Lucas 23
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NAA
1 Abádhí nɨ́ɨvà ɨ̀ kɔ́rɔ́ atdíkpá, ’òwù Yěsù nà, ’òwù ùvò nà Pìlatɔ̀-ɔ̀nzɨ̌.
1 Levantando-se toda a assembleia, levaram Jesus a Pilatos.
2 Nɨ́ abádhí apɛ̀ ’ɔ̀bhʉ̀ ka, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Mǎ mòtù yàrɨ́ alɛ àlɛ̌ tɔ́ pbìrì ɔ̌ alɛ-dɔ ɨ̀dzɨ̌ rɨ́, ndɨ́nɨ̌ dhu nɨvà tɨ́ rɔ́. Kà rǎrà ìndrǔ-tsʉ̀ nátɔ̀ rɔ̌ ɨ̀nzɨ̌ Kàyìsarà bhà pàratà nʉfɔ́ tɨ́. Ndɨrɔ̀ kà rǎrà ndàtɨ̀ rɔ̌ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ Krɨ́stɔ̀, ádrʉ̀ngbǎ kamà tɨ́.»
2 E ali começaram a acusá-lo, dizendo: — Encontramos este homem pervertendo a nossa nação, impedindo que se pague imposto a César e afirmando ser ele o Cristo, o Rei.
3 Nɨ́ Pìlatɔ̀ ivú dhu Yěsù-tsʉ̌ ndàtɨ: «Ɨnyɨ, nyɨ tɨ́ Pbàyàhúdí tɔ́ ádrʉ̀ngbǎ kamà?» Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ndàtɨ: «Ɨnyɨ nɨ́ ndɨ ka nyɨ nyʉ̀nɔ̀.»
3 Então Pilatos perguntou a Jesus: — Você é o rei dos judeus? Jesus respondeu:
4 Nɨ́ Pìlatɔ̀ adʉ̀ àtɨ̀nà pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, ihé-yà mànà nɨ̌: «Ɨnzá ma màla atdí afátá mà yàrɨ́ alɛ dɔ̌ ka kádʉ̀ anya ɔ̀tdɨ̀ okúna dɔ̀ rɔ̀.»
4 Então Pilatos disse aos principais sacerdotes e às multidões: — Não vejo neste homem crime algum.
5 Pbɛ́tʉ̀ abádhí náadʉ̀ dhu nʉ́tʉ atdídɔ̌, ’àdʉ̀ àtɨ̀nà: «Kà rǔdhěna dhu náarɨ́ ìndrǔ-dɔ nɨ́dzɨ̌. Kɔ̌pɛ̀ ka Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̀ rɔ̀, ndʉ̀dà nà kɔ́rɔ́ Yùdɛyà tɔ́ pbìrì ɔ̀nǎ, ndɨ̀rà àhʉ nà ɨrɔ́.»
5 Mas eles insistiam cada vez mais, dizendo: — Ele agita o povo, ensinando por toda a Judeia. Começou na Galileia e agora chegou aqui.
6 Pìlatɔ̀ níitdègu wɔ̀ dhu ɨ̀rɨ, náadʉ̀ dhu ìvu wɔ̀ ndɨ alɛ ràtɨ́ Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̌ alɛ.
6 Quando Pilatos ouviu isso, perguntou se o homem era galileu.
7 Nɨ́, ádrʉ̀ngbǎ kamà Hɛ̀rɔdɛ̀ bhà pbìrì ɔ̌ alɛ tɨ́ kà rɨ̌’ɨ̀ dhu ndɨ̀ ndɨ̀rɨ̀ rɔ̀, Pìlatɔ̀ adʉ̀ kàbhʉ kowù nà Hɛ̀rɔdɛ̀-fɔ ɔ̀. Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Hɛ̀rɔdɛ̀ náadʉ̀ ndòtù Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ ndɨ̀ ndɨ́rà átɔ̀ rɔ́.
7 Ao saber que Jesus era da região governada por Herodes, e estando este em Jerusalém naqueles dias, Pilatos enviou Jesus a Herodes.
8 Nɨ́ Yěsù ndɨ̀ ndàla rɔ̀, Hɛ̀rɔdɛ̀-ɨdhɛ̀ nɨ́ɨka ndɨ̀ atdídɔ̌. Obhó ka nɨ’ɨ̀ angyangyi tɨ́ ubhínà ndòzè rɔ̌ ndàla Yěsù-ngbɔ̀, yà kà dɔ̌ ka kʉ́nɔna dhu nɨ́rɨ ndɨ̀ ndarɨ́ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Ndɨrɔ̀, kǎzè ndàla kà rɔ̌nzɨna atdí wɨwɨ̀ mà.
8 Quando Herodes viu Jesus, ficou muito contente, pois havia muito queria vê-lo, por ter ouvido falar a respeito dele. Esperava também vê-lo fazer algum sinal.
9 Nɨ́ Hɛ̀rɔdɛ̀ náangʉ̀ dhu ádzǐta nyʉ́ Yěsù-tsʉ̌, pbɛ́tʉ̀ kǎdʉ̀ nzá atdí dhu mà nádu kà tɔ̀.
9 E de muitas maneiras o interrogava, mas Jesus não lhe respondia nada.
10 Pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Ʉyátá tɔ́ màlímó mànà nɨ́ɨ’ɨ̀ ányɨ̀rɔ̌. Nɨ́ abádhí adʉ̀ Yěsù ɔ̀bhʉ̀ ɔbɨ nyʉ́ nà.
10 Os principais sacerdotes e os escribas ali presentes o acusavam com veemência.
11 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Hɛ̀rɔdɛ̀ mà, yà ngbɔ̌na ɔ̀dɔ rɨ́ pbànówí mànà, náambɛ́nà kʉ̀nɔ̀ dɔ̌ ɨtsɨ dɔ̌. Nɨ́ ka ndɨ̀ ndʉ̀gbɔ̌, ndàdʉ̀ àyǎya mbɛrʉ̀ náfɔ kà-rɔ̌ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ Yěsù àdu kowù nà tdɨ́tdɔ̌ Pìlatɔ̀-fɔ ɔ̀.
11 Mas Herodes, juntamente com os seus soldados, tratou Jesus com desprezo. E, para zombar de Jesus, mandou que o vestissem com um manto luxuoso, e o devolveu a Pilatos.
12 Ndɨ nɨ́nganɨ́ tɨ́, Hɛ̀rɔdɛ̀ mà Pìlatɔ̀ nà, náadʉ̀ ’òzè òzè tɨ́, àzèmbè òmvǔ tɨ́ ɨ̀ árúbhi ɨ̀’ɨ̀ rɔ̌ angyinǎ rɔ̀ rɔ́rɔ̀.
12 Naquele mesmo dia, Herodes e Pilatos se reconciliaram, pois antes eram inimigos.
13 Pìlatɔ̀ náandu pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Pbàyàhúdí tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, ngʉ̌kpà alɛ mànà.
13 Pilatos, então, reuniu os principais sacerdotes, as autoridades e o povo
14 Nɨ́ kǎdʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Nyɨ̌ nyìwǔ yàrɨ́ alɛ nà fudu ɔ̀, nyǎdʉ̀ àtɨ̀nà kà rarɨ́ ìndrǔ-dɔ nɨ́dzɨ̌ ndɨ́nɨ̌ dhu nɨvà tɨ́. Nɨ́rɔ̀, kànɨ̌ ma mɔ̀ngʉ̀ dhu kà-tsʉ̌ nyɨ̀kpɔ́kʉ ɔ̌ rɔ̀. Nɨ́ ma màla nzá atdí afátá mà kà-dɔ̌ ka kɨ́ anya nɔ́tdɨ̀ okúna dɔ̀ rɔ̀. Ndɨrɔ̀, atdí dhu mà rɨ̌’ɨ̀ ɨ̀mbǎ yà nyɨ̌ nyɔ̀bhʉ̀ ka dɔ̀ná.
14 e lhes disse: — Vocês me apresentaram este homem como sendo um agitador do povo. Mas, tendo-o interrogado na presença de vocês, nada verifiquei contra ele dos crimes de que vocês o acusam.
15 Hɛ̀rɔdɛ̀ nyʉ́ mà nála nzá atdí afátá mà kà dɔ̌, kàdʉ̀ kàdu tdɨ́tdɔ̌ àlɛ̌-fɔ ɔ̀ nɨ́dhunɨ̌. Nɨ́, yà kɔ̌nzɨ̀ dhu ɔ̌, atdí dhu mà rɨ̌’ɨ̀ mbǎ, yà kàbhʉ rádʉ̀ kohò.
15 Nem mesmo Herodes, pois o mandou de volta para cá. Assim, é claro que ele não fez nada que mereça a pena de morte.
16 Nɨ́, ma mɨ́ kɨ̀kɔlɔ ɨwà ma màbhʉ ka kʉvɨ rɔ́rɔ̀.»
16 Portanto, após castigá-lo, ordenarei que seja solto.
17 [Yà Pásɨ̀ka tɔ́ mʉ̀hɛndʉ̀-ɨdhɔ̀ náarɨ́rà dhu bhěyi, ka kongónà atdí alɛ nɨ́kɔ̀lɔ̀ imbi ɔ̀ rɔ̀ abádhí tɔ̀.]
17 [E ele era obrigado a soltar-lhes um detento por ocasião da festa.]
18 Nɨ́, abádhí kɔ́rɔ́ náapɛ̀ ’ùkǔ atdíkpá, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Ábhʉ̌ wɔ̀ alɛ kohò, nyadʉ̀ Bàrabà nɨ́kɔ̀lɔ̀ fǎkà.»
18 Toda a multidão, porém, gritava: — Fora com este! Solte-nos Barrabás!
19 Ndɨ Bàrabà ka kasò imbi ɔ̀, kɨgɔ̀ ɔ̌ ndɨ̀ nɔ́nzɨ̀ wɔ̀gɔ̀-okú dɔ̀ rɔ̀, ndɨrɔ̀ ìndrǔ kǒhò dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
19 Barrabás estava preso por causa de uma revolta na cidade e também por homicídio.
20 Pìlatɔ̀ abhʉ̀ tǔna tdɨ́tdɔ̌ ihé-yà tɔ̀, Yěsù ndɨ̀ ndòzè ndɨ̀kɔ̀lɔ̀ nɨ́dhunɨ̌.
20 Pilatos, querendo soltar Jesus, falou outra vez ao povo.
21 Pbɛ́tʉ̀, abádhí adʉ̀ ɨ̀dʉ̀: «Ʉ́tɔ̌ ka mʉ̀sàlabhà dɔ̌! Ʉ́tɔ̌ ka mʉ̀sàlabhà dɔ̌!»
21 Eles, porém, gritavam mais ainda: — Crucifique! Crucifique-o!
22 Ɨ̀bhʉ rɨ́ kìsě nɨ̌, kǎtɨ abádhí nɨ̌: «Ádhu nyʉ́ ndɨ kǎfǎ? Ɨnzá ma màla atdí afátá mà, yà kàkǎ kohò okúna dɔ̀ rɔ̀. Nɨ́ ma mɨ́ kàbhʉ̌ kʉvɨ, madʉ̀ ɨ̀kɔ̀lɔ̀nà ràrà.»
22 Então, pela terceira vez, Pilatos lhes perguntou: — Que mal fez este? De fato, não achei nada contra ele para condená-lo à morte. Portanto, depois de o castigar, mandarei soltá-lo.
23 Pbɛ́tʉ̀, abádhí náadʉ̀ dhu ʉ̀tʉ, ’àmbɛ ùkǔ dɔ̌ àrǐ nyʉ́ tɨ́, ndɨ́nɨ̌ ka kʉtɔ́ tɨ́ ka mʉ̀sàlabhà dɔ̌. Nɨ́ abádhí tɔ́ ìkǔ-ɔbɨ̀ òsè dɔ̀na nǎ rɔ̀,
23 Mas eles insistiam com grandes gritos, pedindo que fosse crucificado. E o clamor deles prevaleceu.
24 Pìlatɔ̀ adʉ̀ abádhí-afí òzè dhu nɔ́nzɨ̀.
24 Então Pilatos decidiu atender-lhes o pedido.
25 Nɨ́ kɨ̌kɔ̀lɔ̀ yà imbi ɔ̀ ka kósò kɨgɔ̀ ɔ̌ ndɨ̀ nɔ́nzɨ̀ wɔ̀gɔ̀-okú dɔ̀ rɔ̀, ndɨrɔ̀ abvo nóhò dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ alɛ. Ndɨ alɛ nɨ’ɨ̀ yà abádhí rǔbhi ònzìnà rɔ̌ kɨkɔ̀lɔ̀ alɛ. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kǎdʉ̀ Yěsù nábhʉ abádhí-fɔ́, ndɨ́nɨ̌ abádhí ɔnzɨ tɨ́ afíya nózè dhu bhěyi.
25 Soltou aquele que estava encarcerado por causa da revolta e do homicídio, a quem eles pediam; e, quanto a Jesus, entregou-o à vontade deles.
26 Yěsù nà ɨ̀ ówu ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, abádhí náalʉ́ Sìmonì tɨ́ kátɨna atdí alɛ ɨnga bvʉ̀ rɔ̀ rɨ́rà rɔ́rɔ̀. Ndɨ alɛ nɨ’ɨ̀ Kùrenì tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ alɛ. Nɨ́ abádhí náadʉ̀ mʉ̀sàlabhà nágba kà-dɔ̌, ndɨ́nɨ̌ kǎnɔ́ tɨ́, ndàmbɛ àrà dɔ̌ nà Yěsù-owù ɔ̌.
26 E, enquanto o conduziam, eles agarraram um cireneu, chamado Simão, que vinha do campo, e puseram-lhe a cruz sobre os ombros, para que a levasse após Jesus.
27 Ábhɔ̌ ihé-yà mà, vèbhálɛ mànà náambɛ́nà òwu dɔ̌ Yěsù owù ɔ̌. Ɨ vèbhálɛ náambɛ́nà odrùya-dɔ nʉ́pbɨ̀ dɔ̌ ɨzʉ-okú dɔ̀ rɔ̀, ’àdʉ̀ àmbɛ Yěsù ɔ̀dzɨ̀ dɔ̌.
27 Uma grande multidão de povo o seguia, e também mulheres que batiam no peito e o lamentavam.
28 Nɨ́ Yěsù agɛ́rɛ́ ndɨ̀ ndàndà abádhí, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà: «Yèrùsàlɛmà ɔ̌ vèbhínzó, ɨ̀nzɨ̌ nyɔ̀dzɨ ma! Pbɛ́tʉ̀, nyɔ̀dzɨ nyɨ̌ nyɨ̌-tɨ́rɔ̀, ndɨrɔ̀ nyɔ̀dzɨ fʉ̀kʉ́ nzónzo.
28 Porém Jesus, voltando-se para elas, disse:
29 Obhó tɨ́, ɨdhɔ rɨ̌’ɨ̀ ìnè yà ɔ̀yá ka kowuya àtɨ̀nà rɔ̌: ‹Hirò nɔ̀nzɨ̀ nɨ́ ìngò-ayí, ndɨrɔ̀ hirò nɔ̀nzɨ̀ nɨ́ ɨnzá ɨ̀ nʉgʉ vèbhálɛ, yà ɨnzá inzo apɛ̀na ɨbàya-tsʉ̀ nɨ́ndʉ̌ vèbhálɛ.›
29 Porque virão dias em que se dirá: “Bem-aventuradas as estéreis, que não geraram, nem amamentaram.”
30 Ndɨ nɨ́nganɨ́, ìndrǔ owuya àtɨ̀nà rɔ̌ pbìrì-akpá nɨ̌: ‹Nyàgbǔ nyɨ̌ dɔ̀ká!› Ndɨrɔ̀ abádhí owuya àtɨ̀nà rɔ̌ pbìrì nɨ̌: ‹Nyàtsì nyɨ̌ dɔ̀ká!›
30 Nesses dias, dirão aos montes: “Caiam em cima de nós!” E às colinas: “Cubram-nos!”
31 Obhó tɨ́, yà dhu bhěyi ka kɨ́ dhu ɔ̀nzɨ kázǔ itsu rɔ̌ rɔ̀, òtdyǒtdyù itsu rɔ̌ ka kɔ́nzɨna dhu nóoloya ɨ̀ngbǎ dhu bhěyi?»
31 Porque, se isto é feito com a madeira verde, o que será da madeira seca?
32 Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ tɨ́, ka kambɛ́nà òwu dɔ̌ átɔ̀ nzɛ́rɛ dhu ɔ̀nzɨ arɨ́ ɔ́yɔ̌ alɛ nà, ndɨ́nɨ̌ ka kɔkyɛ tɨ́ atdíkpá Yěsù mànà.
32 E também eram levados outros dois, que eram malfeitores, para serem executados com Jesus.
33 Nɨ́, «Alɛ-dɔ-kpa» tɨ́ kátɨna ngari ɔ̀ ɨ̀ òwù ùvò rɔ̀, abádhí nʉ́ʉtɔ́ Yěsù mʉ̀sàlabhà dɔ̌ ányɨ̀rɔ̌, kɔ̌kɔ̀ nzɛ́rɛ dhu ɔ̀nzɨ arɨ́ ɔ́yɔ̌ alɛ mànà. Atdí alɛ ka kʉtɔ́ Yěsù bhà fangà dɔ̀nǎ rɔ̀, kadʉ̀ ngǎtsi nʉ́tɔ kàbhà ígù dɔ̀nǎ rɔ̀.
33 Quando chegaram ao lugar chamado Calvário, ali o crucificaram, bem como aos malfeitores, um à sua direita, outro à sua esquerda.
34 [Nɨ́, Yěsù ambɛ́nà àtɨ̀nà dɔ̌: «Àbá, ʉ́bà dhu abádhí tɔ̀, ɨnzá abádhí ʉ̀nɨ ɨ̀ ɔ́nzɨna dhu nɨ́dhunɨ̌.»] Abádhí náadʉ̀ Yěsù rɔ̌ mʉ̀dzarʉ̀ nʉ́ndɔ̀ fɔyá, ngàlà ɔ̌ ɨ̀ ɔ̀vɨ̀ rɔ́rɔ̀.
34 Mas Jesus dizia: Então, para repartir as roupas dele, lançaram sortes.
35 Ìndrǔ náadʉ̀ ìko ányɨ̀rɔ̌, ’àmbɛ ndɔ̀nzɨ rɨ́ dhu nándà dɔ̌. Pbɛ́tʉ̀, pbàyàhúdí tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ náadʉ̀ òko ’àmbɛ Yěsù nʉ́gbɔ dɔ̌, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Kɨ̌gʉ̌ ngʉ̌kpà alɛ, nɨ́ kɨ̀gʉ̌ pɛ́ ndɨ̀ ndɨ̀tɨ́rɔ̀, kǎpɛ́ ɨ̀’ɨ̀ Krɨ́stɔ̀, Kàgàwà ɔ́pɨ̀ fɨ̌ndà alɛ tɨ́!»
35 O povo estava ali e observava tudo. Também as autoridades zombavam e diziam: — Salvou os outros. Que salve a si mesmo, se é, de fato, o Cristo de Deus, o escolhido.
36 Pbànówí náambɛ́nà kʉ̀gbɔ dɔ̌ átɔ̀, ’àdʉ̀ òwu ògyògyè dɨ̀vayì náva rɔ̌ kà-tsʉ̌.
36 Igualmente os soldados zombavam dele e, aproximando-se, trouxeram-lhe vinagre, dizendo:
37 Abádhí adʉ́nà òwu àtɨ̀nà rɔ̌: «Nyɨ nyapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ Pbàyàhúdí tɔ́ ádrʉ̀ngbǎ kamà tɨ́, nɨ́ ɨ́gʉ̌ pɛ́ nyɨ nyɨ-tɨ́rɔ̀.»
37 — Se você é o rei dos judeus, salve a si mesmo.
38 Kà-dɔ̀nǎ ka kadʉ̀ dhu àndi yà dhu bhěyi: «Yàrɨ́ alɛ nɨ́ Pbàyàhúdí tɔ́ ádrʉ̀ngbǎ kamà.»
38 Acima de Jesus estava a seguinte inscrição: “ Este é o Rei dos Judeus ”.
39 Yà Yěsù tɨ́ ka kʉ̀tɔ̌ mʉ̀sàlabhà dɔ̌ alɛ nzínzì ɔ̌ atdí alɛ nʉ́ʉnɔ dhu kà nɨ̌ ndàtɨ: «Nyɨ tɨ́ obhó Krɨ́stɔ̀? Ɨ́gʉ̌ pɛ́ nyɨ nyɨ-tɨ́rɔ̀, nyadʉ̀ mǎ nɨ́gʉ!»
39 Um dos malfeitores crucificados blasfemava contra Jesus, dizendo: — Você não é o Cristo? Salve a si mesmo e a nós também.
40 Pbɛ́tʉ̀ ngǎtsi kà t’ɔ́dhɨ̀nà náadʉ̀ ɔ̀rʉ̀ kà dɔ̌ ndàtɨ: «Nyɨ tɨ́ obhó Kàgàwà-ɔdɔ̀ mà nɔ́nzɨ, àzèmbè nyɨ nyongó ɨ̀’ɨ̀ ndɨ àpbɛ̀-tɨdɔ̀ kɛ̀lɛ̌ nábà nyɨ nyɨ́?
40 Porém o outro malfeitor o repreendeu, dizendo: — Você nem ao menos teme a Deus, estando sob igual sentença?
41 Àlɛ̌ kɨ́ àpbɛ̀ nábà obhónánga dɔ̌, àlɛ̌ tɔ́ afátá-okú dɔ̀ rɔ̀ àlɛ̌ kɨ́ kàbà nɨ́dhunɨ̌. Pbɛ́tʉ̀ yàrɨ́ alɛ náfǎ nzá atdí dhu mà.»
41 A nossa punição é justa, porque estamos recebendo o castigo que os nossos atos merecem; mas este não fez mal nenhum.
42 Tdɨ́tdɔ̌, kǎdʉ̀ àtɨ̀nà: «Yěsǔ, ɨ̀rɛ̀ nyɨ́rɛ̀ ma pbʉ̀kʉ̀ idzi ɔ̀ nyɨ nyótsù rɔ̀.»
42 E acrescentou: — Jesus, lembre-se de mim quando você vier no seu Reino.
43 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ndàtɨ: «Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ ɨndʉ̀: àlɛ̌ kótsù nyɨ mànà indo tɨ́ pàràdisò ɔ̀.»
43 Jesus lhe respondeu:
44 Mbɛ̀mbɛ̀ azà adyifɔ̀-sɨsɨ̀ adyíbhengá nga tɔ́ ɔ̌, ɨ́nɔ̌-yà níibvú ndɨ̀ kɔ́rɔ́ ndɨ pbìrì ɔ̌, ràrà àhʉ àrʉ̀gyètdí adyifɔ̀-sɨsɨ̀ adyídɔ̌ nga tɔ́ ɔ̀.
44 Já era quase meio-dia, e, escurecendo-se o sol, houve trevas sobre toda a terra até as três horas da tarde.
45 Adyifɔ̀ náavɛ̀, Kàgàwà bhà ɨdza ɔ̌ ka kúsò ádrʉ̀ngbǎ mbɛrʉ̀ pàziyà tɨ́ kátɨna-ɔ̌nga ràdʉ̀ ndɨ̀fa átsǐ rɔ̀.
45 E o véu do santuário se rasgou pelo meio.
46 Nɨ́ Yěsù akù ɔrʉ́ tǔna nyʉ́ nà ndàtɨ: «Àbá, ma màbhʉ afídu fʉnʉ́.» Wɔ̀ dhu ndɨ̀ ndòrì dhu-dzidɔ̌ nɨ́ ndɨ, kà-afí náadʉ̀ ɨ̀tdɛ̌ dòtsí.
46 Então Jesus clamou em alta voz: E, dito isto, expirou.
47 Wɔ̀ ndɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ dhu ndɨ̀ ndàla rɔ̀, Pbàrɔ́má tɔ́ pbìrì ɔ̌ atdí mɨyà pbànówí dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ níilè Kàgàwà ndàtɨ: «Obhó nyʉ́, yàrɨ́ alɛ nɨ́’ɨ̀ obhónángatálɛ!»
47 O centurião, vendo o que tinha acontecido, deu glória a Deus, dizendo: — Verdadeiramente este homem era justo.
48 Kɔ́rɔ́ alɛ́-yà, yà ibí rɔ̀ ìwǔnà dhu àndà, náala wɔ̀ ndɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ dhu. Nɨ́ abádhí náadù ɨ̀ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ dɔ̀ya-tsirɔ̀ ʉ̀lʉ̌ ɨzʉ nyʉ́ nà rɔ́rɔ̀.
48 E todas as multidões reunidas para aquele espetáculo, vendo o que havia acontecido, retiraram-se, batendo no peito.
49 Yà Yěsù nʉ́nɨ kɔ́rɔ́ alɛ, Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̀ rɔ̀ ka nʉ́ndà vèbhálɛ mànà, níikò ɨtsɛta, ’àmbɛ ʉ̀da rʉ́da dhu nándà dɔ̌.
49 Entretanto, todos os conhecidos de Jesus e as mulheres que o tinham seguido desde a Galileia ficaram de longe, contemplando estas coisas.
50 Pbàyàhúdí-bvʉ̌ ádrɔ̀drɔ̌ anya nɨ́tdɨ̀ arɨ́ alɛ nzínzì ɔ̌, Yɔ̀zɛfʉ̀ tɨ́ kátɨna atdí alɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè. Ndɨ alɛ nɨ’ɨ̀ ídzì alɛ, ndɨrɔ̀ ka nɨ’ɨ̀ obhónángatálɛ.
50 E eis que havia um homem, chamado José, membro do Sinédrio, homem bom e justo,
51 Kǎtsù nzá yà Yěsù dɔ̌ rɨ́ ’ɨ̀rɨ alɛ tɔ́ ɔtɛ ɔ̀ màtɨ́, ndɨrɔ̀ abádhí rɔ̌nzɨna dhu ɔ̀ màtɨ́. Wɔ̀ ndɨ Yɔ̀zɛfʉ̀ nɨ’ɨ̀ Àrìmàtayò tɨ́ kátɨna Pbàyàhúdí-bvʉ̌ atdí kɨgɔ̀ ɔ̌ alɛ. Ndɨrɔ̀ kǒngónà Kàgàwà rɨ̌ idzi ɔ̀nyʉ ìndrǔ dɔ̌ ɔ̀ná ɨdhɔ nɔ́dɔ̀.
51 que não tinha concordado com o plano e a ação dos outros; era natural de Arimateia, cidade dos judeus, e esperava o Reino de Deus.
52 Nɨ́ kǎrà Pìlatɔ̀ bhà, ndàrà Yěsù-abvò nónzì kà-fɔ́.
52 Ele foi até Pilatos e lhe pediu o corpo de Jesus.
53 Kǎdʉ̀ Yěsù-abvò nífo mʉ̀sàlabhà dɔ̌ rɔ̀, ndàdʉ̀ ngbɔ̌na nákpɔ̀rɔ̀ mbɛrʉ̀ ɔ̀. Kǎdʉ̀ àrà ndɨ abvo nɔ́tdʉ̀ bhalabhala ɔ̀ ka kóbhì ibhu ɔ̀. Ndɨ ibhu nɨ’ɨ̀ ɨnzá ka kàpɛ̀ atdí alɛ mà nɔ́tdʉ̀ ɔ̀nà angyi.Yěsù ka katdʉ̀ ɔ̀nà ibhu|src="cn01850B.tif" size="col" copy="David C. Cook" ref="23.53"
53 E, tirando-o da cruz, envolveu-o num lençol de linho e o depositou num túmulo aberto numa rocha, onde ninguém havia sido sepultado ainda.
54 Wɔ̀ dhu anzɨ̀ ndɨ̀ yà ìndrǔ rɨ̌ ’ɔ̀bhɔlɔ ndɨ́nɨ̌ sàbatʉ̀ adʉ̀ tɨ́ ndɔ̀pɛ̀ ɔ̀ná ɨdhɔ ɔ̌.
54 Era o dia da preparação, e o sábado estava para começar.
55 Yà Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̀ rɔ̀ Yěsù nʉ́ndà vèbhálɛ, náadʉ̀ òwu atdíkpá Yɔ̀zɛfʉ̀ mànà. Abádhí náala Yěsù-abvò nɔ́tdʉ̀ ka kɨ́ ɔ̀nà ibhu, ’àdʉ̀ Yěsù ka kɨ̀lɨ ibhu ɔ̀ tɨ́ dhu nála.
55 As mulheres que tinham vindo com Jesus desde a Galileia seguiram José e viram o túmulo e como o corpo foi colocado ali.
56 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí náadʉ̀ ’àdu fɨ̀rábvʉ̀, ’òwù andrɔ̀kɔ mà, ndrùù rɔ́ngʉ akyɛ mànà nɔ́bhɔ̀lɔ̀. Sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ ɔ̌, abádhí náadʉ̀ ’àso yà Ʉyátá nónzì dhu bhěyi.
56 Então se retiraram para preparar óleos aromáticos e perfumes. E, no sábado, descansaram, segundo o mandamento.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 23, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.