1 Coríntios 4
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs ARA
1 Nɨ́rɔ̀, dhu àkǎ ìndrǔ rɔ̀zʉ̀ mǎ’ɨ Krɨ́stɔ̀ bhà kasʉtálɛ tɨ́, ndɨrɔ̀ Kàgàwà bhà obhónga ùdhě arɨ́ ìndrǔ tɔ̀ alɛ tɨ́. Rɨ̀rà àhʉ kòmbí nga ɔ̀, ɨ obhónga náaróko órù ɔ̀.
1 Assim, pois, importa que os homens nos considerem como ministros de Cristo e despenseiros dos mistérios de Deus.
2 Nyɨ̌ nyʉ̀nɨ wà dhu, wɔ̀ ndɨ ádrʉ̀ngbǎnga-tɨdɔ̀ ka kábhʉ fɔná alɛ ràrǎdʉ̀ àkǎ ndɨ̀’ɨ̀ yà fɨ̌ndà ka kàvi dhu ɔ̀nzɨ arɨ́ alɛ tɨ́.
2 Ora, além disso, o que se requer dos despenseiros é que cada um deles seja encontrado fiel.
3 Pbàkà ɔ̌, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ àpbɛ̀ ndɨ akɛkpá màtɨ́ nyʉ̌nɔ̀ ànyǎdu, ndɨrɔ̀ ngǎtsi nɨ̌, ìndrǔ-bvʉ̌ dhʉ̀wanɨ̀ rʉ̀nɔ̀ ndɨ ànyǎdu. Ndɨrɔ̀ ɨma nyʉ́ matɨ́rɔ̀ ma mɨ́ nzɨ̌ àdʉ̀ ànyǎdu ʉ̀nɔ̀.
3 Todavia, a mim mui pouco se me dá de ser julgado por vós ou por tribunal humano; nem eu tampouco julgo a mim mesmo.
4 Obhó tɨ́, pbàkà ɨrɛ̀ta nyʉ́ mà nɔ́bhʉ̀ nzá ma atdí dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ màtɨ́, pbɛ́tʉ̀ ndɨ dhu rɨ̌ nzɨ̌ àtɨna, ɨma ràrɨ̌ obhónángatálɛ. Ádrʉ̀ngbǎlɛ nɨ́ ndɨ ànyǎdu ʉ̀nɔ̀ rádʉ̀.
4 Porque de nada me argui a consciência; contudo, nem por isso me dou por justificado, pois quem me julga é o Senhor.
5 Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, nyɨ̌ nyàkǎ nzá nyʉ̌nɔ̀ ìndrǔ-ànyǎ angyɨnǎ rɔ̀, ɨnzá àkɔ̀ ka kakɔ̀ kàsʉmɨ̀ àpɛ̀ àkǎ rɔ́rɔ̀. Nyɨ̌ nyàkǎ nyɔ̌dɔ̀ nga, ràrà àhʉ Ádrʉ̀ngbǎlɛ rǐngo dhu ɔ̀. Ka nɨ́ ndɨ kɔ́rɔ́ dhu yà ùru ka kuru ɨ́nɔ̀ ɔ̀ nɨtɛ̀ya kpangba awáwʉ̀ ɔ̀, ndàdʉ̀ yà ìndrǔ arɔ́dɔna afíya ɔ̀ dhu núpfò kpangba. Nɨ́ Kàgàwà nɨ́ɨfʉya ɨ̀ngbàtɨ́ ɨ̀lɨ ndɨ̀ alɛ mà ndɨ alɛ bhà kasʉ-bvʉ rɔ̌.
5 Portanto, nada julgueis antes do tempo, até que venha o Senhor, o qual não somente trará à plena luz as coisas ocultas das trevas, mas também manifestará os desígnios dos corações; e, então, cada um receberá o seu louvor da parte de Deus.
6 Àbanɨ̌nzó, ma mʉ̀nɔ̀ wɔ̀ dhu fʉ̌kʉ̀, midyì Apɔlɔ̀ bhà ɔ́fɔ̀ mà pbàkà ɔ́fɔ̀ nyʉ́ mànà okúkʉ dɔ̀ rɔ̀. Ma mìdyì ɨ ɔ́fɔ̀, ndɨ́nɨ̌ rɔ̀ká nyɨ̌ nyʉnɨ tɨ́ dhu, nyɨ̌ ràkǎ nzá nyǒwù igi Andítá rɔ̌ rɔ̀, ndɨrɔ̀ nzínzìkʉ ɔ̌ atdí alɛ mà ràkǎ nzá ndɨ̀dzɨ̌ ndɨ̀, ndòlè ndɨ̀ atdí alɛ ɨnǎ rɔ̀, ndàdʉ̀ ngǎtsi alɛ nɨ́dzɛ̀lɛ̀.
6 Estas coisas, irmãos, apliquei-as figuradamente a mim mesmo e a Apolo, por vossa causa, para que por nosso exemplo aprendais isto: não ultrapasseis o que está escrito; a fim de que ninguém se ensoberbeça a favor de um em detrimento de outro.
7 Ádhɨ pbá alɛ ndɨ nyɨ nɨ́lɨ nyɨ’ɨ̀ ádrʉ̀ngbǎlɛ tɨ́ ròsè ngʉ̌kpà alɛ dɔ̀nǎ? Tɨ́ obhó Kàgàwà ndɨ yà nyɨ nyarɨ́’ɨ̀ nà kɔ́rɔ́ dhu nubhò ɨndʉ̀? Kǎpɛ́ ɨ̀’ɨ̀ wɔ̀ dhu bhěyi, nɨ́ ádhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nga ndɨ nyɨ nyádʉ̀ àmbɛ nyɔyɔ̀ dɔ̌, ɨnzá nyɨ nyabà ɨ dhu Kàgàwà-fɔ́ dhu bhěyi nɨ̌?
7 Pois quem é que te faz sobressair? E que tens tu que não tenhas recebido? E, se o recebeste, por que te vanglorias, como se o não tiveras recebido?
8 Nyɨ̌ pbánɨ́ ɨwà nyɨ̌ nyábà yà nyɨ̌ nyɨ́ atdyúya òho kɔ́rɔ́ dhu! Nyɨ̌ pbánɨ́ ɨwà nyɨ̌ nyóngò ònzìtálɛ tɨ́! Nyɨ̌ pbánɨ́ ɨwà nyɨ̌ nyóngò ádrɔ̀drɔ̌ kámá tɨ́! Pbɛ́tʉ̀ mǎ’ɨ́ na, mǎ nɨ́ nzɨ̌ ádrɔ̀drɔ̌ kámá. Nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ná gukyè obhóngàtɨ́ ádrɔ̀drɔ̌ kámá tɨ́, nɨ́ mǎ màmbɛ̀nà ɨ̀’ɨ̀ átɔ̀ ádrɔ̀drɔ̌ kámá tɨ́ atdíkpá nyɨ̌ mànà.
8 Já estais fartos, já estais ricos; chegastes a reinar sem nós; sim, tomara reinásseis para que também nós viéssemos a reinar convosco.
9 Obhó tɨ́, ɨma nɨ̌ dhu rǒlo Kàgàwà ʉ́lɨ mǎ’ɨ, mǎ uvitatálɛ tɨ́rɔ̀, mɨ̌’ɨ̀ olù alɛ tɨ́ kɔ́rɔ́ alɛ rɔ̌ dhu bhěyi. Mǎ mɨ́’ɨ̀ àdhàdhɨ̀ ànyǎya ka kɨ̀tdɨ̀ ndɨ́nɨ̌ ka kɔkyɛ tɨ́ alɛ bhěyi. Obhó tɨ́, mǎ mɨ́’ɨ̀ àdhàdhɨ̀ kɔ́rɔ́ yà adzɨ ɔ̌ alɛ mà, màlàyíká mànà dhu rɨ̌ rɔ̀yá rɨ́ ndɔ̀nzɨ dhu àndà alɛ bhěyi.
9 Porque a mim me parece que Deus nos pôs a nós, os apóstolos, em último lugar, como se fôssemos condenados à morte; porque nos tornamos espetáculo ao mundo, tanto a anjos, como a homens.
10 Mǎ pbánɨ́ ndɨ àkyǎkyɛ̀ alɛ Krɨ́stɔ̀-okú dɔ̀ rɔ̀, nyǎdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ dhu-ɔ̌nga t’óvòta tɔ́ ɨrɛ̀ta nà alɛ Krɨ́stɔ̀-nyʉtsì. Mǎ pbánɨ́ ndɨ ivíví alɛ, nyǎdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ɔbɨ nà alɛ. Ìndrǔ arɨ́ ɨtsɨ̀ka ɔ̀nzɨ, pbɛ́tʉ̀, abádhí arádʉ̀ nyɨ̌fʉ!
10 Nós somos loucos por causa de Cristo, e vós, sábios em Cristo; nós, fracos, e vós, fortes; vós, nobres, e nós, desprezíveis.
11 Rɨ̀rà àhʉ kòmbí nga ɔ̀, mǎ mɨ́’ɨ̀ àwù nà, mǎ mɨ́’ɨ̀ ɔ̀mvʉ̀na mǎ mɨ́ dhu-atdyú nà, mǎ mɨ́’ɨ̀ ɨ̀mbǎ mʉ̀dzarʉ̀ nà rɔ̀ká. Ka karávu rɔ̀ká, mǎdʉ̀ àmbɛ ùbhi dɔ̌, ɨ̀mbǎ mǎ móko rɔ́ nga rɨ̌’ɨ̀ rɔ́rɔ̀.
11 Até à presente hora, sofremos fome, e sede, e nudez; e somos esbofeteados, e não temos morada certa,
12 Mǎ márɨ́ adyɔ ɨ̀vɔ̀, mǎmbɛ kasʉ ɔ̀nzɨ̀ dɔ̌ ɔtsʉ́ka nyʉ́ nɨ̌ ɔ̀nyʉ̀ mǎ mabá tɨ́. Mǎ’ɨ nɨ̌ ka kɨ́ dhu ʉ̀nɔ rɔ̀, mǎ márɨ́ ɨ alɛ àsǒ àsǒ tɨ́. Ìndrǔ rɨ̌ mǎbhʉ̌ mǎbà àpbɛ̀ rɔ̀, mǎ márɨ́ dhu-dzi òndù òndù tɨ́.
12 e nos afadigamos, trabalhando com as nossas próprias mãos. Quando somos injuriados, bendizemos; quando perseguidos, suportamos;
13 Mǎ’ɨ ka kʉ̀dhʉ̌ rɔ̀, mǎ márɨ́ ɔtɛ àdǔ ɨ̀yɔ̀nga ɔ̌. Kòmbí màtɨ́ ka kɨ́ mɔ̌zʉ̀ àdhàdhɨ̀ yà adzɨ ɔ̌ tsɨ̌tsɔ̀ bhěyi, ndɨrɔ̀ kɔ́rɔ́ alɛ mà náarɨ́ mɔ̌zʉ̀ mɨ̌’ɨ̀ yà adzɨ ɔ̌ andrɨta bhěyi.
13 quando caluniados, procuramos conciliação; até agora, temos chegado a ser considerados lixo do mundo, escória de todos.
14 Ma màndǐ nzá yà dhu fʉ̌kʉ̀ ndɨ́nɨ̌ nyɨ̀kʉ nabhʉ̀ tɨ́ rɨ̀wʉ̀, pbɛ́tʉ̀ ma màndǐ ka ndɨ́nɨ̌ nyɨ̀kpɔ́kʉ nabhʉ̀ tɨ́ ròtdyù àdhàdhɨ̀ pbàkà nzónzo yà atdídɔ̌ ma mózè bhěyi.
14 Não vos escrevo estas coisas para vos envergonhar; pelo contrário, para vos admoestar como a filhos meus amados.
15 Obhó tɨ́, atdí kumì lʉfʉ̀ alɛ mà rɨ̌ mbǎ dhu ùdhě fʉ̌kʉ̀ Krɨ́stɔ̀-nyʉtsì ka kóko tɨ́ dhu dɔ̌, nɨ́ abákʉ rɨ̌ mbǎ ɨ̀’ɨ̀ ibí. Obhó tɨ́, ɨma nɨ́ ndɨ ma mɔ́dhɨ̀ nyɨ̌ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ ma mʉ́nɔ̀ fʉ̌kʉ̀ dhu-otù ɔ̌, ndɨ́nɨ̌ nyɨ̌ nyoko tɨ́ Yěsù Krɨ́stɔ̀-nyʉtsì.
15 Porque, ainda que tivésseis milhares de preceptores em Cristo, não teríeis, contudo, muitos pais; pois eu, pelo evangelho, vos gerei em Cristo Jesus.
16 Nɨ́rɔ̀, ma mɨ̀tdɛ̀ nyɨ̌ ɨ̀tdɛ̀ tɨ́, nyɨ̌ nyàkǎ nyǒdyì pbàkà ɔ́fɔ̀.
16 Admoesto-vos, portanto, a que sejais meus imitadores.
17 Wɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ, ma mòvì Tìmɔ̀tɛwʉ̀ tɨkʉ ɔ̀. Ka nɨ́ pbànɨ̌ngba yà atdídɔ̌ ma mózè, ndɨrɔ̀ mběyi arɨ́ fɔná ka kàbhʉ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù bhà kasʉ ɔ̀nzɨ. Kàrɨ̌ ndɨ Krɨ́stɔ̀-nyʉtsì ma marádɨ tɨ́ dhu tɔ́ gɨ̀lɨ̀má àbhʉ̌ nyɨ̌rɛ̀. Ndɨ gɨ̀lɨ̀má nɨ́ ndɨ ma marúdhěna kɔ́rɔ́ ngari ɔ̀nǎ kɔ́rɔ́ kànɨ́sá ɔ̌.
17 Por esta causa, vos mandei Timóteo, que é meu filho amado e fiel no Senhor, o qual vos lembrará os meus caminhos em Cristo Jesus, como, por toda parte, ensino em cada igreja.
18 Nzínzìkʉ ɔ̌ atdídhená alɛ nɔ́pɛ̀ ’àmbɛ ɨnga ɨ̀rɛ̀ dɔ̌ ɨ̀nzɨ̌ ma ràrǎrà nyǎndà, ndɨ dhu ràdʉ̀ ’àbhʉ ’àmbɛ ’ɨ̀dzɨ dɔ̌.
18 Alguns se ensoberbeceram, como se eu não tivesse de ir ter convosco;
19 Pbɛ́tʉ̀, ma márà àhʉ fʉ̌rábvʉ̀ ɨnzá ɔ̀trɔ̀ ɨdhɔ ɔ̌, Ádrʉ̀ngbǎlɛ òzè ka nɨ̌. Nɨ́ ányɨ̀rɔ̌ nɨ́ ndɨ, ma mɨ́ nzɨ̌ kɔ̌kɔ̀ ɨ ’ɨ̀dzɨ̌ arɨ́ ɨ̀tɨ́rɔ̀ alɛ arʉ́nɔna dhu kɛ̀lɛ̌ nʉ́nɨ̌, pbɛ́tʉ̀ ma mɨ́ abádhí rǎdʉ̀ ɔ̀nzɨ̀nà dhu nálǎ átɔ̀!
19 mas, em breve, irei visitar-vos, se o Senhor quiser, e, então, conhecerei não a palavra, mas o poder dos ensoberbecidos.
20 Obhó tɨ́, ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎ kamà Kàgàwà bhà Idzi náarɨ́ nzɨ̌ ndɨ̀tɛ̀ yà alɛ-tsʉ̀ ɔ̌ ka kʉ́nɔna dhu-otù ɔ̌ tɨ́, pbɛ́tʉ̀ kǎrɨ́ ndɨ̀tɛ̀ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ-otù ɔ̌.
20 Porque o reino de Deus consiste não em palavra, mas em poder.
21 Nɨ́rɔ̀, nyɨ̌ nyòzè nɨ́ àdhu? Tɨ́ marà àhʉ fʉ̌rábvʉ̀ fudú mùgǒ nà, ndɨrɔ̀ ngǎtsi nɨ̌, tɨ́ marà àhʉ àzè mà ɨ̀yɔ̀nga mànà nɨ̌ àlè afídu nà?
21 Que preferis? Irei a vós outros com vara ou com amor e espírito de mansidão?
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Coríntios 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.