Lucas 17
Ya̱ʼa̱ tseʼe je̱ nam ko̱jtstán juuʼ veʼe je̱ Nteʼyamˍ xyaktaajnjimdu je̱ nMa̱j Vintsá̱namda Jesucristo ka̱jx (MTONT) vs NVT
1 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús je̱ yꞌixpa̱jkpata̱jk du̱nu̱u̱jmidi:
1 Jesus disse a seus discípulos: “Sempre haverá o que leve as pessoas a cair em pecado, mas que aflição espera quem causa a tentação!
2 Nu̱yojk o̱y xa veꞌe ku̱yꞌijtu̱xju̱ je̱ jayu je̱tseꞌe toꞌk je̱ paan taak yaktukyuktsum je̱tseꞌe yakmaaxyna̱víppini je̱ts ni kaꞌa veꞌe ku veꞌe du̱tukmasa̱ꞌa̱k je̱ Nteꞌyam je̱ tyooꞌ toꞌk je̱ jayu juuꞌ veꞌe je̱ mootsk jo̱o̱t je̱ mootsk jaꞌvin du̱jaye̱jpp.
2 Seria melhor ser lançado no mar com uma pedra de moinho amarrada ao pescoço que fazer um destes pequeninos pecar.
3 Ixta tseꞌe o̱y pa̱n ti veꞌe mtoondup. Pa̱n mmuto̱kintoojnjup xa veꞌe je̱ mꞌuts je̱ mꞌajch ukpu̱ je̱ mꞌuts je̱ mtsa̱ꞌa̱, tukna̱a̱jmats. Pa̱n vinmayu̱mpijtp tseꞌe, mme̱e̱ꞌkxjap tseꞌe je̱ tyo̱kin.
3 Portanto, tenham cuidado! “Se um irmão pecar, repreenda-o e, se ele se arrepender, perdoe-o.
4 Pa̱n mmuto̱kintoojnjupts mitseꞌe vuxtojtu̱k nax toꞌk xa̱a̱j je̱tseꞌe vuxtojtu̱k nax mna̱ꞌmu̱xju̱t: “Ta̱ a̱tseꞌe nvinmayu̱mpit, to̱kin me̱e̱ꞌkxu̱s a̱ts toꞌk aaj”, mjajtyme̱e̱ꞌkxjap tseꞌe.
4 Mesmo que ele peque contra você sete vezes por dia e, a cada vez, se arrependa e peça perdão, perdoe-o”.
5 Vanꞌit tseꞌe je̱ kuká̱tsivata̱jk du̱nu̱u̱jmidi je̱ Ma̱ja̱ Vintsá̱n:
5 Os apóstolos disseram ao Senhor: “Faça nossa fé crescer!”.
6 Vanꞌit tseꞌe ña̱ꞌmu̱xjidi je̱ Ma̱ja̱ Vintsá̱n:
6 O Senhor respondeu: “Se tivessem fé, ainda que tão pequena quanto um grão de mostarda, poderiam dizer a esta amoreira: ‘Arranque-se e plante-se no mar’, e ela lhes obedeceria.
7 ’Pa̱nts miits nꞌiteꞌe juuꞌ veꞌe du̱jaye̱jpp toꞌk je̱ toompa, ku veꞌe je̱ toompa jye̱ꞌyni, ta̱ o̱jts yuꞌuj ukpu̱ je̱ carnero tu̱du̱vintena, ¿ñu̱u̱jmipts vineꞌe: “Naxu̱ mkayu̱”?
7 “Quando um servo chega do campo depois de arar ou cuidar das ovelhas, o senhor lhe diz: ‘Venha logo para a mesa comer conosco’?
8 Ax kaꞌa tseꞌe; jidu̱ꞌu̱m xa je̱ꞌe̱ veꞌe du̱nu̱u̱jma: “Yakꞌo̱ya a̱ts je̱ nꞌaꞌox je̱ts nayꞌapa̱a̱mdu̱kaja je̱ts a̱tseꞌe xyakkáyu̱t, u̱xꞌo̱o̱kts mitseꞌe mꞌaꞌóxat.”
8 Não, ele diz: ‘Prepare minha refeição, apronte-se e sirva-me enquanto como e bebo. Você pode comer depois’.
9 ¿Kyuko̱jtsjipts je̱ꞌe̱ vineꞌe je̱ toompa ku veꞌe du̱tún juuꞌ veꞌe yaktukpavaamp? Ax kaꞌa tseꞌe.
9 E acaso o senhor agradece ao servo por fazer o que lhe foi ordenado?
10 Nay vanxú̱pjyamts miitseꞌedava, ku veꞌe xtonká̱xtat nu̱jom juuꞌ veꞌe je̱ Nteꞌyam mtukpavaajnju̱dup, vaꞌanda tseꞌe jidu̱ꞌu̱m: “Kaꞌa xa a̱a̱tseꞌe nvinmachju̱ je̱ts a̱a̱tseꞌe nyakkuko̱jtsjat, je̱ꞌe̱jyji a̱a̱tseꞌe tu̱ntún ax joꞌn je̱ toompa du̱tún juuꞌ veꞌe tukka̱daakjup.”
10 Da mesma forma, quando vocês obedecem, devem dizer: ‘Somos servos inúteis; apenas cumprimos nosso dever’”.
11 Ku veꞌe je̱ Jesús je̱ tooꞌ du̱jaaꞌkyo̱ꞌy ku veꞌe je̱m Jerusalén ñu̱jkx, vanꞌit tseꞌe pyítsum je̱m galiléait yꞌit jo̱o̱tm je̱tseꞌe tya̱jki je̱m samaariait yꞌit jo̱o̱tm.
11 Dirigindo-se a Jerusalém, Jesus chegou à fronteira entre a Galileia e Samaria.
12 Ku tseꞌe jye̱ꞌyavaꞌañ joma veꞌe toꞌk je̱ piꞌk kajpu̱n, vanꞌit tseꞌe yꞌana̱jkxijidi nu̱majk je̱ yaaꞌtya̱jk juuꞌ veꞌe leprapa̱jkju̱dup. Ax jékumji tseꞌe tyaandi
12 Ao entrar num povoado dali, dez leprosos, mantendo certa distância,
13 je̱tseꞌe ma̱kk du̱muko̱jtsti je̱ Jesús:
13 clamaram: “Jesus, Mestre, tenha misericórdia de nós!”.
14 Ku veꞌe je̱ Jesús yꞌíxjidi, vanꞌit tseꞌe vyaajñ:
14 Ele olhou para eles e disse: “Vão e apresentem-se aos sacerdotes”. E, enquanto eles iam, foram curados da lepra.
15 Ku tseꞌe nu̱toꞌk ñayjaꞌviji je̱ts jo̱tka̱daꞌakyani veꞌe, vanꞌit tseꞌe vyimpijt, ma̱kk tseꞌe kya̱jts je̱tseꞌe je̱ Nteꞌyam du̱yakma̱ji du̱yakjaanchi.
15 Um deles, ao ver-se curado, voltou a Jesus, louvando a Deus em alta voz.
16 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús du̱vinko̱xkteni je̱tseꞌe je̱ vyiijn je̱ yꞌaaj du̱tukpaaty je̱ naax je̱ vintsa̱ꞌkin ma̱a̱t, je̱tseꞌe je̱ Jesús du̱kuko̱jtsji. Ax samaariait jáyuts je̱ꞌe̱ veꞌe yꞌijt.
16 Lançou-se a seus pés, agradecendo-lhe pelo que havia feito. Esse homem era samaritano.
17 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús vyaajñ:
17 Jesus perguntou: “Não curei dez homens? Onde estão os outros nove?
18 ¿Ya̱ꞌa̱jyji veꞌe toꞌk tu̱vyimpit juuꞌ veꞌe ka je̱ israeejlit jáyuvap je̱tseꞌe je̱ Nteꞌyam du̱yakma̱ja du̱yakjaancha?
18 Ninguém voltou para dar glórias a Deus, exceto este estrangeiro?”.
19 Vanꞌit tseꞌe du̱nu̱u̱jmi je̱ yaaꞌtya̱jk:
19 E disse ao homem: “Levante-se e vá. Sua fé o curou”.
20 Vanꞌit tseꞌe je̱ fariseota̱jk du̱ꞌamo̱tutú̱vidi je̱ Jesús pa̱n vinꞌiteꞌe je̱ Nteꞌyam je̱ kyutojku̱n du̱yakmiinnit. Vanꞌit tseꞌe yꞌatso̱o̱jvjidi:
20 Certo dia, os fariseus perguntaram a Jesus: “Quando virá o reino de Deus?”. Jesus respondeu: “O reino de Deus não é detectado por sinais visíveis.
21 Kaꞌa tseꞌe je̱ jayu vyaꞌanu̱t: “U̱xyaja xa je̱ꞌe̱ veꞌe”, ukpu̱ “U̱xximts je̱ꞌe̱ veꞌe”, ku̱x ta̱ je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ Nteꞌyam je̱ kyutojku̱n du̱yakmiinni joma veꞌe miitsta.
21 Não se poderá dizer: ‘Está aqui!’ ou ‘Está ali!’, pois o reino de Deus já está entre vocês”.
22 Vanꞌit tseꞌe du̱nu̱u̱jmidi je̱ yꞌixpa̱jkpata̱jk:
22 Então ele disse a seus discípulos: “Aproximam-se os dias em que desejarão ver o tempo do Filho do Homem, mas não o verão.
23 Ax myakna̱a̱jmadap tseꞌe: “Ixta, u̱xyaja xa je̱ꞌe̱ veꞌe”, ukpu̱ “Ixta, u̱xximts je̱ꞌe̱ veꞌe”; ax kaꞌats miits je̱ꞌe̱ veꞌe xpana̱jkxtat,
23 Dirão a vocês: ‘Vejam, lá está!’ ou ‘Aqui está ele!’, mas não os sigam.
24 ku̱x veꞌem ax joꞌn toꞌk je̱ vítsu̱k yakꞌix je̱tseꞌe yꞌajaj yꞌatu̱ꞌkx je̱m tsajviinm adoꞌom adoꞌom, yakꞌíxpap tseꞌe o̱y ku a̱tseꞌe nmiinnuvat.
24 Porque, assim como o relâmpago lampeja e ilumina o céu de uma extremidade a outra, assim será no dia em que vier o Filho do Homem.
25 Ax tun vinko̱pk tseꞌe je̱ts a̱tseꞌe tooꞌva̱jkp o̱o̱y ntuntsaachpaaꞌtu̱t je̱ts a̱tseꞌe xkakuvá̱ktat je̱ jayu juuꞌ veꞌe u̱xyam joojntykidup.
25 Mas primeiro é necessário que ele sofra terrivelmente e seja rejeitado por esta geração.
26 Veꞌem ax joꞌn tyoojnji kyo̱jtsji ku veꞌe je̱ Noé jyoojntyki, nay veꞌem tseꞌe tyoojnjinuvat je̱ xa̱a̱j ku a̱tseꞌe nmiinnuvat, a̱ts, je̱ Jayu Juuꞌ veꞌe Nu̱pa̱a̱mdu̱ka Ijtp.
26 “Quando o Filho do Homem voltar, será como no tempo de Noé.
27 Kaaydup ooktup tseꞌe vye̱ꞌnada, yaaꞌvya̱jktup ta̱ꞌa̱xpa̱jktup. Vanꞌit paat tseꞌe veꞌem du̱toondi ku veꞌe je̱ Noé tya̱jkini je̱p arca ja̱a̱tp je̱tseꞌe je̱ na̱a̱kukó̱ma jye̱ꞌy je̱tseꞌe nu̱jom yꞌo̱o̱ꞌkka̱jxtini.
27 Naqueles dias, o povo seguia sua rotina de banquetes, festas e casamentos, até o dia em que Noé entrou na arca e veio o dilúvio, que destruiu a todos.
28 Nay veꞌempa tseꞌe jyajtpa je̱m Sodoma ku veꞌe je̱ Lot jyoojntyki. Kaaydup ooktup tseꞌe je̱ jayu vye̱ꞌnada, jooydup, to̱o̱ꞌktup, yoodup, ta̱kpa̱a̱mdup;
28 “E o mundo será como no tempo de Ló. O povo se ocupava de seus afazeres diários, comendo e bebendo, comprando e vendendo, cultivando e construindo,
29 ax ku tseꞌe je̱ Lot je̱m sodómait kyajpu̱n ka̱jxm pyítsumni, vanꞌit tseꞌe je̱ ja̱a̱jn ma̱a̱t je̱ azufre kyu̱sta̱jki je̱m tsajviinm, veꞌem ax joꞌn ku̱tyuuj joꞌn, je̱tseꞌe nu̱jom je̱ jayu du̱yakꞌo̱o̱ꞌkka̱jxtini.
29 até o dia em que Ló deixou Sodoma. Então fogo e enxofre ardente caíram do céu e destruíram a todos.
30 Ax nay vanxú̱pjyam tseꞌe je̱ jayu vyeꞌnidinuvat ku a̱tseꞌe nmiinnuvat jadoꞌk nax.
30 Sim, tudo será como sempre foi até o dia em que o Filho do Homem for revelado.
31 ’Ku veꞌe je̱ xa̱a̱j jye̱ꞌyat, pa̱n pa̱n jatyeꞌe ve̱ꞌnadap je̱m azotea niꞌkxm je̱tseꞌe je̱p tyu̱jkp je̱ pya̱a̱mdu̱k, kaꞌa tseꞌe yꞌukta̱jkidinit je̱p tyu̱jkp je̱tseꞌe ti du̱yakpítsumdat. Pa̱n pa̱n jaty tseꞌe je̱m kam jo̱o̱tm ve̱ꞌnadap, kaꞌa tseꞌe du̱nu̱vimpíttat pa̱n ti jatyeꞌe je̱m tu̱tyáñ.
31 Nesse dia, quem estiver na parte de cima da casa, não desça para pegar suas coisas. Quem estiver no campo, não volte para casa.
32 Jaaꞌmyé̱tsta je̱ Lot je̱ ñu̱da̱ꞌa̱x.
32 Lembrem-se do que aconteceu à esposa de Ló!
33 Pa̱n pa̱n xa veꞌe nu̱yojk du̱tso̱jkp je̱ ñaxviijnit joojntykin je̱ts kaꞌa veꞌe je̱ joojntykin juuꞌ veꞌe xa̱ꞌma ka̱jx ijtp, vintó̱kiyupts je̱ꞌe̱ veꞌe xa̱ꞌma ka̱jx; ax pa̱n pa̱n tseꞌe du̱maso̱o̱kp je̱ ñaxviijnit joojntykin ku̱x cha̱jkpeꞌe nu̱yojk je̱ joojntykin juuꞌ veꞌe xa̱ꞌma ka̱jx ijtp, joojntykinupts je̱ꞌe̱ veꞌe xa̱ꞌma ka̱jx.
33 Quem se apegar à própria vida a perderá; quem abrir mão de sua vida a salvará.
34 ’Veꞌem xa a̱ts miitseꞌe nna̱a̱jmada je̱ts je̱ tsooj, nu̱me̱jtsk tseꞌe maap vye̱ꞌnadat joma veꞌe toꞌk je̱ maajntku̱n, ax toꞌk tseꞌe yakvo̱o̱vnit, jadoꞌk tseꞌe tyaannit;
34 Naquela noite, duas pessoas estarão dormindo na mesma cama; uma será levada, e a outra, deixada.
35 nu̱me̱jtsk tseꞌe je̱ ta̱ꞌa̱xta̱jk ja̱jtsp vye̱ꞌnadat, toꞌk tseꞌe yakvo̱o̱vnit, jadoꞌk tseꞌe tyaannit;
35 Duas mulheres estarão moendo cereal no moinho; uma será levada, e a outra, deixada.
36 nu̱me̱jtsk tseꞌe je̱ yaaꞌtya̱jk je̱m kam jo̱o̱tm vyeꞌniduvat, toꞌk tseꞌe yakvo̱o̱vnit, jadoꞌk tseꞌe tyaannit.
36 Dois homens estarão trabalhando juntos num campo; um será levado, e o outro, deixado”.
37 Juuꞌ tseꞌe du̱ꞌamo̱tunajxtu, je̱ꞌe̱ tseꞌe du̱ꞌamo̱tutú̱vidu:
37 “Senhor, onde isso acontecerá?”, perguntaram os discípulos. Jesus respondeu: “Onde estiver o cadáver, ali se ajuntarão os abutres”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 17, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.