Lucas 19

Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Yɛ̀rɨkɔ̀ tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ ndɨ̀ ndòtsù rɔ̀, Yěsù náadɨ̀ ndàmbɛ ʉ̀da dɔ̌ ndɨ kɨgɔ̀ ɔ̀na nǎ.
1 Jesus entrou em Jericó e estava atravessando a cidade.
2 Nɨ́ atdí alɛ Zàkayò tɨ́ kátɨna nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè ányɨ̀. Ndɨ Zàkayò nɨ’ɨ̀ pàratà tɔ́ pbàndɔ́mbɛ́ dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ, ndɨrɔ̀ ka nɨ’ɨ̀ ònzìtálɛ.
2 Morava ali um homem rico, chamado Zaqueu, que era chefe dos cobradores de impostos.
3 Nɨ́ kǎzè ndàla Yěsù ràrɨ̌ àdhɨ. Pbɛ́tʉ̀, kà rɨ̌ Yěsù nálǎ ihé-yà nzínzì ɔ̌ dhu nɨ́ɨ’ɨ̀ odú, ídǒ ndɨ̀ ndɨ́’ɨ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
3 Ele estava tentando ver quem era Jesus, mas não podia, por causa da multidão, pois Zaqueu era muito baixo.
4 Nɨ́ kǎkʉ̀ angyi, ndàdʉ̀ ùpo mùkuyù tɨ́ kátɨna itsu dɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ ndala tɨ́ Yěsù, ányɨ̀rɔ̌ kà rʉ̌da dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
4 Então correu adiante da multidão e subiu numa figueira brava para ver Jesus, que devia passar por ali.
5 Nɨ́, Yěsù níitdègu ɨ̀rà àhʉ ányɨ̀rɔ̌, nɨ́ kǎndà ɔrʉ̀ nga, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà Zàkayò nɨ̌: «Zàkayǒ, ífo tsàkàtsàkà. Indo dhu àkǎ mɔdhɔ̀ pbʉ̀kʉ̀ ɨdzá.»
5 Quando Jesus chegou àquele lugar, olhou para cima e disse a Zaqueu:
6 Nɨ́ Zàkayò adʉ̀ ìfo tsàkàtsàkà, ndàdʉ̀ kàkɔ dhɛ̀dhɛ nyʉ́ nà.
6 Zaqueu desceu depressa e o recebeu na sua casa, com muita alegria.
7 Nɨ́ wɔ̀ dhu nàla kɔ́rɔ́ alɛ náanù afíya ɔ̀, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Kàrà ɔ̀dhɔ̀ nzɛ́rɛngatálɛ bhà nyʉ́!»
7 Todos os que viram isso começaram a resmungar: — Este homem foi se hospedar na casa de um pecador!
8 Pbɛ́tʉ̀ Zàkayò nɨ́ɨvà ndɨ̀ ndìdè, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù nɨ̌: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, kànɨ̌ ma màbhʉ pbàkà ongyéngá tɔ́ atdínga ɔ́yɔ̌ dɔ̌ nǎkʉ̀tálɛ tɔ̀. Ndɨrɔ̀ dhu ɨ’ɨna gukyè ìndrǔ bhà dhu ma makɔ̀ tɨ̀tɔ̀ dɔ̌ dhu tɨ́, nɨ́ ma mɨ́ ndɨ dhu nádǔ ɨ̀fɔ-rà-dɔ̌ ndɨ alɛ tɔ̀.»
8 Zaqueu se levantou e disse ao Senhor: — Escute, Senhor, eu vou dar a metade dos meus bens aos pobres. E, se roubei alguém, vou devolver quatro vezes mais.
9 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Indo ɔ̀gʉ̀ nɨ́rà wà àhʉ àzú-dzá, yàrɨ́ alɛ nɨ́ Àbràhamʉ̀ t’ídhùnà átɔ̀ nɨ́dhunɨ̌.
9 Então Jesus disse:
10 Obhó tɨ́, Ìndrǔ t’ídhùnà ɨ́rà ùwǔwí alɛ nɔ́nɛ̀, ndɨ́nɨ̌ ndadʉ̀ tɨ́ ɨ̀gʉnà.»
10 Porque o
11 Yà ndɨ̀ ndʉ́nɔna dhu ɨ̀rɨ rɨ́ alɛ tɔ̀, Yěsù adʉ̀ yàrɨ́ mbólí náwɛ tdɨ́tdɔ̌. Obhó tɨ́, yà ɨ́kyɛ̀rɔ̌ Yěsù rɨ̌’ɨ̀ Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ ndɨ̀ ndotsú tɨ́ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, ìndrǔ náambɛ́nà ɨnga nɨ́rɛ̀ dɔ̌ afíya ɔ̀, kòmbí nga ràrɨ̌ ndɨ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà idzi rɨ̌ ndɔ̀pɛ̀ nɨ̌.
11 Jesus contou uma parábola para os que ouviram o que ele tinha dito. Agora ele estava perto de Jerusalém, e por isso eles estavam pensando que o Reino de Deus ia aparecer logo.
12 Nɨ́ kǎtɨ: «Atdí alɛ nɨ’ɨ̀ kamà-tɨdɔ̀. Nɨ́ ndɨ alɛ nɨ́ɨvà ndɨ̀ fɨ̀yɔ́ pbìrì ɔ̌ rɔ̀, ndàrà ɨtsɛ nyʉ́ vurò pbìrì ɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ka kʉdɔ tɨ́ ndɨ̀ ádrʉ̀ngbǎ kamà tɨ́, ndɨ dhu-dzidɔ̌, ndàdʉ̀ ìngo fɨ̀yɔ́ pbìrì ɔ̀.
12 Então Jesus disse:
13 Nɨ́, kǔnzi ɨdrɛ̀ alɛ pbɨ̀ndà kasʉtálɛ nzínzì ɔ̌ rɔ̀, ndàbhʉ ɨdrɛ̀ fʉ̀rangàfɔyá. Ndɨrɔ̀, kǎdʉ̀ dhu ʉ̀ya abádhí tɔ̀, ndàtɨ: ‹Nyɔ̀nzɨ mùtùruzì wɔ̀ fʉ̀rangà dɔ̌, ràrà àhʉ ma míngo dhu ɔ̀.›
13 Antes de viajar, chamou dez dos seus empregados, deu a cada um uma moeda de ouro e disse: “Vejam o que vocês conseguem ganhar com este dinheiro, até a minha volta.”
14 Pbɛ́tʉ̀, kà mà tɔ́ pbìrì ɔ̌ alɛ náandrɔ̀ ka atdídɔ̌. Nɨ́ abádhí adʉ̀ ìndrǔ òvì ròwù kǒwù ɔ̌, ròwù àtɨ̀nà: ‹Mǎ mòzè nzá wɔ̀ alɛ rɔ̀nyʉ̀ idzi dɔ̀ká.›
14 — Acontece que o povo do seu país o odiava e por isso mandou atrás dele uma comissão para dizer que não queriam que aquele homem fosse feito rei deles.
15 Nɨ́, ádrʉ̀ngbǎ kamà tɨ́ ka kʉ́dɔ ndɨ̀ dhu-dzidɔ̌, ndɨ̀ ndìngò fɨ̀yɔ́ pbìrì ɔ̀ rɔ̀, kǎvì kunzì kɔ̌kɔ̀ fʉ̀rangà ndɨ̀ ndʉndɔ fɔyá pbɨ̀ndà kasʉtálɛ, ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ ndʉnɨ tɨ́ ɨ̀ngbǎ dhu bhěyi màtɨ́ abádhí nɔ́nzɨ̀ kasʉ ndɨ fʉ̀rangà nɨ̌ dhu.
15 — O homem foi feito rei e voltou para casa. Aí mandou chamar os empregados a quem tinha dado o dinheiro, para saber quanto haviam conseguido ganhar.
16 Nɨ́, wɛmbɛrɛ̀ tɔ́ alɛ nɨ́ɨra, ndàtɨ kà nɨ̌: ‹Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, pbʉ̀kʉ̀ fʉ̀rangà nísě ndɨ̀ atdí kumì fʉ̀rangà nɨ̌.›
16 O primeiro chegou e disse: “Patrão, com aquela moeda de ouro que o senhor me deu, eu ganhei dez.”
17 Nɨ́ ádrʉ̀ngbǎlɛ adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: ‹Ídzì dhu nɨ́ wɔ̀! Nyɨ nɨ́ ídzì kasʉtálɛ. Nyɨ nyɔ́dɔ̀ yà fʉnʉ́ ma mabhʉ̀ ákɛ̌kpá dhʉ́-ngba nyʉ́ mběyi. Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, ma mɨ́ nyɨlɨ̌ nyadɨ ádrʉ̀ngbǎlɛ tɨ́ ɨdrɛ̀ kɨgɔ̀ dɔ̌.›
17 — “Muito bem!” — respondeu ele. — “Você é um bom empregado! E, porque foi fiel em coisas pequenas, você vai ser o governador de dez cidades.”
18 Ɔyɔ rɨ́ kìsě kasʉtálɛ nɨ́ɨra ndàdʉ̀ àtɨ̀nà: ‹Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, pbʉ̀kʉ̀ fʉ̀rangà nísě ndɨ̀ imbò fʉ̀rangà nɨ̌.›
18 — O segundo empregado veio e disse: “Patrão, com aquela moeda de ouro que o senhor me deu, eu ganhei cinco.”
19 Nɨ́ ádrʉ̀ngbǎlɛ adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: ‹Ɨnyɨ nyʉ́ mà átɔ̀, nyɨ nyádɨ imbò kɨgɔ̀ dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ tɨ́.›
19 — “Você vai ser o governador de cinco cidades!” — disse o patrão.
20 Ngǎtsi kasʉtálɛ nɨ́ɨra, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà: ‹Ádrʉ̀ngbǎlɛ, kànɨ̌ pbʉ̀kʉ̀ fʉ̀rangà. Ma makpɔrɔ ka mbɛrʉ̀ ɔ̀, madʉ̀ òrùnà.
20 — O outro empregado chegou e disse: “Patrão, aqui está a sua moeda. Eu a embrulhei num lenço e a escondi.
21 Obhó tɨ́, ma marúbhi ɔdɔ̀nʉ nɔ́nzɨ̀ rɔ̌, ɨnyɨ nɨ́ atdídɔ̌ arɔ́rʉ̀ alɛ nɨ́dhunɨ̌. Nyɨ nyárɨ́ dhu ìdyi ɨnzá nyɨ nyɨlɨ dhu rɔ́, ndɨrɔ̀ nyɨ nyárɨ́ ɔ̀nyʉ̀ ògu ɨnzá nyɨ nyazò dhu rɔ́.›
21 Tive medo do senhor, porque sei que é um homem duro, que tira dos outros o que não é seu e colhe o que não plantou.”
22 Nɨ́ ádrʉ̀ngbǎlɛ adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: ‹Ma mɨ́ anya ɔ̀tdɨ̀ dʉ̀nʉ́ tsʉ̀nʉ-bvʉ rɔ̌. Ɨnyɨ nɨ́ nzɛ́rɛ kasʉtálɛ. Nyɨ nyʉnɨ wà dhu ma ràrɨ̌ ɔ̀rʉ̀ arɔ́rʉ̀ alɛ, ma rarɨ́ dhu ìdyi ɨnzá ma mɨlɨ dhu rɔ́, ndɨrɔ̀ ma rarɨ́ ɔ̀nyʉ̀ ògu ɨnzá ma mazò dhu rɔ́.
22 — Ele respondeu: “Você é um mau empregado! Vou usar as suas próprias palavras para julgá-lo. Você sabia que sou um homem duro, que tiro dos outros o que não é meu e colho o que não plantei.
23 Nɨ́rɔ̀, ádhu ɨnzá nyɨ nyadʉ̀ àrà idú fʉ̀rangà nɨ́lɨ bǎkì ɔ̀ nɨ̌, ndɨ́nɨ̌ ma mɨ́rà àhʉ nɨ́nganɨ́, ma madʉ̀ya tɨ́ àkɔnà ɨwà dɔ̀ná nɨ́dɔ̀ rɔ́rɔ̀?›
23 Então por que você não pôs o meu dinheiro no banco? Assim, quando eu voltasse da viagem, receberia o dinheiro com juros.”
24 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ àtɨ̀nà ányɨ̀rɔ̌ ɨ̀’ɨ̀ alɛ nɨ̌: ‹Nyàkɔ wɔ̀ kà-fɔ́ rɨ́’ɨ̀ fʉ̀rangà, nyǎdʉ̀ àbhʉnà yà ɨdrɛ rɨ́’ɨ̀ kà nà alɛ tɔ̀.›
24 — E disse para os que estavam ali: “Tirem dele a moeda e deem ao que tem dez.”
25 Nɨ́ ɨ alɛ adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: ‹Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, kà rɨ̌’ɨ̀ ìnè ɨdrɛ̀ fʉ̀rangà nyʉ́ nà.›
25 Eles responderam:
26 Ma mátɨna nyɨ̌ nɨ̌, ka kabhʉ̀ya dhu ìnè dhu rɨ̌’ɨ̀ fɔná alɛ tɔ̀. Pbɛ́tʉ̀ yà ɨ̀mbǎ rɨ́’ɨ̀ dhu nà alɛ-fɔ́ rɔ̀, ka kakɔ̀ya yà kà-fɔ́ rɨ́’ɨ̀ dhu mà.
26 — E o patrão disse:
27 Ndɨrɔ̀ nyìwǔ pɛ́ yà ɨnzá ma nazè mɔnyʉ̀ idzi dɔ̀yá pbàkà òmvǔ-tsí nà ɨrɔ́, nyǎdʉ̀ àzènà ɔnzɨ̀dú rɔ̀.»
27 E agora tragam aqui os meus inimigos, que não queriam que eu fosse o rei deles, e os matem na minha frente.”
28 Wɔ̀ dhu bhěyi ndɨ̀ ndɔ̀tɛ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù àdʉ̀ ʉ̀da ndàdɨ angyi ihé-yà tɔ̀, ndàdʉ̀ ùpo ndàrà Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀.
28 Depois de dizer isso, Jesus foi adiante deles para Jerusalém.
29 Nɨ́ kǐtdègu Bɛ̀tɛ̀fagɛ̀ mà Bɛ̀tànɨyà mànà tɔ́ pbanga níndù, Mìzèyìtunì tɔ́ pbìrì ɨnǎ rɔ̀, nɨ́ kǎvì ɔ́yɔ̌ alɛ pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ nzínzì ɔ̌ rɔ̀ ròwù angyi,
29 Quando iam chegando aos povoados de Betfagé e Betânia, que ficam perto do monte das Oliveiras, enviou dois discípulos na frente,
30 ndàdʉ̀ àtɨ̀nà nɨ̌: «Nyòwu wɔ̀ angyi rɨ́’ɨ̀ pbanga ɔ̀. Nɨ́, ányɨ̀ nyɨ̌ nyówu ùvò rɔ̀, nyɨ̌ nyɨ́ ɨnzá atdí alɛ mà nápɛ̀ ùbhi dɔ̀ná angyi kayinǒ-ngba nótù òsò ka kòsò rɔ́. Nɨ́ nyàdʉ̀ nyʉ̌nga ka, nyǎdʉ̀ ìwu nà ɨrɔ́.
30 com a seguinte ordem:
31 Ndɨrɔ̀ atdí alɛ mà níivúna gukyè dhu tsʉ̀kʉ́ ndàtɨ: ‹Ádhu nyɨ̌ nyɨ́ kʉ̀ngǎ nɨ̌?› Nɨ́ nyɨ̌ nyadʉ̀na dhu àdu kà tɔ̀ nyǎtɨ ádrʉ̀ngbǎlɛ ràrɨ̌’ɨ̀ kǎtdyú nà.»
31 Se alguém perguntar por que vocês estão fazendo isso, digam que o Mestre precisa dele.
32 Nɨ́ kɔ̌kɔ̀ Yěsù òvì alɛ náawù, ’àdʉ̀ kɔ́rɔ́ dhu-tsí nótù yà Yěsù nʉ́nɔ̀nà fɨ̌yɔ̀ dhu bhěyi tɨ́.
32 Eles foram e acharam tudo como Jesus tinha dito.
33 Nɨ́ abádhí rɨ̌ kayinǒ-ngba nʉ́ngǎ rɔ̀ nɨ́ ndɨ, ndɨ kayinǒ-ngba-abádhí níivú dhu abádhí-tsʉ̌, ’àtɨ: «Ádhu nyɨ̌ nyɨ́ kayinǒ-ngba nʉ́ngǎ nɨ̌?»
33 Quando estavam desamarrando o jumentinho, os donos perguntaram: — Por que é que vocês estão desamarrando o animal?
34 Nɨ́ abádhí adʉ̀ dhu àdu ’àtɨ: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ rɨ̌’ɨ̀ kǎtdyú nà.»
34 Eles responderam: — O Mestre precisa dele.
35 Abádhí náadʉ̀ òwu wɔ̀rɨ́ kayinǒ-ngba nà Yěsù-tɨ’ɔ̀, ’àdʉ̀ rɔ̀yá ɔrʉ́ mʉ̀dzarʉ̀ nʉ́wà, ’ùhu dɔ̀ná, ’àdʉ̀ Yěsù àbhʉ rùpò ndàdɨ ndɨ kayinǒ-ngba dɔ̌.
35 Então eles levaram o jumentinho para Jesus, puseram as suas capas sobre o animal e ajudaram Jesus a montar.
36 Nɨ́ yà Yěsù rǎrà angyi dhu bhěyi, ìndrǔ nóowúnà rɔ̀yá mʉ̀dzarʉ̀ nʉ́wà rɔ̌, ’ùhu otu ɔ̌.
36 Conforme ele ia passando, o povo estendia as suas capas no caminho.
37 Nɨ́ Yěsù itdègu Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ níndù, yà Mìzèyìtunì tɔ́ pbìrì dɔ̀ rɔ̀ ráwǔ otu ɔ̌, nɨ́ kǒwu ɔ̌ ríwu ábhàlɨ̌ tɔ́ ihé-yà náadʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’ìlè Kàgàwà ɔrʉ́ tǔya nyʉ́ nà, yà Yěsù rɔ̌nzɨna kɔ́rɔ́ wɨwɨ̀ ɨ̀ àla dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
37 Quando Jesus chegou perto de Jerusalém, na descida do monte das Oliveiras, uma grande multidão de seguidores ia com ele. E eles, cheios de alegria, começaram a louvar a Deus em voz alta por tudo o que tinham visto.
38 Abádhí ambɛ́nà àtɨ̀nà dɔ̌:
38 Eles diziam: — Que Deus abençoe o Rei que vem em nome do Senhor! Paz no céu e
39 Nɨ́ ihé-yà nzínzì ɔ̌ ɨ̀’ɨ̀ ngúfe Pbàfàrìsáyó náatɨ Yěsù nɨ̌: «Màlimǒ, ɨ́sɔ̌ pbʉ̀kʉ̀ ábhàlɨ̌ rɨ̀nɛ̀.»
39 Aí alguns fariseus que estavam no meio da multidão disseram a Jesus: — Mestre, mande que os seus seguidores calem a boca!
40 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Ma mátɨna nyɨ̌ nɨ̌: abádhí nɨ́ɨnɛ̀na gukyè, nɨ́ odu rɨ̌ ndɨ ùkǔ.»
40 Jesus respondeu:
41 Yěsù itdègu ɨ̀rà àhʉ ɨ́kyɛ̀rɔ̌ Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ tɨ́ ndàdʉ̀ kàla, nɨ́ kǎpɛ̀ ndɔ̀dzɨ̀ kà dɔ̌,
41 Quando Jesus chegou perto de Jerusalém e viu a cidade, chorou com pena dela
42 ndàmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Yàrɨ́ ɨdhɔ ɔ̌, nyɨ nyʉ́ mà átɔ̀ nyɨ nyʉ́nɨ̌yana gukyè màrʉ̀ngà nábà nyɨ nyádʉ̀ tɨ́ dhu! Pbɛ́tʉ̀ kombí ndɨ dhu òrù wà ndɨ̀ rʉ̀nʉ́.
42 e disse:
43 Obhó tɨ́, ɨdhɔ nɨ́ɨ’ɨya ìnè, yà pbʉ̀kʉ̀ òmvǔ rɨ̌ nyɔkɛ̀rɛ̀, ɨ̀ ràkpɔ̀rɔ̀ ngbɔ̌nʉ ɔ̀ná odu tɔ́ kàlɨ̀ nɨ̌, ɨ̀ rɨ̀lɨ nyɨ átsǐ, ’àdʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’ùgyè nyɨ kɔ́rɔ́ ngari ɔ̀nǎ rɔ̀.
43 Pois chegarão os dias em que os inimigos vão cercá-la com rampas de ataque, e vão rodeá-la, e apertá-la de todos os lados.
44 Abádhí rɨ̌ nyugòlǒ, ɨ̀ rɔ̀bɛ̀ ʉ̀nʉ́nga, ɨnyɨ, kɔ́rɔ́ ʉ̀nʉ́ aróko alɛ mànà. Ndɨrɔ̀, abádhí rɨ̌ nzɨ̌ ɨnyɨ ka kasɨ̀ nɨ̌ atdí odu mà nʉ́bha ràdɨ ngǎtsi odu dɔ̌, ɨnzá nyɨ nyʉnɨ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ mʉ̀dzʉ̀nà ɨ́rà ɨndʉ̀ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ nɨ́dhunɨ̌.»
44 Eles destruirão completamente você e todos os seus moradores. Não ficará uma pedra em cima da outra, porque você não reconheceu o tempo em que Deus veio para salvá-la.
45 Kàgàwà bhà ɨdza ndɨ̀ ndòtsù rɔ̀, Yěsù adʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndòdì ányɨ̀ ɨdzá rɔ̀ rɨ́ dhu ùdzǐ alɛ.
45 Jesus entrou no pátio do Templo e começou a expulsar dali os vendedores.
46 Kǎmbɛ́nà àtɨ̀nà dɔ̌ abádhí nɨ̌:
46 Ele lhes disse:
47 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù adʉ̀ àdɨ ndàrà dhu ùdhe rɔ̌ ìndrǔ tɔ̀ bìlǐnganà Kàgàwà bhà ɨdzá rɔ̀. Nɨ́ pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Ʉyátá tɔ́ màlímó mà, ndɨrɔ̀ Pbàyàhúdí nzínzì ɔ̌ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mànà náadʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’ɔ̀mɛ̀ kàbhʉ ɨ̀ ádʉ̀ kohò ɔ̀ná otu.
47 Jesus ensinava no pátio do Templo todos os dias. Os chefes dos sacerdotes, os mestres da Lei e os líderes do povo queriam matá-lo.
48 Pbɛ́tʉ̀ abádhí nʉ́ʉnɨ ɨnzá ɨ̀ ádʉ̀ ɔ̀nzɨ̀nà dhu, kɔ́rɔ́ alɛ rǒwu Yěsù rʉ̌nɔna dhu nɨ́rɨ̀ rɔ̌ atdyúya nyʉ́ nà nɨ́dhunɨ̌.
48 Mas não achavam jeito de fazer isso, pois todos o escutavam com muita atenção.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.