Lucas 6
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs BKJ
1 Atdíku, sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ ɔ̌, Yěsù mà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà náakò ’àmbɛ owu dɔ̌ nganʉ̀ tɔ́ ɨnga ɔ̀na nǎ ʉ́dà otu ɔ̌. Nɨ́ kàbhà ábhàlɨ̌ náadʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’òwù otu-igì dɔ̌ rɨ́’ɨ̀ nganʉ̀ náfà rɔ̌, ’àdʉ̀ òwu ɨ̀nyɨ̀nà rɔ̌ ɔtsʉ́ya-tsírɔ́, ’àdʉ̀ kpɔ̌na nʉ́ka.
1 E sucedeu que, no segundo shabat após o primeiro, ele passou entre os campos de trigo; e os seus discípulos arrancaram espigas de trigo e, esfregando-as nas mãos, as comiam.
2 Nɨ́, ngúfe Pbàfàrìsáyó náadʉ̀ dhu ìvu Yěsù bhà ábhàlɨ̌-tsʉ̌ ’àtɨ: «Ádhu nyɨ̌ nyɨ́ ɨnzá àlɛ̌ tɔ́ Ʉyátá návi kɔnzɨ̀ sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ ɔ̌ dhu nɔ́nzɨ nɨ́?»
2 E alguns dos fariseus lhes disseram: Por que fazeis o que não é lícito fazer nos dias do shabat?
3 Nɨ́, Yěsù adʉ̀ dhu ìvu abádhí-tsʉ̌, ndàtɨ: «Nyɨ̌ nyàpɛ̀ tɨ́ obhó Dàwudì anzɨ̀ atdíku, àwù nà ɨ̀ ɨ́’ɨ̀ rɔ̀ná alɛ mànà rɔ̀ dhu nɔ́zʉ̀?
3 E Jesus, respondendo-lhes, disse: Não lestes o que fez Davi quando estava com fome, ele e os que estavam com ele?
4 Àbadhi náatsù Kàgàwà bhà ɨdza, ndàdʉ̀ pɛrɛ̀ tɨ́ ka kùbho Kàgàwà tɔ̀ mʉ̀gatì núgù ndɔ̀nyʉ̀. Kǎdʉ̀ kʉ̀bhà átɔ̀ rɔ̀ná alɛ tɔ̀, àzèmbè àlɛ̌ tɔ́ Ʉyátá nóongó àtɨ̀nà ndɨ mʉ̀gatì ɔ̀nyʉ̀ rádʉ̀ ràrɨ̌ pbàkùhánɨ́ kɛ̀lɛ̌ vǐya dɔ̌ rɔ̀?»
4 Como ele entrou na casa de Deus, e tomou e comeu os pães da proposição, e deu também aos que estavam com ele, dos quais não é lícito comer senão aos sacerdotes?
5 Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà tdɨ́tdɔ̌ abádhí nɨ̌: «Ìndrǔ t’ídhùnà, nɨ́ sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ.»
5 E dizia-lhes: O Filho do homem é o Senhor também do shabat.
6 Ngǎtsi nɨ́nganɨ́ sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ ɔ̌, Yěsù náatsù unduta-dzà ɔ̀, ndàdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndùdhe dhu ìndrǔ tɔ̀. Nɨ́, atdí alɛ, fangà tɔ́ ɔtsʉ́na ótsù nɨ́ɨ’ɨ̀ ányɨ̀-dzá.
6 E aconteceu também em outro shabat, que ele entrou na sinagoga e ensinava; e havia ali um homem que tinha a mão direita atrofiada.
7 Nɨ́ Músà bhà Ʉyátá tɔ́ màlímó mà, Pbàfàrìsáyó mànà náambɛ́nà Yěsù nándà dɔ̌ atdyúya nyʉ́ nà, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ ala tɨ́ kàrà tɨ́ àdʉ̀ wɔ̀ alɛ nɨ́gʉ̌ ɨ̀gʉ̌ sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ ɔ̌. Obhó tɨ́, abádhí azè ’àbà kɔ̀bhʉ̀ ɨ̀ ádʉ̀ dɔ̀ná dhu.
7 E os escribas e fariseus observavam-no, se ele o curaria no dia do shabat, para que eles pudessem encontrar uma acusação contra ele.
8 Pbɛ́tʉ̀, Yěsù nʉ́ʉnɨ abádhí rɨ̌rɛ̀na dhu. Nɨ́, kǎdʉ̀ àtɨ̀nà wɔ̀ ɔtsʉ́na ótsù alɛ nɨ̌: «Ɨ́và nyɨ, nyidè ndɔrɔ́ kɔ́rɔ́ alɛ-ɔ̀nzɨ̌.» Nɨ́, wɔ̀ alɛ adʉ̀ ndɨ̀và, ndìdè wɔ̀ Yěsù ɨ̀tɛ̀ rɔ́.
8 Mas ele conhecia os seus pensamentos, e disse ao homem que tinha a mão atrofiada: Levanta-te, e fica em pé no meio. E ele levantando-se, ficou em pé.
9 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Ma mɨ́ dhu nívǔ tsʉ̀kʉ́: àlɛ̌ tɔ́ Ʉyátá návi tɨ́ àvǐ kɔnzɨ̀ ídzì dhu mà, ndɨrɔ̀ ngǎtsi nɨ̌ kɔnzɨ̀ nzɛ́rɛ dhu mà ìndrǔ tɔ̀? Ndɨrɔ̀, kǎvi tɨ́ àvǐ kɨgʉ̌ ìndrǔ bhà ípìrɔ̌nga, ndɨrɔ̀ ngǎtsi nɨ̌, kʉbhà ndɨ alɛ rɔ̀vɛ̀?»
9 Então, Jesus lhes disse: Eu quero vos perguntar uma coisa: É lícito no dia do shabat fazer bem, ou fazer mal? Salvar a vida ou destruí-la?
10 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù andà kɔ́rɔ́ kɔ̀rɨ́ alɛ dɔ̀ nga, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà wɔ̀ ɔtsʉ́na ótsù alɛ nɨ̌: «Ɨ́gba ɔtsʉ́nʉ!» Wɔ̀ alɛ náadʉ̀ ɔtsʉ́na nɨ́gbà: ndɨ ɔtsʉ́na ràdʉ̀ ndàto, ndɔ̀gʉ̀.
10 E, olhando para todos em redor, ele disse ao homem: Estende a tua mão. E ele assim o fez, e a sua mão foi restaurada, sã como a outra.
11 Pbɛ́tʉ̀, abádhí náakó atdídɔ̌, ’àdʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’àgò ɨ̀ nzínzìya ɔ̌, àdhu mà àkǎ ɨ̀ rɔ̀nzɨ̀ Yěsù-rɔ̌ dhu dɔ̌.
11 E eles ficaram cheios de furor, e uns com os outros conversavam sobre o que eles poderiam fazer a Jesus.
12 Atdíku Yěsù núupò pbìrì dɔ̀, ndàrà ndɨ̀tsɔ̀. Nɨ́, kǎdɨ̀ ányɨ̀, ndɨ̀tsɔ̀ ndɨ̀ kurà Kàgàwà rɔ̀.
12 E aconteceu que, naqueles dias ele subiu ao monte para orar, e ele passou a noite toda orando a Deus.
13 Nɨ́ ɨnga núbho rɔ̀, Yěsù núunzi pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌, ndàdʉ̀ atdí kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà alɛ nóvò nzínzìya ɔ̌ rɔ̀. Kǎdʉ̀ abádhí ɔvɔ̀ nɔ́vɔ̀ uvitatálɛ tɨ́. Yàrɨ́ nɨ́ ndɨ ɨ alɛ-ɔvɔ̀:
13 E quando já era dia, ele chamou a si os seus discípulos; e escolheu doze deles, a quem também deu o nome de apóstolos:
14 Sìmonì, yà Yěsù adʉ̀ ɔvɔ̀na nɔ́vɔ̀ átɔ̀ Pɛ́tɛrʉ̀ tɨ́ mà, adɔ̀nà Àndɛ̀rɛyà mànà. Yàkɔbhɔ̀ mà Yùwanɨ̀ nà. Fìlipò mà Bàrtɔ̀lɔ̀mayò nà.
14 Simão (a quem ele também chamou Pedro), e André, seu irmão, Tiago e João, Filipe e Bartolomeu,
15 Màtayò mà, Tʉ̀masɨ̀ nà. Yàkɔbhɔ̀, Àlʉ̀fayò t’ídhùnà mà, Sìmonì, yà atdídɔ̌ ndɨ̀ nugyénà fɨ̀yɔ́ pbìrì dɔ̌ alɛ mànà.
15 Mateus e Tomé, Tiago, filho de Alfeu, e Simão, chamado Zelote,
16 Yudhà, Yàkɔbhɔ̀ t’ídhùnà mà, Yudhà Ìskàrìyɔtà, yà Yěsù nipfo ndàbhʉ òmvǔ-fɔ́ mànà.
16 e Judas, irmão de Tiago, e Judas Iscariotes, que também foi o traidor.
17 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù mà, pbɨ̀ndà atdí kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà uvitatálɛ mànà náawú pbìrì dɔ̀ rɔ̀, ’ìwǔ ùvò kyɛ̀ngyɛ̀rʉ̀ dɔ̌, yà ábhɔ̌ ngʉ̌kpà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ rɨ̌’ɨ̀ rɔ́. Ányɨ̀rɔ̌, ábhɔ̌ ihé-yà nɨ́ɨ’ɨ̀ átɔ̀. Ɨ alɛ níiwú Yùdɛyà tɔ́ pbìrì ɔ̀ rɔ̀, Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ rɔ̀, ndɨrɔ̀ ádrʉ̀ngbǎ rɛ̀rʉ̀-bɨdɔ̌ arɨ́’ɨ̀ kɨgɔ̀, Tirò mà Sìdɔnà nà tɨ́ kátɨna ɔ̀ rɔ̀.
17 E, descendo com eles, parou em uma planície, na companhia de seus discípulos, e uma grande multidão de povo de toda a Judeia e Jerusalém, e do litoral de Tiro e de Sidom, que tinham vindo para ouvi-lo, e para serem curados das suas enfermidades,
18 Abádhí níiwú, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ ɨrɨ tɨ́ Yěsù rʉ̌nɔna dhu, ndɨrɔ̀, ndɨ́nɨ̌ kɨ̌gʉ́ tɨ́ nzínzìya ɔ̌ rɨ́’ɨ̀ andɨ nà alɛ. Nɨ́ Yěsù adʉ̀ abádhí nzínzì ɔ̌ nzɛ́rɛ-alafí náarávu rɔ̀yá alɛ nɨ́gʉ.
18 e os que eram atormentados por espíritos imundos, e eles eram curados.
19 Kɔ́rɔ́ alɛ, yà andɨ nà rɨ́’ɨ̀, nóowúnà ’òzè rɔ̌ ’àpbàlǎ Yěsù-ngbɔ̀. Obhó tɨ́, kà-nyʉtsì rɔ̀ ráhʉ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ náaránà kɔ́rɔ́ alɛ nɨ́gʉ rɔ̌ fɨ̀yɔ́ andɨ ɔ̌ rɔ̀.
19 E toda a multidão procurava tocar-lhe; porque saía virtude dele, e curava a todos.
20 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù adʉ̀ pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ dɔ̀ nga àndà, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà ɨ ábhàlɨ̌ nɨ̌:
20 E ele levantando os olhos para os seus discípulos, disse: Abençoados sois vós, os pobres; porque vosso é o reino de Deus.
21 Nyɨ̌ nyɔ̀nzɨ̀ wà hirò yà àwù nà nyɨ̌ nyarɨ́’ɨ̀ kòmbí rɔ̀,
21 Abençoados sois vós, que agora tendes fome; porque sereis fartos. Abençoados sois vós, que agora chorais; porque haveis de rir.
22 Nyɨ̌ nyɔ̀nzɨ̀ wà hirò yà ìndrǔ nɔ́ndrɔ̀ nyɨ̌, ’àdʉ̀ nyǐtu nzínzìya ɔ̌ rɔ̀, ’àdʉ̀ òwu dhu ʉ̀nɔ̀ rɔ̌ nyɨ̌ nɨ̌, ndɨrɔ̀ ’àdʉ̀ òwu nyɔ̌zʉ̀ rɔ̌ nzɛ́rɛ alɛ tɨ́ Ìndrǔ t’ídhùnà-okú dɔ̀ rɔ̀ rɔ̀.
22 Abençoados sereis quando os homens vos odiarem, e quando eles vos separarem da sua companhia, e vos insultarem, e rejeitarem o vosso nome como mau, por causa do Filho do homem.
23 Nyàbhʉ ɨdhɛ̀kʉ rɨ̀ka ndɨ̀, ndɨrɔ̀ nyɔ̀bhɛ̀ nyɨ̌ dhɛ̀dhɛ-okú dɔ̀ rɔ̀, fʉ̀kʉ́ pɛrɛ̀ nɨ́ɨ’ɨya ádrʉ̀ngbǎ nyʉ́ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ nɨ́dhunɨ̌. Obhó tɨ́ wɔ̀ dhu bhěyi tɨ́ abádhí t’ábáya náavù pbànábí rɔ̌.
23 Regozijai-vos nesse dia, e salteis de alegria, porque eis que é grande a vossa recompensa no céu; porque de maneira semelhante faziam os seus pais aos profetas.
24 Pbɛ́tʉ̀, nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ àpbɛ̀ ɔ̌, nyɨ̌ ònzìtálɛ tɨ́ rɔ̀,
24 Mas ai de vós que sois ricos! Porque já recebestes a vossa consolação.
25 Nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ àpbɛ̀ ɔ̌ yà kòmbí nyɨ̌ nyarɨ́’ɨ̀ ɔ̀nyʉ̀ nà abhàbhɔ́ rɔ̀,
25 Ai de vós que estais fartos! Porque tereis fome. Ai de vós que agora rides! Porque haveis de lamentar e chorar.
26 Nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ àpbɛ̀ ɔ̌ yà kɔ́rɔ́ alɛ náarɨ́ nyǐlè rɔ̀,
26 Ai de vós quando todos os homens falarem bem de vós! Porque assim faziam seus pais aos falsos profetas.
27 «Pbɛ́tʉ̀, nyɨ̌ yà nyɨ̌ nyɨ́ ma mʉ́nɔna dhu nɨ́rɨ rɔ̀, ma mátɨna nyɨ̌ nɨ̌: Nyòzè fʉ̀kʉ́ òmvǔ. Nyɔ̀nzɨ ídzìnga yà nyɨ̌ nɔ́ndrɔ̀ alɛ tɔ̀.
27 Mas a vós que ouvis, eu digo: Amai aos vossos inimigos, fazei bem aos que vos odeiam;
28 Nyàso nyǒfù arɨ́ alɛ. Ndɨrɔ̀, nyɨ̀tsɔ̀ nyɨ̌ nyʉ̌dhʉ̌ arɨ́ alɛ dɔ̌.
28 abençoai os que vos amaldiçoam, e orai pelos que vos maltratam.
29 Atdí alɛ náapɛ́ atdídhená bɨnʉ-bhu nɔ́pbɨ, nɨ́ ágɛ̀rɛ̌ ngǎtsi kà rɔ̀pbɨ̀ átɔ̀. Ndɨrɔ̀, atdí alɛ náapɛ́ pbʉ̀kʉ̀ ɔrʉ́ mʉ̀dzarʉ̀ nídyì, nɨ́ àpɛ́ nyúvǒ nyɨ ɨ̀nzɨ̌ kà rìdyì pbʉ̀kʉ̀ sìmisì átɔ̀.
29 Ao que te ferir em uma face, oferece-lhe também a outra; e ao que te tomar a capa, não o proíba de tirar-te a túnica também.
30 Dhu nònzì fʉnʉ́ alɛ tɔ̀ dhu àkǎ nyarà ndɨ dhu àbhʉ rɔ̌. Ndɨrɔ̀, atdí alɛ náapɛ́ ɨndʉ́ dhu nídyì, nɨ́ dhu àkǎ nzá nyʉdyɔ̌ ka.
30 Dá para cada homem que te pedir; e aquele que levar os teus bens, não lhe exijas que os devolva.
31 Ɔ́nzɨ dhu ngʉ̌kpà alɛ tɔ̀ àdhàdhɨ̀ nyɨ nyózè abádhí rɔ̀nzɨ̀ ka ɨndʉ̀ dhu bhěyi.
31 E assim como quereis que os homens vos façam, fazei-lhes igualmente.
32 Nyɨ̌ nyapɛ́ yà nyɨ̌ nózè alɛ kɛ̀lɛ̌ nózè, nɨ́ nyɨ̌ nyɨ̀rɛ̀ tɨ́ nga nyɨ̌ ràrǎdʉ̀ ídzìnga nábà àbà? Nzɛ́rɛngatálɛ mà nózè yà ɨ̀ nózè alɛ átɔ̀!
32 Porque, se amardes aos que vos amam, qual é o vosso reconhecimento? Pois os pecadores também amam os que os amam.
33 Ndɨrɔ̀ nyɨ̌ nyapɛ́ ídzìnga nɔ́nzɨ yà fʉ̌kʉ̀ arɨ́ kɔ̀nzɨ alɛ tɔ̀ tɨ́, nɨ́ nyɨ̌ nyɨ̀rɛ̀ tɨ́ nga nyɨ̌ ràrǎdʉ̀ ídzìnga nábà àbà? Nzɛ́rɛngatálɛ mà náarɨ́ dhu ɔ̀nzɨ átɔ̀ ndɨ dhu bhěyi tɨ́!
33 E se fizerdes bem aos que vos fazem bem, qual é o vosso reconhecimento? Pois os pecadores também fazem o mesmo.
34 Nyɨ̌ nyapɛ́ dhu ʉ̀wʉ̌ yà nyɨ̌ nyà’ù ndɨ dhu àdu rádʉ̀ fʉ̌kʉ̀ alɛ tɔ̀ tɨ́, nɨ́ nyɨ̌ nyɨ̀rɛ̀ tɨ́ nga nyɨ̌ ràrǎdʉ̀ ídzìnga nábà àbà? Nzɛ́rɛngatálɛ mà átɔ̀ náarɨ́ dhu ʉ̀wʉ̌wʉ̌ yà fɨ̌yɔ̀ rádʉ̀ kàdu alɛ tɔ̀!
34 E se emprestardes àqueles de quem esperais receber, qual é o vosso reconhecimento? Pois os pecadores também emprestam aos pecadores, para receberem novamente outro tanto.
35 Pbɛ́tʉ̀ nyɨ̌, nyòzè fʉ̀kʉ́ òmvǔ, nyǎdʉ̀ ídzìnga nɔ́nzɨ̀ fɨ̌yɔ̀. Ndɨrɔ̀, nyàdʉ̀ nyʉ̀wʉ dhu ìndrǔ tɔ̀, ɨnzá nyɨ̌ nyɨ̀rɛ̀ nga abádhí rǎdǔna fʉ̌kʉ̀ dhu dɔ̌ rɔ́rɔ̀. Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, nyɨ̌ nyabáya ádrʉ̀ngbǎ pɛrɛ̀. Ndɨrɔ̀ Kàgàwà, yà kɔ́rɔ́ dhu dɔ̌ arɨ́’ɨ̀ alɛ náanziya nyɨ̌ pbɨ̀ndà inzo tɨ́. Obhó tɨ́, kǎrɨ́ ídzìnga nɔ́nzɨ yà ɨ̀nzɨ̌ arɨ́ fɨ̌yɔ̀ ka kɔ̀nzɨ̀ dhu tɔ́ ídzìnga nʉ́nɨ̌ alɛ tɔ̀, ndɨrɔ̀ nzɛ́rɛ dhu ɔ̀nzɨ arɨ́ alɛ tɔ̀ màtɨ́ átɔ̀.
35 Amai, pois, a vossos inimigos, e fazei bem, e emprestai, sem nada esperardes de volta, e será grande a vossa recompensa, e sereis filhos do Altíssimo; porque ele é bondoso para com os ingratos e para com os maus.
36 Nyàvi fʉ̀kʉ́ ídzìnga ìndrǔ tɔ̀, àdhàdhɨ̀ Àbakʉ Kàgàwà náarɨ́ kàvǐ dhu bhěyi.»
36 Sede, pois, misericordiosos, assim como vosso Pai também é misericordioso.
37 «Dhu àkǎ nzá nyʉ̌nɔ̀ ìndrǔ-ànyǎ, akyɛ Kàgàwà náaraya ànyǎkʉ ʉ̀nɔ̀ nɨ̌. Dhu àkǎ nzá nyɨ̌tdɨ̀ anya ìndrǔ dɔ̌, akyɛ Kàgàwà náaraya anya ɨ̀tdɨ̀ dʉ̀kʉ́ nɨ̌. Dhu àkǎ nyʉ̌bà dhu ìndrǔ tɔ̀, ndɨ́nɨ̌ Kàgàwà náadʉ̀ya tɨ́ dhu ʉ̀bà fʉ̌kʉ̀.
37 Não julgueis, e não sereis julgados; não condeneis, e não sereis condenados; perdoai, e sereis perdoados;
38 Dhu àkǎ nyǎbhʉ fʉkʉ́ rɨ́’ɨ̀ dhu ìndrǔ tɔ̀, ndɨ́nɨ̌ Kàgàwà adʉ̀ya tɨ́ dhu àbhʉ fʉ̌kʉ̀. Ka kɨtrɔ̀ya dhu fʉ̀kʉ́ ɨ́sɔ̀wʉ̌ ɔ̀ ídzì mʉ̀gɛ̀rɛ̀ ɔ̌, ràlè, ròyì ndɨ̀, kadʉ̀ òsònà, kape, kadʉ̀ ɨ̀ranà mběyi nyʉ́. Obhó tɨ́, ka kudhèya dhu fʉ̌kʉ̀ àdhàdhɨ̀ yà nyɨ̌ nyarɨ́ dhu núdhě ngʉ̌kpà alɛ tɔ̀ ɔ̀ná mʉ̀gɛ̀rɛ̀ ɔ̌.»
38 dai, e vos será dado, boa medida, prensada, sacudida e transbordante, os homens vos darão no vosso regaço; porque com a mesma medida com que medirdes vos medirão novamente.
39 Yěsù adʉ̀ yàrɨ́ mbólí ʉ̀nɔ̀ átɔ̀ abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Atdí ndùmùndúmú t’ádʉ̀ ngǎtsi ndùmùndúmú nʉ́ndà ʉ̀nda? Ɨ̀nzɨ̌ akɛkpá màtɨ́: abádhí rǎdʉ̀ ’àwà ɔ́yɔ̌ kɔ́rɔ́ ibhu ɔ̀.
39 E falou-lhes uma parábola: Pode um cego conduzir um cego? Não cairão ambos na cova?
40 Ɨ̀nzɨ̌ atdí ábhàlɨ̌ bhà ɨrɛ̀ta mà náaróse pbɨ̀ndà màlimò bhà ɨrɛ̀ta dɔ̀nǎ. Pbɛ́tʉ̀, mběyi ka kùdhe dhu fɨ̌ndà ábhàlɨ̌ bhà ɨrɛ̀ta rǎdʉ̀ àkǎkǎ pbɨ̀ndà màlimò bhà ɨrɛ̀ta nà.
40 O discípulo não está acima do seu mestre; mas todo o que for perfeito será como o seu mestre.
41 Ádhu nyɨ nyádʉ̀ nyozè nyala ɔdhɨ̀nʉ-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̀ ɨ̀tsɨ̀ kɨ̌kɔ̌-ngba kɛ̀lɛ̌, ɨ̀nzɨ̌ nyadʉ̀ nyɨ̀kpɔ́nʉ ɔ̀ ɨ̀tsɨ̀ itsukpó-tsʉ̀dɔ́-ngba nyʉ́ nínè nɨ̌?
41 E por que tu reparas no cisco que está no olho de teu irmão, e não reparas na viga que está no teu próprio olho?
42 Nyɨ nyádʉ̀ àtɨ̀nà ɨ̀ngbà dhu bhěyi ɔdhɨ̀nʉ nɨ̌: ‹Ɔdhɨ́, ítsè midyi nyɨ̀kpɔ́nʉ ɔ̀ rɨ́’ɨ̀ kɨ̌kɔ̀,› àzèmbè nyɨ nyongó ɨ̀’ɨ̀ ɨ̀nzɨ̌ nyɨ nyɨ́ nyɨ̀kpɔ́nʉ ɔ̀ rɨ́’ɨ̀ itsukpó-tsʉ̀dɔ́-ngba nyʉ́ nínè rɔ́? Ɨnyɨ, ɔyɔyɔ ɨdàna nà alɛ́, ídyì pɛ́ nyɨ̀kpɔ́nʉ ɔ̀ rɨ́’ɨ̀ itsukpó-tsʉ̀dɔ́-ngba angyi, ndɨrɔ̀ nɨ́ ndɨ nyɨ nyádʉ̀ ɔdhɨ̀nʉ-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̀ rɨ́’ɨ̀ kɨ̌kɔ̀ nídyì nyɨ nyɨ́ tɨ́ dhu nála mběyi.»
42 Ou como podes dizer a teu irmão: Irmão, deixa-me tirar o cisco que está no teu olho, não reparando tu mesmo na viga que está no teu próprio olho? Hipócrita, tira primeiro a viga do teu próprio olho, e, então, verás claramente para tirar o cisco que está no olho de teu irmão.
43 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà: «Ɨ̀nzɨ̌ ídzì itsu-tɨdɔ̀ rǎdʉ̀ nzɛ́rɛ itsu-kpɔ̌ nɨ́’ɔ. Ndɨrɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ nzɛ́rɛ itsu-tɨdɔ̀ rǎdʉ̀ ídzì itsu-kpɔ̌ nɨ́’ɔ.
43 Porque não há árvore boa que produza mau fruto, nem árvore má que produza bom fruto.
44 Kɔ́rɔ́ itsu-tɨdɔ̀ nʉ́nɨ̌ ka karɨ́ kpɔ̌na nyʉ́ rɔ̌. Ɨ̀nzɨ̌ ka kádʉ̀ mùtinì-kpɔ̌ nɔ́pɛ̀ ɨlɛ́ dɔ̌, ndɨrɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ ka kádʉ̀ vǐnyò-kpɔ̌ nɔ́pɛ̀ okpèna nà itsu dɔ̌.
44 Porque toda árvore é reconhecida pelo seu próprio fruto. Porque dos espinheiros o homem não colhe figos, nem de um arbusto se colhe uvas.
45 Ídzì afína nà alɛ náafí ɔ̀ rɔ̀ aráhʉ dhu nɨ́ ídzì dhu. Ndɨrɔ̀, nzɛ́rɛ afína nà alɛ náafí ɔ̀ rɔ̀ aráhʉ dhu nɨ́ nzɛ́rɛ dhu. Alɛ-tsʉ̀ náarɨ́ òrìna dhu nɨ́ alɛ-afí rǔbhi ɨ̀rɛ̀nà rɔ̌ atdídɔ̌ dhu.»
45 O homem bom, do bom tesouro do seu coração tira o que é bom, e o homem mau, do mau tesouro do seu coração tira o que é mau; porque da abundância do seu coração fala a boca.
46 «Ádhu nyɨ̌ nyárɨ́ mɨtdɛ̀, nyǎmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: ‹Ádrʉ̀ngbǎlɛ! Ádrʉ̀ngbǎlɛ́›, ɨ̀nzɨ̌ nyǎdʉ̀ ma mʉ́nɔna fʉ̌kʉ̀ dhu ɔ̀nzɨ̀ nɨ́?
46 E por que me chamais, Senhor, Senhor, e não fazeis as coisas que eu digo?
47 Ma mɨ́ pɛ́ tɨdu ɔ̀ rɨ́rà alɛ, ndɨ̀rɨ̀ ma mʉ́nɔna dhu, ndàdʉ̀ ndɨ dhu ɔ̀nzɨ̀, nɨ́ rǎdʉ̀ ndɔ̀fɔ̀ nà alɛ nɨ́tɛ̀ fʉ̌kʉ̀.
47 Todo aquele que vem a mim, e ouve as minhas palavras, e as pratica, eu vos mostrarei a quem ele é semelhante;
48 Ndɨ alɛ nɨ́lɨ ndɨ̀ yà pbɨ̀ndà ɨdza napɛ̀ ndɔ̀sɨ̀ alɛ bhěyi. Kǎgyè pbɨ̀ndà ɨdza-bhu mběyi nyʉ́ ndàrà ɨ̀sɨ̌ bhalabhala dɔ̌, ndàdʉ̀ ɨdza-pfɔ̀ nɔ́rʉ̀ ndɨ bhalabhala dɔ̌. Nɨ́, igye nɨ́kɔ̌, ɨdha rùtǔ nɨ̌ rɔ̀, ɨdha náakpà ndɨ ɨdza-pfɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ ngbɔ̌na mà ràdʉ̀ ndàyà, mběyi nyʉ́ ka kasɨ̀ ndɨ ɨdza nɨ́dhunɨ̌.
48 ele é semelhante a um homem que edificou uma casa, e cavou fundo, e pôs os alicerces sobre a rocha; e, vindo a enchente, a corrente batia veementemente sobre aquela casa, e não a pôde abalar, pois esta estava fundada sobre a rocha.
49 Pbɛ́tʉ̀, ma mʉ́nɔna dhu nɨ́rɨ rɨ́, ɨ̀nzɨ̌ ndàdʉ̀ ndɨ dhu nɔ́nzɨ̀ alɛ, nɨ́lɨ ndɨ̀ yà adzɨ-vǐ ɔ̌ pbɨ̀ndà ɨdza nasɨ̀ ɨnzá ndɨ̀ ndògyè bhǔna rɔ́rɔ̀ alɛ bhěyi. Igye nɨ́kɔ̌, ɨdha rùtǔ nɨ̌ rɔ̀, ɨdha náakpà ndɨ ɨdza-pfɔ̀, ràdʉ̀ ndùgòlò ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, ràdrù ndɨ̀ atdídɔ̌.»
49 Mas o que ouve e não pratica é semelhante a um homem que edificou uma casa sobre a terra, sem alicerces; na qual a corrente batia veementemente, e imediatamente desabou; e foi grande a ruína daquela casa.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.