Lucas 10
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs ARA
1 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù náavò àrʉ̀bhʉ̀ kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà ngʉ̌kpà alɛ. Kǎdʉ̀ ɨ alɛ núvi ɔyɔ̀yɔ́ rɔ̀ ròwù angyi fɨ̌ndà, yà ndɨ̀ nyʉ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ ndɨ̀ ndàkǎnà ndàrà ɔ̀yà kɔ́rɔ́ kɨgɔ̀ mà, kɔ́rɔ́ ngari mànà ɔ̀.
1 Depois disto, o Senhor designou outros setenta; e os enviou de dois em dois, para que o precedessem em cada cidade e lugar aonde ele estava para ir.
2 Tdʉ̌ abádhí òwu rɔ̀, kǎdʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Ɔ̀nyʉ̀ t’óguta-kàsʉ̌ rɨ̌’ɨ̀ abhɔ nyʉ́, pbɛ́tʉ̀ ndɨ ɔ̀nyʉ̀ ògu rɨ́ alɛ rɨ̌’ɨ̀ ngúfe. Nɨ́ nyɨ̀tsɔ̀ nyɨ̌ ɨnga-àbadhi rɔ̌, ndɨ́nɨ̌ ɔ̀nyʉ̀ t’óguta-kàsʉ̌ t’álɛ-bvʉ nɨtrɔ́ tɨ́.
2 E lhes fez a seguinte advertência: A seara é grande, mas os trabalhadores são poucos. Rogai, pois, ao Senhor da seara que mande trabalhadores para a sua seara.
3 Nɨ́rɔ̀, nyòwu: Kɔ̀nɨ̌ ma mùvǐ nyɨ̌ tàmà bhěyi tsamangɛ̀rɛ̌ nzínzì ɔ̀.
3 Ide! Eis que eu vos envio como cordeiros para o meio de lobos.
4 Àpɛ́ nyùgu ɨ́sɔ̀wʉ̌ mà, bhɔlɔ mànà. Ndɨrɔ̀, àpɛ́ nyùgu kàyìtò. Àpɛ́ nyòwu ìko rɔ̌ ìko tɨ́ otu ɔ̌, atdí alɛ mà nátsɛ nyɨ̌ nyɨ́ rɔ̀.
4 Não leveis bolsa, nem alforje, nem sandálias; e a ninguém saudeis pelo caminho.
5 Atdí ɨdza ɔ̀ nyɨ̌ nyòtsù rɔ̀, nyɨ̌ nyowuna ányɨ̀ ɨdzá-bhà àtsɛ̀ rɔ̌ angyi nyǎtɨ: ‹Màrʉ̀ngà àkǎ ndɨ̀’ɨ̀ àzú-dzá.›
5 Ao entrardes numa casa, dizei antes de tudo: Paz seja nesta casa!
6 Màrʉ̀ngà nòzè atdí alɛ mà nɨ́’ɨ̀ ányɨ̀-dzá rɔ̀, nɨ́ wɔ̀ nyɨ̌ nyòzè rɨ̀’ɨ̀ ányɨ̀-dzá màrʉ̀ngà náarana ɨ̀’ɨ̀ rɔ̌ ndɨ alɛ tɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, ɨ̀mbǎ nyǎkɔ̌ rɨ̌ màrʉ̀ngà ɔ̌ alɛ nɨ́’ɨ̀ rɔ̀, ndɨ màrʉ̀ngà arana ndàdu rɔ̌ fʉkʉ ɔ̀.
6 Se houver ali um filho da paz, repousará sobre ele a vossa paz; se não houver, ela voltará sobre vós.
7 Nyɨ̌ ka kàkɔ ɔ̀ná ɨdza ɔ̌, nyɨ̌ nyowuna òko rɔ̌ ányɨ̀-dzá tɨ́. Ndɨrɔ̀ nyɨ̌ nyowuna fʉ̌kʉ̀ ka kàbhʉ dhu kɛ̀lɛ̌ nɔ́nyʉ̀ rɔ̌, nyǎdʉ̀ fʉ̌kʉ̀ ka kàbhʉ dhu kɛ̀lɛ̌ nɔ́mvʉ̀. Obhó tɨ́ kasʉtálɛ nákǎ ndàbà pbɨ̀ndà mʉ̀kɨ̀mbà. Àpɛ́ nyòwu ʉ̀da rɔ̌ atdí ɨdza ɔ̀ rɔ̀ ngǎtsi ɨdza ɔ̀.
7 Permanecei na mesma casa, comendo e bebendo do que eles tiverem; porque digno é o trabalhador do seu salário. Não andeis a mudar de casa em casa.
8 Atdí kɨgɔ̀ ɔ̀ nyɨ̌ nyòtsù, kadʉ̀ nyǎkɔ rɔ̀, nyɨ̌ nyowuna fʉ̌kʉ̀ ka kàbhʉ dhu nɔ́nyʉ̀ rɔ̌ ɔ̀nyʉ.
8 Quando entrardes numa cidade e ali vos receberem, comei do que vos for oferecido.
9 Nyɨ̌ nyowuna ndɨ kɨgɔ̀ ɔ̌ andɨ nà alɛ nɨ́gʉ rɔ̌, nyǎdʉ̀ àtɨ̀nà ndɨ kɨgɔ̀ ɔ̌ bhà nɨ̌: ‹Kàgàwà rɨ̌ idzi ɔ̀nyʉ dʉ̀kʉ́ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ níndù wà ndɨ̀.›
9 Curai os enfermos que nela houver e anunciai-lhes: A vós outros está próximo o reino de Deus.
10 Pbɛ́tʉ̀, atdí kɨgɔ̀ ɔ̀ nyɨ̌ nyòtsù, ɨ̀nzɨ̌ kadʉ̀ nyǎkɔ rɔ̀, nyɨ̌ nyowuna ùvò rɔ̌ ndɨ kɨgɔ̀-tsidɔ̌ ngʉdhà ɔ̀, nyǎdʉ̀ àtɨ̀nà ndɨ kɨgɔ̀ ɔ̌ bhà nɨ̌:
10 Quando, porém, entrardes numa cidade e não vos receberem, saí pelas ruas e clamai:
11 ‹Kànɨ̌, mǎ mɔ̀’ɔ̀ wà pfɔ̌ka-tsítsírɔ́ ɨ̀ nʉ̀pbǎ fʉ̀kʉ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ àhʉ̀ ròngò dʉ̀kʉ̀. Pbɛ́tʉ̀ nyʉ̀nɨ dhu, Kàgàwà rɨ̌ idzi nɔ́nyʉ ìndrǔ dɔ̌ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ rìndù wà ndɨ̀.›
11 Até o pó da vossa cidade, que se nos pegou aos pés, sacudimos contra vós outros. Não obstante, sabei que está próximo o reino de Deus.
12 Ma mɨ́ dhu ɔ̀vɔ fʉ̌kʉ̀: Kàgàwà rɨ̌ ìndrǔ-ànyǎ nɨ́tdɨ̀ nɨ́nganɨ́, wɔ̀rɨ́ kɨgɔ̀ dɔ̌ kɔ̌tdɨ́ya anya, ròsè Sɔ̀dɔmɔ̀ tɔ́ kɨgɔ̀ dɔ̌ ndɨ̀ ndatdɨ̀ anya dɔ̀nǎ.»
12 Digo-vos que, naquele dia, haverá menos rigor para Sodoma do que para aquela cidade.
13 Tdɨ́tdɔ̌, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà: «Nyɨ nyɨ́’ɨ̀ àpbɛ̀ ɔ̌ Kɔ̀ràzinì tɔ́ kɨgɔ̌, ndɨrɔ̀ nyɨ nyɨ́’ɨ̀ àpbɛ̀ ɔ̌ Bɛ̀tɛ̀sàyidà tɔ́ kɨgɔ̌! Obhó tɨ́, yà ʉ̀kʉ́ ɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ wɨwɨ̀ nɨ́’ɨ̀yana gukyè Tirò mà, Sìdɔnà mànà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ ɨ̀ nɔ́nzɨ̀ dhu tɨ́, nɨ́ ɨ kɨgɔ̀ ɔ̌ alɛ nɨ́’ɨ̀yana angyí nyʉ́ ɨ̀ ʉgɛ̀rɛ̀ ɨ̀, ’ʉ̀bhà fɨ̀yɔ́ nzɛ́rɛ mʉ̀tsɔ rɔ́. Abádhí ɨ’ɨ̀yana ɨwà ɨ̀ ʉfɔ́ gɔ̀nɨ̌yà mbɛrʉ̀ tɨ́ rɔ̀yá, ’àdʉ̀ ohu nʉ́trɔ dɔ̀ya ɔ̀ rɔ́.
13 Ai de ti, Corazim! Ai de ti, Betsaida! Porque, se em Tiro e em Sidom, se tivessem operado os milagres que em vós se fizeram, há muito que elas se teriam arrependido, assentadas em pano de saco e cinza.
14 Nɨ́rɔ̀, Kàgàwà rɨ̌ ìndrǔ-ànyǎ nɨ́tdɨ̀ nɨ́nganɨ́, kɨ̌tdɨ̀ya dhu dʉ̀kʉ́ abhàbhɔ́ nyʉ́, ròsè Tirò mà Sìdɔnà mànà tɔ́ kɨgɔ̀ dɔ̌ ndɨ̀ ndɨtdɨ̀ dhu dɔ̀nǎ.
14 Contudo, no Juízo, haverá menos rigor para Tiro e Sidom do que para vós outras.
15 Ndɨrɔ̀ ɨnyɨ Kàpɛ̀rnàwumǔ, nyɨ nyà’ù tɨ́ dhu ɨ̀dzɨ̌ Kàgàwà ràrǎdʉ̀ nyɨdzɨ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀? Pbɛ́tʉ̀ kà rɨ̌ nyifǒ obvò, ndàdʉ̀ nyabhʉ nyarà àhʉ ɔvɛ-bvʉ̀.
15 Tu, Cafarnaum, elevar-te-ás, porventura, até ao céu? Descerás até ao inferno.
16 Tsʉ̀kʉ́ dhu nɨ̀rɨ̀ alɛ nɨ́rɨ̀ wà tsʉ̀dú dhu. Ndɨrɔ̀, ɨnzá nyɨ̌ nàkɔ alɛ nákɔ nzá ɨma átɔ̀. Ndɨrɔ̀, ɨnzá ɨma nàkɔ alɛ nákɔ nzá yà ɨma nívì alɛ.»
16 Quem vos der ouvidos ouve-me a mim; e quem vos rejeitar a mim me rejeita; quem, porém, me rejeitar rejeita aquele que me enviou.
17 Kɔ̌kɔ̀ Yěsù ùvinà àrʉ̀bhʉ̀ kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ náadù ɨ̀ atdídɔ̌ nyʉ́ ɨdhɛ̀ya nɨ́ka ɨ̀ rɔ́rɔ̀. Nɨ́, abádhí adʉ̀ àtɨ̀nà Yěsù nɨ̌: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, nzɛ́rɛ-alafí mà nɨ́rɨ̀ tsʉ̀ká dhu, ɔvɔ̀nʉ rɔ̌ mǎ mòdì ɨ̀ rɔ̀!»
17 Então, regressaram os setenta, possuídos de alegria, dizendo: Senhor, os próprios demônios se nos submetem pelo teu nome!
18 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Ma màla àlǎ Sìtanɨ̀ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ rɨ́tsɨ̀, ràmbɨlɨ ɔvɔ bhěyi rɔ́.
18 Mas ele lhes disse: Eu via Satanás caindo do céu como um relâmpago.
19 Kɔ̀nɨ̌ ma màbhʉ wà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ fʉ̌kʉ̀, ndɨ́nɨ̌ nyɨ̌ nyɔbɛ́ tɨ́ osu mà áwɨ̀ya nɨ̌ arɨ́ ìndrǔ ʉ̀bɨ̌ àwǔ-tɨdɔ̀ mànà-ɔ̌nga nɨ̌. Ndɨrɔ̀ ma màbhʉ wà ɔbɨ fʉ̌kʉ̀ ndɨ́nɨ̌ nyɨ̌ nyɔnzɨ tɨ́ wɔ̀ òmvǔ bhà kɔ́rɔ́ ɔbɨ lɛ̀mà nɨ̌. Ndɨrɔ̀, nyɔ̌nzɨ rɨ́ nzɛ́rɛ atdí dhu mà rɨ̌’ɨ̀ ɨ̀mbǎ.
19 Eis aí vos dei autoridade para pisardes serpentes e escorpiões e sobre todo o poder do inimigo, e nada, absolutamente, vos causará dano.
20 Pbɛ́tʉ̀, dhu àkǎ nzá ɨdhɛ̀kʉ rɨ̀ka ndɨ̀ nzɛ́rɛ-alafí rǒwu tsʉ̀kʉ́ dhu ɨ̀rɨ̀ rɔ̌ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Dhu àkǎ kà rɨ̀ka ndɨ̀ ɨwà ka kúndǐ ɔvɔ̀kʉ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.»
20 Não obstante, alegrai-vos, não porque os espíritos se vos submetem, e sim porque o vosso nome está arrolado nos céus.
21 Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ tɨ́, Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí náabhʉ̀ Yěsù ɨdhɛ̀na rɨ̀ka ndɨ̀ atdídɔ̌. Nɨ́ kǎtɨ: «Ɔ̀ɔ Àba Kàgàwà, ɔ̀rʉ̀-akpà mà yà adzɨ mànà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, ma mìlè nyɨ atdídɔ̌ nyʉ́, yà ɨnga nʉ́nɨ, ’àdʉ̀ dhu-ɔ̌nga t’óvòta nʉ́nɨ alɛ rɔ̌ nyɨ nyarù dhu nɨ́ nyɨ nyábhʉ ɨ̀nzɨ̌ ka kádʉ̀ ɔ̀zʉ̀nà dhu tɨ́ alɛ nyʉ́ rʉ̀nɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Obhó tɨ́ Àbá, wɔ̀ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ nyɨ nyazè ndɨ dhu rɔ̀nzɨ̀ ndɨ̀.
21 Naquela hora, exultou Jesus no Espírito Santo e exclamou: Graças te dou, ó Pai, Senhor do céu e da terra, porque ocultaste estas coisas aos sábios e instruídos e as revelaste aos pequeninos. Sim, ó Pai, porque assim foi do teu agrado.
22 Àbadu níibho wà kɔ́rɔ́ dhu fudú, ndɨrɔ̀ atdí alɛ mà nʉ́nɨ nzá àdhɨ mà ràrɨ̌ Kàgàwà t’ídhùnà, pbɛ́tʉ̀ ka nʉ́nɨ nɨ́ kà t’Ábanà kɛ̀lɛ̌. Ndɨrɔ̀, atdí alɛ mà nʉ́nɨ nzá Àba ràrɨ̌ àdhɨ mà dhu, pbɛ́tʉ̀ ka nʉ́nɨ nɨ́ kà t’ídhùnà kɛ̀lɛ̌, ndɨrɔ̀ yà kǒzè ndɨ̀tɛ̀ ka fɨ̌yɔ̀ alɛ mànà.»
22 Tudo me foi entregue por meu Pai. Ninguém sabe quem é o Filho, senão o Pai; e também ninguém sabe quem é o Pai, senão o Filho, e aquele a quem o Filho o quiser revelar.
23 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù agɛ́rɛ́ ndɨ̀ pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ dɔ̀, ndàdʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ fɨ̌yɔ̀ tɨ́ ɔ̀yá, ndàtɨ: «Hirò nɔ̀nzɨ̀ alɛ nɨ́ yà nyɨ̌ nyálǎna dhu àlǎ rɨ́ alɛ.
23 E, voltando-se para os seus discípulos, disse-lhes particularmente: Bem-aventurados os olhos que veem as coisas que vós vedes.
24 Obhó tɨ́, ma mátɨna nyɨ̌ nɨ̌: ábhɔ̌ pbànábí nyʉ́, ábhɔ̌ ádrɔ̀drɔ̌ pbàkámá mànà nɨ́ɨ’ɨ̀ dhu-atdyú nà ’àla yà nyɨ̌ nyálǎna dhu, pbɛ́tʉ̀ abádhí adʉ̀ nzá ɨ dhu nála. Ndɨrɔ̀, abádhí ɨ’ɨ̀ dhu-atdyú nà ’ɨ̀rɨ̀ yà nyɨ̌ nyɨ́rɨna dhu, pbɛ́tʉ̀ abádhí adʉ̀ nzá ɨ dhu nɨ́rɨ̀.»
24 Pois eu vos afirmo que muitos profetas e reis quiseram ver o que vedes e não viram; e ouvir o que ouvis e não o ouviram.
25 Ʉyátá tɔ́ atdí màlimò nɨ́ɨvà ndɨ̀ ndìvǔ dhu Yěsù-tsʉ̌ kà-afí ndɨ̀ ndomvú tɨ́ nɨ̌, ndàtɨ: «Màlimǒ, ádhu ndɨ àkǎkǎ mɔnzɨ̀, ndɨ́nɨ̌ ma mabá tɨ́ dhòdhódhónga tɔ́ ípìrɔ̌nga?»
25 E eis que certo homem, intérprete da Lei, se levantou com o intuito de pôr Jesus à prova e disse-lhe: Mestre, que farei para herdar a vida eterna?
26 Nɨ́, Yěsù adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀, ndàtɨ: «Ádhu àlɛ̌ tɔ́ Ʉyátá ɔ̀ ka kándǐ? Ádhu kà ɔ̀ nyɨ nyarɨ́ ɔ̀zʉ̀na?»
26 Então, Jesus lhe perguntou: Que está escrito na Lei? Como interpretas?
27 Wɔ̀ alɛ náadʉ̀ dhu àdu ndàtɨ: «Dhu àkǎ nyozè pbʉ̀kʉ̀ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà kɔ́rɔ́ afínʉ nyʉ́ nà, kɔ́rɔ́ atdyúnʉ nà, kɔ́rɔ́ ɔbɨ̀nʉ nà, ndɨrɔ̀ kɔ́rɔ́ pbʉ̀kʉ̀ ɨrɛ̀ta mànà. Ndɨrɔ̀, dhu àkǎ nyozè ɔdhɨ̀nʉ yà nyɨ nyʉ́ nyɨ nyózè nyɨ nyɨ-tɨ́rɔ̀ dhu bhěyi.»
27 A isto ele respondeu: Amarás o Senhor, teu Deus, de todo o teu coração, de toda a tua alma, de todas as tuas forças e de todo o teu entendimento; e: Amarás o teu próximo como a ti mesmo.
28 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ndàtɨ: «Nyɨ nyɔ̀tɛ̀ mběyi nyʉ́. Ɔ́nzɨ ka, nɨ́ nyɨ nyádʉ̀ ípìrɔ̌nga nábà.»
28 Então, Jesus lhe disse: Respondeste corretamente; faze isto e viverás.
29 Pbɛ́tʉ̀, wɔ̀ Ʉyátá tɔ́ màlimò náazè ndòlè dhu fɨ̌ndà. Nɨ́ kǎdʉ̀ dhu ìvu Yěsù-tsʉ̌, ndàtɨ: «Ɔdhɨ̀du nɨ́ àdhɨ?»
29 Ele, porém, querendo justificar-se, perguntou a Jesus: Quem é o meu próximo?
30 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Yěsù adʉ̀ yàrɨ́ mbólí náwɛ. Kǎtɨ: «Atdí alɛ núubhínà àwǔ rɔ̌ Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ rɔ̀, ndàmbɛ àrà dɔ̌ Yɛ̀rɨkɔ̀ tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀. Nɨ́ otu ɔ̌, ogbotálɛ náakɛ̀rɛ̀ ka, ’àdʉ̀ kɔ̀ngbʉ̀, ’àdʉ̀ kàrɔ̌ mʉ̀dzarʉ̀ nʉ́dha, ’àdʉ̀ òwu fɨ̀yɔ́ dhu nɨ̌, ’ʉ̀bhà àbadhi ɨwà ɔvɛ-ngbɔ̀ nɔ̀fɔ̀ rɔ́.
30 Jesus prosseguiu, dizendo: Certo homem descia de Jerusalém para Jericó e veio a cair em mãos de salteadores, os quais, depois de tudo lhe roubarem e lhe causarem muitos ferimentos, retiraram-se, deixando-o semimorto.
31 Nɨ́ pbǎ ngbɔrɔ́ rɔ̀, atdí kùhanɨ̀ núubhínà ʉ̀da rɔ̌ wɔ̀ otu ɔ̌. Nɨ́ ndɨ alɛ ndɨ̀ ndàla rɔ̀, wɔ̀ kùhanɨ̀ nʉ́ʉdà otu-igì dɔ̀, ndàdʉ̀ àrà fɨ̀ndá dhu nɨ̌.
31 Casualmente, descia um sacerdote por aquele mesmo caminho e, vendo-o, passou de largo.
32 Ndɨrɔ̀, atdí Mʉ̀lawì nɨ́ɨra àhʉ ányɨ̀rɔ̌ ndɨ dhu bhěyi tɨ́. Nɨ́, kǎndrì ndàla wɔ̀rɨ́ alɛ, ndàdʉ̀ pbɨ̀ndà otu nága igi, ndàdʉ̀ àrà.
32 Semelhantemente, um levita descia por aquele lugar e, vendo-o, também passou de largo.
33 Pbɛ́tʉ̀, Sàmàrɨyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ atdí alɛ, wɔ̀ ndɨ otu ɔ̌ rárà, náarà àhʉ wɔ̀ ngbɔ̌na àvɔ alɛ tɨ́. Nɨ́ ka ndɨ̀ ndàla rɔ̀, àbadhi náadʉ̀ ɨzʉ àbà atdídɔ̌ kàdɔ̌.
33 Certo samaritano, que seguia o seu caminho, passou-lhe perto e, vendo-o, compadeceu-se dele.
34 Nɨ́, kǎdʉ̀ òndri tdɨ́tdɔ̌ ɨ́kyɛ̀rɔ̌ nyʉ́ kà-tɨ’ɔ̀, ndɨ̀ rʉ̀dhɔ akyɛ, dɨ̀vayì mànà kà-rɔ̌ otú dɔ̌, ndàdʉ̀ ndɨ otú nʉ́tsɨ̀. Tdɨ́tdɔ̌, kǎdʉ̀ kìtdù ndɨ̀lɨ pbɨ̀ndà kayinò dɔ̌, ndàdʉ̀ àrànà olo-dzà ɔ̀. Ányɨ̀, kǎdʉ̀ kàngbɔ̀ nɔ́dɔ̀ mběyi nyʉ́.
34 E, chegando-se, pensou-lhe os ferimentos, aplicando-lhes óleo e vinho; e, colocando-o sobre o seu próprio animal, levou-o para uma hospedaria e tratou dele.
35 Tsútsǎ nɨ́nganɨ́, kǐdyi ɔ́yɔ̌ fʉ̀rangà-kpɔ̌ ndàbhʉ olo-dzà-àbadhi-fɔ́, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: ‹Ɔ́dɔ yàrɨ́ alɛ mběyi. Tdɨ́tdɔ̌ ma mʉ́da ɨrɔ́ rɔ̀, ma mítsi kǒkú dɔ̀ rɔ̀ nyɨ nyìwǐ tdɨ́tdɔ̌ dhu núbho ɨndʉ̀ ma-tɨ́rɔ̀.›»
35 No dia seguinte, tirou dois denários e os entregou ao hospedeiro, dizendo: Cuida deste homem, e, se alguma coisa gastares a mais, eu to indenizarei quando voltar.
36 Wɔ̀rɨ́ mbólí dzidɔ̌, Yěsù adʉ̀ dhu ìvu ndàtɨ: «Ádhɨ ndɨ kɔ̌kɔ̀ ɨ̀bhʉ alɛ nzínzì ɔ̌ ndɨ̀ nàvi nyɨ̀kpɔ́nʉ ɔ̌ wɔ̀ ogbotálɛ angbʉ̀ alɛ t’ɔ́dhɨ̀nà tɨ́?»
36 Qual destes três te parece ter sido o próximo do homem que caiu nas mãos dos salteadores?
37 Nɨ́, Ʉyátá tɔ́ màlimò náadʉ̀ dhu àdu, ndàtɨ: «Yà ídzìnga nɔ̀nzɨ̀ kà tɔ̀ alɛ.» Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Nyɨ nyʉ́ mà átɔ̀, árà, nyadʉ̀ dhu ɔ̀nzɨ̀ ndɨ dhu bhěyi.»
37 Respondeu-lhe o intérprete da Lei: O que usou de misericórdia para com ele. Então, lhe disse: Vai e procede tu de igual modo.
38 Yěsù mà, pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà rɨ̌’ɨ̀ abhi ɔ̌ rɔ̀, nɨ́ abádhí awù òtsù atdí pbanga ɔ̀. Ndɨ pbanga ɔ̌, Màrɨtà tɨ́ kátɨna atdí tsìbhálɛ náakɔ̀ abádhí pbɨ̀ ɨdzá.
38 Indo eles de caminho, entrou Jesus num povoado. E certa mulher, chamada Marta, hospedou-o na sua casa.
39 Ndɨ Màrɨtà nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè Màrɨyà tɨ́ kátɨna awɛ̀nà nà. Nɨ́, ndɨ Màrɨyà náadɨ̀ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù tɨ́ ɨ́kyɛ̀rɔ̌ nyʉ́, ndàmbɛ kà rʉ̌nɔna dhu nɨ́rɨ̀ dɔ̌.
39 Tinha ela uma irmã, chamada Maria, e esta quedava-se assentada aos pés do Senhor a ouvir-lhe os ensinamentos.
40 Pbɛ́tʉ̀, Màrɨtà adʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ atdídɔ̌ ɨdzá ábhɔ̌ kasʉ náva tsìna rɔ́. Nɨ́, ɨ́yàdhíyà arà Yěsù-tɨ’ɔ̀ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Kǎtɨ: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, wɔ̀ awɛ̀du ʉ̀bhà ɨma, mambɛ kasʉ ɔ̀nzɨ̀ dɔ̌ atdírɔ̀ dhu nɔ́nzɨ̀ tɨ́ nzá atdí dhu mà rʉ̀nʉ́? Nɨ́rɔ̀, ávǐ ka rɨ̀rà dzʉ̀nàdu ɔ̀nzɨ̀.»
40 Marta agitava-se de um lado para outro, ocupada em muitos serviços. Então, se aproximou de Jesus e disse: Senhor, não te importas de que minha irmã tenha deixado que eu fique a servir sozinha? Ordena-lhe, pois, que venha ajudar-me.
41 Nɨ́, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀, ndàtɨ: «Màrɨtà! Màrɨtà! Nyɨ nyɨ́ ɨnga ɨ̀rɛ̀ abhɔ, tsìnʉ ràdʉ̀ ndàva ábhɔ̌ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
41 Respondeu-lhe o Senhor: Marta! Marta! Andas inquieta e te preocupas com muitas coisas.
42 Atdí dhu kɛ̀lɛ̌ nɨ́ ndɨ àkǎkǎ dhu tɨ́ rɨ̌’ɨ̀. Màrɨyà òvò ídzì dhu nyʉ́, yà ɨ̀nzɨ̌ atdí alɛ mà rǎdʉ̀ àkɔnà fɔná rɔ̀.» Yěsù rɨ̌’ɨ̀ Màrɨyà mà Màrɨtà mànà mà t’ɨ́dzá dhu|src="CN01751B.TIF" size="col" copy="David C. Cook" ref="10.42"
42 Entretanto, pouco é necessário ou mesmo uma só coisa; Maria, pois, escolheu a boa parte, e esta não lhe será tirada.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.