Atos 5
Isthmus Mixe NT (MIR_TBL) vs VC
1 Jim̱ä jäyaꞌay hänajty tuꞌug xiøhaty Ananías. Safira jaꞌa tioꞌoxiøjc hänajty xiøhaty. Mänitä ñaax̱ hajxy jeꞌe piadooꞌpä.
1 Um certo homem chamado Ananias, de comum acordo com sua mulher Safira, vendeu um campo
2 Tøø hajxy hänajty quiojyquiapxytiuṉ̃ møødä tioꞌoxiøjc coogä xädøꞌøñ hajxy hänajty cujjiä yegaꞌañ maa apóstoldøjc‑hajxiän. Cújjiäc hajxy hänajty miämähmøꞌøwaꞌañ. Coo Ananías jaꞌa Pedro jaꞌa xädøꞌøñ yajnämejch, mänitä Ananías miänaaṉ̃ cooc tyijy jaꞌa xädøꞌøñ hänajty tøø quiøx̱y yecy mäduhṉ̃tiä hänajty tøø tioogy.
2 e, combinando com ela, reteve uma parte da quantia da venda. Levando apenas a outra parte, depositou-a aos pés dos apóstolos.
3 Mänitä Pedro miänaaṉ̃: ―Ananías, coo miic̈hä mnaax̱ tøø mdoogy, cujjiä xädøꞌøñ tøø mmämähmøꞌøy mäduhṉ̃tiä tøø xquiujuuyyä. Cooc̈h miic̈hä xädøꞌøñ cujjiä tøø xmioꞌoy, jaduhṉ miic̈h tøø mmänaꞌañ cooc̈h tyijy cøx̱iä tøø xmioꞌoy. Coo naax̱ hänajty mgaꞌa toogyñä, mjeꞌehajpyñä hänajtyñä. Coo tøø mdooꞌnä, miic̈h mjeꞌe hijty jeꞌe jaꞌa naax̱tsow̱. Coo jaduhṉ tøø mhøhṉdaꞌagy, mgädiehy jaduhṉ. Jaꞌa Dios miic̈h mja wiinhøønaaṉ, caꞌa yhøjtsä. Jaꞌa møjcuꞌugong miic̈h jaduhṉ xyajcapxtägooyy, paadiä Dioshespíritu jaduhṉ mja wiinhøønaaṉ̃ ―nøm̱ä Ananías ñämaayyä.
3 Pedro, porém, disse: Ananias, por que tomou conta Satanás do teu coração, para que mentisses ao Espírito Santo e enganasses acerca do valor do campo?
4 — ausente —
4 Acaso não o podias conservar sem vendê-lo? E depois de vendido, não podias livremente dispor dessa quantia? Por que imaginaste isso em teu coração? Não foi aos homens que mentiste, mas a Deus.
5 Coo Ananías jaduhṉ miädooyy, mänitiä hoꞌogy quiädaayy. Pønjaty jaduhṉ mädoyhajt coo Ananías jaduhṉ yhoꞌcy, mänit hajxy chähgøøbiøjcy.
5 Ao ouvir estas palavras, Ananias caiu morto. Apoderou-se grande terror de todos os que o ouviram.
6 Mänitä høxcujc‑hänaꞌc‑hajxy näjeꞌe miejch. Mänitä hoꞌogyjiäyaꞌay hajxy ñähbijty. Mänit hajxy hoy yajnaax̱tägøꞌøy.
6 Uns moços retiraram-no dali, levaram-no para fora e o enterraram.
7 Cudägøøghorä, mänitä Ananías tioꞌoxiøjc piamejtspä, jaꞌa hänajty xøhajpä Safira. Cahnä Safira hänajty miädoyhatyñä coo ñihyhap hänajty tøø yhoꞌogy. Mänitä Safira tiøjtägøøyy maa Pedro hänajtiän.
7 Depois de umas três horas, entrou também sua mulher, nada sabendo do ocorrido.
8 Mänitä Pedro jaꞌa Safira miäyajtøøyy: ―Nej, jaduhṉä mnaax̱ hajxy mjaanc̈h yejquiä, neby hajxy tøø mnägapxiän. ―Jaduhṉ ―nøm̱ä Safira yhadsooyy.
8 Pedro perguntou-lhe: Dize-me, mulher. Foi por tanto que vendestes o vosso campo? Respondeu ela: Sim, por esse preço.
9 Mänitä Pedro miänáaṉgumbä: ―Tii hajxy coo mja cojyquiapxytiuuṉ̃ coo hajxy hänajty mhøhṉdaꞌagaꞌañ. Nej, cab hajxy mnajuøꞌøyä coo Dioshespíritu hotyiijä yajcopcøꞌøy. Cab hajxy jaduhṉ hoy mwiinhǿønät. Coo mnihyhap yhøhṉdaacy, paady tøø yhoꞌogy. Xii hänaꞌc‑hajxy jeꞌe tiøjtägøꞌøy, jaꞌa hajxy hoy tøø miäyajnaax̱tägǿꞌøyäbä. Nøcxaam̱b miic̈h yøꞌø hänaꞌc xyajnaax̱tägøꞌøwaam̱bä ―nøm̱ä Safira ñämaayyä.
9 Replicou Pedro: Por que combinastes para pôr à prova o Espírito do Senhor? Estão ali à porta os pés daqueles que sepultaram teu marido. Hão de levar-te também a ti.
10 Tuuṉä Safira jaduhṉ ñäꞌä mädooyy, mänitiä Pedro tiecyquiädaw̱øøyyä hoꞌogy. Coo høxcujc‑hänaꞌc‑hajxy tiøjtägøøyy, mänitä Safira hajxy yhijxy coo hänajty tøø yhoꞌogy. Mänit hajxy yhøxcøøbiädsøøm̱y. Mänit hajxy hoy yajnaax̱tägøꞌøy maa ñihyhapä ñähmøjcän.
10 Imediatamente caiu aos seus pés e expirou. Entrando aqueles moços, acharam-na morta. Levaram-na para fora e a enterraram junto do seu marido.
11 Pønjaty jaduhṉ mädoyhajt nebiä Ananíashajxy hänajty tøø jiaty tøø yhabetiän, mänit hajxy nägøx̱iä chähgøøbiøjcy, møødä mäbøjpädøjc‑hajxy nägøx̱iä.
11 Sobreveio grande pavor a toda a comunidade e a todos os que ouviram falar desse acontecimento.
12 Mänitä apóstoldøjc‑hajxy jim̱ tiägøøyy mäbaꞌamyajnajxpä cajptooty. Jaanc̈h tehm̱ yhoy‑yagjuøøñä hajxy hänajty tiuṉ̃. Jaduhṉ hajxy hänajty yajcähxøꞌøgy coo Dios mäjaa jiaanc̈h tehm̱ miøødä. Jim̱ä mäbøjpädøjc‑hajxy hänajty yhamugøꞌøyhaty tsajtøgooty maa hänajty xiøhatiän jaꞌa Pórtico de Salomón.
12 Enquanto isso, realizavam-se entre o povo pelas mãos dos apóstolos muitos milagres e prodígios. Reuniam-se eles todos unânimes no pórtico de Salomão.
13 Tehṉgahnä mäbøjpädøjc‑hajxy hänajty miayøꞌøy näyaꞌay‑nädoꞌoxy, jaꞌa hajxy hänajty mäbøjpä jaꞌa Jesucristocøxpä. Haa jaꞌa jäyaꞌayhajxy hänajty caꞌa mäbøjpä, cab hajxy hänajty jim̱ ñäꞌägädä nøcxy maa mäbøjpädøjc‑hajxy hänajty nax̱y yhamugøꞌøyän, hoyyä mäbøjpädøjc‑hajxy hänajty jiaanc̈h tehm̱ quiumayii jaꞌa cúꞌugäm. Paady hajxy hänajty jim̱ quiaꞌa nøcxaꞌañ, jaꞌa hajxy hänajty caꞌa mäbøjpä, coo hajxy hänajty chähgøꞌøy.
13 Dos outros ninguém ousava juntar-se a eles, mas o povo lhes tributava grandes louvores.
14 — ausente —
14 Cada vez mais aumentava a multidão dos homens e mulheres que acreditavam no Senhor.
15 Coo apóstoldøjcä paꞌamjäyaꞌay hajxy hänajty may yajmøcpøcy, paadiä paꞌamjäyaꞌayhajxy hänajty jim̱ quiøøñøcxyii tuꞌhaam maa Pedro hänajty ñaxøꞌøwaꞌañän. Jadúhṉägä paꞌamjäyaꞌayhajxy jaduhṉ näjeꞌe miøcpǿgät coogä Pedro yhahapc hajxy ñäꞌä páatät maa hajxy hänajty quioꞌnaꞌayän cøjxcøxp, møød toꞌogyquiøxp.
15 De maneira que traziam os doentes para as ruas e punham-nos em leitos e macas, a fim de que, quando Pedro passasse, ao menos a sua sombra cobrisse alguns deles.
16 Mayyä paꞌamjäyaꞌayhajxy hänajty jim̱ yajmec̈hii Jerusalén, møød jaꞌa hajxy haxøøgpä caꞌa hoybä møødpä, jaꞌa hajxy hänajty tsohm̱bä Jerusaléncajptpaꞌa mäwiingóṉ. Nägøx̱iä hajxy hänajty yajmøcpøgyii.
16 Também das cidades vizinhas de Jerusalém afluía muita gente, trazendo os enfermos e os atormentados por espíritos imundos, e todos eles eram curados.
17 Coo teedywiindsøṉhajxy jaduhṉ miädoyhajty coo paꞌamjäyaꞌayhajxy hänajty may tøø wyiꞌi miøcpøcy, mänit hajxy nägøꞌø nädecypiä jiootmaꞌty, møødä saduceodøjc‑hajxy. Hix̱, cabä apóstoldøjc‑hajxy hänajty yajmädsogyii coo hajxy hänajty tehṉgahnä wyiꞌi yajnähixøꞌøy jaꞌa Jesúscøxpä.
17 Levantaram-se então os sumos sacerdotes e seus partidários {isto é, a seita dos saduceus} cheios de inveja,
18 Mänitä apóstoldøjc‑hajxy hoy chumyii.
18 e deitaram as mãos nos apóstolos e meteram-nos na cadeia pública.
19 Mänitcoodsä Diosmoonsä jaꞌa pujxtøghaaw hoy yaghawaꞌac̈h. Mänitä apóstoldøjc‑hajxy yhøxwoobädsøøm̱ä jaꞌa Diosmóonsäm.
19 Mas um anjo do Senhor abriu de noite as portas do cárcere e, conduzindo-os para fora, disse-lhes:
20 Mänit hajxy ñämaayyä: ―Coo jiobǿꞌøwät, mänit hajxy jim̱ mnǿcxät maa tsajtøjcän. Jim̱ä cuꞌug hajxy myajnähixǿꞌøwät neby hajxy ñähwáꞌadsät, neby hajxy jaduhṉ jiugyhádät cøjxtaꞌaxiøø nebiä Dios jiugyhatiän ―nøm̱ä Diosmoonsä miänaaṉ̃.
20 Ide e apresentai-vos no templo e pregai ao povo as palavras desta vida.
21 Coo jiobøøyy, mänitä apóstoldøjc‑hajxy jim̱ jiaanc̈h nøcxy tsajtøgooty neby hajxy hänajty tøø ñämaꞌayiijän jaꞌa Diosmóonsäm. Mänitä cuꞌug hajxy tiägøøyy yajnähixøøbiä. Mänitä teedywiindsøṉhajxy miänaaṉ̃ coo hajxy nägøx̱iä yhamugǿꞌøwät juntahajpä, møødä majtøjc‑hajxy israelítabä. Mänit hajxy miänaaṉ̃ coo tsum̱yhänaꞌc‑hajxy jim̱ yajmedsǿøjät maa junta hajxy hänajty yagjadyiijän.
21 Obedecendo a essa ordem, eles entraram ao amanhecer, no templo, e puseram-se a ensinar. Enquanto isso, o sumo sacerdote e os seus partidários reuniram-se e convocaram o Grande Conselho e todos os anciãos de Israel, e mandaram trazer os apóstolos do cárcere.
22 Coo policíashajxy jim̱ miejch maa pujxtøjcän, cab pøṉ hänajty jiibiän. Mänitä policíashajxy wyiimbijty.
22 Dirigiram-se para lá os guardas, mas ao abrirem o cárcere, não os encontraram, e voltaram a informar:
23 Mänit hajxy miänaaṉ̃: ―Coo højts jim̱ nmejch maa pujxtøjcän, jeꞌenä hänajty hoy yhaawguiic̈hä. Jim̱ä soldadohajxy hänajty yhadänaꞌayñä maa pujxtøghaawän. Pero coo højts jiiby nja tøjtägøøyy, cab pøṉ hänajty jiibiän ―nøm̱ä policíashajxy miänaaṉ̃.
23 Achamos o cárcere fechado com toda segurança e os guardas de pé diante das portas, e, no entanto, abrindo-as, não achamos ninguém lá dentro.
24 Coo teedywiindsøṉhajxy jaduhṉ miädooyy, møødä tsajtøjcueendähajpä wyiindsøṉhajxy, møødä møjteedywiindsǿṉ, mänit hajxy jiaanc̈h tehm̱ yagjuøøyy. Cab hajxy hänajty ñajuøꞌøy tii hänajty jájtäp túuṉäp.
24 A essa notícia, os sumos sacerdotes e o chefe do templo ficaram perplexos e indagaram entre si sobre o que significava isso.
25 Mänitä jäyaꞌay tuꞌug miejch maa teedywiindsøṉhajxy hänajty jiuntahatiän. Mänitä craa miänaaṉ̃: ―Xim̱ä cuꞌug wyiꞌi yajnähixǿøyyägumbä tsajtøgooty ―nøm̱ä teedywiindsøṉhajxy ñämaayyä.
25 Mas, nesse momento, alguém transmitiu-lhes esta notícia: Aqueles homens que metestes no cárcere estão no templo ensinando o povo!
26 Mänitä apóstoldøjc‑hajxy hoy wioyii. Jaꞌa tsajtøjcueendähajpähajxy hoy miäwoy møødä policíashajxy. Hahoy haweenä apóstoldøjc‑hajxy jaduhṉ jim̱ yajmejtsä maa junta hänajty jiadyiijän. Hix̱, tsähgøøbiø policíashajxy hänajty coo hajxy ñäꞌä pagaꞌads ñäꞌä pawobǿøjät jaꞌa cúꞌugäm.
26 Foi então o comandante do templo com seus guardas e trouxe-os sem violência, porque temiam ser apedrejados pelo povo.
27 Coo apóstoldøjc‑hajxy jim̱ wioomejtsä maa junta hänajty jiadyiijän, mänit hajxy jim̱ yajnøcxä maa møjteedywiindsøṉä wyiinduumän. Mänitä apóstoldøjc‑hajxy ñämaayyä:
27 Trouxeram-nos e os introduziram no Grande Conselho, onde o sumo sacerdote os interrogou, dizendo:
28 ―Tøø højts mijts nja nämaꞌay coo hajxy mgaꞌa näꞌägädä yajnähixǿøñät jaꞌa dijuuntä Jesúscøxpä. Pero cab højts mijtsä nmädiaꞌagy tøø xquiudiuuṉä. Tøø cuꞌug hajxy jaduhṉ mgøx̱y yajnähixøꞌøy, mäduhṉ̃tiä hajxy yaa chänaꞌay Jerusalén. Y højts mijts jaduhṉ xjia wiꞌi yajnähdsømaam̱b cooc tyijy højtsä dijunto Jesús nyajyaghoꞌcä.
28 Expressamente vos ordenamos que não ensinásseis nesse nome. Não obstante isso, tendes enchido Jerusalém de vossa doutrina! Quereis fazer recair sobre nós o sangue deste homem!
29 Mänitä Pedrohajxy yhadsooyy møødä jiamiøødhajxy: ―Cab yhahixøꞌøy coo højtsä jäyaꞌay miädiaꞌagy ngudiúuṉät, cahnä højtsä Dios miädiaꞌagy hänajty ngudiuuṉä.
29 Pedro e os apóstolos replicaram: Importa obedecer antes a Deus do que aos homens.
30 Coo mijtsä Jesús myajyujmänooṉä cruzcøxp, mänitä Dios jaꞌa Jesús yagjujypiøjtägajch, jaꞌa højtsä nhapä ndeedyhájtäm jecy wyiingudsähgǿøyyäbä.
30 O Deus de nossos pais ressuscitou Jesus, que vós matastes, suspendendo-o num madeiro.
31 Mänitä Dios jaꞌa Jesús cuhdujt miooyy coo Jesús jim̱ miähanéꞌemät tsajpootyp maa Dios yhahooyhaampiän. Coo judíos jaꞌa yhaxøøgcuhdujt hajxy ñajtshixǿꞌøwät, jaduhṉä piojpä quiädieeybä hajxy jaduhṉ yajnähwaats yajcuhwáatsäxät Jesúsäm.
31 Deus elevou-o pela mão direita como Príncipe e Salvador, a fim de dar a Israel o arrependimento e a remissão dos pecados.
32 Højtsä tøyhajt nyejpy coo Jesús jiujypiøjtägajch coo hänajty tøø yhoꞌogy. Jaanä jaduhṉä Dioshespíritu tøyhajt yejpä coo Jesús jiujypiøjcy. Pønjatiä Dios jaꞌa miädiaꞌagy jaduhṉ cudiúuṉäp, jeꞌe jaꞌa Dios jaꞌa yhEspíritu miooby ―jaduhṉä Pedrohajxy miänaaṉ̃.
32 Deste fato nós somos testemunhas, nós e o Espírito Santo, que Deus deu a todos aqueles que lhe obedecem.
33 Coo teedywiindsøṉhajxy jaduhṉ miädooyy, mänit hajxy jiaanc̈h tehm̱ jiootmaꞌty. Mänit hajxy jaduhṉ jia mänaaṉ̃ coo Pedrohajxy yaghoꞌogǿøjät.
33 Ao ouvirem essas palavras, enfureceram-se e resolveram matá-los.
34 Jim̱ä fariseo hänajty tuꞌug teedywiindsøṉhagujc. Jueꞌe hänajty xiøhaty Gamaliel. Ley‑yajnähixøøbiä hänajty tiuuṉghajpy. Jaanc̈h tehm̱ wyiingudsähgǿøyyäp hänajty jeꞌe jaꞌa cúꞌugäm. Mänit tiänaayyøꞌcy. Mänit yhanehm̱y coo apóstoldøjc‑hajxy nøcxy yajpädsøm̱yii tuꞌhabaquiä.
34 Levantou-se, porém, um membro do Grande Conselho. Era Gamaliel, um fariseu, doutor da lei, respeitado por todo o povo.
35 Mänitä Gamaliel jaꞌa jiamiøødtøjc ñämaayy: ―Mäguꞌughajpädøjc, huuc wiinmahñdyhat hajxy hodiägaamby neby yøꞌø hänaꞌc hajxy mdunaꞌañ.
35 Mandou que se retirassem aqueles homens por um momento, e então lhes disse: Homens de Israel, considerai bem o que ides fazer com estes homens.
36 Huuc jahmiets hajxy nebiä Teudas jecy jiajtiän. Mänit jootmøj ñibiädaacä. Mänit ñiñänøøm̱ä cooc tyijy miøjjäyaꞌay jiaanc̈hjäyaꞌayä. Mänit piaduꞌubøjcä nämädaax̱mägoꞌx jäyaꞌay. Mänitä Teudashajxy tiägøøyy tsiptuum̱bä. Mänitä Teudas yaghoꞌcä. Jaꞌa soldadohajxy jaduhṉ mäyaghoꞌc. Mänitä Teudas jiamiøødhajxy xii yaa ñøcxøøyy. Mänitä tsip jaduhṉ yhamaadiujnä.
36 Faz algum tempo apareceu um certo Teudas, que se considerava um grande homem. A ele se associaram cerca de quatrocentos homens: foi morto e todos os seus partidários foram dispersados e reduzidos a nada.
37 Mänitä tsip wiingpä jadähooc chohṉdáaccumbä mänaa censo hajxy hänajty yajpädøꞌøguiän. Jaꞌa craa Judas jaꞌa tsip jaduhṉ yajtsohṉdaac, jaꞌa hänajty jim̱ tsohm̱bä Galilea. Mänitä cuꞌug may piaduꞌubǿjcäbä. Mänitä Judas yaghóꞌcäbä jaꞌa soldadohajxy. Jaduhṉä Judas jiamiøødhajxy xii yaa ñøcxøøbiä.
37 Depois deste, levantou-se Judas, o galileu, nos dias do recenseamento, e arrastou o povo consigo, mas também ele pereceu e todos quantos o seguiam foram dispersados.
38 Paady, høxmats yøꞌø hänaꞌc hajxy. Cab jaduhṉ yhahixøꞌøy coo hajxy nej mdúnät. Hix̱, pø yhamdsoo wiinmahñdy hajxy jaduhṉ yajtuum̱by, cab jaduhṉ yhoyǿꞌøwät; tuꞌumáꞌadäp jaduhṉ.
38 Agora, pois, eu vos aconselho: não vos metais com estes homens. Deixai-os! Se o seu projeto ou a sua obra provém de homens, por si mesma se destruirá;
39 Pero pø yøꞌø hänaꞌcä Dios wyiinmahñdy hajxy yajtúuṉäp, cab hajxy jaduhṉ hoy mgapxhadúgät. Hix̱, jaduhṉ quiähxǿꞌøgät nejpiä Dios hajxy hänajty mmädsiphajpiän ―jaduhṉä teedywiindsøṉhajxy ñämaayyä. Jiaanc̈h mäbøjc hajxy jaduhṉ nebiä Gamaliel miänaaṉ̃än.
39 mas se provier de Deus, não podereis desfazê-la. Vós vos arriscaríeis a entrar em luta contra o próprio Deus. Aceitaram o seu conselho.
40 Mänitä apóstoldøjc‑hajxy jadähooc quiuyaaxøøyyä tøgooty. Mänit hajxy wiobhoꞌcä. Mänit hajxy yhanehm̱ä coo Jesús hajxy quiaꞌa capxpáatnät. Mänit hajxy ñajtsmadsøøyyä.
40 Chamaram os apóstolos e mandaram açoitá-los. Ordenaram-lhes então que não pregassem mais em nome de Jesus, e os soltaram.
41 Xooṉdáacäp hajxy tiøjpädsøøm̱y maa junta hänajty jiadyiijän. Paady hajxy hänajty xiooṉdaꞌagy, hix̱, hahixøøby hänajty jaduhṉ coo hajxy hoc̈hähdiuuṉnä chaac̈hpǿgät jaꞌa Jesúscøxpä.
41 Eles saíram da sala do Grande Conselho, cheios de alegria, por terem sido achados dignos de sofrer afrontas pelo nome de Jesus.
42 Mänit hajxy tiägǿøguiumbä yajnähixøøbiä jaꞌa Jesúscøxpä, tsajtøgooty møød tøgootypaady. Tehṉgahnä hajxy hänajty yajnähixøꞌøy jøjwidsøꞌø.
42 E todos os dias não cessavam de ensinar e de pregar o Evangelho de Jesus Cristo no templo e pelas casas.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.