Atos 15

Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Yùdɛyà tɔ́ pbìrì ɔ̀ rɔ̀ ìwǔ Àtìyòkiyà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀ ngúfe alɛ, náapɛ̀ ’ùdhe dhu Yěsù ná’ù alɛ tɔ̀, ’òwù àtɨ̀nà rɔ̌ ɨ̀tɨ́: «Ɨ̀nzɨ̌ nyɨ̌ nyapɛ́ nyǎbhʉ̌ kɔbhɔ̀lɔ̀ ɔnzɨ̀kʉ́nga yà Músà bhà Ʉyátá nónzì ka dhu bhěyi, nɨ́ Kàgàwà rɨ̌ nzɨ̌ nyɨ̌gʉ̌ fʉ̀kʉ́ nzɛ́rɛnga ɔ̌ rɔ̀.»
1 Alguns homens, descendo da Judéia, puseram-se a ensinar aos irmãos o seguinte: Se não vos circuncidais, segundo o rito de Moisés, não podeis ser salvos.
2 Nɨ́ Pɔlɔ̀ mà Bàrnabà nà náadʉ̀ ndɨ dhu ɔ̀dhɔ̀ atdídɔ̌, ádrʉ̀ngbǎ agòta nyʉ́ ràdʉ̀ ɨ̀tsɨ̀ nzínzìya ɔ̌ ɨ alɛ mànà wɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ abádhí adʉ̀ dhu ʉ̀tsɨ̀ atdíkpá, ndɨ́nɨ̌ Pɔlɔ̀ mà Bàrnabà nà ndɨrɔ̀ Àtìyòkiyà ɔ̌ ngúfe ngʉ̌kpà alɛ mànà nóowu tɨ́ Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀, ’òwù ɔ̀tɛ ndɨ dhu dɔ̌ Yěsù bhà uvitatálɛ mà, pbàkʉ̀rʉ̌ mànà-ɔ̀nzɨ̌ rɔ̀.
2 Originou-se então grande discussão de Paulo e Barnabé com eles, e resolveu-se que estes dois, com alguns outros irmãos, fossem tratar desta questão com os apóstolos e os anciãos em Jerusalém.
3 Nɨ́, Àtìyòkiyà ɔ̌ kànɨsà náadʉ̀ abádhí dzʉ̀nà nɔ́nzɨ̀ àkǎkǎ dhu bhěyi ndɨ abhi tɔ̀. Nɨ́ Fòyìnikè mà Sàmàrɨyà mànà tɔ́ pbìrì ɔ̀nǎ ɨ̀ ʉ́da ɨ nanǎ, abádhí owúnà ɨ̀ngbà dhu bhěyi màtɨ́ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí nʉ́gɛ̀rɛ̀ ɨ̀ Kàgàwà tɔ̀ dhu nɔ́vɔ̀ rɔ̌ ìndrǔ tɔ̀, ndɨ dhu ràdʉ̀ àrà Yěsù ná’ù alɛ àbhʉ rɔ̌ ɨdhɛ̀ya rɨ̀ka ndɨ̀ atdídɔ̌.
3 Acompanhados {algum tempo} dos membros da comunidade, tomaram o caminho que atravessa a Fenícia e Samaria. Contaram a todos os irmãos a conversão dos gentios, o que causou a todos grande alegria.
4 Nɨ́, kɔ̌kɔ̀ alɛ níitdègu owu ùvò Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀, nɨ́ ndɨ kɨgɔ̀ ɔ̌ kànɨsà mà Yěsù bhà uvitatálɛ mà ndɨ kànɨsà ɔ̌ pbàkʉ̀rʉ̌ mànà, náakɔ̀ abádhí mběyi nyʉ́. Abádhí náadʉ̀ Kàgàwà àbhʉ ’ɔ̀nzɨ̀ dhu náwɛ kɔ́rɔ́ kɔ̌kɔ̀ ɨ̀ nàkɔ alɛ tɔ̀.
4 Chegando a Jerusalém, foram recebidos pela comunidade, pelos apóstolos e anciãos, a quem contaram tudo o que Deus tinha feito com eles.
5 Pbɛ́tʉ̀, atdídhená alɛ, Yěsù ná’ù Pbàfàrìsáyó tɔ́ mʉ̀tʉ̀ nzínzì ɔ̌, náadʉ̀ ’ɨ̀và ’àtɨ: «Dhu àkǎ kɔbhɔ̀lɔ̀ Yěsù ná’ù ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí-ɔ̀nzɨ̌nga, kadʉ̀ dhu ʉ̀ya fɨ̌yɔ̀ ròngò Músà bhà Ʉyátá nɨ́fʉ.»
5 Mas levantaram-se alguns que antes de ter abraçado a fé eram da seita dos fariseus, dizendo que era necessário circuncidar os pagãos e impor-lhes a observância da Lei de Moisés.
6 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Yěsù bhà uvitatálɛ mà, Kànɨsà ɔ̌ pbàkʉ̀rʉ̌ mànà, náandu ɨ̀ ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ andá tɨ́ kɔ̌kɔ̀ alɛ ʉ̀nɔ̀ dhu-ɔ̀nga.
6 Reuniram-se os apóstolos e os anciãos para tratar desta questão.
7 Nɨ́, atdídɔ̌ ɨ̀ àgò ɨ̀ dhu-dzidɔ̌, Pɛ́tɛrʉ̀ ɨvà ndɨ̀ ndìdè, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà: «Àbanɨ̌nzó, nyɨ̌ nyʉ̀nɨ wà dhu Kàgàwà róvò wà mǎ angyíta tɨ́ nzínzìkʉ ɔ̌ rɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ma mongó tɨ́ pbɨ̀ndà Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ nʉ́nɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí tɔ̀, ndɨ́nɨ̌ abádhí nɨ́ɨrɨ tɨ́ ’àdʉ̀ dhu à’ù.
7 Ao fim de uma grande discussão, Pedro levantou-se e lhes disse: Irmãos, vós sabeis que já há muito tempo Deus me escolheu dentre vós, para que da minha boca os pagãos ouvissem a palavra do Evangelho e cressem.
8 Ndɨrɔ̀ Kàgàwà, yà ìndrǔ-afí ɔ̀ dhu mà nʉ́nɨ̌ arɨ́ alɛ, nɨ́tɛ̀ wà dhu ɨwà ndɨ̀ rákɔ abádhí, yà abádhí ndɨ̀ ndɨ́rǎ pbɨ̀ndà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nɨ̌, àdhàdhɨ̀ yà ndɨ̀ ndɨrá àlɛ̌ dhu bhěyi dhu-otù ɔ̌.
8 Ora, Deus, que conhece os corações, testemunhou a seu respeito, dando-lhes o Espírito Santo, da mesma forma que a nós.
9 Kʉ̌ndɔ̀ nzá àlɛ̌-ɔ̌nga abádhí mànà akɛkpá màtɨ́, kǔ’o abádhí-afí rɨ̀lǎ nyɨ̀kpɔ́na ɔ̌, a’uta-otù ɔ̌ nɨ́dhunɨ̌.
9 Nem fez distinção alguma entre nós e eles, purificando pela fé os seus corações.
10 Nɨ́rɔ̀, ádhu kòmbí nyɨ̌ nyɨ́ Kàgàwà-afí númvǔ wɔ̀ dhu bhěyi, nyǎmbɛ ndɨ̀ nà’ɛ ànɔ̀ nʉ́gba dɔ̌ Yěsù bhà ábhàlɨ̌ dɔ̌ nɨ̌? Nyɨ̌ nyɨ́ ndɨ ànɔ̀ nʉ́gbǎ abádhí dɔ̌ àzèmbè ɨnzá àlɛ̌ t’ábhúna nyʉ́ mà, ndɨrɔ̀ àlɛ̌ nyʉ́ mà àlɛ̌ kanzɨ̀ kànɔ̀ àlɛ̌ kɨ́ dhu-lɛ̀mà rɔ́rɔ̀!
10 Por que, pois, provocais agora a Deus, impondo aos discípulos um jugo que nem nossos pais nem nós pudemos suportar?
11 Ndɨrɔ̀, àlɛ̌ kà’ù wà dhu àlɛ̌ rʉ̀gʉ wà àlɛ̌ tɔ́ nzɛ́rɛnga ɔ̌ rɔ̀, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù bhà ídzìnga-okú dɔ̀ rɔ̀, àdhàdhɨ̀ abádhí nʉ́gʉ dhu bhěyi.»
11 Nós cremos que pela graça do Senhor Jesus seremos salvos, exatamente como eles.
12 Nɨ́, Pɔlɔ̀ mà Bàrnabà nà rɨ̌ Kàgàwà àbhʉ ’ɔ̀nzɨ̀ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí nzínzì ɔ̌ wɨwɨ̀ mà, yà ɨnzá apɛ̀na ’ɔ̀nzɨ angyi ìndrǔ-nzínzì ɔ̌ dhu mànà dhu náwɛ̌ rɔ̀, kɔ̌kɔ̀ ɨ̀ nàndunà alɛ náadʉ̀ ɨ̀nɛ̀ bhìì, ’àmbɛ abádhí rǎwɛ̌na dhu nɨ́rɨ̀ dɔ̌.
12 Toda a assembléia o ouviu silenciosamente. Em seguida, ouviram Barnabé e Paulo contar quantos milagres e prodígios Deus fizera por meio deles entre os gentios.
13 Nɨ́ Pɔlɔ̀ mà Bàrnabà nà níitdègu ɨ̀nɛ̀, nɨ́ Yàkɔbhɔ̀ apɛ̀ ɔtɛ ndàtɨ: «Àbanɨ̌nzó, nyɨ̀rɨ yà ma mʉ́nɔna fʉ̌kʉ̀ dhu.
13 Depois de terminarem, Tiago tomou a palavra: Irmãos, ouvi-me, disse ele.
14 Sìmìyonì náwɛ wà ɨ̀ngbà dhu bhěyi màtɨ́, mʉ̀hàngʉ́ ɔ̀ rɔ̀, Kàgàwà arɨ́ pbɨ̀ndà alɛ nɔ́pɨ̀ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí nzínzì ɔ̌ rɔ̀ tɨ́ dhu àlɛ̌ tɔ̀.
14 Simão narrou como Deus começou a olhar para as nações pagãs para tirar delas um povo que trouxesse o seu nome.
15 Wɔ̀ ndɨ dhu nákɔ wà ndɨ̀ Kàgàwà bhà pbànábí náandí dhu nà. Ndɨ andítá rǎtɨna:
15 Ora, com isto concordam as palavras dos profetas, como está escrito:
16 ‹Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà rǎtɨna: wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, ma mɨ́ madǔ
16 Depois disto voltarei, e reedificarei o tabernáculo de Davi que caiu. E reedificarei as suas ruínas, e o levantarei
17 Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, yà ɨ̀ nʉbhà alɛ-go rɨ̌ ’ɔ̀pɛ̀ ’ɔ̀mɛ̀ Ádrʉ̀ngbǎlɛ,
17 para que o resto dos homens busque o Senhor, e todas as nações, sobre as quais tem sido invocado o meu nome.
18 Ndɨ Ádrʉ̀ngbǎlɛ nɨ́ ndɨ ɨ dhu nábhʉ̌ ìndrǔ rʉ̀nɨ yà mʉ̀hàngʉ́ ɔ̀ rɔ̀ ndɨ̀ napɛ̀na rɔ̀ alɛ.›»
18 Assim fala o Senhor que faz estas coisas, coisas que ele conheceu desde a eternidade {Am 9,11s.}.
19 Tdɨ́tdɔ̌, Yàkɔbhɔ̀ adʉ̀ àtɨ̀nà: «Ɨma, ma màla dhu nɨ́, dhu ràkǎ nzá kɔbhɨ̀lɨ̀ kɔ̌kɔ̀ ɨ̀ nʉ́gɛ̀rɛ̀ Kàgàwà tɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí-tsʉ̀.
19 Por isso, julgo que não se devem inquietar os que dentre os gentios se convertem a Deus.
20 Pbɛ́tʉ̀, abádhí tɔ̀ dhu ràkǎ kandǐ dhu, katɨ: ‹Nyɨ̌ nyàkǎ nzá nyǒngò sànamʉ̀ tɔ̀ ka kùbho pɛrɛ̀ tɨ́ ɨ̀zǎ ná’à. Ndɨrɔ̀, nyɨ̌ nyàkǎ nyǒngò nyɔ̌dɔ̀ mʉ̀nyɔ̀nɨ̀ rɔ̌ rɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ nyǎdʉ̀ dàna-tsì ka kìpbǒ ɔbɨ nɨ̌ rɔ̀vɛ̀ ɨ̀zǎ mà, ànzʉ̀bhà mànà ná’à.›
20 Mas que se lhes escreva somente que se abstenham das carnes oferecidas aos ídolos, da impureza, das carnes sufocadas e do sangue.
21 Obhó tɨ́, angyí ndɨ̀ napɛ̀na rɔ̀, ìndrǔ náarɨ́’ɨ̀ ìnè Músà bhà Ʉyátá nɔ́vɔ ɨ̀ arɨ́ ìndrǔ tɔ̀ kɔ́rɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀nǎ rɔ́. Kɔ́rɔ́ sàbatʉ̀-ɨdhɔ̀ ɔ̌, abádhí náarɨ́ ɨ Ʉyátá nɔ́zʉ̀ ìndrǔ tɔ̀ unduta-dzà ɔ̌ rɔ̀.»
21 Porque Moisés, desde muitas gerações, tem em cada cidade seus pregadores, pois que ele é lido nas sinagogas todos os sábados.
22 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Yěsù bhà uvitatálɛ mà, Kànɨsà ɔ̌ pbàkʉ̀rʉ̌ mà, Yèrùsàlɛmà ɔ̌ kɔ́rɔ́ Kànɨsà mànà náatɛ̀ nzínzìya ɔ̌. Abádhí nɨ́ɨrɨ ɨ̀ ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ ovó tɨ́ nzínzìya ɔ̌ alɛ, ’àdʉ̀ òvìnà ròwù atdíkpá Pɔlɔ̀ mà Bàrnabà mànà nà Àtìyòkiyà, Sìriyà tɔ́ pbìrì ɔ̀. Nɨ́, abádhí avò Yudhà mà Sílà nà. Ngǎtsi ndɨ Yudhà-ɔvɔ̀ nɨ’ɨ̀ Bàrɨ̀sabà. Ɔdhɨ́ya pbàkrɨ́stɔ̀ nzínzì ɔ̌, abádhí ɔ́yɔ̌ kɔ́rɔ́ nɨ’ɨ̀ atdídɔ̌ ka kɨ́fʉ alɛ.
22 Então pareceu bem aos apóstolos e aos anciãos com toda a comunidade escolher homens dentre eles e enviá-los a Antioquia com Paulo e Barnabé: Judas, que tinha o sobrenome de Barsabás, e Silas, homens notáveis entre os irmãos.
23 Nɨ́, abádhí adʉ̀ kɔ̀rɨ́ alɛ nóvì ròwù bhàrʉwà nà. Ndɨ bhàrʉwà ka kandí yà dhu bhěyi: «Mǎ’ɨ ɔdhɨ́kʉ, Yěsù bhà uvitatálɛ mà, Kànɨsà ɔ̌ pbàkʉ̀rʉ̌ mànà, mǎ mòvì nyɨ̌ atdídɔ̌ ɔdhɨ́kǎ, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí tɨ́rɔ̀ nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ Àtìyòkiyà mà, Sìriyà mà, Kìlìkiyà mànà tɔ́ pbìrì ɔ̀ rɔ̀.
23 Por seu intermédio enviaram a seguinte carta: "Os apóstolos e os anciãos aos irmãos de origem pagã, em Antioquia, na Síria e Cilícia, saúde!
24 Mǎ mɨ́rɨ̀ dhu, nzínzìka ɔ̌ rɔ̀, atdídhená alɛ rówù ɨnzá mǎ mʉ̀fà rʉsà fɨ̌yɔ̀ rɔ́rɔ̀, ’òwù dʉ̀kʉ ɨ̀nza àwú ɔ̀tɛ̌ya nɨ̌, ndɨ dhu ràdʉ̀ ɨzʉ nábhʉ afíkʉ ɔ̀.
24 Temos ouvido que alguns dentre nós vos têm perturbado com palavras, transtornando os vossos espíritos, sem lhes termos dado semelhante incumbência.
25 Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ, mǎ mɨ̀rɨ̀ mǎ mǒvò ìndrǔ, mǎdʉ̀ òvìnà ròwù tɨkʉ ɔ̀. Abádhí rǒwu atdíkpá yà atdídɔ̌ mǎ mózè ɔdhɨ́ka, Pɔlɔ̀ mà Bàrnabà mànà nà.
25 Assim nós nos reunimos e decidimos escolher delegados e enviá-los a vós, com os nossos amados Barnabé e Paulo,
26 Ndɨ Pɔlɔ̀ mà nádzi wà fɨ̀yɔ́ ípìrɔ̌nga ɔvɛ tɔ̀ àlɛ̌ tɔ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù Krɨ́stɔ̀ bhà kasʉ-okú dɔ̀ rɔ̀.
26 homens que têm exposto suas vidas pelo nome de nosso Senhor Jesus Cristo.
27 Nɨ́rɔ̀, kɔ̀nɨ̌ mǎ mòvì Yudhà mà Sílà nà, ndɨ́nɨ̌ yà bhàrʉwà ɔ̌ mǎ màndǐ ɔtɛ nɔvɔ tɨ́ tsʉ̀ya ɔ̌ fʉ̌kʉ̀.
27 Enviamos, portanto, Judas e Silas que de viva voz vos exporão as mesmas coisas.
28 Obhó tɨ́, Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí mà, mǎ nyʉ́ mànà, mǎ màla dhu nɨ́, dhu ràkǎ nzá mʉ̌gbǎ ndɨ̀ nà’ɛ vurò ànɔ̀ tdɨ́tdɔ̌ dʉ̀kʉ́, ròsè yàrɨ́ ʉyátá dɔ̀nǎ.
28 Com efeito, pareceu bem ao Espírito Santo e a nós não vos impor outro peso além do seguinte indispensável:
29 Ndɨ ʉyátá rǎtɨna: ‹Nyɨ̌ nyàkǎ nzá nyǒngò sànamʉ̀ tɔ̀ ka kùbho pɛrɛ̀ tɨ́ ɨ̀zǎ mà, ànzʉ̀bhà mà, dàna-tsì ka kìpbǒ ɔbɨ nɨ̌ rɔ̀vɛ̀ ɨ̀zǎ mànà ná’à. Ndɨrɔ̀ nyɨ̌ nyàkǎ nyǒngò nyɔ̌dɔ̀ mʉ̀nyɔ̀nɨ̀ rɔ̌ rɔ̀. Kɔ̌kɔ̀ dhu nyɨ̌ nyɨ̀fʉ dhu nɨ́ ndɨ àdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ɨwà nyɨ̌ nyɔ̀nzɨ̀ ídzì dhu dhu. Mběyi nyòko.›»
29 que vos abstenhais das carnes sacrificadas aos ídolos, do sangue, da carne sufocada e da impureza. Dessas coisas fareis bem de vos guardar conscienciosamente. Adeus!
30 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kɔ̌kɔ̀ òvì ka kòvì alɛ nɨ́ɨvà ɨ̀ ’òwù wɔ̀ bhàrʉwà nà Àtìyòkiyà. Nɨ́ ányɨ̀ ɨ̀ ’òwù ùvò rɔ̀, abádhí andu Yěsù ná’ù alɛ-tsʉ̀, ’àdʉ̀ ndɨ bhàrʉwà àbhʉ abádhí rɔ̀zʉ̀.
30 Tendo-se despedido, a delegação dirigiu-se a Antioquia. Ali reuniram a assembléia e entregaram a carta.
31 Nɨ́ wɔ̀ bhàrʉwà ɨ̀ ’ɔ̀zʉ̀ rɔ̀, kɔ̀rɨ́ alɛ-ɨdhɛ̀ nɨ́ɨka ndɨ̀ atdídɔ̌ ndɨ bhàrʉwà ɔ̌ ka kòpè afíya tɨ́ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
31 À sua leitura, todos se alegraram com o estímulo que ela trazia.
32 Kàgàwà bhà pbànábí tɨ́ ɨ̀ àdʉ̀ ’òtù dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, Yudhà mà Sílà nà náadʉ̀ ɔ̀tɛ ádzǐta nyʉ́ kɔ̌kɔ̀ Yěsù ná’ù alɛ mànà, ɨ̀ ròpè abádhí-afí, ’àdʉ̀ abádhí àbhʉ ròtsì ɔbɨ fɨ̀yɔ́ a’uta ɔ̌.
32 Judas e Silas, que eram também profetas, dirigiam aos irmãos muitas palavras de exortação e de animação.
33 Ngúfe ɨdhɔ ɨ̀ ɔ̀nzɨ̀ Àtìyòkiyà dhu-dzidɔ̌, kɔ̌kɔ̀ abádhí t’ɔ́dhɨ́ya náadʉ̀ abádhí ʉ̀bhà ràdu ɨ̀, ’òwù yà ɨ nívì alɛ-tɨ’ɔ̀.
33 Demoraram-se ali por algum tempo. Foram depois pelos irmãos despedidos em paz, voltando aos que lhos tinham enviado.
34 [Pbɛ́tʉ̀ Sílà adʉ̀ ndòzè ndàdɨ Àtìyòkiyà. Nɨ́ Yudà adʉ̀ àrà atdírɔ̀ Yèrùsàlɛmà.]
34 {A Silas contudo, pareceu bem ficar ali, e Judas partiu sozinho.}
35 Pɔlɔ̀ mà Bàrnabà nà adʉ̀ òko Àtìyòkiyà. Ibí ngʉ̌kpà alɛ mànà, abádhí owúnà dhu ùdhe rɔ̌, ’àdʉ̀ Kàgàwà bhà Ɔtɛ tɔ́ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ nʉ́nɔ̀ átɔ̀ ìndrǔ tɔ̀.
35 Paulo e Barnabé detiveram-se também em Antioquia, ensinando e pregando com muitos outros a palavra do Senhor.
36 Ngúfe ɨdhɔ-dzidɔ̌, Pɔlɔ̀ atɨ Bàrnabà nɨ̌: «Ɔdhɨ́, kàdu pɛ́ àlɛ̌, àlɛ̌ ròwù àlɛ̌ t’ɔ́dhɨ́na nándà yà angyi àlɛ̌ kʉ́nɔ̀ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà bhà Ɔtɛ ɔ̀yá kɨgɔ̀ ɔ̀na nǎ kɔ́rɔ́, ndɨ́nɨ̌ àlɛ̌ kala tɨ́ ɨ̀ngbà dhu bhěyi màtɨ́ abádhí aróko dhu.»
36 Ao termo de alguns dias, disse Paulo a Barnabé: Tornemos a visitar os irmãos por todas as cidades onde temos pregado a palavra do Senhor, para ver como estão passando.
37 Nɨ́, Bàrnabà azè ndìdyì Yùwanɨ̀ Mǎrkɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ owu tɨ́ mànà atdíkpá.
37 Barnabé queria levar consigo também João, que tinha por sobrenome Marcos.
38 Pbɛ́tʉ̀, Pɔlɔ̀ adʉ̀ nzá ndɨ dhu òzè, Pàfùliyà tɔ́ pbìrì ɔ̀ rɔ̀ Yùwanɨ̀ Mǎrkɔ̀ adù ndɨ̀ owùya ɔ̌ rɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ ndɔ̀nzɨ̀ kasʉ atdíkpá ɨ̀ mà nà dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
38 Paulo, porém, achava que não devia ser admitido quem se tinha separado deles em Panfília e não os havia acompanhado no ministério.
39 Nɨ́ wɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, Pɔlɔ̀ mà Bàrnabà nà náagò ɨ̀ atdídɔ̌, ndɨ dhu ràdʉ̀ ’àbhʉ ’ʉ̀ndɔ̀ ɨ̀. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Bàrnabà adʉ̀ Mǎrkɔ̀ nídyì, ’òwù nà atdíkpá ibhú ɔ̌ Kìpurɔ̀ tɔ́ pbìrì ɔ̀.
39 Houve tal discussão que se separaram um do outro, e Barnabé, levando consigo Marcos, navegou para Chipre.
40 Ndɨrɔ̀, Pɔlɔ̀ adʉ̀ Sílà òvò. Nɨ́, Yěsù ná’ù alɛ ɨ̀tsɔ̀ ɨ̀ dɔ̀yá, ndɨ́nɨ̌ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà aso tɨ́ ɨ̀ dhu-dzidɔ̌, abádhí adʉ̀ ’ɨ̀và, ’òwù ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀.
40 Paulo, porém, tendo escolhido Silas, e depois de ter sido recomendado pelos irmãos à graça do Senhor, partiu.
41 Nɨ́, kʉ̌dà Sìriyà tɔ́ pbìrì mà, Kìlìkiyà tɔ́ pbìrì mànà ɔ̀na nǎ, ndàrà kànɨ́sá-afí òpè rɔ̌, ndɨ́nɨ̌ ɔbɨ notsi tɨ́ fɨ̀yɔ́ a’uta ɔ̌.
41 Ele percorreu a Síria, a Cilícia, confirmando as comunidades.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.