Marcos 6
Peñoles Mixtec NT (MIL_TBL) vs NVT
1 Te Jèsús ní ndee‑gá ñuú núú nǐ dándótó‑gǎ xíchí nǐ xíhí‑áⁿ, te cuánuhú‑gá núú cúú ñùú‑gá, te tnàhá cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá cuánuhú ndɨhɨ‑gá.
1 Jesus deixou essa região e voltou com seus discípulos para Nazaré, cidade onde tinha morado.
2 Te ndècu Jesús ñuú‑gá ní tnahá nduu ndètatú ñáyiu. Te nduu‑ǎⁿ cuǎnguɨhu‑gá xɨtɨ́ veñúhu dàcuaha ñaha‑gá xií‑yu. Te vài ñáyiu ndèdóho nchaa tnúhu càháⁿ‑gá, te xǐcuñúhu vìhí‑yu, te xǐtnàhá‑yu: —¿Ndèé ní sáháⁿ dácuáhá těe‑a núu ndéé duha váha càháⁿ‑dé, nása ní quide‑dé nǔu ndéé duha ío váha cùtnuní iní‑dé, te ndàcu‑dé quídé‑dě nchaa sá vǎ yǒo tnàhí ndàcu cada‑i?
2 No sábado seguinte, começou a ensinar na sinagoga, e muitos dos que o ouviam se admiraram e perguntavam: “De onde vem tanta sabedoria e poder para realizar esses milagres?
3 Te dìcó carpintèrú cúú‑dě, dìcó déhe tá Màriá cúú‑dě, te ñaní‑dé cúú tě Jàcobó, ndɨhɨ té Chèé, ndɨhɨ té Jùdás, ndɨhɨ té Xǐmú, te dɨu‑ni cue cúha‑dé cúú ñǎyiu ndècu ndɨhɨ‑o ñuú‑a —càchí‑yu xǐtnàhá‑yu. Te ñá túú ní cuìní‑gá‑yu cáháⁿ ndɨhɨ váha ñàhá‑yu xii‑gá.
3 Não é esse o carpinteiro, filho de Maria e irmão de Tiago, José, Judas e Simão? Suas irmãs moram aqui, entre nós”. E sentiam-se muito ofendidos.
4 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu: —Te núu ɨɨⁿ tée càháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ná nàsáá‑dé ñuú‑dé dacuàha‑dé ñáyiu tnúhu‑gá, te nchaa ñáyiu ñuú‑dé‑áⁿ, ndɨhɨ nchaa ñáyiu ndècu ndɨhɨ‑dé vehe‑dé, ndɨhɨ nchaa ñáyiu cùu ndɨ mee‑dé ñá túú nèhé‑yu sá yɨ́ñùhu núú‑dě, dico cue ñáyiu nchaa dava‑gá ñuú chi nèhé‑yu sá yɨ́ñùhu núú‑dě —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
4 Então Jesus lhes disse: “Um profeta recebe honra em toda parte, menos em sua cidade e entre seus parentes e sua própria família”.
5 Te ñá túú ní quìde tátna Jèsús vài ñáyiu cuèndá sá ñà túú ní sàndáá iní ñáhǎ‑yu xii‑gá, dico ní quide tátna‑gá ɨɨⁿ ǔú ñáyiu cùhú ní sándáá iní ñáhá xìi‑gá. Te ní tendaha ñàha‑ni‑gá xií‑yu te ní ndúha‑yu.
5 Por isso, não pôde realizar milagres ali, exceto pôr as mãos sobre alguns enfermos e curá-los.
6 Te ío ní cuñúhu‑gá sá dúcáⁿ ñà túú ní cuìní‑yu quɨndáá iní ñáhǎ‑yu xii‑gá. Te sátá dúcáⁿ te ní xica‑gá cuáháⁿ‑gá nchaa dava‑gá ñuú lǐhli càa yatni xíáⁿ cuèndá dacuàha‑gá ñáyiu tnúhu‑gá.
6 E ficou admirado com a incredulidade daquele povo. Então Jesus percorreu diversos povoados, ensinando a seus moradores.
7 Te Jèsús ní cana‑gá ndɨ ùxúú cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te ní sáñaha‑gǎ xii‑güedé tnúhu ndee ìní cundecu ndɨhɨ‑güedé cuèndá queñuhu‑güedé nchaa espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha yɨ̀hɨ ñaha xii ñáyiu. Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé sá ndɨ̀ ndúú ndɨ ndúú‑güedě quɨ́hɨ́ⁿ‑güedé cáháⁿ‑güedé tnúhu Yá Ndiǒxí núú ñǎyiu.
7 Reuniu os Doze e começou a enviá-los de dois em dois, dando-lhes autoridade para expulsar espíritos impuros.
8 Te cùmání‑gǎ caca‑güedé quɨ́hɨ́ⁿ‑güedé, te ni xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Vá cánèhe‑ndo ñunu cuhuⁿ ndachiuⁿ‑ndo, te ni vǎ cánèhe‑ndo sá cáxí‑ndó, te ni vǎ cánèhe‑ndo díhúⁿ, chi ɨɨⁿ caa‑ni tàtnu canehe‑ndo, te chàú yɨ́hɨ́‑ní‑ndó‑ǎⁿ xíǎⁿ‑ni quɨhɨ‑ndo, te vá cánèhe‑gá‑ndó ɨ̀ngá ichi dóó‑ndó chi dɨu‑ni dóó níhnú‑ndó‑ǎⁿ xíǎⁿ tnàhí‑ni cuihnu‑ndo te ñá túú tnàhí‑gá ná canehe‑ndo —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
8 Instruiu-os a não levar coisa alguma na viagem, exceto um cajado. Não poderiam levar alimento, nem bolsa de viagem, nem dinheiro.
9 — ausente —
9 Poderiam calçar sandálias, mas não levar uma muda de roupa extra.
10 Te xǎhaⁿ tùcu‑gá: —Te òré ná sàá‑ndó ɨ̀ɨⁿ ñuú, te ìó ñáyiu cáháⁿ ñáhǎ‑yu xii‑ndo vèhé‑yu, te xíáⁿ‑ni cundecu‑ndo ndèé ná sàá nduu ndèe‑ndo ñuú‑áⁿ.
10 Disse ele: “Onde quer que forem, fiquem na mesma casa até partirem da cidade.
11 Te núu ìó dava ñuú ñá túú cuìní‑yu cáháⁿ ndɨhɨ ñaha vǎha‑yu xii‑ndo, te ni ñà túú cuìní‑yu cundedóho‑yu tnúhu càháⁿ‑ndó, te ndee‑ni‑ndo ñùú‑áⁿ te naquɨdɨ‑ndo tɨ̀cáchúhmá nǐ tnɨ́ɨ sáhá‑ndó cuèndá ná cùtnuní iní‑yu sá ñà túú quìde váha‑yu. Te na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ ná sàá nduu càda ndáá Yǎ Ndiǒxí cuéchi nchaa ñáyiu, te cue ñáyiu ducaⁿ na càda ñaha xii‑ndo‑áⁿ ǐo‑gá ndohó‑yu dàvá‑áⁿ dàcúúxí dàtná ndoho cue ñáyiu ñuú Sòdomá ndɨhɨ cue ñáyiu ñuú Gòmorrá —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
11 Mas, se algum povoado se recusar a recebê-los ou a ouvi-los, ao saírem, sacudam a poeira dos pés como sinal de reprovação”.
12 Te cue tée‑áⁿ nǐ xica‑güedé cuáháⁿ‑güedé te ní ngüíta‑güedé dácuàha‑güedé cue ñáyiu tnúhu Yá Ndiǒxí, te xǎhaⁿ‑güedě xií‑yu: —Chí dándìxi túu iní sá ñà túú quìde váha‑ndo ndècu‑ndo, te daña‑ndo nchàa ichi cuehé ichi duha ndècu‑ndo. —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xií‑yu.
12 Então eles partiram, dizendo a todos que encontravam que se arrependessem.
13 Te vài espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha yɨ̀hɨ ñaha xii ñáyiu ta quèñuhu‑güedé yɨquɨ cùñú‑yu cuáháⁿ, te vài tucu ñáyiu cùhú tá quìde tátna‑güedé cuáháⁿ chíhí ñàha‑güedé acìtí xií‑yu te ndǔha‑yu.
13 Expulsaram muitos demônios e curaram muitos enfermos, ungindo-os com óleo.
14 Te nchaa xichi ní níhí ñǎyiu tnúhu nchaa nàcuáa quìde Jesús, te tnàhá té Hèrodés tée yɨ̀ndaha ñaha xii ñáyiu ní níhí‑dě tnúhu nchaa nàcuáa quìde‑gá, te ní cachí‑dé: —Té Juàá tée ní xóo dacuàndute ñaha xii ñáyiu ní ndoto núu dàcáⁿ ndácú‑dě quídé‑dě nchaa sá vǎ yǒo tnàhí ndàcu cada —duha ní cachí‑dé.
14 Logo o rei Herodes ouviu falar de Jesus, pois todos comentavam a seu respeito. Alguns diziam: “João Batista ressuscitou dos mortos. Por isso tem poder para fazer esses milagres”.
15 Te dava ñáyiu càchí‑yu sá tě Èliás tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha ní nasáá‑dé. Te davá‑yu càchí‑yu sá cúú‑gǎ dàtná ɨɨⁿ tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha.
15 Outros diziam: “É Elias”. Ainda outros diziam: “É um profeta, como os profetas de antigamente”.
16 Te té Hèrodés ní níhí‑dě tnúhu nchaa nàcuáa càháⁿ‑yu, te ní cachí‑dé: —Dɨu té Juàá tée ní táúchíùⁿ‑í ní xehndé‑güedé dɨ́quɨ́‑xi ní ndoto —càchí‑dé.
16 Quando Herodes ouviu falar de Jesus, disse: “João, o homem a quem decapitei, voltou dos mortos!”.
17 Te duha ní cuu cútnàhá ní sahni té Hèrodés té Juàá, chi dàvá‑áⁿ nǐ naqueheⁿ té Hèrodés‑áⁿ ɨɨⁿ ñaha nàni Herodiás ndécá‑dě, te ñaha‑áⁿ sà ní cándeca ñaha ñàní‑dé té Lìpé. Te té Juàá ní xáhaⁿ‑dě xii té Hèrodés sá ñà túú ní quìde váha‑dé sá dúcáⁿ nǐ naqueheⁿ‑dé ñaha ní cándeca ñaní‑dé, núu sá cuèndá ñaha‑áⁿ nǐ táúchíúⁿ tě Hèrodés ní tnɨɨ‑güedé té Juàá ní chihi ñaha‑güedě vecaá, te ní dácútú ñàha‑güedé xii‑dé, te ducaⁿ nǐ quide‑dé cuèndá sá ndécá ñàha‑dé xii‑aⁿ.
17 O rei havia mandado prender e encarcerar João para agradar Herodias. Ela era esposa de seu irmão, Filipe, mas Herodes tinha se casado com ela.
18 — ausente —
18 João dizia a Herodes: “É contra a lei que o senhor viva com a esposa de seu irmão”.
19 Te ñaha nàni Herodiás ndécá tě Hèrodés‑áⁿ ǐo ní cuu úhú iní‑aⁿ té Juàá, te ní cuiní‑aⁿ cahni‑aⁿ‑dé, dico ñá túú ní nǐhí‑aⁿ nàcuáa cada‑aⁿ.
19 Por isso Herodias guardava rancor de João e queria matá-lo, mas não podia fazê-lo,
20 Te mee tě Hèrodés chi ní cutnùní ndáá iní‑dé sá tě Juàá cúú‑dě ɨɨⁿ tée quìde mee‑ni sá vǎha, te quìde ndáá‑dé núú Yǎ Ndiǒxí, te ní xóo yùhú ñáhá‑dě nǔu xíǎⁿ ñá túú ní dàña‑dé ná cada ñaha ñàha ndeca‑dé‑áⁿ xii té Juàá. Te té Hèrodés‑áⁿ ǐo ní cudɨ́ɨ́ ìní‑dé ní xíndedóho‑dé nchaa tnúhu ní xáhaⁿ tě Juàá xii‑dé, dico ñá túú ní sàni iní‑dé duuⁿ duuⁿ tnɨɨ‑dé tnúhu‑áⁿ.
20 pois Herodes o respeitava e o protegia, sabendo que ele era um homem justo e santo. Herodes ficava muito perturbado sempre que falava com João, mas mesmo assim gostava de ouvi-lo.
21 Te ɨɨⁿ nduu ní xóo vico vehe té Hèrodés ní quide càhnu‑dé nduu nǐ cacu‑dé. Te nduu‑ǎⁿ nǐ níhí ñaha nàni Herodiás‑áⁿ nàcuáa cada‑aⁿ cuèndá cuú té Juàá. Te nduu‑ǎⁿ ní cáháⁿ té Hèrodés nchaa cue tée cùchiuⁿ, ndɨhɨ nchaa cue tée tàxi tnuní ñáhá xìi cue sandadú, ndɨhɨ nchaa cue tée cuica ndècu distritú Galìleá cuèndá cudìni ndɨhɨ ñaha‑dé xii‑güedé nduu‑ǎⁿ.
21 Finalmente, no aniversário de Herodes, Herodias teve a oportunidade que procurava. Ele deu uma festa para os membros do alto escalão do governo, para seus oficiais militares e para os cidadãos mais importantes da Galileia.
22 Te ndècu ɨɨⁿ déhe yoco ñàha nani Herodiás‑áⁿ, te xíchí‑ǎⁿ nǐ quɨ́hu‑xi vehe núú cúú vìco‑áⁿ nǐ xita saha‑xi mèi oré yɨ́hɨ́ tě Hèrodés mèsá ndɨhɨ nchaa cue tée ní cáháⁿ‑dé, te ío ní cudɨ́ɨ́ ìní‑dé ndɨhɨ nchaa cue tée‑áⁿ nàcuáa ní xita xíchí‑ǎⁿ. Te té Hèrodés ní xáhaⁿ‑dě xii‑xi: —Cácáⁿ núù‑í nǔu ná cuìní‑n te taxi‑í —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑xi.
22 Sua filha, também chamada Herodias, entrou e apresentou uma dança que agradou muito Herodes e seus convidados. “Peça-me qualquer coisa que deseje, e eu lhe darei”, disse o rei à moça.
23 Te ní cacunehe‑dé ndéé Yǎ Ndiǒxí nàcuáa cutnùní iní xíchí‑ǎⁿ sǎ ndàá cuáñaha‑dě nǔu ná cúú sǎ ná càcáⁿ‑xi núú‑dě cuěi ndéé cuádava nchaa sá ndécú ndɨ̀hɨ‑dé, te núu na càcáⁿ‑xi.
23 E prometeu, sob juramento: “Eu lhe darei o que pedir, até metade do meu reino!”.
24 Te sá dúcáⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě xii‑xi núu ní quee‑xi quehé ní xáhaⁿ‑xi xìi náná‑xi: —Nǎá, ¿ná cúú sǎ càcáⁿ‑í núú tě Hèrodés? —càchí‑xi xǎhaⁿ‑xi xìi‑aⁿ. Te nǎná‑xi‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑aⁿ xìi‑xi: —Cuàháⁿ cácáⁿ‑n dɨ̌quɨ́ tě Juàá tée dàcuandute ñaha xii ñáyiu —càchí‑aⁿ xǎhaⁿ‑aⁿ.
24 Ela saiu e perguntou à mãe: “O que devo pedir?”. A mãe lhe disse: “Peça a cabeça de João Batista!”.
25 Te ndɨ̌hɨ‑ni cuándɨhu xíchí‑ǎⁿ xɨtɨ́ vehe núú yɨ́hɨ́ tě Hèrodés‑áⁿ, te xǎhaⁿ‑xi xìi‑dé: —Cuìní‑í sá mèi nduu vitna quehndé‑n dɨ̌quɨ́ tě Juàá tée dàcuandute ñaha xii ñáyiu te taxi‑n, dico na cùhuⁿ ɨɨⁿ xɨtɨ́ cóhó taxi‑n —càchí‑xi xǎhaⁿ‑xi xìi‑dé.
25 A moça voltou depressa ao rei e disse: “Quero a cabeça de João Batista agora mesmo num prato!”.
26 Te té Hèrodés ní ngüíta‑dé ndɨ̀hú víhí ìní‑dé sá dúcáⁿ nǐ xáhaⁿ‑xi xìi‑dé, dico ñá túú ní cùyɨɨ‑dé cúñaha‑dě xii‑xi sá vǎ cúú cuǎñaha‑dě sá xìcáⁿ‑xi, chi cuèndá sá nǔú nchaa ñáyiu ní xáhaⁿ‑dě sá cúú cuǎñaha‑dě nǔu ná cúú sǎ ná càcáⁿ‑xi, te ní cacunehe‑dé ndéé Yǎ Ndiǒxí nàcuáa cutnùní iní‑xi sá ndàá cuáñaha‑dě sá ná càcáⁿ‑xi núú‑dě.
26 O rei muito se entristeceu com isso, mas, por causa do juramento que havia feito na frente dos convidados, não pôde negar o pedido.
27 Te té Hèrodés‑áⁿ ndɨ̌hɨ‑ni ní xáhaⁿ‑dě xii ɨɨⁿ sandàdú sá quɨ̀hɨ́ⁿ‑dé quehndé‑dé dɨ́quɨ́ tě Juàá.
27 Assim, enviou no mesmo instante um carrasco com ordens de cortar a cabeça de João e trazê-la. Ele decapitou João na prisão,
28 Te sandàdú‑áⁿ nǐ xica‑dé cuáháⁿ‑dé vecaá núú yɨ́hɨ́ tě Juàá‑áⁿ, te ní quexìo‑dé te ní xehndé‑ni‑dé dɨ́quɨ́ tě Juàá, te ní chihi‑dé ɨɨⁿ xɨtɨ́ cóhó te nèhe‑dé cuánuhú ní sáha‑dé xíchí xìcáⁿ‑áⁿ, te xíchí‑ǎⁿ nǐ nacuáha‑xi nǎná‑xi.
28 trouxe a cabeça num prato e a entregou à moça, que a levou à sua mãe.
29 Te òré ní níhí nchaa cue tée ní xica cuu ndɨhɨ ndíi Juàá‑áⁿ tnǔhu sá dúcáⁿ nǐ sahni ñaha‑güedě xii ndíi, te ní sáháⁿ‑güedé ní ndocani‑güedé yɨquɨ cùñú ndíi te ní chindúxi‑güedé.
29 Quando os discípulos de João souberam o que havia acontecido, foram buscar o corpo e o colocaram numa sepultura.
30 Te nchaa cue tée ní táúchíúⁿ Jèsús cuáháⁿ cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí núú ñǎyiu ní ndexìo‑güedé núú‑gǎ te ní ngüíta‑güedé nácàni tnúhu‑güedé nchaa nàcuáa ní quide‑güedé ndɨhɨ nchaa nàcuáa ní dánèhé ñáhá‑güedě xií‑yu.
30 Os apóstolos voltaram de sua missão e contaram a Jesus tudo que tinham feito e ensinado.
31 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Chí nèhé ná quɨ̀hɨ́ⁿ‑ó ɨ̀ɨⁿ xichi núú ñà túú ñǎyiu ndetatú‑ó —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te ducaⁿ nǐ xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé, chi ío cuéhé ñǎyiu cuáháⁿ véxi‑yu cùú‑yu núú ndécú‑gǎ. Te ni ñǎ nìhí‑gá nása cada‑gá caxi‑gá ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá.
31 Jesus lhes disse: “Vamos sozinhos até um lugar tranquilo para descansar um pouco”, pois tanta gente ia e vinha que eles não tinham tempo nem para comer.
32 Te Jèsús cuánguee‑gá bàrcú ndɨhɨ mee‑ni cuè tée ní táúchíúⁿ‑gǎ cáháⁿ tnúhu‑gá, te cuáháⁿ‑gá ndɨhɨ‑güedé ɨɨⁿ xichi núú ñà túú ñǎyiu ndècu.
32 Então saíram de barco para um lugar isolado, a fim de ficarem a sós.
33 Dico vài ñáyiu ní cutnùní iní‑yu sá dɨ́ú‑gǎ ñúhú bàrcú‑áⁿ cuǎháⁿ ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te nchaa ñuú cáá yàtni xíáⁿ nǐ quee ñáyiu xǐxinú‑yu cuáháⁿ núú nǐ quidé‑yu cuèndá quexìo Jesús, te sa ndècú‑yu xíáⁿ nǐ quexìo‑gá.
33 Contudo, muitos os reconheceram e os viram partir, e pessoas de várias cidades correram e chegaram antes deles.
34 Te òré ní quene Jèsús xɨtɨ́ bàrcú, te ní xiní‑gá cuéhé víhí ñǎyiu xǐxúcu núú nǐ quexìo‑gá‑áⁿ, te ní cundàhú iní ñáhá‑gǎ xií‑yu chi ndècú‑yu dàtná xǐndecu cue mběé cue quɨtɨ ñá túú tòli‑xi, te ío vài núú sǎ nǐ ngüíta‑gá ní dácuáhá ñàha‑gá xií‑yu.
34 Quando Jesus saiu do barco, viu a grande multidão e teve compaixão dela, pois eram como ovelhas sem pastor. Então começou a lhes ensinar muitas coisas.
35 Te sátá tá cuàa cuáháⁿ te ní sáháⁿ cue tée xìca cuu ndɨhɨ Jesús núú‑gǎ, te xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Sa ní cuaa te ñá túú ñǎyiu ndècu yatni iha.
35 Ao entardecer, os discípulos foram até ele e disseram: “Este lugar é isolado, e já está tarde.
36 Váha‑gá dandàca nchaa ñáyiu‑a chi na quɨ̀hɨ́ⁿ‑yu nchaa vehe càa xɨtɨ́ yucu‑a, ndɨhɨ nchaa ñuú cáá nchàa yatni iha cuaáⁿ‑yu sá cáxǐ‑yu —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
36 Mande as multidões embora, para que possam ir aos campos e povoados vizinhos e comprar algo para comer”.
37 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ: —Mee‑ndo chǐ cuǎñaha sǎ ná càxí‑yu —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá: —¿Te nása cada‑ndɨ́, chi xìni ñuhu‑xi datná úú cièndú díhúⁿ denàriú cuèndá cuaaⁿ‑ndɨ́ sá cáxǐ‑yu? —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
37 Jesus, porém, disse: “Providenciem vocês mesmos alimento para eles”. “Precisaríamos de muito dinheiro
38 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Chí cuàháⁿ cundehe‑ndo nǔu ná daha pàá ndécú ndɨ̀hɨ‑ndo te cachí tnúhu‑ndo —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te ní sáháⁿ ndéhé‑güedě nǔu ná daha pàá ndécú, te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Úhúⁿ duha‑ná pàá ndɨhɨ úú‑nǎ chácá ndécú —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
38 “Quantos pães vocês têm?”, perguntou ele. “Vão verificar.” Eles voltaram e informaram: “Cinco pães e dois peixes”.
39 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii nchaa ñáyiu sá ná nìhí tnáhǎ‑yu cuu tɨtnɨ́ xichí‑yu, te ngóo‑yu nchaa núú cǔhú cuíí càa xíáⁿ.
39 Então Jesus ordenou que fizessem a multidão sentar-se em grupos na grama verde.
40 Te nchaá‑yu ní ngóo‑yu, te dava xichí‑yu ní ngóo ɨɨⁿ cièndú‑yu, te dava xichí‑yu ní ngóo údico úxí‑yu.
40 Assim, eles se sentaram em grupos de cinquenta e de cem.
41 Te sátá nǐ ndɨhɨ́‑yu ní ngóo, te ní queheⁿ Jèsús ndɨ ùhúⁿ pàá ndɨ úú chácá‑ǎⁿ, te ní ndacoto‑gá andɨu te ní ndacáⁿ táhú‑gǎ núú Yǎ Ndiǒxí, te dǎtnùní ní táhú cuèchi‑gá pàá‑áⁿ te ní sáñaha‑gǎ xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ní dácǎhñu‑güedé nchaa ñáyiu‑áⁿ nǐ xexí‑yu. Te dɨu‑ni ducaⁿ nǐ quide tucu‑gá úú chácá‑ǎⁿ.
41 Jesus tomou os cinco pães e os dois peixes, olhou para o céu e os abençoou. Então, à medida que ia partindo os pães, entregava-os aos discípulos para que os distribuíssem ao povo. Também dividiu os peixes para que todos recebessem uma porção.
42 Te nchaá‑yu ní xexí‑yu ní ndahá xɨtɨ́‑yu.
42 Todos comeram à vontade,
43 Te sátá nǐ túhú cóhǒ‑yu te ní nadatàcá‑güedé nchaa sá nǐ quendóo, te ní chítú ùxúú tnàhá tɨ́dihi mee‑ni sǎ nǐ quendóo núú ùhúⁿ‑ni pàá, ndɨhɨ núú ùú‑ni chácá.
43 e os discípulos recolheram doze cestos com os pães e peixes que sobraram.
44 Te nchaa ñáyiu ní xexi‑áⁿ chi xǐnu úhúⁿ mǐl mee‑ni cuè tée chi dɨu‑ni cue tée‑áⁿ nǐ quɨ́úndehu, te dɨ̀ɨⁿ ñáyiu dɨ̀hɨ́ ndɨhɨ cue landú.
44 Os que comeram foram cinco mil homens.
45 Te òré‑ni‑áⁿ nǐ xáhaⁿ Jèsús xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá sá quěe‑güedé bàrcú codonùu‑güedé quɨ́hɨ́ⁿ‑güedé ɨɨⁿ ñuú nání Bètsaidá cáá ndàa ɨngá xio yuhu làgúná núú ndécú‑güedě‑áⁿ, te mee‑gǎ quendóo‑gá cada ndee ìní tnáhá‑gǎ ndɨhɨ cue ñáyiu.
45 Logo em seguida, Jesus insistiu com seus discípulos que voltassem ao barco e atravessassem o mar até Betsaida, enquanto ele mandava o povo para casa.
46 Te sátá nǐ yáha ní quide ndee ìní tnáhá‑gǎ ndɨhɨ́‑yu, te ní xica‑gá cuáháⁿ‑gá ɨɨⁿ tɨndúú cáá yàtni xíáⁿ cuèndá cáháⁿ ndɨhɨ‑gá Yǎ Ndiǒxí.
46 Depois de se despedir de todos, subiu sozinho ao monte para orar.
47 Te òré sa ní cundɨquɨⁿ te bàrcú sá ñúhú cuè tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá sa cuáháⁿ‑xi ndéé cuádava xɨtɨ́ làgúná‑áⁿ, te mee‑gǎ ndécú‑gǎ ɨɨⁿ núú tɨ̀ndúú.
47 Durante a noite, os discípulos estavam no barco, no meio do mar, e Jesus, sozinho em terra.
48 Te túu ndèhe‑gá sá sǔúní ndòho‑güedé tá dàcaca‑güedé bàrcú‑áⁿ cuǎháⁿ, chi cuèndá ndàa nacuáa cuáháⁿ‑xi‑áⁿ duha véxi táchí te nàtúndaha‑xi. Te ɨngá nduu‑ǎⁿ tàcuíhndá‑gá sa ní cuyatni vií‑nǎ Jèsús bàrcú ñúhú‑güedě‑áⁿ, dico núú ndute tá xìca‑gá cuáháⁿ te luha‑ná te yáha ñaha‑gǎ xii‑güedé ní cùu.
48 Ele viu que estavam em apuros, remando com força e lutando contra o vento e as ondas. Por volta das três da madrugada, Jesus foi até eles caminhando sobre o mar. Sua intenção era passar por eles,
49 Te òré ní xiní ñáhá cuè tée ñùhu barcú‑áⁿ xii‑gá te ní yùhú‑güedé ní cana saa‑güedé, chi ní sani iní‑güedé sá ɨ̀ɨⁿ almá cúú‑gǎ. Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —¡Ñɨɨ́ cunduu‑ndo, vá yùhú‑ndó, chi yúhú cúù‑í! —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
49 mas, quando o avistaram caminhando sobre as águas, gritaram de pavor, pensando que fosse um fantasma.
50 — ausente —
50 Ficaram todos aterrorizados ao vê-lo. Imediatamente, porém, Jesus lhes disse: “Não tenham medo! Coragem, sou eu!”.
51 Te Jèsús cuánguee‑gá xɨtɨ́ bàrcú ñúhú‑güedě‑áⁿ, te sátá cuǎnguee‑gá te òré‑ni ní ngüɨ́ñɨ́ táchí, te ní cuñúhu vìhi‑güedé.
51 Em seguida, subiu no barco e o vento parou. Os discípulos ficaram admirados,
52 Te ducaⁿ chi cue tée‑áⁿ ñà túú ní cùtnuní iní‑güedé nása quìde‑gá, chi ñá túú ní cùtnuní váha iní‑güedé nàcuáa ndùu sá nǐ quide‑gá òré ní nadacàyá‑gá pàá, chi ío nɨɨ dɨ̌quɨ́‑güedě.
52 pois ainda não tinham entendido o milagre dos pães. O coração deles estava endurecido.
53 Te ní yáha‑güedé ndɨhɨ‑gá ndàa ɨngá xio yuhu làgúná, te ní sáá‑güedé ndɨhɨ‑gá yucu cue tée ñuú Genesàrét. Te yàcáⁿ ní dácútú ndèé‑güedé bàrcú‑güedé yuhu làgúná.
53 Depois de atravessarem o mar, chegaram a Genesaré. Levaram o barco até a margem
54 Te òré ní quene Jèsús ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá xɨtɨ́ bàrcú, te nchaa ñáyiu xǐndecu‑áⁿ nǐ cutnùní iní‑yu sá dɨ́ú‑gǎ.
54 e desceram. As pessoas reconheceram Jesus assim que o viram.
55 Te ñáyiu‑áⁿ ndɨ̌hɨ‑ni ní sáháⁿ‑yu nchaa núú xǐndecu cue ñáyiu cùhú, te cue ñáyiu cùhú‑áⁿ nǐ quée‑yu xíto nchìdo ñahá‑yu cuáháⁿ ndɨ tnahá ɨɨⁿ ɨɨⁿ xichi núú nìhí‑yu tnúhu quèxio Jesús.
55 Quando ouviam que Jesus estava em algum lugar, corriam por toda a região, levando os enfermos em macas para onde sabiam que ele estava.
56 Te nchaa ñuú náhnú ndɨ̀hɨ nchaa ñuú lǐhli núú cuàháⁿ Jèsús, ducaⁿ xǐndecá‑yu nchaa ñáyiu cùhú cuáháⁿ xɨtɨ́ ñuú sàcáⁿ ñáhǎ‑yu núú‑gǎ cuèndá cada tátna ñaha‑gǎ xií‑yu. Te dɨu‑ni ducaⁿ xǐquidé‑yu nchaa dava‑gá xichi núú cuàháⁿ‑gá núú xǐndecu cue ñáyiu, te càháⁿ ndàhú‑yu núú‑gǎ sá ná dáñá‑gǎ tnándeé cue ñáyiu cùhú‑áⁿ cuědìcó luha yuhu dǒó‑gǎ cuèndá ndúha‑yu. Te nchaa ñáyiu cùhú ní tnándeé yuhu dǒó‑gǎ ní ndúha‑yu.
56 Aonde quer que ele fosse — aos povoados, às cidades ou aos campos ao redor —, levavam os enfermos para as praças. Suplicavam que ele os deixasse pelo menos tocar na borda de seu manto, e todos que o tocavam eram curados.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.