João 6
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NAA
1 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù adà Gàlìlayà tɔ́ rɛ̀rʉ̀-adzè. Ndɨ rɛ̀rʉ̀ ka kanzínà átɔ̀ Tìbèriyà tɨ́.
1 Depois dessas coisas, Jesus atravessou o mar da Galileia, que é o de Tiberíades.
2 Nɨ́ ádrʉ̀ngbǎ ihé-yà náadʉ̀ òwu kǒwù ɔ̌, andɨ nà alɛ rɔ̌ ka rǎrà ɔ̀nzɨ̀nà rɔ̌ wɨwɨ̀ nála rɔ̌ ɨ̀ ówu nɨ́dhunɨ̌.
2 Uma grande multidão o seguia, porque tinham visto os sinais que ele fazia na cura dos enfermos.
3 Nɨ́ Yěsù núupò pbìrì dɔ̀, ’àdʉ̀ òko obvò ányɨ̀ pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà.
3 Então Jesus subiu ao monte e sentou-se ali com os seus discípulos.
4 Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Pbàyàhúdí tɔ́ mʉ̀hɛndʉ̀, Pásɨ̀ka tɨ́ kátɨna-ɨdhɔ̀ nɨ́ɨ’ɨ̀ ɨwà ndìndù ndɨ̀ rɔ́.
4 Ora, a Páscoa, festa dos judeus, estava próxima.
5 Nɨ́ Yěsù ʉbɛ̀ nga ndàndà, ndàdʉ̀ ihé-yà nála tɨna ɔ̀ ríwu rɔ́. Nɨ́ kǎdʉ̀ dhu ìvu Fìlipò-tsʉ̌, ndàtɨ: «Àlɛ̌ kówu mʉ̀gatì òdzì àdhà ndɨ́nɨ̌ kǎkà alɛ ɔnyʉ tɨ́?»
5 Então Jesus, erguendo os olhos e vendo que uma grande multidão se aproximava, disse a Filipe:
6 Kǐvú wɔ̀ dhu Fìlipò-tsʉ̌, àbadhi-afí kɛ̀lɛ̌ ndɨ̀ ndomvú tɨ́ nɨ̌. Obhó tɨ́, kʉ̌nɨ wà ndɨ̀ ndádʉ̀ ɔ̀nzɨ̀nà dhu.
6 Mas Jesus dizia isto para testá-lo, porque sabia o que estava para fazer.
7 Nɨ́ Fìlipò adʉ̀ dhu àdu kàtɔ̀, ndàtɨ: «Àlɛ̌ kɨ́ mbǎ mʉ̀gatì nódzi ɔ́yɔ̌ mɨyà fʉ̀rangà-kpɔ̌ rɔ̌ màtɨ́, kadʉ̀ ʉ̀ndɔ̀nà nɨ̀nɨ́ màtɨ́ kɔ̀rɨ́ alɛ-fɔ́, nɨ́ rɨ̌ nzɨ̌ àkǎ abádhí rɔ̌.»
7 Filipe respondeu: — Nem mesmo duzentos denários de pão seriam suficientes para que cada um recebesse um pedaço.
8 Yěsù bhà ábhàlɨ̌ nzínzì ɔ̌, Àndɛ̀rɛyà tɨ́ kátɨna atdí alɛ, Sìmonì Pɛ́tɛrʉ̀ t’ádɔ̀nà, náadʉ̀ àtɨ̀nà Yěsù nɨ̌:
8 Um dos discípulos, chamado André, irmão de Simão Pedro, disse a Jesus:
9 «Atdí kpatsìbhíngba rɨ̌’ɨ̀ ìnè ɨrɔ́ sàyirì tɨ́ kátɨna nganʉ̀-ra nɨ̌ ka kɔ́bhɔ̀lɔ̀ imbò mʉ̀gatì nà, dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ ɨ̀bhɛ̀ nà. Pbɛ́tʉ̀ wɔ̀ ndɨ dhu mà rɔ̌nzɨna yà dhu bvʉ̀ tɨ́ alɛ rɔ̌ dhu nɨ́ àdhu?»
9 — Aqui está um menino que tem cinco pães de cevada e dois peixinhos. Mas o que é isto para tanta gente?
10 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ nɨ̌: «Nyàvi ìndrǔ ròkò obvò.» Ányɨ̀rɔ̌ ɨrɨ́ nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè abhɔ. Nɨ́ ihé-yà adʉ̀ òko obvò ndɨ ɨrɨ́ dɔ̌. Ɨ alɛ-bvʉ nɨ’ɨ̀ mbɛ̀mbɛ̀ imbò lʉfʉ̀ kpabhálɛ.
10 Jesus disse: Havia muita relva naquele lugar. Assim, os homens se assentaram, e eram quase cinco mil.
11 Nɨ́ Yěsù ugu kɔ̌kɔ̀ imbò mʉ̀gatì ndʉ̀lʉ̌ fɔná. Nɨ́ ɔ̀tsɔ̀ ndɨ̀ ndàbhʉ Kàgàwà tɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ ɨ mʉ̀gatì àbhʉ kʉndɔ̀ ʉrɔ́ ɨ̀’ɨ̀ alɛ tɔ̀. Ndɨrɔ̀, kǎdʉ̀ ɨ̀bhɛ̀ nábhʉ átɔ̀ kʉndɔ̀ abádhí tɔ̀, abádhí nà rákǎ dhu bhěyi.
11 Então Jesus pegou os pães e, tendo dado graças, distribuiu-os entre eles; e também igualmente os peixes, tanto quanto queriam.
12 Ihé-yà níitdègu dhu ɔ̀nyʉ ’ùlè nɨ̌, nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ nɨ̌: «Nyùndu ɔ̀dɔ̀dɨ̀ mʉ̀gatì-go-tsʉ̀, akyɛ ndɨ̀ nɨnzana kɔkɔ́rɔ̀ nɨ̌.»
12 E, quando já estavam satisfeitos, Jesus disse aos seus discípulos:
13 Nɨ́ Yěsù bhà ábhàlɨ̌ náadʉ̀ kɔ̌kɔ̀ ɔ̀nyʉ ka kɔ̀nyʉ̀ imbò mʉ̀gatì ɔ̀ rɔ̀ ɔ̀dɨ̀ mʉ̀gatì-go-tsʉ̀ núndu, rùlè atdí kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà sɛ̌ngɛ̀ ɔ̌.
13 Assim, pois, o fizeram e encheram doze cestos de pedaços dos cinco pães de cevada, que sobraram depois que todos tinham comido.
14 Nɨ́ wɔ̀ Yěsù ɔ̀nzɨ̀ wɨwɨ̀ ɨ̀ àla rɔ̀, ihé-yà adʉ̀ ɔtɛ ɔ̀pɛ̀ nzínzìya ɔ̌, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Obhó nyʉ́, yàrɨ́ alɛ nɨ́ yà ka kʉnɔ ɨ̀rà ɨraya yà adzɨ ɔ̌ dhu tɨ́ Kàgàwà bhà nabì nyʉ́.»
14 Quando as pessoas viram o sinal que Jesus havia feito, disseram: — Este é verdadeiramente o profeta que devia vir ao mundo.
15 Nɨ́ Yěsù itdègu abádhí rɨ̌ dhu ɔ̀nzɨ ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ alʉ́ tɨ́ ndɨ̀, ’ʉ̀dɔ ndɨ̀ fɨ̀yɔ́ ádrʉ̀ngbǎ kamà tɨ́ dhu ʉ̀nɨ̌, nɨ́ kǎdʉ̀ ndɨ̀dha abádhí nzínzì ɔ̌ rɔ̀, ndàdʉ̀ àrà atdírɔ̀ pbìrì dɔ̀.
15 Jesus ficou sabendo que estavam para vir com a intenção de fazê-lo rei à força. Então ele se retirou outra vez, sozinho, para o monte.
16 Ɨnga níitdègu àtɨ, nɨ́ Yěsù bhà ábhàlɨ̌ náawú pbìrì dɔ̀ rɔ̀, ìwǔ ùvò rɛ̀rʉ̀-tsʉ̀.
16 Ao final do dia, os discípulos de Jesus desceram para o mar.
17 Nɨ́ abádhí núupò atdí ibhú ɔ̀, ’àdʉ̀ abhi ɔ̀pɛ̀ ’àmbɛ òwu dɔ̌ rɛ̀rʉ̀-adzè, Kàpɛ̀rnàwumù tɔ́ pbanga ɔ̀. Ɨnga nɨ́ɨ’ɨ̀ ɨwà ndɨ̀ ndàtɨ rɔ́, Yěsù ràdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ɨnzá ndɨ̀ ndàpɛ̀ ɨ̀rà àhʉ abádhí ɨ rɔ́.
17 E, entrando num barco, passaram para o outro lado, rumo a Cafarnaum. Já estava escuro, e Jesus ainda não tinha ido até onde eles estavam.
18 Ndɨrɔ̀ ɨdha adʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ atdídɔ̌ tsìna àva ndɨ̀ awɛ rǒpili ɔbɨ nyʉ́ nà dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ rɔ́.
18 E o mar começava a ficar agitado, porque soprava um vento forte.
19 Nɨ́ Yěsù bhà ábhàlɨ̌ nɨ́ɨ’ɨ̀ ɨwà ɨ̀ ɔ̀tʉ̀ ibhú ràrà mbɛ̀mbɛ̀ imbò kìlòmɛ̌tɛ̀rɛ̀ tɨ́, ndɨrɔ̀ ngǎtsi nɨ̌ mbɛ̀mbɛ̀ azà kìlòmɛ̌tɛ̀rɛ̀ tɨ́ rɛ̀rʉ̀-alìkpa ɔ̀ rɔ́. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ abádhí náala Yěsù ɨdha dɔ̌ rúbhi pfɔ̌na dɔ̌, ndàmbɛ ɨ̀rà dɔ̌ ibhú ɨ rɔ́. Nɨ́ ɔdɔ nɨ́ɨsɨ́ atdídɔ̌ abádhí ɔ̀.
19 Os discípulos já tinham navegado uns cinco ou seis quilômetros, quando viram Jesus andando sobre o mar, aproximando-se do barco; e ficaram com medo.
20 Pbɛ́tʉ̀, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Ɨ̀nzɨ̌ nyɔ̀nzɨ ɔdɔ! Ɨma nɨ́ yà.»
20 Mas Jesus lhes disse:
21 Nɨ́ abádhí náatsú ’àbhʉ Yěsù rùpò ibhú ɔ̀, nɨ́ kòmbómbí tɨ́ ibhú náadʉ̀ àrà àhʉ adzènǎ ɨdha-bɨdɔ̀, yà abádhí rǔbhi àda rɔ̌ ɨnǎ rɔ̀.
21 Então eles o receberam com alegria, e logo o barco chegou ao seu destino.
22 Tsútsǎ nɨ́nganɨ́, rɛ̀rʉ̀-adzè ɨ̀ nʉ́bhàná ihé-yà nɨ́ɨrɛ̀ dhu atdí tɨ́ ibhú rɨ́’ɨ̀ná ɨdha-tsʉ̀nǎ. Ndɨrɔ̀, abádhí ɨrɛ̀ dhu Yěsù rúpòná nzá ndɨ ibhú ɔ̀, ’àdà atdíkpá pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà, pbɛ́tʉ̀ ɨ ábhàlɨ̌ rówùná ɔ̀yá.
22 No dia seguinte, a multidão que tinha ficado do outro lado do mar notou que ali havia apenas um pequeno barco e que Jesus não tinha entrado nele com os seus discípulos, tendo estes partido sozinhos.
23 Nɨ́, ngʉ̌kpà ibhú náadʉ̀ ìwu Tìbèriyà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀nǎ rɔ̀, ìwǔ ùvò ɨ́kyɛ̀rɔ̌ yà ɔ̀tsɔ̀ ndɨ̀ ndàbhʉ Kàgàwà tɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù ábhʉná mʉ̀gatì ihé-yà rɔ̀nyʉ̀ rɔ́.
23 Entretanto, outros barquinhos de Tiberíades se aproximaram do lugar onde a multidão havia comido o pão depois que o Senhor deu graças.
24 Nɨ́ ihé-yà níitdègu dhu àlǎ, ɨ̀mbǎ Yěsù mà, pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ mànà ràrɨ̌’ɨ̀ nzínzìya ɔ̌, nɨ́ abádhí adʉ̀ ùpo Tìbèriyà rɔ̀ ìwǔ ibhú ɔ̌, ’òwù Yěsù ɔ̀nɛ̀ Kàpɛ̀rnàwumù tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀.
24 Quando aquela multidão viu que Jesus não estava ali nem os seus discípulos, entraram nos barcos e partiram para Cafarnaum à procura de Jesus.
25 Kɔ̌kɔ̀ ihé-yà náawù ùvò rɛ̀rʉ̀-adzè, ’àdʉ̀ Yěsù òtù ányɨ̀. Nɨ́ abádhí níivú dhu kà-tsʉ̌ ’àtɨ: «Màlimò! Nyɨ nyɨ̀rà àhʉ ɨ̀ngbǎ tɨ́ ngá àzú?»
25 E, tendo-o encontrado no outro lado do mar, lhe perguntaram: — Mestre, quando o senhor chegou aqui?
26 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀: nyɨ̌ nyɨ́ mɔnɛ dhu nɨ́ mʉ̀gatì nyɨ̌ nyɔ́nyʉ̀ná nyǔlè nɨ̌ dhu, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ yà ma márɔ́nzɨna wɨwɨ̀ nyɨ̌ nyála, nyǎdʉ̀ à’ùnà dhu.
26 Jesus respondeu:
27 Nɨ́, dhu àkǎ nzá nyɔ̌nzɨ̀ kasʉ ndɨ̀nza rádʉ̀ ɔ̀nyʉ̀-okú dɔ̀ rɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, dhu àkǎ nyɔ̌nzɨ̀ kasʉ dhòdhódhónga tɔ́ ípìrɔ̌nga nábhʉ rádʉ̀ fʉ̌kʉ̀ ɔ̀nyʉ̀-okú dɔ̀ rɔ̀. Ndɨ ɔ̀nyʉ̀ àbhʉ rádʉ̀ fʉ̌kʉ̀ nɨ́ Ìndrǔ t’ídhùnà. Obhó tɨ́, ka nɨ́ ndɨ Àbanà Kàgàwà nɨ́ɨlɨ pbɨ̀ndà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ize rɔ̀ná alɛ, ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ ndívì ndɨ ka dhu navì tɨ́.»
27 Trabalhem, não pela comida que se estraga, mas pela que permanece para a vida eterna, a qual o Filho do Homem dará a vocês; porque Deus, o Pai, o confirmou com o seu selo.
28 Nɨ́ kɔ̌kɔ̀ ihé-yà adʉ̀ dhu ìvu Yěsù-tsʉ̌ ’àtɨ: «Ádhu ndɨ àkǎkǎ mɔ̌nzɨ̀, ndɨ́nɨ̌ mà mɔnzɨ tɨ́ Kàgàwà bhà kasʉ?»
28 Então lhe perguntaram: — Que faremos para realizar as obras de Deus?
29 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Kàgàwà bhà kasʉ nɨ́, nyǎ’ù yà ndɨ̀ nyʉ́ tɨ́rɔ̀ ndɨ̀ ndívì alɛ.»
29 Jesus respondeu:
30 Abádhí adʉ̀ dhu ìvu tdɨ́tdɔ̌ kà-tsʉ̌ ’àtɨ: «Ɨ́ngbà wɨwɨ̀ nyɨ nyɔ́nzɨna mǎla, ndɨ́nɨ̌ mǎ madʉ̀ tɨ́ nya’ù? Ádhu ndɨ nyɨ nyɔ́nzɨna?
30 Então eles disseram: — Que sinal o senhor fará para que vejamos e creiamos no senhor? O que o senhor pode fazer?
31 Abhúka náanyʉ̀ manà tɨ́ kátɨna mʉ̀gatì rʉ̀ngʉ̀ ɔ̌, àdhàdhɨ̀ yà Kàgàwà bhà Andítá rʉ̌nɔna dhu bhěyi. Ndɨ Andítá rǎtɨna: ‹Kàgàwà náabhʉ̀ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ ɨ̀rà mʉ̀gatì abádhí rɔ̀nyʉ̀.›»
31 Nossos pais comeram o maná no deserto, como está escrito: “Deu-lhes a comer pão do céu.”
32 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀: ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Músà ndɨ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ ɨ̀rà mʉ̀gatì nabhʉ̀ fʉ̌kʉ̀. Pbɛ́tʉ̀, Àbadu Kàgàwà nɨ́ ndɨ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ ɨ̀rà obhóná mʉ̀gatì nábhʉ̌ rɨ́ fʉ̌kʉ̀.
32 Jesus lhes disse:
33 Obhó tɨ́, Kàgàwà bhà mʉ̀gatì nɨ́ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ ɨ́rà mʉ̀gatì. Ndɨrɔ̀, ndɨ mʉ̀gatì nɨ́ dhòdhódhónga tɔ́ ípìrɔ̌nga nábhʉ̌ rɨ́ yà adzɨ ɔ̌ alɛ tɔ̀ mʉ̀gatì.»
33 Porque o pão de Deus é o que desce do céu e dá vida ao mundo.
34 Nɨ́, ihé-yà adʉ̀ àtɨ̀nà Yěsù nɨ̌: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, óngò wɔ̀rɨ́ mʉ̀gatì níbhò fǎkà bìlǐnganà.»
34 Então lhe disseram: — Senhor, dê-nos sempre desse pão.
35 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ abádhí tɔ̀ kpangba, ndàtɨ: «Ɨma nɨ́ ndɨ yà ípìrɔ̌nga nábhʉ rádʉ̀ ìndrǔ tɔ̀ mʉ̀gatì. Ndɨ alɛ náapɛ́ ɨ̀rà tɨdu ɔ̀, nɨ́ rɨ̌ nzɨ̌ àdʉ̀ àwù nínè akɛkpá màtɨ́. Ndɨrɔ̀, ndɨ alɛ náapɛ́ ma’u, nɨ́ rɨ̌ nzɨ̌ àdʉ̀ ɔ̀mvʉ̀na ndɨ̀ ndɨ́ dhu-atdyú nóhò akɛkpá màtɨ́.
35 Jesus respondeu:
36 Kɔ̀nɨ̌ ma mʉ̀nɔ̀ wà ɨ dhu fʉ̌kʉ̀. Nyɨ̌ nyála wà ma, pbɛ́tʉ̀ nyɨ̌ nyàpɛ̀ nzá ma’u.
36 Porém eu já disse que vocês não creem, embora estejam me vendo.
37 Àba Kàgàwà níbhò idù alɛ nákǎ ’ìwǔ kɔ́rɔ́ tɨdu ɔ̀. Ndɨrɔ̀, tɨdu ɔ̀ ɨ̀rà alɛ nódì ma mɨ́ nzɨ̌ àdʉ̀ iri.
37 Todo aquele que o Pai me dá, esse virá a mim; e o que vem a mim, de modo nenhum o lançarei fora.
38 Obhó tɨ́, ma mɨ́rà ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ma mɔnzɨ tɨ́ yà ma nívì alɛ-afí ózè dhu. Pbɛ́tʉ̀, ma mɨ́rà nzá ndɨ́nɨ̌ ma mɔnzɨ tɨ́ afídu ózè dhu.
38 Porque eu desci do céu, não para fazer a minha própria vontade, mas a vontade daquele que me enviou.
39 Yàrɨ́ nɨ́ ndɨ yà ma nívì Àbadu-afí ózè dhu: ‹Dhu àkǎ nzá mabhʉ yà fudú kǐbhò alɛ nzínzì ɔ̌ atdí alɛ mà ràwǐ. Pbɛ́tʉ̀, yà adzɨ ɔ̌ dhu-tsʉ̀ rǐtsi ndɔ̀dɨ̀ nɨ́nganɨ́, dhu akáya mabhʉ abádhí rʉ̀ngbɛ ɨ̀.›»
39 E a vontade de quem me enviou é esta: que eu não perca nenhum de todos os que ele me deu; pelo contrário, eu o ressuscitarei no último dia.
40 Tdɨ́tdɔ̌ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà: «Yàrɨ́ nɨ́ ndɨ Àbadu ózè dhu: kɔ́rɔ́ alɛ yà Idhùnà àlǎ rɨ́, ’àdʉ̀ à’ùnà, rǎdʉ̀ dhòdhódhónga tɔ́ ípìrɔ̌nga nábà. Ndɨrɔ̀, ma madʉ̀ya abádhí nábhʉ rʉ̀ngbɛ ɨ̀ yà adzɨ ɔ̌ dhu-tsʉ̀ rǐtsi ndɔ̀dɨ̀ nɨ́nganɨ́.»
40 De fato, a vontade de meu Pai é que todo aquele que vir o Filho e nele crer tenha a vida eterna; e eu o ressuscitarei no último dia.
41 Nɨ́ wɔ̀ dhu ɨ̀ ɨ̀rɨ̀ rɔ̀, Pbàyàhúdí tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ náapɛ̀ ’àmbɛ ònu dɔ̌ nzínzìya ɔ̌ Yěsù-okú dɔ̀ rɔ̀. Abádhí anù wɔ̀ Yěsù àtɨ, ndɨ̀ ràrɨ̌ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ ɨ́rà mʉ̀gatì nɨ́dhunɨ̌.
41 Então os judeus começaram a murmurar contra ele, porque tinha dito: “Eu sou o pão que desceu do céu.”
42 Nɨ́, abádhí ambɛ́nà àtɨ̀nà dɔ̌ nzínzìya ɔ̌: «Tɨ́ obhó Yěsù, Yɔ̀zɛfʉ̀ t’ídhùnà nyʉ́ yà? Àlɛ̌ kʉ́nɨ wà kà t’ábanà mà, kà-tsánà mànà. Nɨ́, kà rǎdʉ̀ àtɨ̀nà ɨ̀ngbǎ dhu bhěyi ndɨ̀ rɨ́rà ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀?»
42 E diziam: — Este não é Jesus, o filho de José? Por acaso não conhecemos o pai e a mãe dele? Como é que ele agora diz: “Desci do céu”?
43 Nɨ́, Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Ɨ̀nzɨ̌ nyònu nzínzìkʉ ɔ̌.
43 Jesus respondeu:
44 Ɨ̀nzɨ̌ atdí alɛ mà rǎdʉ̀ ɨ̀rà tɨdu ɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ yà ɨma nívì Àbadu Kàgàwà kɛ̀lɛ̌ nábhʉ ndɨ̀ ndɨ̀rà tɨdu ɔ̀ rɔ̀. Ndɨ alɛ nɨ́ ndɨ ma madʉ̀ya àbhʉnà rɨ̀ngbɛ̀ ndɨ̀, yà adzɨ ɔ̌ dhu-tsʉ̀ rǐtsi ndɔ̀dɨ̀ nɨ́nganɨ́.
44 Ninguém pode vir a mim se o Pai, que me enviou, não o trouxer; e eu o ressuscitarei no último dia.
45 Kàgàwà bhà pbànábí náandí dhu ’àtɨ: ‹Kàgàwà nyʉ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ núudhèya dhu kɔ́rɔ́ alɛ tɔ̀.› Àbadu Kàgàwà rʉ̌nɔna dhu nɨ̀rɨ̀, ndàdʉ̀ à’ùnà alɛ nɨ́ ndɨ rádʉ̀ ɨ̀rà tɨdu ɔ̀.
45 Está escrito nos Profetas: “E todos serão ensinados por Deus.” Portanto, todo aquele que ouviu e aprendeu do Pai, esse vem a mim.
46 Atdí alɛ mà nápɛ̀ nzá Àbadu àlǎ. Pbɛ́tʉ̀, ka nála nɨ́ yà Kàgàwà-tɨ’ɔ̀ rɔ̀ ɨ́rà alɛ kɛ̀lɛ̌ atdírɔ̀.
46 Não que alguém tenha visto o Pai, a não ser aquele que vem de Deus; este já viu o Pai.
47 Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀: Yěsù nà’ù alɛ nɨ́ rɨ̌’ɨ̀ dhòdhódhónga tɔ́ ípìrɔ̌nga nà.
47 — Em verdade, em verdade lhes digo: quem crê em mim tem a vida eterna.
48 Ɨma nɨ́ ndɨ dhòdhódhónga tɔ́ ípìrɔ̌nga nábhʉ arɨ́ ìndrǔ tɔ̀ mʉ̀gatì.
48 Eu sou o pão da vida.
49 Abhúkʉ náanyʉ̀ manà tɨ́ kátɨna mʉ̀gatì rʉ̀ngʉ̀ ɔ̀, nɨ́ abádhí adʉ̀ wà ùvɛ.
49 Os pais de vocês comeram o maná no deserto e morreram.
50 Pbɛ́tʉ̀, yàrɨ́ nɨ́ ndɨ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ ɨ́rà mʉ̀gatì. Ndɨ mʉ̀gatì nɔ̀nyʉ̀ alɛ rɨ̌ nzɨ̌ àdʉ̀ ɔ̀vɛ̀.
50 Este é o pão que desce do céu, para que todo o que dele comer não pereça.
51 Ɨma nɨ́ ndɨ ípìrɔ̌nga tɔ́ ndɨ mʉ̀gatì, yà ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ ɨ́rà. Ndɨ alɛ apɛ́ ndɨ mʉ̀gatì nɔ́nyʉ, nɨ́ ndɨ alɛ adʉ̀ya dhòdhódhónga tɔ́ ípìrɔ̌nga nábà. Ma mábhʉ̌na ndɨ alɛ rɔ̀nyʉ̀ mʉ̀gatì tɨ́ dhu nɨ́ ngbɔ̌du. Ma mɨ́ ndɨ ngbɔ̌du nábhʉ̌, ndɨ́nɨ̌ yà adzɨ ɔ̌ alɛ náabá tɨ́ ípìrɔ̌nga otùna ɔ̌.»
51 Eu sou o pão vivo que desceu do céu; se alguém comer deste pão, viverá eternamente. E o pão que eu darei pela vida do mundo é a minha carne.
52 Wɔ̀ dhu ɨ̀ ɨ̀rɨ̀ rɔ̀, Pbàyàhúdí adʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’àgò ɨ̀ ɔbɨ nyʉ́ nà nzínzìya ɔ̌. Abádhí ambɛ́nà dhu ɔ̀ngʉ̀ dɔ̌ tsʉ̀yá, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Hɔ̀kɔ̀! Yàrɨ́ alɛ rǎdʉ̀ ngbɔ̌na níbhò ɨ̀ngbǎ dhu bhěyi àlɛ̌ rɔ̀nyʉ̀?»
52 Então os judeus começaram a discutir entre si, dizendo: — Como é que este pode nos dar a sua própria carne para comer?
53 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Ma mɨ́ obhó dhu nʉ́nɔ fʉ̌kʉ̀: Ɨ̀nzɨ̌ nyɨ̌ nyapɛ́ Ìndrǔ t’ídhùnà-ngbɔ̀ nɔ́nyʉ, ɨ̀nzɨ̌ nyǎdʉ̀ kǎzù nɔ́mvʉ̀, nɨ́ nyɨ̌ nyɨ́ nzɨ̌ àdʉ̀ dhòdhódhónga tɔ́ ípìrɔ̌nga nábà.
53 Jesus respondeu:
54 Ndɨ alɛ apɛ́ ngbɔ̌du nɔ́nyʉ, ndàdʉ̀ azùdu ɔ̀mvʉ̀, nɨ́ ndɨ alɛ rǎdʉ̀ dhòdhódhónga tɔ́ ípìrɔ̌nga nábà, ndɨrɔ̀ ma madʉ̀ya ndɨ alɛ àbhʉ rɨ̀ngbɛ̀ ndɨ̀ yà adzɨ ɔ̌ dhu-tsʉ̌ rǐtsi ndɔ̀dɨ̀ nɨ́nganɨ́.
54 Quem come a minha carne e bebe o meu sangue tem a vida eterna, e eu o ressuscitarei no último dia.
55 Obhó tɨ́, ngbɔ̌du nɨ́ obhóná ɔ̀nyʉ̀, ndɨrɔ̀ azùdu nɨ́ obhóná ɔmvʉ́.
55 Pois a minha carne é verdadeira comida, e o meu sangue é verdadeira bebida.
56 Nɨ́ ndɨ alɛ apɛ́ ngbɔ̌du nɔ́nyʉ, ndàdʉ̀ azùdu ɔ̀mvʉ̀, nɨ́ ma mɨ́’ɨ̀ ìnè ndɨ alɛ-nyʉtsì, ndɨrɔ̀ ndɨ alɛ rɨ̌’ɨ̀ ìnè nyʉdutsì.
56 Quem come a minha carne e bebe o meu sangue permanece em mim, e eu permaneço nele.
57 Ɨma nívì Àbadu Kàgàwà náarɨ́’ɨ̀ ìnè ípìrɔ̌nga nà, ndɨrɔ̀ ma márɨ́’ɨ̀ ìnè ípìrɔ̌nga nà kǒkú dɔ̀ rɔ̀. Nɨ́ ndɨ dhu bhěyi tɨ́, ngbɔ̌du nɔ̀nyʉ̀ alɛ nɨ́ rǎdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ípìrɔ̌nga nà otùdu ɔ̌.
57 Assim como o Pai, que vive, me enviou, e igualmente eu vivo por causa do Pai, também quem de mim se alimenta viverá por mim.
58 Yàrɨ́ nɨ́ ndɨ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ ífò mʉ̀gatì. Ndɨ mʉ̀gatì rɨ̌’ɨ̀ mbǎ yà abhúkʉ náanyʉ̀ mʉ̀gatì bhěyi. Ndɨ mʉ̀gatì ɨ̀ ɔ̀nyʉ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí náadʉ̀ wà ʉ̀vɛ. Pbɛ́tʉ̀, ndɨ alɛ náapɛ́ yàrɨ́ mʉ̀gatì nɔ́nyʉ, nɨ́ rɨ̌ nzɨ̌ àdʉ̀ ɔ̀vɛ̀ ɨ̀ngbǎ tɨ́ ngá màtɨ́.»
58 Este é o pão que desceu do céu, em nada semelhante àquele que os pais de vocês comeram e, mesmo assim, morreram; quem comer este pão viverá eternamente.
59 Wɔ̀rɨ́ nɨ́ ndɨ Yěsù ʉnɔ dhu, yà Kàpɛ̀rnàwumù tɔ́ pbanga ɔ̌ unduta-dzà ɔ̌ rɔ̀ ndɨ̀ ndɨ́ dhu núdhě ìndrǔ tɔ̀ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌.
59 Jesus disse essas coisas quando ensinava na sinagoga de Cafarnaum.
60 Wɔ̀ Yěsù ʉ̀nɔ̀ dhu ɨ̀ ɨ̀rɨ rɔ̀, kàbhà ábhàlɨ̌ nzínzì ɔ̌ ábhɔ̌ alɛ nyʉ́ náadʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Yàrɨ́ alɛ rǔdhěna ìndrǔ tɔ̀ dhu nɨ́dzɔ̀ ɨ̀dzɔ tɨ́. Nɨ́ ádhɨ pbá alɛ ndɨ kɨ̀rɨ̀ rádʉ̀?»
60 Muitos dos seus discípulos, tendo ouvido tais palavras, disseram: — Duro é este discurso; quem pode suportá-lo?
61 Yěsù itdègu kɔ̌kɔ̀ alɛ rǒnu nzínzìya ɔ̌ yà ndɨ̀ ndùdhe fɨ̌yɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ dhu nʉ́nɨ̌, nɨ́ kǎdʉ̀ dhu ìvu abádhí-tsʉ̌, ndàtɨ: «Wɔ̀ ma mʉ̀nɔ̀ dhu nábhʉ tɨ́ nyɨ̌ nyǒtsù nzɛ́rɛnga ɔ̀?
61 Mas Jesus, sabendo por si mesmo que os seus discípulos murmuravam a respeito do que ele havia falado, disse-lhes:
62 Olu, nyɨ̌ nyálǎyana gukyè Ìndrǔ t’ídhùnà ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rúpo yà angyi ndɨ̀ ndɨ’ɨ̀ ɨ rɔ́, nɨ́ ádhu nyɨ̌ nyʉ́nɔ̀yana?
62 Que acontecerá, então, se virem o Filho do Homem subir para o lugar onde primeiro estava?
63 Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nɨ́ ndɨ dhòdhódhónga tɔ́ ípìrɔ̌nga nábhʉ̌ arɨ́ ìndrǔ tɔ̀ alɛ. Pbɛ́tʉ̀, ìndrǔ nyʉ́ rǎdʉ̀ ɔ̀nzɨ̀nà dhu rɨ̌’ɨ̀ ɨ̀mbǎ. Yà fʉ̌kʉ̀ ma mʉ̀nɔ̀ ɔtɛ nɨ́ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí ìbhò mʉnɔ̀ fʉ̌kʉ̀ ɔtɛ. Ndɨrɔ̀, ndɨ ɔtɛ nɨ́ dhòdhódhónga tɔ́ ípìrɔ̌nga nábhʉ̌ rɨ́ ìndrǔ tɔ̀ ɔtɛ.
63 O Espírito é o que vivifica; a carne para nada aproveita. As palavras que eu lhes tenho falado são espírito e são vida.
64 Pbɛ́tʉ̀, nzínzìkʉ ɔ̌ ngʉ̌kpà alɛ ná’ù nzá ndɨ ɔtɛ.» Obhó tɨ́, angyangyɨ nyʉ́, Yěsù nʉ́ʉnɨ wà abádhí nzínzì ɔ̌ ɨnzá ndɨ̀ ná’ù alɛ mà, ndɨ̀ nipfoya ndàbhʉ ndɨ̀ òmvǔ-fɔ́ alɛ mànà.
64 Mas há descrentes entre vocês. Ora, Jesus sabia, desde o princípio, quais eram os que não criam e quem iria traí-lo.
65 Nɨ́ kǎdʉ̀ àtɨ̀nà tdɨ́tdɔ̌ abádhí nɨ̌: «Kɔ̀nɨ̌ wɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nga nɨ́ ndɨ, ma mɔ́vɔ̀ dhu fʉ̌kʉ̀ matɨ: ɨ̀nzɨ̌ atdí alɛ mà ràrǎdʉ̀ ɨ̀rà tɨdu ɔ̀, ɨnzá Àba Kàgàwà kɛ̀lɛ̌ nábhʉ ndɨ̀ ndɨ̀rà rɔ̀.»
65 E prosseguiu:
66 Nɨ́ rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ ʉrɔ́ rɔ̀, Yěsù bhà ábhàlɨ̌ nzínzì ɔ̌ ábhɔ̌ alɛ nyʉ́ nʉ́ʉdhá ɨ̀ olù, ’àdʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ɨ̀nzɨ̌ ’òwù ùbhi rɔ̌ kǒwù ɔ̌ tdɨ́tdɔ̌.
66 Diante disso, muitos dos seus discípulos o abandonaram e já não andavam com ele.
67 Nɨ́ wɔ̀ dhu ndɨ̀ ndàla rɔ̀, Yěsù adʉ̀ dhu ìvu pbɨ̀ndà atdí kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà ábhàlɨ̌-tsʉ̌, ndàtɨ: «Nyɨ̌ nyʉ́ mà nyɨ̌ nyòzè tɨ́ nyǒwù átɔ̀?»
67 Então Jesus perguntou aos doze:
68 Nɨ́ Sìmonì Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀, ndàtɨ: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, mǎ mówu àdhɨ bhà? Nyɨ nyarʉ́nɔna ɔtɛ nɨ́ dhòdhódhónga tɔ́ ípìrɔ̌nga nábhʉ rádʉ̀ ìndrǔ tɔ̀ ɔtɛ.
68 Simão Pedro respondeu: — Senhor, para quem iremos? O senhor tem as palavras da vida eterna,
69 Nɨ́ kòmbí mǎ’ɨ́ na, mǎ mà’ù wà nyɨ. Ndɨrɔ̀ mǎ mʉ̀nɨ wà dhu nyɨ ràrɨ̌ Kàgàwà bhà rɔ̀ ɨ́rà Ɨ̀lɨ̌lǎ alɛ.»
69 e nós temos crido e conhecido que o senhor é o Santo de Deus.
70 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Yà atdí kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ rɔ̀, tɨ́ obhó ɨma ndɨ ma mavò nyɨ̌? Pbɛ́tʉ̀ nzínzìkʉ ɔ̌ rɨ́’ɨ̀ atdí alɛ nɨ́ Pfɔ̀mvɔ nyʉ́!»
70 Então Jesus lhes disse:
71 Yěsù ambɛ́nà ɔ̀tɛ dɔ̌ dɔ̀ná nɨ́ Yudhà, Sìmonì Ìskàrìyɔtà t’ídhùnà. Obhó tɨ́, ndɨ Yudhà nɨ’ɨ̀ ndɨ Yěsù ìpfǒ rɨ́ ndàbhʉ òmvǔ-fɔ́ alɛ, àzèmbè ndɨ̀ ndongó ɨ̀’ɨ̀ kàbhà atdí kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà ábhàlɨ̌ nzínzì ɔ̌ atdí alɛ.
71 Ele se referia a Judas, filho de Simão Iscariotes, porque este, sendo um dos doze, era quem o haveria de trair.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.