Hebreus 12
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NTLH
1 Àlɛ̌ nàndà dhu nɨ̌, kɔ̌kɔ̀ fɨ̀yɔ́ a’uta nɨtɛ̀ kpangba alɛ tɔ́ ádrʉ̀ngbǎ ihé nyʉ́ nákpɔ̀rɔ̀ àlɛ̌-ngbɔ̀ átɔ̀. Nɨ́rɔ̀ dhu àkǎ àlɛ̌ ràwà yà àlɛ̌-tsʉ̀ ʉ̀tɔ̀ rádʉ̀ ɨ̀nzɨ̌ àlɛ̌ ràmbɛ òwu dɔ̌ angyi a’uta ɔ̌ kɔ́rɔ́ dhu-tsí. Ndɨrɔ̀, dhu àkǎ àlɛ̌ ràwà nzɛ́rɛnga yà ɨsɔ́ tɨ́ arɨ́ ndàpbǎ àlɛ̌-rɔ̌ dhu, àlɛ̌ ràdʉ̀ àmbɛ òtse dɔ̌ yà Kàgàwà ávi àlɛ̌ ròtsè ɔ̀ná ɔngʉ ɔ̌, ɨ̀nzɨ̌ àlɛ̌ kɨ́ àlɛ̌ ɨ̀ngyɛ̌ rɔ́rɔ̀.
1 Assim nós temos essa grande multidão de testemunhas ao nosso redor. Portanto, deixemos de lado tudo o que nos atrapalha e o pecado que se agarra firmemente em nós e continuemos a correr, sem desanimar, a corrida marcada para nós.
2 Dhu àkǎ àlɛ̌ rʉ̀dɨ̌ àlɛ̌-nyɨ̀kpɔ́ Yěsù-rɔ̌ tɨ́. Ka nɨ́ ndɨ àlɛ̌ tɔ́ a’uta apɛ̀ ndɨ̀ dɔ̀ná rɔ̀ alɛ, ndɨrɔ̀ kàbhʉ rádʉ̀ rɨ̀’ɨ̀ àkǎkǎ a’uta tɨ́ alɛ. Obhó tɨ́, kǎndù mʉ̀sàlabhà dɔ̌ ka kɨ́ ndʉ̀tɔ̌ ndɔ̀vɛ̀ dhu-dzi, ɨ̀nzɨ̌ ndàbhʉ nyɨ̀na rɨ̀wʉ̀ ndɨ ɔvɛ-tɨdɔ̀ nɨ̌. Kǎnzɨ̀ ndɨ dhu ɨwà ndɨ̀ ndʉ̀nɨ olùnǎ rɔ̀ ndɨ̀ ndábàna dhɛ̀dhɛ nɨ́dhunɨ̌. Nɨ́ kòmbí, kà rɨ̌’ɨ̀ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ ndɨ̀ ndàdɨ Kàgàwà bhà Ádrʉ̀ngbǎ kamà tɔ́ tombi tɔ́ fangà dɔ̀nǎ rɔ̀ rɔ́.
2 Conservemos os nossos olhos fixos em Jesus, pois é por meio dele que a nossa fé começa, e é ele quem a aperfeiçoa. Ele não deixou que a cruz fizesse com que ele desistisse. Pelo contrário, por causa da alegria que lhe foi prometida, ele não se importou com a humilhação de morrer na cruz e agora está sentado do lado direito do trono de Deus.
3 Dhu àkǎ nyɨ̌rɛ̀ ka, yà nzɛ́rɛngatálɛ náandrɔ̀ ndɨ̀ atdídɔ̌ dhu-dzi nandù alɛ. Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ afíkʉ rɨ̌ nzɨ̌ àdʉ̀ ndɨ̀ngyɛ, ndɨ dhu ràdʉ̀ nyǎdu olù.
3 Pensem no sofrimento dele e como suportou com paciência o ódio dos pecadores. Assim, vocês, não desanimem, nem desistam.
4 Obhó tɨ́, wɔ̀ nzɛ́rɛnga lɛ̀mà nyɨ̌ nyɔnzɨ tɨ́ nyɨ̌ nyúgyena ɨla ɔ̌, nyɨ̌ nyàpɛ̀ nzá nyǔgye ràrà àhʉ nyɨ̌ nyʉ́vɛ dhu ɔ̀.
4 Porque na luta contra o pecado vocês ainda não tiveram de combater até à morte.
5 Ndɨrɔ̀, nyɨ̌ nyàdzo tɨ́ nzá wà yà pbɨ̀ndà inzo bhěyi Kàgàwà rɨ̌ afíkʉ àbhʉ̌ ròtsì ɔbɨ nɨ̌ ɔtɛ rɔ̌ rɔ̀? Kà rǎtɨna:
5 Será que vocês já esqueceram as palavras de encorajamento que Deus lhes disse, como se vocês fossem filhos dele? Pois ele disse: “Preste atenção, meu filho, quando o Senhor o castiga, e não se desanime quando ele o repreende.
6 Obhó tɨ́, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà arɨ́sɔ̌na màlɨpɔ̀ nɨ̌ alɛ nɨ́ òzè ndɨ̀ ndózè alɛ.
6 Pois o Senhor corrige quem ele ama e castiga quem ele aceita como filho.”
7 Nyɨ̌ nyàkǎ nyǒndù Kàgàwà rɨ̌ nyɨ̌sɔ̌ màlɨpɔ̀ nɨ̌ dhu-dzi òndù tɨ́, kǎrɨ́ dhu ɔ̀nzɨ rʉ̀kʉ́ pbɨ̀ndà inzo bhěyi nɨ́dhunɨ̌. Ádhɨ pbá ɨngba ndɨ ɨ̀nzɨ̌ àbanà arɨ́ nzɛ́rɛ dhu ɨ̀sɔ̌ fɨ̌ndà màlɨpɔ̀ nɨ̌?
7 Suportem o sofrimento com paciência como se fosse um castigo dado por um pai, pois o sofrimento de vocês mostra que Deus os está tratando como seus filhos. Será que existe algum filho que nunca foi corrigido pelo pai?
8 Ɨ̀nzɨ̌ Kàgàwà apɛ́ àdʉ̀ nzɛ́rɛ dhu ɨ̀sɔ̌ fʉ̌kʉ̀ màlɨpɔ̀ nɨ̌ kɔ́rɔ́ pbɨ̀ndà inzo ɨ̀sɔ̌ ndɨ̀ ndarɨ́ dhu bhěyi, nɨ́ nyɨ̌ nɨ́ nzɨ̌ kàbhà obhóná nzónzo, pbɛ́tʉ̀ nyɨ̌ nɨ́ iri nzónzo.
8 Se vocês não são corrigidos como acontece com todos os filhos de Deus, então não são filhos de verdade, mas filhos ilegítimos.
9 Ndɨrɔ̀ yà adzɨ dɔ̌ àlɛ̌ t’ábáya náarɨ́ nzɛ́rɛ dhu ɨ̀sɔ̌ àlɛ̌ tɔ̀ màlɨpɔ̀ nɨ̌ àlɛ̌ ràdʉ̀ ’ɨ̀fʉ. Nɨ́rɔ̀ dhu ɔ̀fɔ̀ tɨ́ nzá nga àlɛ̌ rɨ̀fʉ àlɛ̌ t’Ábanà Kàgàwà, ndɨ́nɨ̌ àlɛ̌ nabhʉ̀ tɨ́ àlɛ̌ ràbà dhòdhódhónga tɔ́ ípìrɔ̌nga?
9 No caso dos nossos pais humanos, eles nos corrigiam, e nós os respeitávamos. Então devemos obedecer muito mais ainda ao nosso Pai celestial e assim viveremos.
10 Obhó tɨ́, àlɛ̌ t’ábáya náarɨ́ nzɛ́rɛ dhu ɨ̀sɔ̌ àlɛ̌ tɔ̀ màlɨpɔ̀ nɨ̌ ákɛ̌ kàsʉmɨ̀ kɛ̀lɛ̌ tɨ́, nyɨ̀kpɔ́ya nɔ̀fɔ̀ dhu bhěyi. Pbɛ́tʉ̀ Kàgàwà arɨ́ kɨ̀sɔ̌ àlɛ̌ tɔ̀ ndɨ́nɨ̌ ídzìnga nibho tɨ́ àlɛ̌ tɔ̀, ndàdʉ̀ àlɛ̌ àbhʉ àlɛ̌ rɨ̀’ɨ̀ ɨ̀lɨ̌lǎ alɛ tɨ́ ndɨ̀ bhěyi.
10 Os nossos pais humanos nos corrigiam durante pouco tempo, pois achavam que isso era certo; mas Deus nos corrige para o nosso próprio bem, para que participemos da sua santidade .
11 Àlɛ̌ ɨ̀sɔ̌ ka kɨ́ màlɨpɔ̀ nɨ̌ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, àlɛ̌ karɨ́ nzɨ̌ ndɨ dhu àlǎ dhɛ̀dhɛ tɨ́ àlɛ̌ tɔ̀, pbɛ́tʉ̀ àlɛ̌ karɨ́ kàlǎ ɨzʉ ìbho rɨ́ àlɛ̌ tɔ̀ dhu tɨ́. Pbɛ́tʉ̀ olùnǎ rɔ̀, ídzì dhu nàla ndɨ malɨpɔ̀-nyʉtsì alɛ náarɨ́ àbàna itse tɨ́ dhu nɨ́ màrʉ̀ngà ɔ̌ afíya rǒko dhu mà, obhónánga tɔ́ dhu ɔ̀nzɨ ɨ̀ ɨ́ Kàgàwà-ɔ̀nzɨ̌ dhu mànà.
11 Quando somos corrigidos, isso no momento nos parece motivo de tristeza e não de alegria. Porém, mais tarde, os que foram corrigidos recebem como recompensa uma vida correta e de paz.
12 Nɨ́rɔ̀, dhu àkǎ nyǎbhʉ kɔ̌kɔ̀ ɨ̀ nɨ̀ngyɛ̌ okùkʉ mà, kɔ̌kɔ̀ ìvǐ rívi ɔtdyʉ̀kʉ mànà rɨ̀dzɔ̀.
12 Portanto, levantem as suas mãos cansadas e fortaleçam os seus joelhos enfraquecidos.
13 Dhu àkǎ nyɔ̌bhɔ̀lɔ̀ tʉ́rʉ́tʉ́rʉ́ ìkò otu pfɔ̌kʉ tɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ òtsótsù alɛ-pfɔ̀ nabhʉ̀ tɨ́ ràvɔ, pbɛ́tʉ̀ ndɨ́nɨ̌ abádhí nabhʉ̀ tɨ́ rʉ̀gʉ ʉ̀gʉ̌ tɨ́.
13 Andem por caminhos aplanados para que o pé aleijado não manque, mas seja curado.
14 Dhu àkǎ nyɔ̌nɛ̀ màrʉ̀ngà ɔ̌ nyɨ̌ nyóko kɔ́rɔ́ alɛ mànà dhu, ndɨrɔ̀ Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌ nyɨ̌ nyóko ɨ̀lǎ nyɨ̌ nyɨ̀lǎ rɔ́rɔ̀ dhu. Ɨ̀mbǎ kɨ̀’ɨ̀ ndɨ dhu bhěyi rɔ̀, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà-nyɨ̀kpa àlǎ rɨ́ alɛ rɨ̌’ɨ̀ ɨ̀mbǎ atdí màtɨ́ nzínzìkʉ ɔ̌.
14 Procurem ter paz com todos e se esforcem para viver uma vida completamente dedicada ao Senhor, pois sem isso ninguém o verá.
15 Dhu àkǎ nyǎndà nga mběyi ɨ̀nzɨ̌ nzínzìkʉ ɔ̌ atdí alɛ mà ràsà Kàgàwà rɨ̌ ndàsǒ nɨ̌ asota. Ndɨrɔ̀ dhu àkǎ nyǎndà nga mběyi átɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ nzínzìkʉ ɔ̌ atdí alɛ mà nɨ́ɨ’ɨ tɨ́ ábhɔ̌ alɛ ɨ̀nzǎ rɨ́ alɛ tɨ́, àdhàdhɨ̀ ògyògyè atdídhená itsu-vɛ́ náarɨ́ dhu ɨ̀nzǎ dhu bhěyi.
15 Tomem cuidado para que ninguém abandone a graça de Deus. Cuidado, para que ninguém se torne como uma planta amarga que cresce e prejudica muita gente com o seu veneno.
16 Nzínzìkʉ ɔ̌ atdí alɛ mà nákǎ nzá ndɨ̀’ɨ̀ mʉ̀nyɔ̀nɨ̀tálɛ tɨ́, ndɨrɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ arɨ́ Kàgàwà bhà dhu-tsí ɨ̀fʉ̌ alɛ tɨ́. Nyɨ̌ nyàkǎ nzá nyɔ̌nzɨ̀ dhu Ɛ̀sawʉ̀ náanzɨ̀ dhu bhěyi: kǎbhʉ̀ sengba tɨ́ ndɨ̀ ndɨ́’ɨ̀ dhu tɔ́ pbɨ̀ndà obhónánga kodzì ákɛ̌ ɔ̀nyʉ̌-ngba rɔ̌ dhu bhěyi.
16 E tomem cuidado também para que ninguém se torne imoral ou perca o respeito pelas coisas sagradas, como Esaú, que, por causa de um prato de comida, vendeu os seus direitos de filho mais velho.
17 Àdhàdhɨ̀ nyɨ̌ nyʉ́nɨ dhu bhěyi, olùnǎ rɔ̀, kǎzè àbanà ràso ndɨ̀, pbɛ́tʉ̀ ndɨ kà t’ábanà adʉ̀ ndɨ dhu àsà àsa tɨ́. Kǎmvù mbǎ ndɔ̀dzɨ̀ ndɨ́nɨ̌ àbanà ʉgɛ̀rɛ̀ tɨ́ pbɨ̀ndà ɨrɛ̀ta, nɨ́ ndɨ dhu aká nzá kà tɔ̀.
17 Como vocês sabem, depois ele quis receber a bênção do seu pai. Mas foi rejeitado porque não encontrou um modo de mudar o que havia feito, embora procurasse fazer isso até mesmo com lágrimas.
18 Obhó tɨ́, nyɨ̌ nyówù nzá ùvò yà ngbɔ̌na àpbala ka kádʉ̀ yà adzɨ ɔ̌ pbìrì-tɨ’ɔ̀, àdhàdhɨ̀ Pbàìsràyélí náawù ùvò Sìnayì tɨ́ kátɨna pbìrì-pfɔ̀ rɔ̌ dhu bhěyi. Abádhí ala ndɨ pbìrì dɔ̌ rɔ́rʉ̀ atdídɔ̌ kàzʉ, ndɨ pbìrì dɔ̌ ndɨ̀ nìbvǔ mbìì ʉ̀tɨ̀ ɨ́nɔ̀-ɨ́yà, ndɨrɔ̀ kà dɔ̌ rópili àpùpú.
18 Vocês não foram como o povo de Israel. Vocês não chegaram perto de alguma coisa que se pode tocar, como o monte Sinai com o seu fogo destruidor, a escuridão e as trevas, a tempestade,
19 Abádhí ɨrɨ wàndà-tù mà, Kàgàwà-tù mànà. Nɨ́ kɔ̌kɔ̀ dhu ɨ̀ ɨ̀rɨ̀ rɔ̀, abádhí ɨtsɔ̀ ɨ̀ Kàgàwà rɔ̌ ɨ̀nzɨ̌ ɔtɛ tɨ́ fɨ̌yɔ̀ tdɨ́tdɔ̌.
19 o barulho de trombeta e o som de uma voz. Quando os israelitas ouviram a voz, pediram que ela não dissesse mais nada,
20 Abádhí andù nzá fɨ̌yɔ̀ ka kʉ̀yǎ dhu-dzi. Ndɨ Ʉyátá nɨ’ɨ̀: «Yàrɨ́ pbìrì-ngbɔ̀ àpbàlǎ rɨ́ dhu kɔ́rɔ́ nɨ́ɨ’ɨna mbǎ ɨ̀zǎ màtɨ́, nákǎ kubvǔ odu nɨ̌ rɔ̀vɛ̀.»
20 pois eles não podiam suportar a ordem que dizia: “Até um animal, se tocar o monte, deverá ser morto a pedradas.”
21 Ndɨrɔ̀, abádhí ala ndɔ̀nzɨ rɨ́ rɔ́ dhu nɨ’ɨ̀ ɔdɔ àbhʉ̌ rɨ́ rɨ̀sɨ̌ atdídɔ̌ ìndrǔ ɔ̀ dhu. Nɨ́ Músà adʉ̀ àtɨ̀nà: «Ma mɨ́’ɨ̀ ɔdɔ nà ndɨrɔ̀ ma mívi ìvǐ tɨ́.»
21 O que estavam vendo era tão terrível, que Moisés disse: “Estou tremendo de medo!”
22 Pbɛ́tʉ̀, nyɨ̌ nyówù ùvò ɨ́kyɛ̀rɔ̌ tɨná nɨ́ Sàyunì tɨ́ kátɨna pbìrì, yà Kàgàwà, dhòdhódhónganà arɨ́’ɨ̀ ípìrɔ̌nga nà alɛ bhà pbanga náarɨ́’ɨ̀ dɔ̀ná pbìrì. Ndɨ pbanga nɨ́ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀, yà màlàyíká tɔ́ lʉfʉ̀-tsʉ̀ náarɨ́ ’ùndǔ, ’ɔ̀nyʉ̀ mʉ̀hɛndʉ̀ ɔ̀ná pbanga.
22 Pelo contrário, vocês chegaram ao monte Sião e à cidade do Deus vivo, a Jerusalém celestial com os seus milhares de anjos.
23 Nyɨ̌ nyòwù wà ùvò ɨ́kyɛ̀rɔ̌ Kàgàwà bhà senzo, yà ɨwà kǔndǐ ɔvɔ̀ya ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ alɛ tɔ́ mʉ̀tʉ̀-tɨ́. Nyɨ̌ nyòwù wà ùvò átɔ̀ ɨ́kyɛ̀rɔ̌ Kàgàwà, yà kɔ́rɔ́ alɛ-ànyǎ nɨtdɨ̀ya alɛ-tɨ́. Ndɨrɔ̀ nyɨ̌ nyòwù wà ùvò kǎkà atdídɔ̌ àkǎ obhónángatálɛ-tɨ́.
23 Vocês chegaram à reunião alegre dos filhos mais velhos de Deus, isto é, daqueles que têm o nome deles escrito no céu. Vocês chegaram até Deus, que é o juiz de todos, e chegaram também aos espíritos dos que são corretos e que foram aperfeiçoados.
24 Nyɨ̌ nyòwù wà ùvò ɨ́kyɛ̀rɔ̌ Yěsù, yà àlɛ̌ nungbò Kàgàwà mànà ɔwʉ́tána tɔ́ ungbòta nɨ̌ alɛ-tɨ́. Ndɨrɔ̀ nyɨ̌ nyòwù wà ùvò ɨ́kyɛ̀rɔ̌ yà ndɨ̀ nʉfʉ kǎzù-tɨ́. Ndɨ kǎzù rɨ̌tɛ̀na àlɛ̌ tɔ̀ dhu nɨ́ atdídɔ̌ ósè Àbělì-azù rɨ̌tɛ̀na àlɛ̌ tɔ̀ dhu dɔ̀nǎ dhu.
24 Vocês chegaram até Jesus, que fez a nova aliança e que borrifou o sangue que fala de coisas muito melhores do que o sangue de Abel.
25 Nɨ́rɔ̀, nyàndà nga mběyi. Dhu àkǎ nzá nyǔvǒ nyɨ̌, ɨ̀nzɨ̌ nyɨ̌rɨ̀ wɔ̀ fʉ̌kʉ̀ rɨ́ dhu ɔ̀vɔ Kàgàwà-tsʉ̌ dhu. Obhó tɨ́, angyi ìndrǔ núuvó ɨ̀, ɨ̀nzɨ̌ ’ɨ̀rɨ̀ fɨ̌yɔ̀ rɨ́ kàbhà ɔtɛ ɔ̀vɔ yà adzɨ dɔ̌ alɛ-tsʉ̌ dhu. Nɨ́ ɨ alɛ nʉ́ʉgʉ̀ nzá Kàgàwà rǎbhʉ̌na fɨ̌yɔ̀ màlɨpɔ̀ ɔ̌ rɔ̀. Nɨ́ àlɛ̌’ɨ, yà àlɛ̌ karɨ́ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ rɨ́ dhu ɔ̀vɔ àlɛ̌ tɔ̀ ndɨ Kàgàwà-tù ɨ̀rɨ rɔ̀, àlɛ̌ kádʉ̀ ʉ̀gʉ ɨ̀ngbà dhu bhěyi ɨ̀nzɨ̌ àlɛ̌ ràbà kàbhà màlɨpɔ̀?
25 Portanto, tenham cuidado e não recusem ouvir aquele que fala. Aqueles que recusaram ouvir a pessoa que entregou a mensagem divina na terra não puderam escapar. Por isso muito menos escaparemos nós se rejeitarmos aquele que lá do céu nos fala.
26 Angyi kà-tù náabhʉ̀ yà adzɨ rìvi. Pbɛ́tʉ̀ kòmbí, kɔ̌kɔ̀ làká àlɛ̌ tɔ̀ ndàtɨ: «Ma mabhʉ̀ya yà adzɨ rìvi atdí-gʉ̀na tɨ́ tdɨ́tdɔ̌, ndɨrɔ̀ ma mabhʉ̀ya ɔ̀rʉ̀-akpà rìvi átɔ̀.»
26 Naquele tempo a voz de Deus fez com que a terra estremecesse, mas agora ele prometeu isto: “Mais uma vez farei com que trema não somente a terra, mas também o céu.”
27 «Atdí-gʉ̀na tɨ́ tdɨ́tdɔ̌» tɨ́ kà rǎtɨna dhu-tɨ̀ nɨ́, Kàgàwà abhɔ̀lɔ̀ kɔ́rɔ́ dhu-tsí rivìya, ’àdʉ̀ ùwǐ, ndɨ́nɨ̌ kǎkà ɨ̀nzɨ̌ rádʉ̀ ìvi dhu-tsí náadʉ̀ tɨ́ ndɨ òko.
27 As palavras “mais uma vez” mostram bem que as coisas criadas serão abaladas e mudadas, para que as que não podem ser abaladas continuem como estão.
28 Nɨ́rɔ̀, àlɛ̌ kàkǎ àlɛ̌ ràbhʉ ɔ̀tsɔ̀ Kàgàwà tɔ̀, kǐbhò yà ɨ̀nzɨ̌ ɔ̀nánga rǎdʉ̀ ìvi ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ idzi àlɛ̌ tɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Nɨ́ àlɛ̌ kàkǎ àlɛ̌ rʉ̀lɛ̌ ka kà-nyɨ̀kpɔ́ nɔ̀fɔ̀ ʉlɛ́tá nɨ̌, ɨfʉta nà, ndɨrɔ̀ kɔ̌dɔ̀ ɔ̀nzɨ àlɛ̌ kɨ́ rɔ́rɔ̀.
28 Por isso sejamos agradecidos, pois já recebemos um Reino que não pode ser abalado. Sejamos agradecidos e adoremos a Deus de um modo que o agrade, com respeito e temor .
29 Obhó tɨ́, àlɛ̌ tɔ́ Kàgàwà nɨ́ kàzʉ arɨ́ dhu ʉ̀bɨ dhu bhěyi arɨ́ dhu ʉ̀bɨ alɛ.
29 Porque, na verdade, o nosso Deus é um fogo destruidor.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Hebreus 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.