Apocalipse 5
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs ARIB
1 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, ma mala dhu nɨ́ àkpɔrɔ ka kákpɔ̀rɔ̀ kàràtasɨ̌-yà-ba ádrʉ̀ngbǎ kamà tɔ́ tombi dɔ̌ àdɨ alɛ tɔ́ fanga tɔ́ kɔ̌tsʉ́-tsíró. Ndɨ kàràtasɨ̀ nɨ’ɨ̀ ɔyɔyɔ kɔ́rɔ́ ka kándǐ dɔ̀ná nga kàràtasɨ̀, kadʉ̀ tsʉ̀na nʉ́pba àrʉ̀bhʉ̀ ngari ɔ̌ rɔ̀ andɔ nɨ̌ kàsɛ́ tɨ́, ɨ̀nzɨ̌ atdí alɛ mà náanga tɨ́.
1 Vi na destra do que estava assentado sobre o trono um livro escrito por dentro e por fora, bem selado com sete selos.
2 Nɨ́, ma mala ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nà arɨ́’ɨ̀ màlàyikà, ràmbɛ dhu ɔ̀vɔ̀ dɔ̌ ɔrʉ́ tǔna nyʉ́ nà, ndàtɨ: «Ádhɨ pbá alɛ ndɨ àkǎkǎ ndʉ̀ngbɛ wɔ̀ kàràtasɨ̌-yà-ba-tsʉ̀ rɔ̌ ka kʉ̀pbǎ andɔ, ndàdʉ̀ ndɨ kàràtasɨ̀ nánga?»
2 Vi também um anjo forte, clamando com grande voz: Quem é digno de abrir o livro e de romper os seus selos?
3 Pbɛ́tʉ̀, àkǎkǎ ndànga ndɨ kàràtasɨ̀, ndàdʉ̀ ɔ̀nà nga àndà alɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ mbǎ atdí màtɨ́ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀, yà adzɨ dɔ̌, ndɨrɔ̀ ʉ̀vʉ̌vɛ̀ alɛ nzínzì ɔ̌ màtɨ́.
3 E ninguém no céu, nem na terra, nem debaixo da terra, podia abrir o livro, nem olhar para ele.
4 Nɨ́, ma madzɨ̀ atdídɔ̌, àkǎkǎ ndàngbɛ ndɨ kàràtasɨ̌-yà-ba-tsʉ̀, ndàndà ɔ̀nà dhu, ndàdʉ̀ ɔ̀zʉ̀nà alɛ rɨ̌ mbǎ atdí màtɨ́ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
4 E eu chorava muito, porque não fora achado ninguém digno de abrir o livro nem de olhar para ele.
5 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ pbàkʉ̀rʉ̌ nzínzì ɔ̌ atdí alɛ náavɔ̀ dhu idù, ndàtɨ: «Nzɔ̌dzɨ! Ándà, kànɨ̌, Yudhà-dhú-bvʉ̌ àrì, ádrʉ̀ngbǎ kamà Dàwudì bhà mʉ̀dzʉkʉrʉ, nɔ́nzɨ̀ wà dhu lɛ̀mà. Kà nɨ́ ndɨ àkǎ àkǎ ndʉ̀ngbɛ kɔ̌kɔ̀ àrʉ̀bhʉ̀ ngari ɔ̌ ka kʉ̀pbǎ kàràtasɨ̀-tsʉ̀ rɔ̌ andɔ, ndànga ka, ndàdʉ̀ ɔ̀nà dhu ɔ̀zʉ̀ alɛ.»
5 E disse-me um dentre os anciãos: Não chores; eis que o Leão da tribo de Judá, a raiz de Davi, venceu para abrir o livro e romper os sete selos.
6 Nɨ́, ma mala Tàmǎ-ngba tɨ́ kátɨna alɛ ádrʉ̀ngbǎ kamà tɔ́ tombi mà, ípìrɔ̌nga nà ɨ̀fɔ dhu-tsí mà kɔ̌kɔ̀ pbàkʉ̀rʉ̌ mànà nzínzì ɔ̌ ìdè rɔ́. Kɨ̌lɨ ndɨ̀ òho ka kòhò dhu bhěyi. Kɔ̌tdyʉ́ ɨ’ɨ̀ àrʉ̀bhʉ̀, kà-nyɨ̀kpɔ́ ràdʉ̀ ɨ’ɨ̀ àrʉ̀bhʉ̀ átɔ̀. Ɨ àrʉ̀bhʉ̀ kà-nyɨ̀kpɔ́ rɨ̌tɛ̀na nɨ́ Kàgàwà-ɔ̀nzɨ̌ aróko àrʉ̀bhʉ̀ alafí, yà adzɨ ɔ̌ kɔ́rɔ́ ngari ɔ̀nǎ kǔvǐ.
6 Nisto vi, entre o trono e os quatro seres viventes, no meio dos anciãos, um Cordeiro em pé, como havendo sido morto, e tinha sete chifres e sete olhos, que são os sete espíritos de Deus, enviados por toda a terra.
7 Nɨ́, ndɨ Tàmǎ-ngba indrí ndɨ̀ ádrʉ̀ngbǎ kamà tɔ́ tombi dɔ̌ àdɨ alɛ tɨ-ɔ̀, ndàkɔ wɔ̀ àkpɔrɔ ka kàkpɔ̀rɔ̀ kàràtasɨ̌-yà-ba fangà tɔ́ kɔ̌tsʉ́-tsírɔ́ rɔ̀.
7 E veio e tomou o livro da destra do que estava assentado sobre o trono.
8 Kǐtdègu ndɨ kàràtasɨ̀ àkɔ̌, nɨ́ kɔ̌kɔ̀ ípìrɔ̌nga nà ɨ̀fɔ dhu-tsí mà, kɔ̌kɔ̀ ɔ́yɔ̌ kumì dɔ̀ná ɨ̀fɔ nà pbàkʉ̀rʉ̌ mànà nʉ́ʉkɔ ɨ̀ ɔtdyʉ̀ya dɔ̌ kɔ̀nzɨ̌. Ɨ̀ngbàtɨ́ ɨ̀lɨ ndɨ̀ alɛ mà abádhí nzínzì ɔ̌ nɨ́ɨ’ɨ̀ dʉ̀mʉ̀ mà ndrùù rɔ́ngʉ màrasɨ̀ àlè ɔ̀nà ɔrɔ̀ tɔ́ kɔ́pà mànà fɔná. Ɨ màrasɨ̀ rɨ̌tɛ̀na dhu nɨ́ Kàgàwà bhà alɛ tɔ́ ɨtsɔ̀ta.
8 Logo que tomou o livro, os quatro seres viventes e os vinte e quatro anciãos prostraram-se diante do Cordeiro, tendo cada um deles uma harpa e taças de ouro cheias de incenso, que são as orações dos santos.
9 Abádhí ambɛ́nà yàrɨ́ adyi-ɔwʉ́tá nʉ́yʉ̀ dɔ̌, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌:
9 E cantavam um cântico novo, dizendo: Digno és de tomar o livro, e de abrir os seus selos; porque foste morto, e com o teu sangue compraste para Deus homens de toda tribo, e língua, e povo e nação;
10 Nyɨ nyʉ́lɨ abádhí rɨ̀’ɨ̀ pbàkùhánɨ́ tɨ́, ndɨ́nɨ̌ kasʉ nɔnzɨ tɨ́ àlɛ̌ tɔ́ Kàgàwà tɔ̀. Ndɨrɔ̀, nyɨ nyábhʉ abádhí rɨ̀’ɨ̀ kàbhà idzi ɔ̌ bhà tɨ́, ndɨ́nɨ̌ abádhí ɔnyʉ tɨ́ idzi yà adzɨ ɔ̌ alɛ dɔ̌.
10 e para o nosso Deus os fizeste reino, e sacerdotes; e eles reinarão sobre a terra.
11 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, ma mandà nga tdɨ́tdɔ̌, nɨ́ ma mɨrɨ ádrʉ̀ngbǎ kamà tɔ́ tombi-ngbɔ̀ nàkpɔ̀rɔ̀ ábhɔ̌ màlàyíká-tù mà, ípìrɔ̌nga nà dhu-tsí-tù mà, pbàkʉ̀rʉ̌-tù mànà. Abádhí-bvʉ nɨ’ɨ̀ mìlìyonì-tsʉ̀, ndɨrɔ̀ mìlìyonì-tsʉ̀, lʉfʉ̀-tsʉ̀, ndɨrɔ̀ lʉfʉ̀-tsʉ̀.
11 E olhei, e vi a voz de muitos anjos ao redor do trono e dos seres viventes e dos anciãos; e o número deles era miríades de miríades; e o número deles era miríades de miríades e milhares de milhares,
12 Abádhí ambɛ́nà ùkǔ dɔ̌ ɔrʉ́ tǔya nyʉ́ nà, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌:
12 que com grande voz diziam: Digno é o Cordeiro, que foi morto, de receber o poder, e riqueza, e sabedoria, e força, e honra, e glória, e louvor.
13 Ndɨrɔ̀ ma mɨrɨ Kàgàwà abhɔ̀lɔ̀ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀, yà adzɨ dɔ̌, yà adzɨ-tsì, ndɨrɔ̀ ádrʉ̀ngbǎ rɛ̀rʉ̀ ɔ̀ kɔ́rɔ́ dhu-tù. Abádhí kɔ́rɔ́ náambɛ́nà adyi ʉ̀yʉ̀ dɔ̌, ’àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌:
13 Ouvi também a toda criatura que está no céu, e na terra, e debaixo da terra, e no mar, e a todas as coisas que neles há, dizerem: Ao que está assentado sobre o trono, e ao Cordeiro, seja o louvor, e a honra, e a glória, e o domínio pelos séculos dos séculos:
14 Nɨ́, kɔ̌kɔ̀ ípìrɔ̌nga nà ɨ̀fɔ dhu-tsí náadʉ́nà òwu dhu àdu rɔ̌, ’àtɨ: «Àmɨ̀nà.» Ndɨrɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ tɨ́, kɔ̌kɔ̀ pbàkʉ̀rʉ̌ adʉ̀ ’ʉ̀kɔ ɔtdyʉ̀ya dɔ̌, ’ʉ̀lɛ̌ wɔ̀ tombi dɔ̌ àdɨ alɛ mà, Tàmǎ-ngba mànà.
14 e os quatro seres viventes diziam: Amém. E os anciãos prostraram-se e adoraram.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Apocalipse 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.