Marcos 12
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs ACF
1 Tdɨ́tdɔ̌, Yěsù náapɛ̀ ndàwɛ ɔtɛ mbólí ɔ̌ abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Atdí alɛ náazò vǐnyò tɔ́ ɨnga, ndàdʉ̀ ngbɔ̌na nákpɔ̀rɔ̀ kɔrɔwà nɨ̌. Kǎdʉ̀ ndɨ vǐnyò-kpɔ̌ náhà ka kóngo ɔ̀ná ibhu nɔ́bhɔ̀lɔ̀, ndàdʉ̀ ini nɔ́sɨ̀ ɔdɔ́tálɛ tɔ̀. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ ndɨ ɨnga nʉ́bhà kasʉ ɔ̀nzɨ̀ róngo kà ɔ̌ alɛ-fɔ́, ndàdʉ̀ àrà abhi ɔ̀.
1 E começou a falar-lhes por parábolas: Um homem plantou uma vinha, e cercou-a de um valado, e fundou nela um lagar, e edificou uma torre, e arrendou-a a uns lavradores, e partiu para fora da terra.
2 Nɨ́ ndɨ vǐnyò-kpɔ̌ nɔ́pɛ̀ ka kɨ́ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ nákǎ rɔ̀, kǎvì atdí pbɨ̀ndà kasʉtálɛ ràrà fɨ̌ndà ka kútù vǐnyò-kpɔ̌-tsí nákɔ ndɨ ɨnga-kàsʉ̌ nɔ́nzɨ arɨ́ alɛ-fɔ́.
2 E, chegado o tempo, mandou um servo aos lavradores para que recebesse, dos lavradores, do fruto da vinha.
3 Pbɛ́tʉ̀, abádhí náalʉ́ wɔ̀ ka kìvìnà alɛ ’ɔ̀ngbʉ̀, ’àdʉ̀ àdunà ròngò ɔtsʉ́na-kpa nà.
3 Mas estes, apoderando-se dele, o feriram e o mandaram embora vazio.
4 Nɨ́, ɨnga-àbadhi náavì ngǎtsi kasʉtálɛ ràrà abádhí-tɨ’ɔ̀. Nɨ́ abádhí nʉ́ʉvɨ ndɨ alɛ-dɔ̀-tsirɔ̀, ’àdʉ̀ dhu ʉ̀nɔ̀ nɨ̌.
4 E tornou a enviar-lhes outro servo; e eles, apedrejando-o, o feriram na cabeça, e o mandaram embora, tendo-o afrontado.
5 Ɨnga-àbadhi náavì ngǎtsi alɛ tdɨ́tdɔ̌ ányɨ̀, abádhí ràdʉ̀ ndɨ-tsí nóhò. Ndɨrɔ̀, kǔví ibí ngʉ̌kpà kasʉtálɛ ányɨ̀, nɨ́ abádhí náavɨ̀ atdídhená-tsí, ’àdʉ̀ ngʉ̌kpǎkà nɔ́kyɛ̀.
5 E tornou a enviar-lhes outro, e a este mataram; e a outros muitos, dos quais a uns feriram e a outros mataram.
6 Nɨ́, wɔ̀ ɨnga-àbadhi-fɔ́ arà ɔ̀dɨ̀ nɨ́ atdí kà t’ídhùnà yà atdídɔ̌ kǒzè kɛ̀lɛ̌. Nɨ́ kà rǐku dɔ̀ná rɔ̀ nɨ̌, kǎvì ndɨ idhùnà abádhí ɨ, ndàdʉ̀ ɨnga nɨ́rɛ̀ afína ɔ̀ ndàtɨ: ‹Ɨ̀fʉ̌ abádhí rɨ̌ idhùdu nɨ́fʉ̌.›
6 Tendo ele, pois, ainda um seu filho amado, enviou-o também a estes por derradeiro, dizendo: Ao menos terão respeito ao meu filho.
7 Pbɛ́tʉ̀, wɔ̀ vǐnyò tɔ́ ɨnga-kàsʉ̌ nɔ́nzɨ arɨ́ alɛ náadʉ̀ ɔ̀tɛ nzínzìya ɔ̌ ’àtɨ: ‹Kɔ̀nɨ̌ ɨnga-àbadhi tɨ́ ongoya olù alɛ nɨ́ wɔ̀. Kòwu kòho ka, ndɨ́nɨ̌ ndɨ ɨnga náadɨ̀ya tɨ́ àlɛ̌ tɔ̀.›
7 Mas aqueles lavradores disseram entre si: Este é o herdeiro; vamos, matemo-lo, e a herança será nossa.
8 Nɨ́ abádhí náalʉ́ kà t’ídhùnà ’òhò, ’àdʉ̀ abvòna nóbvù ɨtsɛ ndɨ ɨnga ɔ̌ rɔ̀.»
8 E, pegando dele, o mataram, e o lançaram fora da vinha.
9 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu ìvu ndàtɨ: «Ádhu nyʉ́ wɔ̀ ɨnga-àbadhi rǎdʉ̀ ɔ̀nzɨ̀nà? Kà rǎdʉ̀ ɨ̀rà, ndɔ̀kyɛ̀ wɔ̀ ɨnga-kàsʉ̌ nɔ́nzɨ arɨ́ alɛ, ndàdʉ̀ ndɨ vǐnyò tɔ́ ɨnga nábhʉ ngʉ̌kpà alɛ-fɔ́.
9 Que fará, pois, o senhor da vinha? Virá, e destruirá os lavradores, e dará a vinha a outros.
10 Nyɨ̌ nyɔ́zʉ̀ tɨ́ nzá yà Kàgàwà bhà Andítá ɔ̀ ka kándǐ dhu:
10 Ainda não lestes esta Escritura:A pedra, que os edificadores rejeitaram,Esta foi posta por cabeça de esquina;
11 Kɔ̀nɨ̌ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà náanzɨ̀ dhu,
11 Isto foi feito pelo Senhor E é coisa maravilhosa aos nossos olhos?
12 Nɨ́ Pbàyàhúdí ɔ̌ kámá náasʉ̀ dhu ɨ̀ ràrɨ̌ ndɨ Yěsù rɨ̌ ɨ̀ ʉ̀nɔ mbólí ɔ̌. Nɨ́ abádhí apɛ̀ ’ɔ̀mɛ̀ Yěsù nálʉ̌ ɨ̀ ɨ́ ɔ̀ná otu, pbɛ́tʉ̀ abádhí adʉ̀ ihé-yà-ɔdɔ̀ nɔ́nzɨ̀. Nɨ́ abádhí adʉ̀ kʉ̀bhà, ’àdʉ̀ òwu fɨ̀yɔ́ dhu nɨ̌.
12 E buscavam prendê-lo, mas temiam a multidão; porque entendiam que contra eles dizia esta parábola; e, deixando-o, foram-se.
13 Pbàyàhúdí ɔ̌ kámá náavì ngúfe Pbàfàrìsáyó mà Hɛ̀rɔdɛ̀ bhà alɛ mànà Yěsù-tɨ’ɔ̀, ndɨ́nɨ̌ kà-ɨda-dɔ nidyi tɨ́ ɔtɛ̌na ɔ̌.
13 E enviaram-lhe alguns dos fariseus e dos herodianos, para que o apanhassem nalguma palavra.
14 Nɨ́ abádhí náawù, ’àdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Màlimǒ, mǎ mʉ́nɨ wà dhu nyɨ rárɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ, ndɨrɔ̀ nyɨ rárɨ́ nzɨ̌ atdí alɛ-ɔdɔ̀ mà nɔ́nzɨ. Obhó tɨ́, nyɨ nyarɨ́ nzɨ̌ ìndrǔ-nyɨ̀-kpa nándà, pbɛ́tʉ̀ nyɨ nyárɨ́ Kàgàwà bhà otu núdhě ìndrǔ tɔ̀ obhónga dɔ̌. Nɨ́, àlɛ̌ tɔ́ Ʉyátá návi tɨ́ àvǐ àlɛ̌ rʉ̀fɔ̌ Rɔmà tɔ́ pbìrì ɔ̌ kámá dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎ kamà bhà pàratà? Ndɨrɔ̀, kɨ̌sɔ̌ tɨ́ ka ɨ̀sɔ̌? Àlɛ̌ tɨ́ àdʉ̀ kʉ̀fɔ ʉ̀fɔ̌, ndɨrɔ̀ àlɛ̌ tɨ́ nzɨ̌ àdʉ̀ kʉ̀fɔ?»
14 E, chegando eles, disseram-lhe: Mestre, sabemos que és homem de verdade, e de ninguém se te dá, porque não olhas à aparência dos homens, antes com verdade ensinas o caminho de Deus; é lícito dar o tributo a César, ou não? Daremos, ou não daremos?
15 Pbɛ́tʉ̀, òru tɨ́ abádhí òrù yà ɨ̀ ɨ́rɛ̀na afíya ɔ̀ dhu dhu ndɨ̀ ndʉ̀nɨ rɔ̀, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Ádhu nyɨ̌ nyɨ́ afídu númvǔ nɨ̌? Nyìbho pɛ́ atdí fʉ̀rangà-kpɔ̌ fudu ɔ̀, ndɨ́nɨ̌ mandá tɨ́.»
15 Então ele, conhecendo a sua hipocrisia, disse-lhes: Por que me tentais? Trazei-me uma moeda, para que a veja.
16 Nɨ́ abádhí náadʉ̀ ìwu fʉ̀rangà-kpɔ̌ nà atdí Yěsù-fɔ ɔ̀. Yěsù adʉ̀ dhu ìvu abádhí-tsʉ̌ ndàtɨ: «Yà ka kɔ̀bhɔ̀lɔ̀ nyɨ̀na-wɔ̀yɔ̌, kadʉ̀ ɔvɔ̀na nándi alɛ nɨ́ àdhɨ?» Nɨ́ abádhí adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ’àtɨ: «Kámá dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàyìsarà.»
16 E eles lha trouxeram. E disse-lhes: De quem é esta imagem e inscrição? E eles lhe disseram: De César.
17 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Ndɨ dhu bhěyi kà rɨ̌’ɨ̀ rɔ̀, nyùbho kámá dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàyìsarà bhà dhu-tsí Kàyìsarà tɔ̀, nyǎdʉ̀ Kàgàwà bhà dhu-tsí núbho Kàgàwà tɔ̀.» Wɔ̀ dhu bhěyi Yěsù àdu dhu náadʉ̀ abádhí àbhʉ ɨdhɔ rʉ̀kɔ atdídɔ̌.
17 E Jesus, respondendo, disse-lhes: Dai pois a César o que é de César, e a Deus o que é de Deus. E maravilharam-se dele.
18 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, ngúfe Pbàsàdùkáyó níiwú Yěsù-tɨ’ɔ̀. Abádhí nɨ́ ndɨ arátɨna ɨ̀nzɨ̌ ʉ̀vʉ̌vɛ̀ alɛ rʉngbɛya ɨ̀ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀. Nɨ́ abádhí níivú dhu Yěsù-tsʉ̌ ’àtɨ:
18 Então os saduceus, que dizem que não há ressurreição, aproximaram-se dele, e perguntaram-lhe, dizendo:
19 «Màlimǒ, Músà náandí dhu yà dhu bhěyi fǎkà: ‹Atdí alɛ t’ádɔ̀nà náapɛ́ ɔ̀vɛ̀, ndàdʉ̀ tsìbhálɛ nʉ́bhà ɨ̀mbǎ atdí ngbángba nà màtɨ́ fɔná, nɨ́ dhu àkǎ ndɨ alɛ rùndu adɔ̀nà ʉ̀bhà abvo-àyi-tsʉ̀, ’àdʉ̀ nzónzo nɔ́dhɨ̀ nà yà ɔ̀vɔ̀vɛ̀ adɔ̀nà-ɔvɔ̀ dɔ̌.›
19 Mestre, Moisés nos escreveu que, se morresse o irmão de alguém, e deixasse a mulher e não deixasse filhos, seu irmão tomasse a mulher dele, e suscitasse descendência a seu irmão.
20 Nɨ́, atdí alɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ kpabhínzo nà àrʉ̀bhʉ̀. Nɨ́ sengba náambà tsìbhálɛ, ndàdʉ̀ ɔ̀vɛ̀ ɨ̀nzɨ̌ ndʉ̀bhà atdí ngbángba mà.
20 Ora, havia sete irmãos, e o primeiro tomou a mulher, e morreu sem deixar descendência;
21 Nɨ́ kà lutɨ̀nǎ kpatsìbhíngba náadʉ̀ wɔ̀ abvo-àyi-tsʉ̀ núndu, ndàdʉ̀ ɔ̀vɛ̀ átɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ ndʉ̀bhà atdí ngbángba mà. Ndɨ dhu náanzɨ̀ ndɨ̀ ndɨ dhu bhěyi tɨ́ ɨ̀bhʉ rɨ́ kìsě kpatsìbhíngba rɔ̌.
21 E o segundo também a tomou e morreu, e nem este deixou descendência; e o terceiro da mesma maneira.
22 Nɨ́ kɔ́rɔ́ kɔ̌kɔ̀ àrʉ̀bhʉ̀ kpabhínzo wɔ̀ tsìbhálɛ nʉ́mbǎ ndɨ̀ fɨ̌yɔ̀, nʉ́ʉvɛ̀ kɔ́rɔ́ ɨ̀nzɨ̌ ’ʉ̀bhà atdí ngbángba mà. Abádhí nʉ́vɛ kɔ́rɔ́ dhu-dzidɔ̌, wɔ̀ tsìbhálɛ náadʉ̀ ɔ̀vɛ̀ átɔ̀.
22 E tomaram-na os sete, sem, contudo, terem deixado descendência. Finalmente, depois de todos, morreu também a mulher.
23 Nɨ́ kòmbí, kɔ́rɔ́ ʉ̀vʉ̌vɛ̀ alɛ rɨ̌ ’ʉ̀ngbɛ̌ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀ nɨ́nganɨ́, wɔ̀rɨ́ tsìbhálɛ nɨ’ɨya àdhɨ bhà? Obhó tɨ́ kɔ́rɔ́ kɔ̀rɨ́ àrʉ̀bhʉ̀ kpabhínzo nʉ́ʉmbá wà ɨ̀ ndɨ tsìbhálɛ nà.»
23 Na ressurreição, pois, quando ressuscitarem, de qual destes será a mulher? porque os sete a tiveram por mulher.
24 Nɨ́, Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Nyɨ̌ nyùwǐ wà fʉ̀kʉ́ ɨrɛ̀ta ɔ̌: nyɨ̌ nyʉ̀nɨ nzá Kàgàwà bhà Andítá nʉ́nɔ̀ dhu mà, ndɨrɔ̀ nyɨ̌ nyʉ̀nɨ nzá Kàgàwà bhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ mà.
24 E Jesus, respondendo, disse-lhes: Porventura não errais vós em razão de não saberdes as Escrituras nem o poder de Deus?
25 Obhó tɨ́, ʉ̀vʉ̌vɛ̀ alɛ rɨ̌ ’ʉ̀ngbɛ̌ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀ nɨ́nganɨ́, kpabhálɛ mà vèbhálɛ mànà nʉ́ʉmbáya nzɨ̌ ɨ̀, pbɛ́tʉ̀ abádhí nóokoya Kàgàwà bhà màlàyíká náaróko ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ dhu bhěyi.
25 Porquanto, quando ressuscitarem dentre os mortos, nem casarão, nem se darão em casamento, mas serão como os anjos que estão nos céus.
26 Ndɨrɔ̀, yà ʉ̀vʉ̌vɛ̀ alɛ rɨ̌ ’ʉ̀ngbɛ̌ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀ dhu dɔ̌, nyɨ̌ nyàpɛ̀ tɨ́ nzá atdí ngari nɔ́zʉ̀ Músà bhà Andítá ɔ̀, yà kàzʉ rɔ̌rʉ̀ rɔ̀ná ɨ̀nzɨ̌ rógbe rɔ́rɔ̀ kɨ̀dzʉ̀mbà dɔ̌? Ányɨ̀rɔ̌ nga nɨ́ ndɨ Kàgàwà atɨ Músà nɨ̌: ‹Ɨma, Ɨma nɨ́ Àbràhamʉ̀ bhà Kàgàwà, Ìsakà bhà Kàgàwà, ndɨrɔ̀ Yàkɔbhɔ̀ bhà Kàgàwà.›»
26 E, acerca dos mortos que houverem de ressuscitar, não tendes lido no livro de Moisés como Deus lhe falou na sarça, dizendo: Eu sou o Deus de Abraão, e o Deus de Isaque, e o Deus de Jacó?
27 Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà tdɨ́tdɔ̌: «Kàgàwà nɨ́ nzɨ̌ ʉ̀vʉ̌vɛ alɛ tɔ́ Kàgàwà, pbɛ́tʉ̀ ka nɨ́ ípìrɔ̌ rɔ̀ arɨ́’ɨ̀ alɛ tɔ́ Kàgàwà. Nɨ́ nyɨ̌, nyɨ̌ nyùwǐ atdídɔ̌ nyʉ́ fʉ̀kʉ́ ɨrɛ̀ta ɔ̌.»
27 Ora, Deus não é de mortos, mas sim, é Deus de vivos. Por isso vós errais muito.
28 Músà bhà Ʉyátá tɔ́ màlímó nzínzì ɔ̌ atdí màlimò nɨ́ɨrɨ Yěsù mà rɨ̌ ’àgò Pbàsàdùkáyó mànà dhu. Kǎla Yěsù nádu dhu mběyi nyʉ́ Pbàsàdùkáyó tɔ̀ dhu. Nɨ́ kǎndrì Yěsù ɨ, ndàdʉ̀ dhu ìvu tsʉ̀ná ndàtɨ: «Ɨ́ngbà Ʉyátá ndɨ kɔ́rɔ́ Ʉyátá dɔ̀nǎ ósè?»
28 Aproximou-se dele um dos escribas que os tinha ouvido disputar, e sabendo que lhes tinha respondido bem, perguntou-lhe: Qual é o primeiro de todos os mandamentos?
29 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ndàtɨ: «Kànɨ̌ kɔ́rɔ́ Ʉyátá dɔ̀nǎ ósè Ʉyátá: ‹Ɨ́rɨ dhu Ìsràyelǐ, àlɛ̌ tɔ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà nɨ́ ndɨ atdírɔ̀ Ádrʉ̀ngbǎlɛ.
29 E Jesus respondeu-lhe: O primeiro de todos os mandamentos é: Ouve, Israel, o Senhor nosso Deus é o único Senhor.
30 Dhu àkǎ nyozè pbʉ̀kʉ̀ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà kɔ́rɔ́ afínʉ nà, kɔ́rɔ́ atdyúnʉ nà, kɔ́rɔ́ pbʉ̀kʉ̀ ɨrɛ̀ta nà, ndɨrɔ̀ kɔ́rɔ́ ɔbɨ̀nʉ mànà.›
30 Amarás, pois, ao Senhor teu Deus de todo o teu coração, e de toda a tua alma, e de todo o teu entendimento, e de todas as tuas forças; este é o primeiro mandamento.
31 Ndɨrɔ̀ kànɨ̌ ɔyɔ rɨ́ kìsě Ʉyátá: ‹Dhu àkǎ nyozè ɔdhɨ̀nʉ yà nyɨ nyʉ́ nyɨ nyózè nyɨ nyɨ-tɨ́rɔ̀ dhu bhěyi.› Kɔ̌kɔ̀rɨ́ ɔ́yɔ̌ Ʉyátá dɔ̀nǎ róse ngǎtsi ʉyátá rɨ̌’ɨ̀ mbǎ.»
31 E o segundo, semelhante a este, é: Amarás o teu próximo como a ti mesmo. Não há outro mandamento maior do que estes.
32 Nɨ́ Músà bhà Ʉyátá tɔ́ màlimò náadʉ̀ àtɨ̀nà Yěsù nɨ̌: «Nyɨ nyɔ̀tɛ̀ mběyi nyʉ́ Màlimǒ. Nyɨ nyʉ̀nɔ̀ dhu nɨ́ obhó dhu: Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà nɨ́ ndɨ atdírɔ̀ Ádrʉ̀ngbǎlɛ, ndɨrɔ̀ ngǎtsi kà bhěyi Kàgàwà rɨ̌’ɨ̀ mbǎ.
32 E o escriba lhe disse: Muito bem, Mestre, e com verdade disseste que há um só Deus, e que não há outro além dele;
33 Nɨ́ dhu àkǎ ìndrǔ ròzè Kàgàwà kɔ́rɔ́ afína nyʉ́ nà, kɔ́rɔ́ pbɨ̀ndà ɨrɛ̀ta nyʉ́ nà, ndɨrɔ̀ kɔ́rɔ́ ɔbɨ̀na nyʉ́ mànà. Ndɨrɔ̀ dhu àkǎ kà ròzè ɔdhɨ̀nà yà ndɨ̀ nyʉ́ ndɨ̀ ndózè ndɨ̀ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ dhu bhěyi. Wɔ̀rɨ́ nɨ́ ndɨ ídzì dhu nyʉ́ ròsè Kàgàwà tɔ̀ ka kɨ́ ɨ̀zǎ tɔ́ pɛrɛ̀ nʉ́bɨ màzàbahʉ̀ dɔ̌, kadʉ̀ kɔ́rɔ́ pɛrɛ̀-tɨdɔ̀ núbho kà tɔ̀ dhu dɔ̀nǎ.»
33 E que amá-lo de todo o coração, e de todo o entendimento, e de toda a alma, e de todas as forças, e amar o próximo como a si mesmo, é mais do que todos os holocaustos e sacrifícios.
34 Yěsù náala wɔ̀ Músà bhà Ʉyátá tɔ́ màlimò nádu dhu fɨ̌ndà mběyi nyʉ́ ndɨrɔ̀ ídzì ɨrɛ̀ta nyʉ́ nà dhu. Nɨ́ kǎdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ɨ̀mbǎ nyɨ nyɨ́’ɨ̀ ɨtsɛ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà Idzi rɔ̌ rɔ̀.» Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, atdí alɛ mà náamvù nzá ndìvǔ dhu tdɨ́tdɔ̌ Yěsù-tsʉ̌.
34 E Jesus, vendo que havia respondido sabiamente, disse-lhe: Não estás longe do reino de Deus. E já ninguém ousava perguntar-lhe mais nada.
35 Yěsù rɨ̌ dhu núdhě ìndrǔ tɔ̀ Kàgàwà bhà ɨdzá rɔ̀ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, kǐvú dhu ndàtɨ: «Músà bhà Ʉyátá tɔ́ màlímó náarátɨna ɨ̀ngbǎ dhu bhěyi Krɨ́stɔ̀ ràrɨ̌ Dàwudì t’ídhùnà?
35 E, falando Jesus, dizia, ensinando no templo: Como dizem os escribas que o Cristo é filho de Davi?
36 Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí rɨ̌ ndʉ̀nda rɔ̀, ádrʉ̀ngbǎ kamà Dàwudì nyʉ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ náatɨ:
36 O próprio Davi disse pelo Espírito Santo:O Senhor disse ao meu Senhor:Assenta-te à minha direita Até que eu ponha os teus inimigos por escabelo dos teus pés.
37 Dàwudì nyʉ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ rɨ̌ kànzi Ádrʉ̀ngbǎlɛ tɨ́. Nɨ́ kà rǎdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ɨ̀ngbǎ dhu bhěyi átɔ̀ Dàwudì t’ídhùnà tɨ́?»
37 Pois, se Davi mesmo lhe chama Senhor, como é logo seu filho? E a grande multidão o ouvia de boa vontade.
38 Yà ndɨ̀ ndúdhěna ìndrǔ tɔ̀ dhu ɔ̌, Yěsù ubhínà àtɨ̀nà rɔ̌ ɨ alɛ nɨ̌: «Nyɔ̀dɔ nyɨ̌ Músà bhà Ʉyátá tɔ́ màlímó rɔ̌ rɔ̀. Abádhí arózèna dhu nɨ́ ’ùbhi ádzàdzǐ kanzʉ̀ ɨ̀ ʉ̀fɔ̌ rɔ́rɔ̀, ’àdʉ̀ ìndrǔ nózè ràtsɛ̀ ɨ̀ ɨfʉta nyʉ́ nà ìndrǔ arɨ́ ’ùndǔ ɔ̀yá ngari ɔ̌.
38 E, ensinando-os, dizia-lhes: Guardai-vos dos escribas, que gostam de andar com vestes compridas, e das saudações nas praças,
39 Unduta-dzà ɔ̌, abádhí arɨ́ ’òzè ’òkò ádrɔ̀drɔ̌ alɛ tɔ̀ ka kɔ̀bhɔ̀lɔ̀ ngari ɔ̌, ndɨrɔ̀ mʉ̀hɛndʉ̀ ɔ̌, ’àdʉ̀ òzè ’òkò ɨfʉta tɔ́ ngari ɔ̌.
39 E das primeiras cadeiras nas sinagogas, e dos primeiros assentos nas ceias;
40 Abádhí arɨ́ abvo-ayí-ɨdzà ɔ̌ dhu òvo kɔ́rɔ́, àzèmbè ɨ̀’ɨ́ ’ɨ̀tsɔ̀ ádzàdzǐ ndɨ́nɨ̌ ka katɨ tɨ́ ɨ̀ ídzì alɛ tɨ́ rɔ́rɔ̀. Wɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, ka kɨtdɨ̀ya anya abádhí dɔ̌ ɔbɨ nyʉ́ nà.»
40 Que devoram as casas das viúvas, e isso com pretexto de largas orações. Estes receberão mais grave condenação.
41 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù náadɨ̀ Kàgàwà bhà ɨdzá, Kàgàwà tɔ̀ ka karɨ́ pɛrɛ̀ nʉ́dɔ̌ ɔ̀nà sàndukù-tɨ́. Nɨ́ kǎdɨ̀ ndàmbɛ ìndrǔ rɨ̌ fʉ̀rangà nʉ́dɔ̌ ndɨ sàndukù ɔ̀ tɨ́ dhu nándà dɔ̌. Ònzì tɔ́ ibí alɛ nʉ́ʉdɔ fʉ̀rangà abhàbhɔ́.
41 E, estando Jesus assentado defronte da arca do tesouro, observava a maneira como a multidão lançava o dinheiro na arca do tesouro; e muitos ricos deitavam muito.
42 Nɨ́ nǎkʉ̀ tɔ́ atdí abvo-àyi nɨ́ɨra, ndàdʉ̀ ɨ̀nzɨ̌ rɨ́ ábhɔ̌ kasʉ mà nɔ́nzɨ ɔ́yɔ̌ fʉ̀rangà-kpɔ̌-nzo kɛ̀lɛ̌ nɨ́dɔ̀ wɔ̀ sàndukù ɔ̀.
42 Vindo, porém, uma pobre viúva, deitou duas pequenas moedas, que valiam meio centavo.
43 Nɨ́ Yěsù anzi pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀: Wɔ̀rɨ́ nǎkʉ̀ tɔ́ abvo-àyi nɨ́dɔ̀ fʉ̀rangà sàndukù ɔ̀ ròsè kɔ́rɔ́ alɛ dɔ̀nǎ.
43 E, chamando os seus discípulos, disse-lhes: Em verdade vos digo que esta pobre viúva deitou mais do que todos os que deitaram na arca do tesouro;
44 Kɔ́rɔ́ kɔ̌kɔ̀ ngʉ̌kpà alɛ núbho ɨ̀mbǎ rɨ́’ɨ̀ kasʉ nà fɨ̌yɔ̀ fʉ̀rangà kɛ̀lɛ̌ fɔyá rɨ́’ɨ̀ fʉ̀rangà dɔ̌ rɔ̀. Pbɛ́tʉ̀ pbɨ̀ndà nǎkʉ̀ ɔ̌, wɔ̀ abvo-àyi núbho dzʉ̀nàna nɔ́nzɨ àmbɛ̀nà pbɨ̀ndà ípìrɔ̌nga ɔ̌ fɔná rɨ́’ɨ̀ fʉ̀rangà kɔ́rɔ́.»
44 Porque todos ali deitaram do que lhes sobejava, mas esta, da sua pobreza, deitou tudo o que tinha, todo o seu sustento.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.