1 Coríntios 9
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs VC
1 Ɨma tɨ́ obhó uvitatálɛ ngʉ̌kpà uvitatálɛ bhěyi? Ma mátɨ́ obhó ɨ̀’ɨ̀ dùdú matɨ́rɔ̀? Ɨma mála tɨ́ nzá Yěsù, àlɛ̌ tɔ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ? Nyɨ̌ nyʉ́, nyɨ̌ tɨ́ obhó yà Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù tɔ̀ ma mɔ́nzɨ̀ kasʉ-nyʉtsì rɔ̀ úvò alɛ?
1 Não sou eu livre? Não sou apóstolo? Não vi Jesus nosso Senhor? Não sois vós minha obra no Senhor?
2 Ngʉ̌kpà alɛ tɔ̀ ma mapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ uvitatálɛ tɨ́, nɨ́ fʉ̌kʉ̀ ɨma nɨ́ uvitatálɛ nyʉ́. Obhó tɨ́, nyɨ̌ nɨ́ yà ma mɔ́nzɨ̀ uvitatálɛ tɔ́ kasʉ ɨ̀tɛ̀ rɨ́ alɛ Ádrʉ̀ngbǎlɛ-nyʉtsì.
2 Se para outros não sou apóstolo, ao menos para vós o sou, porque vós sois no Senhor o selo do meu apostolado.
3 Yàrɨ́ nɨ́ ndɨ ìndrǔ rɨ̌ mɔbhʉ rɔ̀, ma marɨ́ mugye dùdú tɨ́ dhu:
3 Esta é a minha defesa contra os que me denigrem.
4 mǎ’ɨ uvitatálɛ tɨ́rɔ̀, mǎ tɨ́ nzɨ̌ àdʉ̀ àkǎ mɔ̌nyʉ̀ dhu, mǎdʉ̀ dhu ɔ̀mvʉ̀ fàká kasʉ-otù ɔ̌?
4 Não temos nós porventura o direito de comer e beber?
5 Tsìbhálɛ nà ma mɨ̀’ɨ̀ rɔ̀, ma màkǎnà tɨ́ nzá ndɨ tsìbhálɛ rʉ̀ndà ma abhi ɔ̀ ma márà rɔ̀, àdhàdhɨ̀ ngʉ̌kpà uvitatálɛ mà, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù t’ádɔ́na mà Pɛ́tɛrʉ̀ mànà náarɔ́nzɨna dhu bhěyi?
5 Acaso não temos nós direito de deixar que nos acompanhe uma mulher irmã, a exemplo dos outros apóstolos e dos irmãos do Senhor e de Cefas?
6 Tɨ́ mǎ’ɨ kɛ̀lɛ̌ ndɨ Bàrnabà nà mǎ mádʉ̀ àkǎ mɔ̌nzɨ̀ kasʉ ɔtsʉ́ka nyʉ́ nɨ̌ ndɨ́nɨ̌ mǎ mabá tɨ́ ɔ̀nyʉ̀?
6 Ou só eu e Barnabé não temos direito de deixar o trabalho?
7 Ádhɨ pbá mùnowì ndɨ kàsʉ̌na ùbhǒ arɨ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀? Ádhɨ pbá alɛ ndɨ vǐnyɔ̀-kpa òzò arɨ́ ɨ̀nzɨ̌ ndɨ̀ ndɨ́ ndɨ vǐnyò-kpɔ̌ ɔ̀tɔ rɔ́rɔ̀? Ndɨrɔ̀ ádhɨ pbá alɛ ndɨ ìkyì ʉ̀nda arɨ́ ɨ̀nzɨ̌ ndɨ̀ ndɨ́ fɨ̀ndá màkyǐ ɔ̀mvʉ̀ rɔ́rɔ̀?
7 Quem, jamais, vai à guerra à sua custa? Quem planta uma vinha e não come do seu fruto? Quem apascenta um rebanho e não se alimenta do leite do rebanho?
8 Yà ma mʉ̀nɔ̀ dhu tɨ́ obhó ìndrǔ arɔ́nzɨna dhu? Músà bhà Ʉyátá náatɨ́ nzɨ̌ àdhàdhɨ̀ dhu kɛ̀lɛ̌ nʉ́nɔ átɔ̀?
8 Trata-se, acaso, de simples norma entre os homens? Ou a lei não diz também o mesmo?
9 Obhó tɨ́, ndɨ Ʉyátá ɔ̀ ka kándǐ dhu katɨ: «Nyɨ nyàkǎ nzá nyʉtsɨ̀ nganʉ̀-ɔ̌nga òtsi rɨ́, ndɨ́nɨ̌ kpɔ̌na uvò tɨ́ kɛ́lɛ́na ɔ̀ rɔ̀ ìkyì-akpà-tsʉ̀ ɨ̀nzɨ̌ ndɨ nganʉ̀ nɔnyʉ tɨ́.» Kàgàwà náatɨ́ afína ìtǔ ìkyì-akpá tɔ́ dhu nɨ̌?
9 Na Lei de Moisés está escrito: Não atarás a boca ao boi que debulha {Dt 25,4}. Acaso Deus tem dó dos bois?
10 Ròsè dòtsí, kʉ̌nɔ tɨ́ ɨnzá wɔ̀ dhu àlɛ̌-okú dɔ̀ rɔ̀? Obhó tɨ́, wɔ̀ dhu ka kandí àlɛ̌-okú dɔ̀ rɔ̀. Ɨnga òbhì rɨ́ alɛ nákǎ ndòbhì ɨnga ndàdʉ̀ dhu à’ù àbà ndɨ̀ ràrɨ̌ ndɨ ɨnga ɔ̌ rɔ́’ɔ̀ dhu-rɔrɔ̀ nábà fɨ̌ndà átɔ̀. Ndɨrɔ̀ ɨnga ɔ̌ rɔ̀ rɨ́ dhu ògu alɛ nákǎ ndà’ù dhu, àbà ndɨ̀ ràrɨ̌ ndɨ ɨnga ɔ̌ ka kògù dhu-rɔrɔ̀ nábà.
10 Não é, na realidade, em atenção a nós que ele diz isto? Sim! É por nós que está escrito. Quem trabalha deve trabalhar com esperança e igualmente quem debulha deve debulhar com esperança de receber a sua parte.
11 Dhu apɛ́ ɨ̀’ɨ̀ alɛ-afí tɔ́ itse mǎ mózò afíkʉ ɔ̀ dhu tɨ́, nɨ́ mǎ mɨ́ alɛ-ngbɔ̀ dzʉ̀nà ɔ̀nzɨ rɨ́ dhu nábà fʉkʉ́ dhu tɨ́ nzɛ́rɛ dhu?
11 Se entre vós semeamos bens espirituais, será, porventura, demasiada exigência colhermos de vossos bens materiais?
12 Dhu apɛ́ ɨ̀’ɨ̀ ngʉ̌kpà uvitatálɛ náarɨ́ ɨ dhu àbà fʉkʉ́ dhu tɨ́, nɨ́ ròsè dòtsí, mǎ nyʉ́, mǎ màkǎ tɨ́ nzá mǎbà ka átɔ̀? Pbɛ́tʉ̀ mǎ mónzì nzá nyɨ̌ nyɔ̌nzɨ̀ dzʉ̀nàka atdí dhu nɨ̌ màtɨ́. Mǎ móndù kɔ́rɔ́ dhu-dzi akyɛ mǎ mowuna Krɨ́stɔ̀ bhà Ídzì Màkʉ̌rʉ̀-tsʉ̀ ʉ̀tɔ̀ nɨ̌.
12 Se outros se arrogam este direito sobre vós, não o temos muito mais? Entretanto, não temos feito uso deste direito: sofremos tudo para não pôr obstáculo algum ao Evangelho de Cristo.
13 Nyɨ̌ nyʉ̀nɨ tɨ́ obhó dhu Kàgàwà bhà-dzá arɨ́ kasʉ ɔ̀nzɨ alɛ rarɨ́ fɨ̀yɔ́ ɔ̀nyʉ̀ nábà ányɨ̀-dzá ɨ̀ ɔ́nzɨna kasʉ ɔ̀ rɔ̀? Ndɨrɔ̀, nyɨ̌ nyʉ̀nɨ tɨ́ obhó dhu màzàbahʉ̀ dɔ̌ arɨ́ kasʉ ɔ̀nzɨ alɛ rarɨ́ fɨ̀yɔ́ ɔ̀nyʉ̀ àbà ndɨ màzàbahʉ̀ dɔ̌ ɨ̀ ʉ́bɨ̌na pɛrɛ̀ tɨ́ ɨ̀zǎ ɔ̀ rɔ̀?
13 Não sabeis que os ministros do culto vivem do culto, e que os que servem ao altar participam do altar?
14 Nɨ́ ndɨ dhu bhěyi tɨ́, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù nʉ́ʉyá dhu kǎkà Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ ʉ̀nɔ arɨ́ ìndrǔ tɔ̀ alɛ tɔ̀ ndàtɨ, abádhí ràrǎdʉ̀ fɨ̀yɔ́ ípìrɔ̌nga ɔ̀dɔ rɨ́ dhu-tsí àbà ndɨ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀-otù ɔ̌.
14 Assim também ordenou o Senhor que os que anunciam o Evangelho vivam do Evangelho.
15 Pbɛ́tʉ̀ ɨma, ma mónzì nzá atdí dhu mà kɔnzɨ̀ dzʉ̀nàdu nɨ̌. Nɨ́ ma mɨ́ milè ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Ndɨrɔ̀ yà ma màndǐ dhu, nɨ́ ma màndǐ nzá, ndɨ́nɨ̌ nyɨ̌ nyibho tɨ́ dhu idù. Ɨnga nɔ̀fɔ̀ idù dhu nyʉ́ nɨ́ mɔvɛ̀ ɔ̀vɛ̀ tɨ́, dhu ùnzi dɔ̌ ma mambɛ̀na ìndrǔ-fɔ́ rɔ̀. Atdí alɛ mà rɨ̌ nzɨ̌ wɔ̀ ma mɨ́ milè okúna dɔ̀ rɔ̀ dhu àkɔ̌ fudú rɔ̀.
15 Mas não tenho usado de nenhum desses direitos; e nem escrevo isto para reclamá-los. Preferiria morrer a... Mas ninguém me tirará este título de glória.
16 Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ ʉ̀nɔ ma mɨ́ ìndrǔ tɔ̀ dhu nɨ́ nzɨ̌ mabhʉ̌ rɨ́ mɨdzɨ̌ ma dhu. Ndɨ dhu nɨ́ ɨwà àkǎnà atdídɔ̌ nyʉ́ mʉnɔ̀ ìndrǔ tɔ̀ dhu. Ɨ̀nzɨ̌ ma mɨ́ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ nʉ́nɔ ìndrǔ tɔ̀ dhu, nɨ́ rǎdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ àpbɛ̌ nyʉ́ tɨ́ idù.
16 Anunciar o Evangelho não é glória para mim; é uma obrigação que se me impõe. Ai de mim, se eu não anunciar o Evangelho!
17 Dhu ɨ́’ɨ̀yǎna gukyè ma nyʉ́ tɨ́rɔ̀ ma móvò yàrɨ́ kasʉ mongò ɔ̀nzɨ̀nà dhu tɨ́, nɨ́ ma mákǎna mabà pbàkà mʉ̀kɨ̀mbà. Pbɛ́tʉ̀, ma mɨ́ kɔ̀nzɨ Kàgàwà íbhò ndɨ ndɨ kasʉ mongò ɔ̀nzɨ̀nà dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
17 Se o fizesse de minha iniciativa, mereceria recompensa. Se o faço independentemente de minha vontade, é uma missão que me foi imposta.
18 Nɨ́rɔ̀, pbàkà mʉ̀kɨ̀mbà nyʉ́ nɨ́ àdhu? Pbàkà mʉ̀kɨ̀mbà nɨ́ mɔvɔ̀ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ ìndrǔ tɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ ka kɨ́ mubhǒ rɔ́rɔ̀. Kà-tɨ̀ nɨ́ mɔvɔ̀ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ ìndrǔ tɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ ma mɨ́ kǒtù ɔ̌ àkǎnà mabà dhu ònzi rɔ́rɔ̀.
18 Então em que consiste a minha recompensa? Em que, na pregação do Evangelho, o anuncio gratuitamente, sem usar do direito que esta pregação me confere.
19 Ma mɨ́’ɨ̀ dùdú matɨ́rɔ̀ kɔ́rɔ́ alɛ-ɔ̀nzɨ̌. Pbɛ́tʉ̀, ma mɔ́nzɨ̀ ma matɨ́rɔ̀ mɨ’ɨ̀ kɔ́rɔ́ alɛ tɔ́ ɨnɔ tɨ́, ndɨ́nɨ̌ ma mabá tɨ́ ábhɔ̌ alɛ Yěsù Krɨ́stɔ̀ tɔ̀.
19 Embora livre de sujeição de qualquer pessoa, eu me fiz servo de todos para ganhar o maior número possível.
20 Pbàyàhúdí nzínzì ɔ̌, ma marádɨ Mʉ̀yàhudì bhěyi, ndɨ́nɨ̌ ma mabá tɨ́ Pbàyàhúdí. Músà bhà Ʉyátá ɨ̀fʉ̌ abádhí rɨ̌ rɔ̀, mǎ maróko abádhí mànà ndɨ Ʉyátá ɨ̀fʉ̌ ma mɨ́ dhu bhěyi, pbɛ́tʉ̀ ɨma nyʉ́, ɨ̀mbǎ ma mɨ́’ɨ̀ ndɨ Ʉyátá-tsìnǎ rɔ́rɔ̀. Ma marɨ́ kɔ̀nzɨ ndɨ dhu bhěyi, ndɨ́nɨ̌ ma mabá tɨ́ ndɨ Ʉyátá ɨ̀fʉ̌ arɨ́ alɛ.
20 Para os judeus fiz-me judeu, a fim de ganhar os judeus. Para os que estão debaixo da lei, fiz-me como se eu estivesse debaixo da lei, embora o não esteja, a fim de ganhar aqueles que estão debaixo da lei.
21 Ndɨrɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ arɨ́ Músà bhà Ʉyátá ɨ̀fʉ̌ alɛ nzínzì ɔ̌, ma marádɨ ɨ̀nzɨ̌ arɨ́ ndɨ Ʉyátá ɨ̀fʉ̌ alɛ bhěyi, ndɨ́nɨ̌ ma mabá tɨ́ abádhí Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù tɔ̀. Wɔ̀ dhu rɨ̌ nzɨ̌ atɨna ɨnzá ma rɨ́fʉ Kàgàwà bhà Ʉyátá. Ma márɨ́ kɨ̀fʉ̌ ɨ̀fʉ̌, Krɨ́stɔ̀ bhà Ʉyátá ɨ̀fʉ̌ ma márɨ́ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
21 Para os que não têm lei, fiz-me como se eu não tivesse lei, ainda que eu não esteja isento da lei de Deus - porquanto estou sob a lei de Cristo -, a fim de ganhar os que não têm lei.
22 Ndɨrɔ̀ kǎkà ivíví fɨ̀yɔ́ a’uta arɨ́’ɨ̀ alɛ nzínzì ɔ̌, ma márɨ́ mɔnzɨ matɨ́rɔ̀ ivíví a’uta nà alɛ bhěyi, ndɨ́nɨ̌ ma mabá tɨ́ ɨ ivíví a’uta nà alɛ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù tɔ̀. Nɨ́, kɔ́rɔ́ alɛ tɔ̀, ma márà mɔnzɨ̀ rɔ̌ abádhí rɨ̌’ɨ̀ ɔ̀ná kɔ́rɔ́ ɔ́fɔ̀ ɔ̌, ndɨ́nɨ̌ ma mara tɨ́ abádhí nzínzì ɔ̌ atdídhená alɛ ɨ̀gʉ rɔ̌ dhèdhèrɔ̀ otu ɔ̌.
22 Fiz-me fraco com os fracos, a fim de ganhar os fracos. Fiz-me tudo para todos, a fim de salvar a todos.
23 Ma márɨ́ kɔ́rɔ́ dhu ɔ̀nzɨ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀-okú dɔ̀ rɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ma mabá tɨ́ kà-nyʉtsì rɨ́’ɨ̀ ídzìnga átɔ̀.
23 E tudo isso faço por causa do Evangelho, para dele me fazer participante.
24 Nyɨ̌ nyʉ̀nɨ tɨ́ obhó dhu ɨkpa tɔ́ odhó dɔ̌, kɔ́rɔ́ alɛ rarɨ́ ɔngʉ tɔ́ kàsǔsù ɔ̀nzɨ, pbɛ́tʉ̀ atdí alɛ kɛ̀lɛ̌ rarɨ́ ndɨ àrà mʉ̀lɛ̀mà tɔ́ pɛrɛ̀ àbà? Nɨ́rɔ̀, nyɨ̌ nyàkǎ nyǎmbɛ òtse dɔ̌, ndɨ́nɨ̌ nyɨ̌ nyabá tɨ́ mʉ̀lɛ̀mà tɔ́ pɛrɛ̀.
24 Nas corridas de um estádio, todos correm, mas bem sabeis que um só recebe o prêmio. Correi, pois, de tal maneira que o consigais.
25 Kàsǔsù tɔ́ ɨkpa nòzè ’ɨ̀kpà alɛ kɔ́rɔ́ náarɨ́ kɔ́rɔ́ ngʉ̌kpà dhu ʉ̀bha, ’àdʉ̀ afíya àpba ɔngʉ t’údheta rɔ̌. Abádhí arɨ́ dhu ɔ̀nzɨ ndɨ dhu bhěyi, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ abá tɨ́ mʉ̀kàkʉ́, àzèmbè pbánɨ́ ndɨ̀nza rádʉ̀ mʉ̀kàkʉ́ kɛ̀lɛ̌. Pbɛ́tʉ̀ àlɛ̌’ɨ, àlɛ̌ kárɨ́ kàsǔsù ɔ̀nzɨ ndɨ dhu bhěyi, ndɨ́nɨ̌ àlɛ̌ kabá tɨ́ yà ɨ̀nzɨ̌ rádʉ̀ ndɨ̀nza mʉ̀kàkʉ́.
25 Todos os atletas se impõem a si muitas privações; e o fazem para alcançar uma coroa corruptível. Nós o fazemos por uma coroa incorruptível.
26 Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ ɨma, ma márɨ́ nzɨ̌ àngɨlɨ, mambɛ mubi dɔ̌ akyɛ. Ma mɨ́’ɨ̀ àdhàdhɨ̀ ɔtsʉ́na ndɨ̀ ndàngùrǔ rɔ́rɔ̀ rɨ́ anya ɔ̀nzɨ, ɨ̀nzɨ̌ ndɔ̀pbɨ̀ mbàrátánga alɛ bhěyi.
26 Assim, eu corro, mas não sem rumo certo. Dou golpes, mas não no ar.
27 Pbɛ́tʉ̀, ma marávu ngbɔ̌du rɔ̌ ma-tɨ́rɔ̀ ɨ̀dzɨ́dzɔ̀ ɨkpa-tɨdɔ̀ nɨ̌, madʉ̀ lɛ̀màna ɔ̀nzɨ̀, akyɛ Kàgàwà araya mɔdhɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ mabà pɛrɛ̀ nɨ̌, ɨma yà ngʉ̌kpà alɛ tɔ̀ ma marɨ́ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ nʉ́nɔ rɔ̀.
27 Ao contrário, castigo o meu corpo e o mantenho em servidão, de medo de vir eu mesmo a ser excluído depois de eu ter pregado aos outros.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Coríntios 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.