Atos 17
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NVI
1 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Pɔlɔ̀ mà Sílà nà nʉ́ʉdà Àmùfìpolì mà Àpɔ̀lɔ̀nɨyà nà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀na nǎ, ’òwù ùvò Tɛ̀sàlɔ̀nɨkà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀. Ndɨ kɨgɔ̀ ɔ̌, Pbàyàhúdí tɔ́ atdí unduta-dzà nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè.
1 Tendo passado por Anfípolis e Apolônia, chegaram a Tessalônica, onde havia uma sinagoga judaica.
2 Nɨ́ yà bìlǐ ndɨ̀ ndarɔ́nzɨna dhu bhěyi, Pɔlɔ̀ atsù ndɨ unduta-dzà ɔ̀. Nɨ́, ɨ̀bhʉ-gʉ̀na mbàlìmbàlì sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ ɔ̌, abádhí owúnà ’àgò rɔ̌ Kàgàwà bhà Andítá dɔ̌ unduta-dzà ɔ̌ rɔ̀ anyɨ̀-ɨdzá rɨ́’ɨ̀ alɛ mànà.
2 Segundo o seu costume, Paulo foi à sinagoga e por três sábados discutiu com eles com base nas Escrituras,
3 Ndɨ agòta ɔ̌, kǎránà dhu àwɛ rɔ̌ ìndrǔ tɔ̀, ndàdʉ̀ àrà dhu ɨ̀tɛ̀ rɔ̌ Krɨ́stɔ̀ raká wà ndàbà àpbɛ̀, ndɨrɔ̀ kà raká wà ndɨ̀ngbɛ̀ ndɨ̀ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀. Ndɨrɔ̀, kǎránà àtɨ̀nà rɔ̌: «Yà fʉ̌kʉ̀ ma mɨ́ dhu ɔ̀vɔ okúna dɔ̀ rɔ̀ Yěsù nɨ́ ndɨ Krɨ́stɔ̀.»
3 explicando e provando que o Cristo deveria sofrer e ressuscitar dentre os mortos. E dizia: "Este Jesus que lhes proclamo é o Cristo".
4 Nɨ́ abádhí nzínzì ɔ̌ ngúfe alɛ náa’u Pɔlɔ̀ mà Sílà nà rʉ̌nɔna dhu, ’àdʉ̀ ’àpba abádhí-rɔ̌. Ndɨrɔ̀, Kàgàwà ɔdɔ̀ ɔ̀nzɨ arɨ́ ábhɔ̌ Pbàgìríkí mà, atdídɔ̌ tǔya arɨ́ ’ɨ̀rɨ vèbhálɛ mànà náadʉ̀ dhu ɔ̀nzɨ̀ átɔ̀ ndɨ dhu bhěyi tɨ́.
4 Alguns dos judeus foram persuadidos e se uniram a Paulo e Silas, bem como muitos gregos tementes a Deus, e não poucas mulheres de alta posição.
5 Pbɛ́tʉ̀, Pbàyàhúdí náadʉ̀ ndɨ dhu-adhà nɔ́nzɨ̀ ɔ̀nzɨ tɨ́. Nɨ́ abádhí andu ngʉdhà ɔ̌ arɨ́ ùbhi ɨ̀mbǎ dɔ̀ya nà àkyǎkyɛ̀ alɛ-tsʉ̀, ’àdʉ̀ àbhʉnà rɨ̀và dhu ihé-yà nzínzì ɔ̌, ndɨ dhu ràdʉ̀ wɔ̀gɔ̀ nífi kɨgɔ̀ ɔ̌. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí awù Pɔlɔ̀ mà Sílà nà ɔ̀mɛ̀ Yàsɔnà bhà, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ ʉlʉ́ tɨ́ ’ìwǔ nà ihé-yà-ɔ̀nzɨ̌.
5 Mas os judeus ficaram com inveja. Reuniram alguns homens perversos dentre os desocupados e, com a multidão, iniciaram um tumulto na cidade. Invadiram a casa de Jasom, em busca de Paulo e Silas, a fim de trazê-los para o meio da multidão.
6 Pbɛ́tʉ̀ ányɨ̀ ɨ̀ òwù ùvò rɔ̀, abádhí atù nzá kɔ̌kɔ̀ alɛ. Nɨ́ abádhí adʉ̀ Yàsɔnà mà kɛ̀lɛ̌ nʉ́lʉ Yěsù ná’ù ngúfe alɛ mànà, ’ìwǔ nà kɨgɔ̀ ɔ̌ anya t’ɨ́tdɨ̀ta t’álɛ-ɔ̀nzɨ̌. Abádhí adʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’ùkǔ, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Yàrɨ́ adzɨ dɔ̌ kɔ́rɔ́ pbìrì-tsì náva alɛ níwǔ wà ’ʉ̀nyà átɔ̀ ɨrɔ́ kòmbí.
6 Contudo, não os achando, arrastaram Jasom e alguns outros irmãos para diante dos oficiais da cidade, gritando: "Esses homens que têm causado alvoroço por todo o mundo, agora chegaram aqui,
7 Nɨ́ Yàsɔnà ákɔ abádhí pbɨ̀ ɨdzá. Ndɨrɔ̀ ɨ alɛ kɔ́rɔ́ nɨ́fʉ nzá kámá dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎ kamà bhà ʉyátá, pbɛ́tʉ̀ abádhí arádʉ̀ àtɨ̀nà ìnè Yěsù tɨ́ kátɨna ngǎtsi ádrʉ̀ngbǎ kamà ràrɨ̌’ɨ̀.»
7 e Jasom os recebeu em sua casa. Todos eles estão agindo contra os decretos de César, dizendo que existe um outro rei, chamado Jesus".
8 Nɨ́ kɔ̌kɔ̀ alɛ ʉ̀nɔ̀ dhu ɨ̀ ɨ̀rɨ̀ rɔ̀, ihé-yà mà anya t’ɨ́tdɨ̀ta t’álɛ mànà-dɔ nɨ́ɨnza ndɨ̀ atdídɔ̌.
8 Ouvindo isso, a multidão e os oficiais da cidade ficaram agitados.
9 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ anya t’ɨ́tdɨ̀ta t’álɛ adʉ̀ fʉ̀rangà ɨ̀tdɨ̀ Yàsɔnà mà ɔdhɨ́na mànà dɔ̌ abádhí rùbho, ’àdʉ̀ abádhí ʉ̀kɔlɔ ròwù.
9 Então receberam de Jasom e dos outros a fiança estipulada e os soltaram.
10 Ɨnga níitdègu àtɨ, nɨ́ Yěsù ná’ù alɛ náavì Pɔlɔ̀ mà Sílà nà ròwù Bɛ̀rɔyà. Nɨ́ ányɨ̀ ɨ̀ òwù ùvò rɔ̀, abádhí atsù Pbàyàhúdí tɔ́ unduta-dzà ɔ̀.
10 Logo que anoiteceu, os irmãos enviaram Paulo e Silas para Beréia. Chegando ali, eles foram à sinagoga judaica.
11 Ndɨ kɨgɔ̀ ɔ̌ bhà nɨ’ɨ̀ ídzì afíya nà alɛ ròsè Tɛ̀sàlɔ̀nɨkà ɔ̌ bhà dɔ̀nǎ. Abádhí a’u Kàgàwà bhà Ɔtɛ kòmbómbí nyʉ́. Ndɨrɔ̀ abádhí ongónà Kàgàwà bhà Andítá ɔ̀zʉ̀ bìlǐnganà, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ ala tɨ́ yà Pɔlɔ̀ mà náarʉ́nɔna fɨ̌yɔ̀ dhu ràtɨ́ obhó dhu.
11 Os bereanos eram mais nobres do que os tessalonicenses, pois receberam a mensagem com grande interesse, examinando todos os dias as Escrituras, para ver se tudo era assim mesmo.
12 Nɨ́ abádhí nzínzì ɔ̌ ábhɔ̌ alɛ nyʉ́ náa’u Kàgàwà bhà Ɔtɛ. Ndɨrɔ̀ Pbàgìríkí nzínzì ɔ̌, atdídɔ̌ ka kárɨ́ ɨ̀fʉ̌na vèbhálɛ mà ábhɔ̌ kpabhálɛ mànà náa’u Kàgàwà átɔ̀.
12 E creram muitos dentre os judeus, bem como dentre os gregos, um bom número de mulheres de elevada posição e não poucos homens.
13 Pbɛ́tʉ̀, Tɛ̀sàlɔ̀nɨkà ɔ̌ Pbàyàhúdí níitdègu Pɔlɔ̀ rɨ̌ Kàgàwà bhà Ɔtɛ nɔ́vɔ átɔ̀ Bɛ̀rɔyà ɔ̌ bhà tɔ̀ dhu ɨ̀rɨ, nɨ́ abádhí adʉ̀ ’ɨ̀và ’òwù ányɨ̀. Nɨ́ ányɨ̀ ɨ̀ òwù ùvò rɔ̀, abádhí itsu dhu ihé-yà-dɔ ɔ̀, ràdʉ̀ dhu ɨ̀và Pɔlɔ̀ mà rɔ̌.
13 Quando os judeus de Tessalônica ficaram sabendo que Paulo estava pregando a palavra de Deus em Beréia, dirigiram-se também para lá, agitando e alvoroçando as multidões.
14 Nɨ́ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, Yěsù ná’ù alɛ adʉ̀ Pɔlɔ̀ àvi ràrà ádrʉ̀ngbǎ rɛ̀rʉ̀-bɨdɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, Sílà mà Tìmɔ̀tɛwʉ̀ nà náadʉ̀ òko Bɛ̀rɔyà.
14 Imediatamente os irmãos enviaram Paulo para o litoral, mas Silas e Timóteo permaneceram em Beréia.
15 Kɔ̌kɔ̀ Pɔlɔ̀ nʉ̀ndà alɛ náawù kà nà, ’òwù ùvò nà Àtɛnɛ̀ tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí adʉ̀ ’àdu Bɛ̀rɔyà ɨwà Pɔlɔ̀ ʉ̀yǎ dhu fɨ̌yɔ̀ ndɨ́nɨ̌ Sílà mà Tìmɔ̀tɛwʉ̀ nà navì tɨ́ rìwǔ ndòtù tsàkàtsàkà nyʉ́ rɔ́rɔ̀.
15 Os homens que foram com Paulo o levaram até Atenas, partindo depois com instruções para que Silas e Timóteo se juntassem a ele, tão logo fosse possível.
16 Àtɛnɛ̀ tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ rɔ̀ ndɨ̀ ndɨ́ Sílà mà Tìmɔ̀tɛwʉ̀ mànà ɔ̀dɔ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, ɨdhɔ nʉ́ʉkɔ Pɔlɔ̀ atdídɔ̌ àlè tɨ́ ndɨ kɨgɔ̀-ɔ̌nga nálè sànamʉ̌-nzo nɨ̌ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
16 Enquanto esperava por eles em Atenas, Paulo ficou profundamente indignado ao ver que a cidade estava cheia de ídolos.
17 Nɨ́ kǎránà dhu ɔ̀vɔ̀ rɔ̌ unduta-dzà ɔ̌ rɔ̀ Pbàyàhúdí mà, Kàgàwà ʉ̀lɛ̌ arɨ́ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí mànà tɔ̀. Ndɨrɔ̀ bìlǐnganà, àbadhi mà náadʉ́nà òwu ’àgò rɔ̌ pbanga-tsidɔ̌ rʉ̀wʉgà dɔ̌ rɔ̀ tɨná rǒwu ’ʉ̀tɔ̀ rɔ̌ alɛ mànà.
17 Por isso, discutia na sinagoga com judeus e com gregos tementes a Deus, bem como na praça principal, todos os dias, com aqueles que por ali se encontravam.
18 Ndɨrɔ̀, yà abhɔ ɨnga nʉ́nɨ alɛ-akpá, Ɛ̀pìkurò mà Sìtòyikò mànà tɔ́ ɨrɛ̀ta rɔ̌ ɨ̀ nɨ́pbɨ̀ alɛ nzínzì ɔ̌ ngúfe alɛ mà, nóowúnà ìwu rɔ̌ ’àmbɛ ɔ̀tɛ dɔ̌ kà mànà. Atdídhená alɛ abádhí nzínzì ɔ̌ nóowúnà dhu ɔ̀ngʉ̀ rɔ̌, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Ádhu nyʉ́ wɔ̀ tsʉ̀na arɔ́pɛ atdídɔ̌ alɛ òzè ndʉ̀nɔ̀ ìndrǔ tɔ̀?» Ndɨrɔ̀ ngʉ̌kpǎkà adʉ́nà òwu àtɨ̀nà rɔ̌: «Kà rɔ̌’ɔ vurò pbìrì ɔ̌ mʉ̌ngʉ̌-nzo dɔ̌ rɔ́tɛ dhu bhěyi.» Obhó tɨ́, abádhí owúnà ɔ̀tɛ rɔ̌ wɔ̀ dhu bhěyi yà Pɔlɔ̀ rɨ̌ dhu ùdhě Yěsù dɔ̌ dhu mà, ʉ̀vʉ̌vɛ̀ alɛ nʉ́ʉngbɛya ɨ̀ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀ dhu mànà dhu dɔ̌ dhu ɨ̀ ɨ̀rɨ rɔ̀.
18 Alguns filósofos epicureus e estóicos começaram a discutir com ele. Alguns perguntavam: "O que está tentando dizer esse tagarela? " Outros diziam: "Parece que ele está anunciando deuses estrangeiros", pois Paulo estava pregando as boas novas a respeito de Jesus e da ressurreição.
19 Nɨ́, abádhí adʉ̀ Pɔlɔ̀ ìdyì ’òwù nà, ’òwù ùvò nà Àrɛ̀ɔ̀pagò tɨ́ kátɨna unduta-bhǔdɔ̀. Abádhí adʉ̀ dhu ìvu kà-tsʉ̌, ’àtɨ: «Nyɨ nyàmbɛ̀nà tɨ́ tdʉ̌ wɔ̀ ɔwʉ́tána tɨ́ nyɨ nyúdhěna ìndrǔ tɔ̀ dhu-tɨ̀ àwɛ̌ fǎkà?
19 Então o levaram a uma reunião do Areópago, onde lhe perguntaram: "Podemos saber que novo ensino é esse que você está anunciando?
20 Obhó tɨ́, wɔ̀ nyɨ nyáwɛ̌na dhu rɨ̌’ɨ̀ olo nyʉ́ tɨ́ fǎkà. Nɨ́, mǎ mòzè nyawɛ ɨ dhu-tɨ̀ fǎkà.»
20 Você está nos apresentando algumas idéias estranhas, e queremos saber o que elas significam".
21 Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Àtɛnɛ̀ tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ kɔ́rɔ́ alɛ mà, kà-ɔ̌ aróko ìwǔ tɨ́ íwǔ alɛ mànà, nóowúnà fɨ̀yɔ́ ábhɔ̌ kàsʉmɨ̀ nyʉ́ nʉ́dà rɔ̌ ɔ̀tɛ ɨ̀ ɔ́tɛ rɔ́, ndɨrɔ̀ àwɛ̌na ka kɨ́ màkʉ̌rʉ̀ ɔwʉ́tá nɨ́rɨ ɨ̀ ɨ́ rɔ́.
21 Todos os atenienses e estrangeiros que ali viviam não cuidavam de outra coisa senão falar ou ouvir as últimas novidades.
22 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Pɔlɔ̀ ɨvà ndɨ̀ ndìdè Àrɛ̀ɔ̀pagò-ɔ̀nzɨ̌, ndàdʉ̀ ɔtɛ nɔ́pɛ̀, ndàtɨ: «Àtɛnɛ̀ ɔ̌ bhǎ, ma màndà nyɨ̌, madʉ̀ nyǒtù kɔ́rɔ́ dhu-tsí-tɨdɔ̀ ɔ̌ atdídɔ̌ fɨ̀yɔ́ sɔmà nɨ́fʉ alɛ tɨ́.
22 Então Paulo levantou-se na reunião do Areópago e disse: "Atenienses! Vejo que em todos os aspectos vocês são muito religiosos,
23 Obhó tɨ́, kɔ́rɔ́ ngari ɔ̌ ma mùbhi fʉ̀kʉ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ ɨnanǎ rɔ̀, ma márà fʉ̀kʉ́ mʉ̌ngʉ̌-nzo-wɔ̀yɔ̌ nála rɔ̌. Ndɨrɔ̀, ma mɨ̀tdɛ̌ atdí fʉ̀kʉ́ màzàbahʉ̀ dɔ̌, yà ka kándǐ dhu rɔ̀ná, katɨ: ‹Ɨnzá ka kʉ̀nɨ mʉ̌ngʉ̀ tɔ̀.› Nɨ́ Kàgàwà, yà nyɨ̌ nyarʉ́lɛ̌na ɨnzá nyɨ̌ nyʉ̀nɨ rɔ́rɔ̀, nɨ́ ndɨ yà ma mɨ́rà ɔ̀vɔ̀nà fʉ̌kʉ̀.
23 pois, andando pela cidade, observei cuidadosamente seus objetos de culto e encontrei até um altar com esta inscrição: AO DEUS DESCONHECIDO. Ora, o que vocês adoram, apesar de não conhecerem, eu lhes anuncio.
24 Kàgàwà, yà adzɨ nanzɨ̀ ɔ̀ná arɨ́’ɨ̀ kɔ́rɔ́ dhu-tsí mànà alɛ, nɨ́ ndɨ yà adzɨ mà ɔ̀rʉ̀-akpà mànà dɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎlɛ. Kǎrɨ́ nzɨ̌ àdɨ ìndrǔ-ɔtsʉ́ náasɨ̀ sɔmǎ-dzà ɔ̌.
24 "O Deus que fez o mundo e tudo o que nele há é o Senhor do céu e da terra, e não habita em santuários feitos por mãos humanas.
25 Ndɨrɔ̀, kǎrɨ́’ɨ̀ mbǎ ìndrǔ rǎdʉ̀ dzʉ̀nàna ɔ̀nzɨ̀ nɨ̌ ɔtsʉ́ya nɨ̌ ɨ̀ ɔ̀nzɨ̀ dhu-atdyú nà. Obhó tɨ́, Ka nɨ́ ndɨ kɔ́rɔ́ dhu àbhʉ̌ arɨ́ ìndrǔ tɔ̀ alɛ: ípìrɔ̌nga mà, alɛ-ɨhɛ̀ mà, ndɨrɔ̀ kɔ́rɔ́ dhu-tsí mànà.
25 Ele não é servido por mãos de homens, como se necessitasse de algo, porque ele mesmo dá a todos a vida, o fôlego e as demais coisas.
26 Ndɨrɔ̀, kǎnzɨ̀ kɔ́rɔ́ alɛ-tɨdɔ̀ tɔ́ mʉ̀lɔ̌ngɔ̀ rùvò atdí alɛ-nyʉtsì rɔ̀, ndɨ́nɨ̌ okoya tɨ́ yà adzɨ dɔ̌. Kʉ̌pɨ́ abádhí tɔ́ kàsʉmɨ̀-bvʉ, ndàdʉ̀ abádhí rǒngo òko ɔ̀yá pbìrì-ifò nʉ́fa.
26 De um só fez ele todos os povos, para que povoassem toda a terra, tendo determinado os tempos anteriormente estabelecidos e os lugares exatos em que deveriam habitar.
27 Kǎnzɨ̀ ɨ dhu, ndɨ́nɨ̌ ìndrǔ ongó tɨ́ ndɔ̀mɛ̀ onzi ɔ̀bɛ̀ ɨ̀ rɔ̀, ndɨ́nɨ̌ abádhí adʉ̀ tɨ́ ndùmvu ùmvǔ tɨ́ màtɨ́ ’òwù ndàbà, tàmànyà pbánɨ́ ìnè ndɨ̀ ndɨ́’ɨ̀ ɨ́kyɛ̀rɔ̌ kɔ́rɔ́ alɛ nzínzì ɔ̌ rɔ́rɔ̀.
27 Deus fez isso para que os homens o buscassem e talvez, tateando, pudessem encontrá-lo, embora não esteja longe de cada um de nós.
28 Obhó tɨ́,
28 ‘Pois nele vivemos, nos movemos e existimos’, como disseram alguns dos poetas de vocês: ‘Também somos descendência dele’.
29 Nɨ́ àzèmbè àlɛ̌’ɨ nɨ́ Kàgàwà bhà rʉ̀gànda rɔ̀, dhu àkǎ nzá àlɛ̌ rɨ̀rɛ̀ nga Kàgàwà bhà ɔ́fɔ̀ rɨ́lɨ ndɨ̀ ɔrɔ̀ mà, ndɨrɔ̀ ngǎtsi nɨ̌ fʉ̀rangà tɔ́ sʉma-tɨdɔ̀ mà nɨ̌ ka kɔ́bhɔ̀lɔ̀ mʉ̌ngǔ-ngba bhěyi. Ndɨrɔ̀ ngǎtsi nɨ̌, dhu àkǎ nzá àlɛ̌ rɨ̀rɛ̀ nga kà rɨ́lɨ ndɨ̀ odu nɨ̌ màtɨ́ ìndrǔ ɔ́bhɔ̀lɔ̀ ɔtsʉ́ya nɨ̌ yà fɨ̀yɔ́ ɨrɛ̀ta nálʉ̌ ka ɔ̀ná ɔ́fɔ̀ ɔ̌ dhu bhěyi.
29 "Assim, visto que somos descendência de Deus, não devemos pensar que a Divindade é semelhante a uma escultura de ouro, prata ou pedra, feita pela arte e imaginação do homem.
30 Ɨnzá ìndrǔ àpɛ̀ ɨnga ʉ̀nɨ̌ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Kàgàwà andà nzá nga ìndrǔ arɔ́nzɨna nzɛ́rɛnga nà. Pbɛ́tʉ̀, kòzè kòmbí dhu nɨ́ kɔ́rɔ́ alɛ, kɔ́rɔ́ ngari ɔ̀nǎ, ràkǎ ’ʉ̀gɛ̀rɛ̀ ɨ̀ ’ʉ̀bhà fɨ̀yɔ́ nzɛ́rɛnga.
30 No passado Deus não levou em conta essa ignorância, mas agora ordena que todos, em todo lugar, se arrependam.
31 Obhó tɨ́, kɨ̌lɨ wà atdí ɨdhɔ ìndrǔ-ànyǎ ndɨ̀ ndɨtdɨ̀ya tɨ́ ɔ̀ná obhónánga dɔ̌, yà ndɨ̀ ndɔ́pɨ̀ ndɨ anya nɨtdɨ̀ya tɨ́ alɛ-otù ɔ̌. Ndɨ otu ɔ̌ nga nɨ́ ndɨ kɨ̌tɛ̀ pbɨ̀ndà obhónánga kɔ́rɔ́ alɛ tɔ̀. Kǎbhʉ̀ ka rɨ̀ngbɛ̀ ndɨ̀ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀.»
31 Pois estabeleceu um dia em que há de julgar o mundo com justiça, por meio do homem que designou. E deu provas disso a todos, ressuscitando-o dentre os mortos".
32 Pbɛ́tʉ̀, kɔ̀rɨ́ alɛ níitdègu Pɔlɔ̀ rɔ̌tɛ ìndrǔ rɨ̌ ’ʉ̀ngbɛ̌ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀ dhu dɔ̌ dhu ɨ̀rɨ, nɨ́ atdídhená alɛ náadʉ̀ ndɨ dhu gàyà nɔ́nzɨ̀ ɔ̀nzɨ tɨ́. Ndɨrɔ̀, ngʉ̌kpǎkà-tsí náadʉ̀ àtɨ̀nà, tdʉ̌ ɨ̀ ràrɨ̌ Pɔlɔ̀ rʉ̌nɔna dhu ɨ̀rɨ tdɨ́tdɔ̌ ngǎtsi ɨdhɔ ɔ̌.
32 Quando ouviram sobre a ressurreição dos mortos, alguns deles zombaram, e outros disseram: "A esse respeito nós o ouviremos outra vez".
33 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Pɔlɔ̀ adʉ̀ ndɨ̀và ndàhʉ, ndàrà abádhí nzínzì ɔ̌ rɔ̀.
33 Com isso, Paulo retirou-se do meio deles.
34 Pbɛ́tʉ̀, ngúfe alɛ adʉ̀ ’àpba Pɔlɔ̀-rɔ̌, ’àdʉ̀ Yěsù ná’ù. Ɨ alɛ nzínzì ɔ̌ nɨ’ɨ̀ Dènesì, Àrɛ̀ɔ̀pagò tɨ́ kátɨna unduta ɔ̌ atdí alɛ mà, Dàmàrɨ́yà tɨ́ kátɨna atdí tsìbhálɛ mà, ngʉ̌kpà alɛ mànà.
34 Alguns homens juntaram-se a ele e creram. Entre eles estava Dionísio, membro do Areópago, e também uma mulher chamada Dâmaris, e outros com eles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 17, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.