Romanos 7
Tlahuitoltepec Mixe NT (MXP_WBT) vs VC
1 Mee mɨguꞌuktøjktɨ, meets mnɨja̱ꞌwɨp sa̱ ja kutujk wya̱ꞌa̱ñ, jøts mnɨja̱ꞌwɨp jøts ku ja ya̱ ja kutujk tmøøtꞌaty ja møkꞌa̱jtɨn ku ja̱a̱ꞌy ja̱a̱gya̱ yjujkyꞌa̱ttɨnɨm.
1 Ignorais, irmãos {falo aos que têm conhecimentos jurídicos}, que a lei só tem domínio sobre o homem durante o tempo que vive?
2 Ku nꞌukpɨkta̱a̱jkɨnt, ku tuꞌuk ja tøꞌøxyøjk yꞌamajtskꞌaty, kutujkøjxpts ja tmøøtꞌamajtskꞌaty ja ñɨya̱a̱ꞌy pønɨ ja̱a̱kjujkyꞌa̱jtpnɨm jaꞌ; kuts ja yꞌøøky ja ñɨya̱a̱ꞌy jøts ja nayɨdeꞌen ja kutujk ñɨwa̱ꞌa̱chɨ, ku yꞌøøky pøn ja yꞌity møøt yꞌamajtskꞌaty.
2 Assim, a mulher casada está sujeita ao marido pela lei enquanto ele vive; mas, se o marido morrer, fica desobrigada da lei que a ligava ao marido.
3 Kuts ja tøꞌøxy jaduꞌuk ya̱a̱ꞌdyøjk tꞌadsøy jam ja ñɨya̱a̱ꞌy yjajujkyꞌatynɨm, pøkyts ja tyumpy; kuts ja kyuꞌøøgyɨ, nɨwa̱a̱jtsɨp ja kutujk jaꞌ, øy ja møøt jaduꞌuk ja ya̱a̱ꞌdyøjk yꞌamajtskɨt, jøts kaꞌap ja pyøkyɨ.
3 Por isso, enquanto viver o marido, se se tornar mulher de outro homem, será chamada adúltera. Porém, morrendo o marido, fica desligada da lei, de maneira que, sem se tornar adúltera, poderá casar-se com outro homem.
4 Jadeꞌents mee mɨguꞌuktøjk ɨdøꞌønmɨdɨ pønɨ nɨwɨneꞌen ja Cristo mjaꞌatyɨdɨ, myiknɨwa̱ꞌa̱tsꞌa̱jtnɨyɨp meets ja Moisés kyutujk, tøxɨ mee ñamyayɨ kuꞌøøky mdañ ku ja pøky tø wyɨndɨgøy jøts ja wenkpɨ xpadøkɨdɨ. Ja Cristo meets ɨxya̱m mjaꞌa̱jtnɨyɨdɨp pøn jujkpyøjk xemɨkøjxp, jaꞌagøjxp ja yja̱jty jøts jadeꞌenꞌampy nmɨduꞌunɨndɨt ja Dios.
4 Assim, meus irmãos, também vós estais mortos para a lei, pelo sacrifício do corpo de Cristo, para pertencerdes a outrem, àquele que ressuscitou dentre os mortos, a fim de que demos frutos para Deus.
5 Ku adøm yꞌijty pøky yꞌagujkp ndsɨna̱a̱ꞌyɨmnɨmdɨ, jøts ja kutujk jaꞌ ja wya̱ꞌa̱ñ jøts ja tyikjɨnaxy adøm ja ngaꞌøwyɨnma̱a̱ꞌñ, ku ja ngabaduꞌuñɨndɨ jøts ja nɨti nɨtsoꞌokꞌa̱jtɨn xkadukjøpꞌijxyɨndɨ.
5 De fato, quando estávamos na carne, as paixões pecaminosas despertadas pela lei operavam em nossos membros, a fim de frutificarmos para a morte.
6 Ɨxya̱mts tø xnɨwa̱a̱jchɨm jaꞌabɨ kutujk, tø ja ñamyayɨ nguꞌøꞌjkyɨm jøts ja tø xukꞌɨxma̱jchɨm ja myøkꞌa̱jtɨn; jøts adøm tø nꞌawa̱ꞌa̱tspɨdsøꞌømyɨndɨ, tuꞌugyɨts nmɨduꞌunɨnt ja Dios jøts ja yꞌEspíritu Santo ja jemy jujkyꞌa̱jtɨn xukmɨꞌejtɨnt midi xemɨkøjxp, jøts kaꞌap jaꞌabɨ møja̱a̱ꞌgyutujkɨn xꞌukꞌanaꞌamnandɨt midi yꞌijty nbaduꞌuñɨndɨp.
6 Agora, mortos para essa lei que nos mantinha sujeitos, dela nos temos libertado, e nosso serviço realiza-se conforme a renovação do Espírito e não mais sob a autoridade envelhecida da letra.
7 ¿Wa̱ꞌa̱nɨm jøts ku ja kutujk pyøkyɨ? ¡Kaꞌap! Ku jeexyɨp ja kutujk kyaꞌity, kaꞌ øts jeexyɨp nnɨja̱wɨ ti pøkyꞌa̱jtp, ku ja jeexyɨp tkanɨgajpxy kudam ja pyøkyɨ ku ja nmɨguꞌuk pyɨkta̱ꞌa̱ky njanchpøkwa̱ꞌa̱nxant.
7 Que diremos, então? Que a lei é pecado? De modo algum. Mas eu não conheci o pecado senão pela lei. Porque não teria idéia da concupiscência, se a lei não dissesse: Não cobiçarás {Ex 20,17}.
8 Jaꞌagøjxpts ja pøky tø myøjtøkɨ jøts ja myøjꞌaty. Pønɨ sa̱ ja kutujk yjaꞌaneꞌemy jadeꞌents øts ja nnɨja̱wɨ midiꞌibɨ kaꞌøy, jøts øts ja jɨnaxy nduñ sa̱m øts yꞌijty ngaꞌadɨꞌɨch ku øts ja kutujk nganɨja̱wɨnɨm. Ku ja kutujk kyaꞌity, kaꞌats ø nnɨja̱wɨ midi pøky.
8 Foi o pecado, portanto, que, aproveitando-se da ocasião que lhe foi dada pelo preceito, excitou em mim todas as concupiscências; porque, sem a lei, o pecado estava morto.
9 Tø øts jadeꞌen njaty ku ja kutujk kaꞌ nnɨja̱wɨnɨm, tøøp ø nja̱wɨ nꞌadɨꞌɨch, kaꞌ nja̱wɨ ja pøky. Kuts ø tø nnɨja̱wɨ sa̱ kutujk yꞌaneꞌemy, jøts øts ja nbøky nja̱wɨ yja̱a̱ktyimyajada̱kꞌadɨꞌɨch, jøts øts ja kawɨndem pa̱a̱dyɨm xukꞌijxy ja øyꞌa̱jtɨn ja kunuuꞌkxɨn.
9 Quando eu estava sem a lei, eu vivia; mas, sobrevindo o preceito, o pecado recobrou vida,
10 Wɨmbet øts ja nduñ sa̱ ja yjaꞌaneꞌemy, midiꞌibɨk øts ɨdøꞌøn xukpa̱a̱tp ja øyꞌa̱jtɨn, tø øts ja neꞌegɨ xyikpøkpyety.
10 e eu morri. Assim o mandamento, que me devia dar a vida, conduziu-me à morte.
11 Ja pøky neꞌegɨ na̱nkmyøjtøjkɨyɨp pønɨ sa̱ ja kutujk yꞌaneꞌemy jøts øts ja wɨnꞌøøꞌnɨn tø xmøꞌøy. Nay ja kutujk øts jadɨgojk xanɨka̱jpxp ja oꞌjkɨn tɨgøꞌøyɨn.
11 Porque o pecado, aproveitando da ocasião do mandamento, seduziu-me, e por ele me levou à morte.
12 Ja kutujk, øy jaꞌ, jøts øy wa̱ꞌa̱ts yikutuky nayɨdeꞌen, øyꞌa̱jtɨngøjxp tɨyꞌa̱jtɨngøjxp yikutuky.
12 Por conseguinte, a lei é santa e o mandamento é santo, e justo, e bom...
13 Jøts pønɨ øy tam ja kutujk, ¿sudsots øts ja xpayøꞌøy, jøts øts ja ñamyayɨ xukꞌejxnɨ ja oꞌjkɨn tɨgøꞌøyɨn? Jøts øy ja kutujk, ja pøky øts jadeꞌen xyikꞌejtnɨp øøky tɨgøy, kaꞌ ti jøpꞌejxɨn, jøts øts ja jadeꞌen xuknɨja̱wɨ jøts ku jaꞌ pyøkyɨ; tamɨbøkɨ midi øy, jøts øts ja kutujk jadeꞌen xuknɨja̱wɨ jøts ku ja pøky nɨ sudsoꞌampy kyaꞌøyɨ.
13 Então o que é bom tornou-se causa de morte para mim? De certo que não. Foi o pecado que, para se mostrar realmente pecado, acarretou para mim a morte por meio do que é bom, a fim de que, pelo mandamento, o pecado se fizesse excessivamente pecaminoso.
14 Jøts nnɨja̱ꞌwɨndɨp adøm jøts ku ja kutujk Dios tjaꞌajɨ. Jøts pojkpɨtumbɨja̱a̱ꞌyꞌa̱jtp øts, jadeꞌenꞌampy øts ja pøky xmɨmajada̱ꞌa̱ky.
14 Sabemos, de fato, que a lei é espiritual, mas eu sou carnal, vendido ao pecado.
15 Kaꞌ øts nja̱ꞌgyukɨ pø ti ø xja̱jtp, tum jɨwɨmbejts ø nduñ, kuts ja njatunwa̱ꞌa̱ñ midi øy, ja kyaꞌøybɨ øts neꞌegɨ xmɨmajada̱kp midi njagatunwampy.
15 Não entendo, absolutamente, o que faço, pois não faço o que quero; faço o que aborreço.
16 Kuts øts ja nduñ ja kaꞌøybɨ midi njagawampy, jadeꞌengøjxp nnɨja̱wɨ ku ja kutujk yꞌøyɨ, jaꞌabɨ kutujk kaꞌaxɨ tyikutuky jøts jaꞌabɨ nduꞌunɨnt.
16 E, se faço o que não quero, reconheço que a lei é boa.
17 Kidi øtsɨp ja køꞌøm ñamyayɨ jadeꞌen ndyimyjatumpy, ja pøky jadeꞌen adøtsp midi ø nnɨkøjxpꞌajtpy.
17 Mas, então, não sou eu que o faço, mas o pecado que em mim habita.
18 Nnɨja̱ꞌwɨp øts sa̱ ja̱a̱ꞌyꞌa̱jtɨn yikjagyepy, nɨwɨneꞌen ja kaꞌøyꞌa̱jtɨn kyayikmøødɨ; njatsøkyꞌajtpy øts jøts ja øybɨ nduꞌunt, nɨ kaꞌapts øts ja nduñ.
18 Eu sei que em mim, isto é, na minha carne, não habita o bem, porque o querer o bem está em mim, mas não sou capaz de efetuá-lo.
19 Kaꞌ øts ja øybɨ tsujpɨ nduñ midi njatsøjkpy, tum ja kaꞌøybɨ ø ndunꞌadɨchpy midi njagatunwampy.
19 Não faço o bem que quereria, mas o mal que não quero.
20 Kuts øts ɨdøꞌøn ja nduñ jadeꞌen midi ø ngatsøjkpy, kaꞌap øts ja køꞌøm ndsøkyøjxp nduñ, pø ja pøkxyɨ øts ja jadeꞌen xuktump midi ø nnɨkøjxpꞌajtpy.
20 Ora, se faço o que não quero, já não sou eu que faço, mas sim o pecado que em mim habita.
21 Jadeꞌen njaty ngubety, ku øts ja njatunwa̱ꞌa̱ñ midi øy midi tsuj jøts tum ja kaꞌøybɨ ø ndumpy.
21 Encontro, pois, em mim esta lei: quando quero fazer o bem, o que se me depara é o mal.
22 Wa̱mp øts nꞌa̱m njotp jøts ku øts ndsojkɨ ja Dios kyutujk;
22 Deleito-me na lei de Deus, no íntimo do meu ser.
23 kuts ø køꞌøm nnayꞌijxyɨ, jøts ø nja̱wɨ jøts ku ja ja̱a̱ꞌyꞌa̱jtɨn kaꞌap jadeꞌen ttsøky sa̱m ø njawɨnmay, ja pøkyts ɨdøꞌøn xuktump midi ø nnɨkøjxpꞌajtpy, jøts jaꞌ ø xkamajtstutp jøts ja øybɨ nduꞌunt.
23 Sinto, porém, nos meus membros outra lei, que luta contra a lei do meu espírito e me prende à lei do pecado, que está nos meus membros.
24 Ja Dios øts ndagødøjkɨp ja nwɨnma̱a̱ꞌyɨn jøts øts nbaduujnɨt ja kyutujk, jøts øts ja nja̱a̱ꞌyꞌa̱jtɨn jaꞌ ja yꞌadsɨnaapy ja pøktyuꞌunɨn, jaꞌ ja mɨmajada̱a̱jkɨp. ¡Ti ø njanchꞌayøøy! ¿Pøn øts ja pøky xuknɨtsoꞌokꞌa̱tp midi øts jam nɨkøjxpꞌajtpy, midi øts xyikꞌookwa̱mp xyiktɨgøøwya̱mp? Kuuyɨ Dios amuum, nwɨndsønꞌa̱jtɨm Jesucristo køjxp yikpa̱a̱ty ja nɨtsoꞌokꞌa̱jtɨn jaꞌayɨ. ¡Janch møj ja Dios!
24 Homem infeliz que sou! Quem me livrará deste corpo que me acarreta a morte?...
25 — ausente —
25 Graças sejam dadas a Deus por Jesus Cristo, nosso Senhor! Assim, pois, de um lado, pelo meu espírito, sou submisso à lei de Deus; de outro lado, por minha carne, sou escravo da lei do pecado.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.