2 Samuel 13
Newar (NEW) vs ARA
1 दाऊदया काय् अब्शालोमया तामार नांयाम्ह छम्ह तसकं बांलाःम्ह केहेँ दु। दाऊदया मेम्ह काय् अमनोन वयागु मतिनाय् भुलय् जुल।
1 Tinha Absalão, filho de Davi, uma formosa irmã, cujo nome era Tamar. Amnom, filho de Davi, se enamorou dela.
2 अमनोनं थः चिरिमांपाखें दुम्ह केहेँ तामारयात थुलि यय्कल कि चच्छि न्हिच्छि वयात लुमंकाः च्वँच्वं व म्हं हे मफुत। व ब्याहा मजूनिम्ह मिसामचा जूगुलिं वयात छुं यायेत अमनोनयात थाकु।
2 Angustiou-se Amnom por Tamar, sua irmã, a ponto de adoecer, pois, sendo ela virgem, parecia-lhe impossível fazer-lhe coisa alguma.
3 तर अमनोनया योनादाब नांयाम्ह छम्ह पासा दु। व दाऊदया दाजु शिमाहया काय् खः। योनादाब तसकं चलाखम्ह खः।
3 Tinha, porém, Amnom um amigo cujo nome era Jonadabe, filho de Simeia, irmão de Davi; Jonadabe era homem mui sagaz.
4 वं अमनोनयात धाल, “हे राजकुमार, छि छाय् न्हियान्हिथं थथे निराश जुयादीयागु, छितः छु जुल?”
4 E ele lhe disse: Por que tanto emagreces de dia para dia, ó filho do rei? Não mo dirás? Então, lhe disse Amnom: Amo Tamar, irmã de Absalão, meu irmão.
5 अले योनादाबं वयात धाल, “छ म्हंमफु धकाः लासाय् द्यनाच्वँ।” छिमि अबु छन्त स्वःवइबलय् वयात थथे धा, “दया यानाः जिमि केहेँ तामार वयाः जितः नयेगु निंतिं नसा ब्यु वयेमा। वं जिगु न्ह्यःने नसा दय्केमा, अले जिं वयात स्वये, वयागु हे ल्हातं जितः तयाब्यूगु जिं नये।”
5 Disse-lhe Jonadabe: Deita-te na tua cama e finge-te doente; quando teu pai vier visitar-te, dize-lhe: Peço-te que minha irmã Tamar venha e me dê de comer pão, pois, vendo-a eu preparar-me a comida, comerei de sua mão.
6 अथे जुयाः अमनोन म्हंमफुगु पहः यानाः लासाय् द्यनाच्वन। जुजु वयात स्वयेत वःबलय् वं धाल, “स्वयादिसँ, जिमि केहेँ तामार थन वयाः जिगु न्ह्यःने थःगु हे ल्हातं मरि छुनाः जितः नके बियादिसँ।”
6 Deitou-se, pois, Amnom e fingiu-se doente; vindo o rei visitá-lo, Amnom lhe disse: Peço-te que minha irmã Tamar venha e prepare dois bolos à minha presença, para que eu coma de sua mão.
7 अथे जुयाः दाऊदं दरबारय् तामारयाथाय् थथे धकाः खबर छ्वल, “छिमि दाजु अमनोनया छेँय् वनाः वयागु निंतिं नसा ज्वरय् याः हुँ।”
7 Então, Davi mandou dizer a Tamar em sua casa: Vai à casa de Amnom, teu irmão, e faze-lhe comida.
8 अले तामार अमनोनयाथाय् वःबलय् व लासाय् द्यनाच्वंगु खन। वं भचा छुचुं न्हायाः वयागु न्ह्यःने मरि छुल।
8 Foi Tamar à casa de Amnom, seu irmão, e ele estava deitado. Tomou ela a massa e a amassou, fez bolos diante dele e os cozeu.
9 अले वं भाजंनापं यंकाः अमनोनया न्ह्यःने तयाबिल तर अमनोनं नये मानय् मजू। अमनोनं धाल, “थनं फुक्क पिहां हुँ” अथे जुयाः फुक्कं वयागु कोथां पिहां वन।
9 Tomou a assadeira e virou os bolos diante dele; porém ele recusou comer. Disse Amnom: Fazei retirar a todos da minha presença. E todos se retiraram.
10 अनंलि वं तामारयात धाल, “मरि थन जिथाय् लासाय् हे हजि अले छं थःगु हे ल्हातं जितः नकि।” अले तामारं थःम्हं दय्कूगु मरि काल, अले व ज्वनाः अमनोनयाथाय् दुनेया कोथाय् वन।
10 Então, disse Amnom a Tamar: Traze a comida à câmara, e comerei da tua mão. Tomou Tamar os bolos que fizera e os levou a Amnom, seu irmão, à câmara.
11 तर तामारं मरि ब्यूबलय् अमनोनं वयागु ल्हाः ज्वनाः थथे धाल, “हे जिमि केहेँ, जिनापं द्यं वा।”
11 Quando lhos oferecia para que comesse, pegou-a e disse-lhe: Vem, deita-te comigo, minha irmã.
12 तर तामारं लिसः बिल, “मज्यू जिमि दाजु, जिगु बेइज्जत यानादी मते। थज्याःगु ज्या इस्राएलय् याये मज्यू। जितः थज्याःगु मभिंगु ज्या यानादी मते।
12 Porém ela lhe disse: Não, meu irmão, não me forces, porque não se faz assim em Israel; não faças tal loucura.
13 मनूतय्थाय् जिं थःगु ख्वाः गय् यानाः क्यना जुइगु? अले मनूतय्त छिं थःगु बारे छु धयादी? फुक्क इस्राएलीतय् दथुइ छि मभिंम्ह व मूर्खम्ह जुइ। छिसं जुजुनापं खँ ल्हानादिसँ अले जितः छिनाप ब्याहा यानाबीत वय्कः मानय् जुइ।”
13 Porque, aonde iria eu com a minha vergonha? E tu serias como um dos loucos de Israel. Agora, pois, peço-te que fales ao rei, porque não me negará a ti.
14 तर वं तामारया खँ न्यं हे मन्यन अले व तामार स्वयाः बल्लागुलिं वयात बलजफतिं ज्वनाः बलात्कार यात।
14 Porém ele não quis dar ouvidos ao que ela lhe dizia; antes, sendo mais forte do que ela, forçou-a e se deitou com ela.
15 अनंलि अमनोनं तामारयात तसकं मय्कल। अमनोनया न्हापायागु मतिना स्वयाः आःयागु मय्कूगु यक्वः अप्वः जुल। अमनोनं तामारयात धाल, “याकनं दनाः पिहां हुँ!”
15 Depois, Amnom sentiu por ela grande aversão, e maior era a aversão que sentiu por ela que o amor que ele lhe votara. Disse-lhe Amnom: Levanta-te, vai-te embora.
16 वं लिसः बिल, “म्हाः! जितः ख्यानाः पितिनाछ्वयेगु तःधंगु मभिंगु ज्या यानादी मते।”
16 Então, ela lhe disse: Não, meu irmão; porque maior é esta injúria, lançando-me fora, do que a outra que me fizeste. Porém ele não a quis ouvir.
17 अले वं थः च्यःतय्त सःताः धाल, “थ्व मिसायात पितिनाछ्व, अले लुखा तिनाः चुकू तयाब्यु।”
17 Chamou a seu moço, que o servia, e disse: Deita fora esta e fecha a porta após ela.
18 च्यःतय्सं वयात पितिनाः लुखा तिनाः चुकू तयाबिल। तामारं ब्याहा मजूनिम्ह राजकुमारीं फीगु पूरा लंजग्वः दुगु लं फिनातःगु खः।
18 Trazia ela uma túnica talar de mangas compridas, porque assim se vestiam as donzelas filhas do rei. Mesmo assim o servo a deitou fora e fechou a porta após ela.
19 तामारं थःगु छेनय् नउ तल अले थःम्हं फिनातःगु लंजग्वः दुगु भान्तां लं खुनाः ल्हातं थःगु ख्वाः त्वःपुयाः ख्वख्वं पिहां वन।
19 Então, Tamar tomou cinza sobre a cabeça, rasgou a túnica talar de mangas compridas que trazia, pôs as mãos sobre a cabeça e se foi andando e clamando.
20 वया दाजु अब्शालोमं वयात खनाः न्यन, “छु अमनोनं छन्त बलात्कार यात ला कि छु? केहेँ मय्जु, व खँ नुगलय् तयाः दुःख ताय्के मते। व ला छं चिरिमांया काय् खः। थ्व खँ सुयातं धाये मते।” तामार अब्शालोमया छेँय् वनाः च्वँ वन अले व छम्ह त्वःतातःम्ह मिसा थें याकःचा दुःखी जुयाच्वन।
20 Absalão, seu irmão, lhe disse: Esteve Amnom, teu irmão, contigo? Ora, pois, minha irmã, cala-te; é teu irmão. Não se angustie o teu coração por isso. Assim ficou Tamar e esteve desolada em casa de Absalão, seu irmão.
21 दाऊदं थ्व फुक्क खँ न्यंबलय् व तसकं तंम्वल।
21 Ouvindo o rei Davi todas estas coisas, muito se lhe acendeu a ira.
22 अब्शालोमं अमनोनयात भिं व मभिं छुं मधाल। थः केहेँ तामारयात बेइज्जत याःगुलिं अब्शालोमं अमनोनयात तसकं मय्कल।
22 Porém Absalão não falou com Amnom nem mal nem bem; porque odiava a Amnom, por ter este forçado a Tamar, sua irmã.
23 निदँ लिपा अब्शालोमं एफ्राइम शहरया लिक्क बाल-हासोरय् फैतय्गु ऊन चायेगु नखः हनाच्वंबलय् जुजुया फुक्क काय्पिन्त नं सःतल।
23 Passados dois anos, Absalão tosquiava em Baal-Hazor, que está junto a Efraim, e convidou Absalão todos os filhos do rei.
24 अब्शालोमं जुजुयाथाय् वयाः धाल, “स्वयादिसँ, छःपिनि दास फैया ऊन चायेगु नखः हनाच्वंगु दु। छि व छिकपिनि भारदारत नं झायादी ला?”
24 Foi ter Absalão com o rei e disse: Eis que teu servo faz a tosquia; peço que com o teu servo venham o rei e os seus servidores.
25 जुजुं लिसः बिल, “वये मखु, जिमि काय्, जिपिं सकलें वयाः छन्त दुःख बी मखु।” अब्शालोमं तसकं कर यात, अय्नं दाऊद वने मानय् मजू। बरु अब्शालोमयात आशिष बियाः बिदा बियाछ्वत।
25 O rei, porém, disse a Absalão: Não, filho meu, não vamos todos juntos, para não te sermos pesados. Instou com ele Absalão, porém ele não quis ir; contudo, o abençoou.
26 अले अब्शालोमं धाल, “छि झायादी मखुसा जिमि दाजु अमनोनयात जिनापं वनेबियादिसँ।” जुजुं न्यन, “व छाय् छलिसे वनेगु?”
26 Então, disse Absalão: Se não queres ir, pelo menos deixa ir conosco Amnom, meu irmão. Porém o rei lhe disse: Para que iria ele contigo?
27 तर अब्शालोमं हाकनं जिद्दी यात। अथे जुयाः दाऊदं अमनोन व जुजुया फुक्क काय्पिं वनापं हुँ धकाः धाल।
27 Insistindo Absalão com ele, deixou ir com ele Amnom e todos os filhos do rei.
28 अब्शालोमं थः मनूतय्त थथे उजं बिल, “मौका स्वयाच्वँ, अले अमनोन त्वनाः धेधे चुइबलय् जिं ‘अमनोनयात स्या!’ धकाः धाये। अले छिमिसं वयात स्या। ग्याये माःगु मदु। साहस यानाः धिसिलाक्क च्वँ। थ्व जिगु छिमित आज्ञा खः।”
28 Absalão deu ordem aos seus moços, dizendo: Tomai sentido; quando o coração de Amnom estiver alegre de vinho, e eu vos disser: Feri a Amnom, então, o matareis. Não temais, pois não sou eu quem vo-lo ordena? Sede fortes e valentes.
29 अले अब्शालोमया मनूतय्सं वं धाःथें अमनोनयात स्यात। अनंलि फुक्क जुजुया काय्पिं हथाय् चाचां थथःगु खच्चर गयाः छेँपाखे वन।
29 E os moços de Absalão fizeram a Amnom como Absalão lhes havia ordenado. Então, todos os filhos do rei se levantaram, cada um montou seu mulo, e fugiram.
30 इपिं लँय् वनाच्वंबलय् जुजु दाऊदयाथाय् थज्याःगु खबर थ्यन, “अब्शालोमं छिकपिनि फुक्क काय्पिन्त स्याये धुंकल, छम्ह नं बचय् मजू!”
30 Iam eles ainda de caminho, quando chegou a notícia a Davi: Absalão feriu todos os filhos do rei, e nenhum deles ficou.
31 दाऊद जुरुक्क दनाः तसकं दुःख मन ताय्काः थःगु वसः खुत अले बँय् भ्वसू वन। अले वनापं दुपिं च्यःतय्सं नं थथःगु वसः खुत।
31 Então, o rei se levantou, rasgou as suas vestes e se lançou por terra; e todos os seus servos que estavam presentes rasgaram também as suas vestes.
32 दाऊदया दाजु शिमाहया काय् योनादाबं धाल, “इमिसं छिकपिनि फुक्क काय्पिं स्याःगु मदु। अमनोनयात जक स्याःगु खः। अब्शालोमया केहेँ तामारयात अमनोनं बलात्कार याःगु न्हिनिसें हे वं थथे यायेत स्वयाच्वंगु खः।
32 Mas Jonadabe, filho de Simeia, irmão de Davi, respondeu e disse: Não pense o meu senhor que mataram a todos os jovens, filhos do rei, porque só morreu Amnom; pois assim já o revelavam as feições de Absalão, desde o dia em que sua irmã Tamar foi forçada por Amnom.
33 छिकपिनि फुक्क काय्पिं सित धकाः धाःगु खँ पत्याः यानादी मते। अमनोनयात जक स्याःगु खः।”
33 Não meta, pois, agora, na cabeça o rei, meu senhor, tal coisa, supondo que morreram todos os filhos do rei; porque só morreu Amnom.
34 उबलय् अब्शालोम इमिगु दथुं बिस्युं वने धुंकूगु खः।
34 Absalão fugiu. O moço que estava de guarda, levantando os olhos, viu que vinha muito povo pelo caminho por detrás dele, pelo lado do monte.
35 योनादाबं जुजुयात धाल, “स्वयादिसँ, इपिं वइतिनि धकाः जिं धया थें हे छःपिनि काय्पिं झायाच्वंगु दु।”
35 Então, disse Jonadabe ao rei: Eis aí vêm os filhos do rei; segundo a palavra de teu servo, assim sucedeu.
36 वं थथे धयाच्वच्वं हे जुजुया काय्पिं दुने थ्यंकः वल। अले इपिं तसकं ख्वयाः विलाप यात। जुजु व वया च्यःत नं ह्वाँय्ह्वाँय् ख्वल।
36 Mal acabara de falar, chegavam os filhos do rei e, levantando a voz, choraram; também o rei e todos os seus servos choraram amargamente.
37 अब्शालोम गशूरया जुजु अम्मीहूदया काय् तल्मैयाथाय् वनाः शरण काःवन। तर जुजुं न्हियान्हिथं थःकाय् अमनोनया निंतिं विलाप यात।
37 Absalão, porém, fugiu e se foi a Talmai, filho de Amiúde, rei de Gesur. E Davi pranteava a seu filho todos os dias.
38 अब्शालोम गशूरय् बिस्युं वनाः स्वदँ तक अन हे च्वन।
38 Assim, Absalão fugiu, indo para Gesur, onde esteve três anos.
39 अले अमनोन सीगुया बारे दाऊदया मनय् शान्ति दयेवं व हाकनं अब्शालोमयाथाय् वनेगु मति तल।
39 Então, o rei Davi cessou de perseguir a Absalão, porque já se tinha consolado acerca de Amnom, que era morto.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.