Lucas 16
Ya̱ʼa̱ tseʼe je̱ nam ko̱jtstán juuʼ veʼe je̱ Nteʼyamˍ xyaktaajnjimdu je̱ nMa̱j Vintsá̱namda Jesucristo ka̱jx (MTONT) vs ARIB
1 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús je̱ yꞌixpa̱jkpata̱jk du̱nu̱u̱jmi:
1 Dizia Jesus também aos seus discípulos: Havia certo homem rico, que tinha um mordomo; e este foi acusado perante ele de estar dissipando os seus bens.
2 Vanꞌit tseꞌe je̱ vyintsá̱n vyatso̱o̱jvji je̱tseꞌe ña̱ꞌmu̱xji: “¿Tits ya̱ꞌa̱ veꞌe juuꞌ a̱tseꞌe nmó̱tup mits ka̱jx? Vaꞌan du̱natyukvinjaꞌvimju̱ je̱ mcueenta ku̱x kaꞌa xa a̱ts mitseꞌe xꞌuktoojnjinit.”
2 Chamou-o, então, e lhe disse: Que é isso que ouço dizer de ti? Presta contas da tua mordomia; porque já não podes mais ser meu mordomo.
3 Vanꞌit tseꞌe je̱ myeen yakyo̱ꞌyva ñaña̱ꞌmu̱xji: “¿Tis a̱ts vineꞌe ntónup ku a̱tseꞌe je̱ nvintsá̱n ya̱ toonk xpa̱jkjinit? Kaꞌa xa a̱tseꞌe je̱ maju njayep je̱ts a̱tseꞌe nyoꞌoju̱t; ax tso̱ꞌo̱tyoompts a̱tseꞌe je̱ts a̱tseꞌe je̱ jayu juuꞌ nu̱nveꞌemji nꞌamó̱tuvu̱t.
3 Disse, pois, o mordomo consigo: Que hei de fazer, já que o meu senhor me tira a mordomia? Para cavar, não tenho forças; de mendigar, tenho vergonha.
4 Ta̱ts a̱tseꞌe mpayo̱ꞌo̱y je̱ts ti a̱tseꞌe ntónup je̱ts a̱tseꞌe je̱ jayu xkuvá̱ku̱t je̱ja tya̱kꞌaajy ku a̱tseꞌe ya̱ toonk nyakpa̱jkjinit.”
4 Agora sei o que vou fazer, para que, quando for desapossado da mordomia, me recebam em suas casas.
5 ’Vanꞌit tseꞌe du̱yaaxji nu̱toꞌk jaty je̱ jáyuda juuꞌ veꞌe je̱ vyintsá̱n du̱muyó̱jidup. Vanꞌit tseꞌe mutoꞌk du̱ꞌamo̱tutu̱vi: “¿Vinxu̱p tseꞌe a̱ts je̱ nvintsá̱n xmuyo̱ja?”
5 E chamando a si cada um dos devedores do seu senhor, perguntou ao primeiro: Quanto deves ao meu senhor?
6 Vanꞌit tseꞌe yꞌatso̱o̱jvji: “Mó̱kupx barriijl je̱ olivos aceite a̱tseꞌe nmuyo̱ja.” Vanꞌit tseꞌe je̱ meen yakyo̱ꞌyva vyaajñ: “U̱xyaja xa veꞌe ya̱ mna̱k, játyjits a̱jxtu̱ku̱ je̱tseꞌe xpá̱mu̱t jadoꞌk juuꞌ veꞌe vu̱jxtkupxu̱k majkji myó̱jip.”
6 Respondeu ele: Cem cados de azeite. Disse-lhe então: Toma a tua conta, senta-te depressa e escreve cinqüenta.
7 Vanꞌit tseꞌe du̱ꞌamo̱tutu̱vi jadoꞌk je̱ jayu juuꞌ veꞌe je̱ vyintsá̱n du̱muyó̱jivap: “Je̱ts mits, ¿vinxu̱pts mitseꞌe je̱ myo̱j?” Vanꞌit tseꞌe ña̱ꞌmu̱xji: “Tojtu̱k miijl almudo je̱ trigo a̱tseꞌe nmuyo̱ja.” Vanꞌit tseꞌe du̱nu̱u̱jmi: “U̱xyájats ya̱ꞌa̱ ya̱ mna̱k; pá̱mu̱ts jadoꞌk juuꞌ veꞌe mugo̱o̱xk miijlji myó̱jip.”
7 Perguntou depois a outro: E tu, quanto deves? Respondeu ele: Cem coros de trigo. E disse-lhe: Toma a tua conta e escreve oitenta.
8 Ku veꞌe je̱ meen yakyo̱ꞌyva je̱ vyintsá̱n du̱nu̱jaꞌvi ti veꞌe je̱ myeen yakyo̱ꞌyva tyoon, vanꞌit tseꞌe du̱ꞌo̱ñu̱ko̱jtsi ku̱x kuvij veꞌe je̱tseꞌe veꞌem du̱tuujn.
8 E louvou aquele senhor ao injusto mordomo por haver procedido com sagacidade; porque os filhos deste mundo são mais sagazes para com a sua geração do que os filhos da luz.
9 Veꞌemts a̱tseꞌe nvaꞌañ je̱tseꞌe xyaktóndat je̱ meen je̱tseꞌe je̱ jayu xma̱a̱tnayjávajadat, je̱ meen juuꞌ veꞌe je̱ jayu yaktoondup ka ó̱yap. Ax ku tseꞌe mko̱o̱ꞌkꞌijttinit yaja naxviijn, mkuva̱jkjidinup tseꞌe je̱ Nteꞌyam je̱m tsapjo̱o̱tm, je̱m joma veꞌe je̱ jayu xa̱ꞌma ka̱jx jyoojntykidinit.
9 Eu vos digo ainda: Granjeai amigos por meio das riquezas da injustiça; para que, quando estas vos faltarem, vos recebam eles nos tabernáculos eternos.
10 Pa̱n pa̱n xa veꞌe du̱toomp juuꞌ veꞌe pyaatyp yꞌake̱e̱guip ku veꞌe ve̱e̱ꞌn yakma̱ꞌa̱, tyoompapts je̱ꞌe̱ veꞌe juuꞌ veꞌe pyaatyp yꞌake̱e̱guip ku veꞌe may yakma̱ꞌa̱; ax pa̱n pa̱n tseꞌe du̱toomp juuꞌ veꞌe kyapaatyp kyahꞌake̱e̱guip ku veꞌe ve̱e̱ꞌn yakma̱ꞌa̱, nay vanxú̱pjyamts je̱ꞌe̱ veꞌe du̱toompa ku veꞌe may yakma̱ꞌa̱.
10 Quem é fiel no pouco, também é fiel no muito; quem é injusto no pouco, também é injusto no muito.
11 Ax pa̱n kaꞌats miitseꞌe je̱ meen yaja naxviijn xyaktonda ax joꞌn du̱paaꞌty du̱ꞌake̱e̱ga, ¿ax vintso̱ts je̱ꞌe̱ veꞌe myakmo̱ꞌo̱dat je̱ o̱ꞌyin juuꞌ veꞌe du̱nu̱ꞌo̱yika̱jxp?
11 Se, pois, nas riquezas injustas não fostes fiéis, quem vos confiará as verdadeiras?
12 Ax pa̱n kaꞌats miitseꞌe xtonda ax joꞌn du̱paaꞌty du̱ꞌake̱e̱ga juuꞌ veꞌe mkaje̱ꞌe̱idup, ¿ax vintso̱ tseꞌe myakmo̱ꞌo̱dat juuꞌ veꞌe mje̱ꞌe̱idup?
12 E se no alheio não fostes fiéis, quem vos dará o que é vosso?
13 ’Ni pa̱na xa veꞌe kyaꞌo̱ꞌyixju̱ je̱tseꞌe me̱jtsk je̱ vyintsá̱n du̱jayé̱pu̱t, ku̱x toꞌkeꞌe du̱tsó̱ku̱t, jadoꞌk tseꞌe du̱tsoꞌoxpá̱ku̱t, toꞌkeꞌe du̱mutónu̱t du̱mupá̱ku̱t, jadoꞌk tseꞌe du̱viijnkꞌíxu̱t. Nay veꞌempa tseꞌe je̱ jayu juuꞌ veꞌe je̱m je̱ meen kya̱ꞌm naajkꞌijtjup, kaꞌats je̱ꞌe̱ veꞌe yꞌo̱ꞌyixju̱ je̱tseꞌe je̱ Nteꞌyam du̱pana̱jkxu̱t.
13 Nenhum servo pode servir dois senhores; porque ou há de odiar a um e amar ao outro, o há de odiar a um e amar ao outro, o há de dedicar-se a um e desprezar o outro. Não podeis servir a Deus e às riquezas.
14 Ax tyukxiiktu tseꞌe je̱ fariseota̱jk je̱ Jesús ku veꞌe du̱ꞌamo̱tunajxti, ku̱x o̱o̱y je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ meen du̱tunnasꞌayó̱vada.
14 Os fariseus, que eram gananciosos, ouviam todas essas coisas e zombavam dele.
15 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús ña̱ꞌmu̱xjidi:
15 E ele lhes disse: Vós sois os que vos justificais a vós mesmos diante dos homens, mas Deus conhece os vossos corações; porque o que entre os homens é elevado, perante Deus é abominação.
16 ’Juuꞌ jatyeꞌe jyatyaandu je̱p Kunuuꞌkx Jatyán ku̱jxp je̱ Moisés je̱ts je̱ Nteꞌyam je̱ yꞌayook ko̱jtsnajxpata̱jkta, vanꞌit paat tseꞌe tyuujn ku veꞌe je̱ Yakna̱pe̱jtpa Juan jyoojntyki. Ax ku tseꞌe je̱ Yakna̱pe̱jtpa Juan kyaꞌamaajy, vanꞌit tseꞌe je̱ jayu yakvaajnjiꞌukvaandi je̱ts cha̱jkpeꞌe je̱ Nteꞌyam je̱tseꞌe je̱ jayu yꞌijttinit je̱m je̱ Nteꞌyam yꞌam kya̱ꞌm. O̱o̱y tseꞌe je̱ jayu du̱tuntso̱kta je̱tseꞌe je̱m yꞌijttinit, veꞌemts je̱ꞌe̱ veꞌeda ax joꞌn nu̱may je̱ jayu toꞌk naxji tya̱kavaꞌanda nu̱jom joma veꞌe toꞌk je̱ mootsk ta̱kꞌaka̱ꞌa̱.
16 A lei e os profetas vigoraram até João; desde então é anunciado o evangelho do reino de Deus, e todo homem forceja por entrar nele.
17 ’Ax veꞌemts a̱tseꞌe nvaꞌañ: Kaꞌa xa veꞌe choꞌoxa vintso̱ veꞌe ya̱ tsajp ya̱ naax kyá̱xu̱t ñáxu̱t; je̱ꞌe̱ veꞌe tsoꞌox ku veꞌe kyo̱o̱ꞌktoonnit jyajuuꞌa je̱ Nteꞌyam je̱ pyavaꞌnu̱n.
17 É, porém, mais fácil passar o céu e a terra do que cair um til da lei.
18 ’Pa̱n pa̱n xa veꞌe je̱ ñu̱da̱ꞌa̱x du̱maso̱o̱knup je̱tseꞌe je̱ viijnk ta̱ꞌa̱xta̱jk du̱pu̱k, yakvintsa̱ꞌkintó̱kipts je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ navya̱jku̱n. Je̱ts pa̱n pa̱n tseꞌe du̱pa̱jkp je̱ ta̱ꞌa̱xta̱jk juuꞌ veꞌe je̱ ñu̱yaaꞌy tu̱myaso̱o̱kjini, nay yakvintsa̱ꞌkintó̱kivapts je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ navya̱jku̱n.
18 Todo aquele que repudia sua mulher e casa com outra, comete adultério; e quem casa com a que foi repudiada pelo marido, também comete adultério.
19 ’Je̱m xa veꞌe toꞌk yꞌijt je̱ kumeen jayu juuꞌ veꞌe vaꞌajts o̱y vaꞌajts tsoj tunnaxyo̱jxjup, je̱ tsoꞌojmk viteꞌe tyukniꞌkxip; jó̱vum tseꞌe o̱y ñaajkkáyju̱ ñaajkꞌuuꞌkju̱.
19 Ora, havia um homem rico que se vestia de púrpura e de linho finíssimo, e todos os dias se regalava esplendidamente.
20 Je̱m tseꞌe tya̱kꞌaagumpa toꞌk je̱ ayo̱o̱va jayu juuꞌ veꞌe Lázaro du̱xa̱a̱j; ta̱ts je̱ꞌe̱ veꞌe ñu̱potsvatska̱jxni.
20 Ao seu portão fora deitado um mendigo, chamado Lázaro, todo coberto de úlceras;
21 Je̱ꞌe̱jyji veꞌe yꞌuktso̱jk je̱ ayo̱o̱va jayu je̱tseꞌe ku̱du̱kaajy je̱ tsapkaaky kunax juuꞌ veꞌe ku̱sta̱jkip je̱m je̱ kumeen jayu myeesa ka̱jxm; ax nu̱ve̱e̱ꞌyju̱dup tseꞌe je̱ ok je̱ pyoꞌojts ka̱jx.
21 o qual desejava alimentar-se com as migalhas que caíam da mesa do rico; e os próprios cães vinham lamber-lhe as úlceras.
22 Je̱ꞌy tseꞌe je̱ xa̱a̱j ku veꞌe je̱ ayo̱o̱va jayu yꞌo̱o̱ꞌkni; yakna̱jkxju̱du tseꞌe je̱ ángeles je̱tseꞌe yꞌijtnit je̱ Abraham ma̱a̱t. e̱o̱ꞌknuva tseꞌe je̱ kumeen jayu je̱tseꞌe ñaxta̱jkini.
22 Veio a morrer o mendigo, e foi levado pelos anjos para o seio de Abraão; morreu também o rico, e foi sepultado.
23 Tsaachpaatp tseꞌe vyeꞌna je̱ kumeen jayu je̱m ja̱njo̱o̱tm, vanꞌit tseꞌe du̱ꞌix jékum je̱ Abraham, je̱meꞌe je̱ Lázaro du̱ma̱a̱da.
23 No inferno, ergueu os olhos, estando em tormentos, e viu ao longe a Abraão, e a Lázaro no seu seio.
24 Vanꞌit tseꞌe ma̱kk kya̱jts, je̱tseꞌe du̱nu̱u̱jmi: “Tata Abraham, tonu̱ je̱ maaꞌyu̱n, tukmo̱ꞌtk a̱ts. Ke̱xu̱ toꞌk aaj je̱ Lázaro je̱tseꞌe du̱yakxo̱o̱ꞌku̱t je̱ kya̱ꞌónu̱k ma̱a̱t je̱ tsoxk na̱a̱j je̱tseꞌe min a̱ts ya̱ nto̱o̱ts du̱yakxeeꞌmu̱ ku̱x o̱o̱y a̱tseꞌe yam ja̱njo̱o̱tm ntuntsaachpaaꞌty.”
24 E, clamando, disse: Pai Abraão, tem misericórdia de mim, e envia-me Lázaro, para que molhe na água a ponta do dedo e me refresque a língua, porque estou atormentado nesta chama.
25 Vanꞌit tseꞌe je̱ Abraham ña̱ꞌmu̱xji: “Nꞌónu̱k, jaaꞌmyé̱tsu̱ je̱ts mtukka̱daakju veꞌe juuꞌ veꞌe o̱y ku veꞌe mjoojntyki je̱m naxviinm; ax ya̱ Lázaro, kaꞌats ya̱ꞌa̱ veꞌe tyukka̱daakji juuꞌ veꞌe o̱y ku veꞌe jyoojntyki je̱m naxviinm. Ax u̱xyamts ya̱ꞌa̱ veꞌe yaja je̱ jo̱tꞌama̱jin du̱paatni je̱ts mitseꞌe je̱m mtsaachpaatni.
25 Disse, porém, Abraão: Filho, lembra-te de que em tua vida recebeste os teus bens, e Lázaro de igual modo os males; agora, porém, ele aqui é consolado, e tu atormentado.
26 Ax nay veꞌempa tseꞌe, je̱m xa veꞌe toꞌk je̱ ma̱ja̱ tukjo̱v juuꞌ veꞌe apu̱k xyakꞌijtumdup. Ax pa̱n pa̱n jaty tseꞌe juuꞌ veꞌe yájada je̱tseꞌe je̱m jyana̱jkxuvaꞌanda joma veꞌe miitsta, kaꞌa tseꞌe yꞌo̱ꞌyixjada; ax pa̱n pa̱n jaty tseꞌe je̱mda joma veꞌe miitsta je̱tseꞌe yaja jyaminuvaꞌanda, ni kaꞌa tseꞌe yꞌo̱ꞌyixju̱duva.”
26 E além disso, entre nós e vós está posto um grande abismo, de sorte que os que quisessem passar daqui para vós não poderiam, nem os de lá passar para nós.
27 Vanꞌit tseꞌe je̱ kumeen jayu yꞌatsa̱a̱jv: “Tata Abraham, je̱m xa veꞌe nu̱mugo̱o̱xk a̱ts je̱ nꞌutsa̱ta̱jk. Nmunooꞌkxtkpts a̱ts mitseꞌe je̱tseꞌe toꞌk aaj xké̱xu̱t je̱ Lázaro je̱m a̱ts je̱ nteeꞌ tya̱kꞌam,
27 Disse ele então: Rogo-te, pois, ó pai, que o mandes à casa de meu pai,
28 je̱tseꞌe du̱vaajnjadat, ax veꞌemts je̱ꞌe̱ veꞌe kyame̱jtstuvat yaja tsaachpaatu̱n ja̱a̱t.”
28 porque tenho cinco irmãos; para que lhes dê testemunho, a fim de que não venham eles também para este lugar de tormento.
29 Vanꞌit tseꞌe je̱ Abraham yꞌatso̱o̱jvji: “Je̱m xa je̱ꞌe̱ veꞌe du̱ma̱a̱dada je̱ Kunuuꞌkx Jatyán juuꞌ veꞌe jyaaydu je̱ Moisés je̱ts je̱ Nteꞌyam je̱ yꞌayook ko̱jtsnajxpata̱jkta, vaꞌants je̱ꞌe̱ veꞌe du̱ma̱ja̱ pa̱mda.”
29 Disse-lhe Abraão: Têm Moisés e os profetas; ouçam-nos.
30 Vanꞌit tseꞌe yꞌatsa̱a̱jv je̱ kumeen jayu: “Kaꞌa xa je̱ꞌe̱ veꞌe vyeꞌema, tata Abraham, ax pa̱n nu̱na̱jkxjupts je̱ꞌe̱ veꞌe toꞌk juuꞌ veꞌe tu̱yꞌo̱o̱ꞌkni, vinmayu̱mpíttapts je̱ꞌe̱ veꞌe je̱tseꞌe du̱maso̱o̱ktinit je̱ kyo̱ꞌo̱y joojntykinda.”
30 Respondeu ele: Não! pai Abraão; mas, se alguém dentre os mortos for ter com eles, hão de se arrepender.
31 Vanꞌit tseꞌe je̱ Abraham ña̱ꞌmu̱xji: “Pa̱n kaꞌa xa veꞌe du̱ma̱ja̱ pa̱mda juuꞌ veꞌe jyaaydu je̱ Moisés je̱ts je̱ Nteꞌyam je̱ yꞌayook ko̱jtsnajxpata̱jkta, kaꞌats je̱ꞌe̱ veꞌe du̱jaanchjaꞌviduvat ku̱jyajoojntykpa̱jknuva veꞌe jadoꞌk nax toꞌk je̱ o̱o̱ꞌkpa.”
31 Abraão, porém, lhe disse: Se não ouvem a Moisés e aos profetas, tampouco acreditarão, ainda que ressuscite alguém dentre os mortos.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 16, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.