Marcos 15
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs VC
1 Kútsingá nyʉ́, Pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà núundu ɨ̀ pbàkʉ̀rʉ̌ mà, Músà bhà Ʉyátá tɔ́ màlímó mà, kɔ́rɔ́ ngʉ̌kpà alɛ yà Pbàyàhúdí bvʉ̌ ádrɔ̀drɔ̌ anya nɨ́tdɨ̀ arɨ́ mànà, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ ɨrɨ tɨ́ ɨ̀ Yěsù dɔ̌. Nɨ́, abádhí adʉ̀ Yěsù àbhʉ kʉtsɨ̀, ’àdʉ̀ òwu nà ’òwù àbhʉnà Pìlatɔ̀-fɔ ɔ̀.
1 Logo pela manhã se reuniram os sumos sacerdotes com os anciãos, os escribas e com todo o conselho. E tendo amarrado Jesus, levaram-no e entregaram-no a Pilatos.
2 Nɨ́ Pìlatɔ̀ ivú dhu Yěsù-tsʉ̌ ndàtɨ: «Ɨnyɨ, nyɨ tɨ́ Pbàyàhúdí tɔ́ ádrʉ̀ngbǎ kamà?» Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ndàtɨ: «Ɨnyɨ nɨ́ ndɨ ka nyʉ̀nɔ̀.»
2 Este lhe perguntou: És tu o rei dos judeus? Ele lhe respondeu: Sim.
3 Pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ náambɛ́nà Yěsù nɔ́bhʉ̀ dɔ̌ ibí otu ɔ̌.
3 Os sumos sacerdotes acusavam-no de muitas coisas.
4 Nɨ́ Pìlatɔ̀ adʉ̀ dhu nívu kà-tsʉ̌ tdɨ́tdɔ̌ ndàtɨ: «Nyɨ nyàdu tɨ́ nzá atdí dhu mà? Nyɨ nyɨ̀rɨ̀ wà abádhí rɨ̌ nyɔbhʉ dɔ̀ná kɔ́rɔ́ dhu!»
4 Pilatos perguntou-lhe outra vez: Nada respondes? Vê de quantos delitos te acusam!
5 Pbɛ́tʉ̀, Yěsù adʉ̀ nzá atdí dhu mà nádu, ɨdhɔ ràdʉ̀ Pìlatɔ̀ nʉ́kɔ atdídɔ̌ nyʉ́.
5 Mas Jesus nada mais respondeu, de modo que Pilatos ficou admirado.
6 Yà Pbàyàhúdí tɔ́ Pásɨ̀ka tɔ́ mʉ̀hɛndʉ̀-ɨdhɔ̀ náarɨ́rà dhu bhěyi, Pìlatɔ̀ nóongónà atdí alɛ nɨ́kɔ̀lɔ̀ yà imbi ɔ̀ rɨ́’ɨ̀ alɛ nzínzì ɔ̌ rɔ̀. Ndɨ alɛ nongónà ɨ̀’ɨ̀ yà ihé-yà nózè kɨkɔ̀lɔ̀ fɨ̌yɔ̀ alɛ.
6 Ora, costumava ele soltar-lhes em cada festa qualquer dos presos que pedissem.
7 Nɨ́, Bàrabà tɨ́ kátɨna atdí alɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ imbi ɔ̀ ka kósò rɔ́. Ka kusó abádhí atdíkpá yà abvo nóhò alɛ mànà. Ɨ alɛ náahò ndɨ abvo yà dhu ɨ̀ ɨ̀và ɨ̀nzɨ̌ àmbɛ kamà-tsʉ̌ dhu nɨ́rɨ̀ dɔ̌ ɔ̀ná kasʉmɨ̀ ɔ̌.
7 Havia na prisão um, chamado Barrabás, que fora preso com seus cúmplices, o qual na sedição perpetrara um homicídio.
8 Nɨ́, ihé-yà nɨ́ɨvà ɨ̀ ’òwù Pìlatɔ̀ bhà, ’àdʉ̀ kàvi rɨ̀kɔ̀lɔ̀ atdí alɛ fɨ̌yɔ̀, yà bìlǐ ndɨ̀ ndarɔ́nzɨna Pásɨ̀ka tɔ́ mʉ̀hɛndʉ̀ ɔ̌ dhu bhěyi.
8 O povo que tinha subido começou a pedir-lhe aquilo que sempre lhes costumava conceder.
9 Pìlatɔ̀ adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Nyɨ̌ nyòzè tɨ́ mɨkɔ̀lɔ̀ Pbàyàhúdí tɔ́ ádrʉ̀ngbǎ kamà fʉ̌kʉ̀?»
9 Pilatos respondeu-lhes: Quereis que vos solte o rei dos judeus?
10 Obhó tɨ́, kʉ̌nɨ dhu mběyi nyʉ́, pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ rìwǔ Yěsù nà fɔna ɔ̀ kǎdhà ɔ̀nzɨ ɨ̀’ɨ́ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
10 {Porque sabia que os sumos sacerdotes o haviam entregue por inveja.}
11 Pbɛ́tʉ̀, pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ níitsu dhu ihé-yà-dɔ ɔ̀, ndɨ́nɨ̌ Bàrabà kɛ̀lɛ̌ nonzi tɨ́ kɨkɔ̀lɔ̀ fɨ̌yɔ̀.
11 Mas os pontífices instigaram o povo para que pedissem de preferência que lhes soltasse Barrabás.
12 Nɨ́, Pìlatɔ̀ níivú dhu tdɨ́tdɔ̌ ihé-yà-tsʉ̌ ndàtɨ: «Ádhu nyʉ́ nyɨ̌ nyòzè mɔnzɨ̀ yà Pbàyàhúdí tɔ́ ádrʉ̀ngbǎ kamà tɨ́ nyɨ̌ nyarɨ́ ànzina alɛ nɨ̌?»
12 Pilatos falou-lhes outra vez: E que quereis que eu faça daquele a quem chamais o rei dos judeus?
13 Nɨ́, abádhí adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ìkǔ nyʉ́ ɔ̌ àtɨ: «Ʉ́tɔ̌ ka mʉ̀sàlabhà dɔ̌!»
13 Eles tornaram a gritar: Crucifica-o!
14 Nɨ́, Pìlatɔ̀ adʉ̀ dhu nívu abádhí-tsʉ̌, ndàtɨ: «Ádhu nyʉ́ ndɨ kɔ̌nzɨ̀ nzɛ́rɛ dhu tɨ́?» Nɨ́, abádhí adʉ̀ ɨ̀dʉ̀ àrǐ nyʉ́ tɨ́ ’àtɨ: «Ʉ́tɔ̌ ka mʉ̀sàlabhà dɔ̌!»
14 Pilatos replicou: Mas que mal fez ele? Eles clamavam mais ainda: Crucifica-o!
15 Pìlatɔ̀ náazè ndɔ̀nzɨ̀ ihé-yǎ-dhɛ̀ nɨ́kǎ rɨ́ dhu. Nɨ́ kǎdʉ̀ Bàrabà nɨ́kɔ̀lɔ̀ abádhí tɔ̀. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ Yěsù nábhʉ kʉvɨ asé nɨ̌, ndàdʉ̀ àbhʉnà kowù ʉ̀tɔnà mʉ̀sàlabhà dɔ̌.
15 Querendo Pilatos satisfazer o povo, soltou-lhes Barrabás e entregou Jesus, depois de açoitado, para que fosse crucificado.
16 Pbànówí náawù Yěsù nà lɨ̀walɨ̀ bhà ádrʉ̀ngbǎ ɨdzá-yà-ba-ngbɔ̀ ka kákpɔ̀rɔ̀ nɨ̌ kàlɨ̀ ɔ̀. Abádhí adʉ̀ kɔ́rɔ́ pbànówí tɔ́ pɨ̀kɔ̀ núnzì rìwǔ ányɨ̀rɔ̌.
16 Os soldados conduziram-no ao interior do pátio, isto é, ao pretório, onde convocaram toda a coorte.
17 Nɨ́, abádhí náafɔ́ òlǒlù ɔrʉ́ mʉ̀dzarʉ̀ Yěsù rɔ̌, ’àdʉ̀ okpèna nà itsu-dɔ̀ká tɔ́ mʉ̀kàkʉ́ nákpɔ̀rɔ̀, ’àfɔ̌ kà-dɔ rɔ̌.
17 Vestiram Jesus de púrpura, teceram uma coroa de espinhos e a colocaram na sua cabeça.
18 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí náapɛ̀ ’àtsɛ̀ Yěsù ’òwù àtɨ̀nà rɔ̌: «Yǎmbʉ̀, Pbàyàhúdí tɔ́ ádrʉ̀ngbǎ kamà!»
18 E começaram a saudá-lo: Salve, rei dos judeus!
19 Abádhí nóowúnà kà-dɔ̀tsirɔ̀ nɔ́vɨ̀ rɔ̌ ízò nɨ̌, ’àdʉ̀ ɨsɔ núso kà-dɔ̀. Ndɨrɔ̀, abádhí adʉ́nà òwu ’ʉ̀kɔ rɔ̌ ɔtdyʉ̀ya dɔ̌, ’àgǔ ɨ̀ obvò nyʉ́ kɔ̀nzɨ̌.
19 Davam-lhe na cabeça com uma vara, cuspiam nele e punham-se de joelhos como para homenageá-lo.
20 Ka ɨ̀ ìkpǒ dhu-lutìnǎ, abádhí nɨ́ɨwa òlǒlù ɔrʉ́ mʉ̀dzarʉ̀ kàrɔ̌ rɔ̀, ’àdʉ̀ kàrɔ̌ mʉ̀dzarʉ̀ nʉ́fɔ kàrɔ̌ tdɨ́tdɔ̌. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí adʉ̀ ùvò kànà iri, ’àdʉ̀ òwu kʉ̀tɔ mʉ̀sàlabhà dɔ̌.
20 Depois de terem escarnecido dele, tiraram-lhe a púrpura, deram-lhe de novo as vestes e conduziram-no fora para o crucificar.
21 Kùrenì tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ atdí alɛ, Sìmonì tɨ́ kátɨna, núubhínà ʉ̀da rɔ̌ ányɨ̀rɔ̌ ɨnga bvʉ̀ rɔ̀ ndɨ̀ ndɨ́rà rɔ́rɔ̀. Ndɨ alɛ nɨ’ɨ̀ Àlɨ̀sandʉrʉ̀ mà Rufù nà mà t’ábanà. Nɨ́ pbànówí nʉ́ʉtʉ ka rànɔ̀ Yěsù bhà mʉ̀sàlabhà.
21 Passava por ali certo homem de Cirene, chamado Simão, que vinha do campo, pai de Alexandre e de Rufo, e obrigaram-no a que lhe levasse a cruz.
22 Abádhí náawù Yěsù nà, ’òwù ùvò nà Gɔ̀lɔ̀gɔtà tɨ́ kátɨna ngari ɔ̀. Gɔ̀lɔ̀gɔtà-tɨ̀ nɨ́ «alɛ-dɔ-kpa tɔ́ ngari.»
22 Conduziram Jesus ao lugar chamado Gólgota, que quer dizer lugar do crânio.
23 Abádhí náatsú ’àbhʉ mànɛ̀manɛ̀ tɨ́ kátɨna itsu-dha nà ka kàngbǒ dɨ̀vayì Yěsù tɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, Yěsù adʉ̀ nzá kɔ̀mvʉ̀.
23 Deram-lhe de beber vinho misturado com mirra, mas ele não o aceitou.
24 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí náadʉ̀ kʉ̀tɔ mʉ̀sàlabhà dɔ̌. Abádhí adʉ̀ kàrɔ̌ mʉ̀dzarʉ̀ nʉ́ndɔ̀ fɔyá, ngàlà ɔ̌ ɨ̀ ɔ̀vɨ̀ rɔ́rɔ̀. Abádhí avɨ̀ ngàlà ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ ʉnɨ tɨ́ ngǎtsi alɛ ràrɨ̌ ngbǎgà-tsí nábà.
24 Depois de o terem crucificado, repartiram as suas vestes, tirando a sorte sobre elas, para ver o que tocaria a cada um.
25 Ka kʉtɔ́ ka mʉ̀sàlabhà dɔ̌ ɨ̀bhʉ adyifɔ̀-sɨsɨ̀ kútsingá nga tɔ́ ɔ̌.
25 Era a hora terceira quando o crucificaram.
26 Kòho ka kɨ́ okúna dɔ̀ rɔ̀ dhu ka kɨ̀tɛ̀ ɔ̀nà andítá náatɨ: «Pbàyàhúdí tɔ́ ádrʉ̀ngbǎ kamà.»
26 A inscrição que motivava a sua condenação dizia: O rei dos judeus.
27 Ndɨrɔ̀, abádhí nʉ́ʉtɔ́ ɔ́yɔ̌ ogbotálɛ átɔ̀ mʉ̀sàlabhà dɔ̌ Yěsù tɨ́: atdí alɛ ka kʉtɔ́, kɔdɨ̀ Yěsù bhà fangà dɔ̀nǎ rɔ̀, kadʉ̀ ngǎtsi alɛ nʉ́tɔ, kɔdɨ̀ Yěsù bhà ígù dɔ̀nǎ rɔ̀.
27 Crucificaram com ele dois bandidos: um à sua direita e outro à esquerda.
28 [Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, yà Kàgàwà bhà Andítá ɔ̀ ka kandí dhu náaká. Ndɨ Andítá rǎtɨna: «Ka kazʉ̀ ka nzɛ́rɛngatálɛ nzínzì ɔ̀.»]
28 {Cumpriu-se assim a passagem da Escritura que diz: Ele foi contado entre os malfeitores {Is 53,12}.}
29 Nɨ́, ányɨ̀rɔ̌ rʉ́da alɛ nóowúnà dɔ̀ya nóbhì rɔ̌, ’àdʉ̀ dhu ʉ̀nɔ̀ kà nɨ̌, ’àtɨ: «Ɔ̀hɔ̌! Ɨnyɨ, yà nyɨ nyátsǔ nyugolo Kàgàwà bhà ɨdza, nyadʉ̀ tɨ́ ɔ̀sɨ̀nà ɨ̀bhʉ ɨdhɔ ɔ̌ rɔ̀,
29 Os que iam passando injuriavam-no e abanavam a cabeça, dizendo: Olá! Tu que destróis o templo e o reedificas em três dias,
30 ɨ́gʉ̌ pɛ́ nyɨ nyɨ-tɨ́rɔ̀, nyadʉ̀ ìfo mʉ̀sàlabhà dɔ̌ rɔ̀!»
30 salva-te a ti mesmo! Desce da cruz!
31 Ndɨ dhu bhěyi tɨ́, pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Músà bhà Ʉyátá tɔ́ màlímó mànà nʉ́ʉgbɔ́ Yěsù, ’àdʉ̀ òwu àtɨ̀nà rɔ̌ nzínzìya ɔ̌: «Kɨ̌gʉ́ ngʉ̌kpà alɛ, pbɛ́tʉ̀ kàrɨ̌ nzɨ̌ àdʉ̀ ndɨ̀gʉ ndɨ̀tɨ́rɔ̀!
31 Desta maneira, escarneciam dele também os sumos sacerdotes e os escribas, dizendo uns para os outros: Salvou a outros e a si mesmo não pode salvar!
32 Dhu àkǎ Krɨ́stɔ̀, Pbàìsràyélí tɔ́ ádrʉ̀ngbǎ kamà, rìfò kòmbí mʉ̀sàlabhà dɔ̌ rɔ̀, ndɨ́nɨ̌ mǎ mala tɨ́, mǎdʉ̀ kà’ù.» Yà Yěsù tɨ́ ka kʉ̀tɔ̌nà mʉ̀sàlabhà dɔ̌ alɛ, náambɛ́nà dhu ʉ̀nɔ̀ dɔ̌ átɔ̀ kà nɨ̌.
32 Que o Cristo, rei de Israel, desça agora da cruz, para que vejamos e creiamos! Também os que haviam sido crucificados com ele o insultavam.
33 Adyíbhengá nga tɔ́ azà adyifɔ̀-sɨsɨ̀ ɔ̌, ɨ́nɔ̌-yà níibvú ndɨ̀ kɔ́rɔ́ ndɨ pbìrì ɔ̌, ràrà àhʉ adyídɔ̌ nga tɔ́ àrʉ̀gyètdí adyifɔ̀-sɨsɨ̀ ɔ̀.
33 Desde a hora sexta até a hora nona, houve trevas por toda a terra.
34 Nɨ́ adyídɔ̌ nga tɔ́ àrʉ̀gyètdí adyifɔ̀-sɨsɨ̀ ɔ̌, Yěsù náakù ɔrʉ́ tǔna nyʉ́ nà ndàtɨ: «Èloyì, Èloyì, lamà sàbàkàtanɨ̀.» Kàtɨ̀ nɨ́: «pbàkà Kàgàwà, pbàkà Kàgàwà, ádhu nyɨ nyʉ̀bhà ma nɨ́?»
34 E à hora nona Jesus bradou em alta voz: Elói, Elói, lammá sabactáni?, que quer dizer: Meu Deus, meu Deus, por que me abandonaste?
35 Ányɨ̀rɔ̌ ɨ̀’ɨ̀ alɛ nzínzì ɔ̌, wɔ̀ dhu nɨ̀rɨ̀ atdídhená alɛ náadʉ̀ àtɨ̀nà: «Nyɨ̀rɨ pɛ́, kà rɨ̌ nabì Ɛ̀lɨyà nánzi!»
35 Ouvindo isto, alguns dos circunstantes diziam: Ele chama por Elias!
36 Atdí alɛ abádhí nzínzì ɔ̌ náakʉ̀ ndìdyì sɨ̀fɔngɔ̀, ndàfɔ̌ ògyògyè dìvayì ɔ̀. Kǎdʉ̀ kɨ̀wà ndɔ̀tʉ̀ ízò-tsʉ̀-dɔ̌, ndàbhʉ ndɨ́nɨ̌ Yěsù andʉ́ tɨ́ ɔ̀nà rɨ́’ɨ̀ dìvayì ndɔ̀tɔ̀. Kǎdʉ̀ àtɨ̀nà: «Nyìtse pɛ́! Kàndà pɛ́ Ɛ̀lɨyà ràtɨ́ kìfo ìfǒ mʉ̀sàlabhà dɔ̌ rɔ̀!»
36 Um deles correu e ensopou uma esponja em vinagre e, pondo-a na ponta de uma vara, deu-lho para beber, dizendo: Deixai, vejamos se Elias vem tirá-lo.
37 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ òkù àrǐ nyʉ́ tɨ́, afína ràdʉ̀ ɨ̀tdɛ̌.
37 Jesus deu um grande brado e expirou.
38 Kàgàwà bhà ɨdza ɔ̌ ka kúsò ádrʉ̀ngbǎ mbɛrʉ̀-ɔ̌nga náadʉ̀ ndɨ̀fa ɔ̀nánga rùtù ndɨ̀ ɔyɔ, rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ ɔrʉ̀ rɔ̀ rɨ̀sɨ̌ obvò.
38 O véu do templo rasgou-se então de alto a baixo em duas partes.
39 Pbàrɔ́má tɔ́ pbìrì ɔ̌ atdí mɨyà pbànówí dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎ alɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ Yěsù-ɔ̀nzɨ̌ ndɨ̀ ndìdè rɔ́. Nɨ́ Yěsù ɔ̀vɛ̀ tɨ́ dhu ndɨ̀ ndàla rɔ̀, kǎtɨ: «Yàrɨ́ alɛ nɨ́’ɨ̀ obhó nyʉ́ Kàgàwà t’Ídhùnà!»
39 O centurião que estava diante de Jesus, ao ver que ele tinha expirado assim, disse: Este homem era realmente o Filho de Deus.
40 Ngúfe vèbhálɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ átɔ̀ ányɨ̀rɔ̌, ’àmbɛ dhu àndà dɔ̌ ɨtsɛ rɔ̀. Abádhí nzínzì ɔ̌ ɨ’ɨ̀ nɨ́, Màgàdalà tɔ́ pbanga ɔ̌ Màrɨyà mà, Màrɨyà, Yàkɔbhɔ̌-ngba mà Yɔ̌sɛ̀ mànà-tsánà mà, Sɔ̀lɔmɨ̀ mànà.
40 Achavam-se ali também umas mulheres, observando de longe, entre as quais Maria Madalena, Maria, mãe de Tiago, o Menor, e de José, e Salomé,
41 Abádhí núubhì Yěsù-owù ɔ̌, ’àdʉ̀ òwu kà-kàsʉ̌ ɔ̀nzɨ̀ rɔ̌ Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̀ kɨ̌’ɨ̀ rɔ̀. Ibí ngʉ̌kpà vèbhálɛ yà kà mànà upò atdíkpá ’òwù Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè átɔ̀ ányɨ̀rɔ̌.
41 que o tinham seguido e o haviam assistido, quando ele estava na Galiléia; e muitas outras que haviam subido juntamente com ele a Jerusalém.
42 Ɨnga rǎtɨ dhu-tsʉ̀ dɔ̌, yà tsútsǎ nɨ́nganɨ́ Sàbatʉ̀ nɨ́ɨ’ɨna rɔ́rɔ̀ ìndrǔ rɨ̌ ɨ̀ ɔ̀bhɔlɔ ɔ̀ná ɨdhɔ ɔ̌,
42 Quando já era tarde - era a Preparação, isto é‚ é a véspera do sábado -,
43 Yɔ̀zɛfʉ̀ nɨ́ɨra àhʉ. Ka nɨ’ɨ̀ Àrìmàtayò tɨ́ kátɨna pbanga ɔ̌ alɛ. Ndɨrɔ̀, ka nɨ’ɨ̀ atdídɔ̌ ka kɨ́fʉ Pbàyàhúdí-bvʉ̌ ádrɔ̀drɔ̌ anya nɨ́tdɨ̀ arɨ́ alɛ nzínzì ɔ̌ atdí alɛ. Ndɨrɔ̀, ka nɨ’ɨ̀ átɔ̀ arɨ́ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà Idzi rɨ̌rà dhu nɔ́dɔ atdyúna nà alɛ. Nɨ́, kǎrà ɨ̀mbǎ ɔ̀ná ɔdɔ́na Pìlatɔ̀ bhà, ndàdʉ̀ Yěsù-abvò nónzì kàfɔ́.
43 veio José de Arimatéia, ilustre membro do conselho, que também esperava o Reino de Deus; ele foi resoluto à presença de Pilatos e pediu o corpo de Jesus.
44 Pbɛ́tʉ̀, ɨdhɔ nʉ́ʉkɔ Pìlatɔ̀ atdídɔ̌ ɨwà Yěsù ɔ̀vɛ̀ dhu ndɨ̀ ndɨ̀rɨ̀ rɔ̀. Nɨ́ kǎdʉ̀ Pbàrɔ́má tɔ́ pbìrì ɔ̌ atdí mɨyà pbànówí dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ návi kanzì, ndàdʉ̀ angyí màtɨ́ Yěsù nɔ́vɛ̀nà dhu nívu tsʉ̀ná.
44 Pilatos admirou-se de que ele tivesse morrido tão depressa. E, chamando o centurião, perguntou se já havia muito tempo que Jesus tinha morrido.
45 Nɨ́ wɔ̀ pbànówí dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ nádu fɨ̌ndà dhu ndɨ̀ ndɨ̀rɨ̀ rɔ̀, kǎdʉ̀ Yɔ̀zɛfʉ̀ návi rìdyì Yěsù-abvò.
45 Obtida a resposta afirmativa do centurião, mandou dar-lhe o corpo.
46 Yɔ̀zɛfʉ̀ náadʉ̀ abvo t’ɔ́tdʉ̀ta tɔ́ mbɛrʉ̀ nódzì. Kǎdʉ̀ Yěsù-abvò nífo mʉ̀sàlabhà dɔ̌ rɔ̀, ndàkpɔ̀rɔ̀ ndɨ mbɛrʉ̀ ɔ̀. Kǎdʉ̀ àrà ndɨ abvo nà, ndàrà ɔ̀tdʉ̀nà, ndɨ̀lɨ bhalabhala ɔ̀ ka kóbhì ròtsù ibhu ɔ̀. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ ádrʉ̀ngbǎ odu-ɨ́yà-ba nɨ́gɛ̀rɛ̀, ndàpbǐ ndɨ ibhu-li’ɔ̀ nɨ̌.
46 Depois de ter comprado um pano de linho, José tirou-o da cruz, envolveu-o no pano e depositou-o num sepulcro escavado na rocha, rolando uma pedra para fechar a entrada.
47 Màgàdalà tɔ́ pbanga ɔ̌ Màrɨyà mà, Màrɨyà Yɔ̌sɛ̀-tsánà mànà, náadʉ̀ òko ’àmbɛ kɔ̀tdʉ̀ ka kɨ́ rɔ́ nga nándà dɔ̌.
47 Maria Madalena e Maria, mãe de José, observavam onde o depositavam.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.