João 11
Totontepec Mixe NT (MTO_WBT) vs VC
1 Pa̱jkjup tseꞌe vyeꞌna toꞌk je̱ yaaꞌtya̱jk juuꞌ veꞌe Lázaro du̱xa̱a̱j, je̱m Betania je̱ꞌe̱ veꞌe kyukajpu̱na, je̱m judéait yꞌit jo̱o̱tm, je̱ yꞌuts María je̱ts je̱ yꞌuts Marta je̱ kyajpu̱nda.
1 Lázaro caiu doente em Betânia, onde estavam Maria e sua irmã Marta.
2 Je̱ Maríats je̱ꞌe̱ veꞌe juuꞌ veꞌe u̱xꞌo̱o̱k du̱pa̱a̱jmji je̱ Ma̱ja̱ Vintsá̱n je̱m tyékum je̱ paꞌajk xooꞌkpa na̱a̱j je̱tseꞌe je̱ vyaajy du̱tukpa̱ꞌt; je̱ Lázaro, je̱ꞌe̱ts je̱ꞌe̱ veꞌe yꞌajchip.
2 Maria era quem ungira o Senhor com o óleo perfumado e lhe enxugara os pés com os seus cabelos. E Lázaro, que estava enfermo, era seu irmão.
3 Ax pa̱jkjup tseꞌe vyeꞌna je̱ Lázaro, je̱ꞌe̱ ka̱jx tseꞌe nu̱me̱jtsk je̱ yꞌuts du̱ka̱tsu̱nu̱ke̱jxti je̱ Jesús jidu̱ꞌu̱m: ―Ma̱ja̱ Vintsá̱n, pa̱jkjup xa je̱ꞌe̱ veꞌe juuꞌ mitseꞌe o̱o̱y mtuntsa̱jkp.
3 Suas irmãs mandaram, pois, dizer a Jesus: Senhor, aquele que tu amas está enfermo.
4 Ku veꞌe je̱ Jesús du̱ꞌamo̱tunajxy, vanꞌit tseꞌe vyaajñ: ―Ka yakꞌo̱o̱ꞌkpa paꞌamap xa je̱ꞌe̱ veꞌe tu̱myachju̱, je̱ꞌe̱ ka̱jx xa veꞌe veꞌem jyaty je̱tseꞌe je̱ Nteꞌyam je̱ mya̱jin je̱ jyaanchin ñu̱ke̱ꞌxnatá̱kat je̱tseꞌe je̱ paꞌam ka̱jx ñu̱ke̱ꞌxnata̱jkivat a̱ts je̱ nma̱jin, a̱ts, je̱ Nteꞌyam je̱ yꞌOnu̱k.
4 A estas palavras, disse-lhes Jesus: Esta enfermidade não causará a morte, mas tem por finalidade a glória de Deus. Por ela será glorificado o Filho de Deus.
5 Ax je̱ Jesús, o̱o̱y tseꞌe du̱tuntso̱kta yꞌijt je̱ Marta ma̱a̱t je̱ yꞌuts je̱ts je̱ Lázaro.
5 Ora, Jesus amava Marta, Maria, sua irmã, e Lázaro.
6 O̱yam tseꞌe je̱ ka̱ts du̱mo̱tu je̱ts pa̱jkjupeꞌe je̱ Lázaro, jaaꞌktaan tseꞌe jame̱jtsxa̱a̱j joma veꞌe vyeꞌna.
6 Mas, embora tivesse ouvido que ele estava enfermo, demorou-se ainda dois dias no mesmo lugar.
7 Vanꞌit tseꞌe je̱ yꞌixpa̱jkpata̱jk du̱nu̱u̱jmi: ―Jaꞌmdinuva je̱m Judea.
7 Depois, disse a seus discípulos: Voltemos para a Judéia.
8 Vanꞌit tseꞌe je̱ yꞌixpa̱jkpata̱jk ña̱ꞌmu̱xjidi: ―Yakꞌixpa̱jkpa, u̱xya námnum xa veꞌe je̱ jé̱mit jayu mꞌukkaꞌtsꞌo̱o̱ꞌkuvaajnjidi, ¿ax mna̱jkxuvaannuvapts mitseꞌe je̱m?
8 Mestre, responderam eles, há pouco os judeus te queriam apedrejar, e voltas para lá?
9 Je̱tseꞌe je̱ Jesús ña̱ꞌmu̱xjidi: ―¿Tis, ka makme̱jtsk hoorapeꞌe toꞌk xa̱a̱j du̱ma̱a̱da? Pa̱n ntoꞌnumdup xa veꞌe juuꞌ veꞌe je̱ Nteꞌyam cha̱jkp, veꞌem tseꞌe nꞌijtumda ax joꞌn je̱ jayu juuꞌ veꞌe yo̱ꞌyp xu̱u̱ju̱n, kaꞌa tseꞌe jye̱ꞌpxténa ku̱x yo̱ꞌypeꞌe je̱ja ajajtk it ja̱a̱t juuꞌ veꞌe yaja naxviijn;
9 Jesus respondeu: Não são doze as horas do dia? Quem caminha de dia não tropeça, porque vê a luz deste mundo.
10 ax pa̱n kaꞌa tseꞌe nkutyoꞌnumda juuꞌ veꞌe je̱ Nteꞌyam cha̱jkp, veꞌem tseꞌe nꞌijtumda ax joꞌn je̱ jayu juuꞌ veꞌe yo̱ꞌyp je̱ja ako̱o̱ꞌts it ja̱a̱t, je̱ꞌpxténip tseꞌe ku̱x je̱ ajajtkeꞌe kaꞌijtu̱xjup.
10 Mas quem anda de noite tropeça, porque lhe falta a luz.
11 Vanꞌit tseꞌe jyaaꞌkvaajñ: ―Je̱ Lázaro, juuꞌ veꞌe nma̱a̱tnayjaꞌvimju̱dup, ta̱ tseꞌe myanaxy, ax na̱jkxu̱ts a̱ts du̱yakjo̱tviju̱.
11 Depois destas palavras, ele acrescentou: Lázaro, nosso amigo, dorme, mas vou despertá-lo.
12 Vanꞌit tseꞌe je̱ yꞌixpa̱jkpata̱jk ña̱ꞌmu̱xjidi: ―Ma̱ja̱ Vintsá̱n, pa̱n ta̱ xa veꞌe myanaxy, jo̱tka̱daꞌakup tseꞌe.
12 Disseram-lhe os seus discípulos: Senhor, se ele dorme, há de sarar.
13 Ax je̱ꞌe̱ts je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ Jesús tyijp je̱ts tá̱vani veꞌe je̱ Lázaro yꞌa̱a̱ꞌk; ax veꞌem tseꞌe je̱ yꞌixpa̱jkpata̱jk vyinmaaydi je̱ts je̱ꞌe̱ je̱ꞌe̱ veꞌe tyijp ku veꞌe je̱ jayu myanaxy.
13 Jesus, entretanto, falara da sua morte, mas eles pensavam que falasse do sono como tal.
14 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús vaꞌajts vyaꞌnu̱xjidi: ―Ta̱ xa je̱ꞌe̱ veꞌe yꞌa̱a̱ꞌk je̱ Lázaro.
14 Então Jesus lhes declarou abertamente: Lázaro morreu.
15 Xo̱o̱jntkpts a̱tseꞌe ku a̱tseꞌe je̱m tu̱nkaveꞌna ku veꞌe tu̱yꞌa̱a̱ꞌk, ku̱x veꞌemeꞌe nu̱yojk o̱y miits ka̱jxta je̱tseꞌe ñu̱yókat je̱ mjaanchjaꞌvinda. Ax jaꞌmu̱ts du̱ꞌíxumda.
15 Alegro-me por vossa causa, por não ter estado lá, para que creiais. Mas vamos a ele.
16 Je̱ Tomás juuꞌ veꞌe tyijtup Xeen Onu̱k, jidu̱ꞌu̱m tseꞌe du̱nu̱u̱jmi je̱ myuꞌixpa̱jkpata̱jk: ―Jaꞌmda je̱tseꞌe ya̱ Jesús nma̱a̱tꞌo̱o̱ꞌkumdat.
16 A isso Tomé, chamado Dídimo, disse aos seus condiscípulos: Vamos também nós, para morrermos com ele.
17 Ku veꞌe je̱ Jesús jye̱ꞌy, maktaxxa̱a̱j ítanits je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ Lázaro ñaxta̱jkini vyeꞌna.
17 À chegada de Jesus, já havia quatro dias que Lázaro estava no sepulcro.
18 Je̱ Jerusalén tseꞌe myutá̱mip je̱ Betania, kojkm legua naxyts je̱ꞌe̱ veꞌe du̱mujékuma.
18 Ora, Betânia distava de Jerusalém cerca de quinze estádios.
19 Ax nu̱may tseꞌe je̱ israeejlit jayu o̱jts du̱kuꞌixta je̱ Marta je̱ts je̱ María, ko̱jtsjo̱tꞌamá̱jivats je̱ꞌe̱ veꞌe ña̱jkxti ku veꞌe je̱ yꞌajchta yꞌa̱a̱ꞌk.
19 Muitos judeus tinham vindo a Marta e a Maria, para lhes apresentar condolências pela morte de seu irmão.
20 Ku tseꞌe je̱ Marta je̱ ka̱ts du̱mo̱tu je̱ts je̱ꞌypeꞌe je̱ Jesús, vanꞌit tseꞌe du̱ꞌana̱jkxi; je̱ María, jé̱jats je̱ꞌe̱ veꞌe tya̱kꞌaajy tyaajñ.
20 Mal soube Marta da vinda de Jesus, saiu-lhe ao encontro. Maria, porém, estava sentada em casa.
21 Ku veꞌe je̱ Marta du̱ma̱a̱tnavyaatji je̱ Jesús, vanꞌit tseꞌe du̱nu̱u̱jmi: ―Ma̱ja̱ Vintsá̱n, pa̱n yaja xa mitseꞌe ku̱mveꞌni, kaꞌats a̱tseꞌe je̱ nꞌajch ku̱yꞌa̱a̱ꞌk.
21 Marta disse a Jesus: Senhor, se tivesses estado aqui, meu irmão não teria morrido!
22 Ax nmu̱jaꞌvinupts a̱tseꞌe je̱ts pa̱n ti veꞌe mꞌamó̱tup je̱ Nteꞌyam, mmo̱o̱jyjupts mits je̱ꞌe̱ veꞌe.
22 Mas sei também, agora, que tudo o que pedires a Deus, Deus to concederá.
23 Je̱tseꞌe je̱ Jesús ña̱ꞌmu̱xji: ―Joojntykpa̱jknuvap je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ mꞌajch.
23 Disse-lhe Jesus: Teu irmão ressurgirá.
24 Je̱tseꞌe je̱ Marta yꞌatsa̱a̱jv: ―Nnu̱jaꞌvinup xa a̱tseꞌe je̱ts joojntykpa̱jknuvap je̱ꞌe̱ veꞌe ku veꞌe je̱ o̱o̱ꞌkpata̱jk jyoojntykpa̱jktinuvat, je̱ xa̱a̱j ku veꞌe je̱ jayu yakto̱kimpayo̱ꞌynit.
24 Respondeu-lhe Marta: Sei que há de ressurgir na ressurreição no último dia.
25 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús ña̱ꞌmu̱xji: ―A̱ts xa je̱ꞌe̱ veꞌe pa̱neꞌe je̱ o̱o̱ꞌkpata̱jk du̱yakjoojntykpa̱jktup, nay a̱tsts je̱ꞌe̱ veꞌeva juuꞌ veꞌe je̱ jayu du̱joojntykinmo̱o̱yp. Pa̱n pa̱nts a̱tseꞌe xjaanchjaꞌvip, jyaꞌa̱a̱ꞌkanamts je̱ꞌe̱ veꞌe, joojntykpa̱jknuvapts je̱ꞌe̱ veꞌe jadoꞌk nax.
25 Disse-lhe Jesus: Eu sou a ressurreição e a vida. Aquele que crê em mim, ainda que esteja morto, viverá.
26 Nu̱jom tseꞌe pa̱n pa̱n jatyeꞌe joojntykidup je̱ts a̱tseꞌe xjaanchjávada, ni je̱ vinꞌítats je̱ꞌe̱ veꞌe kyo̱o̱ꞌkꞌo̱o̱ꞌktinit. ¿Mjaanchjaꞌvipts mitseꞌe veꞌem?
26 E todo aquele que vive e crê em mim, jamais morrerá. Crês nisto?
27 Vanꞌit tseꞌe je̱ Marta yꞌatsa̱a̱jv: ―Veꞌem, Ma̱ja̱ Vintsá̱n, njaanchjaꞌvip a̱tseꞌe je̱ts je̱ Cristo mitseꞌe, je̱ Nteꞌyam je̱ yꞌOnu̱k, juuꞌ veꞌe vyinko̱o̱n je̱tseꞌe myiinnit yaja naxviijn.
27 Respondeu ela: Sim, Senhor. Eu creio que tu és o Cristo, o Filho de Deus, aquele que devia vir ao mundo.
28 Ku tseꞌe veꞌem vyaajñ, vanꞌit tseꞌe je̱ Marta o̱jts du̱va̱v je̱ yꞌuts María. Jidu̱ꞌu̱m tseꞌe ayuꞌuts du̱nu̱u̱jmi: ―Ta̱ xa veꞌe myets je̱ yakꞌixpa̱jkpa, u̱xe̱m tseꞌe mnu̱ké̱xaja.
28 A essas palavras, ela foi chamar sua irmã Maria, dizendo-lhe baixinho: O Mestre está aí e te chama.
29 Ko̱o̱jyji tseꞌe du̱ꞌamo̱tunajxy, vanꞌit tseꞌe je̱ María tyeni je̱tseꞌe je̱ Jesús du̱nu̱nu̱jkx.
29 Apenas ela o ouviu, levantou-se imediatamente e foi ao encontro dele.
30 Je̱e̱na tseꞌe kajpu̱n paꞌayi vyeꞌna je̱ Jesús, je̱m joma veꞌe je̱ Marta du̱ma̱a̱tnavyaatji.
30 {Pois Jesus não tinha chegado à aldeia, mas estava ainda naquele lugar onde Marta o tinha encontrado.}
31 Ku veꞌe je̱ israeejlit jayu juuꞌ veꞌe du̱ko̱jtsjo̱tꞌamá̱jidup je̱ María je̱m tya̱kꞌam, je̱ꞌe̱ tseꞌe du̱ꞌixtu je̱ María tyeni je̱tseꞌe jatyji pyítsum, vanꞌit tseꞌe du̱pana̱jkxti, veꞌemeꞌe du̱nasjaꞌvidi je̱ts je̱ Lázaro veꞌe na̱jkx du̱nu̱yaꞌaxy joma veꞌe ñaxta̱jki.
31 Os judeus que estavam com ela em casa, em visita de pêsames, ao verem Maria levantar-se depressa e sair, seguiram-na, crendo que ela ia ao sepulcro para ali chorar.
32 Ku tseꞌe je̱ María jye̱ꞌy joma veꞌe je̱ Jesús, vanꞌit tseꞌe du̱vinko̱xkteni, je̱tseꞌe du̱nu̱u̱jmi: ―Ma̱ja̱ Vintsá̱n, pa̱n yaja xa mitseꞌe ku̱mveꞌni, kaꞌats a̱tseꞌe je̱ nꞌajch ku̱yꞌa̱a̱ꞌk.
32 Quando, porém, Maria chegou onde Jesus estava e o viu, lançou-se aos seus pés e disse-lhe: Senhor, se tivesses estado aqui, meu irmão não teria morrido!
33 Ku tseꞌe je̱ Jesús du̱ꞌix je̱ts yaaxtupeꞌe je̱ María je̱ts je̱ israeejlit jayu juuꞌ veꞌe mya̱a̱tme̱jtstu, tsaachvinmaay tseꞌe je̱tseꞌe ñavyinmaꞌyu̱nmo̱o̱jyji.
33 Ao vê-la chorar assim, como também todos os judeus que a acompanhavam, Jesus ficou intensamente comovido em espírito. E, sob o impulso de profunda emoção,
34 Vanꞌit tseꞌe du̱ꞌamo̱tutu̱vi: ―¿Jómaseꞌe tu̱xyaknaxta̱jkidini? Je̱tseꞌe yꞌatso̱o̱jvjidi: ―Ma̱ja̱ Vintsá̱n, jaꞌmu̱ je̱m je̱tseꞌe xꞌíxu̱t.
34 perguntou: Onde o pusestes? Responderam-lhe: Senhor, vinde ver.
35 Yaax tseꞌe je̱ Jesús.
35 Jesus pôs-se a chorar.
36 Vanꞌit tseꞌe je̱ israeejlit jayu vyaandi: ―Ixta vintso̱ veꞌe du̱tuntsa̱k yꞌijt.
36 Observaram por isso os judeus: Vede como ele o amava!
37 Je̱m tseꞌe juuꞌ veꞌe vaandu: ―Ya̱ꞌa̱ juuꞌ veꞌe je̱ viints jayu du̱yakvinꞌixpa̱jknu, ¿kaꞌa tseꞌe ku̱yꞌo̱ꞌyixji je̱tseꞌe je̱ maaꞌyu̱n ku̱du̱tuujn je̱tseꞌe je̱ Lázaro ku̱kyaꞌa̱a̱ꞌk?
37 Mas alguns deles disseram: Não podia ele, que abriu os olhos do cego de nascença, fazer com que este não morresse?
38 Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús ñavyinmaꞌyu̱nmo̱o̱jyjinuva je̱tseꞌe ñaajktá̱miji joma veꞌe ñaxta̱jki je̱ Lázaro. Aajntkts je̱ꞌe̱ veꞌe yꞌijt je̱tseꞌe toꞌk je̱ ma̱ja̱ tsaaj du̱ꞌaku̱ꞌu̱ju̱.
38 Tomado, novamente, de profunda emoção, Jesus foi ao sepulcro. Era uma gruta, coberta por uma pedra.
39 Je̱tseꞌe je̱ Jesús vyaajñ: ―Yakke̱ꞌe̱kta je̱ tsaaj. Vanꞌit tseꞌe je̱ Marta ña̱ꞌmu̱xji, je̱ jamyaꞌaju je̱ yꞌuts: ―Ma̱ja̱ Vintsá̱n, ¡ta̱ xa je̱ꞌe̱ veꞌe xyooꞌkpa̱jkni!, ku̱x maktaxxa̱a̱j ítani je̱ꞌe̱ veꞌe yꞌa̱a̱ꞌk.
39 Jesus ordenou: Tirai a pedra. Disse-lhe Marta, irmã do morto: Senhor, já cheira mal, pois há quatro dias que ele está aí...
40 Ax jidu̱ꞌu̱m tseꞌe je̱ Jesús ña̱ꞌmu̱xji: ―¿Ka veꞌemap a̱tseꞌe tu̱nvaꞌañ je̱ts pa̱n mjaanchjaꞌvipeꞌe, mꞌíxupts mitseꞌe je̱ Nteꞌyam je̱ mya̱jin?
40 Respondeu-lhe Jesus: Não te disse eu: Se creres, verás a glória de Deus? Tiraram, pois, a pedra.
41 Vanꞌit tseꞌe je̱ tsaaj du̱yakke̱e̱kti. Vanꞌit tseꞌe je̱ Jesús je̱m tsajm tso̱ pyatꞌix je̱tseꞌe vyaajñ: ―Tata, nkuko̱jtsjip a̱ts mitseꞌe ku̱x a̱tseꞌe tu̱xka̱tsꞌamo̱tunaxy.
41 Levantando Jesus os olhos ao alto, disse: Pai, rendo-te graças, porque me ouviste.
42 Nnu̱jaꞌvip a̱tseꞌe je̱ts xa̱ꞌma a̱ts mitseꞌe xka̱tsꞌamo̱tunaxy. Je̱ꞌe̱ ka̱jxts a̱tseꞌe nvaꞌañ ya̱ nu̱may jayu je̱ yꞌo̱ꞌyin ka̱jxta juuꞌ veꞌe yájada, je̱tseꞌe du̱jaanchjávadat je̱ts mits a̱tseꞌe xke̱jxp.
42 Eu bem sei que sempre me ouves, mas falo assim por causa do povo que está em roda, para que creiam que tu me enviaste.
43 Ku tseꞌe veꞌem vyaajñ, vanꞌit tseꞌe ma̱kk kya̱jts: ―¡Lázaro, pítsumni je̱p!
43 Depois destas palavras, exclamou em alta voz: Lázaro, vem para fora!
44 Vanꞌit tseꞌe pyítsumni je̱ Lázaro juuꞌ veꞌe ukꞌo̱o̱ꞌk; vimpídu̱tts je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ kya̱ꞌa̱j je̱ tyek ma̱a̱t je̱ vit je̱ts je̱ vyiijn je̱ yꞌaaj vitu̱vinma̱ts. Je̱tseꞌe je̱ Jesús ña̱ꞌmu̱xjidi: ―Nu̱ke̱jvaꞌatsta je̱tseꞌe xmaso̱ꞌo̱ktat je̱tseꞌe ña̱jkxnit.
44 E o morto saiu, tendo os pés e as mãos ligados com faixas, e o rosto coberto por um sudário. Ordenou então Jesus: Desligai-o e deixai-o ir.
45 Ya̱ꞌa̱ ka̱jx tseꞌe nu̱may je̱ israeejlit jayu juuꞌ veꞌe je̱ María o̱jts du̱ko̱jtsjo̱tꞌamá̱jada, je̱ꞌe̱ tseꞌe du̱jaanchjaꞌvidu je̱ Jesús ku veꞌe du̱ꞌixti juuꞌ veꞌe tyoon.
45 Muitos dos judeus, que tinham vindo a Marta e Maria e viram o que Jesus fizera, creram nele.
46 Je̱m tseꞌe viijnktava juuꞌ veꞌe o̱jts du̱ꞌixta je̱ fariseota̱jk je̱tseꞌe du̱tukmumaajntykti juuꞌ veꞌe je̱ Jesús tyoon.
46 Alguns deles, porém, foram aos fariseus e lhes contaram o que Jesus realizara.
47 Vanꞌit tseꞌe je̱ fariseota̱jk ñayꞌamojkijidi ma̱a̱t je̱ teeꞌta̱jk je̱ vyintsa̱nda je̱ts pa̱n pa̱n jatyeꞌe du̱nu̱má̱jiduvap je̱p tsaptu̱jkp, je̱tseꞌe vyaandi: ―¿Vintso̱seꞌe njátkimdat? Tyuump xa veꞌe may je̱ mú̱jit nu̱jaꞌvin je̱ jayu.
47 Os pontífices e os fariseus convocaram o conselho e disseram: Que faremos? Esse homem multiplica os milagres.
48 Pa̱n nyakjajtjimdup xa veꞌe, anañu̱joma tseꞌe jyaanchjávajadat, vanꞌit tseꞌe je̱ rómait yakkutojkpa myé̱tstat je̱tseꞌe du̱yakkutó̱kidat ya̱ nma̱ja̱ tsapta̱jkamda je̱tseꞌe xpa̱jkjimdinit ya̱ nꞌítamda ya̱ nnaaxamda.
48 Se o deixarmos proceder assim, todos crerão nele, e os romanos virão e arruinarão a nossa cidade e toda a nação.
49 Ax toꞌkts je̱ꞌe̱ veꞌe juuꞌ veꞌe Caifás du̱xa̱a̱j, je̱ꞌe̱ juuꞌ veꞌe je̱ joojnt veꞌnip teeꞌ juuꞌ veꞌe du̱nu̱vintsa̱nika̱jxp je̱ teeꞌta̱jkta, je̱ꞌe̱ tseꞌe vaan: ―Kaꞌa xa miitseꞌe xtinu̱jávada,
49 Um deles, chamado Caifás, que era o sumo sacerdote daquele ano, disse-lhes: Vós não entendeis nada!
50 kaꞌa tseꞌe xpayo̱ꞌyduva je̱ts u̱u̱ꞌm je̱ nꞌo̱ꞌyinamda je̱ꞌe̱ veꞌe ku veꞌe toꞌkji je̱ jayu du̱kuꞌo̱o̱ꞌkat je̱ njáyuvamda je̱ts kaꞌa veꞌe ku veꞌe kyutó̱kiyu̱t nu̱jom je̱ israeejlit jayu.
50 Nem considerais que vos convém que morra um só homem pelo povo, e que não pereça toda a nação.
51 Ax ka je̱ yꞌavintso̱ vinmaꞌyu̱napts je̱ꞌe̱ veꞌe veꞌem vyaajñ, je̱ꞌe̱ ka̱jxeꞌe ku̱xeꞌe je̱ joojnt vyeꞌna teeꞌ juuꞌ veꞌe du̱nu̱vintsa̱nika̱jxp je̱ teeꞌta̱jkta, je̱ꞌe̱ ka̱jx tseꞌe vyaajñ ku̱xeꞌe je̱ Nteꞌyam myo̱o̱jyji veꞌem je̱ vinmaꞌyu̱n, vaan tseꞌe je̱ts kyuꞌo̱o̱ꞌkapeꞌe je̱ Jesús je̱ israeejlit jayu.
51 E ele não disse isso por si mesmo, mas, como era o sumo sacerdote daquele ano, profetizava que Jesus havia de morrer pela nação,
52 Ax ka je̱ꞌe̱jyap tseꞌe kyuꞌo̱o̱ꞌkap, kyuꞌo̱o̱ꞌkivap je̱ꞌe̱ veꞌe pa̱n pa̱n jatyeꞌe ka je̱ israeejlit jáyuvap, veꞌem tseꞌe du̱yaknayꞌamókajat nu̱jom je̱ Nteꞌyam je̱ yꞌónu̱kta juuꞌ veꞌe tsu̱u̱nidup muxim muyam yaja naxviijn.
52 e não somente pela nação, mas também para que fossem reconduzidos à unidade os filhos de Deus dispersos.
53 Je̱ xa̱a̱jji tseꞌe du̱ꞌuknu̱pa̱a̱jmtkidi je̱ israeejlit jayu juuꞌ veꞌe du̱nu̱má̱jidup je̱tseꞌe ku̱du̱yakꞌo̱o̱ꞌkti je̱ Jesús.
53 E desde aquele momento resolveram tirar-lhe a vida.
54 Je̱ꞌe̱ ka̱jx tseꞌe je̱ Jesús kyo̱o̱ꞌknaajkke̱ꞌxjini joma veꞌe je̱ israeejlit jayu, ñojkꞌó̱yeꞌe cha̱a̱ꞌn je̱m judéait yꞌit jo̱o̱tm je̱tseꞌe ñu̱jkx je̱m kajpu̱n ka̱jxm juuꞌ veꞌe Efraín du̱xa̱a̱j, je̱ vinvaꞌajts it muta̱m. Je̱m tseꞌe yꞌijt je̱ yꞌixpa̱jkpata̱jk ma̱a̱tta.
54 Em conseqüência disso, Jesus já não andava em público entre os judeus. Retirou-se para uma região vizinha do deserto, a uma cidade chamada Efraim, e ali se detinha com seus discípulos.
55 Tuntá̱minup tseꞌe vyeꞌna ku veꞌe je̱ israeejlit jayu je̱ pascua xa̱a̱j du̱tóndat. Nu̱may je̱ jayu juuꞌ veꞌe tso̱o̱ꞌndu may viijn, je̱m tseꞌe Jerusalén vyimpe̱jtti je̱tseꞌe ñaajkvaꞌatsjadat namkaꞌanumeꞌe je̱ pascua xa̱a̱j du̱paaꞌty.
55 Estava próxima a Páscoa dos judeus, e muita gente de todo o país subia a Jerusalém antes da Páscoa para se purificar.
56 Yꞌíxtidupts je̱ꞌe̱ veꞌe je̱ Jesús. Ku veꞌe je̱p ma̱ja̱ tsaptu̱jkp vye̱ꞌnada, je̱tseꞌe ñayꞌamo̱tutú̱vijidi: ―¿Vintso̱s miitseꞌe mvaꞌanda? Kaꞌa xa vineꞌe je̱ Jesús myínu̱t xa̱a̱jiva.
56 Procuravam Jesus e falavam uns com os outros no templo: Que vos parece? Achais que ele não virá à festa?
57 Tá̱vani tseꞌe je̱ fariseota̱jk je̱ts je̱ teeꞌta̱jk je̱ vyintsa̱nda du̱pavaꞌanda je̱ts pa̱n pa̱neꞌe du̱nu̱jaꞌvip joma veꞌe yꞌit je̱ Jesús, je̱tseꞌe du̱ꞌavánadat, veꞌem tseꞌe ku̱yꞌo̱ꞌyixjidi je̱tseꞌe ku̱du̱majtsti.
57 Mas os sumos sacerdotes e os fariseus tinham dado ordem para que todo aquele que soubesse onde ele estava o denunciasse, para o prenderem.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.