Mateus 17
Totontepec Mixe NT (MTO_WBT) vs NVT
1 Kutojtu̱k xa̱a̱j tseꞌe je̱ Jesús du̱vo̱vu̱tso̱o̱ꞌndi je̱ Pedro, je̱ Santiago, ma̱a̱t je̱ Juan, je̱ Santiago je̱ yꞌuts, je̱tseꞌe apu̱k du̱vo̱o̱vdi, je̱tseꞌe pye̱jtti joma veꞌe toꞌk je̱ ko̱pk juuꞌ veꞌe ka̱jxm.
1 Seis dias depois, Jesus levou consigo Pedro e os dois irmãos, Tiago e João, até um monte alto.
2 Je̱m tseꞌe je̱ Jesús tyikts je̱ja je̱ꞌe̱ vyinkujkta. Veꞌemeꞌe je̱ vyiijn je̱ yꞌaaj yꞌajaj yꞌatu̱ꞌkx ax joꞌn je̱ aampa xa̱a̱j; veꞌemeꞌe je̱ vyit vyimpijt vaꞌajts po̱o̱ꞌp, veꞌem ax joꞌn je̱ kujajpa je̱ kuta̱ꞌkxpa.
2 Enquanto os três observavam, a aparência de Jesus foi transformada de tal modo que seu rosto brilhava como o sol e suas roupas se tornaram brancas como a luz.
3 Vanꞌit tseꞌe vyaꞌkke̱ꞌxti je̱ja je̱ꞌe̱ vyinkujkta je̱ Moisés ma̱a̱t je̱ Elías, je̱tseꞌe je̱ Jesús du̱ma̱a̱tnakyo̱jtsjidi.
3 De repente, Moisés e Elias apareceram e começaram a falar com Jesus.
4 Vanꞌit tseꞌe je̱ Pedro du̱nu̱u̱jmi je̱ Jesús: ―Ma̱ja̱ Vintsá̱n, ¡o̱y xa je̱ꞌe̱ veꞌe ku a̱a̱tseꞌe yaja nꞌit! Pa̱n mtsa̱jkp, vaꞌants a̱a̱ts du̱pu̱mu̱ toojk je̱ piꞌk ojts atya̱jk: toꞌk mits mje̱ꞌe̱, je̱ts toꞌk je̱ Moisés jye̱ꞌe̱, je̱ts jadoꞌk je̱ Elías jye̱ꞌe̱.
4 Pedro exclamou: “Senhor, é maravilhoso estarmos aqui! Se quiser, farei três tendas: uma será sua, uma de Moisés e outra de Elias”.
5 Ko̱jtspna tseꞌe je̱ Pedro vyeꞌna ku veꞌe yoꞌtsjidi toꞌk pa̱k je̱ vínu̱ts juuꞌ veꞌe ajajp ata̱ꞌkxp. Je̱p tseꞌe vínu̱ts akujkp yakmo̱tu toꞌk je̱ ayook juuꞌ veꞌe vaamp: ―Ya̱ꞌa̱ xa veꞌe a̱ts je̱ nꞌOnu̱k, juuꞌ a̱tseꞌe o̱o̱y ntuntsa̱jkp, o̱o̱yts a̱ts ya̱ꞌa̱ veꞌe ntuntukxo̱o̱ndu̱k. Amo̱tunaxta juuꞌ veꞌe kya̱jtsp.
5 Enquanto ele ainda falava, uma nuvem brilhante os cobriu, e uma voz que vinha da nuvem disse: “Este é meu Filho amado, que me dá grande alegria. Ouçam-no!”.
6 Ku veꞌe je̱ ixpa̱jkpata̱jk du̱ꞌamo̱tunajxti, vanꞌit tseꞌe je̱ vyiijnda je̱ yꞌaajta du̱tukpaatti je̱ naax ku̱x tsa̱ꞌkidu veꞌe o̱o̱y.
6 Os discípulos ficaram aterrorizados e caíram com o rosto em terra.
7 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús vyinkutá̱mijidi, je̱tseꞌe je̱ kya̱ꞌa̱j tyuknu̱ko̱o̱jnjidi, je̱tseꞌe je̱ yꞌixpa̱jkpata̱jk du̱nu̱u̱jmidi: ―Pojtu̱kta. Kadi mtsa̱ꞌa̱gada.
7 Então Jesus veio e os tocou. “Levantem-se”, disse ele. “Não tenham medo.”
8 Ku veꞌe kyo̱o̱jvu̱kti, kaꞌa tseꞌe du̱ꞌukpa̱nꞌíxtini, je̱ Jesuusji veꞌe.
8 E, quando levantaram os olhos, viram apenas Jesus.
9 Vajntktinup tseꞌe je̱m ko̱pk viinm vye̱ꞌnada, je̱tseꞌe je̱ Jesús jidu̱ꞌu̱m pyavaajnjidi: ―Ni pa̱na veꞌe xkatukmumaaydu̱ktat juuꞌ veꞌe tu̱xꞌixta, vanꞌítnumeꞌe ku a̱tseꞌe nꞌo̱o̱ꞌku̱t je̱ts a̱tseꞌe njoojntykpa̱jknuvat, a̱ts, je̱ Jayu Juuꞌ veꞌe Nu̱pa̱a̱mdu̱ka Ijtp.
9 Enquanto desciam do monte, Jesus lhes ordenou: “Não contem a ninguém o que viram, até que o Filho do Homem ressuscite dos mortos”.
10 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús je̱ yꞌixpa̱jkpata̱jk yꞌamo̱tutú̱vijidi: ―¿Tya̱jxseꞌe je̱ tsaptu̱jkpit yakꞌixpa̱jkpata̱jk vyaꞌanda je̱ts tun vinko̱pk je̱ꞌe̱ veꞌe je̱tseꞌe tooꞌva̱jkp je̱ Elías myiinnuvat je̱ts kaꞌa veꞌe je̱ Cristo?
10 Os discípulos lhe perguntaram: “Por que os mestres da lei afirmam que é necessário que Elias volte antes que o Cristo venha?”.
11 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús yꞌatso̱o̱jvjidi: ―Tyú̱vam xa je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ts miimpeꞌe tooꞌva̱jkp je̱ Elías, je̱ꞌe̱ tseꞌe nu̱jom du̱yakꞌo̱ꞌyinuvap.
11 Jesus respondeu: “De fato, Elias vem e restaurará tudo.
12 Ax a̱tsts miitseꞌe nnu̱u̱jmidup je̱ts o̱jts je̱ꞌe̱ veꞌe, kaꞌats je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ jayu du̱nu̱jaꞌvidi je̱ts pa̱n je̱ꞌe̱ veꞌe, tyoonduts je̱ꞌe̱ veꞌe veꞌem ax joꞌn du̱tso̱jkti. Nay veꞌempats a̱tseꞌe ntsaachpaaꞌtu̱t je̱m je̱ꞌe̱ kya̱ꞌmda, a̱ts, je̱ Jayu Juuꞌ veꞌe Nu̱pa̱a̱mdu̱ka Ijtp.
12 Eu, porém, lhes digo: Elias já veio, mas não o reconheceram e preferiram maltratá-lo. Da mesma forma, também farão o Filho do Homem sofrer”.
13 Vanꞌit tseꞌe je̱ ixpa̱jkpata̱jk du̱vinmó̱tudi je̱ts je̱ Yakna̱pe̱jtpa Juaaneꞌe je̱ Jesús tyijp je̱ jayu juuꞌ veꞌe veꞌem ax joꞌn je̱ Elías.
13 Então os discípulos entenderam que ele estava falando de João Batista.
14 Ku veꞌe jye̱ꞌydi joma veꞌe je̱ nu̱may jayu vye̱ꞌnada, vanꞌit tseꞌe toꞌk je̱ yaaꞌtya̱jk du̱vinkuta̱mi je̱ Jesús, je̱tseꞌe du̱vinko̱xkteni, je̱tseꞌe vyaajñ:
14 Ao pé do monte, uma grande multidão os esperava. Um homem veio, ajoelhou-se diante de Jesus e disse:
15 ―Vintsá̱n, tukmo̱ꞌo̱tu̱ toꞌk aaj a̱ts je̱ nmajntk ku̱x je̱ ko̱ꞌo̱pyaꞌamap je̱ꞌe̱ veꞌe pa̱jkjup je̱tseꞌe o̱o̱y tyuntsaachpaaꞌty, may náxani tseꞌe ñaxvívup, toꞌma jaty tseꞌe jya̱nvívupa je̱ts toꞌma jaty tseꞌe ña̱vívupa.
15 “Senhor, tenha misericórdia de meu filho. Ele tem convulsões e sofre terrivelmente. Muitas vezes, cai no fogo ou na água.
16 Ta̱ xa a̱tseꞌe ya̱ mꞌixpa̱jkpata̱jk njatuknu̱minda, ax kaꞌa tseꞌe yꞌo̱ꞌyixjada je̱tseꞌe du̱yakjo̱tka̱daꞌaktat.
16 Eu o trouxe a seus discípulos, mas eles não puderam curá-lo”.
17 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús yꞌatsa̱a̱jv: ―¡Miits xa je̱ꞌe̱ veꞌeda juuꞌ veꞌe je̱ Nteꞌyam du̱kajaanchjaꞌvidup je̱ts ka vintú̱vap je̱ꞌe̱ veꞌe juuꞌ veꞌe mtoondup! ¿Joma vaat a̱tseꞌe njaaꞌkjaꞌítu̱t miits ma̱a̱tta je̱tseꞌe njaaꞌkjamuté̱nadat? Yakminda je̱ paꞌam jayu.
17 Jesus disse: “Geração incrédula e corrompida! Até quando estarei com vocês? Até quando terei de suportá-los? Tragam o menino para cá”.
18 Ku veꞌe du̱yakna̱jkxti, vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús du̱tuknu̱u̱jmi je̱ ko̱ꞌo̱yjáyuvap juuꞌ veꞌe je̱ paꞌam jayu je̱m jyaꞌvin ka̱jxm, je̱tseꞌe je̱ ko̱ꞌo̱yjáyuvap tyukvaatsjini. Tun je̱ꞌyji tseꞌe jyo̱tka̱daakni.
18 Então Jesus repreendeu o demônio, e ele saiu do menino, que ficou curado a partir daquele momento.
19 U̱xꞌo̱o̱k tseꞌe je̱ Jesús je̱ yꞌixpa̱jkpata̱jk apu̱k myuko̱jtsjidi, je̱tseꞌe yꞌamo̱tutú̱vijidi: ―¿Tya̱jxs a̱a̱tseꞌe xkaꞌo̱ꞌyixji je̱ts a̱a̱tseꞌe je̱ ko̱ꞌo̱yjáyuvap nyakpítsumu̱t?
19 Mais tarde, os discípulos perguntaram a Jesus em particular: “Por que não conseguimos expulsar aquele demônio?”.
20 Je̱tseꞌe je̱ Jesús yꞌatso̱o̱jvji: ―Je̱ꞌe̱ ka̱jx ku veꞌe je̱ Nteꞌyam ve̱e̱ꞌnji xjaanchjávada. Tyú̱vam xa a̱tseꞌe nvaꞌañ, pa̱n mjaye̱jptupts miitseꞌe je̱ jaanchjaꞌvin je̱m mjaꞌvin ka̱jxmda, o̱yvinxu̱pa ax joꞌn toꞌk je̱ mostaza ta̱a̱mt, ku̱mꞌo̱ꞌyixjada tseꞌe je̱tseꞌe xna̱a̱jmadat ya̱ ko̱pk: “Ke̱ꞌe̱ku̱ yaja je̱ts na̱jkxu̱ viijnk tso̱v”, ke̱ꞌe̱kupts je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ ko̱pk. Kaꞌa xa miitseꞌe ti mkaꞌo̱ꞌyixjadat pa̱n mjaanchjaꞌvidupeꞌe je̱ Nteꞌyam.
20 “Porque a sua fé é muito pequena”, respondeu Jesus. “Eu lhes digo a verdade: se tivessem fé, ainda que do tamanho de uma semente de mostarda, poderiam dizer a este monte: ‘Mova-se daqui para lá’, e ele se moveria. Nada seria impossível para vocês,
21 Ax je̱ ko̱ꞌo̱yjáyuvap juuꞌ veꞌe veꞌem, je̱ꞌe̱jyji tseꞌe o̱ꞌyixjup je̱tseꞌe du̱yakpítsumu̱t ku veꞌe je̱ jayu chapka̱ts je̱ts ku veꞌe je̱ jayu yꞌayooja.
21 mas essa espécie não sai senão com oração e jejum.”
22 Namvaateꞌe je̱ Jesús je̱ yꞌixpa̱jkpata̱jk du̱ma̱a̱tvídu̱tta je̱m galiléait yꞌit jo̱o̱tm, vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús ña̱ꞌmu̱xjidi: ―Yakpá̱mupts a̱tseꞌe je̱m je̱ jayu kya̱ꞌm,
22 Quando voltaram a se reunir na Galileia, Jesus lhes disse: “O Filho do Homem será traído e entregue em mãos humanas.
23 xyakꞌo̱o̱ꞌktapts a̱tseꞌe; ax kutoojk xa̱a̱jts a̱tseꞌe njoojntykpa̱jknuvat, a̱ts, je̱ Jayu Juuꞌ veꞌe Nu̱pa̱a̱mdu̱ka Ijtp. O̱o̱y tseꞌe je̱ ixpa̱jkpata̱jk du̱tunnu̱tsaachvinmaaydi.
23 Será morto, mas no terceiro dia ressuscitará”. E os discípulos se encheram de tristeza.
24 Ku veꞌe jye̱ꞌydi je̱m capernaaumit kyajpu̱n ka̱jxm, vanꞌit tseꞌe je̱ tsaptu̱jkpit kupa̱ꞌmu̱n pa̱kmojkpa du̱vinkutá̱midi je̱ Simón Pedro, je̱tseꞌe du̱nu̱u̱jmidi: ―¿Kaꞌa veꞌe du̱pu̱m je̱ myakꞌixpa̱jkpada je̱ tsaptu̱jkpit kupa̱ꞌmu̱n?
24 Quando Jesus e seus discípulos chegaram a Cafarnaum, os cobradores do imposto do templo abordaram Pedro e lhe perguntaram: “Seu mestre não paga o imposto do templo?”.
25 Vanꞌit tseꞌe je̱ Pedro yꞌatsa̱a̱jv: ―Veꞌem, kyuvejtp xa je̱ꞌe̱ veꞌe. Ku veꞌe je̱ Pedro tya̱jki je̱p tu̱jkp, vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús ña̱ꞌmu̱xji: ―¿Vintso̱s mitseꞌe mvaampa, Simón? ¿Pa̱n tseꞌe yꞌamó̱tudup je̱ kupa̱ꞌmu̱n je̱ts je̱ puta̱jkin je̱ yakkutojkpada juuꞌ veꞌe yaja naxviijn: je̱ jyáyuda, ukpu̱ je̱ viijnk jayu veꞌe?
25 “Sim, paga”, respondeu Pedro. Em seguida, entrou em casa. Antes que ele tivesse oportunidade de falar, Jesus lhe perguntou: “O que você acha, Simão? O que os reis costumam fazer: cobram impostos de seu povo ou dos povos conquistados?”.
26 Vanꞌit tseꞌe je̱ Pedro yꞌatsa̱a̱jv: ―Je̱ viijnk jayu veꞌe. Je̱tseꞌe je̱ Jesús ña̱ꞌmu̱xji: ―Pa̱n veꞌem xa veꞌe, kaꞌa tseꞌe je̱ jyayu kyuve̱tta. Nay kaꞌavats u̱u̱ꞌmeꞌe xtukka̱daakumduva je̱tseꞌe mpa̱ꞌmumdat je̱ tsaptu̱jkpit kupa̱ꞌmu̱n.
26 “Cobram dos povos conquistados”, respondeu Pedro. “Pois bem”, disse Jesus. “Os cidadãos
27 Ax je̱ꞌe̱ ka̱jx tseꞌe je̱tseꞌe du̱kako̱ꞌo̱yjávadat juuꞌ veꞌe ntoꞌnumdup, na̱jkxu̱ tseꞌe je̱ja ma̱ja̱ na̱ꞌaka̱ya paꞌayi je̱tseꞌe xꞌakójat toꞌk je̱ tukꞌajkxmajtsu̱n jo̱ꞌku̱n. Je̱ mutoꞌk ajkx juuꞌ veꞌe myakpítsumup, je̱p tseꞌe yꞌávup xpaaꞌtu̱t toꞌk je̱ meen juuꞌ veꞌe nu̱paadap nu̱me̱jtsk je̱ jayu je̱ tsaptu̱jkpit kupa̱ꞌmu̱n; je̱ꞌe̱ tseꞌe mmo̱ꞌo̱p je̱ jáyuda a̱ts ka̱jx je̱ts mits ka̱jx.
27 Mas, como não queremos que se ofendam, desça até o mar e jogue o anzol. Abra a boca do primeiro peixe que pegar e ali encontrará uma moeda de prata. Pegue-a e use-a para pagar os impostos por nós dois.”
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 17, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.