Lucas 8
Ya̱ʼa̱ tseʼe je̱ nam ko̱jtstán juuʼ veʼe je̱ Nteʼyamˍ xyaktaajnjimdu je̱ nMa̱j Vintsá̱namda Jesucristo ka̱jx (MTONT) vs NVT
1 Ku veꞌe je̱ it ñajxy, vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús ñajxy tya̱jki je̱m may kajpu̱n ka̱jxm je̱ mú̱jit je̱ muutskit, je̱tseꞌe je̱ jayu du̱tukꞌix je̱ o̱y ka̱ts je̱ o̱y ayook, je̱ꞌe̱ tseꞌe tyukꞌixp vintso̱ je̱ꞌe̱ veꞌe ku veꞌe je̱ jayu yꞌitta je̱m je̱ Nteꞌyam yꞌam kya̱ꞌm; mujatyooꞌijidup tseꞌe vyeꞌna je̱ ñu̱makme̱jtsk ixpa̱jkpata̱jk.
1 Pouco tempo depois, Jesus começou a percorrer as cidades e os povoados vizinhos, anunciando as boas-novas a respeito do reino de Deus. Iam com ele os Doze
2 Je̱mpa tseꞌe je̱ ta̱ꞌa̱xta̱jkta juuꞌ veꞌe mujatyooꞌijidu, je̱ꞌe̱ juuꞌ veꞌe je̱ Jesús yakpítsumu̱xjidinu je̱ ko̱ꞌo̱yjáyuvap je̱m jyaꞌvin ka̱jxmda je̱tseꞌe du̱yakjo̱tka̱daakni juuꞌ veꞌe pa̱jkjup ijttu. Nu̱toꞌk tseꞌe je̱ꞌe̱da je̱ María Magdalena, je̱meꞌe jyaꞌvin ka̱jxm yꞌijt nu̱vuxtojtu̱k je̱ ko̱ꞌo̱yjáyuvap;
2 e também algumas mulheres que tinham sido curadas de espíritos impuros e enfermidades. Entre elas estavam Maria Madalena, de quem ele havia expulsado sete demônios;
3 jadoꞌk tseꞌe je̱ Juana; jadoꞌk tseꞌe je̱ Chuza je̱ ñu̱da̱ꞌa̱x, je̱ Chuza juuꞌ veꞌe du̱yakkutojkjip je̱ toompata̱jk je̱p je̱ Herodes tyu̱jkp; jadoꞌk tseꞌe je̱ Susana; je̱ts je̱ viijnk ta̱ꞌa̱xta̱jkta juuꞌ veꞌe puta̱jkijidup yꞌijt ma̱a̱t je̱ joojntykin juuꞌ veꞌe yꞌíxtup jyaye̱jptup.
3 Joana, esposa de Cuza, administrador de Herodes; Susana, e muitas outras que contribuíam com seus próprios recursos para o sustento de Jesus e seus discípulos.
4 Nu̱may tseꞌe je̱ jayu cho̱o̱ꞌndi je̱m kyajpu̱n ka̱jxmda je̱tseꞌe je̱ Jesús na̱jkx du̱ꞌixta. Ku veꞌe je̱ nu̱may jayu ñayꞌamojkijidi, vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús vyaꞌnu̱xjidi ya̱ tukmuꞌaꞌixmojkin:
4 Certo dia, uma grande multidão, vinda de várias cidades, juntou-se para ouvir Jesus, e ele lhes contou uma parábola:
5 ―Toꞌk xa veꞌe je̱ jayu ta̱a̱mt va̱jpa cha̱a̱ꞌn. Ku tseꞌe du̱vu̱j je̱ ta̱a̱mt, je̱m tseꞌe juuꞌ veꞌe naxka̱daak je̱ja tooꞌ kujk. Vanꞌit tseꞌe je̱ jayu du̱tukte̱e̱ꞌndi je̱tseꞌe je̱ je̱yyva tá̱nu̱k du̱piivdini.
5 “Um lavrador saiu para semear. Enquanto espalhava as sementes pelo campo, algumas caíram à beira do caminho, onde foram pisadas, e as aves vieram e as comeram.
6 Je̱mpa tseꞌe juuꞌ veꞌe naxka̱daak je̱ja tsaku̱jx joma veꞌe peji je̱ naax. Ku veꞌe tá̱vani myux vyeꞌna, ta̱a̱tsnu tseꞌe je̱ꞌe̱ ka̱jx ku veꞌe je̱ naax kyanika.
6 Outras caíram entre as pedras e começaram a crescer, mas as plantas logo murcharam por falta de umidade.
7 Je̱mpa tseꞌe juuꞌ veꞌe naxka̱daak je̱ja ápit akujk. Vanꞌit tseꞌe je̱ ápit yeeꞌk je̱tseꞌe du̱ko̱o̱ꞌkꞌítu̱mo̱o̱yni je̱ o̱y ojts je̱tseꞌe ye̱e̱ꞌku̱t.
7 Outras sementes caíram entre os espinhos, que cresceram com elas e sufocaram os brotos.
8 Nay je̱mpa tseꞌe juuꞌ veꞌe naxka̱daak je̱ja o̱y naxku̱jx. Je̱ꞌe̱ tseꞌe ta̱ꞌmi. Je̱m tseꞌe juuꞌ veꞌe naajkmaꞌyiju mó̱kupx ta̱a̱jm.
8 Ainda outras caíram em solo fértil e produziram uma colheita cem vezes maior que a quantidade semeada”. Quando ele terminou de dizer isso, declarou: “Quem é capaz de ouvir, ouça com atenção!”.
9 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús je̱ yꞌixpa̱jkpata̱jk yꞌamo̱tutú̱vijidi pa̱n vintso̱ veꞌe yakko̱jtsvaꞌach juuꞌ veꞌe tyukmuꞌaꞌixmojki.
9 Seus discípulos lhe perguntaram o que a parábola significava.
10 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús ña̱ꞌmu̱xjidi:
10 Ele respondeu: “A vocês é permitido entender os segredos do reino de Deus, mas uso parábolas para ensinar os outros, a fim de que, ‘Quando olharem, não vejam; quando escutarem, não entendam’.
11 ’Ax jidu̱ꞌu̱m tseꞌe ya̱ tukmuꞌaꞌixmojkin yakko̱jtsvaꞌach. Veꞌem xa je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ ta̱a̱mt ax joꞌn je̱ Nteꞌyam je̱ kya̱ts je̱ yꞌayook.
11 “Este é o significado da parábola: As sementes são a palavra de Deus.
12 Je̱ja tseꞌe tooꞌ kujk joma veꞌe je̱ ta̱a̱mt yakvu̱j, veꞌemts je̱ꞌe̱ veꞌe ax joꞌn je̱ jayu juuꞌ veꞌe du̱ꞌamo̱tunajxtup je̱ Nteꞌyam je̱ kya̱ts je̱ yꞌayook. Vanꞌit tseꞌe jyeꞌya je̱ ko̱ꞌo̱yjáyuvap juuꞌ veꞌe du̱nu̱vintsa̱nika̱jxp je̱ ko̱ꞌo̱yjayuvapta̱jkta je̱tseꞌe du̱pa̱jkjini je̱m jyaꞌvin ka̱jxm je̱ ka̱ts je̱ ayook juuꞌ veꞌe yakvaajnjidu je̱ts kaꞌa veꞌe du̱jaanchjávadat, veꞌem tseꞌe du̱kajayé̱ptat je̱ joojntykin juuꞌ veꞌe xa̱ꞌma ka̱jx ijtp.
12 As sementes que caíram à beira do caminho representam os que ouvem a mensagem, mas o diabo vem e a arranca do coração deles e os impede de crer e ser salvos.
13 Je̱ja tseꞌe tsaku̱jx joma veꞌe peji je̱ naax, joma veꞌe je̱ ta̱a̱mt yakvu̱j, veꞌemts je̱ꞌe̱ veꞌe ax joꞌn je̱ jayu juuꞌ veꞌe du̱ꞌamo̱tunajxtup je̱ Nteꞌyam je̱ kya̱ts je̱ yꞌayook je̱tseꞌe du̱kuva̱kta je̱ xo̱o̱jntku̱n ma̱a̱t, jyaanchjaꞌvidup tseꞌe ku veꞌe ve̱e̱ꞌn ya̱ it ñaxy. Ax ku tseꞌe je̱ ko̱ꞌo̱yjáyuvap du̱ꞌix vintso̱ veꞌe du̱yakto̱kintóndat, vanꞌit tseꞌe du̱ko̱o̱ꞌkma̱ja̱ pa̱a̱mdini je̱ ka̱ts je̱ ayook juuꞌ veꞌe yꞌamo̱tunajxtu.
13 As sementes no solo rochoso representam os que ouvem a mensagem e a recebem com alegria. Uma vez, porém, que não têm raízes profundas, creem apenas por um tempo e depois desanimam quando enfrentam provações.
14 Je̱ja tseꞌe ápit akujk joma veꞌe je̱ ta̱a̱mt yakvu̱j, veꞌemts je̱ꞌe̱ veꞌe ax joꞌn je̱ jayu juuꞌ veꞌe je̱ Nteꞌyam je̱ kya̱ts je̱ yꞌayook du̱ꞌamo̱tunajxtup. Ku veꞌe ya̱ it ñaxy, je̱ꞌe̱ tseꞌe o̱o̱y tyunvinmaaydup je̱ naxviijnit je̱ꞌe̱, cho̱jktup tseꞌe je̱tseꞌe kumeen yꞌíttat, je̱tseꞌe xo̱o̱jntkp ñaajkꞌituvaꞌanjada. Je̱ Nteꞌyam je̱ kya̱ts je̱ yꞌayook juuꞌ veꞌe yꞌamo̱tunajxtu, veꞌemts je̱ꞌe̱ veꞌe ax joꞌn je̱ ta̱a̱mt juuꞌ veꞌe je̱ja ápit ja̱a̱t yakva̱j je̱tseꞌe kyata̱ꞌmi.
14 As que caíram entre os espinhos representam outros que ouvem a mensagem, mas logo ela é sufocada pelas preocupações, riquezas e prazeres desta vida, de modo que nunca amadurecem.
15 Ax je̱ja tseꞌe o̱y naxku̱jx joma veꞌe je̱ ta̱a̱mt yakvu̱j je̱tseꞌe ñaajkmaꞌyiji, veꞌemts je̱ꞌe̱ veꞌe ax joꞌn je̱ jayu juuꞌ veꞌe je̱ Nteꞌyam je̱ kya̱ts je̱ yꞌayook du̱ꞌamo̱tunajxtup je̱tseꞌe du̱ma̱ja̱ pa̱mda je̱ o̱y aaj je̱ o̱y jo̱o̱t ma̱a̱t je̱ts je̱ tu̱v jáyuvin ma̱a̱t. Je̱ yuj vinmaꞌyu̱n ma̱a̱t tseꞌe je̱ jyáyuvin je̱ jyoojntykin vyimpitta ax joꞌn je̱ Nteꞌyam tyukmutsó̱kjada.
15 E as que caíram em solo fértil representam os que, com coração bom e receptivo, ouvem a mensagem, a aceitam e, com paciência, produzem uma grande colheita.”
16 ’Ni pa̱na xa veꞌe je̱ ta̱ꞌkxpa du̱kana̱ꞌa̱k je̱tseꞌe juuꞌ du̱tuknaxjópu̱t ukpu̱ je̱p maajntku̱n paꞌtkup du̱yoꞌotsu̱t; ña̱ꞌkp je̱ꞌe̱ veꞌe je̱tseꞌe ka̱jxm du̱pu̱m je̱tseꞌe veꞌem du̱kuta̱ꞌkxu̱t anañu̱joma je̱ jayu juuꞌ veꞌe ta̱jkidup je̱p tu̱jkp.
16 “Não faz sentido acender uma lâmpada e depois cobri-la com uma vasilha ou escondê-la debaixo da cama. Pelo contrário, ela é colocada num pedestal, de onde sua luz pode ser vista pelos que entram na casa.
17 Nay veꞌempa tseꞌe, kaꞌa xa veꞌe tii juuꞌ veꞌe yuꞌuts je̱tseꞌe u̱xꞌo̱o̱k kyanu̱ke̱ꞌxnatá̱kat, kaꞌa tseꞌe tii juuꞌ veꞌe kayaknu̱jaꞌvip je̱tseꞌe u̱xꞌo̱o̱k je̱ jayu du̱kanu̱jávat.
17 Da mesma forma, tudo que está escondido será revelado, e tudo que está oculto virá à luz e será conhecido por todos.
18 ’Payo̱ꞌo̱yda o̱y juuꞌ veꞌe mꞌamo̱tunajxtup. Pa̱n pa̱n tseꞌe juuꞌ du̱ma̱a̱t, jaaꞌkyakmo̱ꞌo̱p tseꞌe; je̱ts pa̱n pa̱n tseꞌe juuꞌ yu̱u̱ꞌn ve̱e̱ꞌn du̱ma̱a̱t, yakpa̱jkjinup tseꞌe nu̱jom.
18 “Portanto, ouçam com atenção! Pois ao que tem, mais lhe será dado, mas do que não tem, até o que pensa ter lhe será tomado”.
19 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús je̱ tyaak je̱ts je̱ yꞌutsa̱ta̱jk jye̱ꞌydi joma veꞌe je̱ꞌe̱; kaꞌa tseꞌe yꞌo̱ꞌyixjidi vintso̱ veꞌe du̱vinkutá̱madat ku̱x nu̱mayeꞌe je̱ jayu o̱o̱y tyunveꞌna.
19 Então a mãe e os irmãos de Jesus foram vê-lo, mas não conseguiram chegar até ele por causa da multidão.
20 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús je̱ jayu vyaꞌnu̱xji:
20 Alguém disse a Jesus: “Sua mãe e seus irmãos estão lá fora e querem vê-lo”.
21 Vanꞌit tseꞌe yꞌatsa̱a̱jv:
21 Jesus respondeu: “Minha mãe e meus irmãos são aqueles que ouvem a palavra de Deus e a praticam”.
22 Toꞌk nax tseꞌe je̱ Jesús tya̱jki je̱m barco jo̱o̱tm ma̱a̱t je̱ yꞌixpa̱jkpata̱jk, je̱tseꞌe du̱nu̱u̱jmidi:
22 Certo dia, Jesus disse a seus discípulos: “Vamos para o outro lado do mar”. Assim, entraram num barco e partiram.
23 Yo̱ꞌydup tseꞌe vye̱ꞌnada je̱tseꞌe je̱ Jesús myanajxy. Vanꞌit tseꞌe ma̱kk pyo̱jꞌukvaajñ je̱tseꞌe je̱ na̱a̱j kya̱jxmpojtu̱k je̱tseꞌe tya̱jki je̱m barco jo̱o̱tm. Ojtsꞌukvaannup tseꞌe vyeꞌna, jave̱e̱ꞌn jyakunajxni,
23 Durante a travessia, Jesus caiu no sono. Logo, porém, veio sobre o mar uma forte tempestade. O barco começou a se encher de água, colocando-os em grande perigo.
24 vanꞌit tseꞌe du̱yojxti je̱ Jesús, je̱tseꞌe du̱nu̱u̱jmidi:
24 Os discípulos foram acordá-lo, clamando: “Mestre, Mestre, vamos morrer!”. Quando Jesus despertou, repreendeu o vento e as ondas violentas. A tempestade parou, e tudo se acalmou.
25 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús vyaajñ:
25 Então ele lhes perguntou: “Onde está a sua fé?”. Admirados e temerosos, os discípulos diziam entre si: “Quem é este homem? Quando ele ordena, até os ventos e o mar lhe obedecem!”.
26 Vanꞌit tseꞌe cho̱o̱ꞌndi je̱m galiléait yꞌit jo̱o̱tm je̱tseꞌe jye̱ꞌydi je̱m jadoꞌk adoꞌom ma̱ja̱ na̱ꞌaka̱ya paꞌam je̱m gadaarait yꞌit jo̱o̱tm.
26 Então chegaram à região dos gadarenos, do outro lado do mar da Galileia.
27 Ku tseꞌe je̱ Jesús pyítsum je̱m barco jo̱o̱tm, vanꞌit tseꞌe vyinkutá̱miji toꞌk je̱ yaaꞌtya̱jk juuꞌ veꞌe je̱m tso̱ kukajpu̱nip; jékanits je̱ꞌe̱ veꞌe je̱m jyaꞌvin ka̱jxm je̱ ko̱ꞌo̱yjáyuvap, jékani tseꞌe kyanaxya̱xju̱. Kaꞌats je̱ꞌe̱ veꞌe je̱p tu̱jkp chu̱u̱na; je̱peꞌe aajntkup tyunꞌit joma veꞌe je̱ o̱o̱ꞌkpa ñaxtá̱kada.
27 Quando Jesus desembarcou, um homem possuído por demônios veio ao seu encontro. Fazia muito tempo que ele não tinha casa nem roupas e vivia num cemitério fora da cidade.
28 Ku veꞌe du̱ꞌix je̱ Jesús, vanꞌit tseꞌe du̱vinko̱xkteni, je̱tseꞌe ma̱kk du̱nu̱u̱jmi:
28 Assim que viu Jesus, gritou e caiu diante dele. Então disse em alta voz: “Por que vem me importunar, Jesus, Filho do Deus Altíssimo? Suplico que não me atormente!”.
29 Veꞌem tseꞌe vyaajñ ku̱x pyavaampyeꞌe je̱ Jesús je̱ ko̱ꞌo̱yjáyuvap je̱tseꞌe pyítsumnit. May náxanits je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ ko̱ꞌo̱yjáyuvap tyukkooꞌyaja vyeꞌna, nay veꞌempa tseꞌe cadenatsum je̱m kya̱ꞌm je̱ts je̱m tyékum je̱ jayu jyayakꞌitju̱; ax vinnaajknáxts je̱ꞌe̱ veꞌe jyayaktsum, veꞌemts je̱ꞌe̱ veꞌe du̱tukpo̱jtikú̱x je̱ cadena je̱tseꞌe je̱ ko̱ꞌo̱yjáyuvap yakna̱jkxjini joma veꞌe kyapa̱ntsu̱u̱na.
29 Pois Jesus já havia ordenado que o espírito impuro saísse dele. Esse espírito tinha dominado o homem em várias ocasiões. Mesmo quando era colocado sob guarda, com os pés e as mãos acorrentados, ele quebrava as correntes e, sob controle do demônio, corria para o deserto.
30 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús yꞌamo̱tutú̱viji:
30 Jesus lhe perguntou: “Qual é o seu nome?”. “Legião”, respondeu ele, pois havia muitos demônios dentro do homem.
31 Ax je̱ ko̱ꞌo̱yjáyuvap tseꞌe du̱munooꞌkxtktu je̱ Jesús je̱tseꞌe kadi pyaké̱xjada je̱p ka̱a̱k jótup.
31 E imploravam que Jesus não os mandasse para o abismo.
32 Je̱m tseꞌe tonu̱n viinm vyeꞌniduva nu̱may je̱ ke̱e̱m jya̱ꞌkxta. Vanꞌit tseꞌe je̱ ko̱ꞌo̱yjáyuvap du̱munooꞌkxtkti je̱ Jesús je̱tseꞌe myaso̱ꞌo̱kjadat je̱tseꞌe na̱jkx je̱ ke̱e̱m du̱tuktá̱kada. Yakjajtu̱xju̱du tseꞌe je̱ Jesús.
32 Ali perto, uma grande manada de porcos pastava na encosta de uma colina, e os demônios suplicaram que ele os deixasse entrar nos porcos. Jesus lhes deu permissão.
33 Vanꞌit tseꞌe je̱ ko̱ꞌo̱yjáyuvap pyítsumdini je̱m je̱ yaaꞌtya̱jk jyaꞌvin ka̱jxm je̱tseꞌe je̱ ke̱e̱m du̱tukta̱jkidi. Vanꞌit tseꞌe nu̱jom je̱ ke̱e̱m kyu̱snoomdi je̱m tonu̱n viinm je̱tseꞌe yꞌanoꞌmidi je̱m ma̱ja̱ na̱ꞌaka̱ya jo̱o̱tm. Je̱p tseꞌe ñaxꞌo̱o̱ꞌkka̱jxtini.
33 Os demônios saíram do homem e entraram nos porcos, e toda a manada se atirou pela encosta íngreme para dentro do mar e se afogou.
34 Ku tseꞌe je̱ ke̱e̱m ixpa du̱ꞌixti je̱ts vintso̱ veꞌe juuꞌ jaty jyajty, tsa̱ꞌkidu tseꞌe. Jatyji tseꞌe ña̱jkxti je̱m kajpu̱n ka̱jxm je̱tseꞌe du̱ꞌavaꞌnidi juuꞌ veꞌe toojnju ko̱jtsju.
34 Quando os que cuidavam dos porcos viram isso, fugiram para uma cidade próxima e para seus arredores, espalhando a notícia.
35 Vanꞌit tseꞌe je̱ nu̱may jayu pyítsumdi, je̱tseꞌe na̱jkx du̱ꞌixta pa̱n ti veꞌe tu̱tyunju̱ tu̱kya̱tsju̱. Ku tseꞌe jye̱ꞌydi joma veꞌe je̱ Jesús, je̱m tseꞌe du̱paatti je̱ yaaꞌtya̱jk juuꞌ veꞌe je̱m jyaꞌvin ka̱jxm je̱ ko̱ꞌo̱yjáyuvap tu̱yꞌit. Je̱mts je̱ꞌe̱ veꞌe chu̱u̱na je̱ Jesús je̱ tyek muta̱m, xá̱xani je̱ts ó̱yani je̱ vyinmaꞌyu̱n. Tsa̱ꞌkidu tseꞌe je̱ jáyuda ku veꞌe du̱ꞌixti.
35 O povo correu para ver o que havia ocorrido. Uma multidão se juntou ao redor de Jesus, e eles viram o homem que havia sido liberto dos demônios. Estava sentado aos pés de Jesus, vestido e em perfeito juízo, e todos tiveram medo.
36 Pa̱n pa̱n jatyeꞌe du̱ꞌixtu pa̱n vintso̱ veꞌe je̱ Jesús du̱yakjo̱tka̱daaky je̱ jayu, vyaajnjidu tseꞌe je̱ jayu juuꞌ veꞌe je̱ꞌydu.
36 Os que presenciaram os acontecimentos contaram aos demais como o homem possuído por demônios tinha sido curado.
37 Vanꞌit tseꞌe nu̱jom je̱ jé̱mit jayu o̱o̱y tyuntsa̱ꞌkidi, je̱ꞌe̱ ka̱jx tseꞌe du̱munooꞌkxtkti je̱ Jesús je̱tseꞌe je̱m cho̱o̱ꞌnnit. Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús tya̱jki je̱m barco jo̱o̱tm je̱tseꞌe vyimpijtni je̱m jadoꞌk adoꞌom ma̱ja̱ na̱ꞌaka̱ya paꞌam.
37 Todo o povo da região dos gadarenos suplicou que Jesus fosse embora, pois ficaram muito assustados. Então ele voltou ao barco e partiu.
38 Je̱ yaaꞌtya̱jk juuꞌ veꞌe je̱ ko̱ꞌo̱yjáyuvap je̱m jyaꞌvin ka̱jxm tu̱yꞌit, jyamunooꞌkxtk tseꞌe je̱ Jesús je̱tseꞌe ku̱du̱yakjajty je̱tseꞌe ku̱du̱ma̱a̱di. Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús ña̱ꞌmu̱xji je̱tseꞌe tyánu̱t. Jidu̱ꞌu̱m tseꞌe vyaajñ:
38 O homem que tinha sido liberto dos demônios suplicou para ir com ele, mas Jesus o mandou para casa, dizendo:
39 ―Vimpijtni je̱m mta̱kꞌam je̱ts avana ti maaꞌyu̱neꞌe je̱ Nteꞌyam tu̱mtoꞌnu̱xju̱.
39 “Volte para sua família e conte a eles tudo que Deus fez por você”. E o homem foi pela cidade inteira, anunciando tudo que Jesus tinha feito por ele.
40 Ku tseꞌe je̱ Jesús jye̱ꞌynuva je̱m jadoꞌk adoꞌom ma̱ja̱ na̱ꞌaka̱ya paꞌam, je̱m tseꞌe nu̱may je̱ jayu o̱o̱y tyunꞌaꞌíxjidini vyeꞌna, o̱o̱yeꞌe tyunxo̱o̱ndu̱kta ku veꞌe jyeꞌya.
40 Do outro lado do mar, as multidões receberam Jesus com alegria, pois o estavam esperando.
41 Vanꞌit tseꞌe toꞌk je̱ yaaꞌtya̱jk jye̱ꞌy juuꞌ veꞌe je̱p tsaptu̱jkp du̱nu̱vintsá̱nip, Jairo veꞌe xya̱a̱j. Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús du̱vinko̱xkteni je̱tseꞌe du̱munooꞌkxtk je̱tseꞌe je̱m tya̱kꞌam ña̱jkxu̱t
41 Então um homem chamado Jairo, um dos líderes da sinagoga local, veio e se prostrou aos pés de Jesus, suplicando que ele fosse à sua casa.
42 ku̱x je̱meꞌe toꞌk je̱ ña̱a̱x juuꞌ veꞌe makme̱jtsk joojnt joꞌn veꞌnip, toꞌkamts je̱ꞌe̱ veꞌe du̱na̱a̱xa, o̱o̱ꞌku̱n ámanits je̱ꞌe̱ veꞌe vyeꞌna. Ku tseꞌe je̱ Jesús ñu̱jkx, nu̱may tseꞌe je̱ jayu tyumpana̱jkxji je̱tseꞌe tyunyakꞌatijmojkni.
42 Sua única filha, de cerca de doze anos, estava à beira da morte. Jesus o acompanhou, cercado pela multidão.
43 Je̱m tseꞌe nu̱may jayu akojkm ña̱jkxpa toꞌk je̱ ta̱ꞌa̱xta̱jk juuꞌ veꞌe makme̱jtsk joojntani du̱jaye̱jpp je̱ vinnu̱jkxju̱ paꞌam, tá̱vani tseꞌe je̱ tso̱ꞌyivata̱jk du̱tukmujokya̱jxni nu̱jom juuꞌ veꞌe yꞌixp jyayejpp, ni pa̱na tseꞌe kyaꞌo̱ꞌyixji je̱tseꞌe yakjo̱tka̱daꞌakju̱t.
43 Uma mulher no meio do povo sofria havia doze anos de uma hemorragia, sem encontrar cura.
44 Vanꞌit tseꞌe je̱p naadup tso̱v je̱ Jesús je̱ vyitu̱paaꞌv du̱to̱o̱jnji. Tun jatyji tseꞌe yꞌatú̱vini je̱ vinnu̱jkxju̱ paꞌam.
44 Ela se aproximou por trás de Jesus e tocou na borda de seu manto. No mesmo instante, a hemorragia parou.
45 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús vyaajñ:
45 “Quem tocou em mim?”, perguntou Jesus. Todos negaram, e Pedro disse: “Mestre, a multidão toda se aperta em volta do senhor”.
46 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús vyaajñ:
46 Jesus, no entanto, disse: “Alguém certamente tocou em mim, pois senti que de mim saiu poder”.
47 Ku tseꞌe je̱ ta̱ꞌa̱xta̱jk ñayjaꞌviji je̱ts nu̱ke̱ꞌxnatá̱ka veꞌe tyaajñ, vanꞌit tseꞌe tyuntsa̱ꞌkini je̱tseꞌe nu̱nmíppnup du̱nu̱nu̱jkx je̱ Jesús, je̱tseꞌe du̱vinko̱xkteni, je̱tseꞌe je̱ja je̱ nu̱may jayu vyinkujk du̱ꞌavaꞌni je̱ts tya̱jxeꞌe du̱ta̱a̱jn je̱ts vintso̱ veꞌe tun jatyji jyo̱tka̱daakni.
47 Quando a mulher percebeu que não poderia permanecer despercebida, começou a tremer e caiu de joelhos diante dele. Todos a ouviram explicar por que havia tocado nele e como havia sido curada de imediato.
48 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús ña̱ꞌmu̱xji:
48 Então ele disse: “Filha, sua fé a curou. Vá em paz”.
49 Ko̱jtspna tseꞌe je̱ Jesús vyeꞌna, vanꞌit tseꞌe toꞌk je̱ jayu jye̱ꞌy, je̱m tseꞌe je̱ Jairo tya̱kꞌam cha̱a̱ꞌn, je̱tseꞌe je̱ Jairo du̱nu̱u̱jmi:
49 Enquanto Jesus ainda falava com a mulher, chegou um mensageiro da casa de Jairo, o líder da sinagoga, a quem disse: “Sua filha morreu. Não incomode mais o mestre”.
50 Ku tseꞌe je̱ Jesús du̱ꞌamo̱tunajxy, vanꞌit tseꞌe vyaajñ:
50 Ao ouvir isso, Jesus disse a Jairo: “Não tenha medo. Apenas creia, e ela será curada”.
51 Ku tseꞌe jye̱ꞌydi joma veꞌe je̱ ta̱jk, ni pa̱na tseꞌe je̱ Jesús du̱kayakjajtji je̱tseꞌe du̱ma̱a̱ttá̱kat, je̱ Peedroji veꞌe, je̱ Santiago, je̱ Juan, je̱ts je̱ kiix ónu̱k je̱ tyeeꞌ je̱ tyaak.
51 Quando chegaram à casa de Jairo, Jesus não deixou que ninguém o acompanhasse, exceto Pedro, João, Tiago e o pai e a mãe da menina.
52 Tum ñu̱yaaxtup tum ñu̱tsaachvinmaaydup tseꞌe je̱ jayu vye̱ꞌnada je̱ kiix ónu̱k. Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús ña̱ꞌmu̱xjidi:
52 A casa estava cheia de gente chorando e se lamentando, mas ele disse: “Parem de chorar! Ela não está morta; está apenas dormindo”.
53 Yaktukxiik tseꞌe ku̱x ñu̱jaꞌvidup je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ts a̱a̱ꞌkani je̱ꞌe̱ veꞌe vyeꞌna.
53 A multidão riu dele, pois todos sabiam que ela havia morrido.
54 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús je̱ kiix ónu̱k je̱ kya̱ꞌa̱j du̱ko̱o̱jnu̱k, je̱tseꞌe ma̱kk kya̱jts, je̱tseꞌe du̱nu̱u̱jmi:
54 Então Jesus a tomou pela mão e disse em voz alta: “Menina, levante-se!”.
55 Vanꞌit tseꞌe je̱ kiix ónu̱k jyoojntykpa̱jknuva je̱tseꞌe jatyji pyojtu̱kni. Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús vyaajñ je̱tseꞌe du̱yakkáydat je̱ kiix ónu̱k.
55 Naquele momento, ela voltou à vida e levantou-se de imediato. Então Jesus ordenou que dessem alguma coisa para ela comer.
56 Atu̱va ato̱ki tseꞌe je̱ tyeeꞌ je̱ tyaak tyuntaandi. Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús ña̱ꞌmu̱xjidi je̱ts ni pa̱na veꞌe du̱kavaajnjadat je̱ts ti veꞌe tu̱tyunju̱ tu̱kya̱tsju̱.
56 Os pais dela ficaram maravilhados, mas Jesus insistiu que não contassem a ninguém o que havia acontecido.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 8, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.