam doutrinas e preceitos humanos {29,13}.
8 Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà tdɨ́tdɔ̌: «Nyɨ̌ nyárɨ́ Kàgàwà bhà Ʉyátá nʉ́bha igi, nyǎdʉ̀ nyǎpba ìndrǔ ɔ́vɔ̀ fʉ̌kʉ̀ dhu rɔ̌ tɨ́.
8 Deixando o mandamento de Deus, vos apegais à tradição dos homens.
9 Nyɨ̌ nyárɨ́ Kàgàwà bhà Ʉyátá nɔ́dhɔ, nyǎdʉ̀ afíkʉ nápba fʉ̀kʉ́ màndʉ rɔ̌ tɨ́.
9 E Jesus acrescentou: Na realidade, invalidais o mandamento de Deus para estabelecer a vossa tradição.
10 Obhó tɨ́, Músà nʉ́ʉyá dhu fʉ̌kʉ̀ ndàtɨ: nyɨ ràkǎ nyɨfʉ àbanʉ mà ɨ́yànʉ mànà, ndɨrɔ̀ àbanà mà ɨ́yànà mànà nɨ̌ dhu nʉ̀nɔ̀ alɛ ràkǎ kohò òho tɨ́.
10 Pois Moisés disse: Honra teu pai e tua mãe; e: Todo aquele que amaldiçoar pai ou mãe seja morto.
11 Pbɛ́tʉ̀ nyɨ̌ nyʉ́, nyɨ̌ nyárɨ́ dhu ɔ̀vɔ ìndrǔ tɔ̀ nyǎtɨ: ndɨ alɛ rapɛ́ dhu ʉ̀nɔ kpangba àbanà tɔ̀, ndɨrɔ̀ ɨ́yànà tɔ̀ màtɨ́ ndàtɨ: ‹Dzʉ̀nànʉ nɔ́nzɨ ma màmbɛ̀nà nɨ̌ fudú rɨ́’ɨ̀ dhu nɨ́ Kɔ̀rbanɨ̀, kà-tɨ̀ nɨ́: Kàgàwà tɔ̀ ka kùtri pɛrɛ̀.›
11 Vós, porém, dizeis: Se alguém disser ao pai ou à mãe: Qualquer coisa que de minha parte te pudesse ser útil é corban, isto é, oferta,
12 Nɨ́ ndɨ alɛ rɨ̌ mbǎ àbanà mà, ndɨrɔ̀ ɨ́yànà mà dzʉ̀nà nɔ́nzɨ ndɨ̀ ndɨ́ dhu-atdyú nà. Nɨ́ nyɨ̌ nyarádʉ̀ ndɨ dhu kɛ̀lɛ̌ ná’ù ndɨ alɛ tɔ̀.
12 e já não lhe deixais fazer coisa alguma a favor de seu pai ou de sua mãe,
13 Nɨ́ ndɨ dhu nɨ̌, nyɨ̌ nyárɨ́ Kàgàwà bhà ɔtɛ-òvǔ nɨ́tɔ, yà nyɨ̌ nyarúdhěna fʉ̌kʉ̀ nzínzìkʉ ɔ̌ fʉ̀kʉ́ màndʉ nɨ̌. Ndɨrɔ̀, nyɨ̌ nyarɨ́ ndɨ dhu bhěyi dhu-tɨdɔ̀ nɔ́nzɨ abhɔ nyʉ́.»
13 anulando a palavra de Deus por vossa tradição que vós vos transmitistes. E fazeis ainda muitas coisas semelhantes.
14 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù náanzi ihé-yà tdɨ́tdɔ̌, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà nɨ̌: «Nyɨ̌ kɔ́rɔ́, nyɨ̀rɨ yà ma mʉ́nɔna fʉ̌kʉ̀ dhu, ndɨrɔ̀ nyàlʉ̌ ka dʉ̀kʉ ɔ̀.
14 Tendo chamado de novo a turba, dizia-lhes: Ouvi-me todos, e entendei.
15 Ɨ̀nzɨ̌ iri rɔ̀ rótsù ìndrǔ ɔ̀ atdí dhu mà, rǎdʉ̀ ìndrǔ nábhʉ rɔ̀tɨ̀ Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌. Pbɛ́tʉ̀, ìndrǔ-afí ɔ̀ rɔ̀ àhʉ dhu nɨ́ ndɨ kàbhʉ rádʉ̀ rɔ̀tɨ̀ Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌.
15 Nada há fora do homem que, entrando nele, o possa manchar; mas o que sai do homem, isso é que mancha o homem.
16 [Ɨnga t’ɨ́rɨta tɔ́ bɨ̌na nà rɨ́’ɨ̀ alɛ, nákǎ ndɨ̀rɨ̀ wɔ̀ ma mʉ̀nɔ̀ dhu.»]
16 {bom entendedor meia palavra basta.}
17 Yěsù níitdègu ihé-yà nʉ́bha ndàdʉ̀ òtsù ɨdza, nɨ́ kàbhà ábhàlɨ̌ náadʉ̀ wɔ̀ ndɨ mbólí-tɨ̀ nívu kà-tsʉ̌.
17 Quando deixou o povo e entrou em casa, os seus discípulos perguntaram-lhe acerca da parábola.
18 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Nyɨ̌ nyʉ́ mà, kàlʉ̌ t’óbhó dʉ̀kʉ átɔ̀? Nyɨ̌ nyʉ̀nɨ t’óbhó dhu, ɨ̀nzɨ̌ iri rɔ̀ rótsù ìndrǔ ɔ̀ atdí dhu mà ràrǎdʉ̀ ìndrǔ nábhʉ rɔ̀tɨ̀ Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌?
18 Respondeu-lhes: Sois também vós assim ignorantes? Não compreendeis que tudo o que de fora entra no homem não o pode tornar impuro,
19 Obhó tɨ́, ndɨ dhu nótsù nzá ndɨ alɛ-afí ɔ̀, pbɛ́tʉ̀ kòtsù ndɨ alɛ-fi-tsʉ̀ ɔ̀, ndàdʉ̀ àhʉ kà-ɔ̀ rɔ̀ ɔtsɔ́ dɔ̀ ndɨ alɛ àrà rɔ̀.» Wɔ̀ ndɨ̀ ndʉ̀nɔ̀ ɔtɛ ɔ̌, Yěsù náavɔ̀ dhu kpangba ɔ̀nyʉ ka ràrǎdʉ̀ kɔ́rɔ́ ɔ̀nyʉ̀-tɨdɔ̀ nɔ́nyʉ̀.
19 porque não lhe entra no coração, mas vai ao ventre e dali segue sua lei natural? Assim ele declarava puros todos os alimentos. E acrescentava:
20 Nɨ́ kǎdʉ̀ àtɨ̀nà tdɨ́tdɔ̌: «Ìndrǔ-afí ɔ̀ rɔ̀ àhʉ dhu nɨ́ ndɨ rádʉ̀ ìndrǔ nábhʉ rɔ̀tɨ̀ Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌.
20 Ora, o que sai do homem, isso é que mancha o homem.
21 Obhó tɨ́, ìndrǔ-afí ɔ̀ rɔ̀ arúvò nzɛ́rɛ ɨrɛ̀ta náarɨ́ ndɨ ìndrǔ nábhʉ̌ rɔ̀nzɨ̀ nzɛ́rɛ dhu. Ɨ nzɛ́rɛ dhu nɨ́: mʉ̀nyɔ̀nɨ̀ t’ɔ́nzɨta, ogbo t’ɔ́nzɨta, abvo t’óhota,
21 Porque é do interior do coração dos homens que procedem os maus pensamentos: devassidões, roubos, assassinatos,
22 màkunì t’ɔ́nzɨta, ngǎtsi alɛ-fɔ́ rɨ́’ɨ̀ dhu dɔ̌ ka kɨ́ alɛ-afí ɨ̀lɨ̌ dhu, ɔ̀rʉ̀ ka kɔ́rʉ̀ dhu, ìndrǔ t’ʉ́trátá, ɨ̀nzɨ̌ ka kɨ́ ʉyátá-ɔdɔ̀ nɔ́nzɨ dhu, adha t’ɔ́nzɨta, ìndrǔ nɨ̌ ka kɨ́ dhu ʉ̀nɔ nzɛ́rɛ dhu, alɛ ɔ̀yɔ̀ ka kɨ́ dhu, àrǐ bhěyi ka kɨ́ alɛ ɔ̀nzɨ dhu.
22 adultérios, cobiças, perversidades, fraudes, desonestidade, inveja, difamação, orgulho e insensatez.
23 Kɔ́rɔ́ kɔ̀rɨ́ nzɛ́rɛ dhu náarúvò ìndrǔ-afí ɔ̀ rɔ̀, ràdʉ̀ ìndrǔ nábhʉ rɔ̀tɨ̀ Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌.»
23 Todos estes vícios procedem de dentro e tornam impuro o homem.
24 Ʉrɔ́ rɔ̀, Yěsù ɨvà ndɨ̀ ndàrà Tirò tɨ́ kátɨna kɨgɔ̀ tɔ́ mʉ̀lɛngʉ̀ ɔ̀. Nɨ́ kǎtsù atdí ɨdza ɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ ndàdʉ̀ atdí alɛ mà nózè rʉ̀nɨ ányɨ̀rɔ̌ ndɨ̀ ndɨ́’ɨ̀ dhu. Pbɛ́tʉ̀, kà rɨ̌ ndòru dhu nɨ́ɨ’ɨ̀ odú.
24 Em seguida, deixando aquele lugar, foi para a terra de Tiro e de Sidônia. E tendo entrado numa casa, não quis que ninguém o soubesse. Mas não pôde ficar oculto,
25 Obhó tɨ́, atdí tsìbhálɛ yà nzɛ́rɛ-alafí náarávu pbɨ̀ndà tsìbhíngba rɔ̌, nɨ́ɨrɨ Yěsù dɔ̌ ka káwɛ̌na dhu. Nɨ́ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, ɨ́yàdhíyà náadʉ̀ ɨ̀rà Yěsù-tɨ’ɔ̀, ndàdʉ̀ ndìbvu obvò kàpfɔ̀ rɔ̌.
25 pois uma mulher, cuja filha possuía um espírito imundo, logo que soube que ele estava ali, entrou e caiu a seus pés.
26 Ndɨ tsìbhálɛ nɨ’ɨ̀ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Mùyàhudì-àyi, pbɛ́tʉ̀ ka nɨ’ɨ̀ Sìrò-Fòyìnikì tɔ́ pbìrì ɔ̌ alɛ. Nɨ́ kɨ̌tsɔ̀ ndɨ̀ Yěsù rɔ̌, ndɨ́nɨ̌ nzɛ́rɛ-alafí nipfo tɨ́ pbɨ̀ndà tsìbhíngba ɔ̀ rɔ̀.
26 {Essa mulher era pagã, de origem siro-fenícia.} Ora, ela suplicava-lhe que expelisse de sua filha o demônio.
27 Pbɛ́tʉ̀, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ʉ́bhà pɛ́ nzónzo rɔ̀nyʉ̀ dhu ’ùlè nɨ̌ angyi. Obhó tɨ́, dhu ɔ̀fɔ̀ nzá nga kidyì nzónzo tɔ́ ɔ̀nyʉ̀, kadʉ̀ òbvùnà ìtsě-nzo tɔ̀.»
27 Disse-lhe Jesus: Deixa primeiro que se fartem os filhos, porque não fica bem tomar o pão dos filhos e lançá-lo aos cães.
28 Ɨ́yàdhíyà náadʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ndàtɨ: «Obhó Ádrʉ̀ngbǎlɛ, pbɛ́tʉ̀ mɨzà tsìnǎ rɨ́’ɨ̀ ìtsě mà náarɨ́ nzónzo-fɔ́ rɔ̀ ɨ̀ nàwà ɔ̀nyʉ̀-ú’ǔ-nzo mà nɔ́nyʉ.»
28 Mas ela respondeu: É verdade, Senhor; mas também os cachorrinhos debaixo da mesa comem das migalhas dos filhos.
29 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Wɔ̀ nyɨ nyàdu ɔtɛ-okú dɔ̀ rɔ̀, ádǔnà nyɨ pbʉ̀kʉ̀, ɨwà nzɛ́rɛ-alafí náhʉ pbʉ̀kʉ̀ tsìbhíngba ɔ̀ rɔ̀.»
29 Jesus respondeu-lhe: Por causa desta palavra, vai-te, que saiu o demônio de tua filha.
30 Nɨ́ kǎdù ndɨ̀ pbɨ̀ndà, ndàdʉ̀ pbɨ̀ ɨngba nótù ara dɔ̌ àyi rɔ́, ɨwà nzɛ́rɛ-alafí náhʉ ɔ̀nà rɔ̀ rɔ́.
30 Voltou ela para casa e achou a menina deitada na cama. O demônio havia saído.
31 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù ɨvà ndɨ̀ tdɨ́tdɔ̌ Tirò tɔ́ mʉ̀lɛngʉ̀ ɔ̌ rɔ̀, ndʉ̀dà Sìdɔnà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀nǎ, ndàdʉ̀ ìngo Gàlìlayà tɔ́ rɛ̀rʉ̀-bɨdɔ̀, Dɛ̀kàpolì tɔ́ pbìrì ɔ̀nǎ ndɨ̀ ndʉ̀dà rɔ́rɔ̀.
31 Ele deixou de novo as fronteiras de Tiro e foi por Sidônia ao mar da Galiléia, no meio do território da Decápole.
32 Nɨ́, ka kiwú ɨ̀nzɨ̌ bɨ̌na arɨ́ nga ɨ̀rɨ, ndɨrɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ arɔ́tɛ mběyi atdí alɛ nà Yěsù tɨ ’ɔ̀. Ka kadʉ̀ kɨ̀tdɛ̀ ɨ̀tdɛ̀ tɨ́, ndɨ́nɨ̌ ɔtsʉ́na nɨlɨ tɨ́ ndɨ alɛ dɔ̌.
32 Ora, apresentaram-lhe um surdo-mudo, rogando-lhe que lhe impusesse a mão.
33 Nɨ́ Yěsù náadʉ̀ kìdyì atdírɔ̀ ndàrànà lɛ̀ngɛ̀lɛ̀ngɛ̀ ihé-yà ɔ̌ rɔ̀. Kǎdʉ̀ ɔtsʉ́na-kpɔ̀ nʉ́fɔ wɔ̀ alɛ-bɨ̀ ɔ̀, ndàdʉ̀ ɨsɔ nísò ɔtsʉ́na-kpɔ̀ rɔ̌, ndàpbàlǎ kɨ̌dà-dɔ-ngbɔ̀ nɨ̌.
33 Jesus tomou-o à parte dentre o povo, pôs-lhe os dedos nos ouvidos e tocou-lhe a língua com saliva.
34 Tdɨ́tdɔ̌, Yěsù andà ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ nga, ndàdha ɨhɛ̀na, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà wɔ̀ alɛ nɨ̌: «Ɛ̀fatà!» Kà-tɨ̀ nɨ́ «Ángbɛ̌ nyɨ!»
34 E levantou os olhos ao céu, deu um suspiro e disse-lhe: Éfeta!, que quer dizer abre-te!
35 Nɨ́ ʉrɔ́ rɔ̀ tɨ́, wɔ̀rɨ́ alɛ-bɨ̀ nʉ́ʉngbɛ ɨ̀, ɨdàna ràdʉ̀ ɔ̀’ɔ ɨsɔ́ ɔtɛ tɔ̀, ndàdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndɔ̀tɛ̀ mběyi.
35 No mesmo instante os ouvidos se lhe abriram, a prisão da língua se lhe desfez e ele falava perfeitamente.
36 Yěsù adʉ̀ kɔ́rɔ́ alɛ nɨ́sɔ ɨ̀nzɨ̌ ndɨ dhu nʉnɔ tɨ́ atdí alɛ tɔ̀ màtɨ́, pbɛ́tʉ̀ yà kàrɨ̌ abádhí nɔ́sɔ̀ dhu náaránà ìndrǔ názɨ rɔ̌ àzɨ̌ tɨ́ ràmbɛ ɔ̀tɛ dɔ̌ ndɨ dhu dɔ̌.
36 Proibiu-lhes que o dissessem a alguém. Mas quanto mais lhes proibia, tanto mais o publicavam.
37 Nɨ́ ɨdhɔ náadʉ̀ abádhí nʉ́kɔ atdídɔ̌ nyʉ́ ròsè, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Kà rɔ̌nzɨna dhu nɨ́ kɔ́rɔ́ ídzì dhu nyʉ́. Ndɨrɔ̀, kà rǎrà bɨ̌ya ʉ́rɨ̌ alɛ-bɨ̀ mà nʉ́ngbɛ rɔ̌, ndàdʉ̀ ɨ̀nzɨ̌ arɔ́tɛ alɛ mà nábhʉ rɔ̀tɛ̀.»
37 E tanto mais se admiravam, dizendo: Ele fez bem todas as coisas. Fez ouvir os surdos e falar os mudos!
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.