Marcos 2
Peñoles Mixtec NT (MIL_TBL) vs VC
1 Te sátá nǐ cuu ɨɨⁿ ǔú nduu sá nǐ quee Jèsús ñuú Capèrnaúm te ní nasáá tucu‑gá, te cue ñáyiu ní níhǐ‑yu tnúhu sá nǐ ndexìo‑gá núú quídé vèhe‑gá.
1 Alguns dias depois, Jesus entrou novamente em Cafarnaum e souberam que ele estava em casa.
2 Te ndɨ̌hɨ‑ni ní tacá cuéhé víhǐ‑yu, te ní chítú víhǐ‑yu ndéé yuyèhe te ñá ní tnàhá‑gá‑yu. Te ní ngüíta‑gá ní dánèhé ñáhá‑gǎ xií‑yu tnúhu Yá Ndiǒxí.
2 Reuniu-se uma tal multidão, que não podiam encontrar lugar nem mesmo junto à porta. E ele os instruía.
3 Te òré‑áⁿ nǐ quexìo cúmí tnàhá cue tée núú ndécú‑gǎ nchídó‑güedě ɨɨⁿ tée cùhú ñá cúú‑gǎ candá nihnu‑dé.
3 Trouxeram-lhe um paralítico, carregado por quatro homens.
4 Dico ñá túú ní ndàcu‑güedé sáá‑güedé ndéé núú‑gǎ chi ío cuéhé ñǎyiu ndècu. Te xíǎⁿ nǔu ní sáá‑güedé dɨ́quɨ́ véhé nǔú yɨ́hɨ́‑gǎ‑áⁿ nǐ caáⁿ‑güedé, te ichi ndàa dɨ́quɨ́ véhé‑ǎⁿ nǐ dáquěe‑güedé tée cùhú‑áⁿ, te ñùhu‑dé ɨɨⁿ xíto ní dáquěe ñaha‑güedě ndéé núú‑gǎ.
4 Como não pudessem apresentar-lho por causa da multidão, descobriram o teto por cima do lugar onde Jesus se achava e, por uma abertura, desceram o leito em que jazia o paralítico.
5 Te Jèsús sa ní cutnùní iní‑gá sá sàndáá iní ñáhá‑güedě xii‑gá nǔu ní xáhaⁿ‑gǎ xii tée cùhú‑áⁿ: —Yòhó tée cùhú, sa ní quide càhnu iní‑í nchaa cuéchi‑n —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
5 Jesus, vendo-lhes a fé, disse ao paralítico: "Filho, perdoados te são os pecados."
6 Te xíáⁿ xǐnucóo ɨɨⁿ ǔú cue tée dàcuaha ñaha xii ñáyiu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés, te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ Jèsús núú cue tée‑áⁿ nǐ sani iní‑güedé:
6 Ora, estavam ali sentados alguns escribas, que diziam uns aos outros:
7 “Tée‑a càháⁿ cuèhé‑dé cuèndá Yǎ Ndiǒxí duha càháⁿ‑dé, chi vá yǒo ɨɨⁿ ndàcu cada cahnu iní nchaa yícá cuěchi ñáyiu chi ɨɨⁿdìi díí‑ni Yá Ndiǒxí quídé càhnu iní‑gá”, duha ní sani iní‑güedé.
7 "Como pode este homem falar assim? Ele blasfema. Quem pode perdoar pecados senão Deus?"
8 Dico òré‑ni‑áⁿ nǐ cutnùní iní Jèsús nàcuáa sàni iní‑güedé, núu ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —¿Te ná cuèndá ducaⁿ sàni iní‑ndó‑í?
8 Mas Jesus, penetrando logo com seu espírito tios seus íntimos pensamentos, disse-lhes: "Por que pensais isto nos vossos corações?
9 Te sá dúhá nǐ xáhaⁿ‑ǐ xii tée cùhú‑a sá nǐ quide càhnu iní‑í nchaa yícá cuěchi‑dé, te xíǎⁿ nchòhó ñá túú cùtnuní iní‑ndó nǔu ndáá càháⁿ‑í àdi ñá ndàá. Dico núu cúu‑í‑dé sá ndácǒo‑dé, te ndocani‑dé xíto ñùhu‑dé véxi, te caca‑dé, te cutnùní ndáá iní‑ndó nǔu ndáá càháⁿ‑í àdi ñá ndàá chi cundehe nǔú‑ndó nàcuáa cada‑í.
9 Que é mais fácil dizer ao paralítico: Os pecados te são perdoados, ou dizer: Levanta-te, toma o teu leito e anda?
10 Te vitna na càda‑í nàcuáa cutnùní iní‑ndó nchàa‑ndo sá yǔhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo ndecu ndɨhɨ‑í tnúhu ndee ìní sá cádá càhnu iní‑í nchaa cuéchi ñáyiu ñuyíú‑a —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te sátá dúcáⁿ te ní xáhaⁿ‑gǎ xii tée cùhú‑áⁿ:
10 Ora, para que conheçais o poder concedido ao Filho dó homem sobre a terra {disse ao paralítico},
11 —Ndacóo te ndocani‑n xǐto ñùhu‑n véxi‑áⁿ, te núhú‑n vèhe‑n —cachí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
11 eu te ordeno: levanta-te, toma o teu leito e vai para casa."
12 Te òré‑ni‑áⁿ nǐ ndacóo‑dé, te ní ndocani‑dé xíto ñùhu‑dé ní quexìo‑áⁿ, te ndèhe nchaa ñáyiu xǐndecu‑áⁿ nǐ ndee‑dé tnuú‑yu cuáháⁿ‑dé. Te sá dúcáⁿ nǐ quide Jèsús ní quide tátna‑gá tée‑áⁿ, xíǎⁿ ío ní cuñúhu nchaa ñáyiu, te ní xítnàhá‑yu: —Càhnu vihi cuu Yá Ndiǒxí, chi ñá ɨ́ɨ́ⁿ ndùu quiní‑ó dùha cuu datná ní cuu vitna —càchí‑yu xǐtnàhá‑yu.
12 No mesmo instante, ele se levantou e, tomando o. leito, foi-se embora à vista de todos. A, multidão inteira encheu-se de profunda admiração e puseram-se a louvar a Deus, dizendo: "Nunca vimos coisa semelhante."
13 Te Jèsús cuáháⁿ tucu‑gá yuhu làgúná, te ío cuéhé ñǎyiu ní sátnàhá ñáhá xìi‑gá, te ní dánèhé ñáhá‑gǎ xií‑yu tnúhu Yá Ndiǒxí.
13 Jesus saiu de novo para perto do mar e toda a multidão foi ter com ele, e ele os ensinava.
14 Te òré ní yáha ní dánèhé ñáhá‑gǎ xií‑yu, te ní naqueheⁿ‑gá ichi, te ní yáha yatni‑gá ɨɨⁿ xichi núú núcǒo ɨɨⁿ tée nàni Leví déhe ɨɨⁿ tée nàni Alfeú quídé còbrá‑dé ñáyiu cuèndá impuèstú chi cobràdór cúú‑dě. Te òré ní xiní ñáhá‑gǎ xii‑dé, te ní xáhaⁿ‑gǎ: —Néhé chitnahá ñáhá‑n xìi‑í —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑dé. Te té Lèví‑áⁿ nǐ ndacuɨ́ñɨ́‑dé, te ní tuha ñaha‑dě xii‑gá.
14 Quando ia passando, viu Levi, filho de Alfeu, sentado no posto da arrecadação e disse-lhe: "Segue-me." E Levi, levantando-se, seguiu-o.
15 Te té Lèví‑áⁿ cuǎháⁿ‑dé ndɨhɨ Jèsús vehe‑dé. Te yɨ̀hɨ Jesús mèsá xéxí‑gǎ ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te tnàhá vài cue tée cuihna ìní‑xi quìde cobrá ñáhá xìi ñáyiu cuèndá impuèstú, ndɨhɨ dava‑gá cue tée ndècu ichi cuehé ichi duha nùcóo ndɨhɨ ñaha‑güedě xii‑gá xéxí ndɨ̀hɨ ñaha‑güedé, te ducaⁿ chi ío vài ñáyiu nchìcúⁿ ñáhá xìi‑gá.
15 Em seguida, pôs-se à mesa na sua casa e muitos cobradores de impostos e pecadores tomaram lugar com ele e seus discípulos; com efeito, eram numerosos os que o seguiam.
16 Te sá nǐ xiní cue tée dàcuáha ñaha xií‑yu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés, ndɨhɨ cue tée cùu fariséú xéxí Jèsús ndɨhɨ nchaa cue tée‑áⁿ nǔu ní xícáⁿ tnúhú‑güedě núú cuè tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te xǎhaⁿ‑güedě: —¿Ná cuèndá ducaⁿ quìde tée cùu mestrú‑ndó xèxi‑dé ndɨhɨ cue tée cuihna ìní‑xi quìde cobrá ñáhá xìi ñáyiu cuèndá impuèstú, ndɨhɨ nchaa dava‑gá cue tée ndècu ichi cuehé ichi duha‑i? —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě.
16 Os escribas, do partido dos fariseus,. vendo-o comer com as pessoas de má vida e publicamos, diziam aos seus discípulos: "Ele come com os publicamos e com gente de má vida? "
17 Te Jèsús ní tecú dóho‑gá nàcuáa ndùu tnúhu ní xáhaⁿ‑güedě xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, núu ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Nchaa ñáyiu ñá túú cùhú chi ñá túú xìni ñuhú‑yu ñátátná, dico nchaa ñáyiu cùhú chi xìni ñuhú‑yu ñátátná. Te yúhú véxi‑í càháⁿ‑í ñáyiu cùtnuní iní‑xi sá ndécú cuěchi‑xi te ñá túú věxi‑í càháⁿ‑í ñáyiu càchí sá ñà túú ndècu cuéchi‑xi —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
17 Ouvindo-os, Jesus replicou: "Os sãos não precisam de médico, mas os enfermos; não vim chamar os justos, mas os pecadores."
18 Te cue tée xìca cuu ndɨhɨ té Juàá, ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ cue tée cùu fariséú ñá túú tnàhí ná xéxí‑güedě áma càháⁿ ndɨhɨ‑güedé Yǎ Ndiǒxí. Te ɨɨⁿ nduu ducaⁿ xǐquide‑güedé, te ní sáháⁿ ñáyiu ní xícáⁿ tnúhǔ‑yu núú Jèsús, te xǎhǎⁿ‑yu xii‑gá: —Cuìní‑ndɨ́ cachí tnúhu‑n nǎ cuèndá cue tée xìca cuu ndɨhɨ té Juàá, ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ cue tée cùu fariséú ñá túú tnàhí ná xéxí‑güedě áma càháⁿ ndɨhɨ‑güedé Yǎ Ndiǒxí, te cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑n ñá túú dùcaⁿ quide‑güedé —càchí‑yu xǎhǎⁿ‑yu xii‑gá.
18 Ora, os discípulos de João e os fariseus jejuavam. Por isso, foram-lhe perguntar: "Por que jejuam os discípulos de João e os dos fariseus, mas os teus discípulos não jejuam?"
19 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu: —Nchòhó xìní‑ndó sǎ vǎ cúú cǔñaha‑o xìi ñáyiu ñùhu vico tnándaha sá vǎ cúú càxí‑yu nɨni ndècu ndɨhɨ ñaha tée tnǎndaha xií‑yu.
19 Jesus respondeu-lhes: "Podem porventura jejuar os convidados das núpcias, enquanto está com eles o esposo? Enquanto têm consigo o esposo, não lhes é -possível jejuar.
20 Dico sáá nduu te vá cúndècu ndɨhɨ ñaha‑gá tée tnǎndaha‑áⁿ xií‑yu, te dàvá‑áⁿ te cahni iní‑yu vá cáxǐ‑yu cuèndá sá ndɨ̀hú iní‑yu.
20 Dias virão, porém, em que o esposo lhes será tirado, e então jejuarão.
21 ’Te vá yǒo ɨɨⁿ dàndée luha dóó sáá ɨ̀ɨⁿ dóó sa ní cuu tùhú víhí, chi dóó sáá‑ǎⁿ nàndɨyɨ‑xi te uuⁿ‑gá ndata‑xi dǒó sà ní cuu tùhú‑áⁿ.
21 "Ninguém prega retalho de pano novo em roupa velha; do contrário, o remendo arranca novo pedaço da veste usada e torna-se pior o rasgão.
22 Te ni vǎ yǒo ɨɨⁿ chìhi ndidí sáá xɨ̀tɨ́ ɨɨⁿ lamba sa ní cuu tùhú víhí, chi núu yoo ducaⁿ na càda te ndava lamba sa ní cuu tùhú‑áⁿ, chi ío níhi yócó ndìdí‑áⁿ, te cuíta‑ni ndidí‑áⁿ te cuíta‑ni lamba‑áⁿ te núu ducaⁿ na càdá‑yu. Núu xíǎⁿ xíní ñùhu‑xi quée ndidí sáá‑ǎⁿ xɨtɨ́ ɨɨⁿ lamba saa —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
22 E ninguém põe vinho novo em odres velhos; se o fizer, o vinho os arrebentará e perder-se-á juntamente com os odres mas para vinho novo, odres novos."
23 Te ɨɨⁿ nduu cùu‑xi nduu ndetatú ñáyiu ñùhu Jesús ichi ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te ta yǎha‑gá ndɨhɨ‑güedé ɨɨⁿ xichi núú cáá trìú, te ní ngüíta‑güedé sàhnú‑güedé yoco trìú‑áⁿ.
23 Num dia de sábado, o Senhor caminhava pelos campos e seus discípulos, andando, começaram a colher espigas.
24 Te cue tée cùu fariséú ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —¿Ná cuèndá ducaⁿ quìde cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑n sahnú‑güedé yoco trìú vitna cùu‑xi nduu ndetatú‑i? Te ñá túú tàú‑güedé ducaⁿ càda‑güedé —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
24 Os fariseus observaram-lhe: "Vede! Por que fazem eles no sábado o que não é permitido?" Jesus respondeu-lhes:
25 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —¿Te náa vátá dácuàha tnahi‑gá‑ndó nǔú tùtú Yǎ Ndiǒxí núú càháⁿ‑xi nàcuáa ní quide ndíi Dàvií cútnàhá ní xíhí ndíi docó ndɨhɨ cue tée ní xica cuu ndɨhɨ ndíi‑ǎⁿ?
25 "Nunca lestes o que fez Davi, quando se achou em necessidade e teve fome, ele e os seus companheiros?
26 Te dàvá‑áⁿ nǐ xíndecu ɨɨⁿ tée ní xínani Abiàtár ní cuu‑dé dútú cúnùu, te ndíi Dàvií ní quɨ́hu ndíi xɨtɨ́ vehe Yá Ndiǒxí ní queheⁿ ndíi pàá ní cuu íí ndécú‑ǎⁿ nǐ dácǎhñu ndíi cue tée ní xica cuu ndɨhɨ ndíi ní xexi ndíi ndɨhɨ‑güedé, te mee‑ni cuè dútú tàú‑güedé caxi‑güedé pàá‑áⁿ ní cùu —cachí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
26 Ele entrou na casa de Deus, sendo Abiatar príncipe dos sacerdotes, e comeu os pães da proposição, dos quais só aos sacerdotes era permitido comer, e os deu aos seus companheiros."
27 Te ní xáhaⁿ tùcu Jesús xii‑güedé: —Mee Yǎ Ndiǒxí ní taxi ndecu‑gá nduu ndètatú ñáyiu, te ñá túú ní càchí‑gá sá méě‑yu nándɨ cani iní‑yu cadá‑yu canehe íǐ‑yu nduu ndètatú‑yu‑áⁿ.
27 E dizia-lhes: "O sábado foi feito para o homem, e não o homem para o sábado;
28 Te yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo, tnàhá‑í ndécú ndɨ̀hɨ‑í tnúhu ndee ìní sá cǔu‑í nchaa ñáyiu nàcuáa cadá‑yu nduu ndètatú‑ó‑áⁿ —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
28 e, para dizer tudo, o Filho do homem é senhor também do sábado."
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.