Atos 26
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs ARIB
1 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, ádrʉ̀ngbǎ kamà Àgìripà atɨ Pɔlɔ̀ nɨ̌: «Nyɨ nyàkǎ wà nyawɛ pbʉ̀kʉ̀ dhu kòmbí nyɨ-tɨ́rɔ̀.» Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Pɔlɔ̀ ava ɔtsʉ́na, ndɨ̀fʉ ádrʉ̀ngbǎ kamà nɨ̌, ndàdʉ̀ ɔtɛ ɔ̀pɛ̀, ndàtɨ:
1 Depois Agripa disse a Paulo: É-te permitido fazer a tua defesa. Então Paulo, estendendo a mão, começou a sua defesa:
2 «Ádrʉ̀ngbǎ kamà Àgìripǎ, ɨdhɛ̀du nɨ́ka ndɨ̀ atdídɔ̌ indo ma màbà kàsʉmɨ̀ ndɨ́nɨ̌ ma mawɛ tɨ́ yà Pbàyàhúdí arɨ́ mɔbhʉ okúna dɔ̀ rɔ̀ dhu-tɨ̀ ɔnzɨ̀nʉ́ nɨ́dhunɨ̌.
2 Sinto-me feliz, ó rei Agripa, em poder defender-me hoje perante ti de todas as coisas de que sou acusado pelos judeus;
3 Obhó tɨ́, nyɨ nyʉ́nɨ wà àlɛ̌ tɔ́ màndʉ kɔ́rɔ́ àlɛ̌’ɨ Pbàyàhúdí tɨ́rɔ̀, ndɨrɔ̀ nyɨ nyʉ́nɨ àlɛ̌ kárɨ́ àlɛ̌ àgò tɨ́ dhu mànà dhu mběyi nyʉ́. Nɨ́ ma mɨ̀tdɛ̀ nyɨ ɨ̀tdɛ̀ tɨ́ nyɨrɨ̀ yà ma máwɛ̌na ɨndʉ̀ dhu.
3 mormente porque és versado em todos os costumes e questões que há entre os judeus; pelo que te rogo que me ouças com paciência.
4 Kɔ́rɔ́ Pbàyàhúdí nʉ́nɨ wà idú ngbángba ɔ̀ rɔ̀ ndɨ̀ nɔ̀pɛ̀ rɔ̀ ma móvì tɨ́ dhu. Ndɨrɔ̀, abádhí ʉ́nɨ wà nzínzìya ɔ̌ ma mɨ́’ɨ̀ nà Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ nyʉ́ ɔ̌ kɔ́rɔ́ pbàkà mʉ̀tsɔ, rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ dɔ̀na-kpa ɔ̀ rɔ̀.
4 A minha vida, pois, desde a mocidade, o que tem sido sempre entre o meu povo e em Jerusalém, sabem-na todos os judeus,
5 Abádhí ʉ́nɨ wà ɨma angyíta tɨ́. Nɨ́ ɨ̀ òzè ka rɔ̀, abádhí rɨ̌’ɨ̀ ìnè ’ɨ̀tɛ̀ dhu ɨma rɨ’ɨ̀ Mʉ̀fàrìsayò, yà ɔbɨ nyʉ́ nà arɨ́ Músà bhà Ʉyátá mà, sɔmà tɔ́ ngʉ̌kpà màndʉ mànà nɨ́fʉ̌ fàká sɔmà ɔ̌ alɛ-tɨdɔ̀.
5 pois me conhecem desde o princípio e, se quiserem, podem dar testemunho de que, conforme a mais severa seita da nossa religião, vivi fariseu.
6 Nɨ́ kòmbí, ka kɨ̀dɨ̀ ma ɨrɔ́ ɔnzɨ̀nʉ́ ànyǎdu ka kʉnɔ tɨ́, yà àlɛ̌ t’ábhúna tɔ̀ Kàgàwà akɔ̀ làká ma má’ù dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
6 E agora estou aqui para ser julgado por causa da esperança da promessa feita por Deus a nossos pais,
7 Àlɛ̌ tɔ́ atdí kumì dɔ̀ná ɔ́yɔ̌ nà rʉ̀gànda-tsʉ̀ ná’ù wà ɔ̀nzɨ ndɨ dhu ɔnzɨya ndɨ̀ dhu. Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ, abádhí arɨ́ Kàgàwà ʉ̀lɛ̌ adyíbhengá màtɨ́, ndɨrɔ̀ kúbhingá màtɨ́, ɨ̀nzɨ̌ ɨ̀ ’ɨ́ ɨ̀ngyɛ̌ rɔ́rɔ̀. Nɨ́ ádrʉ̀ngbǎ kamà Àgìripǎ, kɔ̀nɨ̌ Pbàyàhúdí ɔ̀bhʉ̀ ma okúna dɔ̀ rɔ̀ dhu nɨ́ wɔ̀.
7 a qual as nossas doze tribos, servindo a Deus fervorosamente noite e dia, esperam alcançar; é por causa desta esperança, ó rei, que eu sou acusado pelos judeus.
8 Nɨ́ ádhu nyɨ̌ Pbàyàhúdí tɨ́rɔ̀, nyɨ̌ nyɔ́zʉ̀ Kàgàwà rɨ̌ ʉ̀vʉ̌vɛ̀ alɛ àbhʉ̌ rʉ̀ngbɛ ɨ̀ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀ dhu ɨ̀nzɨ̌ rádʉ̀ ndà’ù dhu tɨ́ nɨ̌?
8 Por que é que se julga entre vós incrível que Deus ressuscite os mortos?
9 Ɨma nyʉ́, yà nyɨ̌ nyɨ́ mandà rɔ̀, pbàkà ɨrɛ̀ta nɨ’ɨ̀ mongò magò ɔbɨ nyʉ́ nà Yěsù Nàzàretì tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ alɛ-ɔvɔ̀ nàtɨ̀ ɨ̀ngbàtɨ́ ɨ́lɨ ndɨ̀ alɛ mà nà.
9 Eu, na verdade, cuidara que devia praticar muitas coisas contra o nome de Jesus, o nazareno;
10 Wɔ̀rɨ́ nɨ́ ndɨ ma mɔ́nzɨ̀ Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ dhu: pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ rǒwu movì rɔ̌ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, ɨma nyʉ́ ma márà Yěsù ná’ù ábhɔ̌ alɛ nyʉ́ ábhʉ rɔ̌ kusǒ, kʉdɔ imbi-dzà ɔ̀. Ndɨrɔ̀, ɨ alɛ ka kòzè kɔkyɛ̀ rɔ̀, ma madʉ́nà àrà ndɨ dhu à’ù rɔ̌ à’u tɨ́.
10 o que, com efeito, fiz em Jerusalém. Pois havendo recebido autoridade dos principais dos sacerdotes, não somente encerrei muitos dos santos em prisões, como também dei o meu voto contra eles quando os matavam.
11 Ndɨrɔ̀, ibí-gʉ̀na nyʉ́, ma madʉ́nà àrà ʉ̀da rɔ̌ unduta-dzà ɔ̀na nǎ, mambɛ àvu dɔ̌ Yěsù ná’ù alɛ-rɔ̌. Ma madʉ́nà àrà abádhí ʉ̀tʉ rɔ̌ rʉ̀nɔ̀ dhu nzɛ́rɛ nyʉ́ Yěsù nɨ̌. Ma mɨ’ɨ̀ nàwí nà atdídɔ̌ abádhí rɔ̌. Nɨ́ ndɨ nàwí adʉ̀ mabhʉ, marà àvu rɔ̌ abádhí rɔ̌ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀nǎ màtɨ́.
11 E, castigando-os muitas vezes por todas as sinagogas, obrigava-os a blasfemar; e enfurecido cada vez mais contra eles, perseguia-os até nas cidades estrangeiras.
12 Wɔ̀ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, atdíku ma madɨ̀ mambɛ àrà dɔ̌ Dàmàsikì tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀. Wɔ̀ ndɨ abhi tɔ́ rʉsà nʉfà idù, ’àdʉ̀ Yěsù ná’ù alɛ núsǒ ma mɨ́ nɨ̌ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ níbhò idù nɨ’ɨ̀ pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ.
12 Indo com este encargo a Damasco, munido de poder e comissão dos principais sacerdotes,
13 Nɨ́ ádrʉ̀ngbǎlɛ́, azà adyifɔ̀-sɨsɨ̀ adyíbhengá nga tɔ́ ɔ̌, otu ɔ̌ mǎ mówu rɔ́rɔ̀, ma mala ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ rɨ́rà awáwʉ̀, ràtdye tɨká nga, yà mʉnda rɨ́ alɛ mànà. Ndɨ awáwʉ̀ bhà ɨnga t’áwʉ̀ta asè adyifɔ̀ arɨ́ ɨnga àwʉ̀ tɨ́ dhu dɔ̀nǎ màtɨ́.
13 ao meio-dia, ó rei vi no caminho uma luz do céu, que excedia o esplendor do sol, resplandecendo em torno de mim e dos que iam comigo.
14 Nɨ́ ndɨ dhu mǎ màla rɔ̀, mǎ mawà mǎ kɔ́rɔ́ obvò. Ndɨrɔ̀, ma madʉ̀ atdí alɛ-tù ɨ̀rɨ̀ Pbàyàhúdí t’ávàna ɔ̌ rɨ́ dhu ɔ̀vɔ̀ idù rɔ́. Ndɨ alɛ-tù atɨ: ‹Sáwúlò, Sáwúlǒ, ádhu nyɨ nyávu rùdú nɨ̌? Nyɨ nyɨ́ tsùdu ɔ̀bhɨ, nyambɛ àpbɛ̀ àbhʉ dɔ̌ ɨndʉ̀ nyɨ-tɨ́rɔ̀, àdhàdhɨ̀ ìkyì arɨ́ ndɔ̀vɨ̀ rɨ́ mùgǒ nɨ̌ alɛ-tsʉ̀ ɔ̀bhɨ dhu bhěyi.›
14 E, caindo nós todos por terra, ouvi uma voz que me dizia em língua hebráica: Saulo, Saulo, por que me persegues? Dura coisa te é recalcitrar contra os aguilhões.
15 Nɨ́ ma madʉ̀ dhu nívu kà-tsʉ̌, matɨ: ‹Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, nyɨ nyʉ́ nɨ́ àdhɨ?› Nɨ́ kǎdʉ̀ dhu àdu idù, ndàtɨ: ‹Ɨma nɨ́ Yěsù, wɔ̀ nyɨ nyávu rùdú rɔ̀.
15 Disse eu: Quem és, Senhor? Respondeu o Senhor: Eu sou Jesus, a quem tu persegues;
16 Pbɛ́tʉ̀, ɨ́và nyɨ nyidè pfɔ̌nʉ dɔ̌. Yàrɨ́ nɨ́ ndɨ ma màvi ma ɨndʉ̀ okúna dɔ̀ rɔ̀ dhu: Ma mòzè nyɨ nyadɨ pbàkà kasʉtálɛ tɨ́. Ndɨrɔ̀, ma mòzè nyɨ nyɨ’ɨ̀ yà nyɨ nyàla ɨma dhu tɔ́ ngàmbì tɨ́, ndɨrɔ̀ nyɨ’ɨ̀ olù ma mɨ́tɛ̀na ɨndʉ̀ dhu tɔ́ ngàmbì tɨ́.
16 mas levanta-te e põe-te em pé; pois para isto te apareci, para te fazer ministro e testemunha tanto das coisas em que me tens visto como daquelas em que te hei de aparecer;
17 Ma mɨ́ ngbɔ̌nʉ ɔ̀dɔ ɔ̀dɔ fʉ̀kʉ́ pbìrì ɔ̌ bhà mà, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí mànà rɔ̌ rɔ̀. Nɨ́, ma mòvì nyɨ abádhí nzínzì ɔ̀,
17 livrando-te deste povo e dos gentios, aos quais te envio,
18 ndɨ́nɨ̌ nyɨ nyʉngbɛ tɨ́ abádhí-nyɨ̀kpɔ́ rùvò ɨ́nɔ̀ ɔ̀ rɔ̀, rʉ̀dà awáwʉ̀ ɔ̀. Ndɨrɔ̀ ma mòvì nyɨ ndɨ́nɨ̌ abádhí uvò tɨ́ pfɔ̀mvɔ Sìtanɨ̀ bhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ-tsì rɔ̀, ’ʉ̀dà Kàgàwà bhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ-tsì. Ndɨrɔ̀, ma mòvì nyɨ ányɨ̀, ndɨ́nɨ̌ ɨma abádhí à’ù rɔ̀, Kàgàwà adʉ̀ tɨ́ abádhí tɔ́ nzɛ́rɛnga nʉ́bà abádhí tɔ̀, ràdʉ̀ ngari àbà pbɨ̀ndà alɛ mànà.›
18 para lhes abrir os olhos a fim de que se convertam das trevas à luz, e do poder de Satanás a Deus, para que recebam remissão de pecados e herança entre aqueles que são santificados pela fé em mim.
19 Ádrʉ̀ngbǎ kamà Àgìripǎ, wɔ̀ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ ma muvó nzá ma ɨ̀nzɨ̌ mɨfʉ yà Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù ɔ̀vɔ̀ idù ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ dhu.
19 Pelo que, ó rei Agripa, não fui desobediente à visão celestial,
20 Nɨ́ ma mapɛ̀ mʉnɔ̀ Kàgàwà bhà Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ wɛmbɛrɛ̀ tɨ́ Dàmàsikì tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ rɔ̀. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, ma madʉ̀ ʉ̀da kà nà Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀, ndɨrɔ̀ Yùdɛyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ kɔ́rɔ́ ngari ɔ̀nǎ. Ndɨrɔ̀, ma madʉ̀ kɔ̀vɔ̀ átɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí tɔ̀. Ìndrǔ tɔ̀, ma maránà ɔ̀vɔ̀nà rɔ̌ dhu nɨ́, abádhí ràkǎ ’ʉ̀bhà fɨ̀yɔ́ nzɛ́rɛnga, ’àdʉ̀ ’ʉ̀gɛ̀rɛ̀ Kàgàwà tɔ̀, ndɨrɔ̀ abádhí tɔ́ mʉ̀tsɔ ràkǎ ndɨ̀tɛ̀ dhu ɨwà abádhí rʉ̀gɛ̀rɛ̀ ɨ̀, ’ʉ̀bhà fɨ̀yɔ́ nzɛ́rɛnga.
20 antes anunciei primeiramente aos que estão em Damasco, e depois em Jerusalém, e por toda a terra da Judéia e também aos gentios, que se arrependessem e se convertessem a Deus, praticando obras dignas de arrependimento.
21 Kɔ̀nɨ̌ wɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nga nɨ́ ndɨ Pbàyàhúdí álʉ̌ ma Kàgàwà bhà ɨdza-ngbɔ̀ ka kákpɔ̀rɔ̀ nɨ̌ lubhà ɔ̌ rɔ̀, ’àdʉ̀ dhu ɔ̀nzɨ̀ ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ oho tɨ́ ma.
21 Por causa disto os judeus me prenderam no templo e procuravam matar-me.
22 Pbɛ́tʉ̀, Kàgàwà ɔ́dɔ̀ ndɨ ngbɔ̌du dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ ma mɨ́’ɨ̀ nyɨ̀kpɔ́du nà rɨ̀rà àhʉ indo nga ɔ̀, madʉ̀ àmbɛ kàbhà Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ ɔ̀vɔ̀ dɔ̌ kpangba kɔ́rɔ́ alɛ, nzónzo mà, ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mànà tɔ̀. Músà mà, Kàgàwà bhà ngʉ̌kpà pbànábí mànà nʉ́ʉnɔ ɨ̀ nɔnzɨya dhu. Nɨ́ wɔ̀ dhu dɔ̌ ma marɨ́ ìsěna atdí dhu mà rɨ̌’ɨ̀ mbǎ.
22 Tendo, pois, alcançado socorro da parte de Deus, ainda até o dia de hoje permaneço, dando testemunho tanto a pequenos como a grandes, não dizendo nada senão o que os profetas e Moisés disseram que devia acontecer;
23 Ɨ dhu nɨ́: Krɨ́stɔ̀ rabáya àpbɛ̀ ràrà àhʉ pbɨ̀ndà ɔvɛ ɔ̀, ka rɨngbɛ̀ya ndɨ ndɨ̀ wɛmbɛrɛ̀ tɨ́ ʉ̀vʉ̌vɛ̀ alɛ nzínzì ɔ̌ rɔ̀, ɨ dhu ràdʉ̀ awáwʉ̀ àbhʉ Pbàyàhúdí mà, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí mànà tɔ̀.»
23 isto é, como o Cristo devia padecer, e como seria ele o primeiro que, pela ressurreição dos mortos, devia anunciar a luz a este povo e também aos gentios.
24 Wɔ̀ dhu bhěyi Pɔlɔ̀ àwɛ Pbàyàhúdí arɨ́ ndɔ̀bhʉ okúna dɔ̀ rɔ̀ dhu dhu-dzidɔ̌ nɨ́ ndɨ lɨ̀walɨ̀ Fɛ́stɔ̀ akù ɔrʉ́-tǔna nyʉ́ nà, ndàtɨ: «Pɔlɔ̌, tɨ́ àrǐ dʉ̀nʉ́ rɨ́’ɨ̀? Wɔ̀ abhɔ nyʉ́ nyɨ nyɔ́zʉ̀ dhu nɨ́dɔ̀ wà àrǐ dʉ̀nʉ́!»
24 Fazendo ele deste modo a sua defesa, disse Festo em alta voz: Estás louco, Paulo; as muitas letras te fazem delirar.
25 Nɨ́ Pɔlɔ̀ adʉ̀ dhu àdu, ndàtɨ: «Ɨfʉta nà àkǎ ádrʉ̀ngbǎlɛ́, ɨ̀mbǎ àrǐ rɨ̌’ɨ̀ dùdú. Pbɛ́tʉ̀ yà ma mʉ́nɔna dhu nɨ́ obhó dhu nyʉ́, ndɨrɔ̀ ndɨ dhu nɨ́ tɨ̌na nà dhu nyʉ́.
25 Mas Paulo disse: Não deliro, ó excelentíssimo Festo, antes digo palavras de verdade e de perfeito juízo.
26 Ádrʉ̀ngbǎ kamà Àgìripà nyʉ́ nʉ́nɨ wà ndɨ dhu. Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ ma mɨ́ dhu àwɛ̌ kɔ̀nzɨ̌, ɨ̀mbǎ ùdú ɔdɔ́ na. Ma mà’ù dhu ɨwà kà rʉ̀nɨ ɨ dhu kɔ́rɔ́. Obhó tɨ́, ɨ dhu ɔ́nzɨ̀ nzá ɨ̀ ɔ̀dhʉ̌ ɔ̀.
26 Porque o rei, diante de quem falo com liberdade, sabe destas coisas, pois não creio que nada disto lhe é oculto; porque isto não se fez em qualquer canto.
27 Nɨ́ ɨnyɨ Ádrʉ̀ngbǎ kamǎ, nyɨ nyá’ù tɨ́ wà Kàgàwà bhà pbànábí ʉnɔ dhu? Ma mʉ̀nɨ dhu ɨwà nyɨ rá’ù ka.»
27 Crês tu nos profetas, ó rei Agripa? Sei que crês.
28 Nɨ́ ádrʉ̀ngbǎ kamà Àgìripà adʉ̀ dhu ìvu Pɔlɔ̀-tsʉ̌, ndàtɨ: «Nyɨ nyòzè tɨ́ mʉgɛ̀rɛ̀ ma, mongò mʉ̀krɨ́stɔ̀ tɨ́ yà ákɛ̌ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ tɨ́?»
28 Disse Agripa a Paulo: Por pouco me persuades a fazer-me cristão.
29 Nɨ́ Pɔlɔ̀ adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀, ndàtɨ: «Ɨ̀mbǎ àmbɛ̀nà ɨ̀’ɨ̀ ákɛ̌ kàsʉmɨ̀ màtɨ́, ndɨrɔ̀ ábhɔ̌ kàsʉmɨ̀ màtɨ́, nɨ́ ma mɨ́ mɨtsɔ̀ Kàgàwà rɔ̌, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ okúnʉ dɔ̀ rɔ̀ tɨ́. Pbɛ́tʉ̀, ma mɨ́ mɨtsɔ̀ dʉ̀kʉ́ kɔ́rɔ́, yà ma mʉ́nɔna dhu ɨ̀rɨ nyɨ̌ nyɨ́ indo rɔ̀, ndɨ́nɨ̌ nyɨ̌ nyʉgɛ̀rɛ̀ tɨ́ nyɨ̌ nyǒngò ɨma bhěyi, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ kʉtsɨ̀ nyɨ̌ àdrà-mbǐ nɨ̌ yà ɨma ka kʉ̀tsɨ̀ dhu bhěyi.»
29 Respondeu Paulo: Prouvera a Deus que, ou por pouco ou por muito, não somente tu, mas também todos quantos hoje me ouvem, se tornassem tais qual eu sou, menos estas cadeias.
30 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ ádrʉ̀ngbǎ kamà Àgìripà mà, lɨ̀walɨ̀ Fɛ́stɔ̀ mà, Bèrènǐkè mà, ndɨrɔ̀ kɔ̌kɔ̀ ányɨ̀-dzá ɨ̀’ɨ̀nà ngʉ̌kpà alɛ mànà adʉ̀ ɨ̀và ’ìkò ɔrʉ́.
30 E levantou-se o rei, e o governador, e Berenice, e os que com eles estavam sentados,
31 Nɨ́ iri ɨ̀ ùvò rɔ̀, abádhí adʉ̀ òko ’àmbɛ ɔ̀tɛ dɔ̌ nzínzìya ɔ̌, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Yàrɨ́ alɛ ɔ́nzɨ̀ nzá atdí dhu mà yà kàkǎ kosò, ndɨrɔ̀ ngǎtsi nɨ̌ kàkǎ kohò okúna dɔ̀ rɔ̀.»
31 e retirando-se falavam uns com os outros, dizendo: Este homem não fez nada digno de morte ou prisão.
32 Nɨ́, ádrʉ̀ngbǎ kamà Àgìripà adʉ̀ àtɨ̀nà lɨ̀walɨ̀ Fɛ́stɔ̀ nɨ̌: «Ɨ̀kɔ̀lɔ̀ ka kàmbɛ̀nà yàrɨ́ alɛ ɨ̀kɔ̀lɔ̀ ɨnzá kǒnzì ndɨ̀ angyangyi ndɨ́nɨ̌ kámá dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎ kamà ʉnɔ tɨ́ ndɨ ànyǎna nánɨ̌.»
32 Então Agripa disse a Festo: Este homem bem podia ser solto, se não tivesse apelado para César.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 26, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.