Lucas 16
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NVT
1 Yěsù adʉ̀ yàrɨ́ dhu náwɛ átɔ̀ pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ tɔ̀: «Atdí ònzìtálɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ atdí pbɨ̀ndà kasʉtálɛ nà. Ndɨ kasʉtálɛ kɨ̌lɨ rɨ̀’ɨ̀ kɔ́rɔ́ pbɨ̀ndà dhu-tsí dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ tɨ́. Nɨ́ ka kadʉ̀ ndɨ kasʉtálɛ nɔ́bhʉ̀ katɨ, kà rarɨ́ pbɨ̀ndà ádrʉ̀ngbǎlɛ bhà dhu-tsí nɨ́nzǎ.
1 Jesus contou a seguinte história a seus discípulos: “Um homem rico tinha um administrador que cuidava de seus negócios. Certo dia, foram-lhe contar que esse administrador estava desperdiçando seu dinheiro.
2 Nɨ́ wɔ̀rɨ́ ádrʉ̀ngbǎlɛ náanzi ka, ndàdʉ̀ dhu ìvu tsʉ̀ná ndàtɨ: ‹Ádhu wɔ̀ ma márà ɨ̀rɨ̀nà rɔ̌ dʉ̀nʉ́ ka kʉ́nɔna rɔ́? Ɨ́tɛ̀ pɛ́ pbàkà dhu-tsí nɔ́dɔ nyɨ nyárɨ́ tɨ́ dhu idù. Rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ kòmbí, nyɨ́ nzɨ̌ adɨ tdɨ́tdɔ̌ pbàkà dhu-tsí dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ tɨ́.›
2 Então mandou chamá-lo e disse: ‘O que é isso que ouço a seu respeito? Preste contas de sua administração, pois não pode mais permanecer nesse cargo’.
3 Nɨ́ wɔ̀rɨ́ alɛ nɨ́ɨrɛ̀ nga afína ɔ̀, ndàtɨ: ‹Ma mɨ́ dhu ɔ̀nzɨ ɨ̀ngbǎ dhu bhěyi yà pbàkà ádrʉ̀ngbǎlɛ rɨ̌ ɨma nípfǒ pbɨ̀ndà dhu-tsí t’ɔ́dɔta-kàsʉ̌ ɔ̀ rɔ̀ rɔ̀? Tɨ́ mongò ɨnga nóbhì? Wɔ̀rɨ́ tɔ̀ ma mɨ́’ɨ̀ ɨ̀mbǎ ɔbɨ nà. Tɨ́ mongò dhu núnzi ìndrǔ-fɔ́? Wɔ̀rɨ́ nɨ̌ nyɨ̀du rǎdʉ̀ ɨ̀wʉ tɨ́ ɨ̀wʉ.
3 “O administrador pensou consigo: ‘E agora? Meu patrão vai me demitir. Não tenho força para trabalhar no campo, e sou orgulhoso demais para mendigar.
4 Ɨwà ma mʉ̀nɨ ma mɔ́nzɨna dhu, ndɨ́nɨ̌ ìndrǔ ongó tɨ́ makɔ mběyi fɨ̀rábvʉ̀ nǎ, mipfǒ ka kɨ́ kasʉ ɔ̀ rɔ̀ rɔ̀.›
4 Já sei como garantir que as pessoas me recebam em suas casas quando eu for despedido!’.
5 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kǎpɛ̀ ndùnzì pbɨ̀ndà kasʉ tɔ́ ádrʉ̀ngbǎlɛ bhà wànzá nà arɨ́’ɨ̀ alɛ atdátdírà ɔ̌. Angyi ndɨ̀ nɨ̀tɔ̀ alɛ-tsʉ̌ kǐvú dhu, ndàtɨ: ‹Ífe dhu nyɨ nyɨ́’ɨ̀ nà pbàkà ádrʉ̀ngbǎlɛ bhà wànzá tɨ́?› Nɨ́ wɔ̀ alɛ adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ndàtɨ:
5 “Então ele convocou todos que deviam dinheiro a seu patrão. Perguntou ao primeiro: ‘Quanto você deve a meu patrão?’.
6 ‹Atdí mɨyà kàtinì akyɛ tɔ́.› Nɨ́ wɔ̀rɨ́ kasʉtálɛ adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ndàtɨ: ‹Kànɨ̌ bhàrʉwà. Ádɨ̌ obvò nyadʉ̀ imbò kumì kàtinì akyɛ tɔ́ nándi kà dɔ̌ tsàkàtsàkà.›
6 O homem respondeu: ‘Devo cem tonéis de azeite’. Então o administrador lhe disse: ‘Pegue depressa sua conta e mude-a para cinquenta tonéis’.
7 Tdɨ́tdɔ̌ kǐvú dhu ngǎtsi alɛ-tsʉ̌, ndàtɨ: ‹Olu ɨnyɨ, pbʉ̀kʉ̀ nɨ́ ìfe?› Nɨ́ wɔ̀ alɛ adʉ̀ dhu àdu ndàtɨ: ‹Ma mɨ́’ɨ̀ atdí mɨyà gɔ̀nɨ̌yà nganʉ̀-kpɔ̌ tɔ́ nà.› Nɨ́ wɔ̀ kasʉtálɛ náadʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: ‹Kànɨ̌ pbʉ̀kʉ̀ bhàrʉwà. Ándǐ àrʉ̀ kumì.›
7 “‘E quanto você deve a meu patrão?’, perguntou ao segundo. “Devo cem cestos grandes de trigo’, respondeu ele. E o administrador disse: ‘Tome sua conta e mude-a para oitenta cestos’.
8 Nɨ́, ádrʉ̀ngbǎlɛ níilè wɔ̀ ɨ̀mbǎ obhónánga nà pbɨ̀ndà kasʉtálɛ atdídɔ̌, àbadhi ɔ̀nzɨ̀ dhu nyɨ̀kpɔ́na ótdyù alɛ bhěyi dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Obhó tɨ́, yà adzɨ ɔ̌ alɛ-nyɨ̀kpɔ́ nótdyù atdídɔ̌ nyʉ́. Abádhí náarɨ́ nzínzìya ɔ̌ dhu nɔ́bhɔlɔ màgězì nà, ròsè yà awáwʉ̀ ɔ̌ arúbhi alɛ dɔ̀nǎ.
8 “O patrão elogiou o administrador desonesto por sua astúcia. E é verdade que os filhos deste mundo são mais astutos ao lidar com o mundo ao redor que os filhos da luz.
9 Nɨ́rɔ̀, ma mátɨna nyɨ̌ nɨ̌: nyùfě olo yà ɨ̀mbǎ fɨ̀ndá obhónánga nà otu ɔ̌ nyɨ̌ nyábà ongyéngá nɨ̌. Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, dhu ìtsìnà ndɔ̀tdɨ̀ rʉ̀kʉ́ nɨ́nganɨ́, ɨ olo náadʉ̀ya tɨ́ ndɨ nyǎkɔ yà dhòdhódhónga nà nyɨ̌ nyóngo òko ɔ̀yá ɨdza ɔ̀.
9 Esta é a lição: usem a riqueza deste mundo para fazer amigos. Assim, quando suas posses se extinguirem, eles os receberão num lar eterno.
10 Obhónánga dɔ̌ arɨ́ akɛkpá dhú-ngba nɔ́dɔ alɛ, nɨ́ ndɨ rádʉ̀ ádrʉ̀ngbǎ dhu nɔ́dɔ̀ átɔ̀ obhónánga dɔ̌. Ndɨrɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ arɨ́ ákɛ̌kpá dhu nɔ́dɔ obhónánga dɔ̌ alɛ, nɨ́ rɨ̌ nzɨ̌ àdʉ̀ ádrʉ̀ngbǎ dhu mà nɔ́dɔ̀ átɔ̀ obhónánga dɔ̌.
10 “Se forem fiéis nas pequenas coisas, também o serão nas grandes. Mas, se forem desonestos nas pequenas coisas, também o serão nas maiores.
11 Nɨ́rɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ nyɨ̌ nyapɛ́ àdʉ̀ yà fʉkʉ́ arɨ́’ɨ̀ yà adzɨ dɔ̌ ongyéngá nɔ́dɔ̀ obhónga dɔ̌, nɨ́ ádhɨ ndɨ ídzì ongyéngá-tɨdɔ̀ nábhʉ adʉ̀ya fʉ̌kʉ̀?
11 E, se vocês não são confiáveis ao lidar com a riqueza injusta deste mundo, quem lhes confiará a verdadeira riqueza?
12 Ndɨrɔ̀ ɨnzá nyɨ̌ nyɔ̀dɔ̀ fʉkʉ́ ka kàbhʉ ngǎtsi alɛ bhà dhu mà mběyi rɔ̀, ádhɨ ndɨ fʉ̌kʉ̀ adʉ̀ya fʉ̀kʉ́ ongyéngá nyʉ́ nábhʉ?
12 E, se não são fiéis com os bens dos outros, por que alguém lhes confiaria o que é de vocês?
13 Ɨ̀nzɨ̌ atdí kasʉtálɛ mà rǎdʉ̀ ɔ́yɔ̌ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ-kàsʉ̌ nɔ́nzɨ̀ atdí kàsʉmɨ̀ ɔ̌ tɨ́. Obhó tɨ́, kà rǎdʉ̀ atdí ádrʉ̀ngbǎlɛ nɔ́ndrɔ̀, ndàdʉ̀ ngǎtsi nózè. Ndɨrɔ̀ ngǎtsi nɨ̌, kà rǎdʉ̀ ndàpba atdí rɔ̌, ndàdʉ̀ ngǎtsi nɨ́dzɛ̀lɛ̀. Ɨ̀nzɨ̌ nyɨ̌ nyádʉ̀ Kàgàwà-kàsʉ̌ nɔ́nzɨ̀ atdíkpá fʉ̀rangà-kàsʉ̌ mànà.»
13 “Ninguém pode servir a dois senhores, pois odiará um e amará o outro; será dedicado a um e desprezará o outro. Vocês não podem servir a Deus e ao dinheiro”.
14 Pbàfàrìsáyó, abhɔ ɨ̀ ózè fʉ̀rangà dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, núubhínà Yěsù rʉ̌nɔna dhu nɨ́rɨ̀ rɔ̌, ’àdʉ̀ òko ’àmbɛ ndɨ dhu nʉ́gbɔ dɔ̌.
14 Os fariseus, que tinham grande amor ao dinheiro, ouviam isso tudo e zombavam de Jesus.
15 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Nyɨ̌, nyɨ̌ nɨ́ obhónángatálɛ tɨ́ arɨ́ ’àbhʉ̌ ìndrǔ rɔ̀zʉ̀ ɨ̀ alɛ. Pbɛ́tʉ̀, Kàgàwà ʉ́nɨ wà afíku ɔ̀ nyɨ̌ nyɨ́rɛ̀na dhu. Obhó tɨ́, yà ìndrǔ rɔ̌zʉ̀na ádrʉ̀ngbǎ dhu tɨ́ dhu nɨ́ ndɨ Kàgàwà ɔ́ndrɔ̀ atdídɔ̌ dhu.»
15 Então ele disse: “Vocês gostam de parecer justos em público, mas Deus conhece o seu coração. Aquilo que este mundo valoriza é detestável aos olhos de Deus.
16 Músà bhà Ʉyátá mà, pbànábí mànà tɔ́ kàsʉmɨ̀-tsʉ̀ náarà ìku bàtizò nubhónà Yùwanɨ̀ rɔ̌. Ndɨrɔ̀, rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ ndɨ Yùwanɨ̀ bhà kàsʉmɨ̀ ɔ̀ rɔ̀, ka kárʉ́nɔna nɨ́ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà idzi tɔ́ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀. Nɨ́, ngǎtsi alɛ náarɨ́ ɔbɨ ɔ̀nzɨ fɨ̌ndà ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ ndotsú tɨ́ ndɨ idzi ɔ̀.
16 “Até a chegada de João, a lei de Moisés e a mensagem dos profetas eram seus guias. Agora, porém, as boas-novas do reino de Deus estão sendo anunciadas, e todos estão ansiosos para entrar.
17 Yà adzɨ mà, ɔ̀rʉ̀-akpà mànà rǎdʉ̀ ʉ̀da ʉ̀da ɨsɔ́ nyʉ́, pbɛ́tʉ̀ yàrɨ́ Ʉyátá ɔ̌ atdí andítá-tʉ́tʉ̌ngba mà náawíya nzɨ̌.
17 É mais fácil o céu e a terra desaparecerem que ser anulado até o menor traço da lei de Deus.
18 «Atdí kpatsìbhálɛ mà náapɛ́ pbɨ̀ndà tsìbhálɛ nɔ́dhɔ, ndàdʉ̀ ngǎtsi tsìbhálɛ nɔ́kʉ̀, nɨ́ ndɨ alɛ nɔ́nzɨ̀ wà mʉ̀nyɔ̀nɨ̀. Ndɨrɔ̀ atdí kpatsìbhálɛ mà náapɛ́ àdʉ̀ pbɨ̀ndà kpatsìbhálɛ ɔ́dhɔ̀ tsìbhálɛ nɔ́kʉ, nɨ́ ndɨ alɛ ɔ̀nzɨ̀ wà mʉ̀nyɔ̀nɨ̀.»
18 “Assim, o homem que se divorcia de sua esposa e se casa com outra mulher comete adultério. E o homem que se casa com uma mulher divorciada também comete adultério”.
19 «Atdí alɛ nɨ’ɨ̀ ònzìtálɛ. Ndɨ alɛ nóongónà atdídɔ̌ ʉ́ya ɔrʉ́ odzìya nà mbɛrʉ̀ nʉ́fɔ. Bìlǐnganà kǒngónà àdɨ dhɛ̀dhɛ ɔ̌ tɨ́, ndàdʉ̀ ídzì ɔ̀nyʉ̀-tɨdɔ̀ kɛ̀lɛ̌ nɔ́nyʉ̀ dɔ̌.
19 Jesus disse: “Havia um homem rico que se vestia de púrpura e linho fino e vivia sempre cercado de luxos.
20 Ndɨrɔ̀, Làzarʉ̀ tɨ́ kátɨna alɛ nɨ’ɨ̀ nǎkʉ̀tálɛ. Ka nɨ’ɨ̀ otú ɨ́pbà ngbɔ̌na kɔ́rɔ́ alɛ. Nɨ́, kǒngónà àyi wɔ̀ ònzìtálɛ bhà ɨdza-lí.
20 À sua porta ficava um mendigo coberto de feridas chamado Lázaro.
21 Kǒngónà àdʉ̀ ndòzè ndòngù ndɨ̀ ònzìtálɛ rɨ̌ dhu ɔ̀nyʉ dɔ̀ná rɔ̀ mɨzà dɔ̌ rɔ̀ rɨ́ ’àwà obvò ɔ̀nyʉ̀-ú’ǔ-nzo nɨ̌. Ndɨrɔ̀ ìtsě nóongónà àdʉ̀ ìwu, ’àmbɛ kà rɔ̌ otú dɔ̌nga nʉ́tda dɔ̌.
21 Ele ansiava comer o que caía da mesa do homem rico, e os cachorros vinham lamber suas feridas abertas.
22 Nɨ́ atdíku wɔ̀rɨ́ nǎkʉ̀tálɛ náavɛ̀, Kàgàwà bhà màlàyíká ràdʉ̀ afína nódyì, ’òwù nà ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀, Àbràhamʉ̀-tɨ’ɔ̀. Ngǎtsi ɨdhɔ ɔ̌, wɔ̀ ònzìtálɛ náadʉ̀ ɔ̀vɛ̀ átɔ̀, kadʉ́ ɔ̀tdʉ̀nà.
22 “Por fim, o mendigo morreu, e os anjos o levaram para junto de Abraão. O rico também morreu e foi sepultado,
23 Nɨ́ ɔvɛ-bvʉ̀, àzèmbè ndɨ̀ ndɨ́ àpbɛ̀ nábà abhɔ nyʉ́ rɔ́rɔ̀, wɔ̀ ònzìtálɛ náangbɛ dɔ̀na, ndàndà nga, ndàdʉ̀ Àbràhamʉ̀ nála ɨtsɛ rɔ̀, Làzarʉ̀ àdɨ tɨná rɔ́.
23 e foi para o lugar dos mortos. Ali, em tormento, ele viu Abraão de longe, com Lázaro ao seu lado.
24 Nɨ́ wɔ̀ ònzìtálɛ náafà ndɨ̀ ndàtɨ: ‹Àbadu Àbràhamʉ̌, ábà ɨzʉ dùdú! Ávǐ Làzarʉ̀ ròdù ɔtsʉ́na-kpɔ̀-dɔ ɨdha ɔ̀, ndàdʉ̀ ɨ̀rà nà ɨdàdu-dɔ ma mɨdʉ́ tɨ́ nɨ̌. Obhó tɨ́, ma mɨ́’ɨ̀ ábhɔ̌ àpbɛ̀ nyʉ́ ɔ̌ yàrɨ́ kàzʉ ɔ̀.›
24 “O rico gritou: ‘Pai Abraão, tenha compaixão de mim! Mande Lázaro aqui para que molhe a ponta do dedo em água e refresque minha língua. Estou em agonia nestas chamas!’.
25 Pbɛ́tʉ̀ Àbràhamʉ̀ adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: ‹Pbànɨ̌ngbá, ɨ́rɛ̀ pɛ́ dhu: nyɨ nyábà ábhɔ̌ ídzìnga nyʉ́ pbʉ̀kʉ̀ ípìrɔ̌nga ɔ̌, pbɛ́tʉ̀ Làzarʉ̀ ɨ́’ɨ̀ àpbɛ̀ ɔ̌ pbɨ̀ndà ípìrɔ̌nga ɔ̌. Nɨ́ kòmbí Làzarʉ̀ rɨ̌’ɨ̀ ídzìnga ɔ̌, ndɨrɔ̀ nyɨ nyɨ́’ɨ̀ àpbɛ̀ ɔ̌.
25 “Abraão, porém, respondeu: ‘Filho, lembre-se de que durante a vida você teve tudo que queria e Lázaro não teve coisa alguma. Agora, ele está aqui sendo consolado, e você está em agonia.
26 Ndɨrɔ̀ ròsè kɔ́rɔ́ dhu dɔ̀nǎ, àlɛ̌-nzínzì ɔ̌ nyɨ̌ mànà rɨ́’ɨ̀ dhu nɨ́ ádzǐ ibhu-akpà. Nɨ́ àzú dhená rɔ̀ ìndrǔ rǎda tɨkʉ ɔ̀ nɨ̌ fangà rɨ̌’ɨ̀ ɨ̀mbǎ, ndɨrɔ̀ tɨkʉ ɔ̀nǎ rɔ̀ màtɨ́ ìndrǔ rɨ̌da tɨka ɔ̀ nɨ̌ fangà rɨ̌’ɨ̀ ɨ̀mbǎ átɔ̀.›
26 Além do mais, há entre nós um grande abismo. Ninguém daqui pode atravessar para o seu lado, e ninguém daí pode atravessar para o nosso’.
27 Wɔ̀ ònzìtálɛ adʉ̀ àtɨ̀nà tdɨ́tdɔ̌: ‹Ma mɨ̀tdɛ̀ nyɨ atdídɔ̌ àbadú. Ávǐ Làzarʉ̀ ràrà àba bhà pbanga ɔ̀.
27 “Então o rico disse: ‘Por favor, Pai Abraão, pelo menos mande Lázaro à casa de meu pai,
28 Obhó tɨ́, ma mɨ́’ɨ̀ ìnè imbò adɔ́du nà. Nɨ́, dhu àkǎ Làzarʉ̀ ràrà dhu ɔ̀vɔ̀ abádhí tɔ̀ ngàmbì bhěyi, akyɛ abádhí nóowuya ìwu átɔ̀ yàrɨ́ àpbɛ̀ tɔ́ ngari ɔ̀ nɨ̌.›
28 pois tenho cinco irmãos e quero avisá-los para que não terminem neste lugar de tormento’.
29 Nɨ́ Àbràhamʉ̀ adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀, ndàtɨ: ‹Músà mà pbànábí mànà náandí dhu rɨ̌ ɨ̀’ɨ̀ ìnè àwú. Nɨ́ ɨ adɔ́nʉ àkǎ ɨ̀ rɨ̀rɨ̀ ɨ Andítá rʉ̌nɔna dhu!›
29 “‘Moisés e os profetas já os avisaram’, respondeu Abraão. ‘Seus irmãos podem ouvir o que eles disseram.’
30 Tdɨ́tdɔ̌ wɔ̀ ònzìtálɛ adʉ̀ àtɨ̀nà: ‹Ɨnzá wɔ̀ dhu àkǎ wɔ̀ dhu bhěyi, àbadu Àbràhamʉ̌. Ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀ ndɨ̀ nɨ̀ngbɛ̀ atdí alɛ nyʉ́ náapɛ́ àrà dhu ɔ̀vɔ̀ abádhí tɔ̀, nɨ́ abádhí rǎdʉ̀ ’ʉ̀gɛ̀rɛ̀ ʉ̀gɛ̀rɛ̀, ’ʉ̀bhà fɨ̀yɔ́ nzɛ́rɛ mʉ̀tsɔ.›
30 “Então o rico disse: ‘Não, Pai Abraão! Mas, se alguém dentre os mortos lhes fosse enviado, eles se arrependeriam!’.
31 Pbɛ́tʉ̀ Àbràhamʉ̀ adʉ̀ àtɨ̀nà àbadhi nɨ̌: ‹Ɨ̀nzɨ̌ abádhí náapɛ́ Músà mà, pbànábí mànà rʉ̌nɔna dhu nɨ́rɨ, nɨ́ abádhí rɨ̌ nzɨ̌ ibhu ɔ̀ rɔ̀ ndɨ̀ nɨ́ngbɛ̀ alɛ rʉ̌nɔna dhu mà nɨ́rɨ.›»
31 “Abraão, porém, disse: ‘Se eles não ouvem Moisés e os profetas, não se convencerão, mesmo que alguém ressuscite dos mortos’”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 16, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.