Marcos 8
Peñoles Mixtec NT (MIL_TBL) vs ARA
1 Te ɨɨⁿ nduu tucu ío cuéhé ñǎyiu ní tacá núú ndécú Jèsús, te ñá túú tnàhí sá cáxǐ‑yu. Te ní cana‑gá cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé:
1 Naqueles dias, quando outra vez se reuniu grande multidão, e não tendo eles o que comer, chamou Jesus os discípulos e lhes disse:
2 —Yúhú, cùndahú iní‑í nchaa ñáyiu‑a chi sa ní cuu úní nduu ndècu ndɨhɨ ñahá‑yu xii‑o ìha, te ñá túú tnàhí ná sá cáxǐ‑yu.
2 Tenho compaixão desta gente, porque há três dias que permanecem comigo e não têm o que comer.
3 Te núu na nàtendaha‑í‑yu núhú tnámǎ‑yu vehé‑yu, te cuneé‑yu docó ichi, chi davá‑yu ío xica ndècú‑yu —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
3 Se eu os despedir para suas casas, em jejum, desfalecerão pelo caminho; e alguns deles vieram de longe.
4 Te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —¿Te ndèé níhí‑ó sǎ cuǎñaha‑o càxi nchaa ñáyiu‑a, te iha ñá túú nǎ ìó chi cùu‑xi xɨtɨ́ yucu‑i? —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
4 Mas os seus discípulos lhe responderam: Donde poderá alguém fartá-los de pão neste deserto?
5 Te Jèsús ní xícáⁿ tnúhú‑gǎ núú‑güedě, te xǎhaⁿ‑gǎ: —¿Ná daha‑gá pàá ndécú ndɨ̀hɨ‑ndo‑i? —cachí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Ndècu ndɨhɨ‑ndɨ́ úsá‑gá tnàhá —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
5 E Jesus lhes perguntou: Quantos pães tendes? Responderam eles: Sete.
6 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii nchaa ñáyiu sá ngǒo‑yu nchaá‑yu, te ní ngóo‑yu, te ní queheⁿ‑gá ndɨ ùsá pàá‑áⁿ, te ní ndacáⁿ táhú‑gǎ núú Yǎ Ndiǒxí. Te dǎtnùní ní táhú cuèchi‑gá te ní sáñaha‑gǎ xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ní dácǎhñu‑güedé nchaa ñáyiu‑áⁿ.
6 Ordenou ao povo que se assentasse no chão. E, tomando os sete pães, partiu-os, após ter dado graças, e os deu a seus discípulos, para que estes os distribuíssem, repartindo entre o povo.
7 Te ndècu ndɨhɨ‑güedé ɨɨⁿ ǔú chácá lǐhli, te dɨu‑ni ducaⁿ nǐ quide‑gá ní ndacáⁿ táhú‑gǎ núú Yǎ Ndiǒxí. Te dǎtnùní ní táúchíúⁿ‑gǎ ní dácǎhñu ñaha‑güedě xií‑yu.
7 Tinham também alguns peixinhos; e, abençoando-os, mandou que estes igualmente fossem distribuídos.
8 Te nchaá‑yu ní xexí‑yu ní ndahá xɨtɨ́‑yu. Te sátá nǐ túhú cóhǒ‑yu te ní nadatàcá‑güedé nchaa sá nǐ quendóo, te ní chítú ǔsá tnàhá tɨ́dihi mee‑ni sǎ nǐ quendóo‑áⁿ.
8 Comeram e se fartaram; e dos pedaços restantes recolheram sete cestos.
9 Te núú ncháá ñǎyiu ní xexi‑áⁿ xǐnu dàtná cúmí mǐl‑yu. Te sátá nǐ yáha ní dácáxí ñàha Jesús xií‑yu te ní dándácá ñàha‑gá.
9 Eram cerca de quatro mil homens. Então, Jesus os despediu.
10 Te dǎtnùní cuánguee‑gá bàrcú ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá cuáháⁿ‑gá ndɨhɨ‑güedé yucu cue tée ñuú Dalmànutá.
10 Logo a seguir, tendo embarcado juntamente com seus discípulos, partiu para as regiões de Dalmanuta.
11 Te núú nǐ quexìo Jesús xíáⁿ nǐ sáá cue tée cùu fariséú, te ní ngüíta‑güedé nándɨ tnúhu xáhaⁿ‑güedě xii‑gá xító ndèé ñáhá‑güedě. Te xǎhaⁿ‑güedě sá ná cádá‑gǎ ɨɨⁿ sá vǎ yǒo tnàhí ndàcu cada cundehe‑güedé nàcuáa cutnùní iní‑güedé nǔu ndáá sá Yǎ Ndiǒxí ní tendaha ñàha‑gá xii‑gá véxi‑gá ñuyíú‑a.
11 E, saindo os fariseus, puseram-se a discutir com ele; e, tentando-o, pediram-lhe um sinal do céu.
12 Te ní sánuu iní‑gá te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Nchaa nchòhó ñáyiu ndècu ñuyíú‑a cuìní‑ndó càda‑í ɨɨⁿ sá vǎ yǒo tnàhí ndàcu cada nacuáa cutnùní iní‑ndó nǔu ndáá sá Yǎ Ndiǒxí chíndèe ñaha‑gá xii‑í. Dico na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ vǎ cádà‑í sá cuìní‑ndó —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
12 Jesus, porém, arrancou do íntimo do seu espírito um gemido e disse: Por que pede esta geração um sinal? Em verdade vos digo que a esta geração não se lhe dará sinal algum.
13 Te ní dándǒo‑gá ñáyiu xǐndecu‑áⁿ, te cuándee‑gá bàrcú ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá te cuáháⁿ‑gá ndɨhɨ‑güedé ndàa ɨngá xio yuhu làgúná.
13 E, deixando-os, tornou a embarcar e foi para o outro lado.
14 Te ní cunaa‑güedé canehe‑güedé sá cáxí‑güedě quɨ́hɨ́ⁿ, te ɨɨⁿdìi‑ni paá ndécú xɨ̀tɨ́ bàrcú‑áⁿ nǐ naníhí‑güedě.
14 Ora, aconteceu que eles se esqueceram de levar pães e, no barco, não tinham consigo senão um só.
15 Te Jèsús ní cáháⁿ‑gá dóho‑güedé, te xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Na càchí tnúhu‑í xii‑ndo sǎ ǐo quɨhɨ iní‑ndó cùndecu‑ndo te vá cádá cuèndá tnàhí‑ndo lèvadurá cue tée cùu fariséú, ndɨhɨ levadùrá cue tée cùndɨhɨ té Hèrodés —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
15 Preveniu-os Jesus, dizendo: Vede, guardai-vos do fermento dos fariseus e do fermento de Herodes.
16 Te ní ngüíta‑güedé xǐtnàha‑güedé: —Cuèndá sá ñà túú ní cǎnehe‑o pàá quixi núu xíǎⁿ duha càháⁿ‑gá —càchí‑güedé xǐtnàha‑güedé.
16 E eles discorriam entre si: É que não temos pão.
17 Te Jèsús ní cutnùní iní‑gá nàcuáa ndùu tnúhu xǐtnàha‑güedé, núu ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —¿Ná cuèndá da sá ñà túú ní cǎnehe‑ndo pàá quixi càháⁿ‑ndó? Te ñá dɨ́ú cuèndá pàá‑áⁿ ní cǎháⁿ‑í, te dìcó‑ni sá méé‑ndó ñà túú quìde cuendá váha‑ndo nàcuáa ndùu tnúhu càháⁿ‑í, te ni ñǎ tècú tnùní‑ndó chi ío nɨɨ dɨ̌quɨ́‑ndó.
17 Jesus, percebendo-o, lhes perguntou: Por que discorreis sobre o não terdes pão? Ainda não considerastes, nem compreendestes? Tendes o coração endurecido?
18 Te cuěi ndèhe‑ndo dico ñá túú cùtnuní iní‑ndó nǎ cúú nchàa sá quídè‑í, te cuěi ndèdóho‑ndo nchàa tnúhu càháⁿ‑í dico ñá cútnùní iní‑ndó nǎsa ndùu‑xi, te ni ñǎ ndácú ìní‑ndó nchàa sá tá quìde‑í véxi.
18 Tendo olhos, não vedes? E, tendo ouvidos, não ouvis? Não vos lembrais
19 Te chí dándàcu iní cútnàhá ní táhú cuèchi‑í úhúⁿ‑ni pàá te ní xexi úhúⁿ mǐl mee‑ni cuè tée chi dɨu‑ni cue tée‑áⁿ nǐ quɨ́úndehu. Te chí càchí tnúhu ná daha tɨ́dihi ní chítú mee‑ni sǎ nǐ quendóo òré ní nadatàcá‑ndó —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Úxúú tnàhá tɨ́dihi ní chítú mee‑ni sǎ nǐ quendóo —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá. Te xǎhaⁿ tùcu‑gá:
19 de quando parti os cinco pães para os cinco mil, quantos cestos cheios de pedaços recolhestes? Responderam eles: Doze!
20 —Te cútnàhá ní táhú cuèchi tucu‑í úsá tnàhá pàá ní xexi cúmí mǐl ñáyiu, te chí càchí tnúhu ná daha tucu tɨ́dihi ní chítú mee‑ni sǎ nǐ quendóo —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Úsá tnàhá tɨ́dihi ní chítú mee‑ni sǎ nǐ quendóo —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
20 E de quando parti os sete pães para os quatro mil, quantos cestos cheios de pedaços recolhestes? Responderam: Sete!
21 Te Jèsús ní xáhaⁿ tùcu‑gá xii‑güedé: —Vitna, ¿te sa ní tecú tnùní‑ndó tnǔhu ní cáháⁿ‑í ǎⁿ ñǎhá? —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
21 Ao que lhes disse Jesus: Não compreendeis ainda?
22 Te Jèsús ní sáá‑gá ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ñuú Bètsaidá. Te ñuú‑áⁿ ndécú‑gǎ ní quexìo ñáyiu núú‑gǎ tánèhé‑yu ɨɨⁿ tée cuàá, te càháⁿ ndàhú‑yu núú‑gǎ nǔu vá cúndèe iní‑gá tendaha ñàha‑gá xii‑dé cuèndá ndúha núú‑dě.
22 Então, chegaram a Betsaida; e lhe trouxeram um cego, rogando-lhe que o tocasse.
23 Te Jèsús ní tnɨɨ‑gá ndaha tée cuàá‑áⁿ, te ní queñuhu ñaha‑gǎ tnuú‑yu, te ndèca ñaha‑gá cuáháⁿ ɨɨⁿ xio yuhu ñùú. Te yàcáⁿ ní dácánùu‑gá dɨɨ́‑gá núú‑dě te ní tendaha ñàha‑gá xii‑dé, te dǎtnùní ní xícáⁿ tnúhú‑gǎ núú‑dě, te xǎhaⁿ‑gǎ: —¿Cùtnuní núú‑n‑ǎⁿ? —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
23 Jesus, tomando o cego pela mão, levou-o para fora da aldeia e, aplicando-lhe saliva aos olhos e impondo-lhe as mãos, perguntou-lhe: Vês alguma coisa?
24 Te tée cuàá‑áⁿ nǐ ndonehe núú‑dě, te xǎhaⁿ‑dě xii‑gá: —Cùtnuní núù‑í ndéhè‑í nchaa cue tée‑ǎⁿ, dico dà ndáa yutnu cuìi ndáa‑güedé te xìca‑güedé —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
24 Este, recobrando a vista, respondeu: Vejo os homens, porque como árvores os vejo, andando.
25 Te Jèsús ní tendaha tùcu‑gá núú‑dě te ní cuu ní ndacoto váha‑gá‑dé, te òré‑áⁿ nǐ ndúha núú‑dě. Te nchaandɨ túhú sá ndéhé‑dě ní cutnùní váha núú‑dě nándɨ cùu nchaa xíǎⁿ.
25 Então, novamente lhe pôs as mãos nos olhos, e ele, passando a ver claramente, ficou restabelecido; e tudo distinguia de modo perfeito.
26 Te ní xáhaⁿ Jèsús xii‑dé: —Vitna te núhú‑n, dico ndáá ichi vehe‑n nǔhú‑n te ñá dɨ́ú dà xɨtɨ́ ñuú quɨ́hɨ́ⁿ‑n, te vá yǒo ɨɨⁿ cúñaha‑n sǎ yǔhú ní quide tátna‑í núú‑n nǐ ndúha —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
26 E mandou-o Jesus embora para casa, recomendando-lhe: Não entres na aldeia.
27 Te Jèsús ní xica‑gá cuáháⁿ‑gá ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá nchaa ñuú lǐhli càa ñuú Cèsareá Fìlipú, te òré ñúhú‑gǎ ndɨhɨ‑güedé ichi te ní xícáⁿ tnúhú‑gǎ núú‑güedě, te xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Chí càchí tnúhu nása càháⁿ ñáyiu cuèndá‑í. ¿Yoo cùu‑í càchí‑yu‑va? —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
27 Então, Jesus e os seus discípulos partiram para as aldeias de Cesareia de Filipe; e, no caminho, perguntou-lhes: Quem dizem os homens que sou eu?
28 Te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Davá‑yu càchí‑yu sá cúú‑n ndǐi Juàá tée ní xóo dacuàndute ñaha xii ñáyiu, te davá‑yu càchí‑yu sá cúú‑n tě Èliás, te dava tucú‑yu càchí‑yu sá cúú‑n ɨ̀ɨⁿ tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha, duha càchí‑yu —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
28 E responderam: João Batista; outros: Elias; mas outros: Algum dos profetas.
29 Te ní xícáⁿ tnúhú tùcu‑gá núú‑güedě, te xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Te nchòhó, ¿yoo sàni iní‑ndó cùu‑í‑i? —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te té Pèlú ní xáhaⁿ‑dě xii‑gá: —Yòhó cúú‑n Crìstú Yaá ní tendaha Yǎ Ndiǒxí véxi ñuyíú‑a —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
29 Então, lhes perguntou: Mas vós, quem dizeis que eu sou? Respondendo, Pedro lhe disse: Tu és o Cristo.
30 Te Jèsús ní cáháⁿ‑gá dóho‑güedé, te xǎhaⁿ‑gǎ: —Vá yǒo ɨɨⁿ cúñaha‑ndo yòo cuu‑í —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
30 Advertiu-os Jesus de que a ninguém dissessem tal coisa a seu respeito.
31 Te Jèsús ní ngüíta‑gá xǐtnǔhu‑gá cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá nàcuáa yáha‑gá, te xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo chi ío ndoho‑í, chi daquèe tɨ́hú ñáhá nchàa cue tée cùu sacuéhé nǔú ñǎyiu isràél, ndɨhɨ cue dútú cúnùu, ndɨhɨ cue tée dàcuaha ñaha xii ñáyiu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ní chídó tnùní ndíi Moìsés, nchaa cue tée‑áⁿ dàquee tɨhú ñáhá‑güedě xii‑í. Te sáá nduu te cahni ñaha‑güedě xii‑í, dico nduu úní sá cùú‑í te ndoto‑í —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
31 Então, começou ele a ensinar-lhes que era necessário que o Filho do Homem sofresse muitas coisas, fosse rejeitado pelos anciãos, pelos principais sacerdotes e pelos escribas, fosse morto e que, depois de três dias, ressuscitasse.
32 Te ducaⁿ nǐ cáháⁿ Jèsús núú cuè tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá nàcuáa tecú tnùní váha‑güedé tnúhu càháⁿ‑gá. Te té Pèlú ní cana ñaha‑dě xii‑gá ɨɨⁿ xio, te ní ngüíta‑dé ténàá ñáhá‑dě xii‑gá ní cùu.
32 E isto ele expunha claramente. Mas Pedro, chamando-o à parte, começou a reprová-lo.
33 Dico Jèsús ndɨ̌hɨ‑ni ní nchócuǐhnu‑gá ní ndàcoto‑gá núú nchàa‑güedé chi ndàa sátá‑gǎ xǐndecu‑güedé, te ní ngüíta‑gá ténàá‑gá té Pèlú, te xǎhaⁿ‑gǎ xii‑dé: —¡Xocuɨ̀ñɨ́ yòhó núù‑í‑a, chi dàtná càháⁿ yucu ñǎvǎha càháⁿ‑n! Chi ñá túú sàni iní‑ǒ dàtná sání ìní Yǎ Ndiǒxí, chi ɨɨⁿ‑ni sàni iní‑ǒ ndɨhɨ dava‑gá cue ñáyiu ndècu ñuyíú‑a —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
33 Jesus, porém, voltou-se e, fitando os seus discípulos, repreendeu a Pedro e disse: Arreda, Satanás! Porque não cogitas das coisas de Deus, e sim das dos homens.
34 Te Jèsús ní cana‑gá nchaa cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, ndɨhɨ nchaa ñáyiu xǐndecu‑áⁿ, te ní xáhaⁿ‑gǎ: —Nchaa ñáyiu cuìní chitnahá ñáhá xìi‑í, te xìni ñuhu‑xi vá cádá‑gǎ‑yu sá sání ìní méě‑yu, te ío cada ndee ìní‑yu cundecu túha‑yu ndohó‑yu cuèndá‑í, te cuěi na ndòhó‑yu dàtná ndoho‑í.
34 Então, convocando a multidão e juntamente os seus discípulos, disse-lhes: Se alguém quer vir após mim, a si mesmo se negue, tome a sua cruz e siga-me.
35 Te nchaa ñáyiu cuìní sá ñà túú tnàhí ná yáha cundecu ñuyíú‑a cuíta nihnú‑yu, dico nchaa ñáyiu ñá túú tnàhí yùhú cuěi nándɨ sá ná yǎha‑yu cundecú‑yu ñuyíú‑a sá cuèndá‑í, ndɨhɨ sá cuèndá tnúhu‑í, te ñáyiu‑áⁿ naníhí tàhú‑yu.
35 Quem quiser, pois, salvar a sua vida perdê-la-á; e quem perder a vida por causa de mim e do evangelho salvá-la-á.
36 Te cuěi nchaandɨ túhú sá ìó ñuyíú‑a na nìhí ñáyiu cundecu ndɨhɨ́‑yu, dico núu dɨu nchaa xíǎⁿ ná càda cuíta nihnú‑yu te ñá túú vědana nàndɨ́hɨ‑xi sá dúcáⁿ ndècu ndɨhɨ́‑yu nchaa xíǎⁿ.
36 Que aproveita ao homem ganhar o mundo inteiro e perder a sua alma?
37 Te ni ɨ̀ɨⁿ sá ìó ñuyíú‑a vá chíndèe‑xi ñáyiu cuèndá naníhí tàhú‑yu.
37 Que daria um homem em troca de sua alma?
38 Te nchaa ñáyiu na cùcahaⁿ núú‑xi cáháⁿ váha cuèndá‑í, ndɨhɨ cuèndá tnúhu‑í núú nchàa ñáyiu dàquee tɨhú ñáhá xìi Yá Ndiǒxí, ñáyiu xǐndecu ichi cuèhé ichi duha, te tnàhá yúhú Tée cùu ñaní tnáhǎ‑yu nchaá‑yu cucahaⁿ núù‑í núǔ‑yu òré ná quìxi tucu‑í ndɨhɨ cue espíritú xínú cuèchi núú Tǎtà‑í Dútú Ndiǒxí. Te mee‑gǎ cada cutnùní iní nchaa ñáyiu sá yǔhú ío càhnu cuu‑í.
38 Porque qualquer que, nesta geração adúltera e pecadora, se envergonhar de mim e das minhas palavras, também o Filho do Homem se envergonhará dele, quando vier na glória de seu Pai com os santos anjos.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 8, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.