Marcos 3
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs ARA
1 Ngǎtsi nɨ́nganɨ́ sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ ɔ̌, Yěsù náatsù tdɨ́tdɔ̌ unduta-dzà ɔ̀. Nɨ́ ɔtsʉ́na ótsù atdí alɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ ányɨ̀-dza.
1 De novo, entrou Jesus na sinagoga e estava ali um homem que tinha ressequida uma das mãos.
2 Ányɨ̀rɔ̌ ɨ̀’ɨ̀ ngʉ̌kpà alɛ náambɛ́nà Yěsù nándà dɔ̌ atdyúya nyʉ́ nà, ndɨ́nɨ̌ ’ala tɨ́, kàrà tɨ́ wɔ̀ alɛ nɨ́gɨ̌gʉ̌ sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ ɔ̌, ndɨ́nɨ̌ ’adʉ̀ tɨ́ kɔ̀bhʉ̀ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
2 E estavam observando a Jesus para ver se o curaria em dia de sábado, a fim de o acusarem.
3 Nɨ́ Yěsù atɨ wɔ̀ ndɨ ɔtsʉ́na ótsù alɛ nɨ̌: «Ɨ́và nyɨ, nyidè ʉrɔ́ kɔ́rɔ́ alɛ nzínzì ɔ̌.»
3 E disse Jesus ao homem da mão ressequida: Vem para o meio!
4 Tdɨ́tdɔ̌ kǎdʉ̀ dhu nívu yà ányɨ̀rɔ̌ ɨ̀’ɨ̀ alɛ-tsʉ̌ ndàtɨ: «Àlɛ̌ tɔ́ Ʉyátá návi tɨ́ kɔnzɨ̀ ídzì dhu ìndrǔ tɔ̀, ndɨrɔ̀ tɨ́ kɔnzɨ̀ nzɛ́rɛ dhu ìndrǔ tɔ̀ sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ ɔ̌? Tɨ́ kɨgʉ̌ ìndrǔ bhà ípìrɔ̌nga, ndɨrɔ̀ tɨ́ kʉbhà ndɨ alɛ rɔ̀vɛ̀?» Pbɛ́tʉ̀ abádhí adʉ̀ ɨ̀nɛ̀ ɨ̀nɛ̀ tɨ́.
4 Então, lhes perguntou: É lícito nos sábados fazer o bem ou fazer o mal? Salvar a vida ou tirá-la? Mas eles ficaram em silêncio.
5 Nɨ́, Yěsù náandà abádhí-dɔ̀ nga kɔ́rɔ́ akótá nyʉ́ nà, ɨzʉ ràdʉ̀ ndʉ̀ka atdídɔ̌ abádhí tɔ́ odú alɛ-afí-okú dɔ̀ rɔ̀. Nɨ́ kǎdʉ̀ àtɨ̀nà ndɨ alɛ nɨ̌: «Ɨ́gba ɔtsʉ́nʉ!» Kà ràdʉ̀ kɨ̀gbà. Nɨ́ kɔ̌tsʉ́ náadʉ̀ ɔ̀gʉ̀ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́.
5 Olhando-os ao redor, indignado e condoído com a dureza do seu coração, disse ao homem: Estende a mão. Estendeu-a, e a mão lhe foi restaurada.
6 Nɨ́ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, Pbàfàrìsáyó núuvò unduta-dzà ɔ̀ rɔ̀, ’àdʉ̀ ’ùndu Hɛ̀rɔdɛ̀ bhà alɛ mànà, ndɨ́nɨ̌ ’ɨrɨ tɨ́ ɨ̀ ɨ̀ngbǎ dhu bhěyi màtɨ́ ka kɨ́ Yěsù nábhʉ̌ kohò dhu dɔ̌.
6 Retirando-se os fariseus, conspiravam logo com os herodianos, contra ele, em como lhe tirariam a vida.
7 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù mà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà nɨ́ɨdhá ɨ̀ Gàlìlayà tɔ́ rɛ̀rʉ̀-bɨdɔ̀, ábhɔ̌ alɛ tɔ́ ihé-yà ràdʉ̀ òwu owùya ɔ̌. Ɨ alɛ́-yà níiwú Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̀ rɔ̀, Yùdɛyà tɔ́ pbìrì ɔ̀ rɔ̀,
7 Retirou-se Jesus com os seus discípulos para os lados do mar. Seguia-o da Galileia uma grande multidão. Também da Judeia,
8 Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ rɔ̀, Ìdùmɛyà tɔ́ pbìrì ɔ̀ rɔ̀, Yɔ̀rɔ̀danɨ̀ tɔ́ ɨdha-akpà-adzènǎ rɔ̀ arɨ́’ɨ̀ pbìrì ɔ̀ rɔ̀. Ndɨrɔ̀ abádhí iwú Tirò mà Sìdɔnà mànà tɔ́ kɨgɔ̀ tɔ́ mʉ̀lɛngʉ̀ ɔ̀nǎ rɔ̀. Ɨ ábhɔ̌ alɛ tɔ́ ihé-yà níiwú Yěsù ɨ, kǎrɔ́nzɨna dhu-ɔ̀yɨ̌ ɨ̀ ɨ́rɨ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
8 de Jerusalém, da Idumeia, dalém do Jordão e dos arredores de Tiro e de Sidom uma grande multidão, sabendo quantas coisas Jesus fazia, veio ter com ele.
9 Nɨ́, Yěsù adʉ̀ pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ návi rɨ̀lɨ atdí ibhú fɨ̌ndà, akyɛ ndɨ ihé-yà níipbóna ndɨ̀ nɨ̌.
9 Então, recomendou a seus discípulos que sempre lhe tivessem pronto um barquinho, por causa da multidão, a fim de não o comprimirem.
10 Obhó tɨ́, ibí alɛ nɨ́gʉ̌ kǎrɨ́ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, kɔ́rɔ́ alɛ andɨ nà rɨ́’ɨ̀ nóowúnà ’òdzì rɔ̌ kà rɨ̌’ɨ̀ ɨ, ndɨ́nɨ̌ ’apbálá tɨ́ kàngbɔ̀.
10 Pois curava a muitos, de modo que todos os que padeciam de qualquer enfermidade se arrojavam a ele para o tocar.
11 Ndɨrɔ̀ Yěsù ɨ̀ àla rɔ̀, nzɛ́rɛ-alafí nóowúnà yà ɨ̀ arɨ́’ɨ̀ ɔ̀yà alɛ nábhʉ rɔ̌ rʉ̀kɔ ɨ̀ ɔtdyʉ̀ya dɔ̌ Yěsù-ɔ̀nzɨ̌, ’àdʉ̀ òwu abádhí àbhʉ rɔ̌ rùkǔ, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Ɨnyɨ, nyɨ nɨ́ Kàgàwà t’ídhùnà nyʉ́.»
11 Também os espíritos imundos, quando o viam, prostravam-se diante dele e exclamavam: Tu és o Filho de Deus!
12 Pbɛ́tʉ̀ Yěsù adʉ́nà àrà dhu nʉ́ya rɔ̌ ɨ nzɛ́rɛ-alafí tɔ̀ ɔbɨ nyʉ́ nà, ɨ̀nzɨ̌ àdhɨ màtɨ́ ndɨ̀ ndɨ́’ɨ̀ dhu nʉnɔ tɨ́.
12 Mas Jesus lhes advertia severamente que o não expusessem à publicidade.
13 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù núupò atdí pbìrì dɔ̀, ndàdʉ̀ ndɨ̀ ndòzè ndùnzì alɛ núnzì, ɨ alɛ ràdʉ̀ ìwu tɨna ɔ̀.
13 Depois, subiu ao monte e chamou os que ele mesmo quis, e vieram para junto dele.
14 Kǎdʉ̀ atdí kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà alɛ nʉ́lɨ, ndàdʉ̀ ɔvɔ̀ya nɔ́vɔ̀ «uvitatálɛ» tɨ́. Kʉ̌lɨ abádhí ndɨ́nɨ̌ ’ongó tɨ́ oko mànà atdíkpá. Kʉ̌lɨ abádhí, ndɨ́nɨ̌ ndongó tɨ́ ùvinà ròwù Kàgàwà bhà Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ nʉ́nɔ̀ ìndrǔ tɔ̀,
14 Então, designou doze para estarem com ele e para os enviar a pregar
15 ndɨrɔ̀ ndɨ́nɨ̌ ɨ’ɨ tɨ́ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nà ’òwù nzɛ́rɛ-alafí nípfo rɔ̌ nɨ̌ ìndrǔ ɔ̀ rɔ̀.
15 e a exercer a autoridade de expelir demônios.
16 Yàrɨ́ nɨ́ ndɨ yà kǎvò atdí-kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà Uvitatálɛ-ɔvɔ̀: Sìmonì (Yěsù adʉ̀ ngǎtsi kɔ̌vɔ̀ nɔ́vɔ̀ Pɛ́tɛrʉ̀ tɨ́),
16 Eis os doze que designou: Simão, a quem acrescentou o nome de Pedro;
17 Yàkɔbhɔ̀ mà adɔ̀nà Yùwanɨ̀ nà. Abádhí ɔ́yɔ̌ kɔ́rɔ́ nɨ’ɨ̀ Zɛ̀bɛ̀dayò bhà inzo. Yěsù adʉ̀ ngǎtsi abádhí-ɔvɔ̀ nɔ́vɔ̀ Bɔ̀wànɛrgɛ̀ tɨ́, kà-tɨ̀ nɨ́ ɔvɔ bhà inzo.
17 Tiago, filho de Zebedeu, e João, seu irmão, aos quais deu o nome de Boanerges, que quer dizer: filhos do trovão;
18 Àndɛ̀rɛyà, Fìlipò, Bàrtɔ̀lɔ̀mayò, Màtayò, Tʉ̀masɨ̀, Yàkɔbhɔ̀ (Àlʉ̀fayò t’ídhùnà), Tàdayò, Sìmonì, yà atdídɔ̌ ndɨ̀ nugyénà fɨ̀yɔ́ pbìrì dɔ̌ alɛ,
18 André, Filipe, Bartolomeu, Mateus, Tomé, Tiago, filho de Alfeu, Tadeu, Simão, o Zelote,
19 ndɨrɔ̀ Yudhà Ìskàrìyɔtà, yà Yěsù ìpfo adʉ̀ àrà ndàbhʉ òmvǔ-fɔ́ alɛ.
19 e Judas Iscariotes, que foi quem o traiu.
20 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù náadù ndɨ̀ ɨdza. Nɨ́, ihé-yà náadʉ̀ ’àndu tdɨ́tdɔ̌ kà-tɨ́, Yěsù mà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà rɨ̌ ɔ̀nyʉ̀ nɔ́nyʉ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ mà ràdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ mbǎ.
20 Então, ele foi para casa. Não obstante, a multidão afluiu de novo, de tal modo que nem podiam comer.
21 Nɨ́ wɔ̀ dhu ɨ̀ ɨ̀rɨ̀ rɔ̀, kà mà t’ɨ́dzá-bhà náadʉ̀ kàtɨ̀ ɨwà dɔ̀na ɨ̀nza ndɨ̀ dhu tɨ́. Nɨ́, abádhí adʉ̀ ìwu kòdyì òwùnà.
21 E, quando os parentes de Jesus ouviram isto, saíram para o prender; porque diziam: Está fora de si.
22 Ndɨrɔ̀, Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ rɔ̀ ìwǔ Yěsù-tɨ’ɔ̀ Músà bhà Ʉyátá tɔ́ màlímó náambɛ́nà àtɨ̀nà dɔ̌: «Pfɔ̀mvɔ Bɛ̀lìzèbulì rɨ̌’ɨ̀ kà ɔ̀.» Ndɨrɔ̀ abádhí ambɛ́nà àtɨ̀nà dɔ̌: «Wɔ̀ ndɨ nzɛ́rɛ-alafí ɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ nɨ́ ndɨ arɨ́ kàbhʉ̌ ròdì kɔ̌kɔ̀ ɨ nzɛ́rɛ-alafí.»
22 Os escribas, que haviam descido de Jerusalém, diziam: Ele está possesso de Belzebu. E: É pelo maioral dos demônios que expele os demônios.
23 Nɨ́ Yěsù anzi abádhí, ndàdʉ̀ dhu ʉ̀nɔ̀ fɨ̌yɔ̀ mbólí ɔ̌ ndàtɨ: «Nzɛ́rɛ-alafí dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ, Sìtanɨ̀, rǎdʉ̀ ndòdì ɨ̀ngbǎ dhu bhěyi ndɨ̀tɨ́rɔ̀?
23 Então, convocando-os Jesus, lhes disse, por meio de parábolas: Como pode Satanás expelir a Satanás?
24 Atdí ádrʉ̀ngbǎ kamà bhà pbìrì ɔ̌ alɛ náapɛ́ àmbɛ ’ùgyè dɔ̌ nzínzìya ɔ̌, nɨ́ ndɨ kamà bhà idzi náarɨ́ nzɨ̌ àpɛrɛ.
24 Se um reino estiver dividido contra si mesmo, tal reino não pode subsistir;
25 Ndɨrɔ̀, atdí ɔdhɨ náapɛ́ àmbɛ anya nɔ́nzɨ̀ dɔ̌ nzínzìya ɔ̌, nɨ́ ɨ alɛ tɔ́ ɔdhɨ-tɨ̀ náarɨ́ nzɨ̌ ìde.
25 se uma casa estiver dividida contra si mesma, tal casa não poderá subsistir.
26 Nɨ́rɔ̀, Sìtanɨ̀ náapɛ́ àdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndùgyè ndɨ̀ ndɨ̀tɨ́rɔ̀, kàbhà idzi-ɔ̌nga ràdʉ̀ ndùtu, nɨ́ kàbhà ádrʉ̀ngbǎnga rɨ̌ nzɨ̌ adʉ̀ àpɛrɛ, kàbhà idzi-tsʉ̀ ràdʉ̀ ndɔ̀dɨ̀.
26 Se, pois, Satanás se levantou contra si mesmo e está dividido, não pode subsistir, mas perece.
27 Ɨ̀nzɨ̌ atdí alɛ mà rǎdʉ̀ òtsù ɔbɨ nɨ̌ ɨ̀dzɨ̌dzɔ̀ alɛ bhà ɨdza, ndàdʉ̀ kàbhà ɨdzá dhu nʉ́mbà, ɨnzá ndɨ̀ ndàlʉ̌ pɛ́ ka ndʉ̀tsɨ̀ angyi rɔ́rɔ̀. Ka ndɨ̀ ndàlʉ̌ ndʉ̀tsɨ̀ dhu-lutìnǎ nɨ́ ndɨ, kà rǎdʉ̀ kàbhà ɨdzá dhu nʉ́mbà.
27 Ninguém pode entrar na casa do valente para roubar-lhe os bens, sem primeiro amarrá-lo; e só então lhe saqueará a casa.
28 Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀, ìndrǔ náabáya àbà kɔ́rɔ́ fɨ̀yɔ́ nzɛ́rɛnga tɔ́ ʉbàta, ndɨrɔ̀ abádhí náabáya àbà Kàgàwà nɨ̌ ɨ̀ arɨ́ dhu ʉ̀nɔ nzɛ́rɛ dhu tɔ́ ʉbàta mà.
28 Em verdade vos digo que tudo será perdoado aos filhos dos homens: os pecados e as blasfêmias que proferirem.
29 Pbɛ́tʉ̀, Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nɨ̌ rɨ́ dhu ʉ̀nɔ̀ nzɛ́rɛ alɛ náabáya nzɨ̌ ʉbàta akɛkpá màtɨ́. Obhó tɨ́, kàbhà nzɛ́rɛnga nɨ́ dhòdhódhónga nà rádɨ nzɛ́rɛnga.»
29 Mas aquele que blasfemar contra o Espírito Santo não tem perdão para sempre, visto que é réu de pecado eterno.
30 Yěsù atɛ̀ wɔ̀ dhu bhěyi abádhí nɨ̌, abádhí àtɨ ndɨ̀ ràrɨ̌’ɨ̀ nzɛ́rɛ-alafí dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ nà ɔ̀nà dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
30 Isto, porque diziam: Está possesso de um espírito imundo.
31 Tdɨ́tdɔ̌, Yěsù-tsánà mà kà t’ádɔ́na mànà níiwú ùvò Yěsù rɨ̌’ɨ̀ ɔ̀nà ɨdza-lí. Abádhí itsi ìko irinǎ rɔ̀, ’àdʉ̀ atdí alɛ návi rànzì Yěsù ɨdza rɔ̀.
31 Nisto, chegaram sua mãe e seus irmãos e, tendo ficado do lado de fora, mandaram chamá-lo.
32 Ihé-yà nɨ́ɨ’ɨ̀ kà-tɨ́ ɨ̀ òkò, ’àkpɔ̀rɔ̀ kàngbɔ̀ rɔ́. Nɨ́ ka kadʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Kànɨ̌ ɨ́yànʉ mà adɔ́nʉ mà awɛ́nʉ mànà rɨ̌’ɨ̀ iri. Abádhí rɨ̌ nyɔmɛ.»
32 Muita gente estava assentada ao redor dele e lhe disseram: Olha, tua mãe, teus irmãos e irmãs estão lá fora à tua procura.
33 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu ndàtɨ: «Ádhɨ ndɨ ɨ́yàdu, ndɨrɔ̀ ádhɨmà ndɨ adɔ́du?»
33 Então, ele lhes respondeu, dizendo: Quem é minha mãe e meus irmãos?
34 Tdɨ́tdɔ̌ kǎdʉ̀ yà tɨná ókò ’àkpɔ̀rɔ̀ ngbɔ̌na alɛ dɔ̀ nga nándà, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà: «Kànɨ̌ ɨ́yàdu mà adɔ́du mànà.
34 E, correndo o olhar pelos que estavam assentados ao redor, disse: Eis minha mãe e meus irmãos.
35 Kàgàwà òzè dhu nɔ́nzɨ rɨ́ alɛ nɨ́ ndɨ, adɔ̀du, awɛ̀du, ndɨrɔ̀ ɨ́yàdu.»
35 Portanto, qualquer que fizer a vontade de Deus, esse é meu irmão, irmã e mãe.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.