Atos 28
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs VC
1 Wɔ̀ dhu bhěyi mǎ mʉ̀gʉ ɨdha ɔ̌ rɔ̀ dhu-dzidɔ̌ nɨ́ ndɨ ka kadʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ fǎkà katɨ yà mǎ mɨ́’ɨ̀ ɔ̀ná sɔ̀ngà-ɔvɔ̀ ràrɨ̌ Mèlità.
1 Estando já salvos, soubemos então que a ilha se chamava Malta.
2 Wɔ̀ ndɨ sɔ̀ngà ɔ̌ bhà nɨ́ɨtɛ̀ fǎkà ídzìnga nɨ́ yà ɨ̀nzɨ̌ kɔ́rɔ́ alɛ arɔ́nzɨna ídzìnga. Abádhí ʉtɔ ádrʉ̀ngbǎ kàzʉ́-yà-ba nyʉ́ fǎkà, igye rǒgye, ndɨ dhu ràdʉ̀ gìrì ìbhò dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Nɨ́ abádhí adʉ̀ tsʉ̀ka àndu kɔ́rɔ́ ndɨ kàzʉ-tsʉ̀nǎ.
2 Os indígenas trataram-nos com extraordinária benevolência. Acenderam uma grande fogueira e em torno dela nos recolheram, em vista da chuva que caía e do frio que fazia.
3 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Pɔlɔ̀ ɨvà ndɨ̀ ndàrà ákǎlǐ-nzo àndu, ndɨ̀rà nà okùna dɔ̌, ndɨ̀pbà kàzʉ ɔ̀. Nɨ́ kàzʉ ìgbě rɔ̀ná ámvɔ̀ tɔ́ osu náahʉ̀ wɔ̀ ákàlǐ ɔ̀ rɔ̀, ndàpbɛ̀lɛ̌ ndɨ̀ Pɔlɔ̀-ɔtsʉ́-rɔ̌.
3 Paulo ajuntou um feixe de gravetos e o pôs na fogueira. Nisto uma víbora, que fugira ao fogo, mordeu-lhe a mão.
4 Wɔ̀ pbanga ɔ̌ bhà itdègu osu àlǎ Pɔlɔ̀-ɔtsʉ́-rɔ̌ rɔ́bhɛlɛ rɔ́, nɨ́ abádhí adʉ̀ ɔtɛ ɔ̀pɛ̀ nzínzìya ɔ̌, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Obhó nyʉ́, yàrɨ́ alɛ nɨ́ ìndrǔ ɔ̀kyɛ arɨ́ alɛ. Ádhu nɨ̌? Kɔ̀gʉ̀ ɨdha ɔ̌ rɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ ndɔ̀vɛ̀, nɨ́ Kàgàwà bhà làmí nózè nzá kà ràdɨ nyɨ̀kpɔ́na nà!»
4 Quando os indígenas viram a serpente pendendo da sua mão, diziam uns aos outros: Sem dúvida, este homem é homicida, pois, tendo escapado ao mar, a justiça não o deixa viver.
5 Pbɛ́tʉ̀, Pɔlɔ̀ adʉ̀ ɔtsʉ́na-ɔ̌nga kɛ̀lɛ̌ nɨ́yà, osu ràdʉ̀ ɨ̀tsɨ̀ kàzʉ ɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ Pɔlɔ̀ ràdʉ̀ atdí nzɛ́rɛ dhu mà nínè.
5 Ele, porém, sacudindo a víbora no fogo, não sofreu mal algum.
6 Ìndrǔ ambɛ́nà Pɔlɔ̀ ɔ̀dɔ̀ dɔ̌, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ ala tɨ́ ɨwà ɔtsʉ́na òpè rɔ́, ndɨrɔ̀ ngǎtsi nɨ̌ ɨwà ɨ̀tsɨ̀ ndɔ̀vɛ̀ rɔ́. Pbɛ́tʉ̀, abádhí adɔ̀ nga ádzǐta nyʉ́, ɨ̀nzɨ̌ ’àdʉ̀ atdí nzɛ́rɛ dhu mà àla Pɔlɔ̀-rɔ̌ ndɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ rɔ́. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ abádhí adʉ̀ fɨ̀yɔ́ ɨrɛ̀ta ʉ̀gɛ̀rɛ̀, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Yàrɨ́ alɛ nɨ́ mʉ̌ngʉ̌-ngba nyʉ́!»
6 Julgavam os indígenas que ele viesse a inchar, e que subitamente caísse morto. Mas, depois de esperarem muito tempo, vendo que não lhe acontecia mal nenhum, mudaram de parecer e disseram: Ele é um deus.
7 Wɔ̀ dhu rɨ̌ ndɔ̀nzɨ rɔ́rɔ̀, Mèlità tɔ́ sɔ̀ngà ɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ bhà pbanga nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè kyɛ̀rɔ̀kyɛ̀rɔ̀. Ndɨ alɛ-ɔvɔ̀ nɨ’ɨ̀ Pùbliyò. Nɨ́ àbadhi akɔ̀ mǎ àzè nyʉ́ nà, ndàdʉ̀ mǎbhʉ mɔ̌nzɨ̀ ɨ̀bhʉ ɨdhɔ pbɨ̀ ɨdzá ɔdhɨ́na nyʉ́ bhěyi.
7 Havia na vizinhança sítios pertencentes ao principal da ilha, chamado Públio. Este homem nos hospedou por três dias em sua casa, tratando-nos bem.
8 Ndɨ Pùbliyò t’ábanà nɨ́ɨ’ɨ̀ andɨ àlʉ̌ ndɨ̀, ndàdʉ̀ àmbɛ àyi dɔ̌ ara-dɔ̌ rɔ́. Kǎmbɛ́nà àndɨ dɔ̌, kàzʉ rʉ̀tɔ̀ ndɨ̀ atdídɔ̌ ɔ̀na nǎ, ndɨrɔ̀ ndàdʉ̀ àmbɛ afali òpì dɔ̌. Nɨ́ Pɔlɔ̀ atsù ndàhʉ kàndà. Kǎdʉ̀ ndɨ̀tsɔ̀ kà-dɔ̌ ɔtsʉ́na ndɨ̀ ndʉ̀lɨ kà-dɔ̌ rɔ́rɔ̀, wɔ̀ dhu ràdʉ̀ kàbhʉ rɔ̀gʉ̀ dòtsí.
8 Ora, o pai desse Públio achava-se acamado com febre e sofrendo de disenteria. Paulo foi visitá-lo e, orando e impondo-lhe as mãos, sarou-o.
9 Mèlità tɔ́ sɔ̀ngà ɔ̌ andɨ nà ngʉ̌kpà alɛ níiwú átɔ̀ Pɔlɔ̀-tɨ’ɔ̀, àbadhi ràdʉ̀ ɨ̀ nɨ́gʉ.
9 Depois desse fato, vieram ter com ele todos os habitantes da ilha que se achavam doentes, e foram curados. Tiveram assim conosco toda sorte de considerações e,
10 Nɨ́ ìndrǔ ɨfʉ mǎ ábhɔ̌ otu nyʉ́ ɔ̌. Ndɨrɔ̀ abhi ɔ̀pɛ̀ mǎ mɨ́ rɔ̀, abádhí adʉ̀ abhi tɔ̀ mǎ mɨ́ atdyúya òho kɔ́rɔ́ dhu núbho fǎkà.
10 quando estávamos para navegar, proveram-nos do que era necessário.
11 Ɨ̀bhʉ àbǐ mǎ mɔ̀nzɨ̀ Mèlità dhu-dzidɔ̌, mǎ madʉ̀ òwu Àlɛ̀sàndùriyà tɨ́ kátɨna kɨgɔ̀ ɔ̌ bàtɔ́ ɔ̌. Ndɨ bàtɔ́-ɔvɔ̀ nɨ’ɨ̀: «Ozo tɨ́ ka kɔ́dhɨ̀ mʉ̌ngʉ̌-nzo». Nɨ́ ka kalʉ́ ka rìdè Mèlità ádrʉ̀ngbǎ gìrì tɔ́ kàsʉmɨ̀ ɔ̌.
11 Ao termo de três meses, embarcamos num navio de Alexandria, que havia passado o inverno na ilha. Este navio levava por insígnias os Dióscuros.
12 Mèlità rɔ̀ mǎ mùvò bàtɔ́ ɔ̌ rɔ̀, mǎ mawù ùvò Sìràkusè tɨ́ kátɨna kɨgɔ̀ ɔ̌ kìfukù ɔ̀, mǎdʉ̀ ɨ̀bhʉ ɨdhɔ nɔ́nzɨ̀ ányɨ̀rɔ̌.
12 Fizemos escala em Siracusa, onde ficamos três dias.
13 Ndɨ kìfukù ɔ̌ rɔ̀ mǎ mùvò rɔ̀, mǎ mawù ɨdha-igì dɔ̀nǎ, mǒwù ùvò Règiyò tɨ́ kátɨna kɨgɔ̀ ɔ̌ kìfukù ɔ̀. Nɨ́ tsútsǎ nɨ́nganɨ́ mǎ mɔ̀pɛ̀ abhi rɔ̀, mùsùngú dɔ̀nǎ rɔ̀ rɨ́rà awɛ náapɛ̀ ndòpìlì. Nɨ́ ɔ́yɔ̌ ɨdhɔ ɔ̌, mǎ madʉ̀ òwu ùvò Pùtèolì tɨ́ kátɨna kɨgɔ̀ ɔ̌ kìfukù ɔ̀.
13 De lá, seguindo a costa, atingimos Régio. No dia seguinte, soprava o vento sul e chegamos em dois dias a Pozzuoli.
14 Ndɨ kɨgɔ̀ ɔ̌, mǎ matù ɨwà Yěsù ná’ù alɛ. Nɨ́ abádhí adʉ̀ mǒnzì ndɨ́nɨ̌ mǎ mɔnzɨ tɨ́ atdí yɛngɛ̀ ɨ̀ mànà. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ mǎ madʉ̀ òwu Rɔmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀.
14 Ali encontramos irmãos que nos rogaram que ficássemos na sua companhia sete dias. Em seguida, nos dirigimos a Roma.
15 Ndɨ kɨgɔ̀ ɔ̌ Yěsù ná’ù alɛ níitdègu mǎ mìwǔ dhu ɨ̀rɨ, nɨ́ abádhí adʉ̀ ìwu mɔ̌dɔ̀ Àpiyò tɨ́ kátɨna kòbǐ ɔ̌ rɔ̀. Ndɨrɔ̀ ngʉ̌kpà alɛ-tsí náadʉ̀ ìwu mɔ̌dɔ̀ Olo tɔ́ Ɨ̀bhʉ Ɨdza-tɨ́ rɔ̀. Nɨ́ Pɔlɔ̀ níitdègu abádhí àlǎ, nɨ́ kǎdʉ̀ ɔ̀tsɔ̀ àbhʉ Kàgàwà tɔ̀, afína ràdʉ̀ ɔbɨ òtsì.
15 Os irmãos de Roma foram informados de nossa chegada e vieram ao nosso encontro até o Foro de Ápio e as Três Tavernas. Ao vê-los, Paulo deu graças a Deus e se sentiu animado.
16 Nɨ́ Rɔmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ mǎ mòwù ùvò rɔ̀, ka kadʉ̀ Pɔlɔ̀ àvi ràrà ɔ̀dhɔ̀ rɔ̌ atdírɔ̀ yà ndɨ̀ ndùbho dɔ̀na ɨdza ɔ̌, atdí mùnowì kɛ̀lɛ̌ ràdʉ̀ àmbɛ ngbɔ̌na ɔ̀dɔ̀ dɔ̌.
16 Chegados que fomos a Roma, foi concedida licença a Paulo para que ficasse em casa própria com um soldado que o guardava.
17 Ɨ̀bhʉ ɨdhɔ ndɨ̀ ndɔ̀nzɨ̀ Rɔmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ dhu-dzidɔ̌, Pɔlɔ̀ unzi Pbàyàhúdí tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ rìwǔ tɨna ɔ̀. Nɨ́ abádhí àndu ɨ̀ rɔ̀, Pɔlɔ̀ adʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Àbanɨ̌nzó, ma mɔ́nzɨ̀ nzá atdí nzɛ́rɛ dhu mà àlɛ̌ t’álɛ rɔ̌, ndɨrɔ̀ àlɛ̌ t’ábhúna tɔ́ màndʉ rɔ̌. Pbɛ́tʉ̀ ka kálʉ̌ ma Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌, kadʉ̀ mabhʉ Pbàrɔ́má-fɔ́, ràdʉ̀ mosò.
17 Três dias depois, Paulo convocou os judeus mais notáveis. Estando reunidos, disse-lhes: Irmãos, sem cometer nada contra o povo nem contra os costumes de nossos pais, fui preso em Jerusalém e entregue nas mãos dos romanos.
18 Nɨ́ tsʉ̀dú ɨ̀ ɔ̀ngʉ̀ dhu dhu-dzidɔ̌, abádhí ózè ’ɨ̀kɔ̀lɔ̀ ma ɨnzá ɨ̀ àla yà ɨma nóhò ka kádʉ̀ dɔ̀ná atdí afátá mà nɨ́dhunɨ̌.
18 Estes, depois de terem instruído o meu processo, quiseram soltar-me, visto não achar em mim crime algum que merecesse morte.
19 Pbɛ́tʉ̀, Pbàyàhúdí ádʉ̀ nzá kɔ̌kɔ̀ alɛ ʉ̀nɔ̀ dhu ná’ù. Nɨ́ ma mádʉ̀ dhu àla dhu ràkǎ monzì kámá dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎ kamà, ndɨ́nɨ̌ ànyǎdu nʉnɔ tɨ́. Ndɨrɔ̀, pbàkà ɨrɛ̀ta nɨ́’ɨ̀ nzɨ̌ mɔbhʉ̀ pbàkà pbìrì ɔ̌ bhà.
19 Mas, opondo-se a isso os judeus, vi-me obrigado a apelar para César, sem intentar contudo acusar de alguma coisa a minha nação.
20 Kɔ̀nɨ̌ wɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nga nɨ́ ndɨ, ma mòzè mala nyɨ̌, madʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ fʉ̌kʉ̀ nɨ̌. Obhó tɨ́, ma mɨ́’ɨ̀ yàrɨ́ imbi ɔ̀ yà Pbàìsràyélí arɨ́ atdyúna òho ’àla alɛ-okú dɔ̀ rɔ̀.»
20 Por esse motivo, mandei chamar-vos, para vos ver e falar convosco. Porquanto, pela esperança de Israel, é que estou preso com esta corrente.
21 Nɨ́, kɔ̌kɔ̀ Pbàyàhúdí tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ adʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ Pɔlɔ̀ tɔ̀ ’àtɨ: «Yùdɛyà tɔ́ pbìrì ɔ̀ rɔ̀ mǎ mákɔ nzá pbʉ̀kʉ̀ dhu dɔ̌ rɔ́tɛ atdí bhàrʉwà mà. Ndɨrɔ̀, àlɛ̌ t’ádɔ́na nzínzì ɔ̌ rɔ̀, atdí alɛ mà nɨ́rà nzá atdí nzɛ́rɛ dhu mà náwɛ dʉ̀nʉ́ fǎkà.
21 Responderam-lhe eles: Não temos recebido carta alguma da Judéia, que fale em ti, nem de lá tem vindo irmão algum que nos dissesse ou falasse mal de ti.
22 Pbɛ́tʉ̀, mǎ mòzè mɨ̌rɨ̀ nyɨ nyʉ́ nyɨ nyáwɛ̌na pbʉ̀kʉ̀ ɨrɛ̀ta. Obhó tɨ́, mǎ mʉ̀nɨ dhu nɨ́ kɔ́rɔ́ ngari ɔ̀nǎ ìndrǔ rɨ̌ nzɛ́rɛ dhu àwɛ̌ nyɨ nyarɨ́’ɨ̀ ɔ̀nà sɔmà dɔ̌ dhu.»
22 Quiséramos, porém, que tu mesmo nos dissesses o que pensas, pois o que nós sabemos dessa seita é que em toda parte lhe fazem oposição.
23 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kɔ̌kɔ̀ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ adʉ̀ ɨdhɔ ɔ̀kɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ otú tɨ́ ɨ̀ ɔ̀ná Pɔlɔ̀ nà kǎrɔ́dhɔ̀ rɔ́. Nɨ́ ndɨ ɨdhɔ àkǎ rɔ̀, ábhɔ̌ alɛ nyʉ́ náadʉ̀ ìwu, ’ìwǔ Pɔlɔ̀ òtù ányɨ̀rɔ̌. Nɨ́ Pɔlɔ̀ apɛ̀ ɔtɛ ɨ alɛ tɔ̀, rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ kútsingá nga ɔ̀ rɔ̀, ràrà àhʉ pbɨ́tsɔ̀nga nga ɔ̀. Àbadhi ambɛ́nà dhu àwɛ dɔ̌ abádhí tɔ̀ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà Idzi dɔ̌. Ndɨrɔ̀ kǎnɛ̀ dhu ndɨ́nɨ̌ kɔ̌kɔ̀ alɛ náa’u tɨ́ Yěsù, yà abádhí tɔ̀ ndɨ̀ ndáwɛ̌na Músà bhà Ʉyátá ɔ̀ ka kándǐ ɔtɛ mà, Kàgàwà bhà pbànábí tɔ́ bhǔkù ɔ̀ ka kándǐ ɔtɛ mànà-otù ɔ̌.
23 Marcaram um dia e muitos foram procurá-lo no albergue onde se achava hospedado. A entrevista durou desde a manhã até a tarde. Paulo expôs-lhes o Reino de Deus e apresentou, sempre de novo, testemunhos destinados a convencê-los a respeito de Jesus, baseando-se na Lei de Moisés e nos profetas.
24 Abádhí nzínzì ɔ̌ atdídhená alɛ náa’u Pɔlɔ̀ rʉ̌nɔna dhu, pbɛ́tʉ̀ ngʉ̌kpà-tsí náadʉ̀ nzá kà’ù.
24 Alguns se persuadiram pelas suas palavras, outros não acreditaram.
25 Wɔ̀ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ abádhí ɨrɨ nzá ɨ̀ nzínzìya ɔ̌. Nɨ́ abádhí rɨ̌ dhu ɔ̀nzɨ ɨ̀ adù tɨ́ ɨ̀ rɔ̀, Pɔlɔ̀ adʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ tdɨ́tdɔ̌ abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nʉ́ʉnɔ obhó dhu nyʉ́ yà abhúkʉ tɔ̀ kǎvɔ̀ dhu Kàgàwà bhà nabì Ìsayà-otù ɔ̌ rɔ̀!
25 Não estando concordes entre si, retiraram-se, enquanto Paulo lhes fazia esta reflexão: Bem falou o Espírito Santo pelo profeta Isaías a vossos pais, dizendo:
26 Kǎtɨ Ìsayà nɨ̌ kà ràra kɔ̌kɔ̀ alɛ-tɨ’ɔ̀, ndàdʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ fɨ̌yɔ̀, ndàtɨ: Kàgàwà rǎtɨna:
26 Vai a este povo e dize-lhes: Com vossos ouvidos ouvireis, sem compreender. Com vossos olhos olhareis, sem enxergar.
27 Obhó tɨ́, atdí dhu mà náarɨ́ nzɨ̌ kàrɨ́ alɛ-afí-ngbɔ̀ nʉ́bɛ̀lɛ̀.
27 Coração obstinado o deste povo, ouvido duro, olhos fechados, para não verem com a vista, nem ouvirem com o ouvido, nem entenderem com o coração, e se converterem e eu os curar {Is 6,9s.}.
28 Pɔlɔ̀ adʉ̀ ɔtɛ ʉ̀tsà, ndàtɨ: «Dhu àkǎ nyʉ̌nɨ dhu nɨ́, Kàgàwà rívì wɔ̀ ɔ̀gʉ̀ tɔ́ ɔtɛ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí tɔ̀. Nɨ́ ɨ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí rɨ̌ ndɨ ɔtɛ nɨ́rɨ ɨ̀rɨ.» [
28 Ficai, pois, sabendo que aos gentios é enviada agora esta salvação de Deus; e eles a ouvirão.
29 Pɔlɔ̀ itdègu wɔ̀ dhu ʉ̀nɔ, nɨ́ Pbàyàhúdí adʉ̀ ’ɨ̀và ’òwù atdídɔ̌ ɨ̀ ’ɨ́ ’àgò nzínzìya ɔ̌ rɔ́rɔ̀.]
29 {Havendo dito isso, saíram dali os judeus, discutindo animosamente entre si.}
30 Pɔlɔ̀ anzɨ̀ ɔ́yɔ̌ atɔ nyʉ́ wɔ̀ dɔ̀na ndɨ̀ ndubhò ndòngò ɔ̀dhɔ̀ ɔ̀ná ɨdza ɔ̌. Ndɨrɔ̀, kǒngónà yà ndàndà ìwǔ kɔ́rɔ́ alɛ àkɔ ányɨ̀dzá rɔ̀.
30 Paulo permaneceu por dois anos inteiros no aposento alugado, e recebia a todos os que vinham procurá-lo.
31 Ndɨrɔ̀, àbadhi aránà ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà Idzi tɔ́ màkʉ̌rʉ̀ nʉ́nɔ̀ rɔ̌ ìndrǔ tɔ̀, ndàdʉ̀ dhu núdhe abádhí tɔ̀ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù Krɨ́stɔ̀ dɔ̌, ɨ̀mbǎ ɔ̀ná ɔdɔ́ na, ndɨrɔ̀ ɨ̀mbǎ tsʉ̀na nʉ́tɔ̀ rɨ́ dhu rɨ̌’ɨ̀ rɔ́rɔ̀.
31 Pregava o Reino de Deus e ensinava as coisas a respeito do Senhor Jesus Cristo, com toda a liberdade e sem proibição.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 28, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.