2 Coríntios 5
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NVT
1 Obhó tɨ́, àlɛ̌-ngbɔ̀, yà adzɨ ɔ̌ àlɛ̌ karóko ɔ̀ná hɛmɛ̌-dzà náapɛ́ ndùgòlǒ, nɨ́ àlɛ̌ kʉ̀nɨ wà dhu, àlɛ̌ ràrɨ̌’ɨ̀ ìnè Kàgàwà ɔ́sɨ̀ àlɛ̌ tɔ̀ ɨdza nà ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀. Ndɨ ɨdza nɨ́ dhòdhódhónga nà rádɨ ɨdza, yà ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ ìndrǔ-ɔtsʉ́ ɔ́sɨ̀.
1 Sabemos que, quando nosso corpo terreno, esta tenda em que vivemos, se desfizer, teremos um corpo eterno, uma casa no céu feita para nós pelo próprio Deus, e não por mãos humanas.
2 Kòmbí àlɛ̌ karɨ́ àlɛ̌ ʉ̀hʉ̌ ndɨ hɛmɛ̌-dzà tɔ́ alɛ-ngbɔ̀ ɔ̌, Kàgàwà rǐbhona ndɨ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ alɛ-ngbɔ̀ ɔ̀dɔ àlɛ̌ kɨ́ àlɛ̌-atdyú nyʉ́ nà àlɛ̌ rʉ̀fɔ̌ àlɛ̌ rɔ̌ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
2 Na tenda terrena, gememos e desejamos ansiosamente nos vestir com nosso lar celestial, como se fosse uma roupa nova.
3 Ndɨ alɛ-ngbɔ̀ àlɛ̌ kʉ̀fɔ̌ rɔ̀, Kàgàwà adʉ̀ya nzɨ̌ àlɛ̌ òtù nzɨ̀nzɨ́ rɔ̀, ɨ̀mbǎ àlɛ̌-ngbɔ̌ na.
3 Porque de fato nos vestiremos com um corpo celestial, e não ficaremos despidos.
4 Obhó tɨ́, yà òko àlɛ̌ kòko yà adzɨ ɔ̌ alɛ-ngbɔ̀ tɔ́ hɛmɛ̌-dzà ɔ̌ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, àlɛ̌ kɨ́ àlɛ̌ ʉ̀hʉ̌ tǔ rɔ̌’ɔ ànɔ̀ nànɔ̀ alɛ bhěyi. Ndɨ dhu nɨ́ nzɨ̌ àlɛ̌ kòzè àlɛ̌ rùvò yà adzɨ ɔ̌ àlɛ̌-ngbɔ̀ ɔ̀ rɔ̀ dhu, pbɛ́tʉ̀ ka nɨ́ àlɛ̌ kòzè àlɛ̌ rʉ̀fɔ̌ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ alɛ-ngbɔ̀ dhu, ndɨ́nɨ̌ dhòdhódhónga tɔ́ ípìrɔ̌nga tɔ́ alɛ-ngbɔ̀ nɔ́ɔtɔ tɨ́ yà ɔ̀vɛ̀ rádʉ̀ ɔ̀vɛ̀ alɛ-ngbɔ̀.
4 Enquanto vivemos nesta tenda que é o corpo terreno, gememos e suspiramos, mas isso não significa que queremos ser despidos. Na verdade, queremos vestir nosso corpo novo, para que este corpo mortal seja engolido pela vida.
5 Kàgàwà nyʉ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ àlɛ̌ nʉ́lɨ ndɨ ípìrɔ̌nga tɔ̀. Kǎdʉ̀ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí ɨ̀lɨ àlɛ̌-nyʉtsì rɨ̀’ɨ̀ àlɛ̌ tɔ̀ ndɨ̀ ndʉlɨ àlɛ̌ kabáya tɨ́ kɔ́rɔ́ dhu tɔ́ tsɛ̀nzɛrʉ̀ tɨ́.
5 Deus nos preparou para isso e, como garantia, nos deu o Espírito.
6 Nɨ́rɔ̀, àlɛ̌ kɨ́’ɨ̀ ìnè a’uta nà atdídɔ̌ kɔ́rɔ́ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, ɨwà màtɨ́ àlɛ̌ kʉ̀nɨ dhu, yà òko àlɛ̌ kòko alɛ-ngbɔ̀ ɔ̀ tɨ́ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, àlɛ̌ ròko òko ɨtsɛ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù rɔ̌ rɔ̀ rɔ́rɔ̀.
6 Portanto, temos sempre confiança, apesar de sabermos que, enquanto vivemos neste corpo, não estamos em nosso lar com o Senhor.
7 Àlɛ̌ ʉ̀nda arɨ́ dhu nɨ́ a’uta, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ yà alɛ-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌ ka kálǎna dhu.
7 Porque vivemos por fé, e não pelo que vemos.
8 Obhó tɨ́, àlɛ̌ kɨ́’ɨ̀ ìnè a’uta nà tɨ́ atdídɔ̌, ndɨrɔ̀ àlɛ̌ kòzè àlɛ̌ rùvò yà alɛ-ngbɔ̀ ɔ̀ rɔ̀, àlɛ̌ ràdʉ̀ òwu òko Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù-tɨ’ɔ̀.
8 Sim, temos confiança absoluta e preferíamos deixar este corpo terreno, pois então estaríamos em nosso lar com o Senhor.
9 Nɨ́rɔ̀, alɛ-ngbɔ̀ tɔ́ ɔ́fɔ̀ ɔ̌ àlɛ̌ kóko dhu màtɨ́ dhu ɨ̀’ɨ̀ nɨ̌, ndɨrɔ̀ ngǎtsi nɨ̌ ndɨ alɛ-ngbɔ̀ tɔ́ ɔ́fɔ̀ ɔ̀ rɔ̀ àlɛ̌ kúvò dhu màtɨ́ dhu ɨ̀’ɨ̀ nɨ̌, atdídɔ̌ àlɛ̌ kòzè dhu nɨ́ àlɛ̌ rɔ̀nzɨ̀ Ádrʉ̀ngbǎlɛ-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̀fɔ̀ rɨ́ dhu.
9 Assim, quer estejamos neste corpo, quer o deixemos, nosso objetivo é agradar ao Senhor.
10 Obhó tɨ́, àlɛ̌’ɨ kɔ́rɔ́ àlɛ̌ kikòya Krɨ́stɔ̀ bhà anya t’ʉ́nɔta tɔ́ tombi-ɔ̀nzɨ̌. Ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀, kɔ́rɔ́ alɛ abáya pɛrɛ̀ àdhàdhɨ̀ yà òko ɨ̀ òko yà adzɨ ɔ̌ ngbɔ̌ya ɔ̌ rɔ́rɔ̀ ɨ̀ anzɨ̀ ídzì dhu mà ndɨrɔ̀ nzɛ́rɛ dhu mà-bvʉ rɔ̌.
10 Pois todos nós teremos de comparecer diante do tribunal de Cristo, para que cada um receba o que merecer pelo bem ou pelo mal que tiver feito neste corpo terreno.
11 Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà-ɔdɔ̀ àkǎ kɔnzɨ̀ dhu mǎ mʉ́nɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, mǎ márɨ́ dhu ɔ̀nɛ ìndrǔ rà’ù yà mǎ mʉ́nɔna dhu ràrɨ̌ obhó dhu. Kàgàwà ʉ́nɨ wà mǎ mběyi nyʉ́, ndɨrɔ̀ ma mà’ù dhu nyɨ̌ nyʉ́ mà nyɨ̌ rʉ̀nɨ wà mǎ’ɨ átɔ̀ mběyi nyʉ́ afíkʉ ɔ̀.
11 Assim, conhecendo o temor ao Senhor, procuramos persuadir outros. Deus sabe que somos sinceros, e espero que vocês também o saibam.
12 Mǎ’ɨ nyʉ́, mǎ mòzè nzá mǎmbɛ mɨ̌tɛ̀ dɔ̌ mǎ-tɨ́rɔ̀ ɔnzɨ̀kʉ́, pbɛ́tʉ̀ mǎ mòzè mǎbhʉ fʉ̌kʉ̀ dhu nɨ́ ngʉ̌kpà alɛ-ɔ̀nzɨ̌ nyɨ̌ nyɨ́ nyǐlè okúka dɔ̀ rɔ̀ ɔ̀ná otu. Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, nyɨ̌ nyɨ́ yà ngbɔ̌ka ʉ̀nɔ arɨ́ alɛ tɔ̀ nyɨ̌ nyádǔna dhu nábà. Ɨ alɛ náarɨ́ ’ɔ̀yɔ̀ yà fɨ̀yɔ́ màndʉ arábhʉ̌na ’ɔ̀nzɨ̀ kpangba rɨ́ ’àlǎ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ afíya nyʉ́ ɔ̀ rɨ́’ɨ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
12 Estamos mais uma vez nos recomendando a vocês? Nada disso, estamos apenas lhes dando motivos para que se orgulhem de nós, a fim de que possam responder àqueles que se orgulham nas aparências, e não no coração.
13 Dhu apɛ́ ɨ̀’ɨ̀ atdídhená alɛ ála mǎ ɨ̀mbǎ ɨrɛ̀ta nà alɛ tɨ́ dhu tɨ́, nɨ́ kà rɨ̌’ɨ̀ ndɨ dhu bhěyi Kàgàwà bhà kasʉ ɔ̀nzɨ mǎ márɨ́ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Pbɛ́tʉ̀ mǎ mapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ ìnè ídzì ɨrɛ̀ta nà, nɨ́ kà rɨ̌’ɨ̀ ndɨ dhu bhěyi nzínzìkʉ ɔ̌ mǎ márɨ́ Kàgàwà bhà kasʉ ɔ̀nzɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
13 Se parecemos loucos, é para dar glória a Deus, e se mantemos o juízo, é para o bem de vocês.
14 Obhó tɨ́, Krɨ́stɔ̀ ózè àlɛ̌ nɨ̌ àzè rɨ̌ mɨ̌tʉ̀ mɔ̌nzɨ̀ kasʉ, yà mǎ má’ù dhu atdídɔ̌, atdí alɛ kɛ̀lɛ̌, Krɨ́stɔ̀, ràrɨ̌ ndɨ kɔ́rɔ́ alɛ tɔ́ ngari ɔ̌ avɛ̀ rɔ̀. Nɨ́rɔ̀, kɔ́rɔ́ alɛ nʉ́vɛ wà atdíkpá kà mànà.
14 De qualquer forma, o amor de Cristo nos impulsiona. Porque cremos que ele morreu por todos, também cremos que todos morreram.
15 Àbadhi avɛ̀ kɔ́rɔ́ alɛ tɔ́ ngari ɔ̌, ndɨ́nɨ̌ ípìrɔ̌nga-ɔwʉ́tá nábà alɛ nóoko tɨ́ ɨ̀nzɨ̌ nyɨ̀kpɔ́ya nɔ̀fɔ̀ ɨ̀tɨ́rɔ̀ dhu bhěyi, pbɛ́tʉ̀ ndɨ́nɨ̌ abádhí oko tɨ́ yà fɨ̀yɔ́ ngari ɔ̌ avɛ̀, ndàdʉ̀ ndɨ̀ngbɛ̀ ɔvɛ-bvʉ̀ rɔ̀ alɛ-nyɨ̀kpɔ́ nɔ̀fɔ̀ dhu bhěyi.
15 Ele morreu por todos, para que os que recebem sua nova vida não vivam mais para si mesmos, mas para Cristo, que morreu e ressuscitou por eles.
16 Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ, yà obhónga mǎ mʉ́nɨná rɔ̀, mǎ márɨ́ nzɨ̌ atdí alɛ mà nɔ́zʉ̀ yà adzɨ ɔ̌ ndɨ alɛ rɨ̌’ɨ̀ nà nyʉnatsì ɔ́fɔ̀ ɔ̌. Dhu rɨ̌ mbǎ ɨ̀’ɨ̀ angyi mǎ mazʉ̀ Krɨ́stɔ̀ yà adzɨ ɔ̌ kɨ̌’ɨ̀ nà ɔ́fɔ̀ ɔ̌ dhu màtɨ́, nɨ́ kòmbí mǎ mɔ̀zʉ̀ nzá ka ndɨ ɔ́fɔ̀ ɔ̌.
16 Portanto, não avaliamos mais ninguém do ponto de vista humano. Em outros tempos, pensávamos em Cristo apenas do ponto de vista humano, mas agora o conhecemos de modo bem diferente.
17 Nɨ́rɔ̀, ɨ̀ngbàtɨ́ ɨ̀lɨ ndɨ̀ alɛ mà náapɛ ndùngbò Yěsù Krɨ́stɔ̀ nà, nɨ́ ndɨ alɛ òngò wà ìndrǔ-ɔwʉ́tá tɨ́. Angyi kɨ̌’ɨ̀ nà nyʉnatsì ɔ́fɔ̀ nʉ́dà wà, pbɛ́tʉ̀ kòmbí kà rɨ̌’ɨ̀ nà nyʉnatsì ɔ́fɔ̀ nɨ́ ɔwʉ́tána tɔ́.
17 Logo, todo aquele que está em Cristo se tornou nova criação. A velha vida acabou, e uma nova vida teve início!
18 Kɔ̌kɔ̀ dhu kɔ́rɔ́ nanzɨ̀ nɨ́ Kàgàwà. Kǔngbò àlɛ̌ ndɨ̀ mànà Krɨ́stɔ̀-otù ɔ̌, ndàdʉ̀ ngʉ̌kpà alɛ àbhʉ̌ àlɛ̌ kɨ́ rùngbò ɨ̀ ndɨ̀ mànà dhu tɔ́ kasʉ ìbhò fɔká.
18 E tudo isso vem de Deus, aquele que nos trouxe de volta para si por meio de Cristo e nos encarregou de reconciliar outros com ele.
19 Kàgàwà níivi Krɨ́stɔ̀ yà adzɨ ɔ̌ ndɨ́nɨ̌ kɔ́rɔ́ alɛ nabhʉ̀ tɨ́ rùngbò ɨ̀ ndɨ̀ mànà. Krɨ́stɔ̀-okú dɔ̀ rɔ̀, kǎrɨ́ nzɨ̌ ɨ alɛ tɔ́ afátá nɔ́zʉ̀. Ndɨrɔ̀, kǐbhò ndɨ ɔtɛ t’ɔ́vɔta tɔ́ kasʉ fɔká.
19 Pois, em Cristo, Deus estava reconciliando consigo o mundo, não levando mais em conta os pecados das pessoas. E ele nos deu esta mensagem maravilhosa de reconciliação.
20 Nɨ́rɔ̀, mǎ’ɨ nɨ́ Krɨ́stɔ̀ ívì ɔvɔ̀na rɔ̌ ongó tɨ́ ɔ̀tɛ alɛ. Ndɨ dhu rɨ̌’ɨ̀ àdhàdhɨ̀ Kàgàwà nyʉ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ rɨ̌ ìndrǔ ùnzi otùka ɔ̌ dhu bhěyi. Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, mǎ mɨ́ ìndrǔ ɨ̀tdɛ̀ ɨ̀tdɛ̀ tɨ́ Krɨ́stɔ̀-ɔvɔ̀ rɔ̌, rùngbò ɨ̀ Kàgàwà nà.
20 Agora, portanto, somos embaixadores de Cristo; Deus faz seu apelo por nosso intermédio. Falamos em nome de Cristo quando dizemos: “Reconciliem-se com Deus!”.
21 Krɨ́stɔ̀ nyʉ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ nɨ́ɨ’ɨ̀ mbǎ nzɛ́rɛnga nà. Pbɛ́tʉ̀, Kàgàwà abhʉ̀ ka rànɔ̀ àlɛ̌ tɔ́ nzɛ́rɛnga tɔ́ tǔtánga, ndɨ́nɨ̌ kà-nyʉtsì Kàgàwà ɔzʉ́ tɨ́ àlɛ̌ obhónángatálɛ tɨ́.
21 Pois Deus fez de Cristo, aquele que nunca pecou, a oferta por nosso pecado, para que por meio dele fôssemos declarados justos diante de Deus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Coríntios 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.