Lucas 2
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NVT
1 Ndɨ ɨdhɔ ɔ̌, ádrɔ̀drɔ̌ kámá dɔ̌ kamà Kàyìsarà Ògústò náabhʉ̀ ʉyátá ndàtɨ, pbɨ̀ndà pbìrì ɔ̌ aróko kɔ́rɔ́ alɛ ràkǎ kandǐ fɨ́sɨ̀ ɔ̀.
1 Naqueles dias, o imperador Augusto decretou um recenseamento em todo o império romano.
2 Wɔ̀ ndɨ wɛmbɛrɛ̀ tɔ́ andítá náanzɨ̀ ndɨ̀ yà Kùrèniyò nɨ́ɨ’ɨ̀ lɨ̀walɨ̀ tɨ́ Sìriyà tɔ́ pbìrì dɔ̌ nɨ́nganɨ́.
2 (Esse foi o primeiro recenseamento realizado quando Quirino era governador da Síria.)
3 Kɔ́rɔ́ alɛ náawù ɨ̀ àndi, ngǎtsi alɛ ràrà ndàndi fɨ̀yɔ́ pbanga nyʉ́ ɔ̀.
3 Todos voltaram à cidade de origem para se registrar.
4 Nɨ́, Yɔ̀zɛfʉ̀ nɨ́ɨvà ndɨ̀ átɔ̀, ndùpò Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̌ pbanga, Nàzàretì tɨ́ kátɨna ɔ̀ rɔ̀, ndàrà Yùdɛyà tɔ́ pbìrì ɔ̀, ndàrà àhʉ Bɛ̀tɛ̀lɛ̀hɛmʉ̀, ádrʉ̀ngbǎ kamà Dàwudì ka kʉgʉ ɔ̀ná pbanga ɔ̀. Kǎrà ányɨ̀ Dàwudì-dhú bvʉ̌ alɛ tɨ́ ndɨ̀ ndɨ́’ɨ̀ nɨ́dhunɨ̌.
4 Por ser descendente do rei Davi, José viajou da cidade de Nazaré da Galileia para Belém, na Judeia, terra natal de Davi,
5 Àbadhi mà náawù ányɨ̀ yà ndɨ̀ ndórì pbɨ̀ndà tsìbhálɛ Màrɨyà nà, ɔ̀na nà rɨ́’ɨ̀ rɔ́rɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ka kandí tɨ́ ɨ̀ fɨ́sɨ̀ ɔ̀.
5 levando consigo Maria, sua noiva, que estava grávida.
6 Nɨ́ ányɨ̀ ɨ̀ òwù ùvò rɔ̀, Màrɨyà rɨ̌ ndʉ̀gʉ ɔ̀ná ɨdhɔ náaká.
6 E, estando eles ali, chegou a hora de nascer o bebê.
7 Nɨ́, kʉ̌gʉ pbɨ̀ndà sengba tɔ́ kpatsìbhá ngbángba, ndàdʉ̀ ngbɔ̌na nákpɔ̀rɔ̀ mbɛrʉ̀ nɨ̌. Kǎdʉ̀ ndɨ ngbángba nɨ́lɨ ràyi ɨ̀zǎ arɨ́ dhu ɔ̀nyʉ ɔ̀ná kɨ̀walɨ̀ ɔ̀, ɨ̀mbǎ ngari rɨ̌’ɨ̀ olo-dzà ɔ̀ abádhí tɔ̀ nɨ́dhunɨ̌.
7 Ela deu à luz seu primeiro filho, um menino. Envolveu-o em faixas de pano e deitou-o numa manjedoura, porque não havia lugar para eles na hospedaria.
8 Ndɨ pbìrì ɔ̌, mʉ̀tʉngà t’ʉ́ndatatálɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ fɨ̀yɔ́ tàmà tɔ́ màhò nɔ́dɔ ɨ̀’ɨ́ kúbhingá ɨrɨ́ ɔ̌ rɔ́.
8 Naquela noite, havia alguns pastores nos campos próximos, vigiando rebanhos de ovelhas.
9 Nɨ́, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà bhà màlàyikà nɨ́ɨtɔ ndɨ̀ abádhí tɨ́, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà bhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ awáwʉ̀ ràdʉ̀ ndàtsì abádhí dɔ̌. Nɨ́ ɔdɔ nɨ́ɨsɨ́ abádhí-afí ɔ̀ atdídɔ̌.
9 De repente, um anjo do Senhor apareceu entre eles, e o brilho da glória do Senhor os cercou. Ficaram aterrorizados,
10 Pbɛ́tʉ̀, màlàyikà náadʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Ɨ̀nzɨ̌ nyɔ̀nzɨ ɔdɔ, ma mɨ̀rà kɔ́rɔ́ alɛ-ɨdhɛ̀ rɨ̌ ndɨ̀kǎ nɨ̌ ídzì màkʉ̌rʉ̀ nà fʉ̌kʉ̀ nɨ́dhunɨ̌.
10 mas o anjo lhes disse: “Não tenham medo! Trago boas notícias, que darão grande alegria a todo o povo.
11 Indo yàrɨ́ iku ɔ̌, ka kʉ̀gʉ̀ Ɔ̀gʉ̀ba fʉ̌kʉ̀, Dàwudì bhà kɨgɔ̀ ɔ̌. Ndɨ Ɔ̀gʉ̀ba nɨ́ Krɨ́stɔ̀ Ádrʉ̀ngbǎlɛ.
11 Hoje em Belém, a cidade de Davi, nasceu o Salvador, que é Cristo, o Senhor!
12 Ndɨrɔ̀, kànɨ̌ kʉ̀nɨ̌ nyɨ̌ nyɨ́ rɔ̀ná dhu: nyɨ̌ nyɨ́ ɨrɛ́-ngba nótù mbɛrʉ̀ ɔ̀ ka kàkpɔ̀rɔ̀ ngbɔ̌na, kadʉ̀ ɨ̀lɨnà ràyi ɨ̀zǎ náarɨ́ dhu ɔ̀nyʉ ɔ̀ná kɨ̀walɨ̀ ɔ̀ rɔ́.»
12 Vocês o reconhecerão por este sinal: encontrarão o bebê enrolado em faixas de pano, deitado numa manjedoura”.
13 Ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́ nɨ́ ndɨ, ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ màlàyíká tɔ́ ihé-yà náandu ɨ̀ wɔ̀rɨ́ màlàyikà rɔ̌, ɨ̀ rìlè Kàgàwà, àtɨ:
13 De repente, juntou-se ao anjo uma grande multidão do exército celestial, louvando a Deus e dizendo:
14 «Ilèta nákǎ kabhʉ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ arɨ́’ɨ̀ Kàgàwà tɔ̀!
14 “Glória a Deus nos mais altos céus, e paz na terra àqueles de que Deus se agrada!”.
15 Màlàyíká nɨ́và ɨ̀ tɨyá rɔ̀, ’àdu ɨ̀ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀, mʉ̀tʉngà t’ʉ́ndatatálɛ náatɛ̀ nzínzìya ɔ̌ ’àtɨ: «Kòwu Bɛ̀tɛ̀lɛ̀hɛmʉ̀, ndɨ́nɨ̌ àlɛ̌ kala tɨ́ ányɨ̀ ndɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ dhu, yà Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà nʉ́nɔ̀ àlɛ̌ tɔ̀ dhu.»
15 Quando os anjos voltaram para o céu, os pastores disseram uns aos outros: “Vamos a Belém para ver esse acontecimento que o Senhor nos anunciou”.
16 Nɨ́, abádhí náawù ányɨ̀ tsàkàtsàkà, ’àdʉ̀ Màrɨyà mà nótù Yɔ̀zɛfʉ̀ mànà, ndɨrɔ̀ ngbángba ràdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ɨ̀zǎ arɨ́ dhu ɔ̀nyʉ ɔ̀ná kɨ̀walɨ̀ ɔ̀ ndɨ̀ ndàyi rɔ́.
16 Indo depressa ao povoado, encontraram Maria e José, e lá estava o bebê, deitado na manjedoura.
17 Ndɨ ngbángba ɨ̀ àla rɔ̀, abádhí náawɛ yà màlàyikà nʉ́nɔ̀nà fɨ̌yɔ̀ kà-dɔ̌ dhu.
17 Depois de o verem, os pastores contaram a todos o que o anjo tinha dito a respeito da criança,
18 Nɨ́ kɔ́rɔ́ alɛ, yà mʉ̀tʉngà t’ʉ́ndatatálɛ rʉ̌nɔna dhu nɨ̀rɨ̀ nɨ́ ɨdhɔ nʉ́ʉkɔ wɔ̀ abádhí rʉ̌nɔna dhu dɔ̌.
18 e todos que ouviam a história dos pastores ficavam admirados.
19 Pbɛ́tʉ̀, Màrɨyà náadɔ̀ wɔ̀ dhu kɔ́rɔ́ afína ɔ̀, ndàdʉ̀ àmbɛ ɨnga nɨ́rɛ̀ dɔ̌ dɔ̀ná atdídɔ̌.
19 Maria, porém, guardava todas essas coisas no coração e refletia sobre elas.
20 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, mʉ̀tʉngà t’ʉ́ndatatálɛ náadù ɨ̀ Kàgàwà nɨ́fʉ̌ ɨ̀’ɨ́, ’àdʉ̀ àmbɛ ìlènà dɔ̌ rɔ́rɔ̀, kɔ́rɔ́ dhu-tsí yà ɨ̀ ɨ̀rɨ̀, ’àdʉ̀ àlanà nɔ́nzɨ̀ ɨ̀ yà abádhí tɔ̀ màlàyikà nʉ́nɔ̀nà dhu bhěyi tɨ́ nɨ́dhunɨ̌.
20 Os pastores voltaram, glorificando e louvando a Deus por tudo que tinham visto e ouvido. Tudo aconteceu como o anjo lhes havia anunciado.
21 Atdí yɛngɛ̀ níitdègu àkǎ wɔ̀ ngbángba ka kʉ́gʉ̀ dhu-dzidɔ̌, nɨ́ ka kadʉ̀ kɔ̀nzɨ̌nga nɔ́bhɔ̀lɔ̀. Ka kadʉ̀ ndɨ ngbángba-ɔvɔ̀ nɔ́vɔ̀ Yěsù tɨ́, àdhàdhɨ̀ yà màlàyikà nʉ́ʉnɔ ɨnzá kà-tsánà àpɛ̀ òngo ɔ̀na tɨ́ rɔ́rɔ̀ dhu bhěyi.
21 Oito dias depois, quando o bebê foi circuncidado, chamaram-no Jesus, o nome que o anjo lhe tinha dado antes mesmo de ele ser concebido.
22 Yɔ̀zɛfʉ̀ mà, Màrɨyà nà rɨ̌ ’ù’ǒ ’ɨ̀lǎ Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌ ɔ̀ná ɨdhɔ náaká àdhàdhɨ̀ Músà bhà Ʉyátá nʉ́nɔ̀ ka dhu bhěyi. Nɨ́ abádhí idyi Yěsù tɔ́ ngbángba ’òwù nà Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀, ’òwù ɨ̀tɛ̀nà Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà tɔ̀.
22 Então chegou o tempo da oferta de purificação, como era a exigência da lei de Moisés. Seus pais o levaram a Jerusalém para apresentá-lo ao Senhor,
23 Obhó tɨ́, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà bhà Ʉyátá ɔ̀ ka kandí dhu katɨ, sengba tɨ́ ka kʉ̀gʉ̀ kpatsìbhíngba nɔ́pɨ̀ ka ràrǒngo Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà tɔ̀.
23 pois a lei do Senhor dizia: “Se o primeiro filho for menino, será consagrado ao Senhor”.
24 Nɨ́ abádhí náadʉ̀ yà Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà bhà Ʉyátá nʉ́nɔ̀ pɛrɛ̀ núbho átɔ̀. Ɨ pɛrɛ̀ nɨ’ɨ̀ ɔ́yɔ̌ aliri, ngǎtsi nɨ̌ ɔ́yɔ̌ àmbǒ-nzo.
24 Assim, ofereceram o sacrifício exigido pela lei do Senhor: “duas rolinhas ou dois pombinhos”.
25 Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, atdí alɛ, Sìmìyonì tɨ́ kátɨna nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀. Ndɨ alɛ nɨ’ɨ̀ ídzì alɛ nyʉ́. Ka nɨ’ɨ̀ obhónángatálɛ, ndɨrɔ̀ Kàgàwà nɨ́fʉ̌ arɨ́ atdídɔ̌ alɛ. Ndɨrɔ̀, kǒngónà Pbàìsràyélí ndɨ̀ ndɨgʉ́ tɨ́ rɨ́rà alɛ nɔ́dɔ̀. Nɨ́ Kàgàwà nɨ́ɨrá ka pbɨ̀ndà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nɨ̌,
25 Naquela época, vivia em Jerusalém um homem chamado Simeão. Ele era justo e devoto, e esperava ansiosamente pela restauração de Israel. O Espírito Santo estava sobre ele
26 ndɨ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí ràdʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ angyangyɨ kà tɔ̀ ndàtɨ: ɨ̀nzɨ̌ kà rɔvɛ́ya ɨnzá ndɨ̀ ndàla Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà rǐvìna Krɨ́stɔ̀ rɔ́rɔ̀.
26 e lhe havia revelado que ele não morreria enquanto não visse o Cristo enviado pelo Senhor.
27 Nɨ́, Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí rɨ̌ ndʉ̀nda rɔ̀, kǎrà òtsù Kàgàwà bhà ɨdza. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Màrɨyà mà, Yɔ̀zɛfʉ̀ nà níiwú Yěsù tɔ́ ngbángba nà, ndɨ́nɨ̌ yà Ʉyátá nʉ́nɔ̀ dhu náaká tɨ́.
27 Nesse dia, o Espírito o conduziu ao templo. Assim, quando Maria e José chegaram para apresentar o menino Jesus ao Senhor, como a lei exigia,
28 Nɨ́, Sìmìyonì náakɔ̀ ngbángba ndàtdǔ, ndàdʉ̀ ɔ̀tsɔ̀ nábhʉ Kàgàwà tɔ̀, ndàtɨ:
28 Simeão tomou a criança nos braços e louvou a Deus, dizendo:
29 «Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwǎ, kòmbí nyɨ nyɨ́ mbǎ pbʉ̀kʉ̀ ɨnɔ-akpà nʉ́bha rɔ̀vɛ̀,
29 “Soberano Deus, agora podes levar em paz o teu servo, como prometeste.
30 Obhó tɨ́, ma màla wà pbʉ̀kʉ̀ rɔ̀ ɨ̀rà ɔ̀gʉ̀ nyɨ̀kpɔ́du nyʉ́ nɨ̌.
30 Vi a tua salvação,
31 Ndɨ ɔ̀gʉ̀ nɨ́ yà nyɨ nyʉ́ nyɨ nyabhɔ̀lɔ̀ kɔ́rɔ́ alɛ tɔ̀.
31 que preparaste para todos os povos.
32 Ka nɨ́ yà ɨnzá àpɛ̀ nyʉnɨ̌ kɔ́rɔ́ yà adzɨ ɔ̌ alɛ-nyɨ̌nga náwʉ̀ rɨ́ awáwʉ̀.
32 Ele é uma luz de revelação às nações e é a glória do teu povo, Israel!”.
33 Yěsù t’ábanà mà, kà-tsánà mànà ɨdhɔ nʉ́ʉkɔ atdídɔ̌, wɔ̀ Sìmìyonì rʉ̌nɔna Yěsù tɔ́ ngbángba nɨ̌ dhu nɨ́rɨ ɨ̀’ɨ́ rɔ̀.
33 Os pais de Jesus ficaram admirados com o que se dizia a respeito dele.
34 Sìmìyonì náaso abádhí, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà kà-tsánà Màrɨyà nɨ̌: «Yàrɨ́ ngbángba rɨ̌ Pbàìsràyélí nzínzì ɔ̌ ábhɔ̌ alɛ nábhʉ̌ ràwà ɨ̀, ndàdʉ̀ ábhɔ̌ alɛ nɨ́dɨ̀. Ndɨrɔ̀, ka nɨ́ ize yà ìndrǔ àbhʉ̌ rɨ́ ràgò ɨ̀ nzínzìya ɔ̌,
34 Então Simeão os abençoou e disse a Maria, a mãe do bebê: “Este menino está destinado a provocar a queda de muitos em Israel, mas também a ascensão de tantos outros. Foi enviado como sinal de Deus, mas muitos resistirão a ele.
35 ndɨ́nɨ̌ yà ábhɔ̌ alɛ núuru afíya ɔ̀ ɨrɛ̀ta núuvì tɨ́ ɨ̀ kpangba. Ndɨrɔ̀ ɨnyɨ Màrɨyǎ, pbʉ̀kʉ̀ àpbɛ̀ rɨ̌ ndɨ̀lɨ̌ ɨla tɔ́ obhi-akpà ka kòdù, rɔ̀sʉ̀ afína alɛ bhà àpbɛ̀ bhěyi.»
35 Como resultado, serão revelados os pensamentos mais profundos de muitos corações, e você sentirá como se uma espada lhe atravessasse a alma”.
36 Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ tɨ́, Kàgàwà bhà atdí tsìbhá nabì, Anà tɨ́ kátɨna, nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè átɔ̀. Anà nɨ’ɨ̀ Àserì-dhú-bvʉ̌ alɛ, Fànolì t’ɨ́vànà. Ka nɨ’ɨ̀ mʉ̀là-àyǐ-ngba nyʉ́. Abádhí náakò yà tsìbhíngba tɨ́ rɔ̀ ɨ̀ ʉmbá ɨ̀ nà alɛ nà àrʉ̀bhʉ̀ atɔ kɛ̀lɛ̌ tɨ́, ndɨ alɛ ràdʉ̀ ɔ̀vɛ̀.
36 A profetisa Ana, filha de Fanuel, da tribo de Aser, também estava no templo. Era muito idosa e havia perdido o marido depois de sete anos de casados
37 Nɨ́, kǎdʉ̀ àdɨ abvo-àyi tɨ́, ràrà àhʉ àrʉ̀ kumì dɔ̀ná ɨ̀fɔ nà atɔ nɔ́nzɨ ndɨ̀ ndɨ́ dhu ɔ̀. Kǒngónà nzɨ̌ àhʉ iri Kàgàwà bhà ɨdzá rɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, kǒngónà Kàgàwà bhà ɨdzá kasʉ kɛ̀lɛ̌ nɔ́nzɨ̀ adyíbhengá màtɨ́ ndɨrɔ̀ kúbhingá màtɨ́. Kǒngónà àdʉ̀ ɔ̀nyʉ̀ t’ɔ́nyʉta-tsʉ̀ nʉ́tsɨ̀, ndàdʉ̀ àmbɛ ndɨ̀tsɔ̀ dɔ̌.
37 e vivido como viúva até os 84 anos. Nunca deixava o templo, adorando a Deus dia e noite, em jejum e oração.
38 Nɨ́, ndɨ tsìbhá nabì Anà nɨ́ɨtɔ ndɨ̀ wɔ̀ Sìmìyonì rɔ̌tɛ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, ndàdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndàbhʉ ɔ̀tsɔ̀ Kàgàwà tɔ̀. Ndɨrɔ̀, kǎdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndàwɛ dhu Yěsù tɔ́ ngbángba dɔ̌, yà Kàgàwà rɨ̌ Yèrùsàlɛmà nʉ́wʉ̌ dhu nɔ́dɔ arɨ́ kɔ́rɔ́ alɛ tɔ̀.
38 Chegou ali naquele momento e começou a louvar a Deus. Falava a respeito da criança a todos que esperavam a redenção de Jerusalém.
39 Yěsù t’ábanà mà, kà-tsánà mànà níitdègu kɔ́rɔ́ dhu nɔ́nzɨ yà Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà bhà Ʉyátá nʉ́nɔ̀ ka dhu bhěyi, nɨ́ abádhí adʉ̀ ’àdu Yěsù tɔ́ ngbángba nà Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̌ fɨ̀yɔ́ kɨgɔ̀, Nàzàretì tɨ́ kátɨna ɔ̀.
39 Após cumprirem todas as exigências da lei do Senhor, os pais de Jesus voltaram para casa em Nazaré, na Galileia.
40 Nɨ́, Yěsù tɔ́ ngbángba adʉ̀ àdɨ ndàmbɛ ovi dɔ̌, ndàdʉ̀ àmbɛ ɔbɨ àbà dɔ̌. Kàgàwà nɨ́ɨrá ka dhu-ɔ̌nga t’óvòta tɔ́ ɨrɛ̀ta nɨ̌, kɔ́rɔ́ kà rɔ̌nzɨna dhu ràdʉ̀ Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ nɔ́fɔ̀ atdídɔ̌.
40 Ali o menino foi crescendo, saudável e forte. Era cheio de sabedoria, e o favor de Deus estava sobre ele.
41 Yà atɔ náarɨ́rà dhu bhěyi, Yěsù t’ábanà mà kà-tsánà mànà nóongónà òwu Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀, Pásɨ̀ka tɔ́ mʉ̀hɛndʉ̀ ɔ̀.
41 Todos os anos, os pais de Jesus iam a Jerusalém para a festa da Páscoa.
42 Nɨ́, Yěsù níitdègu atdí kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà atɔ nísě, nɨ́ abádhí náawù atdíkpá Yěsù tɔ́ ngbángba mànà àdhàdhɨ̀ yà angyi ɨ̀ arɔ́nzɨna dhu bhěyi.
42 Quando Jesus completou doze anos, foram à festa, como de costume.
43 Nɨ́, mʉ̀hɛndʉ̀ ìku rɔ̀, Yěsù t’ábanà mà, kà-tsánà mànà náadù ɨ̀, ’òngò ɨbha. Pbɛ́tʉ̀, Yěsù tɔ́ ngbángba náadʉ̀ àdɨ Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀, ɨnzá àbanà mà, ɨ́yànà mànà nʉ́nɨ rɔ́rɔ̀.
43 Terminada a celebração, partiram de volta para Nazaré, mas Jesus ficou para trás, em Jerusalém, sem que seus pais notassem sua falta.
44 Abádhí adʉ̀ Yěsù àtɨ̀ ìnè rɨ́’ɨ̀ ɔdhɨ́na mànà ɨ̀ úbhi atdíkpá rɔ́ dhu tɨ́. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ ɨwà ɨ̀ ùbhi, rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ kútsingánǎ, ràrà àhʉ pbɨ́tsɔ̀ngǎ rɔ́rɔ̀, abádhí apɛ̀ ’ɔ̀mɛ̀ Yěsù, fɨ̀yɔ́ alɛ mà, ɔdhɨ́ya mànà nzínzì ɔ̌.
44 Pensaram que ele estivesse entre os demais viajantes, mas depois de caminharem um dia inteiro começaram a procurá-lo entre os parentes e amigos.
45 Pbɛ́tʉ̀, abádhí náadʉ̀ nzá kàla. Nɨ́, ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, abádhí náadù ɨ̀ tdɨ́tdɔ̌ Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀, ’òwù kɔ̀mɛ̀.
45 Como não o encontravam, voltaram a Jerusalém para procurá-lo.
46 Nɨ́, ɨ̀bhʉ ɨdhɔ dzidɔ̌ nɨ́ ndɨ, abádhí náawù kòtù Kàgàwà bhà ɨdzá àdɨ Ʉyátá tɔ́ màlímó nzínzì ɔ̌ rɔ́. Kǎmbɛ́nà Ʉyátá tɔ́ màlímó rʉ̌nɔna dhu nɨ́rɨ̀ dɔ̌, ndàdʉ̀ àrà dhu ɔ̀ngʉ̀ rɔ̌ abádhí-tsʉ̌.
46 Por fim, depois de três dias, acharam Jesus no templo, sentado entre os mestres da lei, ouvindo-os e fazendo perguntas.
47 Kɔ́rɔ́ alɛ, yà kà rʉ̌nɔna dhu nɨ́rɨ rɨ́ nʉ́kɔ rɔ̌ ɨdhɔ aránà atdídɔ̌, kàbhà ɨnga t’ʉ́nɨta mà, kà rǎrà tsʉ̀ná ka kìvǔ dhu nádu rɔ̌ tɨ́ dhu mànà dhu dɔ̌.
47 Todos que o ouviam se admiravam de seu entendimento e de suas respostas.
48 Nɨ́, kà t’ábanà mà kà-tsánà mànà níitdègu kàlǎ, nɨ́ ɨdhɔ nʉ́ʉkɔ atdídɔ̌. Nɨ́, kà-tsánà adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Pbànɨ̌ngbá, ádhu wɔ̀ nyɨ nyɔ̀nzɨ̀ rɔ̀ká? Ándà pɛ́, ɨma, àbanʉ mànà, mǎ mɔ̀nɛ̀ nyɨ ádrʉ̀ngbǎ ɨzʉ nyʉ́ nà.»
48 Quando o viram, seus pais ficaram perplexos. Sua mãe lhe disse: “Filho, por que você fez isso conosco? Seu pai e eu estávamos aflitos, procurando você por toda parte”.
49 Nɨ́, Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Ádhu nyɨ̌ nyúbhi mɔmɛ̀ rɔ̌ fɨ̌ndà? Nyɨ̌ nyʉ̀nɨ tɨ́ nzá dhu ma ràrɨ̌’ɨ̀ Àbadu bhà ɨdzá ma mɔ́nzɨna kasʉ nà?»
49 “Mas por que me procuravam?”, perguntou ele. “Não sabiam que eu devia estar na casa de meu Pai?”
50 Pbɛ́tʉ̀, wɔ̀ Yěsù nʉ́nɔ̀ dhu náadʉ̀ nzá kà t’ábanà mà, kà-tsánà mànà-dɔ nálʉ.
50 Não entenderam, porém, o que ele quis dizer.
51 Nɨ́, Yěsù mà náadʉ̀ ɨ̀ àdu abádhí mànà ’òwù Nàzàretì. Kǒngónà abádhí-tsʉ̌ dhu nɨ́rɨ̀ atdídɔ̌, ndɨrɔ̀ kà-tsánà ongónà àdʉ̀ kɔ̌kɔ̀ dhu nɔ́dɔ̀ kɔ́rɔ́ afína ɔ̀ tɨ́.
51 Então voltou com os pais para Nazaré, e lhes era obediente. Sua mãe guardava todas essas coisas no coração.
52 Ndɨrɔ̀, Yěsù tɔ́ ngbángba náadɨ̀ ndàmbɛ òvi dɔ̌ ngbɔ̌na ɔ̀ rɔ̀, dhu-ɔ̌nga t’óvòta tɔ́ pbɨ̀ndà ɨrɛ̀ta ràdʉ̀ àmbɛ ndìse dɔ̌. Kǒngónà àdʉ̀ Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ nɔ́fɔ̀ rɨ́ dhu nɔ́nzɨ̀, ndàdʉ̀ ìndrǔ-nyɨ̀kpɔ́ nɔ́fɔ̀ rɨ́ dhu nɔ́nzɨ̀ átɔ̀.
52 Jesus crescia em sabedoria, em estatura e no favor de Deus e das pessoas.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.