João 4
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs ARA
1 Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Yùdɛyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ Pbàfàrìsáyó nɨ́ɨrɨ ìndrǔ rʉ̌nɔna Yěsù dɔ̌ dhu. Abádhí ambɛ́nà àtɨ̀nà dɔ̌, Yěsù ràrɨ̌ àrà ibí alɛ nyʉ́ nʉ́gɛ̀rɛ̀ rɔ̌ ròngò pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ tɨ́, ndàdʉ̀ àrà bàtizò núbho rɔ̌ ábhɔ̌ alɛ nyʉ́ tɔ̀, ròsè yà Yùwanɨ̀ arɨ́ kɔ̀nzɨ tɨ́ dhu dɔ̀nǎ.
1 Quando, pois, o Senhor veio a saber que os fariseus tinham ouvido dizer que ele, Jesus, fazia e batizava mais discípulos que João
2 Pbɛ́tʉ̀, Yěsù nyʉ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ náaránà nzɨ̌ bàtizò núbho rɔ̌ ìndrǔ tɔ̀, kùbho rɔ̌ owúnà nɨ́ kàbhà ábhàlɨ̌.
2 (se bem que Jesus mesmo não batizava, e sim os seus discípulos),
3 Nɨ́, Yěsù adʉ̀ ndɨ̀và Yùdɛyà tɔ́ pbìrì ɔ̀ rɔ̀, ndàdu ndɨ̀ Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̀.
3 deixou a Judeia, retirando-se outra vez para a Galileia.
4 Nɨ́ ányɨ̀ ndɨ̀ ndárà rɔ̀, kǎká ndʉ̀dà Sàmàrɨyà tɔ́ pbìrì ɔ̀na nǎ.
4 E era-lhe necessário atravessar a província de Samaria.
5 Nɨ́ kǎrà àhʉ Sàmàrɨyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ atdí pbanga, Sìkarì tɨ́ kátɨna ɔ̀. Ndɨ pbanga nɨ́ɨ’ɨ̀ kyɛ̀rɔ̀kyɛ̀rɔ̀ yà idhùnà Yɔ̀zɛfʉ̀ tɔ̀ Yàkɔbhɔ̀ náabhʉ̀ adzɨ tɨ́.
5 Chegou, pois, a uma cidade samaritana, chamada Sicar, perto das terras que Jacó dera a seu filho José.
6 Ndɨrɔ̀, Yàkɔbhɔ̀ bhà dzɨ̀wɔ̀ nɨ́ɨ’ɨ̀ ányɨ̀rɔ̌. Nɨ́, Yěsù itsi àdɨ wɔ̀rɨ́ dzɨ̀wɔ̀-bɨdɔ̌ atdídɔ̌ ndɨ̀ ndɨ̀ngyɛ̌ ndɨ̀ abhi nɨ̌ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Ndɨ dhu nɨ’ɨ̀ mbɛ̀mbɛ̀ azà adyifɔ̀-sɨsɨ̀ adyíbhengá nga tɔ́ ɔ̌ dhu.
6 Estava ali a fonte de Jacó. Cansado da viagem, assentara-se Jesus junto à fonte, por volta da hora sexta.
7 Nɨ́, Sàmàrɨyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ atdí tsìbhálɛ nɨ́ɨra ɨdha nítdyò. Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Íbho pɛ́ ɨdha mɔmvʉ̀.»
7 Nisto, veio uma mulher samaritana tirar água. Disse-lhe Jesus: Dá-me de beber.
8 Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Yěsù bhà ábhàlɨ̌ náadʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ kɨgɔ̀ ɔ̀ ɨ̀ òwù ɔ̀nyʉ̀ núdzi ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ ɔnyʉ tɨ́ rɔ́.
8 Pois seus discípulos tinham ido à cidade para comprar alimentos.
9 Nɨ́, wɔ̀ Sàmàrɨyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ tsìbhálɛ náadʉ̀ dhu àdu Yěsù tɔ̀, ndàtɨ: «Hɔ̀kɔ̀! Ɨ́ngbà dhu bhěyi dhu, ɨnyɨ Mʉ̀yàhudì tɨ́ rɔ̀, nyɨ nyɨ́ ɨ̀dha nónzi fudú ndɨ́nɨ̌ nyɨ nyɔmvʉ́ tɨ́, àzèmbè ɨma nongó ɨ̀’ɨ̀ Mʉ̀sàmàrɨyà-àyi?» Obhó tɨ́, ɨrɨta nɨ́ɨ’ɨ̀ ɨ̀mbǎ Pbàyàhúdí mà nzínzì ɔ̌ Sàmàrɨyà ɔ̌ bhà mànà.
9 Então, lhe disse a mulher samaritana: Como, sendo tu judeu, pedes de beber a mim, que sou mulher samaritana (porque os judeus não se dão com os samaritanos )?
10 Nɨ́, Yěsù adʉ̀ dhu àdu kàtɔ̀ ndàtɨ: «Nyɨ nyɨ́’ɨ̀ná gukyè Kàgàwà arábhʉ̌na ìndrǔ tɔ̀ dhu nʉ́nɨ alɛ tɨ́, nyadʉ̀ yà fʉnʉ́ rɨ́ ɨdha nónzi ndɔ̀mvʉ̀ alɛ ràrɨ̌ àdhɨ dhu nʉ́nɨ, nɨ́ nyɨ nyàmbɛ̀nà ndɨ ɨdha nónzi kà-fɔ́, kà ràdʉ̀ ípìrɔ̌nga àbhʉ̌ rɨ́ ìndrǔ tɔ̀ ɨdha nábhʉ ɨndʉ̀.»
10 Replicou-lhe Jesus: Se conheceras o dom de Deus e quem é o que te pede: dá-me de beber, tu lhe pedirias, e ele te daria água viva.
11 Nɨ́ wɔ̀ tsìbhálɛ adʉ̀ dhu ìvu Yěsù-tsʉ̌, ndàtɨ: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, ɨdha ìtdyò nyɨ nyádʉ̀ nɨ̌ ngɛmɛkʉ̀ mà rɨ̌’ɨ̀ mbǎ fʉnʉ́, ndɨrɔ̀ yàrɨ́ dzɨ̀wɔ̀ rɨ̌’ɨ̀ ádzǐ nyʉ́. Nɨ́ nyɨ nyɨ́ wɔ̀ ndɨ ípìrɔ̌nga àbhʉ̌ rɨ́ ɨdha nábà àdhà?
11 Respondeu-lhe ela: Senhor, tu não tens com que a tirar, e o poço é fundo; onde, pois, tens a água viva?
12 Abhukà Yàkɔbhɔ̀ nɨ́ ndɨ yàrɨ́ dzɨ̀wɔ̀ nʉbhà fǎkà. Ka nyʉ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀, kàbhà inzo mà, kà bhà mʉ̀tʉngà mànà, nʉ́ʉmvʉ́ kà ɔ̌ ɨdha átɔ̀. Nɨ́ ɨnyɨ, nyɨ tɨ́ ndɨ adrʉ̀ngbǎlɛ ròsè ndɨ abhukà Yàkɔbhɔ̀ dɔ̀nǎ?»
12 És tu, porventura, maior do que Jacó, o nosso pai, que nos deu o poço, do qual ele mesmo bebeu, e, bem assim, seus filhos, e seu gado?
13 Nɨ́ Yěsù àdʉ̀ dhu àdu kàtɔ̀, ndàtɨ: «Ɨ̀ngbàtɨ́ ɨ́lɨ ndɨ̀ alɛ mà yàrɨ́ dzɨ̀wɔ̀ ɔ̌ ɨdha nɔ̀mvʉ̀, nóhò ɨdha-atdyú rǎdʉ̀ òho tdɨ́tdɔ̌.
13 Afirmou-lhe Jesus: Quem beber desta água tornará a ter sede;
14 Pbɛ́tʉ̀, yà ɨma nyʉ́ ma mábhʉ̌na ɨdha nɔ́mvʉ̀ rɨ́ alɛ, nóhò ɨdha-atdyú rɨ̌ nzɨ̌ àdʉ̀ tdɨ́tdɔ̌ akɛkpá màtɨ́. Obhó tɨ́, ma mábhʉ̌na ndɨ alɛ tɔ̀ ɨdha rǎdʉ̀ òngo dhòdhódhónga tɔ́ ípìrɔ̌nga nábhʉ̌ rɨ́ ìndrǔ tɔ̀ ɨdha rǒngo ɨ̀tʉ ɔ̀nà rɔ̀ ɨdha-dɔ̀tɨ tɨ́.»
14 aquele, porém, que beber da água que eu lhe der nunca mais terá sede; pelo contrário, a água que eu lhe der será nele uma fonte a jorrar para a vida eterna.
15 Nɨ́ wɔ̀ tsìbhálɛ adʉ̀ àtɨ̀nà Yěsù nɨ̌: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, íbhò wɔ̀rɨ́ ɨdha idù, ɨ̀nzɨ̌ ɨdha-atdyú nóongó tɨ́ mohò, ndɨrɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ ma mongó tɨ́ ɨ̀rà ɨdha nítdyò ɨrɔ́ tdɨ́tdɔ̌.»
15 Disse-lhe a mulher: Senhor, dá-me dessa água para que eu não mais tenha sede, nem precise vir aqui buscá-la.
16 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Árà nyanzi pbʉ̀kʉ̀ kpatsìbhálɛ, nyǎdʉ̀ ìwu mànà ɨrɔ́.»
16 Disse-lhe Jesus: Vai, chama teu marido e vem cá;
17 Nɨ́ wɔ̀ tsìbhálɛ adʉ̀ dhu àdu Yěsù tɔ̀, ndàtɨ: «Ɨ̀mbǎ ma mɨ́’ɨ̀ kpatsìbhálɛ nà.» Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Nyɨ nyàdu dhu mběyi nyʉ́ nyatɨ, ɨ̀mbǎ nyɨ ràrɨ̌’ɨ̀ kpatsìbhálɛ nà.
17 ao que lhe respondeu a mulher: Não tenho marido. Replicou-lhe Jesus: Bem disseste, não tenho marido;
18 Obhó tɨ́, nyɨ nyʉ́mbǎ nyɨ imbò kpabhálɛ nyʉ́ tɔ̀. Nɨ́, yà kombí nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ nà kpatsìbhálɛ nɨ́ nzɨ̌ pbʉ̀kʉ̀ alɛ. Nɨ́, wɔ̀ nyɨ nyʉ̀nɔ̀ dhu nɨ́ obhó dhu nyʉ́.»
18 porque cinco maridos já tiveste, e esse que agora tens não é teu marido; isto disseste com verdade.
19 Nɨ́, wɔ̀ tsìbhálɛ adʉ̀ dhu àdu Yěsù tɔ̀, ndàtɨ: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, ɨwà ma mʉ̀nɨ dhu nyɨ ràrɨ̌ Kàgàwà bhà nabì nyʉ́.
19 Senhor, disse-lhe a mulher, vejo que tu és profeta.
20 Abhúka nóongónà Kàgàwà nʉ́lɛ yàrɨ́ pbìrì dɔ̌ rɔ̀, pbɛ́tʉ̀ nyɨ̌ Pbàyàhúdí-tɨ́rɔ̀, nyɨ̌ nyarádʉ̀ àtɨ̀nà, Yèrùsalɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ràrɨ̌ ndɨ Kàgàwà nʉ́lɛ ka kádʉ̀ òwu ɔ̀nà rɔ̀ kɨgɔ̀.»
20 Nossos pais adoravam neste monte; vós, entretanto, dizeis que em Jerusalém é o lugar onde se deve adorar.
21 Nɨ́, Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Yàrɨ́ tsìbhálɛ́, á’u yà ma mʉ́nɔna ɨndʉ̀ dhu. Atdí kàsʉmɨ̀ nɨ́ɨ’ɨya ìnè, yà ɨ̀nzɨ̌ nyɨ̌ nyʉlɛ́ya àlɛ̌ t’Ábanà Kàgàwà yàrɨ́ pbìrì dɔ̌ rɔ̀ màtɨ́, ndɨrɔ̀ Yèrùsalɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ rɔ̀ màtɨ́ ɔ̀ná.
21 Disse-lhe Jesus: Mulher, podes crer-me que a hora vem, quando nem neste monte, nem em Jerusalém adorareis o Pai.
22 Nyɨ̌, Sàmàrɨyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ bhà tɨ́rɔ̀, nyɨ̌ nyárɨ́ Kàgàwà nʉ́lɛ̌ ɨnzá nyɨ nyʉ́nɨ mbɛ̌yi rɔ́rɔ̀. Pbɛ́tʉ̀ mǎ, Pbàyàhúdí tɨ́rɔ̀, mǎ márɨ́ kʉ̀lɛ̌ ɨwà mǎ mʉ́nɨ mbɛ̌yi nyʉ́ rɔ́rɔ̀. Obhó tɨ́, Kàgàwà rǐbhona ìndrǔ tɔ̀ ɔ̀gʉ̀ rǎhʉ Pbàyàhúdí nzínzì-bvʉ̌ rɔ̀.
22 Vós adorais o que não conheceis; nós adoramos o que conhecemos, porque a salvação vem dos judeus.
23 Pbɛ́tʉ̀, kàsʉmɨ̀ níndù wà ndɨ̀, ndɨrɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ nákǎ wà. Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ nɨ́, yà Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ nɔ̀fɔ̀ dhu bhěyi arɨ́ Kàgàwà ʉ̀lɛ̌ alɛ rɨ̌ ’ɔ̀pɛ̀ ’ʉ̀lɛ̌ ka afíya ɔ̀, ndɨrɔ̀ obhónga nyʉ́ dɔ̌ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀. Obhó tɨ́, àlɛ̌ t’Ábanà Kàgàwà arɔ́nɛna nɨ́ ndɨ dhu bhěyi rɨ́ ndʉ̀lɛ̌ alɛ-tɨdɔ̀.
23 Mas vem a hora e já chegou, em que os verdadeiros adoradores adorarão o Pai em espírito e em verdade; porque são estes que o Pai procura para seus adoradores.
24 Kàgàwà nɨ́ Alafí. Nɨ́ dhu àkǎ kʉ̀lɛ̌ rɨ́ alɛ rʉ̀lɛ̌ ka afíya ɔ̀, ndɨrɔ̀ obhónga nyʉ́ dɔ̌.»
24 Deus é espírito; e importa que os seus adoradores o adorem em espírito e em verdade.
25 Nɨ́ wɔ̀ tsìbhálɛ adʉ̀ àtɨ̀nà Yěsù nɨ̌: «Ma mʉ̀nɨ wà dhu Màsiyà, Krɨ́stɔ̀ tɨ́ kátɨna alɛ rɨraya ɨ̀rà. Nɨ́, kà rɨ̌rà nɨ́nganɨ́, kǎwɛya kɔ́rɔ́ dhu fǎkà.»
25 Eu sei, respondeu a mulher, que há de vir o Messias, chamado Cristo; quando ele vier, nos anunciará todas as coisas.
26 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ dhu àdu kàtɔ̀, ndàtɨ: «Ɨma nɨ́ ndɨ Krɨ́stɔ̀, yà ɨnyɨ nà ma mɔ́tɛ.»
26 Disse-lhe Jesus: Eu o sou, eu que falo contigo.
27 Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ nɨ́ ndɨ, Yěsù bhà ábhàlɨ̌ náadʉ̀ ’ʉ̀tɔ̀ ányɨ̀rɔ̌. Nɨ́ ɨdhɔ nʉ́ʉkɔ abádhí atdídɔ̌, ɨ̀ àla Yěsù mà rɔ̌tɛ atdí tsìbhálɛ nà dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, atdí alɛ mà abádhí nzínzì ɔ̌ náadʉ̀ nzá ndòmvù ndìvǔ dhu Yěsù-tsʉ̌, ràrɨ̌ àdhu Yěsù rɨ̌’ɨ̀ atdyúna nà, ndɨrɔ̀ ràrɨ̌ àdhu abádhí rɔ̌tɛ dɔ̀ná wɔ̀rɨ́ tsìbhálɛ mànà.
27 Neste ponto, chegaram os seus discípulos e se admiraram de que estivesse falando com uma mulher; todavia, nenhum lhe disse: Que perguntas? Ou: Por que falas com ela?
28 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ wɔ̀ tsìbhálɛ nʉ́ʉbhà fɔná ɨdha-andù ʉrɔ́, ndàdʉ̀ òngo ndàrà kɨgɔ̀ ɔ̀. Kǎdʉ̀ àtɨ̀nà ányɨ̀ ndɨ̀ ndòtù alɛ nɨ̌:
28 Quanto à mulher, deixou o seu cântaro, foi à cidade e disse àqueles homens:
29 «Nyìwǔ nyàndà pɛ́ yà kɔ́rɔ́ ma marɔ́nzɨna dhu nàwɛ idù alɛ! Ngǎtsi nɨ̌, pbǎ ɨ̀nzɨ̌ Krɨ́stɔ̀ ndɨ.»
29 Vinde comigo e vede um homem que me disse tudo quanto tenho feito. Será este, porventura, o Cristo?!
30 Nɨ́ kɔ̀rɨ́ alɛ náadʉ̀ ’ɨ̀và, ’òwù Yěsù rɨ̌’ɨ̀ ɨ.
30 Saíram, pois, da cidade e vieram ter com ele.
31 Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, pbɨ̀ndà ábhàlɨ̌ nʉ́ʉtʉ Yěsù ’àtɨ: «Màlimǒ, ɔ́nyʉ dhu akɛ.»
31 Nesse ínterim, os discípulos lhe rogavam, dizendo: Mestre, come!
32 Nɨ́, Yěsù adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Ma mɨ́’ɨ̀ ìnè ma mɔ́nyʉna ɔ̀nyʉ̀ nà. Ndɨ ɔ̀nyʉ̀ nɨ́ ɨnzá nyɨ̌ nyʉ̀nɨ ɔ̀nyʉ̀.»
32 Mas ele lhes disse: Uma comida tenho para comer, que vós não conheceis.
33 Nɨ́ ɨ ábhàlɨ̌ náadʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’ɔ̀ngʉ̀ dhu tsʉ̀yá nzínzìya ɔ̌ ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Atdí alɛ mà nɨ́rà tɨ́ ɨ̀rà ɔ̀nyʉ̀ nà kàtɔ̀?»
33 Diziam, então, os discípulos uns aos outros: Ter-lhe-ia, porventura, alguém trazido o que comer?
34 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà abádhí nɨ̌: «Pbàkà ɔ̀nyʉ̀ nɨ́ mɔnzɨ̀ yà ma nívì alɛ-afí òzè dhu, madʉ̀ yà kǐbhò ndɨ́nɨ̌ ma mɔnzɨ tɨ́ kasʉ nɔ́nzɨ̀ mɨtɔ̀.
34 Disse-lhes Jesus: A minha comida consiste em fazer a vontade daquele que me enviou e realizar a sua obra.
35 Tɨ́ obhó nyɨ̌ ndɨ nyɨ̌ nyarɨ́ àtɨna: ‹Ɨnga ɔ̌ rɔ́’ɔ̀ ɔ̀nyʉ̀ nógu ka kɨ́ ɔ̀ná àbǐ nʉ́bhà ndɨ̀ ɨ̀fɔ àbǐ tɨ́.› Pbɛ́tʉ̀ ɨma, ma mátɨna nyɨ̌ nɨ̌, nyɨ̌ ràngbɛ pɛ́ dʉ̀kʉ nyǎndà ɨnga. Ɔ̀nyʉ̀ nɔ́’ɔ̀ wà ɨnga ɔ̌, ndɨrɔ̀ kàkǎ wà oguta nà!
35 Não dizeis vós que ainda há quatro meses até à ceifa? Eu, porém, vos digo: erguei os olhos e vede os campos, pois já branquejam para a ceifa.
36 Ɔ̀nyʉ̀-tsʉ̀ nùndu ɨnga ɔ̌ rɔ̀ alɛ náarɨ́ pbɨ̀ndà mʉ̀kɨ̀mbà nábà. Ndɨrɔ̀ kǎrɨ́ ɔ̀nyʉ̀-tsʉ̀ núndǔ dhòdhódhónga tɔ́ ípìrɔ̌nga tɔ̀. Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, yà ɔ̀nyʉ̀-tsè nazò ɨnga ɔ̌ alɛ mà, kà-tsʉ̀ núndu adʉ̀ ɨnga ɔ̌ rɔ̀ alɛ mànà-ɨdhɛ̀ rǎdʉ̀ ndɨ̀ka atdíkpá.
36 O ceifeiro recebe desde já a recompensa e entesoura o seu fruto para a vida eterna; e, dessarte, se alegram tanto o semeador como o ceifeiro.
37 Obhó tɨ́, yàrɨ́ mbólí nʉ́nɔ̀ dhu nɨ́ obhó dhu nyʉ́: ‹Atdí alɛ náarɨ́ ɔ̀nyʉ̀-tsè nózò ɨnga ɔ̌, ngǎtsi alɛ ràdʉ̀ ndɨ ɔ̀nyʉ̀ nógù ɨnga ɔ̌ rɔ̀.›
37 Pois, no caso, é verdadeiro o ditado: Um é o semeador, e outro é o ceifeiro.
38 Nɨ́ ɨma, ma móvì nyɨ̌ nyǒwù ɔ̀nyʉ̀ ògù ɨnzá nyɨ̌ nyazò dhu ɔ̀ná ɨnga ɔ̌. Ngʉ̌kpà alɛ náanzɨ̀ ndɨ kasʉ kà ɔ̌ angyinǎ rɔ̀, nyǎdʉ̀ ídzìnga nábà abádhí tɔ́ kasʉ-nyʉ-tsì.»
38 Eu vos enviei para ceifar o que não semeastes; outros trabalharam, e vós entrastes no seu trabalho.
39 Nɨ́, wɔ̀rɨ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ aróko Sàmàrɨyà ɔ̌ ábhɔ̌ alɛ nyʉ́ náa’u Yěsù, wɔ̀rɨ́ tsìbhálɛ náwɛnà fɨ̌yɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Kǎtɨ: «Kàwɛ ma mɔ́nzɨ̀ dhu kɔ́rɔ́ idù.»
39 Muitos samaritanos daquela cidade creram nele, em virtude do testemunho da mulher, que anunciara: Ele me disse tudo quanto tenho feito.
40 Nɨ́, Sàmàrɨyà ɔ̌ alɛ níitdègu ìwu ùvò Yěsù-tɨ’ɔ̀, nɨ́ abádhí adʉ̀ kònzì ndɨ́nɨ̌ adɨ̀ tɨ́ ɨ̀ mànà fɨ̀rábvʉ̌. Nɨ́ Yěsù mà náadʉ̀ òko abádhí mànà ɔ́yɔ̌ ɨdhɔ tɨ́.
40 Vindo, pois, os samaritanos ter com Jesus, pediam-lhe que permanecesse com eles; e ficou ali dois dias.
41 Nɨ́, ábhɔ̌ ngʉ̌kpà alɛ nyʉ́ náadʉ̀ Yěsù ná’ù, yà kà rʉ̌nɔna ndɨ̀ nyʉ́ tɨ́rɔ̀ ɔtɛ-okú dɔ̀ rɔ̀.
41 Muitos outros creram nele, por causa da sua palavra,
42 Abádhí owúnà àtɨ̀nà rɔ̌ wɔ̀ tsìbhálɛ nɨ̌: «Mǎ mà’ù Yěsù, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ nyɨ nyʉ̀nɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ tɨ́, pbɛ́tʉ̀ mǎ mà’ù ka yà bɨ̌ka nyʉ́ nɨ̌ mǎ mɨ̀rɨ̀ kà rʉ̌nɔna dhu dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Ndɨrɔ̀, mǎ mʉ̀nɨ wà dhu ka nyʉ́ ràrɨ̌ ndɨ yà adzɨ ɔ̌ alɛ tɔ́ Ɔ̀gʉ̀ba.»
42 e diziam à mulher: Já agora não é pelo que disseste que nós cremos; mas porque nós mesmos temos ouvido e sabemos que este é verdadeiramente o Salvador do mundo.
43 Ɔ́yɔ̌ ɨdhɔ ndɨ̀ ndɔ̀nzɨ̀ Sàmàrɨyà dhu-dzidɔ̌, Yěsù ɨvà ndɨ̀ ndàrà Gàlìlayà.
43 Passados dois dias, partiu dali para a Galileia.
44 Obhó tɨ́, ka nɨ’ɨ̀ ɨwà átɨ ndɨ̀ nyʉ́ tɨ́rɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ ka rarɨ́ nabì nɨ́fʉ̌ pbɨ̀ndà pbìrì nyʉ́ ɔ̌.
44 Porque o mesmo Jesus testemunhou que um profeta não tem honras na sua própria terra.
45 Pbɛ́tʉ̀, Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̀ Yěsù àrà àhʉ rɔ̀, ányɨ̀ bhà náakɔ̀ ka mběyi nyʉ́, ɨwà ɨ̀ awù átɔ̀ Yèrùsalɛmà, Pásɨ̀ka tɔ́ mʉ̀hɛndʉ̀-ɨdhɔ̀ ɔ̌, ’àdʉ̀ kà rɔ̌nzɨna kɔ́rɔ́ dhu àla nɨ́dhunɨ̌.
45 Assim, quando chegou à Galileia, os galileus o receberam, porque viram todas as coisas que ele fizera em Jerusalém, por ocasião da festa, à qual eles também tinham comparecido.
46 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Yěsù adʉ̀ àrà tdɨ́tdɔ̌ Kanà tɨ́ kátɨna atdí pbanga ɔ̀, Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̀. Ndɨ pbanga nɨ́ ndɨ kʉ̌gɛ̀rɛ̀ ɨdha ròngò dɨ̀vayì tɨ́ ɔ̀ná. Gàlìlayà, Kàpɛ̀rnàwumù tɨ́ kátɨna pbanga ɔ̌, àlɨ̀tá bhà kasʉ tɔ́ atdí ádrʉ̀ngbǎlɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè. Ndɨ alɛ t’ídhùnà nɨ́ɨ’ɨ̀ andɨ nà.
46 Dirigiu-se, de novo, a Caná da Galileia, onde da água fizera vinho. Ora, havia um oficial do rei, cujo filho estava doente em Cafarnaum.
47 Nɨ́, Yěsù ɨ̀rà Yùdɛyà rɔ̀ ndɨ̀rà àhʉ Gàlìlayà dhu ndɨ̀ ndɨ̀rɨ̀ rɔ̀, wɔ̀ ádrʉ̀ngbǎlɛ náarà Yěsù-tɨ’ɔ̀. Kǎdʉ̀ ndɨ̀tsɔ̀ Yěsù rɔ̌ ndɨ́nɨ̌ awú tɨ́, ndàrà idhùnà nɨ́gʉ Kàpɛ̀rnàwumù. Ndɨ kà t’ídhùnà nɨ́ɨ’ɨ̀ afína rɔ̌ ka kɔ́dɔna rɔ́.
47 Tendo ouvido dizer que Jesus viera da Judeia para a Galileia, foi ter com ele e lhe rogou que descesse para curar seu filho, que estava à morte.
48 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà kànɨ̌: «Nyɨ̌ nyɨ́ nzɨ̌ dhu à’u, ɨnzá nyɨ̌ nyàla wɨwɨ̀ mà, ɨnzá apɛ̀na ’ɔ̀nzɨ angyi ìndrǔ nzínzì ɔ̌ dhu mànà dhu rɔ̀!»
48 Então, Jesus lhe disse: Se, porventura, não virdes sinais e prodígios, de modo nenhum crereis.
49 Nɨ́ wɔ̀ ádrʉ̀ngbǎlɛ adʉ̀ àtɨ̀nà Yěsù nɨ̌: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, ɨ́rà nyawú pbàkà ɨnzá pbàkà ɨngba-afí nápɛ̀ ɨ̀tdɛ̌ rɔ́rɔ̀.»
49 Rogou-lhe o oficial: Senhor, desce, antes que meu filho morra.
50 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Árà ɨbha! Ìnè idhùnʉ rɨ̌’ɨ̀ nyɨ̀kpɔ́na nà.» Nɨ́ wɔ̀ ádrʉ̀ngbǎlɛ náa’u Yěsù ʉ̀nɔ̀ fɨ̌ndà dhu, ndàdʉ̀ ndɨ̀và, ndàrà.
50 Vai, disse-lhe Jesus; teu filho vive. O homem creu na palavra de Jesus e partiu.
51 Nɨ́ ɨbha ndɨ̀ ndóngo rɔ́rɔ̀, abádhí núusò ɨ̀ otu ɔ̌ pbɨ̀ndà kasʉtálɛ mànà, ɨ alɛ ràdʉ̀ àtɨ̀nà ɨwà kà t’ídhùnà rɔ̀gʉ̀.
51 Já ele descia, quando os seus servos lhe vieram ao encontro, anunciando-lhe que o seu filho vivia.
52 Nɨ́ wɔ̀ alɛ adʉ̀ dhu ìvu abádhí-tsʉ̌, ndàtɨ: «Kɔ̌gʉ̀ná ìfe adyifɔ̀-sɨsɨ̀ ɔ̌?» Nɨ́, abádhí adʉ̀ dhu àdu kàtɔ̀ ’àtɨ: «Kɔ̌gʉ̀ná inzì, àrʉ̀bhʉ̀ adyifɔ̀-sɨsɨ̀ adyíbhengá nga tɔ́ ɔ̌.»
52 Então, indagou deles a que hora o seu filho se sentira melhor. Informaram: Ontem, à hora sétima a febre o deixou.
53 Nɨ́ wɔ̀ ngbángba t’ábanà adʉ̀ dhu ɔ̀sʉ̀ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ tɨ́ Yěsù rátɨná ndɨ̀ nɨ̌: ɨwà pbɨ̀ndà ɨngba rɔ̀gʉ̀. Nɨ́ àbadhi mà, kɔ́rɔ́ pbɨ̀ndà ɨdzá-bhà mànà náadʉ̀ Yěsù ná’ù atdídɔ̌.
53 Com isto, reconheceu o pai ser aquela precisamente a hora em que Jesus lhe dissera: Teu filho vive; e creu ele e toda a sua casa.
54 Wɔ̀ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, Yěsù anzɨ̀ ɔyɔ rɨ́ kìsě pbɨ̀ndà wɨwɨ̀, Yùdɛyà rɔ̀ ndɨ̀ ndɨ̀rà àhʉ Gàlìlayà rɔ̀.
54 Foi este o segundo sinal que fez Jesus, depois de vir da Judeia para a Galileia.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.