Mateus 9
Peñoles Mixtec NT (MIL_TBL) vs ARIB
1 Te sátá dúcáⁿ nǐ cuu te Jèsús cuándee‑gá bàrcú cuáháⁿ‑gá ní natehndé‑gá ndàa ɨngá xio yuhu làgúná. Te xíáⁿ nǐ ndexìo‑gá ñuú núú quídé ñùú‑gá.
1 E entrando Jesus num barco, passou para o outro lado, e chegou à sua própria cidade.
2 Te xíáⁿ ndécú‑gǎ ní quexìo cue tée nchìdo‑güedé ɨɨⁿ tée cùhú ñá cúú‑gǎ candá nihnu ñùhu‑dé xíto, te Jèsús ní cutnùní iní‑gá sá sàndáá ndisa iní ñáhá‑güedě xii‑gá nǔu ní xáhaⁿ‑gǎ xii tée cùhú‑áⁿ: —Yòhó tée cùhú vá ndɨ̀hú‑gá iní‑n, chi sa ní quide càhnu iní‑í nchaa cuéchi‑n —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
2 E eis que lhe trouxeram um paralítico deitado num leito. Jesus, pois, vendo-lhes a fé, disse ao paralítico: Tem ânimo, filho; perdoados são os teus pecados.
3 Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ‑gá nǔu xíǎⁿ cue tée dàcuaha ñaha xii ñáyiu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés ní sani iní‑güedé: “Tée‑a càháⁿ cuèhé‑dé cuèndá Yǎ Ndiǒxí”, duha ní sani iní‑güedé.
3 E alguns dos escribas disseram consigo: Este homem blasfema.
4 Te Jèsús ní cutnùní iní‑gá nàcuáa sàni iní‑güedé nǔu ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —¿Ná cuèndá ducaⁿ sàni cuehé sání dùha iní‑ndó?
4 Mas Jesus, conhecendo-lhes os pensamentos, disse: Por que pensais o mal em vossos corações?
5 Te sá dúhá nǐ xáhaⁿ‑ǐ xii tée cùhú‑a sá nǐ quide càhnu iní‑í nchaa yícá cuěchi‑dé, te xíǎⁿ nchòhó ñá túú cùtnuní iní‑ndó nǔu ndáá càháⁿ‑í àdi ñá ndàá. Dico núu cúu‑í‑dé sá ndácǒo‑dé te caca‑dé, te cutnùní ndáá iní‑ndó nǔu ndáá càháⁿ‑í àdi ñá ndàá, chi cundehe nǔú‑ndó nàcuáa cada‑í.
5 Pois qual é mais fácil? dizer: Perdoados são os teus pecados, ou dizer: Levanta-te e anda?
6 Te vitna na càda‑í nàcuáa cutnùní iní‑ndó nchàa‑ndo sá yǔhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo ndecu ndɨhɨ‑í tnúhu ndee ìní ñuyíú‑a sá cádá càhnu iní‑í nchaa cuéchi ñáyiu —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te sátá dúcáⁿ te ní xáhaⁿ‑gǎ xii té cùhú‑áⁿ: —Ndacóo, te ndocani‑n xǐto ñùhu‑n véxi‑áⁿ te núhú‑n vèhe‑n —cachí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
6 Ora, para que saibais que o Filho do homem tem sobre a terra autoridade para perdoar pecados {disse então ao paralítico}: Levanta-te, toma o teu leito, e vai para tua casa.
7 Te òré‑ni‑áⁿ nǐ ndúha tée cùhú‑áⁿ te ní ndacóo‑dé te ní ndocani‑dé xíto ñùhu‑dé ní quexìo‑áⁿ te ní xica‑dé cuánuhú‑dé vehe‑dé.
7 E este, levantando-se, foi para sua casa.
8 Te nchaa ñáyiu xǐndecu‑áⁿ ǐo ní cuñúhu‑yu sá dúcáⁿ nǐ quide Jèsús ní xiní‑yu, te ní cachí‑yu sá ǐo càhnu cuu Yá Ndiǒxí cuèndá sá nǐ sáñaha‑gǎ xii Jèsús tnúhu ndee ìní cada‑gá nchaa sá vǎ yǒo tnàhí ndàcu cada.
8 E as multidões, vendo isso, temeram, e glorificaram a Deus, que dera tal autoridade aos homens.
9 Te Jèsús ní nucúhuⁿ tucu‑gá ichi cuáháⁿ‑gá, te ichi ñùhu‑gá ní xiní‑gá núcǒo ɨɨⁿ tée nàni Mateú quídé còbrá‑dé ñáyiu chi cobràdór impuèstú cúú‑dě, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé: —Màteú, néhé chitnahá ñáhá‑n xìi‑í —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑dé. Te té Màteú‑áⁿ nǐ ndacuɨ́ñɨ́‑dé ní chitnahá ñáhá‑dě xii‑gá.
9 Partindo Jesus dali, viu sentado na coletoria um homem chamado Mateus, e disse-lhe: Segue-me. E ele, levantando-se, o seguiu.
10 Te ɨɨⁿ xito ndècu Jesús ɨɨⁿ vehe, te yɨ̀hɨ‑gá mèsá ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá xéxí ndɨ̀hɨ ñaha‑gá xii‑güedé. Te tnàhá cue tée cuihna ìní‑xi quìde cobrá ñáhá xìi ñáyiu cuèndá impuèstú yɨ́hɨ́ ndɨ̀hɨ‑gá mèsá, te tnàhá tucu dava‑gá cue tée ndècu ichi cuehé ichi duha yɨ̀hɨ ndɨhɨ‑gá mèsá.
10 Ora, estando ele à mesa em casa, eis que chegaram muitos publicanos e pecadores, e se reclinaram à mesa juntamente com Jesus e seus discípulos.
11 Te sá nǐ xiní cue tée cùu fariséú xéxí Jèsús ndɨhɨ nchaa cue tée‑áⁿ, te ní xícáⁿ tnúhú‑güedě núú cuè tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te xǎhaⁿ‑güedě: —¿Ná cuèndá ducaⁿ quìde tée cùu mestrú‑ndó xèxi‑dé ndɨhɨ cue tée cuihna ìní‑xi quìde cobrá ñáhá xìi ñáyiu cuèndá impuèstú, ndɨhɨ nchaa dava‑gá cue tée ndècu ichi cuehé ichi duha‑i? —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě.
11 E os fariseus, vendo isso, perguntavam aos discípulos: Por que come o vosso Mestre com publicanos e pecadores?
12 Te Jèsús ní tecú dóho‑gá nàcuáa ndùu tnúhu ní xáhaⁿ‑güedě xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, núu ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Nchaa ñáyiu ñá túú cùhú chi ñá túú xìni ñuhú‑yu ñátátná, dico nchaa ñáyiu cùhú chi xìni ñuhú‑yu ñátátná. Te yúhú véxi‑í cáháⁿ‑í ñáyiu cùtnuní iní‑xi sá ndécú cuěchi‑xi cuèndá dàñá‑yu nchaa sá cuèhé sá dúhá quìdé‑yu, te ñá túú věxi‑í cáháⁿ‑í ñáyiu càchí sá ñà túú ndècu cuéchi‑xi. Te chí cádá cuèndá váha nàcuáa càháⁿ Yǎ Ndiǒxí núú tùtú‑gá núú càchí‑xi: “Yúhú cuìní‑í sá cúndàhú iní‑ndó cuè tnaha ñáyiu‑ndo, te ñá dɨ́ú mèe‑ni sá cáhní‑ndó quɨ̀tɨ nduu táhù‑í”, duha càchí‑gá núú tùtú‑gá —càchí Jèsús xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
12 Jesus, porém, ouvindo isso, respondeu: Não necessitam de médico os sãos, mas sim os enfermos.
13 — ausente —
13 Ide, pois, e aprendei o que significa: Misericórdia quero, e não sacrifícios. Porque eu não vim chamar justos, mas pecadores.
14 Te cue tée xìca cuu ndɨhɨ té Juàá tée dàcuandute ñaha xii ñáyiu ní sáháⁿ‑güedé núú ndécú Jèsús, te xìcáⁿ tnúhú‑güedě núú‑gǎ, te xǎhaⁿ‑güedě: —Cuìní‑ndɨ́ cachí tnúhu‑n nǎ cuèndá nchúhú, ndɨhɨ cue tée cùu fariséú ñá túú tnàhí ná xéxí‑ndɨ̌ áma càháⁿ ndɨhɨ‑ndɨ́ Yǎ Ndiǒxí, te cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑n ñá túú dùcaⁿ quide‑güedé —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
14 Então vieram ter com ele os discípulos de João, perguntando: Por que é que nós e os fariseus jejuamos, mas os teus discípulos não jejuam?
15 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Nchòhó xìní‑ndó sǎ vǎ cúú cǔñaha‑o xìi ñáyiu ñùhu vico tnándaha sá vǎ cúú càxí‑yu nɨni ndècu ndɨhɨ ñaha tée tnǎndaha xií‑yu, dico sáá nduu vǎ cúndècu ndɨhɨ ñaha‑gá tée tnǎndaha‑áⁿ xií‑yu, te dàvá‑áⁿ te cahni iní‑yu vá cáxǐ‑yu cuèndá sá ndɨ̀hú iní‑yu.
15 Respondeu-lhes Jesus: Podem porventura ficar tristes os convidados às núpcias, enquanto o noivo está com eles? Dias virão, porém, em que lhes será tirado o noivo, e então hão de jejuar.
16 ’Te ni vǎ yǒo dàndée luha dóó sáá ɨ̀ɨⁿ dóó sa ní cuu tùhú víhí, chi dóó sáá‑ǎⁿ nàndɨyɨ‑xi te uuⁿ‑gá ndata‑xi dǒó sǎ nǐ cuu tùhú‑áⁿ.
16 Ninguém põe remendo de pano novo em vestido velho; porque semelhante remendo tira parte do vestido, e faz-se maior a rotura.
17 Te ni vǎ yǒo chìhi ndidí sáá xɨ̀tɨ́ ɨɨⁿ lamba sa ní cuu tùhú víhí, chi núu yoo ducaⁿ na càda te ndava lamba sa ní cuu tùhú‑áⁿ chi ío níhi yócó ndìdí‑áⁿ, te cuíta‑ni ndidí‑áⁿ te cuíta‑ni lamba‑áⁿ te núu ducaⁿ na càdá‑yu, núu xíǎⁿ xíní ñùhu‑xi quée ndidí sáá‑ǎⁿ xɨtɨ́ ɨɨⁿ lamba saa cuèndá ducaⁿ ñà túú nǎ cuu cováha‑xi —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
17 Nem se deita vinho novo em odres velhos; do contrário se rebentam, derrama-se o vinho, e os odres se perdem; mas deita-se vinho novo em odres novos, e assim ambos se conservam.
18 Te càháⁿ dúcáⁿ‑ní Jèsús ní quexìo ɨɨⁿ tée cùnuu núú ndécú‑gǎ, ɨɨⁿ tée tàxi tnuní veñúhu, te ní ngüɨ́ñɨ́ xɨ́tɨ́‑dě núú‑gǎ càháⁿ ndàhú‑dé, te xǎhaⁿ‑dě xii‑gá: —Véxi‑í càháⁿ ndàhú‑í núú‑n nǔu vá cúndèe iní‑n quɨ̌hɨ́ⁿ‑ó vèhe‑í dandòto‑n déhe yoco‑ǐ chi ní xíhí‑xi tnàvíí, te yúhú cútnùní iní‑í sá nǔu quɨ́hɨ́ⁿ‑n tèndaha‑n yɨquɨ cuñú‑xi te ndoto‑xi —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
18 Enquanto ainda lhes dizia essas coisas, eis que chegou um chefe da sinagoga e o adorou, dizendo: Minha filha acaba de falecer; mas vem, impõe-lhe a tua mão, e ela viverá.
19 Te Jèsús ní xica‑gá cuáháⁿ‑gá ndɨhɨ‑dé ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá.
19 Levantou-se, pois, Jesus, e o foi seguindo, ele e os seus discípulos.
20 Te ichi ñùhu‑gá cuáháⁿ‑gá ní sáháⁿ ɨɨⁿ ñadɨ̀hɨ́ ní tnándeé‑aⁿ yuhu dǒó‑gǎ ndàa sátá‑gǎ, te ñaha‑áⁿ sa ní cuu úxúú cuíá sǎ cùhú‑aⁿ ngòyo ñaha nɨ́ñɨ́ xii‑aⁿ.
20 E eis que certa mulher, que havia doze anos padecia de uma hemorragia, chegou por detrás dele e tocou-lhe a orla do manto;
21 Te ducaⁿ nǐ quide‑aⁿ chi ní sani iní‑aⁿ sá nǔu ndacu‑aⁿ tnándeé‑aⁿ cuědìcó luha yuhu dǒó Jèsús te ndúha‑aⁿ ní sani iní‑aⁿ.
21 porque dizia consigo: Se eu tão-somente tocar-lhe o manto, ficarei sã.
22 Te Jèsús ní nchócótó‑gǎ ndàa sátá‑gǎ te ní xiní‑gá ñadɨ̀hɨ́‑áⁿ, te ní xáhaⁿ‑gǎ: —Yòhó ñaha cùhú, vá ndɨ̀hú‑gá iní‑n vìtna chi sa ní ndúha‑n, chi ní sándáá iní ñáhá‑n xìi‑í —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑aⁿ. Te òré‑ni‑áⁿ nǐ ndúha ñaha cùhú‑ǎⁿ.
22 Mas Jesus, voltando-se e vendo-a, disse: Tem ânimo, filha, a tua fé te salvou. E desde aquela hora a mulher ficou sã.
23 Te òré ní quexìo Jesús vehe tée cùnuu taxi tnuní veñúhu‑áⁿ, te ní xiní‑gá xǐndáhí víhí ñǎyiu, te xǐndecu mǔsicú.
23 Quando Jesus chegou à casa daquele chefe, e viu os tocadores de flauta e a multidão em alvoroço,
24 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu: —Chí táquèe xɨtɨ́ vehe‑a, chi xíchí‑a ñá túú ní xǐhí‑xi chi dìcó xìdí‑xi —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu. Te ní sácú ndeé ñáhǎ‑yu xii‑gá sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ‑gá, chi sá cúú‑xí mèé‑yu te ní xíhí ndisa xíchí‑ǎⁿ.
24 disse; Retirai-vos; porque a menina não está morta, mas dorme. E riam-se dele.
25 Te ñáyiu‑áⁿ nǐ queé‑yu te cuánguɨhu Jèsús núú cándòdo xíchí nǐ xíhí‑áⁿ, te ní tnɨɨ‑gá ndaha‑xi te òré‑ni‑áⁿ nǐ ndacóo‑xi.
25 Tendo-se feito sair o povo, entrou Jesus, tomou a menina pela mão, e ela se levantou.
26 Te nchaa ñuú cáá yàtni xíáⁿ nǐ níhí ñǎyiu tnúhu nàcuáa ní quide Jèsús.
26 E espalhou-se a notícia disso por toda aquela terra.
27 Te sátá dúcáⁿ nǐ cuu te ní xica Jèsús cuánuhú‑gá, te ichi ñùhu‑gá ní chinchícúⁿ ñáhá ǔú tnàhá cue tée cuàá xii‑gá, te níhi càháⁿ‑güedé, te xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Yòhó Jèsús, tée cùu ñaní tnáhá ndǐi Dàvií, cundàhú iní ñáhá xìi‑ndɨ́ —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
27 Partindo Jesus dali, seguiram-no dois cegos, que clamavam, dizendo: Tem compaixão de nós, Filho de Davi.
28 Te òré ní nasáá Jèsús núú quídé vèhe‑gá, te cue tée cuàá‑áⁿ nǐ quexìo‑güedé ndéé núú‑gǎ, te ní xícáⁿ tnúhú‑gǎ núú‑güedě, te xǎhaⁿ‑gǎ: —¿Sàndáá iní‑ndó sǎ yǔhú ndacu‑í cada tátna‑í núú‑ndó‑ǎⁿ? —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Sàndáá iní‑ndɨ́ sá dɨ́ú yòhó Jèsús ndacu‑n càda tátna‑n nǔú‑ndɨ̌ —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
28 E, tendo ele entrado em casa, os cegos se aproximaram dele; e Jesus perguntou-lhes: Credes que eu posso fazer isto? Responderam-lhe eles: Sim, Senhor.
29 Te Jèsús ní dácàá‑gá ndaha‑gá ní tendaha‑gǎ núú‑güedě, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Te vitna, ndúha núú‑ndó chi ní sándáá iní‑ndó sǎ dɨ́ú yǔhú ndacu‑í cada tátna‑í núú‑ndó —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
29 Então lhes tocou os olhos, dizendo: Seja-vos feito segundo a vossa fé.
30 Te òré‑ni‑áⁿ nǐ ndúha núú‑güedě, te Jèsús ní cáháⁿ víhí‑gǎ dóho‑güedé cuèndá sá vǎ càháⁿ‑güedé nàcuáa ní cuu ní ndúha núú‑güedě.
30 E os olhos se lhes abriram. Jesus ordenou-lhes terminantemente, dizendo: Vede que ninguém o saiba.
31 Te cue tée‑áⁿ òré ní ndee‑güedé núú ndécú Jèsús, te ní ngüíta‑ni‑güedé ní cani‑güedé cuèndú núú ñǎyiu nàcuáa ní quide ñaha‑gǎ xii‑güedé. Te nchaa dava‑gá ñuú cáá yàtni xíáⁿ nǐ sáháⁿ‑güedé ní cani‑güedé cuèndú núú ñǎyiu nàcuáa ní quide ñaha Jèsús xii‑güedé.
31 Eles, porém, saíram, e divulgaram a sua fama por toda aquela terra.
32 Te íchí nǐ ndee cue tée ní ndúha núú‑xi‑áⁿ nǔú ndécú Jèsús, te ní quexìo ɨɨⁿ úú ñáyiu ndècá‑yu ɨɨⁿ tée ñɨ̀hɨ́ yɨ́hɨ́ ñàha espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha.
32 Enquanto esses se retiravam, eis que lhe trouxeram um homem mudo e endemoninhado.
33 Te Jèsús ní queñuhu‑gá espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha yɨ̀hɨ ñaha xii tée‑áⁿ, te òré‑ni‑áⁿ nǐ cuu ní nacáháⁿ‑dé. Te nchaa ñáyiu xǐndecu‑áⁿ ǐo ní cuñúhu‑yu, te ní xítnàhá‑yu: —Ñá túú tnàhí xìní‑ó ɨ̀ɨⁿ tée duha cada ñuú nchoo cuè ñáyiu isràél ní cùu —cachí‑yu xǐtnàhá‑yu.
33 E, expulso o demônio, falou o mudo e as multidões se admiraram, dizendo: Nunca tal se viu em Israel.
34 Te cue tée cùu fariséú ní ngüíta‑güedé xǐtnàha‑güedé: —Tée‑a chi sácuíhná chíndèe ñaha‑xi xii‑dé quéñùhu‑dé nchaa espíritú yɨ́hɨ́ ñàha xii ñáyiu te dɨu‑ni sácuíhná‑ǎⁿ táxí tnùní‑xi nchaa espíritú‑áⁿ —càchí‑güedé xǐtnàha‑güedé.
34 Os fariseus, porém, diziam: É pelo príncipe dos demônios que ele expulsa os demônios.
35 Te Jèsús cuáháⁿ‑gá nchaa ñuú náhnú ndɨ̀hɨ nchaa ñuú lǐhli, te ndɨ tnahá ɨɨⁿ ɨɨⁿ ñuú sàá‑gá te ducaⁿ cuǎnguɨhu‑gá ɨɨⁿ ɨɨⁿ veñúhu càa nchaa ñuú‑áⁿ dánèhé‑gá ñáyiu tnúhu váha, tnúhu sá sánú ìchi ñaha xií‑yu nàcuáa ndɨ́hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xií‑yu. Te ducaⁿ‑ni ta quìde tátna‑gá nchaa ñáyiu cùhú cuáháⁿ cuěi ndɨ dɨ́ɨ́ⁿ ndɨ̀ dɨ́ɨ́ⁿ nǔú cuěhé tnàhá‑yu ɨɨⁿ ɨɨ́ⁿ‑yu.
35 E percorria Jesus todas as cidades e aldeias, ensinando nas sinagogas, pregando o evangelho do reino, e curando toda sorte de doenças e enfermidades.
36 Te sá nǐ xiní Jèsús sá ǐo vài ñáyiu nchìcúⁿ ñáhá xìi‑gá, te ní cundàhú iní ñáhá‑gǎ xií‑yu chi ío ndɨ̀hú iní‑yu, te vá yǒo nèhe cuendá ñáhá xìí‑yu, te cùú‑yu dàtná cue mběé cue quɨtɨ ñá túú tòli‑xi.
36 Vendo ele as multidões, compadeceu-se delas, porque andavam desgarradas e errantes, como ovelhas que não têm pastor.
37 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá: —Nchòhó xìní‑ndó sǎ òré ná sàá nduu cùu nchaa sá xítú ñǎyiu te ío vài cuu. Te na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ dàtná ío vài sá xítú ñǎyiu cùu, ducaⁿ ǐo vài ñáyiu cùmání cundedóho tnúhu‑í, te ío sacú ñáyiu dàcuaha ñaha xií‑yu.
37 Então disse a seus discípulos: Na verdade, a seara é grande, mas os trabalhadores são poucos.
38 Núu xíǎⁿ xíní ñùhu‑xi cácáⁿ‑ndó nǔú Yǎ Ndiǒxí Yaá cúú Xǐtohó‑ndó ndɨ̀hɨ́‑yu cuèndá sá ná dàcaháⁿ‑gá iní‑yu cáháⁿ‑yu tnúhu‑gá núú nchàa dava‑gá tnàha ñáyiú‑yu cùmání cundedóho tnúhu‑gá —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
38 Rogai, pois, ao Senhor da seara que mande trabalhadores para a sua seara.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.