Lucas 20
Juquila Mixe NT (MXQ_TBL) vs NAA
1 Tuꞌugʉ xʉʉ Jesús dyaꞌʉxpeky ja ja̱ꞌa̱yʉty es tka̱jxwaꞌxy ja oybyʉ ayuk mʉj tsa̱jptʉjk ñabotsoty, net jya̱jttʉ ja teedywyindsʉ́nʉty es ja diꞌibʉty tsa̱jptʉgóty yaꞌʉxpʉjktʉp es ja mʉjja̱ꞌa̱ydyʉjk,
1 Aconteceu que, num daqueles dias, estando Jesus a ensinar o povo no templo e a evangelizar, chegaram os principais sacerdotes e os escribas, juntamente com os anciãos,
2 es jyʉnandʉ: —Anmaagyʉts, ¿ti kutujkʉn mʉʉt xytyuñʉ tya̱a̱dʉ es pʉ́n tʉ mmoꞌoyʉdyʉ tadʉ kutujkʉn?
2 e lhe perguntaram: — Diga-nos com que autoridade você faz estas coisas? Ou quem lhe deu esta autoridade?
3 Net ja Jesús jyʉnáñ: —Ʉj nandʉꞌʉn nyajtʉwaambyʉts tuꞌugʉ ayuk miidsʉty, es xyꞌadsoojʉmbíttʉt.
3 Jesus respondeu:
4 ¿Pʉ́n mooyʉ yʉ kutujkʉn ja Fwank es yajnʉbátʉt, yʉꞌʉ Diosʉ, o ja̱ꞌa̱yʉ?
4 O batismo de João era do céu ou dos homens?
5 Es yʉꞌʉjʉty ñayjyʉnánʉdʉ: —Ko nꞌanma̱ꞌa̱yʉm: “Yʉꞌʉ Dios mooyʉ yʉ kutujkʉn, yʉꞌʉ xyꞌanma̱ꞌa̱yʉm: ¿Es ti ko xykyamʉbʉktʉ?
5 Então discutiram entre si: — Se dissermos: “Do céu”, ele dirá: “Por que não acreditaram nele?”
6 Es pʉn nꞌanma̱ꞌa̱yʉm: Yʉꞌʉ wyinma̱ꞌa̱ñʉdyʉ ja̱ꞌa̱y, pojʉn nidʉgekyʉ yʉ ja̱ꞌa̱y xykyuka̱ꞌtsta̱ꞌa̱yʉm, jaꞌa ko yʉ ja̱ꞌa̱yʉty myʉbʉjktʉp ko ja Fwank yʉꞌʉ Diosʉ kyuga̱jxpʉ.”
6 Mas, se dissermos: “Dos homens”, o povo todo nos apedrejará, porque está convicto de que João era profeta.
7 Pa̱a̱ty tꞌanma̱a̱ydyʉ ko kyaj tnijawʉ.
7 Por fim, responderam que não sabiam de onde era.
8 Net ja Jesús jyʉnáñ: —Ʉj nan kyajts miits nꞌanʉʉmʉdʉ ti kutujkʉnʉts ʉj nmʉda̱jtypy.
8 E Jesus lhes disse:
9 Net ja Jesús tyʉjkʉ madyakpʉ mʉt ja ja̱ꞌa̱yʉty, es tpʉjtákyʉ tadʉ ijxpajtʉn: —Jaa ijty tuꞌugʉ yedyʉjk diꞌibʉ kyoj yʉ uuvʉ kam ma̱ ja ñax. Es óknʉm ttukmijky ja uuvʉ kam mʉdʉ wiink ja̱ꞌa̱yʉty es tsyoꞌonnʉ ja kugam, ñʉjxnʉ jeky.
9 A seguir, Jesus passou a contar ao povo esta parábola:
10 ’Es ko tpaty yʉ tiempʉ ma̱ ja uuvʉ yajtúkʉt, net ja kugam tkejxy tuꞌugʉ tyuumbʉ es tꞌamdówʉt ja ja̱ꞌa̱yʉty diꞌibʉ ja kugam pátʉp. Es ja ja̱ꞌa̱yʉty kyaj ti dyajky, jeꞌeyʉ tkepywyojptʉ es dyajjʉmbijttʉ.
10 No devido tempo, mandou um servo aos lavradores para que lhe dessem do fruto da vinha. Mas os lavradores, depois de espancá-lo, o despacharam de mãos vazias.
11 Net ja kugam tkejxy ja wiinkpʉ tyuumbʉ. Es nandʉꞌʉn axʉʉk ttuundʉ, tkepywyojptʉ es dyajjʉmbijttʉ. Ni ti tkamooydyʉ.
11 Em vista disso, enviou-lhes outro servo, mas também a este espancaram e, depois de insultá-lo, despacharam de mãos vazias.
12 Net ja kugam tkejxy jawiinkpʉ tyuumbʉ, es ja ja̱ꞌa̱yʉty dyajtsayujttʉ es dyajkáktʉ.
12 Mandou ainda um terceiro; também a este, depois de feri-lo, expulsaram.
13 ’Es tim óknʉm ja kugam jyʉnáñ: “¿Tits ndúnʉp? Nꞌokkéxyʉdsʉ nꞌuꞌunk diꞌibʉts njantsytsyejpy. Ko yʉꞌʉ tꞌíxtʉt, waꞌan twindsʉꞌʉgʉdʉt.”
13 Então o dono da vinha disse: “Que farei? Enviarei o meu filho amado; talvez o respeitem.”
14 Es ja ja̱ꞌa̱yʉty diꞌibʉ jam kywentʉꞌa̱jttʉp ja uuvʉ kam, ko tꞌijxtʉ, net ñayꞌanma̱a̱yʉdʉ: “Tya̱a̱dʉ yʉꞌʉ myʉwʉꞌʉmʉyaambyʉ tadʉ kam éxtʉmʉ kuma̱ꞌa̱ñ. Nꞌokꞌyaꞌoꞌkʉm es ʉdsa̱jtʉm njaꞌaꞌa̱jtʉm yʉ tya̱a̱dʉ.”
14 — Mas, quando os lavradores viram o filho, começaram a discutir entre si: “Este é o herdeiro; vamos matá-lo, para que a herança seja nossa.”
15 Net dyajpʉdsʉʉmdʉ jap kamoty es dyaꞌoꞌktʉ. Net ja Jesús dyajtʉʉy: —¿Ti tyúnʉp mʉt yʉꞌʉjʉty ja kugam?
15 E, lançando-o fora da vinha, o mataram.
16 Mínʉp es dyaꞌoꞌkta̱ꞌa̱yʉdʉ tadʉ axʉk ja̱ꞌa̱ydyʉjk, es tmoꞌoyʉt ja wiinkpʉ ꞌyuuvʉ kam. Es ko ja ja̱ꞌa̱y tmʉdoodʉ taadʉ, ta jyʉnandʉ: —¡Ni tkatsókʉt ja Dios!
16 Virá, exterminará aqueles lavradores e entregará a vinha a outros. Ao ouvir isto, disseram: — Que tal não aconteça!
17 Per ja Jesús wyinꞌijxʉdʉ, es jyʉnáñ: —¿Es ti myaydya̱ꞌa̱gaampy diꞌibʉ jap ma̱ ja Diosʉ jyaaybyajtʉn ma̱ kʉxja̱ꞌa̱y ꞌyity?:
17 Mas Jesus, com o olhar fixo neles, disse:
18 Es pʉ́n jam kʉxjʉbijp ma̱ tadʉ tsa̱a̱, kana̱k pedazʉ jam wya̱ꞌxʉt. Es pʉn tadʉ tsa̱a̱ nitimpajtʉp pʉ́nʉty, tukwa̱ꞌa̱yʉdyaꞌayʉdʉp.
18 Todo o que cair sobre esta pedra ficará em pedaços; e aquele sobre quem ela cair ficará reduzido a pó.
19 Es ja teedywyindsʉ́nʉty es ja diꞌibʉty tsa̱jptʉgóty yaꞌʉxpʉjktʉp netyʉ tjamatsandʉ ja Jesús, jaꞌa ko yʉꞌʉ ñija̱ꞌa̱dʉp ko ja Jesús tʉ tpʉjtaꞌagyʉ tadʉ ijxpajtʉn mʉt yʉꞌʉjʉty. Per kyaj tma̱jtstʉ, jaꞌa ko ja ja̱ꞌa̱y ttsʉꞌʉgʉdʉ.
19 Naquela mesma hora, os escribas e os principais sacerdotes procuravam prender Jesus, porque entenderam que ele havia contado essa parábola contra eles; mas temiam o povo.
20 Net tkajxtʉ ja kugajxyʉty diꞌibʉ nayꞌandíjʉdʉp jyikyꞌattʉ tʉyꞌa̱jtʉn mʉʉt, es tꞌʉxta̱a̱ydyʉ ja winma̱ꞌa̱ñ wiꞌix dyajka̱ꞌa̱dʉt es tkʉyaka̱ꞌa̱ndʉ ma̱ ja gobernadoor.
20 Eles passaram a vigiar Jesus. Enviaram espiões que se fingiam de justos para ver se o apanhavam em alguma palavra, a fim de entregá-lo à jurisdição e à autoridade do governador.
21 Es tꞌanma̱a̱ydyʉ ja Jesús: —Yaꞌʉxpʉjkpʉ, nnija̱ꞌa̱dʉpts ko mdukꞌʉxpeky diꞌibʉ tʉyꞌa̱jtʉn es kyaj xyajtʉgátsy ja mꞌʉxpʉjkʉn, tiꞌigyʉ mgajpxy oypyʉ́nʉty mʉʉt, es myaꞌʉxpeky mʉt ja tʉyꞌa̱jtʉn ma̱ ja Diosʉ tyuꞌu.
21 Então lhe perguntaram: — Mestre, sabemos que o senhor fala e ensina corretamente e não se deixa levar pela aparência das pessoas, mas ensina o caminho de Deus segundo a verdade.
22 Anmaagyʉts, ¿tii mba̱a̱dʉts ʉj ngugʉbattʉ ma̱ ja yajkutujkpʉ kopk Sésʉr, o kyajʉ?
22 É lícito pagar imposto a César ou não?
23 Es ja Jesús ñija̱ꞌa̱p ja ja̱ꞌa̱yʉty ꞌyaxʉk winma̱ꞌa̱ñ es tꞌanma̱a̱y:
23 Mas Jesus, percebendo a artimanha deles, respondeu:
24 —Tukꞌijxkʉts tuꞌugʉ meeñ. ¿Pʉ́n jam kʉxkojy ja wyiin jyʉjp es pʉ́n ja xyʉʉ kʉxja̱ꞌa̱y? Es ja ja̱ꞌa̱yʉty ꞌyadsooy: —Yʉꞌʉ yajkutujkpʉ kopk.
24 — Mostrem-me um denário. De quem é a figura e a inscrição? Eles responderam: — De César. Então Jesus lhes disse:
25 Net ja Jesús jyʉnáñ: —Pes moꞌoy ja yajkutujkpʉ kopk diꞌibʉ yʉꞌʉ jyaꞌaꞌa̱jtypy, es moꞌoy ja Dios nandʉꞌʉn diꞌibʉ yʉꞌʉ jyaꞌaꞌa̱jtypy.
25 — Pois deem a César o que é de César e a Deus o que é de Deus.
26 Es ja ja̱ꞌa̱yʉty ñija̱ꞌa̱dʉp ko Jesús wyijyʉty mʉt ja ꞌyayuk éxtʉm tʉ ꞌyadsoy. Es kyaj mba̱a̱t dyajka̱ꞌa̱dʉ wiꞌix ko yʉꞌʉ yaꞌʉxpeky mʉt ja mayjyaꞌay, es net yʉꞌʉjʉty ꞌyamoonda̱a̱ydyʉ.
26 Não puderam apanhá-lo em palavra alguma diante do povo; e, admirados da sua resposta, calaram-se.
27 Es óknʉm nijaꞌajʉty ja saduseeʉty myiindʉ ma̱ ja Jesús. Ja saduseeʉty jyʉna̱ꞌa̱ndʉ ko kyajp jyikypyʉka̱ꞌa̱ñ ja oꞌkpʉty. Pa̱a̱ty tꞌanma̱a̱ydyʉ ja Jesús:
27 Chegando alguns dos saduceus, que dizem não haver ressurreição,
28 —Yaꞌʉxpʉjkpʉ, ja Moisés tkʉxja̱a̱y pʉn tuꞌugʉ yedyʉjk oꞌkp es tkuꞌoogʉt ja ñʉdoꞌoxy es kyaj tʉ ꞌyuꞌunkpa̱a̱ty ni tuꞌuk, ja oꞌkpʉ ꞌyutsy pyʉ́kʉp ja kuꞌekytyoꞌoxy. Es ko tpa̱a̱dʉt ja ꞌyuꞌunk yedyʉjk, yʉꞌʉ tyuknikʉjxmꞌátʉp ja jamyii.
28 perguntaram a Jesus: — Mestre, Moisés nos deixou escrito que, se um homem casado morrer sem deixar filhos, o irmão desse homem deve casar com a viúva e gerar descendentes para o falecido.
29 Nꞌixyꞌa̱jtʉts ja ja̱ꞌa̱yʉty diꞌibʉ nijʉxtujk tukkaꞌax. Es ja kaꞌaxkópk pyejky, es ꞌyeꞌky, es kyaj dyaꞌuꞌunkpáty ja ñʉdoꞌoxy.
29 Ora, havia sete irmãos: o primeiro casou e morreu sem filhos;
30 Ta ja myʉmajtskpʉ tpejky ja kuꞌekytyoꞌoxy es nandʉꞌʉn jyajty.
30 o segundo
31 Es ja myʉdʉgʉʉkpʉ nandʉꞌʉn jyajty. Extʉ ko ꞌyabʉdseemy nijʉxtujk, es ni pʉ́n tkatukpattʉ ꞌyuꞌunk.
31 e o terceiro também casaram com a viúva, e assim foi com os sete. Todos morreram sem deixar filhos.
32 Es ko tya̱a̱dʉ dʉꞌʉn tʉgekyʉ ñajxy, ta nandʉꞌʉn ja toxytyʉjk ꞌyoꞌknʉ.
32 Por fim, morreu também a mulher.
33 Es yʉꞌʉts nyajtʉwaampy. Ko jyikypyʉ́kʉt, ¿pʉ́nʉk yʉꞌʉ niduꞌuk ñʉdoꞌoxyꞌajtypy?, jaꞌa ko yʉꞌʉ tpʉjkꞌabʉdsʉʉmda̱a̱ydyʉ tadʉ toxytyʉjk nijʉxtujkʉty.
33 Portanto, na ressurreição, de qual deles a mulher será esposa? Porque os sete casaram com ela.
34 Net ja Jesús ꞌyadsooy: —Ma̱ tya̱dʉ naxwíñʉdʉ, pʉjktʉp ja ja̱ꞌa̱yʉty,
34 Jesus respondeu:
35 per diꞌibáty nitʉjkʉp es jya̱ꞌttʉt ma̱ tadʉ jikyꞌa̱jtʉn es jyikypyʉ́ktʉt, kyaj ñakypyʉ́ktʉt,
35 mas os que são considerados dignos de alcançar a era vindoura e a ressurreição dentre os mortos não casam, nem se dão em casamento.
36 jaꞌa ko kyaj mba̱a̱t ñakyꞌooktʉ. Pes dʉꞌʉn ꞌyíttʉt éxtʉm ja ánklʉsʉty, Dios ꞌyuꞌunkꞌátʉdʉt, mʉt ko tʉ jyikypyʉktʉ.
36 Pois não podem mais morrer, porque são iguais aos anjos e são filhos de Deus, sendo filhos da ressurreição.
37 Ma̱ yajmadyaꞌaky ja kepy tyoy, kʉꞌʉm ja Moisés xytyuknija̱ꞌa̱m ko yʉ oꞌkpʉ jyikypyʉktʉ. Es jap tkʉxja̱a̱y ko Dios ꞌyanma̱a̱yʉ: “Ʉjts Dios diꞌibʉ ja mꞌaptʉjkʉty xyDyiosꞌa̱jtʉpts. Ʉjtsʉ dʉꞌʉn ja Abra̱a̱nʉ Dyios, Isa̱a̱ esʉ Jakoob.”
37 E que os mortos ressuscitam, Moisés o indicou no trecho referente à sarça, quando afirma que o Senhor é o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó.
38 Dios, kyaj yʉꞌʉ Dyiosꞌaty mʉt ja eekypyʉ. Yʉꞌʉ ꞌyity Dios mʉt ja jiikypyʉ. Es mʉt yʉꞌʉ tʉgekyʉ jyikyꞌa̱jtta̱ꞌa̱ydyʉ.
38 Ora, Deus não é Deus de mortos, e sim de vivos; porque para ele todos vivem.
39 Net na̱a̱gʉty ja diꞌibʉ tsa̱jptʉgóty yaꞌʉxpʉjktʉp jyʉnandʉ: —Oy tʉ xyꞌadsoy.
39 Então alguns dos escribas disseram: — Boa resposta, Mestre!
40 Es kyaj pʉ́n ꞌyoknaydyukꞌaꞌijxʉnʉ es tii tnakyyajtʉ́wdʉt.
40 E não ousaram mais fazer perguntas a Jesus.
41 Net ja Jesús dyajtʉʉdʉ jaꞌajʉty: —¿Es wiꞌix mjʉna̱ꞌa̱ndʉ ko ja Kristʉ yʉꞌʉ Davit ja tyʉʉmp ꞌya̱a̱ts?
41 Mas Jesus lhes perguntou:
42 Davit kʉꞌʉm jyʉnaꞌañ ma̱ ja Salmʉ neky:
42 Pois o próprio Davi afirma no Livro dos Salmos:
43 — ausente —
43 até que eu ponha
44 ¿Es wiꞌix mba̱a̱t yʉ Kristʉ tyʉʉmpꞌáty ꞌya̱a̱tsꞌátyʉty yʉ Davit?, jaꞌa ko Davit kʉꞌʉm jyʉnáñ: “NWindsʉ́nʉts.”
44 — Portanto, Davi o chama de Senhor. Então como ele pode ser filho de Davi?
45 Es ja ja̱ꞌa̱yʉty nidʉgekyʉ tmʉdooꞌíty ko Jesús tꞌanʉʉmʉ ja ꞌyʉxpʉjkpʉty:
45 Quando todo o povo estava ouvindo, Jesus disse aos seus discípulos:
46 —Naygywentʉꞌátʉdʉ miidsʉty mʉʉt ja diꞌibʉty yaꞌʉxpʉjktʉp tsa̱jptʉgóty. Yʉꞌʉ pyʉjtáktʉp ja witʉ yembyʉ, es ttsoktʉ es ja ja̱ꞌa̱yʉty ꞌyʉboꞌx kya̱jxpoꞌxʉdʉt tuꞌa̱a̱y mʉdʉ windsʉꞌkʉn es tꞌʉxta̱ꞌa̱ydyʉ uñaaybyajn ja oybyʉ ma̱ ja tsa̱jptʉjk es ma̱ ja xʉʉ tyúñʉty,
46 — Cuidado com os escribas, que gostam de andar com vestes talares e muito apreciam as saudações nas praças, as primeiras cadeiras nas sinagogas e os primeiros lugares nos banquetes.
47 es tpʉjkʉdʉ ja tyʉjkʉty yʉ kuꞌekytyoꞌoxyʉty, es kya̱jxta̱ꞌa̱ktʉ jeky es dʉꞌʉn twinꞌʉʉna̱ꞌa̱ndʉ ja ja̱ꞌa̱yʉty, es ñayꞌandíjʉdʉ jyikyꞌattʉ tʉyꞌa̱jtʉn mʉʉt. Pa̱a̱ty pátʉdʉp niꞌigʉ ja tʉydyuꞌunʉn.
47 Eles devoram as casas das viúvas e, para o justificar, fazem longas orações. Estes sofrerão juízo muito mais severo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.