2 Coríntios 12
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs ARIB
1 Dhu ɔ̀fɔ̀ tɨ́ nga mɨdzɨ̌ ma? Ndɨ dhu rǐbhòna ídzìnga rɨ̌’ɨ̀ mbǎ. Ìnè màtɨ́ kà rɨ̌’ɨ̀ ndɨ dhu bhěyi rɔ̀, kòmbí ma mɔ́tɛ yà Ádrʉ̀ngbǎlɛ arábhʉ̌na mala ɔnyʉ bhěyi rɔ́dzɨ̀ dùdù dhu tɔ́ ɔ́fɔ̀ ɔ̌ dhu-tsí mà, kǎrɨ́tɛ̀na idù órù ɔ̀ aróko dhu mànà dhu-tsí dɔ̌.
1 É necessário gloriar-me, embora não convenha; mas passarei a visões e revelações do Senhor.
2 Ma mʉ̀nɨ wà Yěsù Krɨ́stɔ̀ nà ɨ̀ núngbò atdí alɛ. Kàgàwà ábhʉ ndɨ alɛ rɔ̀dzɨ̀ ɔrʉ̀, ràrà àhʉ ɨ̀bhʉ rɨ́ kìsě ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀. Ndɨ dhu ɔ́nzɨ̀ ndɨ̀ rɔ́ atɔ náhʉ wà atdí kumì dɔ̀ná ɨ̀fɔ nà atɔ tɨ́. Ndɨ alɛ ɔ́dzɨ̀ tɨ́ alɛ-ngbɔ̀ tɔ́ ɔ́fɔ̀ ɔ̌? Ndɨrɔ̀ ngǎtsi nɨ̌, kɔ̌dzɨ̀ tɨ́ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ alɛ-ngbɔ̀ tɔ́ ɔ́fɔ̀ ɔ̌? Ma mʉ̀nɨ nzá ka, pbɛ́tʉ̀ ka nʉ̀nɨ nɨ́ Kàgàwà.
2 Conheço um homem em Cristo que há catorze anos {se no corpo não sei, se fora do corpo não sei; Deus o sabe} foi arrebatado até o terceiro céu.
3 Ma mʉ̀nɨ dhu Kàgàwà rábhʉ ndɨ alɛ rɔ̀dzɨ̀ ndàrà àhʉ pàràdisò ɔ̀. Ndɨ dhu pbɨ́’ɨ̀ tɨ́ alɛ-ngbɔ̀ tɔ́ ɔ́fɔ̀ ɔ̌ dhu, ndɨrɔ̀ ngǎtsi nɨ̌ kà pbɨ́’ɨ̀ tɨ́ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ alɛ-ngbɔ̀ tɔ́ ɔ́fɔ̀ ɔ̌ dhu. Ma mʉ̀nɨ nzá ka, pbɛ́tʉ̀ ka nʉ̀nɨ nɨ́ Kàgàwà.
3 Sim, conheço o tal homem {se no corpo, se fora do corpo, não sei: Deus o sabe},
4 Ányɨ̀ ndɨ̀ ndàrà àhʉ rɔ̀, ndɨ alɛ ɨ́rɨ̀ ɨ̀nzɨ̌ rɨ́ ndàwɛ̌ alɛ-tsʉ̀ ɔ̌ dhu, ndɨrɔ̀ ɨnzá àkǎnà ìndrǔ ràwɛ akyɛ dhu.
4 que foi arrebatado ao paraíso, e ouviu palavras inefáveis, as quais não é lícito ao homem referir.
5 Nɨ́ ma mɨ́ mɨdzɨ̌ ɨ̀dzɨ̌ wɔ̀ ndɨ alɛ rɔ̌ ndɨ̀ nɔ́nzɨ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Pbɛ́tʉ̀ ɨma nyʉ́ nàndà dhu-tsí nɨ̌, ma mɨ́ mɨdzɨ̌ yà mɨtɛ̀ rɨ́ ivíví alɛ tɨ́ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ tɨ́.
5 Desse tal me gloriarei, mas de mim mesmo não me gloriarei, senão nas minhas fraquezas.
6 Ma mózěyana gukyè mɨdzɨ̌ ma, nɨ́ ma nɨ́’ɨ̀yana nzɨ̌ àrǐtálɛ. Ma mʉ́nɔ̌yana dhu nɨ́’ɨ̀yana obhó dhu kɛ̀lɛ̌. Pbɛ́tʉ̀, ma mɔ̀dhɔ̀ wà mɨdzɨ̌ ma mɨ́ dhu. Ma mòzè nzá ìndrǔ rɨ̌ mɔzʉ̀ ádrʉ̀ngbǎlɛ tɨ́, mɨdzɨ̌ ma mɨ́ okúya dɔ̀ rɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ dhu. Ma mòzè abádhí rɨ̀fʉ ma ma mʉ́nɔna rɔ́ ɨ̀ ɨ́rɨ̀ dhu mà, ma mɔ́nzɨna rɔ́ ɨ̀ ála dhu mànà okú dɔ̀ rɔ̀.
6 Pois, se quiser gloriar-me, não serei insensato, porque direi a verdade;
7 Kàgàwà arɨ́tɛ̀na idù órù ɔ̀ aróko dhu-tsí nɨ́ ɨdhɔ rɨ̌ ìndrǔ ʉ̀kɔ̌ nɨ̌ dhu. Pbɛ́tʉ̀, kǎdʉ̀ dhu-okpè bhěyi rɨ́ mʉtʉ̌ dhu ʉ̀fɔ zǎdu ɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ ma mɨdzɨ́ tɨ́ ma ròsè atdídɔ̌. Kɔ̌nzɨ̀ ndɨ dhu pfɔ̀mvɔ Sìtanɨ̀ bhà màlàyikà otù ɔ̌, ndàbhʉ rɔ̀pbɨ̀ ma ndɨ dhu bhěyi ɨ̀nzɨ̌ ma mɨdzɨ́ tɨ́ ma.
7 E, para que me não exaltasse demais pela excelência das revelações, foi-me dado um espinho na carne, a saber, um mensageiro de Satanás para me esbofetear, a fim de que eu não me exalte demais;
8 Wɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, ma mɨ́tsɔ̀ ma ɨ̀bhʉ-gʉ̀na Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà rɔ̌, ndɨ́nɨ̌ ndɨ dhu nipfo tɨ́ zǎdu ɔ̀ rɔ̀.
8 acerca do qual três vezes roguei ao Senhor que o afastasse de mim;
9 Nɨ́, kǎdʉ̀ dhu àdu idù, ndàtɨ: «Pbàkà ídzìnga nákǎ wà ɨndʉ̀. Pbàkà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ arɨ́ kasʉ ɔ̀nzɨ atdídɔ̌ ivívínga ɔ̌ ìndrǔ rɨ̌’ɨ̀ rɔ̀.» Nɨ́rɔ̀, ma mà’ù wà mɨdzɨ̌ ma atdídɔ̌ pbàkà ivívínga ɔ̌, ndɨ́nɨ̌ Krɨ́stɔ̀ bhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nɔ́ɔnzɨ tɨ́ kasʉ atdídɔ̌ nyʉdutsì.
9 e ele me disse: A minha graça te basta, porque o meu poder se aperfeiçoa na fraqueza. Por isso, de boa vontade antes me gloriarei nas minhas fraquezas, a fim de que repouse sobre mim o poder de Cristo.
10 Nɨ́ ɨdhɛ̀du ɨ̀ka wà ndɨ̀ pbàkà ivívínga ɔ̌, ɨma nɨ̌ ka kɨ́ dhu ʉ̀nɔ dhu ɔ̌, dhu-ɔbɨ̀ rǒse dùdunǎ dhu ɔ̌, rùdú ka kávu dhu ɔ̌, ndɨrɔ̀ odú rɔ́’ɔ rùdú dhu ɔ̌. Ma mɨ́ kɔ́rɔ́ kɔ̀rɨ́ dhu-dzi òndù Krɨ́stɔ̀-okú dɔ̀ rɔ̀. Obhó tɨ́, ivívínga nà ma mɨ́’ɨ̀ rɔ̀ nga nɨ́ ndɨ, kǎrɨ́ pbɨ̀ndà ɔbɨ ìbho idù nɨ̌.
10 Pelo que sinto prazer nas fraquezas, nas injúrias, nas necessidades, nas perseguições, nas angústias por amor de Cristo. Porque quando estou fraco, então é que sou forte.
11 Ma mɔ̀tɛ̀ àrǐtálɛ bhěyi, pbɛ́tʉ̀ nyɨ̌ nyʉ̀tʉ ndɨ ma mɔnzɨ̀ dhu ndɨ dhu bhěyi. Nyɨ̌ nɨ́ ndɨ nyɨ̌ nyákǎna nyɨ̌dzɨ̌ ma ngʉ̌kpà ɔdhɨ́kʉ-ɔ̀nzɨ̌, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ ɨma ma-tɨ́rɔ̀. Obhó tɨ́, ɨ̀mbǎ ma mɨ́’ɨ̀ àkyǎkyɛ̀ alɛ màtɨ́, nɨ́ kɔ̌kɔ̀ fʉ̀kʉ́ ádrɔ̀drɔ̌ uvitatálɛ tɨ́ nyɨ̌ nyɔ́zʉ̀na alɛ nʉ́dà nzá ma atdí dhu nɨ̌ màtɨ́.
11 Tornei-me insensato; vós a isso me obrigastes; porque eu devia ser louvado por vós, visto que em nada fui inferior aos demais excelentes apóstolos, ainda que nada sou.
12 Obhó tɨ́, fʉ̌rábvʉ̀ ma mɨ́’ɨ̀ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, ma mɔ́nzɨ̀ kasʉ dhu-dzi t’óndùta nyʉ́ nà. Ndɨrɔ̀ Kàgàwà ɨ́tɛ̀ ábhɔ̌ ize mà, wɨwɨ̀ mà, ɨnzá apɛ̀na ’ɔ̀nzɨ angyi ìndrǔ-nzínzì ɔ̌ dhu mànà otùdu ɔ̌. Nɨ́, ɨ dhu nɨ́ ɨ rɨ́ dhu ɨ̀tɛ̀ ma ràrɨ̌ uvitatálɛ nyʉ́.
12 Os sinais do meu apostolado foram, de fato, operados entre vós com toda a paciência, por sinais, prodígios e milagres.
13 Ádhu nyʉ́ ndɨ ma mɔ́nzɨ̀ ngʉ̌kpà kànɨ́sá tɔ̀, yà ɨnzá ma mádʉ̀ ɔ̀nzɨ̀nà fʉ̌kʉ̀? Ɨnzá ma mɔ́nzɨ̀ fʉ̌kʉ̀ nɨ́ atdí dhu kɛ̀lɛ̌: ma mónzì nzá nyɨ̌ nyǔbho kàsʉ̌du. Nɨ́, nyʉ̀bà ndɨ afátá idù!
13 Pois, em que fostes feitos inferiores às outras igrejas, a não ser nisto, que eu mesmo vos não fui pesado? Perdoai-me esta injustiça.
14 Yàrɨ́ nɨ́ ɨ̀bhʉ rɨ́ pbàkà abhi ìsě abhi yà ma mɨ́ mɔbhɔlɔ nɨ̌ ndɨ́nɨ̌ ma mara tɨ́ àhʉ fʉ̌rábvʉ̀. Ndɨrɔ̀ ndɨ abhi ɔ̌ màtɨ́, ma mòzè nzá nyǔbho kàsʉ̌du. Obhó tɨ́, ma mɨ́ nzɨ̌ fʉ̀kʉ́ ongyéngá-atdyú òho, pbɛ́tʉ̀ ma mɨ́ atdyúya òho nɨ́ nyɨ̌ nyʉ́. Ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ nzónzo-kàsʉ̌ ndɨ, ’ʉ̀lɨ dhu ɨ̀ nɔ́dhɨ̀ alɛ nɔdɔ tɨ́. Pbɛ́tʉ̀, inzo nɔ́dhɨ̀ alɛ nɨ́ ndɨ arɨ́ dhu ʉ̀lɨ̌ fɨ̀yɔ́ inzo nɔdɔ tɨ́.
14 Eis que pela terceira vez estou pronto a ir ter convosco, e não vos serei pesado, porque não busco o que é vosso, mas sim a vós; pois não são os filhos que devem entesourar para os pais, mas os pais para os filhos.
15 Ɨmá na nɨ́ ndɨ, ìnè ma mɨ́’ɨ̀ mubho ma mɨ́’ɨ̀ nà kɔ́rɔ́ dhu fʉ̌kʉ̀, madʉ̀ pbàkà ípìrɔ̌nga nyʉ́ nádzi okúkʉ dɔ̀ rɔ̀. Nɨ́ dhu apɛ́ ɨ̀’ɨ̀ ma mózè nyɨ̌ wɔ̀ dhu bhěyi dhu tɨ́, nɨ́ fʉ̀kʉ́ àzè àkǎnà tɨ́ ndùngù ùngu tɨ́ tɨdu-ɔ̀nǎ rɔ̀?
15 Eu de muito boa vontade gastarei, e me deixarei gastar pelas vossas almas. Se mais abundantemente vos amo, serei menos amado?
16 Ma mɨ̀rɛ̀ dhu, à’u nyɨ̌ ràmbɛ̀nà dhu à’u, ɨ̀mbǎ ma rɨ́’ɨ̀ ànɔ̀ tɨ́ dʉ̀kʉ́. Pbɛ́tʉ̀, ngʉ̌kpà alɛ rɨ̌ dhu ɨ̀rɛ̀ ma ràrɨ̌ ìndrǔ ʉ̀trǎ arɨ́ alɛ, nɨ́rɔ̀ ma rɔ̀tsɨ̀ wà nyɨ̌ pbàkà màgězì nɨ̌.
16 Mas seja assim; eu não vos fui pesado; mas, sendo astuto, vos tomei com dolo.
17 Nɨ́, ma mákɔ tɨ́ àkɔ̌ fʉkʉ́ dhu tɨ̀tɔ̀ dɔ̌ yà fʉ̌rábvʉ̀ ma múvǐ alɛ nzínzì ɔ̌ atdí alɛ-otù ɔ̌?
17 Porventura vos explorei por algum daqueles que vos enviei?
18 Ma mɨ́tdɛ̀ Titò ɨ̀tdɛ̀ tɨ́, movì ròwù fʉ̌rábvʉ̀ atdíkpá ngǎtsi àlɛ̌ t’ádɔ̀nà mànà. Nɨ́, ndɨ Titò ákɔ tɨ́ ndɨ fʉkʉ́ dhu tɨ̀tɔ̀ dɔ̌? Nɨ́rɔ̀, mǎ’ɨ atdíkpá àbadhi mànà, mǎ mɨ́’ɨ̀ tɨ́ obhó atdí ɨrɛ̀ta nà tɨ́ mǎ mɔ́nzɨna dhu ɔ̌? Ndɨrɔ̀ mǎ mʉ́ngʉ tɨ́ obhó atdí owu kɛ̀lɛ̌?
18 Exortei a Tito, e enviei com ele o irmão. Porventura Tito vos explorou? Não andamos porventura no mesmo espírito? Não seguimos as mesmas pegadas?
19 Rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ angyíta tɨ́, nyɨ̌ nyarɨ́ ɨnga ɨ̀rɛ̀ mǎ rarɨ́ mǔgye mǎ-tɨ́rɔ̀ dɔ̀ká ɔnzɨ̀kʉ́. Nɨ́ kà rɨ̌’ɨ̀ mbǎ ndɨ dhu bhěyi. Kàgàwà-ɔ̀nzɨ̌ nga nɨ́ ndɨ mǎ mɔ́tɛ Krɨ́stɔ̀-nyʉtsìnǎ rɔ̀ nɨ̌. Ɔdhɨ́dǔ, yà atdídɔ̌ ma mózè nyɨ̌ rɔ̀, mǎ mɨ́ kɔ́rɔ́ kɔ̌kɔ̀ dhu ʉ̀nɔ ndɨ́nɨ̌ nyɨ̌ nɔsɨ́ tɨ́ a’uta ɔ̌.
19 Há muito, de certo, pensais que nos estamos desculpando convosco. Perante Deus, falamos em Cristo, e tudo isto, amados, é para vossa edificação.
20 Obhó tɨ́, ma mɨ́ ɔdɔ̀na ɔ̀nzɨ dhu nɨ́, fʉ̌rábvʉ̀ ma márà àhʉ rɔ̀, ma mɨ́ nzɨ̌ nyǒtù àdhàdhɨ̀ yà ma nyʉ́ ma mòzènà nyɨ̌’ɨ̀ ɔ̀ná ɔ́fɔ̀ ɔ̌ dhu, ndɨrɔ̀ nyɨ̌ nyɨ́ nzɨ̌ motù àdhàdhɨ̀ yà nyɨ̌ nyʉ́ nyɨ̌ nyòzènà mɨ’ɨ̀ ɔ̀ná ɔ́fɔ̀ ɔ̌ dhu. Ma mɨ́ ɔdɔ̀na ɔ̀nzɨ dhu nɨ́, ma mɨ́ nyǒtù ɨ̀nzɨ̌ nyɨ̌ nyárɨ́ nyɨ̌rɨ nzínzìkʉ ɔ̌ rɔ́, adha ɔ̀nzɨ nyɨ̌ nyárɨ́ nzínzìkʉ ɔ̌ rɔ́, nàwí nà nyɨ̌ nyáróko nzínzìkʉ ɔ̌ rɔ́, anya ɔ̀nzɨ nyɨ̌ nyárɨ́ nzínzìkʉ ɔ̌ rɔ́, ìndrǔ-ngbɔ̀ ʉ̀nɔ nyɨ̌ nyárɨ́ rɔ́, tɨ̀tɔ̀ ʉ̀nɔ nyɨ̌ nyárɨ́ dʉ̀kʉ́ rɔ́, nyɨ̌dzɨ̌ nyɨ̌ nyárɨ́ nyɨ̌-tɨ́rɔ̀ rɔ́, ndɨrɔ̀ akyɛ nyɨ̌ nyárɨ́ dhu ɔ̀nzɨ rɔ́ dhu.
20 Porque temo que, quando chegar, não vos ache quais eu vos quero, e que eu seja achado por vós qual não me quereis; que de algum modo haja contendas, invejas, iras, porfias, detrações, mexericos, orgulhos, tumultos;
21 Obhó tɨ́, ma mɨ́ ɔdɔ̀na ɔ̀nzɨ wɔ̀ ndɨ ngǎtsi pbàkà abhi ɔ̌ dhu nɨ́, pbàkà Kàgàwà rɨ̌ nyɨ̀du àbhʉ̌ rɨ̀wʉ̀ ɔnzɨ̀kʉ́ dhu. Ndɨ dhu rǎdʉ̀ mabhʉ mɔdzɨ̀ yà òko òko nzɛ́rɛnga ɔ̀nzɨ ɨ̀ arɨ́ yà angyi ɨ̀ ɔnzɨ́nà dhu bhěyi rɔ́ nzínzìkʉ ɔ̌ ábhɔ̌ alɛ-okú dɔ̀ rɔ̀. Ɨ alɛ nɨ́ kǎkà ɨnzá àpɛ̀ ’ʉ̀gɛ̀rɛ̀ ’ʉ̀bhà mʉ̀nyɔ̀nɨ̀ mà, kɔ́rɔ́ ngʉ̌kpà nzɛ́rɛ dhu-tɨdɔ̀ mànà alɛ.
21 e que, quando for outra vez, o meu Deus me humilhe perante vós, e chore eu sobre muitos daqueles que dantes pecaram, e ainda não se arrependeram da impureza, prostituição e lascívia que cometeram.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Coríntios 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.