Marcos 12
Totontepec Mixe NT (MTO_WBT) vs VC
1 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús du̱muko̱jtsti je̱ jáyuda ya̱ tukmuꞌaꞌixmojkin ma̱a̱t: ―Toꞌk xa veꞌe je̱ jayu du̱pu̱u̱jm je̱ tsaaydum kam, je̱tseꞌe du̱yaknaaꞌtujk, je̱tseꞌe je̱ jot du̱pu̱u̱jm je̱p tsaja̱a̱tp joma veꞌe je̱ tsaaydum yakvinma̱a̱ꞌkxu̱t, je̱tseꞌe toꞌk je̱ pa̱ts ka̱jxm du̱pu̱u̱jm joma veꞌe je̱ chaaydum kam yaknu̱ꞌíxat. Vanꞌit tseꞌe je̱ yoova toompata̱jk du̱tukma̱a̱tko̱jtsmojkti pa̱n vinxu̱peꞌe tyukka̱daꞌakjadat ku veꞌe du̱pa̱kmóktat je̱ tsaaydum ta̱a̱jm. Vanꞌit tseꞌe jékum ñu̱jkx.
1 E começou a falar-lhes em parábolas. Um homem plantou uma vinha, cercou-a com uma sebe, cavou nela um lagar, edificou uma torre, arrendou-a a vinhateiros e ausentou-se daquela terra.
2 ’Ku veꞌe je̱ tsaaydum tok aats du̱paaty, vanꞌit tseꞌe toꞌk je̱ kyuká̱tsiva du̱kejx joma veꞌe je̱ yoova toompa je̱tseꞌe du̱ꞌamó̱tuvu̱t pa̱n juuꞌ veꞌe tukka̱daakjup.
2 A seu tempo enviou aos vinhateiros um servo, para receber deles uma parte do produto da vinha.
3 Vanꞌit tseꞌe je̱ yoova toompa du̱majtsti je̱ kuká̱tsiva je̱tseꞌe du̱vo̱jpti; veꞌemji tseꞌe du̱yakvimpijttini.
3 Ora, eles prenderam-no, feriram-no e reenviaram-no de mãos vazias.
4 Vanꞌit tseꞌe je̱ kam je̱ vyintsá̱n je̱ viijnk kuká̱tsiva du̱ke̱jxnuva. Je̱ꞌe̱ tseꞌe chakaꞌtstu je̱tseꞌe je̱ kyuvajk du̱yakxa̱ꞌa̱jkidi, je̱tseꞌe du̱jomtoondi du̱titoondi.
4 Enviou-lhes de novo outro servo; também este feriram na cabeça e o cobriram de afrontas.
5 Vanꞌit tseꞌe jadoꞌk du̱ke̱jxnuva. Ax je̱ꞌe̱ tseꞌe yakꞌo̱o̱ꞌktinu. Ax veꞌem tseꞌe je̱ viijnk kuká̱tsiva du̱toonduva: je̱m tseꞌe juuꞌ veꞌe vyo̱jptu, je̱mpa tseꞌe juuꞌ veꞌe yakꞌo̱o̱ꞌktu.
5 O senhor enviou-lhes ainda um terceiro, mas o mataram. E enviou outros mais, dos quais feriram uns e mataram outros.
6 ’Ax je̱m tseꞌe je̱ vintsá̱n toꞌk je̱ myajntk juuꞌ veꞌe o̱o̱y tyuntsa̱jkp, je̱ꞌe̱ tseꞌe kye̱jxpa tun u̱xꞌo̱o̱kani joma veꞌe je̱ yoova toompada. Je̱tseꞌe vyaajñ: “Vyintsa̱ꞌa̱gadap xa ijk je̱ꞌe̱ vineꞌe a̱ts ya̱ nꞌónu̱k.”
6 Restava-lhe ainda seu filho único, a quem muito amava. Enviou-o também por último a ir ter com eles, dizendo: Terão respeito a meu filho!...
7 Ku veꞌe jye̱ꞌy joma veꞌe je̱ yoova toompada, vanꞌit tseꞌe je̱ yoova toompa ñavyaajnjidi: “Ya̱ꞌa̱ xa veꞌe tukka̱dakká̱xjup ya̱ tsaaydum kam. Vaꞌan du̱yakꞌo̱o̱ꞌkumda je̱tseꞌe nje̱ꞌe̱imdat ya̱ tsaaydum kam.”
7 Os vinhateiros, porém, disseram uns aos outros: Este é o herdeiro! Vinde, matemo-lo e será nossa a herança!
8 Vanꞌit tseꞌe du̱majtsti je̱tseꞌe du̱yakꞌo̱o̱ꞌkti. Yakpítsumdu veꞌe joma veꞌe je̱ tsaaydum kam.
8 Agarrando-o, mataram-no e lançaram-no fora da vinha.
9 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús yꞌamo̱tutú̱vijidi: ―¿Tiseꞌe tyónup je̱ tsaaydum kam je̱ vyintsá̱n? Je̱tseꞌe jyaaꞌkvaajñ: ―Je̱ꞌyap xa veꞌe je̱tseꞌe je̱ yoova toompa du̱yakjayꞌo̱o̱ꞌkká̱xjadat je̱tseꞌe je̱ viijnk yoova toompa du̱pá̱mu̱t.
9 Que fará, pois, o senhor da vinha? Virá e exterminará os vinhateiros e dará a vinha a outro.
10 ’Ta̱ miits ya̱ꞌa̱ veꞌe xko̱tsta juuꞌ veꞌe vaamp je̱p Kunuuꞌkx Jatyán ku̱jxp:
10 Nunca lestes estas palavras da Escritura: A pedra que os construtores rejeitaram veio a tornar-se pedra angular.
11 Ta̱ miits ya̱ꞌa̱ veꞌe xko̱tsta, ¿veꞌem xaja?
11 Isto é obra do Senhor, e ela é admirável aos nossos olhos {Sal 117,22s}?
12 Ax jyaꞌíxtidup tseꞌe vintso̱ veꞌe je̱ Jesús ku̱du̱majtsti ku̱x ñu̱jaꞌvidupeꞌe je̱ts je̱ꞌe̱ ka̱jxta veꞌe ya̱ tukmuꞌaꞌixmojkin du̱ka̱jts. Cha̱ꞌkidupeꞌe je̱ nu̱may jayu, je̱ꞌe̱ ka̱jx tseꞌe du̱kamajtsti, je̱tseꞌe ña̱jkxtini.
12 Procuravam prendê-lo, mas temiam o povo; porque tinham entendido que a respeito deles dissera esta parábola. E deixando-o, retiraram-se.
13 Vanꞌit tseꞌe yakke̱jxti je̱ fariseota̱jkta ma̱a̱t je̱ Herodes je̱ jyáyuda joma veꞌe je̱ Jesús, jyayaktonto̱kiyuvaandu jyayakko̱jtsto̱kiyuvaandu tseꞌe je̱ Jesús je̱tseꞌe ku̱yꞌo̱ꞌyixjidi vintso̱ veꞌe du̱nu̱xa̱ꞌa̱adat.
13 Enviaram-lhe alguns fariseus e herodianos, para que o apanhassem em alguma palavra.
14 Jidu̱ꞌu̱m tseꞌe du̱nu̱u̱jmidi: ―Yakꞌixpa̱jkpa, nnu̱jaꞌvinup xa a̱a̱tseꞌe je̱ts tu̱veꞌe mits je̱ mjáyuvin je̱ mjoojntykin je̱ts kaꞌa mitseꞌe xtsa̱ꞌa̱ga je̱tseꞌe xꞌavánat juuꞌ veꞌe pyaatyp yꞌake̱e̱guip, kaꞌa tseꞌe xvinmay pa̱n vintso̱ veꞌe je̱ jayu mka̱tsju̱, tyú̱vam mitseꞌe je̱ jayu je̱ Nteꞌyam jye̱ꞌe̱ xtukꞌix. ¿Yakjajtypeꞌe u̱u̱ꞌm je̱ mpavaꞌnu̱namda je̱tseꞌe je̱ kupa̱ꞌmu̱n yakmo̱ꞌo̱t je̱ yakkutojkpa César, ukpu̱ kaꞌa veꞌe? ¿Nmo̱ꞌo̱p a̱a̱tseꞌe, ukpu̱ kaꞌa a̱a̱tseꞌe nmo̱ꞌo̱t?
14 Aproximaram-se dele e disseram-lhe: Mestre, sabemos que és sincero e que não lisonjeias a ninguém; porque não olhas para as aparências dos homens, mas ensinas o caminho de Deus segundo a verdade. É permitido que se pague o imposto a César ou não? Devemos ou não pagá-lo?
15 Ax ñu̱jaꞌvip tseꞌe je̱ Jesús vintso̱ veꞌe je̱ ko̱ꞌo̱y jo̱o̱t du̱jaye̱pta, je̱tseꞌe ña̱ꞌmu̱xjidi: ―¿Tya̱jxts a̱tseꞌe xka̱tsu̱va̱a̱ꞌnda? Yakminda toꞌk je̱ meen je̱ts a̱tseꞌe nꞌíxu̱t.
15 Conhecendo-lhes a hipocrisia, respondeu-lhes Jesus: Por que me quereis armar um laço? Mostrai-me um denário.
16 Ku veꞌe du̱yakna̱jkxti je̱ meen, vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús vyaajñ: ―¿Pa̱n tseꞌe yam yꞌapa̱mnax, je̱ts pa̱n tseꞌe yam xya̱a̱j yukjaꞌa? Vanꞌit tseꞌe yꞌatso̱o̱vdi: ―Je̱ yakkutojkpa César ya̱ꞌa̱ veꞌe jye̱ꞌe̱.
16 Apresentaram-lho. E ele perguntou-lhes: De quem é esta imagem e a inscrição? De César, responderam-lhe.
17 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús ña̱ꞌmu̱xjidi: ―Mo̱ꞌo̱dats je̱ César juuꞌ veꞌe je̱ César jye̱ꞌe̱ip, je̱ts mo̱o̱yduvats je̱ Nteꞌyam juuꞌ veꞌe je̱ Nteꞌyam jye̱ꞌe̱ip. Ku tseꞌe du̱ꞌamo̱tunajxti, atu̱va ato̱ki tseꞌe tyaandi.
17 Jesus então lhes replicou. Dai, pois, a César o que é de César e a Deus o que é de Deus. E admiravam-se dele.
18 Vanꞌit tseꞌe je̱ saduceota̱jk je̱ Jesús du̱vinkutá̱midi. (Je̱ saduceota̱jk tseꞌe vaandup je̱ts kaꞌa veꞌe je̱ o̱o̱ꞌkpata̱jk yꞌukjoojntykpa̱jktinuvat.) Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús du̱ꞌamo̱tutú̱vidi:
18 Ora, vieram ter com ele os saduceus, que afirmam não haver ressurreição, e perguntaram-lhe:
19 ―Yakꞌixpa̱jkpa, veꞌemeꞌe je̱ Moisés du̱jatyaajñ je̱ts pa̱n o̱o̱ꞌkpeꞌe toꞌk je̱ yaaꞌtya̱jk je̱tseꞌe je̱ ñu̱da̱ꞌa̱x du̱masa̱ꞌa̱k je̱tseꞌe kaꞌa pa̱n yꞌónu̱k, je̱ o̱o̱ꞌkpa je̱ yꞌuts tseꞌe du̱pá̱kup je̱ kuꞌa̱a̱ꞌk ta̱ꞌa̱xta̱jk je̱tseꞌe je̱ yꞌónu̱k jyé̱jat; ax je̱ myutoꞌk mix ónu̱k tseꞌe taannup ax joꞌn je̱ yꞌajch je̱ yꞌónu̱k ku̱yꞌijt joꞌn.
19 Mestre, Moisés prescreveu-nos: Se morrer o irmão de alguém, e deixar mulher sem filhos, seu irmão despo-se a viúva e suscite posteridade a seu irmão.
20 Ax nu̱vuxtojtu̱k tseꞌe yꞌijtti je̱ uts je̱ ajch. Ta̱ꞌa̱xpa̱jk tseꞌe je̱ ko̱o̱p ónu̱k, vanꞌit tseꞌe yꞌo̱o̱ꞌkni, kaꞌa tseꞌe je̱ ñu̱da̱ꞌa̱x je̱ yꞌónu̱k du̱yakje̱ji.
20 Ora, havia sete irmãos; o primeiro casou e morreu sem deixar descendência.
21 Vanꞌit tseꞌe je̱ myutoꞌk uts du̱pu̱jk je̱ kuꞌa̱a̱ꞌk ta̱ꞌa̱xta̱jk. Nay kaꞌava tseꞌe je̱ yꞌónu̱kta jye̱ji, je̱tseꞌe yꞌo̱o̱ꞌknuva. Ax nay vanxú̱pjyam tseꞌe jyajtpa je̱ myume̱jtsk uts.
21 Então o segundo desposou a viúva, e morreu sem deixar posteridade. Do mesmo modo o terceiro.
22 Ax vaꞌan nu̱vuxtojtu̱k tseꞌe du̱pa̱jkti je̱ ta̱ꞌa̱xta̱jk; kaꞌa tseꞌe je̱ yꞌónu̱kta jye̱ji, je̱tseꞌe yꞌo̱o̱ꞌktini. U̱xꞌo̱o̱k tseꞌe je̱ ta̱ꞌa̱xta̱jk yꞌo̱o̱ꞌknuva.
22 E assim tomaram-na os sete, e não deixaram filhos. Por último, morreu também a mulher.
23 Ax kuuk tseꞌe je̱ o̱o̱ꞌkpata̱jk jyoojntykpa̱jktinuvat jadoꞌk nax, ¿pá̱nu̱kts vineꞌe tyu̱va du̱nu̱da̱ꞌa̱xap je̱ ta̱ꞌa̱xta̱jk?, ku̱x vaꞌan nu̱vuxtojtu̱keꞌe du̱pa̱jkti.
23 Na ressurreição, a quem destes pertencerá a mulher? Pois os sete a tiveram por mulher.
24 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús yꞌatso̱o̱jvjidi: ―Mtooꞌtó̱kidup xa miitseꞌe ku̱x kaꞌa veꞌe xnu̱jávada vintso̱ veꞌe je̱ Kunuuꞌkx Jatyán vyaꞌañ je̱ts juuꞌ veꞌe o̱ꞌyixjup je̱ Nteꞌyam ma̱a̱t.
24 Jesus respondeu-lhes: Errais, não compreendendo as Escrituras nem o poder de Deus.
25 Ku xa veꞌe je̱ o̱o̱ꞌkpata̱jk jyoojntykpa̱jktinuvat, kaꞌa tseꞌe je̱ jayu yꞌukyaaꞌvya̱jktinit kaꞌa tseꞌe je̱ jayu yꞌukta̱ꞌa̱xpa̱jktinit, veꞌem xa je̱ꞌe̱ veꞌe yꞌijttinit ax joꞌn je̱ ángeles juuꞌ veꞌe je̱m tsapjo̱o̱tm.
25 Na ressurreição dos mortos, os homens não tomarão mulheres, nem as mulheres, maridos, mas serão como os anjos nos céus.
26 Ax je̱ꞌe̱ tseꞌe ku veꞌe je̱ o̱o̱ꞌkpata̱jk jyoojntykpa̱jktinuvat, ta̱ miitseꞌe xko̱tsta je̱p Kunuuꞌkx Jatyán ku̱jxp juuꞌ veꞌe je̱ Moisés jyaay, je̱p joma veꞌe je̱ Nteꞌyam myuko̱jtsji je̱m ápit ku̱p akojkm, ¿veꞌem xaja? Jidu̱ꞌu̱m tseꞌe je̱ Nteꞌyam vyaajñ: “XNteꞌyamidup a̱tseꞌe je̱ Abraham, je̱ Isaac, ma̱a̱t je̱ Jacob.”
26 Mas quanto à ressurreição dos mortos, não lestes no livro de Moisés como Deus lhe falou da sarça, dizendo: Eu sou o Deus de Abraão, o Deus de Isaac e o Deus de Jacó {Êx 3, 6}?
27 Je̱ꞌe̱ ka̱jx tseꞌe, Ntyeꞌyamivapts je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ jayu je̱ Nteꞌyam pa̱n pa̱n jatyeꞌe jaanchjaꞌvijidu ku veꞌe yꞌo̱o̱ꞌktini, kaꞌa tseꞌe je̱ jyo̱o̱tta je̱ jyaꞌvinda yꞌa̱a̱ꞌka, joojntykidupts je̱ꞌe̱ veꞌeda. Ax veꞌem tseꞌe, o̱o̱yts miitseꞌe mtuntooꞌtó̱kida.
27 Ele não é Deus de mortos, senão de vivos. Portanto, estais muito errados.
28 Je̱m tseꞌe vyeꞌna toꞌk je̱ tsaptu̱jkpit yakꞌixpa̱jkpa juuꞌ veꞌe du̱ꞌamo̱tunajx vintso̱ veꞌe ñavyaajnjidi. Ku veꞌe du̱nu̱jaꞌvi je̱ts o̱yeꞌe je̱ Jesús yꞌatso̱o̱jvjidi, vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús du̱vinkuta̱mi je̱tseꞌe du̱ꞌamo̱tutu̱vi: ―¿Juuꞌs je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ pavaꞌnu̱n juuꞌ veꞌe du̱nu̱ma̱jika̱jxp?
28 Achegou-se dele um dos escribas que os ouvira discutir e, vendo que lhes respondera bem, indagou dele: Qual é o primeiro de todos os mandamentos?
29 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús yꞌatsa̱a̱jv: ―Je̱ pavaꞌnu̱n juuꞌ veꞌe du̱nu̱ma̱jika̱jxp, ya̱ꞌa̱ts je̱ꞌe̱ veꞌe: “Israeejlit jáyuda, amo̱tunaxta. Je̱ Ma̱ja̱ Vintsá̱n, u̱u̱ꞌm je̱ nNteꞌyamamda, toꞌkjits je̱ꞌe̱ veꞌe du̱nu̱Ma̱ja̱Vintsa̱na,
29 Jesus respondeu-lhe: O primeiro de todos os mandamentos é este: Ouve, Israel, o Senhor nosso Deus é o único Senhor;
30 je̱ts mtsó̱ktapeꞌe je̱ Ma̱ja̱ Vintsá̱n, u̱u̱ꞌm je̱ nNteꞌyamamda, nu̱jom jaꞌvin, nu̱jom aaj nu̱jom jo̱o̱t, nu̱jom je̱ mvinmaꞌyu̱n ma̱a̱t, je̱ts nu̱jom je̱ mmaju ma̱a̱t.”
30 amarás ao Senhor teu Deus de todo o teu coração, de toda a tua alma, de todo o teu espírito e de todas as tuas forças.
31 Je̱ mume̱jtsk pavaꞌnu̱n, veꞌem játypats je̱ꞌe̱ veꞌe. Jidu̱ꞌu̱m tseꞌe vyaꞌañ: “Tso̱kta je̱ mmuja̱nta̱mda je̱ mmuta̱kta̱mda veꞌem ax joꞌn viinm mnachó̱kjada.” Kaꞌa xa veꞌe jadoꞌk je̱ pavaꞌnu̱n juuꞌ veꞌe du̱nu̱má̱jip ax joꞌn ya̱ me̱jtsk pavaꞌnu̱n.
31 Eis aqui o segundo: Amarás o teu próximo como a ti mesmo. Outro mandamento maior do que estes não existe.
32 Vanꞌit tseꞌe je̱ tsaptu̱jkpit yakꞌixpa̱jkpa ña̱ꞌmu̱xji: ―Yakꞌixpa̱jkpa, ó̱yameꞌe tu̱xka̱ts, tyú̱vam, ku̱x toꞌkji xa veꞌe je̱ Nteꞌyam je̱ts kaꞌa veꞌe pa̱n viijnk, je̱ꞌe̱jyji veꞌe toꞌk.
32 Disse-lhe o escriba: Perfeitamente, Mestre, disseste bem que Deus é um só e que não há outro além dele.
33 Je̱ts je̱ꞌe̱ veꞌe ku veꞌe je̱ Nteꞌyam yaktsó̱ku̱t nu̱jom jaꞌvin, nu̱jom aaj nu̱jom jo̱o̱t, nu̱jom je̱ vinmaꞌyu̱n ma̱a̱t, je̱ts nu̱jom je̱ maju ma̱a̱t, je̱ts ku veꞌe je̱ jayu du̱tsa̱k je̱ myuja̱nta̱m je̱ myuta̱kta̱m veꞌem ax joꞌn viinm ñacha̱kju̱, je̱ꞌe̱ tseꞌe nu̱yojk du̱nu̱má̱jip je̱ts kaꞌa veꞌe nu̱jom je̱ tá̱nu̱k ya̱x juuꞌ veꞌe je̱ Nteꞌyam yaktukvintsa̱ꞌkip je̱ts nu̱jom je̱ viijnk ya̱x juuꞌ veꞌe yakto̱o̱yp je̱m yo̱jxpe̱jtu̱n ka̱jxm.
33 E amá-lo de todo o coração, de todo o pensamento, de toda a alma e de todas as forças, e amar o próximo como a si mesmo, excede a todos os holocaustos e sacrifícios.
34 Ax ku tseꞌe je̱ Jesús du̱mo̱tu je̱ts o̱y yakxo̱neꞌe du̱ꞌatsa̱a̱jv, vanꞌit tseꞌe du̱nu̱u̱jmi: ―Kaꞌats mitseꞌe xmujékuma je̱ Nteꞌyam je̱ kyutojku̱n. Ax juuꞌ tseꞌe je̱ Jesús du̱tsoꞌoxpa̱jktup, ni pa̱na tseꞌe kyo̱o̱ꞌknayjaꞌvijini je̱tseꞌe juuꞌ du̱jaaꞌkꞌamo̱tutú̱vat.
34 Vendo Jesus que ele falara sabiamente, disse-lhe: Não estás longe do Reino de Deus. E já ninguém ousava fazer-lhe perguntas.
35 Ku veꞌe je̱ Jesús je̱ jayu du̱yakꞌixpu̱jk je̱p ma̱ja̱ tsaptu̱jkp, vanꞌit tseꞌe vyaajñ: ―¿Vintso̱seꞌe je̱ tsaptu̱jkpit yakꞌixpa̱jkpata̱jk vyaꞌanda je̱ts je̱ David je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ chaan je̱ kyo̱o̱j je̱ Cristo?, juuꞌ veꞌe je̱ Nteꞌyam vyinko̱o̱n je̱tseꞌe yakkutojknit.
35 Continuava Jesus a ensinar no templo e propôs esta questão: Como dizem os escribas que Cristo é o filho de Davi?
36 Je̱ Espíritu Santo xa veꞌe mo̱o̱jyju je̱ David je̱ vinmaꞌyu̱n ku veꞌe je̱ David vyaajñ:
36 Pois o mesmo Davi diz, inspirado pelo Espírito Santo: Disse o Senhor a meu Senhor: senta-te à minha direita, até que eu ponha os teus inimigos sob os teus pés {Sal 109,1}.
37 Jidu̱ꞌu̱m tseꞌe je̱ David vyaajñ je̱ts je̱ Mya̱ja̱ Vintsá̱n je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ Cristo. Ax veꞌem tseꞌe, vaꞌajts tseꞌe yaknu̱java je̱ts ka je̱ chaan je̱ kyo̱o̱jjyap je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ Cristo, je̱ Mya̱ja̱ Vintsa̱mpa je̱ꞌe̱ veꞌe. Ax nu̱may tseꞌe je̱ jayu du̱tukxo̱o̱jntkti ku veꞌe du̱ꞌamo̱tunajxti.
37 Ora, se o próprio Davi o chama Senhor, como então é ele seu filho? E a grande multidão ouvia-o com satisfação.
38 Ku veꞌe je̱ Jesús je̱ jayu du̱yakꞌixpu̱jk, jidu̱ꞌu̱m tseꞌe vyaajñ: ―Yakkó̱pkada o̱o̱y je̱ tsaptu̱jkpit yakꞌixpa̱jkpata̱jk ku̱x mvinꞌa̱a̱ꞌnuvaajnju̱dup miits je̱ꞌe̱ veꞌe. Je̱ꞌe̱ xa veꞌe du̱muvidu̱tuvaandup je̱ ya̱a̱jnit vit je̱tseꞌe du̱tso̱kta je̱tseꞌe yakko̱jtspo̱o̱ꞌkxtat je̱ vintsa̱ꞌkin ma̱a̱t je̱p maaꞌy ja̱a̱tp.
38 Ele lhes dizia em sua doutrina: Guardai-vos dos escribas que gostam de andar com roupas compridas, de ser cumprimentados nas praças públicas
39 Tum je̱ꞌe̱ veꞌe cho̱jktup je̱tseꞌe du̱tuktsa̱a̱nadat je̱ tsu̱u̱jntku̱n juuꞌ veꞌe tum o̱o̱jyit je̱p tsaptu̱jkp je̱ts joma veꞌe je̱ ma̱ja̱ kay je̱ ma̱ja̱ uuꞌk.
39 e de sentar-se nas primeiras cadeiras nas sinagogas e nos primeiros lugares nos banquetes.
40 Je̱ tya̱jk paat tseꞌe du̱pa̱jkjada juuꞌ jatyeꞌe yꞌíxtup jyaye̱jptup je̱ kuꞌa̱a̱ꞌk ta̱ꞌa̱xta̱jk; ax jek tseꞌe chapko̱tsta, veꞌem tseꞌe du̱kayaknu̱ke̱ꞌxnata̱kavaꞌanda je̱ kyo̱ꞌo̱y je̱ꞌe̱ juuꞌ veꞌe tyoondup. Je̱ꞌe̱ tseꞌe nu̱yojk je̱ tsaachpaatu̱n yakmo̱ꞌo̱dap.
40 Eles devoram os bens das viúvas e dão aparência de longas orações. Estes terão um juízo mais rigoroso.
41 Tsu̱u̱nip tseꞌe je̱ Jesús vyeꞌna je̱p ma̱ja̱ tsaptu̱jkp je̱ja je̱ ya̱x apa̱jkin vyinkujk. Je̱p tseꞌe du̱ꞌix vintso̱ veꞌe je̱ jayu je̱ meen du̱pa̱mda. Ax nu̱may tseꞌe je̱ kumeen jayu juuꞌ veꞌe may je̱ meen du̱pa̱a̱mdup.
41 Jesus sentou-se defronte do cofre de esmola e observava como o povo deitava dinheiro nele; muitos ricos depositavam grandes quantias.
42 Vanꞌit tseꞌe toꞌk je̱ ayo̱o̱va kuꞌa̱a̱ꞌk ta̱ꞌa̱xta̱jk jye̱ꞌy je̱tseꞌe du̱pu̱u̱jm me̱jtsk je̱ piꞌk cobre meen.
42 Chegando uma pobre viúva, lançou duas pequenas moedas, no valor de apenas um quadrante.
43 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús je̱ yꞌixpa̱jkpata̱jk du̱yaaxji je̱tseꞌe du̱nu̱u̱jmi: ―Tyú̱vam xa a̱tseꞌe nvaꞌañ je̱ts nu̱yojk ya̱ꞌa̱ veꞌe ya̱ ayo̱o̱va kuꞌa̱a̱ꞌk ta̱ꞌa̱xta̱jk tu̱du̱pu̱m je̱ ya̱x je̱ts ni kaꞌa veꞌe nu̱jom je̱ viijnk jáyuda;
43 E ele chamou os seus discípulos e disse-lhes: Em verdade vos digo: esta pobre viúva deitou mais do que todos os que lançaram no cofre,
44 ku̱x je̱ꞌe̱da, je̱ꞌe̱ je̱ꞌe̱ veꞌe tu̱du̱pa̱mda juuꞌ veꞌe vintaꞌnu̱xju̱dup; ax ya̱ ayo̱o̱va, ta̱ts ya̱ꞌa̱ veꞌe du̱pa̱mka̱jxni je̱ tyukjoojntykin.
44 porque todos deitaram do que tinham em abundância; esta, porém, pôs, da sua indigência, tudo o que tinha para o seu sustento.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.