Atos 22
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NVT
1 «Abádǔ ndɨrɔ̀ àbanɨ̌nzó, nyɨ̀rɨ yà ma mɔ́vɔna kòmbí, mawɛ tɨ̌du ɔ̀ná fʉ̌kʉ̀ dhu.»
1 “Irmãos e pais”, disse Paulo. “Ouçam-me enquanto apresento minha defesa.”
2 Nɨ́, Pbàyàhúdí t’ávàna nyʉ́ ɔ̌ Pɔlɔ̀ rɔ̌tɛ dhu ɨ̀ ɨ̀rɨ̀ rɔ̀, ihé-yà náadʉ̀ ɨ̀nɛ̀ atdídɔ̌ nyʉ́ ròsè, ɨnga ràdʉ̀ ìmbè bhìì.
2 Quando o ouviram falar em aramaico, o silêncio foi ainda maior.
3 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kǎtɨ: «Ɨma nɨ́ Mʉ̀yàhudì. Ɨma ka kʉgʉ Társɔ̀ tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌, Kìlìkiyà tɔ́ pbìrì ɔ̌. Ndɨrɔ̀, ma móvì òvi tɨ́ yàrɨ́ Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌. Ma mábà ɨnga t’ʉ́nɨta màlimò Gàmàlìyelì-fɔ́. Kǔdhe ndɨ kɔ́rɔ́ dhu idù àlɛ̌ t’ábhúna tɔ́ Ʉyátá ɨ̀fʉ̌ ka kɨ́ atdídɔ̌ dhu dɔ̌. Ɨma nɨ’ɨ̀ atdídɔ̌ Kàgàwà nózè ndɨ̀fʉ alɛ, yà kɔ́rɔ́ nyɨ̌ nyɔ́nzɨna kòmbí dhu bhěyi tɨ́.
3 Então Paulo disse: “Sou judeu, nascido em Tarso, cidade da Cilícia. Fui criado aqui em Jerusalém e educado por Gamaliel. Como aluno dele, fui instruído rigorosamente em nossas leis e nos costumes judaicos. Tornei-me muito zeloso de honrar a Deus em tudo que fazia, como vocês são hoje.
4 Ndɨrɔ̀, ma mávu ìndrǔ rɔ̌ atdídɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù bhà otu ʉ̀ngʉ̌ abádhí rɨ̌ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, atdídhená alɛ rʉ̀vɛ ʉ̀vɛ̌ màtɨ́. Ma maránà kpabhálɛ mà vèbhálɛ mànà nábhʉ rɔ̌ kusǒ, kʉdɔ imbi-dzà ɔ̀.
4 E fui ao encalço dos seguidores do Caminho, perseguindo alguns até a morte, prendendo homens e mulheres e lançando-os na prisão.
5 Pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ dɔ̌ kamà mà, yà ádrɔ̀drɔ̌ anya ɨ̀tdɨ̀ arɨ́ pbàkʉ̀rʉ̌ tɔ́ mʉ̀tʉ̀ mànà kɔ́rɔ́ nɨ́ yà ma mʉ́nɔna dhu tɔ́ ngàmbì. Abádhí nɨ’ɨ̀ ndɨ bhàrʉwà nibho fudú, ndɨ́nɨ̌ ma mara tɨ́ dɔ̀ná Dàmàsikì tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀. Nɨ́, ma mubhínà àrà rɔ̌ ányɨ̀, ndɨ́nɨ̌ ma musó tɨ́ Yěsù ná’ù alɛ, madʉ̀ ɨ̀rà nà imbi dɔ̌ rɔ̀ Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ka kadʉ̀ tɨ́ àbhʉnà ràbà àpbɛ̀.»
5 O sumo sacerdote e todo o conselho dos líderes do povo podem confirmar isso. Recebi deles cartas para nossos irmãos judeus em Damasco que me autorizavam a trazer os seguidores do Caminho de lá para Jerusalém, em cadeias, para serem castigados.
6 Tdɨ́tdɔ̌, Pɔlɔ̀ awɛ dhu ndàtɨ: «Ma mɨ’ɨ̀ Dàmàsikì tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ ma márà rɔ́. Nɨ́ ɨ́kyɛ̀rɔ̌ ma mɔ̀dɨ̀ ndɨ́nɨ̌ ma motsú tɨ́ ndɨ kɨgɔ̀ ɔ̀ rɔ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ, azà adyifɔ̀-sɨsɨ̀ adyíbhengá nga tɔ́ ɔ̌, ádrʉ̀ngbǎ awáwʉ̀ nɨ́ɨsɨ́ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀, ndàtdyi ma.
6 “Quando me aproximava de Damasco, por volta do meio-dia, de repente uma luz muito intensa brilhou ao meu redor.
7 Nɨ́, ma mɨtsɨ obvò, madʉ̀ atdí alɛ-tù ɨ̀rɨ̀ manzi rɨ́ rɔ́. Ndɨ alɛ-tù atɨ: ‹Sáwúlò, Sáwúlǒ, ádhu nyɨ nyávu rùdú nɨ̌?›
7 Caí no chão e ouvi uma voz que me disse: ‘Saulo, Saulo, por que você me persegue?’.
8 Nɨ́, ma madʉ̀ dhu ìvu kà-tsʉ̌, matɨ: ‹Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, nyɨ nyʉ́ nɨ́ àdhɨ?› Nɨ́, wɔ̀ alɛ-tù adʉ̀ dhu àdu idù, ndàtɨ: ‹Ɨma nɨ́ Yěsù, Nàzàretì tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ alɛ, wɔ̀ nyɨ nyávu rùdú rɔ̀.›
8 “‘Quem és tu, Senhor?’, perguntei. “E a voz respondeu: ‘Sou Jesus, o nazareno,
9 Kǎkà atdíkpá mǎ mɨ’ɨ̀ mànà alɛ náala ndɨ awáwʉ̀ átɔ̀, pbɛ́tʉ̀ abádhí adʉ̀ nzá wɔ̀ idù rɨ́ dhu ɔ̀vɔ alɛ-tù ɨ̀rɨ̀. Nɨ́, ma madʉ̀ dhu ìvu tdɨ́tdɔ̌ kà-tsʉ̌, matɨ:
9 Os que me acompanhavam viram a luz, mas não entenderam a voz daquele que falava comigo.
10 ‹Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, ádhu ndɨ ma màkǎ mɔnzɨ̀?› Nɨ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù adʉ̀ dhu àdu idù, ndàtɨ: ‹Ɨ́và nyɨ nyarà Dàmàsikì tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀. Ányɨ̀ nga nɨ́ ndɨ ka kɨ́ Kàgàwà àvi ndɨ́nɨ̌ nyɨ nyɔnzɨ tɨ́ dhu ɔ̀vɔ kɔ́rɔ́ ɨndʉ̀ nɨ̌.›
10 “Então perguntei: ‘Que devo fazer, Senhor?’. “E o Senhor me disse: ‘Levante-se e entre em Damasco, onde lhe dirão tudo que você deve fazer’.
11 Ma mubhínà nzɨ̌ atdɨ dhu mà nála rɔ̌, wɔ̀ ádrʉ̀ngbǎ awáwʉ̀ nóhò nyɨ̀kpɔ́du, nyɨ̀dú nga rʉ̀tɨ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Nɨ́ kɔ̌kɔ̀ mǎ mɨ̀’ɨ̀ mànà alɛ náadʉ̀ ma àlʉ ɔtsʉ́du-rɔ̌, ’òwù ma nà, marà àhʉ Dàmàsikì tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀.
11 “A luz intensa havia me deixado cego, e meus companheiros tiveram de levar-me pela mão a Damasco.
12 Ányɨ̀, ma matù Ànànɨyà tɨ́ kátɨna atdí alɛ. Ndɨ alɛ nɨ’ɨ̀ atdídɔ̌ arɨ́ Kàgàwà-ɔdɔ̀ ɔ̀nzɨ, ndàdʉ̀ àlɛ̌ tɔ́ Ʉyátá ɨ̀fʉ alɛ. Ndɨrɔ̀ ndɨ kɨgɔ̀ ɔ̌, kɔ́rɔ́ Pbàyàhúdí ongónà ídzì dhu kɛ̀lɛ̌ náwɛ kǒkú dɔ̀ rɔ̀.
12 Vivia ali Ananias, um homem devoto, dedicado à lei e muito respeitado por todos os judeus da cidade.
13 Nɨ́, ndɨ alɛ ɨra àhʉ tɨdú, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà ɨma nɨ̌: ‹Àbanɨ̌ngba Sáwúlǒ, nyɨ̀nʉ́nga àkǎ ndùtù ndɨ̀.› Nɨ́ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, nyɨ̀dúnga núutù ndɨ̀, madʉ̀ kàla.
13 Ele veio, colocou-se ao meu lado e disse: ‘Irmão Saulo, volte a enxergar’. E, naquele mesmo instante, pude vê-lo.
14 Kǎdʉ̀ àtɨ̀nà tdɨ́tdɔ̌ ɨma nɨ̌: ‹Àlɛ̌ t’ábhúna tɔ́ Kàgàwà nóvò wà nyɨ, ndɨ́nɨ̌ nyɨ nyʉnɨ tɨ́ ndɨ̀ ndózè kɔnzɨ̀ dhu. Kǒvò wà nyɨ ndɨ́nɨ̌ nyɨ nyala tɨ́ yà obhónángatálɛ Yěsù, nyadʉ̀ lina’ɔ̀ ɔtɛ nyʉ́ nɨ́rɨ̀.
14 “Então ele disse: ‘O Deus de nossos antepassados escolheu você para conhecer a vontade dele e para ver o Justo e ouvi-lo falar.
15 Obhó tɨ́, nyɨ nyɨ́ ndɨ àdɨ wɔ̀ nyɨ nyàla dhu mà, wɔ̀ nyɨ nyɨ̀rɨ̀ dhu mànà tɔ́ ngàmbì tɨ́ kɔ́rɔ́ alɛ-ɔ̀nzɨ̌.
15 Você será testemunha dele, dizendo a todos o que viu e ouviu.
16 Nɨ́rɔ̀ kòmbí, ádhu nyɨ nyɔ́dɔna? Ɨ́và nyɨ nyalʉ̌ bàtizò, Yěsù ràdʉ̀ pbʉ̀kʉ̀ nzɛ́rɛnga ù’o ɔvɔ̀na-rɔ̌ nyɨ nyɨ́ nyɨtsɔ̀ rɔ́rɔ̀.›»
16 O que está esperando? Levante-se e seja batizado! Fique limpo de seus pecados invocando o nome do Senhor’.
17 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Pɔlɔ̀ adʉ̀ dhu àwɛ, ndàtɨ: «Ma mitdègu madǔ Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀, nɨ́ atdíku Kàgàwà bhà-dzá rɔ̀ ma mɨ́ mɨtsɔ̀ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, dhu adzɨ̀ dùdù ɔnyʉ rɨ̌ mɔnyʉ dhu bhěyi.
17 “Depois que voltei a Jerusalém, estava orando no templo e tive uma visão,
18 Nɨ́ ndɨ ɔnyʉ-bvʉ̀, ma mala Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù. Nɨ́ kǎdʉ̀ àtɨ̀nà ɨma nɨ̌: ‹Ɔ́nzɨ dhu tsàkàtsàkà nyahʉ Yěrùsàlɛmà rɔ̀. Obhó tɨ́, ndɨ kɨgɔ̀ ɔ̌ bhà nóowuna nzɨ̌ nyɨ nyáwɛ̌na okúdu dɔ̀ rɔ̀ dhu ná’ù rɔ̌.›»
18 na qual o Senhor me dizia: ‘Depressa! Saia de Jerusalém, pois o povo daqui não aceitará seu testemunho a meu respeito’.
19 Nɨ́ ma madʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀, matɨ: «Hɔ̀kɔ̀ Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, abádhí ʉ́nɨ wà dhu ɨma ràrɨ̌ ndɨ yà unduta-dzà ɔ̀na nǎ ma múbhì ùbhi rɔ̌ mambɛ ɨnyɨ ná’ù alɛ ùso dɔ̌, madʉ̀ àrà àbhʉnà rɔ̌ kʉvɨ asé nɨ̌, kadʉ̀ ʉ̀dɔnà imbi-dzà ɔ̀ alɛ.
19 “E eu respondi: ‘Senhor, sem dúvida eles sabem que em cada sinagoga eu prendia e açoitava aqueles que criam em ti.
20 Ndɨrɔ̀ yà pbʉ̀kʉ̀ ngàmbì Stɨ̀fanʉ̀-azù ka kʉfʉ nɨ́nganɨ́, ɨma nyʉ́ ma mɨ’ɨ̀ ìnè átɔ̀ ányɨ̀rɔ̌. Ma ma’u kòho ka kɨ́ dhu átɔ̀. Ndɨrɔ̀, ma madʉ̀ àdɨ mambɛ kòho rɨ́ alɛ ʉ̀wà rɔ̀yá rɔ̀ ɔrʉ́ mʉ̀dzarʉ̀-ngbɔ̀ nɔ́dɔ̀ dɔ̌.»
20 E quando Estêvão, tua testemunha, foi morto, eu estava inteiramente de acordo. Fiquei ali e guardei os mantos que eles tiraram quando foram apedrejá-lo’.
21 Nɨ́ Yěsù adʉ̀ àtɨ̀nà ɨma nɨ̌: «Ɨ́và nyɨ nyarà, ma mòzè nyɨ nyarà ɨtsɛ nyʉ́ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí mànà-bvʉ̀ nɨ́dhunɨ̌.»
21 “Mas o Senhor me disse: ‘Vá, pois eu o enviarei para longe, para os gentios’”.
22 Ihé-yà ɨrɨ Pɔlɔ̀ rǎwɛ̌na dhu, ràrà àhʉ kà rɨ̌ àtɨna: «Ma mɨ́ nyovì nyarà ɨtsɛ nyʉ́, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí-bvʉ̀» dhu ɔ̀. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ abádhí adʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’ùkǔ, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Nyòho wɔ̀ alɛ! Ɨnzá wɔ̀ dhu bhěyi alɛ-tɨdɔ̀ àkǎ kʉbhà ràdɨ nyɨ̀kpɔ́na nà yà adzɨ dɔ̌.»
22 A multidão ouviu Paulo até ele dizer essa palavra. Então começaram a gritar: “Fora com esse sujeito! Ele não merece viver!”.
23 Abádhí ambɛ́nà ùkǔ dɔ̌, ’àdʉ̀ àmbɛ rɔ̀yá ɔrʉ́ mʉ̀dzarʉ̀ òbhè dɔ̌, ndɨrɔ̀ ’àdʉ̀ àmbɛ adzɨ-ra mà ɔ̀vɔ̀ dɔ̌ ɔrʉ̀.
23 Gritavam, arrancavam seus mantos e jogavam poeira para o alto.
24 Nɨ́ wɔ̀ dhu ndɨ̀ ndàla rɔ̀, Pbàrɔ́má-bvʉ̌ atdí lʉfʉ̀ pbànówí dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ adʉ̀ Pɔlɔ̀ àvi kitsu kàlɨ̀ ɔ̀. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kǎdʉ̀ àtɨ̀nà pbànówí ràkǎ ’ɔ̀ngʉ̀ dhu kà-tsʉ̌, àzèmbè ɨ̀ ɨ́ kɔ̀vɨ̀ asé nɨ̌ rɔ́rɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ ndʉnɨ tɨ́ wɔ̀ dhu bhěyi ihé-yà rǔkǔ kà-dɔ̌ okúna dɔ̀ rɔ̀ dhu.
24 O comandante trouxe Paulo para dentro e ordenou que ele fosse açoitado e interrogado a fim de descobrir por que a multidão tinha ficado tão furiosa.
25 Nɨ́ yà ndɨ̀ ka kʉ̀tsɨ̀ ndɨ́nɨ̌ ka kɔpɛ́ tɨ́ kɔvɨ̀ ndɨ̀ asé nɨ̌ rɔ̀ nɨ́ ndɨ Pɔlɔ̀ ivú dhu wɔ̀ tɨná ìdè pbànówí tɔ́ atdí ádrʉ̀ngbǎlɛ-tsʉ̌, ndàtɨ: «Ka kávi tɨ́ wà nyɨ̌ nyǒngò Pbàrɔ́má tɔ́ pbìrì ɔ̌ alɛ nyʉ́ ɔ̀vɨ̀ asé nɨ̌, ɨnzá ka kɔ̀tdɨ̀ ànyǎna rɔ́rɔ̀?»
25 Quando amarravam Paulo para açoitá-lo, ele disse ao oficial que estava ali: “A lei permite açoitar um cidadão romano sem que ele tenha sido julgado?”.
26 Nɨ́ wɔ̀ dhu ndɨ̀ ndɨ̀rɨ̀ rɔ̀, pbànówí tɔ́ ádrʉ̀ngbǎlɛ arà yà dɔ̀na-tsírɔ́ rɨ́’ɨ̀ ádrʉ̀ngbǎlɛ-tɨ’ɔ̀, ndàdʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ fɨ̌ndà, ndàtɨ: «Nyɨ nyàmbɛ̀nà dhu ɔ̀nzɨ ɨ̀ngbàtɨ́? Wɔ̀ alɛ pbánɨ́ Pbàrɔ́má tɔ́ pbìrì ɔ̌ alɛ!»
26 Ao ouvir isso, o oficial foi ao comandante e perguntou: “O que o senhor está fazendo? Este homem é cidadão romano!”.
27 Nɨ́ wɔ̀ pbànówí dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ andrì Pɔlɔ̀-tɨ’ɔ̀, ndàdʉ̀ dhu ìvu-tsʉ̀ná, ndàtɨ: «Ádǔ pɛ́ dhu idù! Ɨnyɨ nyʉ́, nyɨ tɨ́ Pbàrɔ́má tɔ́ pbìrì ɔ̌ alɛ?» Nɨ́ Pɔlɔ̀ adʉ̀ dhu à’ù, ndàtɨ: «Ɔ̀ɔ! Ɨma nɨ́ Pbàrɔ́má tɔ́ pbìrì ɔ̌ alɛ nyʉ́.»
27 O comandante perguntou a Paulo: “Diga-me, você é cidadão romano?”. Ele respondeu: “Sim, eu sou”.
28 Wɔ̀ ádrʉ̀ngbǎlɛ adʉ̀ àtɨ̀nà tdɨ́tdɔ̌: «Ɨma nyʉ́, ma madzì Pbàrɔ́má tɔ́ pbìrì ɔ̌ alɛ tɨ́ ma mɨ́ mʉgɛ̀rɛ̀ mongò dhu ábhɔ̌ malɨ̀ nyʉ́ rɔ̌.» Nɨ́ Pɔlɔ̀ adʉ̀ àtɨ̀nà kànɨ̌: «Olu, ɨmá na nɨ́ ɔ̀dhɨ tɨ́ ka kadhɨ̀ ma ndɨ pbìrì ɔ̌ alɛ nyʉ́ tɨ́ alɛ.»
28 “Eu também”, disse o comandante. “E paguei caro por minha cidadania!” Paulo respondeu: “Mas eu sou cidadão de nascimento”.
29 Nɨ́ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, kɔ̌kɔ̀ Pɔlɔ̀-tsʉ̌ àmbɛ̀nà dhu ɔ̀ngʉ̀ pbànówí ʉbhà Pɔlɔ̀ ʉrɔ́. Ndɨrɔ̀, ɔdɔ náadʉ̀ ɨ̀sɨ̌ wɔ̀ pbànówí dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ ɔ̀, ɨwà ndɨ̀ ndàbhʉnà Pɔlɔ̀ kʉtsɨ̀ rɔ́rɔ̀ ndɨ̀ ndàrà dhu ʉ̀nɨ Pbàrɔ́má tɔ́ pbìrì ɔ̌ alɛ nyʉ́ ràrɨ̌ ka dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
29 Quando os soldados que estavam prestes a interrogar Paulo ouviram que ele era cidadão romano, retiraram-se de imediato. Até mesmo o comandante ficou com medo ao saber que Paulo era cidadão romano, pois tinha mandado amarrá-lo.
30 Tsútsǎ nɨ́nganɨ́, wɔ̀ pbànówí dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ azè ndɨ̀ ndʉ̀nɨ Pbàyàhúdí ɔ̀bhʉ̀ Pɔlɔ̀ dɔ̀ná dhu tɔ́ obhónga nyʉ́. Nɨ́, kǎbhʉ̀ Pɔlɔ̀ rɔ̌ imbi kʉnga. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, Pbàyàhúdí-bvʉ̌ ádrɔ̀drɔ̌ anya ɨ̀tdɨ̀ arɨ́ ngʉ̌kpà alɛ mànà àvi ràndu ɨ̀. Ndɨ dhu-dzidɔ̌ nɨ́ ndɨ, kǎdʉ̀ Pɔlɔ̀ àvi kiwǔ nà, kiwǔ ùvò nà kɔ̌kɔ̀ alɛ-ɔ̀nzɨ̌.
30 No dia seguinte, o comandante ordenou que os principais sacerdotes se reunissem com o conselho dos líderes do povo. Queria descobrir exatamente qual era o problema, por isso soltou Paulo e mandou que o trouxessem diante deles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.