Atos 2

Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Pɛ̀ndɛ̀kɔtɛ̀-ɨdhɔ̀ níitdègu àkǎ, nɨ́ Yěsù ná’ù alɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ atdíkpá ɨ̀ àndu tsʉ̀ya atdí ngari ɔ̌ rɔ́.
1 Quando chegou o dia de Pentecostes , todos os seguidores de Jesus estavam reunidos no mesmo lugar.
2 Nɨ́ kòmbómbí, awɛ rǒpili ɔbɨ nyʉ́ nà dhu bhěyi rɔ́’ɔ dhu tɔ́ wɔ̀gɔ̀ nɨ́ɨrɨ ndɨ̀ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ rífo rɔ́, ndɨ dhu ràdʉ̀ abádhí òkò ɔ̀ná ɨdza nɨ́ra.
2 De repente, veio do céu um barulho que parecia o de um vento soprando muito forte e esse barulho encheu toda a casa onde estavam sentados.
3 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ abádhí ala kàzʉ-ɨdà-dɔ bhěyi rólo dhu-ɨdà-dɔ ányɨ̀dzá, ɔ̀nánga ràdʉ̀ ndʉ̀ndɔ̀ ròkò abádhí-dɔ̀tsírɔ́.
3 Então todos viram umas coisas parecidas com chamas, que se espalharam como línguas de fogo; e cada pessoa foi tocada por uma dessas línguas.
4 Nɨ́ Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nɨ́ɨrá abádhí kɔ́rɔ́, abádhí ràdʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’ɔ̀tɛ̀ dhèdhèrɔ̀ alɛ t’ávàna-tɨdɔ̀ àdhàdhɨ̀ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nɨ́tɛ̀ ka fɨ̌yɔ̀ dhu bhěyi.
4 Todos ficaram cheios do Espírito Santo e começaram a falar em outras línguas, de acordo com o poder que o Espírito dava a cada pessoa.
5 Wɔ̀ dhu rɨ̌ ndɔ̀nzɨ ɔ̀ná ɨdhɔ ɔ̌, yà adzɨ ɔ̌ kɔ́rɔ́ pbìrì ɔ̀nǎ rɔ̀ íwǔ, Kàgàwà rɔ̌ afíya nápbǎ Pbàyàhúdí, nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè átɔ̀ Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌.
5 Estavam morando ali em Jerusalém judeus religiosos vindos de todas as nações do mundo.
6 Nɨ́, wɔ̀rɨ́ wɔ̀gɔ̀ ɨ̀ ɨ̀rɨ̀ rɔ̀, ìndrǔ náandu ɨ̀ Yěsù ná’ù alɛ rɨ̌’ɨ̀ rɔ́, ɨdhɔ ràdʉ̀ ’ʉ̀kɔ atdídɔ̌ ngǎtsi alɛ rɨ̌ abádhí ɨ̀rɨ ávàna nyʉ́ nɔ́tɛ rɨ́ rɔ́ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
6 Quando ouviram aquele barulho, uma multidão deles se ajuntou, e todos ficaram muito admirados porque cada um podia entender na sua própria língua o que os seguidores de Jesus estavam dizendo.
7 Nɨ́, ɨdhɔ nʉ́ʉkɔ abádhí atdídɔ̌, ’àdʉ̀ àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Hɔ̀kɔ̀! Kɔ̌kɔ̀ rɔ́tɛ alɛ kɔ́rɔ́ tɨ́ obhó Gàlìlayà ɔ̌ bhà nyʉ́?
7 A multidão ficou admirada e espantada e comentava: — Estas pessoas que estão falando assim são da Galileia!
8 Nɨ́, ádhu ngǎtsi alɛ rɨ̌ abádhí ɨ̀rɨ ávàna nyʉ́ nɔ́tɛ rɨ́ rɔ́ nɨ̌?
8 Como é que cada um de nós as ouvimos falar na nossa própria língua?
9 Kǎkà àlɛ̌ nzínzì ɔ̌ rɨ́’ɨ̀ atdídhená alɛ níwǔ Pbàpartɛ̀ tɔ́ pbìrì ɔ̀ rɔ̀, Pbàmedì mà Pbàèlamù mànà tɔ́ pbìrì ɔ̀ rɔ̀. Ndɨrɔ̀, ngʉ̌kpà alɛ níwǔ Mɛ̀zɔ̀pɔ̀tàmiyà mà, Yùdɛyà mà, ndɨrɔ̀ Kàpàdòkiyà mànà tɔ́ pbìrì ɔ̀ rɔ̀. Ngʉ̌kpà-tsí níwǔ Pɔtɔ̀ mà Àziyà mànà tɔ́ mʉ̀lɛngʉ̀ ɔ̀ rɔ̀,
9 Nós somos da Pártia, da Média, do Elão, da Mesopotâmia, da Judeia, da Capadócia, do Ponto, da província da Ásia,
10 ngʉ̌kpà ràdʉ̀ ìwu Fùrùgiyà rɔ̀, Pàfùliyà rɔ̀, Mísrì rɔ̀, ndɨrɔ̀ kyɛ̀rɔ̀kyɛ̀rɔ̀ Lìbiyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ atdí pbanga Kùrenì tɨ́ kátɨna ɔ̀ rɔ̀. Ndɨrɔ̀, ngʉ̌kpà alɛ íwǔ Rɔmà tɔ́ kɨgɔ̀ mà, Krɛ̌tɛ̀ tɔ́ pbìrì mà, Àràbiyà tɔ́ pbìrì mànà ɔ̀ rɔ̀.
10 da Frígia, da Panfília, do Egito e das regiões da Líbia que ficam perto de Cirene. Alguns de nós são de Roma.
11 Atdídhená alɛ nɨ́ Pbàyàhúdí nyʉ́, ndɨrɔ̀ ngʉ̌kpǎkà nɨ́ ʉ̀gɛ̀rɛ̀ tɨ́ ɨ̀ nʉ́gɛ̀rɛ̀, ’òngò Pbàyàhúdí tɔ́ sɔmà tɔ́ Ʉyátá nɨ́fʉ alɛ. Pbɛ́tʉ̀, àlɛ̌ kɨ́ abádhí ɨ̀rɨ Kàgàwà anzɨ̀ ádrɔ̀drɔ̌ dhu tɔ́ màkʉ̌rʉ̀ àwɛ̌ rɨ́ àlɛ̌ t’ávàna nyʉ́ ɔ̌ rɔ́.»
11 Uns são judeus, e outros, convertidos ao Judaísmo. Alguns são de Creta, e outros, da Arábia. E como é que todos estamos ouvindo essa gente falar em nossa própria língua a respeito das grandes coisas que Deus tem feito?
12 Nɨ́, ɨdhɔ nʉ́ʉkɔ kɔ̀rɨ́ alɛ, fɨ̀yɔ́ ɨrɛ̀ta rìku. Abádhí ambɛ́nà dhu ɔ̀ngʉ̀ dɔ̌ tsʉ̀yá nzínzìya ɔ̌, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Wɔ̀ dhu-tɨ̀ nyʉ́ nɨ́ àdhu?»
12 Todos estavam admirados, sem saberem o que pensar, e perguntavam uns aos outros: — O que será que isso quer dizer?
13 Pbɛ́tʉ̀, ngʉ̌kpà alɛ-tsí náambɛ́nà Yěsù ná’ù alɛ rʉ̌nɔna dhu gàyà nɔ́nzɨ̀ dɔ̌ ɔ̀nzɨ tɨ́, ’àdʉ̀ àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Ɨwà kɔ̌kɔ̀ alɛ òrì atdídɔ̌.»
13 Mas outros zombavam, dizendo: — Esse pessoal está bêbado!
14 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Yěsù bhà uvitatálɛ tɨ́rɔ̀ ɨ̀ ìkò atdíkpá atdí kumì dɔ̀ná atdí nà ngʉ̌kpà ɔdhɨ́na mànà rɔ́rɔ̀, Pɛ́tɛrʉ̀ apɛ̀ ndɔ̀vɔ̀ dhu ɔrʉ́ tǔna nyʉ́ nà ihé-yà tɔ̀. Kǎtɨ: «Nyɨ̌ Pbàyàhúdí tɨ́rɔ̀, ndɨrɔ̀ nyɨ̌ kɔ́rɔ́ Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ rɔ̀, nyɨ̀kpɛ̀lɛ̀ bɨ̌kʉ nyɨ̌rɨ̀ yà ma mʉ́nɔna dhu mběyi.
14 Então Pedro se levantou, junto com os outros onze apóstolos , e em voz bem alta começou a dizer à multidão: — Meus amigos judeus e todos vocês que moram em Jerusalém, prestem atenção e escutem o que eu vou dizer!
15 Kɔ̀rɨ́ alɛ nórì nzá wɔ̀ nyɨ̌ nyɨ́rɛ̀na dhu bhěyi, àlɛ̌ kòko òko ɨ̀bhʉ adyifɔ̀-sɨsɨ̀ kútsingá nga tɔ́ ɔ̌ tɨ́ nɨ́dhunɨ̌.
15 Estas pessoas não estão bêbadas, como vocês estão pensando, pois são apenas nove horas da manhã.
16 Pbɛ́tʉ̀, wɔ̀ rɨ́ ndɔ̀nzɨ dhu nɨ́ yà Kàgàwà bhà nabì Yɔ̀wɛlɛ̀ náavɔ̀ ìndrǔ tɔ̀ dhu. Kǎtɨ:
16 O que, de fato, está acontecendo é o que o profeta Joel disse:
17 ‹Kàgàwà rǎtɨna: yà adzɨ ɔ̌ dhu-tsʉ̀ rɨ̌ ndɔ̀dɨ̀ nɨ́nganɨ́,
17 “É isto o que eu vou fazer nos últimos dias — diz Deus: Derramarei o meu Espírito sobre todas as pessoas. Os filhos e as filhas de vocês anunciarão a minha mensagem; os moços terão visões, e os velhos sonharão .
18 Obhó tɨ́, ndɨ nɨ́nganɨ́, ma mɨráya pbàkà ɨnɔ-akpá mà, pbàkà ɨnɔ-ayí mànà Afídu nɨ̌,
18 Sim, eu derramarei o meu Espírito sobre os meus e naqueles dias eles também anunciarão a minha mensagem.
19 Ma mɔnzɨya yà ɨnzá apɛ̀na ’ɔ̀nzɨ angyi ìndrǔ-nzínzì ɔ̌ dhu ɔ̀rʉ̀-akpà-nyɨ̀ rɔ̌,
19 Em cima, no céu, farei com que apareçam coisas espantosas; e embaixo, na terra, farei milagres. Haverá sangue, e fogo, e nuvens de fumaça;
20 Tdʉ̌ wɔ̀ ndɨ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà bhà ɨdhɔ náaká rɔ̀,
20 o sol ficará escuro, e a lua se tornará cor de sangue, antes que chegue o grande e Dia do Senhor.
21 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Kàgàwà araya ɔvɔ̀na nànzì ɨ̀ngbàtɨ́ ɨ́lɨ ndɨ̀ alɛ mà nɨ́gʉ rɔ̌.›
21 Então todos os que pedirem a ajuda do Senhor serão salvos.”
22 Nyɨ̌ Pbàìsràyélí tɔ́ pbìrì ɔ̌ bhǎ, nyɨ̀rɨ yà ma mʉ́nɔna fʉ̌kʉ̀ dhu. Kàgàwà nɨ́tɛ̀ wà dhu ndɨ̀ rɔ́pɨ̀ ndɨ Yěsù, yà Nàzàretì tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ alɛ. Obhó tɨ́, kǒtù ɔ̌, Kàgàwà ɔ́nzɨ̀ wà wɨwɨ̀ mà, yà ɨnzá apɛ̀na ’ɔ̀nzɨ angyi ìndrǔ-nzínzì ɔ̌ dhu mànà, ndàdʉ̀ ize nɨ́tɛ̀ nzínzìkʉ ɔ̌. Nɨ́ nyɨ̌ nyʉ́nɨ ɨ dhu mběyi nyʉ́.
22 Pedro continuou: — Homens de Israel, escutem o que eu vou dizer. Deus mostrou a vocês que Jesus de Nazaré era um homem aprovado por ele. Pois, por meio de Jesus, Deus fez milagres, maravilhas e coisas extraordinárias no meio de vocês, como vocês sabem muito bem.
23 Wɔ̀ ndɨ alɛ ka kipfo kabhʉ fʉkʉ́, àdhàdhɨ̀ yà angyangyɨ Kàgàwà udhé, ndɨrɔ̀ angyangyɨ kʉ̌pɨ́ dhu bhěyi. Nɨ́, nyɨ̌ nyípfo ka, nyǎbhʉ ɨnzá àpɛ̀ Kàgàwà ʉ̀nɨ̌ alɛ ròhò, ’ʉ̀tɔ̌ mùsàlabhà dɔ̌.
23 Deus, por sua própria vontade e sabedoria, já havia resolvido que Jesus seria entregue nas mãos de vocês. E vocês mesmos o mataram por mãos de homens maus, que o crucificaram.
24 Ka kɔ́tdʉ̀ ka, pbɛ́tʉ̀ Kàgàwà ádʉ̀ kàbhʉ rɨ̀ngbɛ̀ ndɨ̀ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀, ndɨ dhu ràdʉ̀ kàbhʉ ràhʉ ɔvɛ tɔ́ àpbɛ̀ ɔ̌ rɔ̀, ɨ̀mbǎ ɔvɛ nɨ́’ɨ̀ ɔbɨ nà kà dɔ̌ nɨ́dhunɨ̌.
24 Mas Deus ressuscitou Jesus, livrando-o do poder da morte, porque não era possível que a morte o dominasse.
25 Obhó tɨ́, ádrʉ̀ngbǎ kamà Dàwudì náavɔ̀ dhu kǒkú dɔ̀ rɔ̀, ndàtɨ:
25 Pois Davi disse a respeito de Jesus o seguinte: “Eu via sempre o Senhor comigo porque ele está ao meu lado direito, para que nada me deixe abalado.
26 Kɔ̀nɨ̌ wɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ afídu rɨ̌’ɨ̀ dhɛ̀dhɛ nà,
26 Por isso o meu coração está feliz, e as minhas palavras são palavras de alegria; e eu, um ser mortal, vou descansar cheio de esperança,
27 Obhó tɨ́, nyɨ nyʉbhàya nzɨ̌ afídu ràdɨ ɔvɛ-bvʉ̀.
27 pois tu, Senhor, não me abandonarás no Eu tenho te servido fielmente, e por isso não deixarás que eu apodreça na sepultura.
28 Nyɨ nyɨ́tɛ̀ wà ípìrɔ̌nga tɔ́ otu idù,
28 Tu me tens ensinado os caminhos que levam à vida, e a tua presença me encherá de alegria.”
29 Tdɨ́tdɔ̌ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ àtɨ̀nà ihé-yà nɨ̌: «Ɔdhɨ́dǔ, ma mòzè mɔvɔ̀ dhu kpangba fʉ̌kʉ̀ àlɛ̌ t’ábhunà-nzɨ̀nzɨ̀, ádrʉ̀ngbǎ kamà Dàwudì-okú dɔ̀ rɔ̀: kǎvɛ̀, kadʉ̀ ndɔ̀tdʉ̀. Ndɨrɔ̀ indo màtɨ́, kǎ-dzɨ̀dɔ rɨ̌’ɨ̀ ìnè àlɛ̌-rábvʉ̌.
29 E Pedro disse mais isto: — Meus irmãos, eu preciso falar claramente com vocês a respeito do
30 Pbɛ́tʉ̀ ka nɨ’ɨ̀ Kàgàwà bhà nabì. Nɨ́, kʉ̌nɨ dhu angyangyɨ Kàgàwà ratsɔ̀ dhu ndàtɨ, ndɨ̀ rɨlɨya kàbhà pbàdzʉkʉrʉ nzínzì ɔ̌ atdí alɛ ràdɨ kǎrì dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎ kamà tɨ́.
30 Ele era profeta e sabia que Deus lhe havia jurado que um dos seus descendentes seria rei, como ele.
31 Ádrʉ̀ngbǎ kamà Dàwudì náala ndɨ̀ nɔnzɨya dhu angyangyɨ. Nɨ́ ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ kǎvɔ̀ dhu angyangyɨ Krɨ́stɔ̀ nɨ́ɨngbɛ̀ya ndɨ̀ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀ dhu dɔ̌. Kǎtɨ:
31 Davi sabia o que Deus ia fazer e por isso falou a respeito da ressurreição do Messias . Davi disse: “Ele não foi abandonado no mundo dos mortos, nem o seu corpo apodreceu na sepultura.”
32 Kàgàwà abhʉ̀ wà wɔ̀ ndɨ Yěsù rɨ̀ngbɛ̀ ndɨ̀ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀. Nɨ́ àlɛ̌’ɨ kɔ́rɔ́, àlɛ̌ nɨ́ ndɨ dhu tɔ́ ngàmbì.
32 Deus ressuscitou este Jesus, e todos nós somos testemunhas disso.
33 Nɨ́rɔ̀, Kàgàwà ábhʉ wà ka rɔ̀dzɨ̀ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀, ràdʉ̀ àdɨ fɨ̀ndá fangà dɔ̀nǎ rɔ̀. Ndɨrɔ̀, kǎkɔ wà yà Àbanà akɔ̀ fɨ̀ndá làká Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí. Nɨ́, kɨ̀rǎ wà mǎ kà nɨ̌. Wɔ̀ ndɨ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí rɔ̌nzɨna dhu nɨ́ ndɨ wɔ̀ nyɨ̌ nyálǎna nyǎdʉ̀ àmbɛ ɨ̀rɨ̀nà dɔ̌ kòmbí.
33 Pois Jesus foi levado para sentar-se ao lado direito de Deus, o seu Pai, o qual lhe deu o Espírito Santo, como havia prometido. E Jesus derramou sobre nós esse Espírito, conforme vocês estão vendo e ouvindo agora.
34 Ádrʉ̀ngbǎ kamà Dàwudì núupò nzá ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀, pbɛ́tʉ̀ kǎtɨ:
34 Pois Davi não subiu para o céu, mas ele mesmo afirmou: “O Senhor Deus disse ao meu Senhor: ‘Sente-se do meu lado direito,
35 ràrà àhʉ ma mɨ́ pbʉ̀kʉ̀ òmvǔ nábhʉ̌ nyɔbɛ̀ dɔ̀ya dhu ɔ̀.›
35 até que eu ponha os seus inimigos como estrado debaixo dos seus pés.’ ”
36 Nɨ́rɔ̀, kɔ́rɔ́ Pbàìsràyélí tɔ́ pbìrì ɔ̌ bhà nákǎ ɨ̀ rʉ̀nɨ dhu mběyi nyʉ́, Yěsù wɔ̀ nyɨ̌ nyábhʉ kʉtɔ̌ mʉ̀sàlabhà dɔ̌ alɛ, nɨ́ Kàgàwà rábhʉ wà ròngò Ádrʉ̀ngbǎlɛ tɨ́, ndɨrɔ̀ Màsiyà tɨ́.»
36 Todo o povo de Israel deve ficar bem certo de que este Jesus que vocês crucificaram é aquele que Deus tornou Senhor e Messias.
37 Nɨ́, wɔ̀ Pɛ́tɛrʉ̀ ɔ̀vɔ̀ fɨ̌yɔ̀ dhu ɨ̀ ɨ̀rɨ̀ rɔ̀, ndɨ dhu náasʉ̀ ihé-yà atdídɔ̌. Nɨ́ abádhí adʉ̀ dhu ìvu Pɛ́tɛrʉ̀ mà ngʉ̌kpà uvitatálɛ mànà-tsʉ̌, ’àtɨ: «Àbanɨ̌nzó, mǎ màkǎ mɔ̌nzɨ̀ dhu ɨ̀ngbàtɨ́?»
37 Quando ouviram isso, todos ficaram muito aflitos e perguntaram a Pedro e aos outros apóstolos: — Irmãos, o que devemos fazer?
38 Nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ dhu àdu abádhí tɔ̀ ndàtɨ: «Nyʉ̀gɛ̀rɛ̀ nyɨ̌ nyʉ̌bhà fʉ̀kʉ́ nzɛ́rɛnga. Ndɨrɔ̀ nyàlʉ̌ bàtizò Yěsù Krɨ́stɔ̀-ɔvɔ̀ rɔ̌, ndɨ́nɨ̌ Kàgàwà ʉbà tɨ́ fʉ̀kʉ́ nzɛ́rɛnga, nyǎdʉ̀ kàbhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí tɔ́ pɛrɛ̀ nákɔ.
38 Pedro respondeu: — Arrependam-se, e cada um de vocês seja batizado em nome de Jesus Cristo para que os seus pecados sejam perdoados, e vocês receberão de Deus o Espírito Santo.
39 Obhó tɨ́, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà náakɔ̀ ndɨ làká fʉ̌kʉ̀ fʉ̀kʉ́ nzónzo mànà. Ndɨrɔ̀ kǎkɔ̀ ka átɔ̀ yà ndɨ̀ ndúnzina kɔ́rɔ́ alɛ, yà ɨtsɛ arɨ́’ɨ̀ rʉ̀kʉ́ rɔ̀ tɔ̀.»
39 Pois essa promessa é para vocês, para os seus filhos e para todos os que estão longe, isto é, para todos aqueles que o Senhor, nosso Deus, chamar .
40 Pɛ́tɛrʉ̀ ʉnɔ ábhɔ̌ ngʉ̌kpà dhu nyʉ́ tdɨ́tdɔ̌ abádhí tɔ̀, ndɨ́nɨ̌ abádhí nabhʉ̀ tɨ́ rà’ù ndɨ̀ ndʉ̀nɔ̀ dhu, ndɨrɔ̀ ndɨ́nɨ̌ abádhí-afí nabhʉ̀ tɨ́ ròtsì ɔbɨ. Kǎvɔ̀ dhu abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Nyàbhʉ nyɨ̌ Kàgàwà rɨ̀gʉ̌ nyɨ̌, ɨ̀nzɨ̌ nyɨ̌ nyabá tɨ́ kɔ̌kɔ̀ nzɛ́rɛ alɛ tɔ́ ɔ́fɔ̀.»
40 Pedro continuou a dar o seu testemunho e, com muitas outras explicações, procurou convencê-los, dizendo: — Saiam do meio dessa gente má e salvem-se!
41 Wɔ̀ Pɛ́tɛrʉ̀ ʉ̀nɔ̀ dhu nà’ù alɛ kɔ́rɔ́ náadʉ̀ bàtizò à’ù kubho fɨ̌yɔ̀. Nɨ́ ndɨ nɨ́nganɨ́, Yěsù ná’ù alɛ-bvʉ níisé ndɨ̀ mbɛ̀mbɛ̀ ɨ̀bhʉ lʉfʉ̀ alɛ nɨ̌.
41 Muitos acreditaram na mensagem de Pedro e foram batizados. Naquele dia quase três mil se juntaram ao grupo dos seguidores de Jesus.
42 Nɨ́ ɨ alɛ náapbá afíya atdídɔ̌, ’òngò Yěsù bhà uvitatálɛ rǔdhěna fɨ̌yɔ̀ dhu ɨ̀rɨ̀. Abádhí andu tsʉ̀ya, ’òngò òko atdíkpá, ’òngò dhu ɔ̀nyʉ̀ atdíkpá, ndɨrɔ̀ ’òngò ’ɨ̀tsɔ̀ atdíkpá.
42 E todos continuavam firmes, seguindo os ensinamentos dos apóstolos, vivendo em amor cristão, partindo o pão juntos e fazendo orações.
43 Ɔdɔ ongónà ɨ̀sɨ̌ kɔ́rɔ́ alɛ ɔ̀, yà Yěsù bhà uvitatálɛ rɔ̌nzɨna yà ɨnzá apɛ̀na ’ɔ̀nzɨ angyi ìndrǔ-nzínzì ɔ̌ dhu mà, abádhí rɔ̌nzɨna wɨwɨ̀ mànà dhu àlǎ ɨ̀ ɨ́ rɔ̀.
43 Os apóstolos faziam muitos milagres e maravilhas, e por isso todas as pessoas estavam cheias de temor .
44 Kɔ́rɔ́ alɛ, yà Yěsù ná’ù, nóongónà òko atdíkpá. Ndɨrɔ̀, abádhí ongónà fɔyá dhu ʉ̀lɨ atdíkpá kàsʉ̌ya nɔnzɨ tɨ́.
44 Todos os que criam estavam juntos e unidos e repartiam uns com os outros o que tinham.
45 Abádhí ongónà fɔyá dhu-tsí mà fɔyá ongyéngá mànà núdzi, ’àdʉ̀ ɨ̀ òngyè fʉ̀rangà nʉ́ndɔ̀ fɔyá, ngǎtsi alɛ ràbà ka dzʉ̀nàna nyʉ́ ɔ̀nzɨ̀ rádʉ̀ dhu-bvʉ̀tɨ́.
45 Vendiam as suas propriedades e outras coisas e dividiam o dinheiro com todos, de acordo com a necessidade de cada um.
46 Abádhí ongónà tsʉ̀ya àndu kɔ́rɔ́ ɨdhɔ ɔ̌ Kàgàwà bhà ɨdzá. Ndɨrɔ̀, abádhí ongónà ɨdzàya ɔ̀nǎ ɔ̀nyʉ̀ nɔ́nyʉ̀ atdíkpá dhɛ̀dhɛ nyʉ́ nà, ndɨrɔ̀ atdí afíya nyʉ́ nà.
46 Todos os dias, unidos, se reuniam no pátio do Templo. E nas suas casas partiam o pão e participavam das refeições com alegria e humildade.
47 Abádhí ongónà Kàgàwà ìlè, kɔ́rɔ́ alɛ ràdʉ̀ abádhí ɨ̀fʉ. Ndɨrɔ̀, yà ɨnga náarúbho dhu bhěyi, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà nóongónà àrà abádhí-bvʉ níse rɔ̌ yà ɔwʉ́tána tɨ́ ndɨ̀ nà’ù alɛ nɨ̌.
47 Louvavam a Deus por tudo e eram estimados por todos. E cada dia o Senhor juntava ao grupo as pessoas que iam sendo salvas.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.