Lucas 1
Tlahuitoltepec Mixe NT (MXP_WBT) vs VC
1 Mɨguꞌuk Teófilo, may ja ja̱a̱ꞌy tø tjajaadya̱nwa̱ꞌa̱ndɨ tyimyjadeꞌen ja madya̱ꞌa̱ky sa̱m øøts ja nmɨguꞌuk tø tꞌejxtɨ pøn ja Jesús kyudanaadyɨp. Nayɨdeꞌen sa̱m øøts ja tø nyiktukꞌejxyɨn, sa̱m øøts ja tø nꞌɨxpikyɨn, jadeꞌents ja tjaja̱ꞌwa̱ꞌa̱ndɨ pøn jaty tꞌejxtøø tnɨja̱ꞌwɨdøø sa̱ jaty choꞌonda̱a̱jky. Jaꞌats tø pyudøkɨyɨdɨ jøts ja øgyajpxy ømyadya̱ꞌa̱ky ja tka̱jpxwa̱ꞌkxtɨt. Nay tøts øts ja nbemuky ngonmuky ti jaty tuujnøø ku ya̱ꞌa̱t øgyajpxy ømyadya̱ꞌa̱ky choꞌonda̱a̱jky. Ɨxya̱mts mets ja jadeꞌen ndyimdyanɨjayɨ, jøts wa̱ꞌa̱ts xnɨja̱wɨt ja tɨyꞌa̱jtɨn, sa̱ jaty tø myiknøjmɨ ku ja tø myiktukmadøy yøꞌøbɨ ɨxpøjkɨn.
1 Muitos empreenderam compor uma história dos acontecimentos que se realizaram entre nós,
2 — ausente —
2 como no-los transmitiram aqueles que foram desde o princípio testemunhas oculares e que se tornaram ministros da palavra.
3 — ausente —
3 Também a mim me pareceu bem, depois de haver diligentemente investigado tudo desde o princípio, escrevê-los para ti segundo a ordem, excelentíssimo Teófilo,
4 — ausente —
4 para que conheças a solidez daqueles ensinamentos que tens recebido.
5 Ɨxya̱m ɨdøꞌøn choꞌonda̱ꞌa̱ky ja madya̱ꞌa̱ky. Ku døꞌøn ja Herodes wyɨnaty reyꞌaty jam Judea, jamts ja teety wyɨnaty tuꞌuk chøønɨ pøn txøøwꞌa̱jtp Zacarías, jaꞌ yꞌijty møøt tyuñ tukpiky ja teetyøjktɨ pøn yiktejp Abías. Elisabet ja ñɨdøꞌøxy xyøøw, teety Aarón ja tyeetyꞌa̱pꞌa̱jtmɨp.
5 Nos tempos de Herodes, rei da Judéia, houve um sacerdote por nome Zacarias, da classe de Abias; sua mulher, descendente de Aarão, chamava-se Isabel.
6 Janch øy ja̱a̱ꞌy ɨdøꞌøn ja amajtsktɨ, pyaduujnɨdɨp ɨdøꞌøn Dios kyutujk jaꞌ pønɨ ti ja yiktaꞌanaꞌamdɨp. Jadeꞌents ja kaꞌap pøn sa̱ ñɨɨꞌmxyɨdɨ, jadeꞌen ja kaꞌap pøn pyøkyꞌijxyɨdɨ.
6 Ambos eram justos diante de Deus e observavam irrepreensivelmente todos os mandamentos e preceitos do Senhor.
7 Kaꞌats ja yꞌuꞌnk ja teedɨ, nɨ ja Elisabet kaꞌap ja yꞌuꞌnkpa̱a̱ty, tyimyaja̱a̱ꞌñɨdɨ ja namajtsk wyɨnaty.
7 Mas não tinham filho, porque Isabel era estéril e ambos de idade avançada.
8 Xjats tukꞌojk ja Zacarías yja̱a̱ꞌy tyaja̱ꞌjtɨdøø jøts ja ttuujnɨdɨt ja wɨndsøꞌjkɨn ja Dios.
8 Ora, exercendo Zacarias diante de Deus as funções de sacerdote, na ordem da sua classe,
9 Jadeꞌen ɨdøꞌøn ja tkostumbrɨꞌa̱ttɨ ku ja teetyøjk ja jadeꞌen tyaja̱ꞌa̱dyɨdɨ, wɨnets ja tnɨwøjtɨ pøn jap uktøkɨp jap ma̱ ja Dios yikwɨndsøꞌøgɨ, ma̱ poom tyøy. Xjats Zacarías ja ojts tyimdyaja̱ꞌa̱dyɨ, jaꞌ ja poom ojts tyiktøy.
9 coube-lhe por sorte, segundo o costume em uso entre os sacerdotes, entrar no santuário do Senhor e aí oferecer o perfume.
10 Ɨxam ja poom wyɨnaty jadeꞌen tyøy, jøts nɨdukɨꞌɨyɨ ja mayja̱a̱ꞌy ɨxap yjancha̱pka̱jpxmɨdɨ jap tsa̱ptøjkwimpy.
10 Todo o povo estava de fora, à hora da oferenda do perfume.
11 Wɨnets ja Zacarías tꞌejxpa̱a̱jty tuꞌuk ja Dios yꞌa̱nkɨlɨs jøts ku ja jap aga̱ꞌñꞌampy tyanɨ ma̱ ja poom yikpɨkta̱ꞌa̱ky.
11 Apareceu-lhe então um anjo do Senhor, em pé, à direita do altar do perfume.
12 Ku Zacarías ja ojts jadeꞌen tꞌejxpa̱a̱ty, nɨ sudsoꞌampy ja kyaꞌukwɨnma̱a̱ꞌnbya̱tnɨ, tsøꞌøgɨ ja janchyikꞌoꞌjknɨyɨp.
12 Vendo-o, Zacarias ficou perturbado, e o temor assaltou-o.
13 Xjats ja a̱nkɨlɨs ja ñɨma̱a̱jyøø: ―Zacarías, kidi mdsøꞌøgɨ, tø Dios mga̱jpxa̱a̱jkɨn mmadoꞌoxɨyɨ jøts pya̱a̱tp mnɨdøꞌøxy Elisabet tuꞌuk ja mutskuꞌnk. Mba̱a̱ttɨp mꞌuꞌnk tuꞌuk, Juan ja mdukxøøwꞌa̱ttɨp.
13 Mas o anjo disse-lhe: Não temas, Zacarias, porque foi ouvida a tua oração: Isabel, tua mulher, dar-te-á um filho, e chamá-lo-ás João.
14 Mdaxonda̱ꞌa̱kp jaꞌ mdajotkujkꞌa̱tp jaꞌ, jøts may ja ja̱a̱ꞌy ja nayɨdeꞌen ttajotkujkꞌa̱ttɨt ku ja kyaxøꞌøkt.
14 Ele será para ti motivo de gozo e alegria, e muitos se alegrarão com o seu nascimento;
15 Jaꞌats møk nøjkx ja kunuuꞌkxɨn tmøøtꞌaty jam Dios wyɨngujkp. Nɨwɨneꞌenɨn ja nøø ja tkatunkꞌa̱tt, kaꞌap ja yꞌamuꞌukyja̱a̱ꞌyꞌa̱tt. Jaayɨp ja Espíritu Santo tyuktatøjknɨyɨ ja wyɨnma̱a̱ꞌñ ya̱m ja kaꞌanɨm myiñ na̱xwiiñ.
15 porque será grande diante do Senhor e não beberá vinho nem cerveja, e desde o ventre de sua mãe será cheio do Espírito Santo;
16 Jaꞌats ja Israelɨt ja̱a̱ꞌy tyukja̱ꞌmyatsp tyukja̱ꞌbya̱a̱tp ja Dios Teety jadɨgojk.
16 ele converterá muitos dos filhos de Israel ao Senhor, seu Deus,
17 Jawyeen ja Juan myeꞌent, jaanɨmts ja nwɨndsønꞌa̱jtɨm myeꞌent. Nayɨdeꞌen wɨnma̱a̱ꞌñ nayɨdeꞌen kutujk ja tmɨmeꞌent sa̱m ja Dios kyugajpxyɨn, ja Eliasꞌa̱jtpɨ. Jadeꞌents ja uꞌnkteety uꞌnkta̱a̱k ja tyikjotɨmbett, jøts kaꞌ ti tsep nɨti akɨ møøt chøønɨdɨt yꞌuꞌnktɨ yꞌuna̱ꞌjktɨ, jøts ñayikmadoꞌop jaꞌ pøn kidyimyadoodɨp. Jadeꞌents ja tyiktøøjɨt tyiktuuda̱a̱jkɨt ja ja̱a̱ꞌy wyɨnma̱a̱ꞌñ jøts ja tjøpꞌejxtɨt ja nwɨndsønꞌa̱jtɨm.
17 e irá adiante de Deus com o espírito e poder de Elias para reconduzir os corações dos pais aos filhos e os rebeldes à sabedoria dos justos, para preparar ao Senhor um povo bem disposto.
18 Jadeꞌen ja Zacarías yiknɨma̱a̱y, xjats ja a̱nkɨlɨs ja tꞌamɨdøøy: ―¿Sudsoꞌampy øts ya̱ꞌa̱t ndajotkujkꞌa̱tt jøts ku yø tɨy janch, pø tum møja̱a̱ꞌñɨts øøts amajtsk?
18 Zacarias perguntou ao anjo: Donde terei certeza disto? Pois sou velho e minha mulher é de idade avançada.
19 Xjats a̱nkɨlɨs ja yꞌadsojøø: ―Gabrielꞌa̱jtp øts, jøts Dios ø nmɨdumpy; jaꞌ øts ɨdøꞌøn tø xkexy jøts mets ya̱ꞌa̱t a̱a̱w ayuujk ndukmadoꞌot.
19 O anjo respondeu-lhe: Eu sou Gabriel, que assisto diante de Deus, e fui enviado para te falar e te trazer esta feliz nova.
20 Jabɨ kaꞌapxɨ jatyɨ tø xmɨbiky sa̱ me tø nnøjmɨ, ta̱nts ɨnet uum, jaanɨm me mga̱jpxt ku ja mꞌuꞌnk kyaꞌaxt. Ja̱tp kubatp ɨdøꞌøn ya̱ꞌa̱t jadeꞌen sa̱ ø tø nwa̱ꞌa̱ñ.
20 Eis que ficarás mudo e não poderás falar até o dia em que estas coisas acontecerem, visto que não deste crédito às minhas palavras, que se hão de cumprir a seu tempo.
21 Ɨxap ɨdøꞌøn mayja̱a̱ꞌy tꞌawejxtɨ ja Zacarías, maadyɨp ta̱jtɨp ja jap ku ja jadɨneꞌen tya̱ꞌñɨnɨ jeky jap tsa̱ptøjkjøtpy.
21 No entanto, o povo estava esperando Zacarias; e admirava-se de ele se demorar tanto tempo no santuário.
22 Xjats ku ja pyɨdsɨɨmy, kaꞌap yꞌa̱a̱w yꞌayuujk ja tꞌukya̱jknɨ, jøts ja tyimyjatyɨ tja̱ꞌgyukɨdøø kudamɨk ja wyɨnaty tø yꞌejxjøøxy yꞌejxma̱ꞌa̱ty jap tsa̱ptøjkjøtpy. Nugo ja jaꞌayɨ tnɨdonɨ, tøyɨ ja wyɨnaty yꞌuuꞌmnɨ.
22 Ao sair, não lhes podia falar, e compreenderam que tivera no santuário uma visão. Ele lhes explicava isto por acenos; e permaneceu mudo.
23 Kuts xyøøw ja ojts tyikaꞌpxy wɨna̱a̱k xøøw ja wyɨnaty tø yiktaguwa̱nɨ tꞌadsøønɨt ja tsa̱ptøjk, wɨnets ja ñøjkxnɨ tyɨga̱m.
23 Decorridos os dias do seu ministério, retirou-se para sua casa.
24 Jøts ja ñɨdøꞌøxy Elisabet ja nay jatyɨ yjøtpyꞌa̱jtnɨ ku ja et ja xøøw jadeꞌen yꞌukna̱jxy, magoxk poꞌ ja yꞌijty jap tyøkjøtpy jadɨneꞌen ja kyaꞌukpɨdsømnɨ. Yɨdeꞌen ja wyɨnmay jøts ja wya̱ꞌa̱ñ:
24 Algum tempo depois Isabel, sua mulher, concebeu; e por cinco meses se ocultava, dizendo:
25 “Jaꞌagøjxp Dios tø ttuñ ja mayꞌa̱jt jøts øts ja ja̱a̱ꞌy xkaꞌukmɨꞌajknɨyɨt.”
25 Eis a graça que o Senhor me fez, quando lançou os olhos sobre mim para tirar o meu opróbrio dentre os homens.
26 Xjats ja Dios kɨdudujk poꞌ tkejxy ja yꞌa̱nkɨlɨs Gabriel jam Galileɨt na̱xjotp ma̱ ja ka̱jp txøøwꞌa̱ty Nazaret,
26 No sexto mês, o anjo Gabriel foi enviado por Deus a uma cidade da Galiléia, chamada Nazaré,
27 jøts ja tꞌatsꞌext ja tøꞌøxyøjk pøn txøøwꞌa̱jtp María, øy yikxon ja yja̱a̱ꞌyꞌaty. Nɨwa̱ꞌa̱ñ ja wyɨnaty yꞌejtnɨ jøts ja tmøøtꞌamajtskɨt tuꞌuk ja ya̱a̱ꞌdyøjk midi txøøwꞌa̱jtp José, ja rey David yꞌa̱pta̱tsk.
27 a uma virgem desposada com um homem que se chamava José, da casa de Davi e o nome da virgem era Maria.
28 Xjats ɨdøꞌøn a̱nkɨlɨs ja jam tnɨdøjkɨyɨɨꞌñ ma̱ ja jam wyɨnaty chøønɨ jøts ja tnɨma̱a̱y: ―¡Dios køjxp nga̱jpxpøøꞌkxy, tø ja mmayꞌatyɨyɨ! Ɨxa mets ja nwɨndsønꞌa̱jtɨm møøt mꞌejtnɨ; tø ja Dios njantyimgyunuuꞌkxyɨ ku nadyuꞌuk tø myikꞌaꞌejxɨ wɨneꞌenɨn mdøꞌøxyøjkꞌa̱ttɨ na̱xwiiñ.
28 Entrando, o anjo disse-lhe: Ave, cheia de graça, o Senhor é contigo.
29 Kuts ja twɨnꞌejxpejty ja a̱nkɨlɨs jøts ku ja jadeꞌen myɨgajpxyɨ, ñɨgyuma̱a̱p ja tyimyja̱ꞌwyɨyɨɨꞌñ, jadeꞌen ja køꞌøm ñawyɨnma̱a̱ꞌnxyɨyɨ ti ja jadeꞌen ttaka̱jpxpooꞌkxɨyɨp.
29 Perturbou-se ela com estas palavras e pôs-se a pensar no que significaria semelhante saudação.
30 Jøts ja a̱nkɨlɨs ñɨma̱a̱jyøø: ―María, kidi mdsøꞌøgɨ, tø Dios mꞌøyꞌijxyɨyɨ, mjanchtajotkujkꞌa̱jtɨp jaꞌ.
30 O anjo disse-lhe: Não temas, Maria, pois encontraste graça diante de Deus.
31 Mjøtpyɨp mets, mba̱a̱tp tuꞌuk mma̱jnkuꞌnk, JESÚS ja mdukxøøwꞌa̱tp.
31 Eis que conceberás e darás à luz um filho, e lhe porás o nome de Jesus.
32 Møk wɨnma̱a̱ꞌñ møk kutujk ja myøøtꞌa̱tp; Dios Uꞌnk ja yiktejt, yikutujkpɨ Dios Teety ja pyɨkta̱ꞌa̱gɨyɨt sa̱m ja yꞌa̱pteetyꞌamøj David,
32 Ele será grande e chamar-se-á Filho do Altíssimo, e o Senhor Deus lhe dará o trono de seu pai Davi; e reinará eternamente na casa de Jacó,
33 jøts ja wyɨndsønꞌa̱tt jam Israelɨt yꞌetjotp xemɨkøjxp; nɨwɨndem ja kyutujk ja kyakøxt kyana̱xt.
33 e o seu reino não terá fim.
34 Xjats ja María tyiktɨɨy ja a̱nkɨlɨs: ―¿Ti sudso døꞌøn ja ndejɨn jadeꞌen yja̱tt? Pø kaꞌanɨmts øts nnɨya̱a̱ꞌy nba̱a̱ty.
34 Maria perguntou ao anjo: Como se fará isso, pois não conheço homem?
35 Wɨnets ja a̱nkɨlɨs yꞌadsøøy jøts ja wya̱a̱ñ: ―Ja Espíritu Santo mnɨmenɨyɨp, jøts ja Dios Teety tsa̱jpjøtpyɨt jaꞌ myøkꞌa̱jtɨn jadeꞌen mdunɨyɨp. Jøts paty ja nɨwɨneꞌenɨn tkayikpøktyuꞌunt, wa̱ꞌa̱ts ja yꞌett midi ɨdøꞌøn myikaꞌaxp. Tø ja jadeꞌen ttanɨbɨkta̱a̱gɨ jøts ja Dios Uꞌnk yiktejt.
35 Respondeu-lhe o anjo: O Espírito Santo descerá sobre ti, e a força do Altíssimo te envolverá com a sua sombra. Por isso o ente santo que nascer de ti será chamado Filho de Deus.
36 Ñayɨ pya̱a̱tp ja mmɨguꞌuk Elisabet mya̱jnkuꞌnk tuꞌuk, øy ɨdøꞌøn ja yjamøja̱a̱ꞌyɨñɨ. Ɨxya̱m ja tudujk poꞌ kujk ttsømꞌity ja yꞌuꞌnk ya̱m ja kaꞌ tyimyꞌukyikjøpꞌijxy jøts yꞌuꞌnk ja tpa̱a̱tt.
36 Também Isabel, tua parenta, até ela concebeu um filho na sua velhice; e já está no sexto mês aquela que é tida por estéril,
37 Kaꞌ Dios ti kyamayɨyɨ.
37 porque a Deus nenhuma coisa é impossível.
38 Xjats ja María wya̱a̱ñ: ―Aneꞌemy øts ja Dios xyikꞌity; wan øts ja jadeꞌen xuñ sa̱m ja tø wya̱ꞌa̱ñɨn. Wɨnets ja a̱nkɨlɨs jatyɨ chooꞌna̱a̱.
38 Então disse Maria: Eis aqui a serva do Senhor. Faça-se em mim segundo a tua palavra. E o anjo afastou-se dela.
39 Jøts ja María nayɨ wɨnet et anøø adsuꞌjky ojts ñijkxy jam kojpkjotp ma̱ ja ka̱jp wyɨnaty tuꞌuk jam Judeɨt ña̱xjotp,
39 Naqueles dias, Maria se levantou e foi às pressas às montanhas, a uma cidade de Judá.
40 jøts ja ojts tyøkɨ Zacarías tyøjkjotp, jamts ja ojts tka̱jpxpøøꞌkxy ja Elisabet.
40 Entrou em casa de Zacarias e saudou Isabel.
41 Kuts Elisabet ja jadeꞌen tmadøøy ku María ja jadeꞌen kya̱jpxpøøꞌkxyɨ, jatyɨ ja tyimyja̱ꞌwɨyɨɨꞌñ yjotp ku ja mutsk yꞌadɨɨjch, wɨnets ja Espíritu Santo ja amuum tyatøjkɨyøø.
41 Ora, apenas Isabel ouviu a saudação de Maria, a criança estremeceu no seu seio; e Isabel ficou cheia do Espírito Santo.
42 Jøts ja yɨdeꞌen møk yjantyimwya̱a̱ñ: ―Tø Dios mjantyimgyunuuꞌkxyɨ ku tø myikꞌaꞌejxɨ wɨneꞌenɨn ndøꞌøxyøjkꞌa̱jtɨndɨ na̱xwiiñ, jøts yø mꞌuꞌnk nayɨdeꞌen tø yikunuuꞌkxy.
42 E exclamou em alta voz: Bendita és tu entre as mulheres e bendito é o fruto do teu ventre.
43 ¡Tyimdyi øts tyimbyøn øts ku øts nwɨndsønꞌa̱jtɨm tya̱a̱guꞌnk xkuga̱jpxɨ!
43 Donde me vem esta honra de vir a mim a mãe de meu Senhor?
44 Jaꞌayɨ ja mga̱jpxpooꞌkxɨn tø ndyimyadøy, jatyɨ øts nꞌuꞌnk ja xonda̱ꞌa̱gyɨ tø yjantyimyikꞌadɨꞌɨchɨyɨ.
44 Pois assim que a voz de tua saudação chegou aos meus ouvidos, a criança estremeceu de alegria no meu seio.
45 Nekɨm xøñɨm mets ku ja tø xjanchja̱wɨ xkunuuꞌkxyja̱wɨ, ja̱tp kubatp ɨdøꞌøn yø jadeꞌen sa̱ yø Dios tø tyikutuky.
45 Bem-aventurada és tu que creste, pois se hão de cumprir as coisas que da parte do Senhor te foram ditas!
46 Xjats ja María wya̱a̱ñ:
46 E Maria disse: Minha alma glorifica ao Senhor,
47 — ausente —
47 meu espírito exulta de alegria em Deus, meu Salvador,
48 — ausente —
48 porque olhou para sua pobre serva. Por isto, desde agora, me proclamarão bem-aventurada todas as gerações,
49 — ausente —
49 porque realizou em mim maravilhas aquele que é poderoso e cujo nome é Santo.
50 — ausente —
50 Sua misericórdia se estende, de geração em geração, sobre os que o temem.
51 — ausente —
51 Manifestou o poder do seu braço: desconcertou os corações dos soberbos.
52 — ausente —
52 Derrubou do trono os poderosos e exaltou os humildes.
53 — ausente —
53 Saciou de bens os indigentes e despediu de mãos vazias os ricos.
54 — ausente —
54 Acolheu a Israel, seu servo, lembrado da sua misericórdia,
55 — ausente —
55 conforme prometera a nossos pais, em favor de Abraão e sua posteridade, para sempre.
56 Xjats ja María jam tmøøta̱a̱ꞌnɨyɨɨꞌñ tɨgøøk poꞌ ja Elisabet; ku jadeꞌen ña̱jxy, jaanɨmts ja ñøjkxna̱a̱ tyøjkwɨndum.
56 Maria ficou com Isabel cerca de três meses. Depois voltou para casa.
57 Xjats ja xøøw ja poꞌ tpa̱a̱jty juunɨ et ja Elisabet kyaꞌaxt. Jadeꞌents ɨdøꞌøn yikaxɨꞌɨky tuꞌuk ja mya̱jnkꞌuꞌnk.
57 Completando-se para Isabel o tempo de dar à luz, teve um filho.
58 Jatyɨ ja myɨguꞌuktøjktɨ myɨgujøøndɨ myɨgudøjktɨ ñɨmejnɨdɨ. Janch yikajxa̱kp jaꞌ ku ja tnɨja̱ꞌwɨdøø jøts ku ja Dios wyɨnaty ja kunuuꞌkxɨn møj tø myøꞌøyɨyɨ.
58 Os seus vizinhos e parentes souberam que o Senhor lhe manifestara a sua misericórdia, e congratulavam-se com ela.
59 Jøts ja kɨduktujk xøøw tyiknøjkxtøø ja maxuꞌnk jøts ja ejxa̱ꞌa̱n yikmoꞌot ñeꞌkxkøjxp, jamts ja tpɨkta̱ꞌa̱kwa̱jnɨdɨ ja xyøøw sa̱m ja tyeety xyøøwꞌatyɨn Zacarías.
59 No oitavo dia, foram circuncidar o menino e o queriam chamar pelo nome de seu pai, Zacarias.
60 Jøts ja tya̱a̱k, kaꞌap ja tkupiky, yɨdeꞌen ja wya̱a̱ñ: ―Kaꞌ, kaꞌap yø jadeꞌen txøøwꞌa̱tt. Juan yø xyøøwꞌa̱tp.
60 Mas sua mãe interveio: Não, disse ela, ele se chamará João.
61 Xjats ja yiknɨma̱a̱y: ―¿Tiku yø jadeꞌen yiktejt? Pø kaꞌats ja mmɨguꞌuktøjk jadeꞌen pøn txøøwꞌaty.
61 Replicaram-lhe: Não há ninguém na tua família que se chame por este nome.
62 Wɨnets ja tyiktøødøø ja uꞌnkteety ti tyukxøøwꞌa̱tp ja yꞌuꞌnk, nugo ja ttanɨdonɨdɨ.
62 E perguntavam por acenos ao seu pai como queria que se chamasse.
63 Jøts ja ojts tꞌamɨdøy tuꞌuk peda̱sɨ ja puuꞌyuꞌnk ma̱ ja tkøxja̱jyɨt ja xyøøw, xjats tpɨkta̱a̱jky: “Juan yø xyøøw.” Jøts ja ja̱a̱ꞌy ñɨgyuma̱a̱p yjanchja̱jttøø ku ja tꞌejxtøø jadeꞌen.
63 Ele, pedindo uma tabuinha, escreveu nela as palavras: João é o seu nome. Todos ficaram pasmados.
64 Jøts ja Zacarías nay jatyɨ ojts yꞌawijy jadɨgojk, jatyɨ Dios ja tka̱jpxpøøꞌkxy, møk ja ttukmøja̱wɨ.
64 E logo se lhe abriu a boca e soltou-se-lhe a língua e ele falou, bendizendo a Deus.
65 Jaꞌagøjxp ja ñɨgyuma̱a̱p tja̱ꞌwɨdøø ja tøkꞌayøꞌøbyɨdɨ, jatyɨ ja ojts tka̱jpxyøꞌøgyojtɨ sa̱ wyɨnaty tø yjaty kyubety, jøts ja yiknɨja̱ꞌwɨyɨɨꞌñ wɨneꞌenɨn ja Judeɨt ja̱a̱ꞌy jam chøønɨdɨ yꞌetjotp.
65 O temor apoderou-se de todos os seus vizinhos; o fato divulgou-se por todas as montanhas da Judéia.
66 Pøn jaty ja jadeꞌen tnɨmadoodɨp, nugo ja tkumayɨdɨ tkuda̱jɨdɨ jøts ja xem ya̱m ñayiktɨyɨdɨ ñayꞌamɨdøyɨdɨ: ―¿Ti yø tyuꞌump, ti yø pya̱a̱tp yø mutskuꞌnk ku yø yaakt? Jabɨ janchmøøjyɨpts ja Dios kyunuuꞌkxɨn yøꞌ.
66 Todos os que o ouviam conservavam-no no coração, dizendo: Que será este menino? Porque a mão do Senhor estava com ele.
67 Xjats ja Zacarías ja Dios tyuka̱jpxøø ja ayuujk ku ja wyɨnaty tø tyatøkɨyɨ ja Espíritu Santo, jøts ja wya̱a̱ñ:
67 Zacarias, seu pai, ficou cheio do Espírito Santo e profetizou, nestes termos:
68 — ausente —
68 Bendito seja o Senhor, Deus de Israel, porque visitou e resgatou o seu povo,
69 — ausente —
69 e suscitou-nos um poderoso Salvador, na casa de Davi, seu servo
70 — ausente —
70 {como havia anunciado, desde os primeiros tempos, mediante os seus santos profetas},
71 — ausente —
71 para nos livrar dos nossos inimigos e das mãos de todos os que nos odeiam.
72 — ausente —
72 Assim exerce a sua misericórdia com nossos pais, e se recorda de sua santa aliança,
73 — ausente —
73 segundo o juramento que fez a nosso pai Abraão: de nos conceder que, sem temor,
74 — ausente —
74 libertados de mãos inimigas, possamos servi-lo
75 — ausente —
75 em santidade e justiça, em sua presença, todos os dias da nossa vida.
76 — ausente —
76 E tu, menino, serás chamado profeta do Altíssimo, porque precederás o Senhor e lhe prepararás o caminho,
77 — ausente —
77 para dar ao seu povo conhecer a salvação, pelo perdão dos pecados.
78 — ausente —
78 Graças à ternura e misericórdia de nosso Deus, que nos vai trazer do alto a visita do Sol nascente,
79 — ausente —
79 que há de iluminar os que jazem nas trevas e na sombra da morte e dirigir os nossos passos no caminho da paz.
80 Jadeꞌents ja mutskuꞌnk yeꞌjky, møk møja̱a̱w, wijy quejy, jøts øy tsuj ja wɨnma̱a̱ꞌñ tjagyepy. Jøts ja yꞌatsɨna̱a̱y jawyeen jam aba̱k etjotp ma̱ nɨti kyaꞌity, wɨnetnɨmts ja ña̱nkyꞌejxɨ ma̱ ja Israelɨt ja̱a̱ꞌy jamdɨ.
80 O menino foi crescendo e fortificava-se em espírito, e viveu nos desertos até o dia em que se apresentou diante de Israel.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.