Lucas 17
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NTLH
1 Yěsù atɨ pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ nɨ̌: «Ìndrǔ rǎdɨ ɨ̀mbǎ ndɨ̀’ɨ̀ ndàbhʉ̌ rɨ́ ndòtsù nzɛ́rɛnga ɔ̀ dhu nà dhu rɨ̌’ɨ̀ odú nyʉ́. Pbɛ́tʉ̀ ɔdhɨ̀nà nábhʉ̌ rɨ́ ròtsù nzɛ́rɛnga ɔ̀ alɛ rɨ̌’ɨ̀ àpbɛ̀ ɔ̌.
1 Jesus disse aos seus discípulos:
2 Dhu ɔ̀fɔ̀ nga mběyi nyʉ́, kosò ádrʉ̀ngbǎ odu-ba ndɨ alɛ-tú, kadʉ̀ ndɨ alɛ nɨ́dɔ̀ ádrʉ̀ngbǎ rɛ̀rʉ̀ ɔ̀, kɨ̀’ɨ̀ kàrɨ́ nzónzo nzínzì ɔ̌ atdí ngbángba mà nábhʉ̌ rɨ́ ròtsù nzɛ́rɛnga ɔ̀ alɛ tɨ́ rɔ̀.
2 Seria melhor para essa pessoa que ela fosse jogada no mar com uma grande pedra de moinho amarrada no pescoço do que fazer com que um destes pequeninos peque.
3 Nɨ́rɔ̀, nyɔ̀dɔ nyɨ̌ mběyi nyɨ̌-tɨ́rɔ̀!
3 Tenham cuidado! Se o seu irmão pecar, repreenda-o; se ele se arrepender, perdoe.
4 Ndɨrɔ̀ kǎpɛ́ dhu àfǎ ɔnzɨ̀nʉ́ àrʉ̀bhʉ̀-gʉ̀na atdí adyi ɔ̌, ndàdʉ̀ ndàdu àrʉ̀bhʉ̀-gʉ̀na ndɨ̀rà àtɨ̀nà nyɨ nɨ̌: ‹Ma mʉ̀gɛ̀rɛ̀ wà ma mʉbhà pbàkà nzɛ́rɛ mʉ̀tsɔ.› Nɨ́ dhu àkǎ nyarà dhu ʉ̀bà rɔ̌ kà tɔ̀.»
4 Se pecar contra você sete vezes num dia e cada vez vier e disser: “Me arrependo”, então perdoe.
5 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, pbɨ̀ndà uvitatálɛ náadʉ̀ àtɨ̀nà Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù nɨ̌: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, ɨ́trɔ̌ fàká a’uta.»
5 Os apóstolos pediram ao Senhor: — Aumente a nossa fé.
6 Nɨ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Fʉ̀kʉ́ a’uta nɨ́’ɨ̀ná gukyè hàràdalɨ̀ tɨ́ kátɨna itsu-kpɔ̌ bvʉ̌ màtɨ́, nɨ́ nyɨ̌ nyàmbɛ̀nà àtɨna yàrɨ́ itsu nɨ̌: ‹Ɨ́ngbɛ̀ nyɨ ɨvɛ́nʉ mànà, nyarà nyɔdɨ̀ ádrʉ̀ngbǎ rɛ̀rʉ̀ ɔ̀›, nɨ́ kàmbɛ̀nà àdʉ̀ tsʉ̀kʉ́ dhu nɨ́rɨ̀ ɨ̀rɨ.»
6 E ele respondeu:
7 «Ádhɨ pbá alɛ nzínzìkʉ ɔ̌ ndɨ, yà ɨnga bvʉ̀ rɔ̀ ríngo, ngǎtsi nɨ̌ tàmà ndɨ̀ ndʉ̀ndà ɨ rɔ̀ ríngo pbɨ̀ndà kasʉtálɛ nɨ̌ rádʉ̀ àtɨ̀nà: ‹Ɨ́rà tsàkàtsàkà, ɔ̀nyʉ̀ nyɨ nyɔnyʉ tɨ́!›
7 Jesus disse:
8 Pbɛ́tʉ̀ kà tɨ́ nzɨ̌ àdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: ‹Óyè ɔ̀nyʉ̀ idù. Ndɨrɔ̀ nyádʉ̀ nyʉfɔ́ nyɨ mběyi, nyadʉ̀ ɔ̀nyʉ̀ níbhò idù. Dhu ma mɔ̀nyʉ̀ madʉ̀ dhu ɔ̀mvʉ̀ dhu-dzidɔ̌ nɨ́ ndɨ, nyɨ nyadʉ̀na dhu ɔ̀nyʉ̀, nyadʉ̀ dhu ɔ̀mvʉ̀ átɔ̀.›
8 Claro que não! Pelo contrário, você dirá: “Prepare o jantar para mim, ponha o avental e me sirva enquanto eu como e bebo. Depois você pode comer e beber.”
9 Wɔ̀ ádrʉ̀ngbǎlɛ t’ádʉ̀ ɔ̀tsɔ̀ àbhʉ àbhʉ̌ ndɨ pbɨ̀ndà kasʉtálɛ tɔ̀ yà kà tɔ̀ ndɨ̀ ndàvinà dhu kɔ̀nzɨ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀?
9 Por acaso o empregado merece agradecimento porque obedeceu às suas ordens?
10 Nɨ́ ndɨ dhu bhěyi tɨ́, nyɨ̌ nyʉ́ mà átɔ̀, nyɨ̌ nyapɛ́ yà fʉ̌kʉ̀ ka kàvinà dhu ɔ̀nzɨ kɔ́rɔ́, nɨ́ nyɨ̌ nyàkǎ nyǎtɨ: ‹Mǎ nɨ́ ɨ̀mbǎ tɨ̌ya nà kasʉtálɛ, mǎ mɔ̀nzɨ̀ yà àkǎ àkǎnà mɔ̌nzɨ̀ fàká kasʉ kɛ̀lɛ̌.›»
10 Assim deve ser com vocês. Depois de fazerem tudo o que foi mandado, digam: “Somos empregados que não valem nada porque fizemos somente o nosso dever.”
11 Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ ndɨ̀ ndárà rɔ́rɔ̀, Yěsù nʉ́ʉdà Sàmàrɨyà tɔ́ pbìrì mà Gàlìlayà tɔ́ pbìrì mànà nzínzì ɔ̌ ifo ɔ̀na nǎ.
11 Jesus continuava viajando para Jerusalém e passou entre as regiões da Samaria e da Galileia.
12 Nɨ́ atdí pbanga ɔ̀ kà rǒtsù rɔ́, ɨdrɛ̀ kɨ́kɨ́tálɛ náatù ɨ̀ kà mànà. Nɨ́, ɨtsɛta ɨ̀ ìkò rɔ́rɔ̀,
12 Quando estava entrando num povoado, dez leprosos foram se encontrar com ele. Eles pararam de longe
13 abádhí apɛ̀ ’ùkǔ, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Yěsù, Màlimǒ, ábà ɨzʉ dɔ̀ká!»
13 e gritaram: — Jesus, Mestre, tenha pena de nós!
14 Nɨ́, abádhí ndɨ̀ ndàla rɔ̀, Yěsù atɨ abádhí nɨ̌: «Nyòwu nyɨ̀tɛ̀ nyɨ̌ pbàkùhánɨ́ tɔ̀.» Nɨ́ ányɨ̀ ɨ̀ ówu rɔ́rɔ̀, abádhí náala ɨ̀ ɨwà ɨ̀ ʉ̀gʉ rɔ́.
14 Jesus os viu e disse: Quando iam pelo caminho, eles foram curados.
15 Nɨ́ abádhí nzínzì ɔ̌ atdí alɛ níitdègu ndɨ̀ ndɔ̀gʉ̀ dhu nálǎ, náadù ndɨ̀ owùna-lú, Kàgàwà nɨ́fʉ̌ ndɨ̀ ndɨ́ ɔrʉ́ tǔna nyʉ́ nà rɔ́rɔ̀.
15 E, quando um deles, que era samaritano , viu que estava curado, voltou louvando a Deus em voz alta.
16 Nɨ́, kǐtsi ndìbvu Yěsù-pfɔ̀ rɔ̌, ndàpbǎ nyɨ̀na adzɨkpa nyʉ́ rɔ̌, ndàdʉ̀ ɔ̀tsɔ̀ nábhʉ Yěsù tɔ̀. Wɔ̀ ndɨ alɛ nɨ’ɨ̀ Sàmàrɨyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ alɛ.
16 Ajoelhou-se aos pés de Jesus e lhe agradeceu.
17 Nɨ́, Yěsù ivú dhu ndàtɨ: «Nɨ̀’ɨ̀ tɨ́ obhó ɨdrɛ̀ alɛ ɨ ʉ̀gʉ̌ ʉ̀gʉ kɔ́rɔ́? Nɨ́ àrʉ̀gyètdí ngʉ̌kpà alɛ rɨ̌’ɨ̀ àdhà?
17 Jesus disse:
18 Tɨ́ yà vurò pbìrì ɔ̌ atdí alɛ kɛ̀lɛ̌ ndɨ ndɨ̀ nàdu ndɨ̀rà Kàgàwà nɨ́fʉ?»
18 Por que somente este estrangeiro voltou para louvar a Deus?
19 Tdɨ́tdɔ̌ kǎdʉ̀ àtɨ̀nà wɔ̀ ndɨ alɛ nɨ̌: «Ɨ́và nyɨ, nyadʉ̀ àrà. Ɨwà pbʉ̀kʉ̀ a’uta nɨ́gʉ̌ nyɨ.»
19 E Jesus disse a ele:
20 Pbàfàrìsáyó nívǔ Kàgàwà rɨ̌ idzi nɔ́nyʉ ìndrǔ dɔ̌ ɔ̀ná ɨdhɔ Yěsù-tsʉ̌ rɔ̀, kǎdʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Kàgàwà rɨ̌ idzi nɔ́nyʉ ìndrǔ dɔ̌ ɔ̀ná ɨdhɔ rɨ̌ nzɨ̌ ɨ̀rà alɛ-nyɨ̀kpɔ́ nɨ̌ kádʉ̀ àlanà ɔ́fɔ̀ ɔ̌.
20 Alguns fariseus perguntaram a Jesus quando ia chegar o Reino de Deus . Ele respondeu:
21 Ka kɨ́ nzɨ̌ àdʉ̀ àtɨ̀nà: ‹Nyàndà, kà rɨ̌’ɨ̀ ɨrɔ́!› Ndɨrɔ̀ ngǎtsi nɨ̌: ‹Kà rɨ̌’ɨ̀ ndɔrɔ́!› Obhó tɨ́, ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà idzi nɨ́ rɨ̌’ɨ̀ ìnè nzínzìkʉ ɔ̌.»
21 Ninguém vai dizer: “Vejam! Está aqui” ou “Está ali”. Porque o Reino de Deus está dentro de vocês.
22 Tdɨ́tdɔ̌ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà ábhàlɨ̌ nɨ̌: «Ɨdhɔ nɨ́ɨ’ɨya ìnè yà Ìndrǔ t’ídhùnà bhà ɨdhɔ nózè nyɨ̌ nyɨ́ nyǎla atdí màtɨ́ ɔ̀ná, pbɛ́tʉ̀ nyɨ̌ nyadʉ̀ya nzɨ̌ kàla.
22 Então ele disse aos discípulos:
23 Ka kowuya àtɨ̀nà rɔ̌ nyɨ̌ nɨ̌: ‹Kà rɨ̌’ɨ̀ ndálʉ̀!› ngǎtsi nɨ̌: ‹Kà rɨ̌’ɨ̀ ɨrɔ́!› Nɨ́, àpɛ́ nyǒwuya òwu rɔ̌ ányɨ̀, ndɨrɔ̀ àpɛ́ nyǒwuya òtse rɔ̌ ányɨ̀.
23 Alguns vão dizer a vocês: “Olhem aqui” ou “Olhem ali”; porém não saiam para procurá-lo.
24 Obhó tɨ́, àdhàdhɨ̀ ɔvɔ náarámbɨlɨ ɔ̀rʉ̀-akpà-nyɨ̀ rɔ̌, atdídhená adzɨ-igì ɔ̀nǎ rɔ̀, ndʉ̀dà ngǎtsi adzɨ-igì ɔ̀ dhu bhěyi, Ìndrǔ t’ídhùnà bhà ɨdhɔ ɔ̌ dhu nɨ́ɨ’ɨya ndɨ dhu bhěyi tɨ́.
24 Porque, assim como o relâmpago brilha de uma ponta do céu até a outra, assim será no dia em que o Filho do Homem vier.
25 Pbɛ́tʉ̀, dhu àkǎ pɛ́ kà ràbà àpbɛ̀ abhɔ nyʉ́ angyi, ndɨrɔ̀ yà indo arɨ́’ɨ̀ alɛ ràdʉ̀ kɔ̀dhɔ̀.
25 Mas primeiro ele precisa sofrer e ser rejeitado pelo povo de hoje.
26 Nʉwà bhà kàsʉmɨ̀ ɔ̌ ndɨ̀ nanzɨ̀ dhu-tɨdɔ̀ nɔ́ɔnzɨya ndɨ̀ ndɨ dhu bhěyi tɨ́ Ìndrǔ t’ídhùnà bhà ɨdhɔ ɔ̌.
26 Como foi no tempo de Noé, assim também será nos dias de antes da vinda do Filho do Homem.
27 Ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, ìndrǔ nóongónà ’ɔ̀nyʉ̀, ’àdʉ̀ ’ɔ̀mvʉ̀. Abádhí ongónà ’ʉ̀mba, ’àdʉ̀ fɨ̀yɔ́ nzónzo nábhʉ rʉ̀mbǎ ɨ̀, ràrà àhʉ Nʉwà rǒtsù sàfinà ɔ̀ ɔ̀ná ɨdhɔ ɔ̀. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌ nɨ́ ndɨ, ádrʉ̀ngbǎ igye nɨ́ɨkɔ́, ɨdha ràdʉ̀ yà adzɨ dɔ̌ kɔ́rɔ́ dhu-tsí àmbili, ndàdʉ̀ ìndrǔ-tsè nɔ́tdɨ̀ kɔ́rɔ́.
27 Todos comiam e bebiam, e os homens e as mulheres casavam, até o dia em que Noé entrou na barca. Depois veio o dilúvio e matou todos.
28 Ndɨrɔ̀ kɔ̌nzɨya ndɨ̀ átɔ̀, yà Lotì bhà kàsʉmɨ̀ ɔ̌ ndɨ̀ nanzɨ̀ dhu bhěyi. Ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, ìndrǔ nóongónà ’ɔ̀nyʉ̀, ’àdʉ̀ ’ɔ̀mvʉ̀. Abádhí ongónà ɔdhɨ́ya-fɔ́ dhu núdzi, ’àdʉ̀ òwu fɔyá dhu núbho rɔ̌ ɔdhɨ́ya rùdzǐ átɔ̀. Abádhí ongónà itse núzo ɨnga ɔ̌, ’àdʉ̀ òwu ɨdza nʉ́sɨ rɔ̌.
28 A mesma coisa aconteceu no tempo de Ló. Todos comiam e bebiam, compravam e vendiam, plantavam e construíam.
29 Pbɛ́tʉ̀ Lotì àhʉ Sɔ̀dɔmɔ̀ tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ rɔ̀ nɨ́nganɨ́, Kàgàwà náabhʉ̀ ɔ̀rʉ̀ rɔ́rʉ̀ odu tɔ́ kàzʉ rɨ̀pbà ndɨ̀ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀, rɔ̀tdɨ̀ Sɔ̀dɔmɔ̀ ɔ̌ bhà-tsè kɔ́rɔ́.
29 No dia em que Ló saiu de Sodoma, choveu do céu fogo e enxofre e matou todos.
30 Nɨ́, dhu nɔ́ɔnzɨya ndɨ̀ ndɨ dhu bhěyi tɨ́ Ìndrǔ t’ídhùnà rɨ̌ ndàvǐ ìndrǔ tɔ̀ nɨ́nganɨ́.
30 Assim será o dia em que o Filho do Homem aparecer.
31 Ndɨ nɨ́nganɨ́, pbɨ̀ndà ɨdza dɔ̀ ka kɔ́bhɔ̀lɔ̀ okota tɔ̀ ngari ɔ̀ ndɨ̀ nòtù alɛ, pbɨ̀ndà dhu-tsí ràdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ɨdza, náakáya nzɨ̌ ndìfò, ndàhʉ ɨ dhu-tsí núgù. Ndɨ dhu bhěyi tɨ́, ɨnga bvʉ̀ ndɨ̀ nòtù alɛ náakáya nzɨ̌ ndàdu ndɨ̀ ɨbha.
31 Aí quem estiver em cima da sua casa, no terraço, desça, e fuja logo, e não perca tempo entrando na casa para pegar as suas coisas. E quem estiver no campo não volte para casa.
32 Nyɨ̀rɛ̀ pɛ́ Lotì-ve rɔ̌ ndɨ̀ nanzɨ̀ dhu.
32 Lembrem da mulher de Ló.
33 Pbɨ̀ndà ípìrɔ̌nga nòzè ndɨ̀gʉ̌ alɛ níiwíya ka. Pbɛ́tʉ̀ pbɨ̀ndà ípìrɔ̌nga níwǐ rɨ́ alɛ náadʉ̀ya kɔ̀dɔ̀ ɔ̀dɔ̀.
33 A pessoa que procura os seus próprios interesses nunca terá a vida verdadeira; mas quem esquece a si mesmo terá a vida verdadeira.
34 Ma mɨ́ kʉ̀nɔ fʉ̌kʉ̀, ndɨ iku ɔ̌, ɔ́yɔ̌ rɔ̀ ɨ̀ nòtù atdí ara dɔ̌ alɛ nzínzì ɔ̌ rɔ̀ ka kowuya atdí alɛ nódyì rɔ̌, kadʉ̀ ngǎtsi alɛ nʉ́bhà.
34 Naquela noite duas pessoas estarão dormindo numa mesma cama. Eu afirmo a vocês que uma será levada, e a outra, deixada.
35 Ɔ́yɔ̌ rɔ̀ rɨ́ dhu ò’ù atdíkpá odu dɔ̌ rɔ́ ɨ̀ nòtù vèbhálɛ nzínzì ɔ̌ rɔ̀, ka kowuya atdí nódyì rɔ̌, kadʉ̀ ngǎtsi nʉ́bhà.
35 Duas mulheres estarão moendo trigo juntas: uma será levada, e a outra, deixada.
36 [Ɔ́yɔ̌ rɔ̀ ɨ̀ nòtù ɨnga-bvʉ̌ kpabhálɛ nzínzì ɔ̌ rɔ̀, ka kowuya atdí alɛ nódyì rɔ̌, kadʉ̀ ngǎtsi alɛ nʉ́bhà.»]
36 [Naquele dia, dois homens estarão trabalhando na fazenda: um será levado, e o outro, deixado.]
37 Nɨ́ Yěsù bhà ábhàlɨ̌ náadʉ̀ dhu ìvu kà-tsʉ̌ ’àtɨ: «Wɔ̀rɨ́ dhu ɔnzɨya ndɨ̀ àdhà Ádrʉ̀ngbǎlɛ́?» Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Abvo rɨ̌’ɨ̀ rɔ́nga nɨ́ ndɨ pbàsɛ̀gɛ̀ núunduya ɨ̀ nɨ̌.»
37 Então os discípulos perguntaram: — Senhor, onde vai ser isso? Ele respondeu:
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 17, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.