Lucas 6
Ya̱ʼa̱ tseʼe je̱ nam ko̱jtstán juuʼ veʼe je̱ Nteʼyamˍ xyaktaajnjimdu je̱ nMa̱j Vintsá̱namda Jesucristo ka̱jx (MTONT) vs VC
1 Toꞌkeꞌe je̱ po̱o̱ꞌkxtku̱n xa̱a̱j vyeꞌna, je̱tseꞌe je̱ Jesús du̱tuknajxy je̱ trigo kam ma̱a̱t je̱ yꞌixpa̱jkpata̱jk. Ku veꞌe je̱m ñajxti, vanꞌit tseꞌe je̱ yꞌixpa̱jkpata̱jk du̱yukta̱jti je̱ trigo je̱tseꞌe du̱vinxajtsti je̱m kya̱ꞌm, je̱tseꞌe du̱pa̱jkjidi je̱ pyoꞌox je̱tseꞌe du̱ja̱ꞌkxti je̱ trigo pajk.
1 Em dia de sábado, Jesus atravessava umas plantações; seus discípulos iam colhendo espigas {de trigo}, as debulhavam na mão e comiam.
2 Vanꞌit tseꞌe je̱ fariseota̱jk du̱ꞌamo̱tutú̱vidi je̱ Jesús ma̱a̱t je̱ yꞌixpa̱jkpata̱jk:
2 Alguns dos fariseus lhes diziam: Por que fazeis o que não é permitido no sábado?
3 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús yꞌatsa̱a̱jv:
3 Jesus respondeu: Acaso não tendes lido o que fez Davi, quando teve fome, ele e os seus companheiros;
4 Ta̱jki xa veꞌe je̱ David je̱p je̱ Nteꞌyam chaptu̱jkp je̱tseꞌe du̱ka̱a̱jy je̱ kunuuꞌkx tsapkaaky, je̱tseꞌe du̱kaajy, myo̱o̱yduva tseꞌe je̱ myujatyooꞌta̱jk. Ax kaꞌa tseꞌe je̱ pavaꞌnu̱n du̱yakjaty je̱tseꞌe o̱pya̱na du̱káyu̱t, je̱ teeꞌta̱jkji veꞌe tuknu̱vánada. Ta̱ miits je̱ꞌe̱ veꞌe xko̱tsta, ¿veꞌem xaja?
4 como entrou na casa de Deus e tomou os pães da proposição e deles comeu e deu de comer aos seus companheiros, se bem que só aos sacerdotes era permitido comê-los?
5 Je̱tseꞌe je̱ Jesús jyaaꞌkvaajñ:
5 E ajuntou: O Filho do Homem é senhor também do sábado.
6 Jadoꞌk tseꞌe je̱ po̱o̱ꞌkxtku̱n xa̱a̱j vyeꞌna, je̱tseꞌe je̱ Jesús tya̱jki je̱p tsaptu̱jkp je̱tseꞌe je̱ jayu du̱yakꞌixpu̱jk. Je̱p tseꞌe vyeꞌna toꞌk je̱ yaaꞌtya̱jk juuꞌ veꞌe xux je̱ yꞌakaꞌyu̱n ka̱ꞌa̱j.
6 Em outro dia de sábado, Jesus entrou na sinagoga e ensinava. Achava-se ali um homem que tinha a mão direita seca.
7 Je̱p tseꞌe vyeꞌniduva je̱ tsaptu̱jkpit yakꞌixpa̱jkpata̱jk ma̱a̱t je̱ fariseota̱jkta, yꞌíxtupts je̱ꞌe̱ veꞌe pa̱n yakjo̱tka̱daꞌakupeꞌe je̱ Jesús je̱ jayu ku veꞌe po̱o̱ꞌkxtku̱n xa̱a̱j vyeꞌna, veꞌem tseꞌe yꞌo̱ꞌyixjadat vintso̱ veꞌe du̱nu̱xa̱ꞌa̱adat ku̱x kaꞌa veꞌe du̱kutyún je̱ꞌe̱ je̱ pyavaꞌnu̱nda.
7 Ora, os escribas e os fariseus observavam Jesus para ver se ele curaria no dia de sábado. Eles teriam então pretexto para acusá-lo.
8 Ax ñu̱jaꞌvipts je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ Jesús vintso̱ veꞌe vyinmayda. Vanꞌit tseꞌe du̱nu̱u̱jmi je̱ jayu juuꞌ veꞌe xux je̱ yꞌakaꞌyu̱n ka̱ꞌa̱j:
8 Mas Jesus conhecia os pensamentos deles e disse ao homem que tinha a mão seca: Levanta-te e põe-te em pé, aqui no meio. Ele se levantou e ficou em pé.
9 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús je̱ nu̱may jayu du̱nu̱u̱jmi:
9 Disse-lhes Jesus: Pergunto-vos se no sábado é permitido fazer o bem ou o mal; salvar a vida, ou deixá-la perecer.
10 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús du̱vinꞌixꞌapitsumku̱jx je̱ jáyuda, je̱tseꞌe je̱ paꞌam jayu du̱nu̱u̱jmi:
10 E relanceando os olhos sobre todos, disse ao homem: Estende tua mão. Ele a estendeu, e foi-lhe restabelecida a mão.
11 Ax o̱o̱y tseꞌe tyunꞌe̱jkjidi je̱ choꞌoxpa̱jkpada je̱tseꞌe ñayꞌamo̱tutú̱vijidi toꞌk jadoꞌk pa̱n vintso̱ veꞌe ku̱du̱tonda je̱ Jesús.
11 Mas eles encheram-se de furor e indagavam uns aos outros o que fariam a Jesus.
12 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús ñu̱jkx je̱m tonu̱n viinm tsapko̱jtspa. Tsonaxy tseꞌe chapka̱jts.
12 Naqueles dias, Jesus retirou-se a uma montanha para rezar, e passou aí toda a noite orando a Deus.
13 Ku veꞌe je̱ it jyajtk, vanꞌit tseꞌe du̱yaaxjidi je̱ yꞌixpa̱jkpata̱jk, nu̱makme̱jtsk tseꞌe du̱vinka̱a̱jn, je̱ꞌe̱ tseꞌe tyukxa̱a̱jidu kuká̱tsivada.
13 Ao amanhecer, chamou os seus discípulos e escolheu doze dentre eles que chamou de apóstolos:
14 Ya̱ꞌa̱ tseꞌe je̱ xya̱a̱jta: Simón juuꞌ veꞌe tyukxa̱a̱ji Pedro, je̱ts je̱ yꞌuts Andrés, Santiago je̱ts Juan, Felipe je̱ts Bartolomé,
14 Simão, a quem deu o sobrenome de Pedro; André, seu irmão; Tiago, João, Filipe, Bartolomeu,
15 Mateo je̱ts Tomás, Santiago juuꞌ veꞌe je̱ Alfeo je̱ myajntk, Simón juuꞌ veꞌe je̱ cananista partido du̱ma̱a̱t yꞌijt,
15 Mateus, Tomé, Tiago, filho de Alfeu; Simão, chamado Zelador;
16 Judas juuꞌ veꞌe je̱ Santiago je̱ myajntk, je̱ts Judas Iscariote, juuꞌ veꞌe je̱ Jesús du̱pa̱a̱mnup je̱m je̱ jayu kya̱ꞌm juuꞌ veꞌe tsoꞌoxpa̱jkju̱dup.
16 Judas, irmão de Tiago; e Judas Iscariotes, aquele que foi o traidor.
17 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús ma̱a̱t je̱ yꞌixpa̱jkpata̱jk vyajntkti je̱m tonu̱n viinm je̱tseꞌe tyaandi je̱m jo̱y it ka̱jxm. Je̱m tseꞌe vyeꞌniduva nu̱may je̱ jayu juuꞌ veꞌe tso̱o̱ꞌndu je̱m jerusaleenit kyajpu̱n ka̱jxm je̱ts viijnk tso̱v juuꞌ veꞌe je̱m judéait yꞌit jo̱o̱tm. Je̱mpa tseꞌe juuꞌ veꞌe tso̱o̱ꞌnduva je̱m tiirovit je̱ts sidoonit yꞌit jo̱o̱tmda. Je̱ꞌe̱ts je̱ꞌe̱ veꞌe ñu̱je̱ꞌydu ku̱x yꞌamo̱tunaxuvaandupeꞌe je̱ Jesús je̱ts je̱ꞌe̱ veꞌe du̱yakjo̱tka̱daꞌaku̱t je̱ pyaꞌam jáyuda.
17 Descendo com eles, parou numa planície. Aí se achava um grande número de seus discípulos e uma grande multidão de pessoas vindas da Judéia, de Jerusalém, da região marítima, de Tiro e Sidônia, que tinham vindo para ouvi-lo e ser curadas das suas enfermidades.
18 Je̱m tseꞌe pa̱n pa̱n jatyeꞌe je̱m jyaꞌvin ka̱jxmda je̱ ko̱ꞌo̱yjáyuvap; pya̱jkji tseꞌe je̱ ko̱ꞌo̱yjáyuvapta.
18 E os que eram atormentados dos espíritos imundos ficavam livres.
19 Nu̱jom tseꞌe je̱ jayu du̱to̱nuvaꞌanda je̱ Jesús ku̱x je̱ꞌe̱ veꞌe nu̱jom je̱ jayu du̱yakjo̱tka̱daak ma̱a̱t je̱ mya̱kkin.
19 Todo o povo procurava tocá-lo, pois saía dele uma força que os curava a todos.
20 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús du̱vinꞌix je̱ yꞌixpa̱jkpata̱jk je̱tseꞌe du̱nu̱u̱jmidi:
20 Então ele ergueu os olhos para os seus discípulos e disse: Bem-aventurados vós que sois pobres, porque vosso é o Reino de Deus!
21 ’Xo̱o̱n xa miitseꞌeda pa̱n pa̱n jatyeꞌe u̱xyam yuꞌo̱o̱ꞌkju̱dup, mꞌíttapts miitseꞌe kuꞌux.
21 Bem-aventurados vós que agora tendes fome, porque sereis fartos! Bem-aventurados vós que agora chorais, porque vos alegrareis!
22 ’Xo̱o̱n xa miitseꞌeda ku veꞌe je̱ jayu mmuꞌé̱kjada mmujo̱tꞌánjada ku̱xeꞌe a̱ts xjaanchjávada, a̱ts, je̱ Jayu Juuꞌ veꞌe Nu̱pa̱a̱mdu̱ka Ijtp, ku veꞌe je̱ jayu apu̱k mpá̱mjada, mvinko̱jtspé̱tjada, je̱ts ku veꞌe mjávajada ax joꞌn ko̱ꞌo̱y jayu ku̱mꞌijtti.
22 Bem-aventurados sereis quando os homens vos odiarem, vos expulsarem, vos ultrajarem, e quando repelirem o vosso nome como infame por causa do Filho do Homem!
23 Xo̱o̱ndu̱kta tseꞌe o̱o̱y ku veꞌe veꞌem myaktonda, ku̱x myakmo̱o̱ydinupeꞌe je̱ ma̱ja̱ o̱ꞌyin je̱m tsapjo̱o̱tm. Veꞌem je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ jyu̱jpit jayu du̱toonduva je̱ Nteꞌyam je̱ yꞌayook ko̱jtsnajxpata̱jkta.
23 Alegrai-vos naquele dia e exultai, porque grande é o vosso galardão no céu. Era assim que os pais deles tratavam os profetas.
24 ’Ayo̱o̱v xa veꞌe miits je̱ mjo̱o̱tta pa̱n pa̱n jatyeꞌe kumeenda, mxo̱o̱jntktuts miitseꞌe yaja ta̱a̱v.
24 Mas ai de vós, ricos, porque tendes a vossa consolação!
25 ’Ayo̱o̱v xa veꞌe miits je̱ mjo̱o̱tta pa̱n pa̱n jatyeꞌe kuꞌuxta, myuꞌo̱o̱ꞌkjadapts miitseꞌe u̱xꞌo̱o̱k.
25 Ai de vós, que estais fartos, porque vireis a ter fome! Ai de vós, que agora rides, porque gemereis e chorareis!
26 ’Ayo̱o̱v xa veꞌe miits je̱ mjo̱o̱tta ku veꞌe je̱ jayu anañu̱joma mkukó̱tsajada, ku̱x veꞌemeꞌe je̱ jyu̱jpit jayu du̱kuko̱jtsidi pa̱n pa̱n jatyeꞌe natyijju̱du je̱ Nteꞌyam je̱ yꞌayook ko̱jtsnajxpada.
26 Ai de vós, quando vos louvarem os homens, porque assim faziam os pais deles aos falsos profetas!
27 ’Ax nu̱jom tseꞌe miitsta pa̱n pa̱n jaty a̱tseꞌe u̱xyam xꞌamo̱tunajxtup, jidu̱ꞌu̱mts a̱tseꞌe nvaꞌañ: Tso̱kta je̱ jayu pa̱n pa̱neꞌe mmuꞌe̱jkju̱dup. O̱y tseꞌe xtoojnjadat pa̱n pa̱neꞌe mkatso̱jkju̱dup.
27 Digo-vos a vós que me ouvis: amai os vossos inimigos, fazei bem aos que vos odeiam,
28 e̱ñu̱kó̱tsada pa̱n pa̱neꞌe mko̱ꞌo̱ñu̱ko̱jtsijidup. Nu̱tsapko̱tsta pa̱n pa̱neꞌe mvinko̱jtspe̱jtju̱dup.
28 abençoai os que vos maldizem e orai pelos que vos injuriam.
29 Pa̱n pa̱neꞌe mꞌakupa̱ꞌkxijidup toꞌk adoꞌom aaj, mo̱o̱yduvats jadoꞌk adoꞌom je̱tseꞌe mjaaꞌkꞌakupa̱ꞌkxajadat. Pa̱n pa̱n tseꞌe mpa̱jku̱xju̱dup je̱ mvitu̱niꞌkx, maso̱o̱ktuvats je̱tseꞌe je̱ mvitu̱paꞌtk mpa̱jku̱xjadat.
29 Ao que te ferir numa face, oferece-lhe também a outra. E ao que te tirar a capa, não impeças de levar também a túnica.
30 Pa̱n mꞌamó̱tuju̱dup tseꞌe je̱ jayu juuꞌ, ax mmo̱ꞌo̱dap tseꞌe. Pa̱n mpa̱jku̱xju̱dup tseꞌe juuꞌ miitseꞌe mje̱ꞌe̱idup, kaꞌa tseꞌe xꞌamó̱tudat je̱tseꞌe mmo̱yu̱mpijtjidinuvat.
30 Dá a todo o que te pedir; e ao que tomar o que é teu, não lho reclames.
31 Pa̱n vintso̱ xa veꞌe xtso̱kta je̱tseꞌe je̱ jayu mtoꞌnu̱xjadat, veꞌemts miits je̱ꞌe̱ veꞌe xtoojnjiduvat.
31 O que quereis que os homens vos façam, fazei-o também a eles.
32 ’Pa̱n je̱ꞌe̱jyji xa miitseꞌe mtso̱jktup je̱ jayu juuꞌ miitseꞌe mtso̱jkju̱dup, ¿ti o̱ꞌyints miitseꞌe mtoondup? Je̱ ko̱ꞌo̱y jayu paat xa veꞌe veꞌem jyátu̱kada.
32 Se amais os que vos amam, que recompensa mereceis? Também os pecadores amam aqueles que os amam.
33 Ax pa̱n je̱ꞌe̱jyjits miitseꞌe je̱ maaꞌyu̱n mtoojnjidup juuꞌ miitseꞌe je̱ maaꞌyu̱n mtoꞌnu̱xju̱dup, ¿ti o̱ꞌyints miitseꞌe mtoondup? Je̱ ko̱ꞌo̱y jayu paat xa veꞌe veꞌem jyátu̱kada.
33 E se fazeis bem aos que vos fazem bem, que recompensa mereceis? Pois o mesmo fazem também os pecadores.
34 Ax pa̱n je̱ꞌe̱jyji tseꞌe juuꞌ mꞌanuuꞌkxmo̱o̱ydup pa̱n pa̱neꞌe mꞌaꞌíxtup je̱tseꞌe mmo̱yu̱mpijtjidinuvat, ¿ti o̱ꞌyints miitseꞌe mtoondup? Ku̱x natyukꞌanooꞌkxju̱duvap xa veꞌe juuꞌ je̱ ko̱ꞌo̱y jáyuda je̱tseꞌe ñayꞌaꞌíxjada je̱tseꞌe juuꞌ ñamyo̱yu̱mpijtjidinuvat.
34 Se emprestais àqueles de quem esperais receber, que recompensa mereceis? Também os pecadores emprestam aos pecadores, para receberem outro tanto.
35 Tso̱kta pa̱n pa̱n jatyeꞌe mtsoꞌoxpa̱jkju̱dup, o̱y tseꞌe xtoojnjadat je̱tseꞌe xmo̱ꞌo̱dat juuꞌ, kaꞌa tseꞌe xꞌaꞌíxtat je̱tseꞌe mmo̱yu̱mpijtjidinuvat, ku̱x veꞌem xa veꞌe je̱ ma̱ja̱ o̱ꞌyin xjayé̱ptat je̱m tsapjo̱o̱tm, je̱ Nteꞌyam je̱ yꞌónu̱kts miitseꞌe mꞌíttat. Ku̱x je̱ Nteꞌyam tseꞌe je̱ maaꞌyu̱n toꞌnu̱xju̱dup je̱ ko̱ꞌo̱y jáyuda je̱ts pa̱n pa̱n jatyeꞌe je̱ kuko̱jtsu̱n du̱kamo̱o̱ydup je̱ Nteꞌyam.
35 Pelo contrário, amai os vossos inimigos, fazei bem e emprestai, sem daí esperar nada. E grande será a vossa recompensa e sereis filhos do Altíssimo, porque ele é bom para com os ingratos e maus.
36 Jayé̱ptats miitseꞌe je̱ tukmo̱ꞌtu̱n, veꞌem ax joꞌn je̱ nTeeꞌamda, juuꞌ veꞌe je̱m tsapjo̱o̱tm, je̱ꞌe̱ tseꞌe je̱ tukmo̱ꞌtu̱n du̱jaye̱jpp.
36 Sede misericordiosos, como também vosso Pai é misericordioso.
37 ’Kaꞌats miitseꞌe je̱ jayu xto̱kimpayo̱ꞌo̱ydat, veꞌem tseꞌe je̱ Nteꞌyam mkato̱kimpayo̱ꞌyju̱duvat. Kaꞌats miitseꞌe je̱ jayu xto̱kimpá̱mdat, veꞌem tseꞌe je̱ Nteꞌyam mkato̱kimpa̱a̱jmju̱duvat. Me̱e̱ꞌkxjada je̱ tyó̱kinda pa̱n pa̱n jatyeꞌe mtoꞌnu̱xju̱dup juuꞌ veꞌe ka ó̱yap, veꞌem tseꞌe je̱ Nteꞌyam mto̱kinme̱e̱ꞌkxju̱duvat.
37 Não julgueis, e não sereis julgados; não condeneis, e não sereis condenados; perdoai, e sereis perdoados;
38 Mo̱ꞌo̱da je̱ jayu juuꞌ, veꞌem tseꞌe je̱ Nteꞌyam mmo̱ꞌo̱jadat nu̱yojk, veꞌem ax joꞌn je̱ jayu juuꞌ veꞌe kijpxtup je̱ o̱y kijpxu̱n ma̱a̱t, tsu̱ꞌkx, ojts, atajp ako̱ꞌo̱p. Pa̱n o̱y xa veꞌe je̱ mjáyuvinda je̱ mjoojntykinda, mjaaꞌkyakmo̱ꞌo̱dap tseꞌe juuꞌ nu̱yojk.
38 dai, e dar-se-vos-á. Colocar-vos-ão no regaço medida boa, cheia, recalcada e transbordante, porque, com a mesma medida com que medirdes, sereis medidos vós também.
39 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús ya̱ tukmuꞌaꞌixmojkin vyaꞌnu̱xjidi:
39 Propôs-lhes também esta comparação: Pode acaso um cego guiar outro cego? Não cairão ambos na cova?
40 Ni toꞌka veꞌe je̱ ixpa̱jkpa du̱kanu̱ma̱ja ax joꞌn je̱ꞌe̱ juuꞌ veꞌe yakꞌixpa̱jkjup; ó̱yam tseꞌe vyeꞌema, pa̱n taamp xa veꞌe je̱p je̱ ixpa̱jkpa kyuvajkyp je̱tseꞌe du̱jayep je̱m jyaꞌvin ka̱jxm je̱ ixpa̱jku̱n juuꞌ veꞌe tukꞌíxjup, jyaye̱jppapts je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ ma̱jin ax joꞌn je̱ yakꞌixpa̱jkpa.
40 O discípulo não é superior ao mestre; mas todo discípulo perfeito será como o seu mestre.
41 ’¿Vintso̱s je̱ꞌe̱ veꞌe yꞌo̱ꞌyixju̱t je̱ꞌe̱ juuꞌ veꞌe je̱ ma̱ja̱ to̱kin du̱ma̱a̱t je̱tseꞌe du̱putá̱kat je̱ yꞌuts je̱ yꞌajch ukpu̱ je̱ yꞌuts je̱ cha̱ꞌa̱ juuꞌ veꞌe ve̱e̱ꞌnji je̱ to̱kin du̱ma̱a̱t? Veꞌem xa je̱ꞌe̱ veꞌe ax joꞌn je̱ jayu juuꞌ veꞌe je̱p vyiimp toꞌk je̱ ku̱p juuꞌ veꞌe vaꞌajts ma̱j je̱tseꞌe du̱tsa̱k je̱tseꞌe du̱putá̱kat je̱ yꞌuts juuꞌ veꞌe je̱ piꞌk poꞌox tu̱vyintá̱kaja.
41 Por que vês tu o argueiro no olho de teu irmão e não reparas na trave que está no teu olho?
42 Vanꞌit tseꞌe je̱ yꞌuts du̱nu̱u̱jma: “Vaꞌan a̱ts du̱yakpítsumu̱ je̱ piꞌk poꞌox juuꞌ veꞌe je̱p mviimp.” ¡Me̱jtsꞌaaj me̱jtsjo̱o̱t xa je̱ꞌe̱ veꞌe juuꞌ veꞌe je̱ ma̱ja̱ to̱kin du̱ma̱a̱t! Yaknu̱vaꞌacheꞌe tooꞌva̱jkp du̱tsa̱k je̱ ma̱ja̱ to̱kin juuꞌ veꞌe jyayejpp, vanꞌítnum tseꞌe yꞌo̱ꞌyixju̱t je̱tseꞌe du̱putá̱kat je̱ yꞌuts je̱ yꞌajch ukpu̱ je̱ yꞌuts je̱ cha̱ꞌa̱ juuꞌ veꞌe ve̱e̱ꞌnji je̱ to̱kin du̱ma̱a̱t.
42 Ou como podes dizer a teu irmão: Deixa-me, irmão, tirar de teu olho o argueiro, quando tu não vês a trave no teu olho? Hipócrita, tira primeiro a trave do teu olho e depois enxergarás para tirar o argueiro do olho de teu irmão.
43 ’Kaꞌa xa veꞌe ti o̱y ku̱p juuꞌ veꞌe du̱yakta̱ꞌmip je̱ ko̱ꞌo̱y ju̱ꞌkx; kaꞌava tseꞌe ti ko̱ꞌo̱y ku̱p juuꞌ veꞌe du̱yakta̱ꞌmip je̱ o̱y ju̱ꞌkx.
43 Uma árvore boa não dá frutos maus, uma árvore má não dá bom fruto.
44 Je̱ tya̱a̱jm ka̱jxeꞌe yaknu̱java pa̱n vintso̱ veꞌe je̱ ku̱p. Kaꞌa tseꞌe je̱ higo ta̱a̱jm kaꞌa tseꞌe je̱ tsaaydum ta̱a̱jm yaktuk je̱m ápit ka̱jxm.
44 Porquanto cada árvore se conhece pelo seu fruto. Não se colhem figos dos espinheiros, nem se apanham uvas dos abrolhos.
45 Je̱ o̱y jayu, o̱yts je̱ꞌe̱ veꞌe juuꞌ du̱ka̱ts ku̱x ijtpeꞌe je̱m jyaꞌvin ka̱jxm je̱ yꞌo̱y je̱ꞌe̱; ax je̱ ko̱ꞌo̱y jayu, ka ó̱yapts je̱ꞌe̱ veꞌe juuꞌ du̱ka̱ts ku̱x ijtpeꞌe je̱m jyaꞌvin ka̱jxm je̱ kyo̱ꞌo̱y je̱ꞌe̱. Juuꞌ xa veꞌe je̱ jayu kya̱jtsp, je̱mts je̱ꞌe̱ veꞌe jyaꞌvin ka̱jxm cha̱a̱ꞌn.
45 O homem bom tira coisas boas do bom tesouro do seu coração, e o homem mau tira coisas más do seu mau tesouro, porque a boca fala daquilo de que o coração está cheio.
46 ’¿Tya̱jxts a̱ts miitseꞌe xtijta: “Vintsá̱n, Vintsá̱n”?, ax kaꞌa tseꞌe xtonda juuꞌ a̱ts miitseꞌe nvaajnjidup.
46 Por que me chamais: Senhor, Senhor... e não fazeis o que digo?
47 U̱xyam a̱ts miitseꞌe nvaajnjadat vintso̱ je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ jayu juuꞌ a̱tseꞌe xnu̱miimp, juuꞌ a̱tseꞌe xꞌamo̱tunajxp je̱tseꞌe du̱tún juuꞌ a̱tseꞌe nka̱jtsp.
47 Todo aquele que vem a mim ouve as minhas palavras e as pratica, eu vos mostrarei a quem é semelhante.
48 Veꞌem xa je̱ꞌe̱ veꞌe ax joꞌn toꞌk je̱ jayu juuꞌ veꞌe toꞌk je̱ ta̱jk du̱pa̱a̱m. Ax tooꞌva̱jkp tseꞌe du̱taji ka̱a̱k je̱tseꞌe du̱tso̱o̱ꞌntk je̱ ta̱jk je̱ja tsaku̱jx. Ku tseꞌe je̱ na̱ko̱m ñajxy, je̱tseꞌe o̱jts ma̱kk je̱ ta̱jk du̱patiꞌits, kaꞌa tseꞌe yꞌo̱ꞌyixju̱ vintso̱ veꞌe du̱xínu̱t ku̱x je̱ja veꞌe tsaku̱jx je̱ ta̱jk cho̱o̱ꞌntk.
48 É semelhante ao homem que, edificando uma casa, cavou bem fundo e pôs os alicerces sobre a rocha. As águas transbordaram, precipitaram-se as torrentes contra aquela casa e não a puderam abalar, porque ela estava bem construída.
49 Ax je̱ jayu juuꞌ a̱tseꞌe xꞌamo̱tunajxp je̱tseꞌe du̱katún juuꞌ a̱tseꞌe nka̱jtsp, veꞌemts je̱ꞌe̱ veꞌe ax joꞌn toꞌk je̱ jayu juuꞌ veꞌe du̱kataji joma veꞌe du̱tso̱o̱ꞌntk je̱ tya̱jk, je̱mji veꞌe naxviinm du̱pu̱u̱jm. Ku tseꞌe je̱ na̱ko̱m ñajxy, je̱tseꞌe o̱jts ma̱kk je̱ ta̱jk du̱patiꞌits, játyjits je̱ꞌe̱ veꞌe kyítuni. Vinto̱kika̱jxts je̱ꞌe̱ veꞌe.
49 Mas aquele que as ouve e não as observa é semelhante ao homem que construiu a sua casa sobre a terra movediça, sem alicerces. A torrente investiu contra ela, e ela logo ruiu; e grande foi a ruína daquela casa.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.